63 A 31/2024– 71

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: městys Čestice, IČO 00251089 sídlem Čestice 1, 387 19 Čestice zastoupen spol. ČEVAK a. s., IČO 60849657 sídlem Severní 2264/8, 370 10 České Budějovice zastoupené JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D. sídlem Kaizlovy sady 434/13, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: Povodí Vltavy, státní podnik sídlem Holečkova 3178/8, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2024, č. j. KUJCK 96433/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Předmětem sporu je stanovení emisního limitu „celkový fosfor“ pro bodový zdroj znečištění – ČOV Čestice, která spadá do kategorie 500 EO.

2. Městský úřad Strakonice, odbor životního prostředí (dále jen „vodoprávní úřad) rozhodnutím ze dne 31. 1. 2024, č. j. MUST/005526/2024/ŽP/Před, změnil své rozhodnutí vydané dne 12. 12. 2013, o vypouštění odpadních vod z ČOV Čestice do vod povrchových tak, že žalobci k jeho žádosti ze dne 25. 7. 2023 povolil nakládání s vodami, tj. vypouštění odpadních vod z ČOV Čestice do vod povrchových na dobu od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2032 s tím, že nově stanovil limit maximálního znečištění Pcelk průměr „p“ 2 mg/l; „m“ 5 mg/l a t/rok 0,220. Ke stanovení limitu pro vypouštění fosforu došlo na základě stanoviska Povodí Vltavy, kterým byl požadován trvalý provoz zařízení k chemickému srážení fosforu včetně stanovení limitu Pc prům. 2 mg/l; „m“ 5 mg/l a t/rok 0,220. Prvostupňový orgán při stanovení emisního limitu Pcelk vycházel z § 38 odst. 10 a 12 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vodní zákon“), které umožňují stanovit v povolení přísnější limity, než jsou limity stanovené v odst.

10. Emisní limit vypouštěného znečištění – celkový fosfor byl stanoven za účelem dosažení cílů ochrany vod přijatých v plánu dílčího povodí Horní Vltavy. Vodoprávní úřad dospěl k závěru, že „[e]misní limity sice nesmí být přísnější než hodnoty dosažitelné při použití nejlepších dostupných technik v oblasti zneškodňování odpadních vod (tzv. BAT limity), ale hodnoty uvedené v příloze č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., jsou zastaralé a brání dosažení cílů dobrého stavu/potenciálu dotčených útvarů povrchových vod“.

3. Žalobce v odvolání proti rozhodnutí vodoprávního úřadu uvedl, že pro příslušnou kategorii ČOV do 500 EO nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech (dále jen „nařízení vlády č. 401/2015 Sb.“), nestanovuje požadavek na odbourání fosforu. Ačkoli je dle § 38 odst. 12 vodního zákona a § 5 odst. 4 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., možné stanovit další emisní limity, ty nesmí být přísnější než hodnoty dosažitelné při použití nejlepších dostupných technologií v oblasti zneškodňování vod, tj. nejvýše hodnot stanovených v příloze č. 7 uvedeného nařízení vlády.

4. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí vodoprávního úřadu potvrzeno. Žalovaný se neztotožnil s žalobcem v tom, že by bylo možné hodnoty uvedené v příloze č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. posuzovat i jako hodnoty dosažitelné při použití nejlepších dostupných technik v oblasti zneškodňování odpadních vod. Aplikované ust. § 38 odst. 12 vodního zákona váže přísnost limitů k hodnotám dosažitelným nejlepšími dostupnými technikami (s odkazem na zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci), zatímco v ust. § 38 odst. 10 vodního zákona zmiňované nejlepší dostupné technologie navazují na nařízení vlády č. 401/2015 Sb., tedy i na jeho Přílohu č.

7. Jedná se o odlišné pojmy, které nelze zaměňovat, a proto nelze v případě žalobce aplikovat maximální limity dle Přílohy č.

7. Ta navíc nereaguje pružně na vývoj v oblasti nejlepších dostupných technik. Dosažení nejlepších dostupných technik je jedním z nejvýznamnějších nástrojů k ochraně životního prostředí a při jejich hodnocení se vychází zejména z technické úrovně zařízení. V rámci tohoto hodnocení jsou podstatné plány snižování emisí, plány odpadového hospodářství atd. Samotný pojem „nejlepší dostupné techniky“ je obsažen v § 2 písm. e) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, emisní standardy však tento zákon nestanoví. Žalovaný proto vycházel z rozhodnutí Komise 2016/902, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro společné systémy čištění odpadních vod a odpadních plynů a nakládání s nimi v odvětví chemického průmyslu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU. Rozhodnutí Komise v Tabulce 2 hodnoty BAT–AEL stanovuje roční průměr 0,50 – 3,0 mg/l.

II. Shrnutí žaloby

5. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 24. 10. 2024 je namítána nezákonnost rozhodnutí žalovaného i vodoprávního úřadu, kteří dle žalobce nesprávně vyložili pojmy „nejlepší dostupné technologie“ a „nejlepší dostupné techniky“; chybně aplikovali vztah právních předpisů a plánů povodí ve spojení s listy opatření coby opatřeními obecné povahy.

6. Žalobce se s žalovaným ztotožnil v tom, že oba pojmy jsou odlišné a nelze je zaměňovat, je však třeba jim přiznat jiný význam, než činí žalovaný. Oba pojmy jsou vzájemně propojené a podmíněné a dle žalobce je pojem „technologie“ podřazený pojmu „techniky“, což plyne z definice nejlepší dostupné techniky vymezené v § 2 písm. e) zákona č. 76/2002 Sb. Tento výklad tak dle žalobce vede k závěru, že pravidla vztahující se k nejlepším možným technologiím je třeba vztáhnout i na nejlepší možné techniky.

7. Žalovaný nesprávně vztáhnul pojem nejlepších možných technik, resp. technologií, k provozu průmyslových a zemědělských zařízení. ČOV Čestice ovšem takovým zařízením není a jedná se tak o věcnou chybu žalovaného zakládající vnitřní rozpornost. Žalovaný totiž připouští aplikací standardů, jež se na žalobce vůbec nevztahují.

8. Žalovaným uváděné rozhodnutí Komise nelze vztahovat na ČOV Čestice, neboť to je závazné pouze v předmětné věci. Žalovaný pak sám ve svém rozhodnutí připouští, že rozhodnutí Komise neobsahuje referenční dokument BAT vztahující se k čištění komunálních odpadních vod.

9. Žalobce se dále neztotožnil se závěry žalovaného, podle kterých emisní hodnoty uvedené v Příloze č. 7 nepředstavují překážku pro stanovení limitů přísnějších, neboť tyto hodnoty se na projednávaný případ nevztahují, pokud zákonodárce odlišil pojem „nejlepší dostupné technologie“ a „nejlepší dostupné techniky“. Dle žalobce by v případě takového výkladu záleželo pouze na vůli exekutivy, zda se rozhodne obecně závazný prováděcí předpis aplikovat či nikoli. Toto však není v kompetenci správních orgánů. Žalobce s odkazem na závěry doktríny poukázal na shodnou závaznost nařízení jako zákona, odlišná je toliko specializace úpravy. Stanovení ukazatelů a hodnot přípustného znečištění vod prostřednictvím podzákonného předpisu hodnotí žalobce jako legitimní s ohledem na laicky obsazené parlamentní těleso. Správní orgány tak nemohou stanovovat, kdy se těmito limity budou řídit a kdy nikoli, resp. zda jsou tyto limity z jejich pohledu zastaralé či nikoli. To vše bez ohledu na to, zda zákon obsahuje odkaz na nařízení vlády či nikoli. Odpovědnost za aktuálnost právní úpravy nese vláda ČR. Pokud má vodoprávní úřad pochyby o aktuálnosti současných požadavků, měl by aktivovat příslušné normotvorné iniciativy a nikoli se sám z důvodu tvrzené zastaralosti právní úpravy rozhodnout tuto neaplikovat.

10. Stejně tak v případě závaznosti zmíněných regulativů vůči plánům povodí vydaným formou opatření obecné povahy platí, že správní orgán je při jejich tvorbě vázán závaznou právní úpravou. Tyto dokumenty tak musejí odpovídat celkovému regulativnímu dopadu obou obecně závazných předpisů upravujících předmětnou oblast (tj. vodního zákona a nařízení vlády č. 401/2015 Sb.). V této souvislosti žalobce dále uvedl, že pouze Příloha č. 1 nařízení (emisní standardy ukazatelů) může být předmětem další modifikace ze strany plánů povodí.

11. Žalobce shrnul, že úpravu emisních limitů bylo možné realizovat pouze v mezích stanovených nařízením vlády č. 401/2015 Sb., resp. do mezních limitů stanovených Přílohou č. 7 tohoto nařízení. Skutečnost, že zákon hovoří o nejlepší dostupné technice i technologii na tom nic nemění, protože zákonodárce zjevně vycházel z toho, že pojem nejlepší dostupné techniky zahrnuje i použitou technologii.

12. Ze všech uvedených důvodů je navrhováno napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí vodoprávního úřadu zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření k žalobě

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ocitoval jednotlivé námitky, k nimž v rámci jejich vypořádání připojil citace konkrétních pasáží napadeného rozhodnutí, které dle jeho názoru na tyto námitky reagují.

14. Zdůraznil, že napadené rozhodnutí nedospívá k závěru, že by pojem „nejlepší dostupné techniky“ neměl k nařízení vlády č. 401/2015 Sb. jakýkoli vztah. Pouze se v něm uvádí, že u posouzení přísnějších limitů nelze dle Přílohy č. 7 uvedeného nařízení postupovat.

15. Žalovaný se dále neztotožnil s tvrzením žalobce, podle kterého je pojem „technologie“ podražen pojmu „technika“. Pokud by tomu tak bylo, nebyl by důvod mezi těmito pojmy v ust. § 38 odst. 10 a 12 vodního zákona rozlišovat. Rovněž by nebyl důvod pro novelizaci vodního zákona účinnou od 1. 1. 2019. Odlišení těchto pojmů postupem času nabylo na významu. Pokud žalobce na jednu stranu uvádí, že jde o pojmy odlišné a nelze je zaměňovat, nemůže na stranu druhou uvádět, že odkaz na nejlepší dostupné techniky je současně odkazem na nejlepší dostupné technologie.

16. Žalovaný setrval na svém závěru, že v případě emisních limitů fosforu lze tyto stanovit přísněji, než jak plyne z Přílohy č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. Stanovení těchto emisních limitů vychází z dat o nejlepších dostupných technikách, které však s ohledem na vývoj nelze racionálně předpovědět. Pokud by tyto emisní limity měly vycházet z nařízení vlády č. 401/2015 Sb., bylo by nutné toto nařízení často aktualizovat, což by dle žalovaného nebylo žádoucí.

17. Současný stav je dle žalovaného dán potřebou snižování vnosu znečištění do povrchových vod, ale i posunem ve vývoji čistírenské technologie. ČOV Čestice je již stavebně vybavena k odstraňování fosforu.

18. Žalovaný navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

20. O věci bylo rozhodnuto v rámci ústního jednání, které u krajského soudu proběhlo dne 27. 1. 2025. Během tohoto jednání účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích uplatněných v průběhu řízení.

21. Žaloba není důvodná.

22. Stěžejním je v projednávané věci posouzení, zda vodoprávní úřad, resp. žalovaný, mohl pro ČOV Čestice, která spadá pod čistírny odpadních vod s kapacitou do 500 EO (ekvivalentních obyvatel), stanovit emisní limit pro celkový fosfor (Pcelk). K zodpovězení této otázky je třeba vypořádat, na základě jakých limitů lze maximální emisní hodnoty stanovit, tj. zda v případě ČOV Čestice lze aplikovat limity fosforu stanovené Přílohou č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., či zda je při stanovení limitů třeba vycházet z dat o nejlepších dostupných technikách čištění vod.

23. Dle žalobce spadá pojem nejlepší dostupná technologie pod pojem nejlepší dostupné techniky, a proto je v případě stanovení přísnějších emisních limitů podle § 38 odst. 12 vodního zákona nutno vycházet z limitů stanovených Přílohou č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. Naproti tomu žalovaný uvádí, že dotčené pojmy je nutno rozlišovat a přísnější limity je možné určit pouze dle dat o nejlepších dostupných technikách čištění ve smyslu zákona č. 76/2002 Sb., nikoli dle limitů pro nejlepší dostupné technologie podle nařízení vlády č. 401/2015 Sb., resp. jeho přílohy. IV.A Obecná východiska povolení k vypouštění odpadních vod 24. Podle § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona „[p]ovolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (dále jen „povolení k nakládání s vodami“) je třeba k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních.“ 25. Podle § 38 odst. 10 věty druhé vodního zákona platí, že „[p]ři povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových je vázán ukazateli vyjadřujícími stav vody ve vodním toku, normami environmentální kvality, ukazateli a hodnotami přípustného znečištění povrchových vod, ukazateli a nejvýše přípustnými hodnotami ukazatelů znečištění odpadních vod (emisní standardy) stanovenými nařízením vlády a náležitostmi a podmínkami povolení k vypouštění odpadních vod, včetně specifikací nejlepších dostupných technologií v oblasti zneškodňování odpadních vod a podmínek jejich použití, které stanoví vláda nařízením a nejlepšími dostupnými technikami v oblasti zneškodňování odpadních vod.“ V případě zmiňovaných nejlepších dostupných technik zákon v poznámce pod čarou odkazuje na § 2 písm. e) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci (dále jen „zákon o integrované prevenci“). (důraz doplněn)

26. Podle § 38 odst. 12 vodního zákona „[v]yžadují–li to cíle stanovené v příslušném plánu povodí nebo cíle ochrany vod či normy environmentální kvality stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie, stanoví vodoprávní úřad v povolení přísnější emisní limity, než jsou emisní limity stanovené podle odstavce 10, popřípadě může stanovit další ukazatele a jejich emisní limity. Vodoprávním úřadem stanovené emisní limity nesmí být přísnější než hodnoty dosažitelné při použití nejlepších dostupných technik v oblasti zneškodňování odpadních vod. Uvedený postup platí obdobně pro případy stanovení ukazatelů znečištění a emisních standardů stanovených nařízením vlády podle § 31, 34 a 35.“ V případě zmiňovaných nejlepších dostupných technik zákon v poznámce pod čarou odkazuje na § 2 písm. e) zákona o integrované prevenci. (důraz doplněn)

27. Podle § 2 písm. e) zákona o integrované prevenci se pro účely tohoto zákona rozumí „[n]ejlepšími dostupnými technikami nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje technologií a způsobů jejich provozování, které ukazují praktickou vhodnost určitých technik jako základu pro stanovení emisních limitů a dalších závazných podmínek provozu zařízení, jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, nebo pokud to není možné, omezit emise a jejich nepříznivé dopady na životní prostředí jako celek, přičemž (1) technikami se rozumí jak použitá technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno, udržováno a vyřazováno z provozu, (2) dostupnými technikami se rozumí techniky vyvinuté v měřítku umožňujícím zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, pokud jsou provozovateli zařízení za rozumných podmínek dostupné bez ohledu na to, zda jsou používány nebo vyráběny v České republice, (3) nejlepšími se rozumí nejúčinnější techniky z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku; při určování nejlepší dostupné techniky se přihlíží k hlediskům uvedeným v příloze č. 3 k tomuto zákonu.“ (důraz doplněn)

28. Odkazovaná hlediska jsou následující: „(1) Použití nízkoodpadové technologie, (2) použití látek méně nebezpečných, (3) podpora využívání a recyklace látek, které vznikají nebo se používají v technologickém procesu, a případně využívání a recyklace odpadu, (4) srovnatelné procesy, zařízení či provozní metody, které již byly úspěšně vyzkoušeny v průmyslovém měřítku, (5) technický pokrok, (6) charakter, účinky a množství příslušných emisí, (7) datum uvedení nových nebo existujících zařízení do provozu, (8) doba potřebná k zavedení nejlepší dostupné techniky, (9) spotřeba a druh surovin (včetně vody) používaných v technologickém procesu a energetická účinnost, (10) požadavek prevence nebo omezení celkových dopadů emisí na životní prostředí a rizik s nimi spojených na minimum, (11) požadavek prevence havárií a minimalizace jejich následků pro životní prostředí, (12) informace zveřejňované mezinárodními organizacemi.“ 29. Dle Přílohy č. 7 (Nejlepší dostupné technologie v oblasti zneškodňování odpadních vod a podmínky jejich použití) nařízení vlády č. 401/2015 Sb., kterou se stanoví Dosažitelné hodnoty koncentrací a účinností pro jednotlivé ukazatele znečištění při použití nejlepší dostupné technologie v oblasti zneškodňování městských odpadních vod, platí, že pro čistírny odpadních vod s kapacitou do 500 EO nejsou stanoveny emisní limity pro celkový fosfor (Pcelk). (důraz doplněn)

30. Obecná východiska povolovacích procesů při nakládání s vodami, včetně důrazu na prevenční povinnost a unijní úpravu, Nejvyšší správní soud shrnul v rozsudku ze dne 2. 3. 2023, č. j. 9 As 23/2021–38. V něm kasační soud konstatoval, že ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. 10. 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (implementované do vodního zákona), vyplývají členským státům dvě povinnosti ohledně ochrany vod – jednak zajistit zlepšení a jednak zabránit zhoršení stavu vodních útvarů. Tím je myšleno zachování nebo obnovení dobrého stavu, dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu. Stát zásadně nesmí schválit jakýkoliv projekt, pokud jeho provedení může zhoršit stav nebo ohrozit dosažení dobrého stavu vodního útvaru (není–li splněna výjimka podle čl. 4 odst. 7 citované směrnice, § 23a odst. 7 a 8 vodního zákona). Nejvyšší správní soud rovněž připomenul, že řízení o povolení nakládání s vodami podle § 8 vodního zákona je ovládáno zásadou materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu. Podle Nejvyššího správního soudu jsou správní orgány „[p]ovinny z úřední povinnosti při povolování nakládání s vodami zjišťovat, zda realizací může dojít ke zhoršení stavu nebo ohrožení dosažení dobrého stavu vodního útvaru. Za zhoršení se přitom považuje snížení hodnocení jakékoliv ze tří kvalitativních složek [1) biologické, 2) hydromorfologické a 3) chemické a fyzikálně–chemické]. V případě, že dotčená kvalitativní složka již má nejnižší hodnocení, pak zhoršením je jakékoliv její zhoršení. Zhoršení stavu vody přitom obecně není přípustné, s výjimkami definovanými zákonem (§ 23a odst. 7 a 8 vodního zákona)“.

31. Čím je vodoprávní úřad při vydání povolení k vypouštění odpadních vod vázán shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 6. 2024, č. j. 10 As 29/2023–58: „[Z]ejména je třeba správně nastavit emisní limity, které vyjadřují maximální hodnotu množství a koncentrace škodlivých látek obsažených v konkrétním objemu vypouštěné odpadní vody. Při jejich stanovení je vodoprávní úřad vázán jednak faktickými poznatky, jako jsou ukazatele stavu vody ve vodním toku, do něhož bude vypouštění odpadních vod probíhat, ale především je třeba dodržet normové hodnoty ukazatelů kvality vody či míry znečištění, jež jsou souhrnně nazývány jako emisní standardy a jejichž konkrétní hodnoty stanoví přílohy nařízení č. 401/2015 Sb. Vodoprávní úřad tedy zkoumá konkrétní jakost a objem vypouštěných odpadních vod a stav vody, do níž má být odpadní voda vypouštěna. V návaznosti na tato zjištění stanoví emisní limity a případně též další podmínky a dobu platnosti povolení. Podkladem pro vydání povolení je stanovisko správce povodí, které navrhuje hodnoty emisních limitů, posoudí možnost zhoršení stavu nebo ekologický potenciál „řešené“ vody, a tedy přispívá k tomu, aby v řízení byly zohledněny cíle ochrany vod jako složky životního prostředí.“ (důraz doplněn) IV.B Aplikace obecných východisek na nyní projednávanou věc 32. Krajský soud jazykovým výkladem § 38 odst. 10 vodního zákona dospěl k závěru, že vodoprávní úřad je při vydání povolení k vypouštění odpadních vod vázán faktickým stavem týkajícím se množství a koncentrace vypouštěných škodlivých látek v daném případě. V rámci hodnocení tohoto stavu a stanovení limitů k zabránění znečištění vod pak vodoprávní úřad vychází jednak z emisních standardů stanovených nařízením vlády č. 401/2015 Sb., jednak ze specifikací nejlepších dostupných technologií stanovených tímto nařízením vlády a současně i z nejlepších dostupných technik v oblasti zneškodňování odpadních vod (Best Aviable Techniques, BAT). Veškeré tyto ukazatele je vodoprávní úřad povinen v rámci stanovení emisních limitů pro vypouštění odpadních vod hodnotit.

33. Jak plyne z dikce § 2 písm. e) zákona o integrované prevenci, technologie v oblasti zneškodňování vod je podřaditelná pod pojem techniky v oblasti zneškodňování vod. Technologií totiž rozumíme samotnou proceduru zneškodňování vod. Technikami se však kromě samotného procesu zneškodňování vod rozumí také způsob, jakým je dané čistící zařízení navrženo, vybudováno, provozováno, udržováno a vyřazováno z provozu. Technikami zneškodňování vod je tedy pojmem širším, zahrnujícím veškerá zařízení, opatření a postupy, které zneškodňování odpadních vod doprovází. Nejedná se tudíž o pojmy totožné, platí však, že každá technologie spadá pod pojem techniky, avšak nikoli vše, co je technikami, je současně technologií.

34. Odlišnost těchto pojmů reflektoval též zákonodárce v rámci novely k zákonu č. 113/2018 Sb., kterým se mění zákon o vodách a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který do ust. § 38 odst. 10 a 12 zákona o vodách zavedl kromě kritéria nejlepších dostupných technologií též hodnotící kritérium právě v podobě nejlepších dostupných technik. Důvodová zpráva k novele pak v této souvislosti výslovně uvádí, že jde o „formální úpravu a zpřesnění kombinovaného způsobu stanovení emisních limitů vodoprávním úřadem.“ (srov. důvodová zpráva ke správnímu řádu, tisk PS PČR č. 45/0, dostupná v repozitáři PS PČR na adrese www.psp.cz) Zákonodárce tímto sám rozlišil pojem technologie a techniky, přičemž tak učinil zjevně proto, že jde o pojmy s odchylným významem.

35. Pokud tedy zákonodárce v § 38 odst. 10 vodního zákona stanovil, že při povolování vypouštění odpadních vod je vodoprávní úřad vázán emisními standardy, nejlepšími dostupnými technologiemi a nejlepšími dostupnými technikami, znamená to, že kromě nejlepší dostupné procedury čištění (technologie) je povinen zvlášť hodnotit také veškeré nejlepší dostupné techniky čištění.

36. Ve vztahu k žalobou namítaným emisním limitům stanoveným Přílohou č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., pak platí, že tyto limity se vztahují pouze ke kategorii nejlepších dostupných technologií v oblasti zneškodňování odpadních vod, jak plyne ze samotného označení této přílohy. Tyto limity se proto nevztahují k zákonem zvlášť vymezené kategorii nejlepších dostupných technik. Nelze proto souhlasit s žalobcem v tom, že vodoprávní úřad byl co do stanovení emisních limitů fosforu vázán pouze Přílohou č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., která v případě čistírny do 500 EO nestanoví pro fosfor žádný limit.

37. Vodoprávní úřad mohl v rámci stanovení hodnot množství a koncentrace škodlivých látek obsažených v konkrétním objemu vypouštěné odpadní vody, s přihlédnutím ke stanovisku Povodí Vltavy – které pro něj není závazné (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2021, č. j. 51 A 11/2020–142) – vycházet též z nejlepších dostupných technik pro čištění odpadních vod. Zohlednění tohoto hodnotícího kritéria považuje krajský soud za nanejvýš žádoucí, neboť technický vývoj je třeba v oblasti zneškodňování vod využít v maximální možné míře. To přitom platí i v případě, kdy pro čistírny do 500 EO není fosfor z hlediska dostupných technologií limitován. Je totiž obecně známé, že právě vysoká koncentrace fosforečnanů ve vodě je hlavním problémem jejího znečištění. Uvedený závěr pak zcela koresponduje s cíli ochrany vod stanovenými směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES ze dne 23. 10. 2000, kterými jsou jednak zajistit zlepšení a jednak zabránit zhoršení stavu vodních útvarů.

38. Lze shrnout, že v případě, kdy prokazatelně existují dostupné techniky čištění odpadních vod, které eliminují znečištění vod zneškodňováním odpadních látek do nich vypouštěných – zde fosfor – musí vodoprávní úřad při stanovení emisních limitů v rámci povolení k nakládání s vodami přihlédnout též k nejlepším dostupným technikám a tyto zohlednit.

39. Emisní standardy (limity) však nejsou v případě kritéria nejlepších dostupných technik, oproti zmiňovaným nejlepším dostupným technologiím, zákonodárcem stanoveny.

40. Vodoprávní úřad stanovil emisní limit fosforu v průměru 2 mg/l, max. 5 mg/l, učinil tak v návaznosti na stanovisko Povodí Vltavy ze dne 11. 7. 2023, kterým byl vysloven mj. požadavek na stanovení limitu Pc prům. 3 mg/l, max. 5 mg/l. Dle odůvodnění prvostupňového rozhodnutí byl limit pro fosfor stanoven navzdory tomu, že nařízení vlády č. 401/2015 Sb., tento limit v případě ČOV 500 nestanovuje. Jakkoli své úvahy úřad opřel o skutečnost, že hodnoty stanovené v nařízení jsou zastaralé a brání dosažení cílů dobrého stavu/potenciálu povrchových vod, čímž mohl vzbudit dojem určité svévole správního uvážení, podstatné je, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tyto závěry doplnil a srozumitelným způsobem takto stanovené hodnoty zdůvodnil (k zásadě jednoty správního řízení viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012–47, ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25, či ze dne 20. 2. 2020, č. j. 2 Ads 171/2019–43).

41. Žalovaný přistoupil k hodnocení vodoprávním úřadem stanovených limitů pomocí výstupů z prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2016/902 ze dne 30. května 2016, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro společné systémy čištění odpadních vod a odpadních plynů a nakládání s nimi v odvětví chemického průmyslu (dále jen „Rozhodnutí Komise“). Žalovaný dospěl k závěru o možnosti analogické aplikace emisních limitů stanovených Rozhodnutím Komise na provoz ČOV Čestice, ačkoli se toto rozhodnutí na regulaci činnosti komunální čistírny odpadních vod nevztahuje. Pokud vodoprávní úřad stanovil pro ČOV Čestice emisní limit Pcelk do 31. 12. 2032 max. 5 mg/l, jde o méně přísnou hodnotu, než jakou stanoví Rozhodnutí Komise, které pro přímé vypouštění živin do vodního recipientu stanovuje hodnotu BAT–AEL (roční průměr) 0,50 – 3,0 mg/l.

42. Hodnocení limitů stanovených vodoprávním úřadem pak žalovaný provedl i s ohledem na limity Pcelk pro kategorie ČOV od 2 000 do 10 000 EO, které jsou Přílohou č. 7 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., stanoveny prům. 2 mg/l a max. 5 mg/l. Limit stanovený ČOV Čestice je tak méně přísný i z tohoto hlediska.

43. Přihlédnuto bylo také k závěrům opatření HVL30700123 – Omezení obsahu fosforu v povodí nádrže Orlík II, které bylo vypracováno v souvislosti s Plánem dílčího povodí Horní Vltavy pro období let 2021–2027, pro vodní útvar „Peklov od pramene po ústní do toku Volyňka“ (dále jen „Opatření“). To hodnotí emisní standardy stanovené v nařízení vlády č. 401/2015 Sb. jako benevolentní, neumožňující dosažení dobrého stavu nebo potenciálu celé řady útvarů povrchových vod. Vodní zákon však v ust. § 38 odst. 10 umožňuje stanovit emisní limity nad rámec uvedeného nařízení. Opatření tak pro vodní tok „HVL_1280 Peklov od pramene po ústní do toku Volyňka“ určilo pro povolení k vypouštění odpadních vod přísnější limity z hlediska množství a koncentrace Pcelk – ČOV do 500 EO prům. 2 mg/l a max. 5 mg/l.

44. Krajský soud se s analogickou aplikací limitů stanovených Rozhodnutím Komise jakož i limitů určených pro ČOV 2000 – 10 000 EO v rámci hodnocení emisního limitu určeného vodoprávním úřadem ztotožnil. Pokud nejsou emisní limity z hlediska nejlepších dostupných technik stanoveny zákonem, musí správní orgán tyto limity určit tak, aby odpovídaly smyslu a účelu aplikované právní úpravy (e ratione legis). Tímto smyslem a účelem jsou v případě legislativy týkající se ochrany vod – prevence, snižování a pokud možno úplné vyloučení znečištění vyplývajícího z vypouštění odpadních vod do vod povrchových.

45. Je obecně známou skutečností, že zvýšené množství fosforu vede k výskytu řas, zejména sinic, v jejichž důsledku dochází k degradaci ekosystémů a k následnému zhoršení ekologického stavu/potenciálu útvaru povrchových vod, které tak nemohou být využívány pro lidskou potřebu. V případě řešeného vodního útvaru Peklov od pramene po ústí do toku Volyňka byla hodnota mediánu Pcelk naměřena v období let 2022–2023 ve výši 0,120 mg/l, přičemž cíl dobrého stavu toku byl pro ukazatel Pcelk určen ve výši 0,05 mg/l.

46. Dle Opatření jsou zdrojem fosforu především bodové zdroje znečištění – splašky a městské odpadní vody. Postup směřující proti eutrofizaci (obohacování vody o dusík či fosfor), musí být proto zaměřen primárně na omezení vnosu sloučenin fosforu z těchto bodových zdrojů. Za tím účelem je proto nutné i v případě nízkokapacitních ČOV stanovit limity pro vypouštění fosforu do povrchových vod, pokud existují dostupné techniky čištění. Tyto limity pak lze určovat v souladu s plány povodí, neboť cíle vymezené v těchto plánech (resp. opatřeních, která jsou jejich nedílnou součástí – viz. § 5 odst. 2 vyhl. č. 50/2023 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik), jsou dle § 38 odst. 12 vodního zákona legitimním důvodem pro stanovení přísnějších emisní limitů pro vypouštění odpadních vod. Emisní limity fosforu zavedené Opatřením přijatým Povodním Vltavy pro období let 2022 až 2027 tak jsou plně aplikovatelné i ve věci nyní projednávané, neboť ty zohledňují jak stav dotčeného vodního útvaru tak možnosti stávajících nejlepších dostupných technik čištění. Plně odpovídají též hodnotám fosforu stanoveným Rozhodnutím Komise i nařízením vlády pro ČOV 2000–10 000 EO, které žalovaný pro účely hodnocení limitů určených vodoprávním úřadem podpůrně využil.

47. Jakkoli se Rozhodnutí Komise vztahuje pouze na zdroje znečištění z chemického průmyslu, lze z něj dle názoru krajského soudu podpůrně vycházet i v případě stanovení emisních limitů pro komunální čistírny odpadních vod. Emisní rámec stanovený tímto rozhodnutím lze (spolu s dalšími ukazateli – např. emisními limity pro čistírny s vyšší kapacitou), použít jako porovnatelnou hodnotu pro emisní limity městských odpadních vod. To plyne mj. i z žalovaným odkazovaného metodického dokumentu k problematice ekonomického hodnocení dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborného posouzení, který byl publikován prostřednictvím informačního systému integrované prevence 15. 4. 2014, č. j. /ENV/14, podle kterého „[V] případě čistírny odpadních vod, která je regulována v režimu zákona o integrované prevenci, např. jako přímo spojená činnost v rámci jiného zařízení nebo jako samostatná čistírna spadající do kategorie 6.11. přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci, se uvedená skutečnost dokládá odkazem na příslušný emisní limit z integrovaného povolení pro tuto čistírnu. Tento limit by měl minimálně odpovídat hodnotě emisí spojené s BAT pro příslušné průmyslové zařízení ve smyslu § 14 odst. 4 zákona o integrované prevenci. […] U čistíren zcela mimo rámec zákona o integrované prevenci je nutné posoudit soulad vydaného rozhodnutí (např. povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů) s výše uvedeným požadavkem.“ (důraz doplněn)

48. Lze uzavřít, že ze strany vodoprávního úřadu bylo možné pro nízkokapacitní čistírnu odpadních vod Čestice stanovit i emisní limit fosforu. V situaci, kdy je ČOV Čestice vybavena řízeným dávkováním roztoku hlinité nebo železité soli k chemickému srážení fosforu, tedy nejlepšími dostupnými technikami čištění odpadních vod od sloučenin fosforu, má krajský soud zato, že stanovení emisních limitů fosforu nebude pro žalobce představovat významnou finanční či jinou zátěž. Hodnoty stanovených emisních limitů pak správně vycházely z Opatření Povodí Vltavy, které při jejich určení zohlednilo nejlepší dostupné techniky čištění vod od sloučenin fosforu. Tyto hodnoty nijak nepřekračují rámec nízkokapacitních ČOV, jak plyne z jejich porovnání s hodnotami uvedenými v Rozhodnutí Komise pro průmyslovou výrobu i s hodnotami pro ČOV 2 000–10 000 EO.

V. Závěr a náklady řízení

49. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první a odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

51. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

52. Osobě zúčastněné na řízení soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve smyslu § 60 odst. 5 s. ř. s. jí žádnou povinnost neukládal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření k žalobě IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Obecná východiska povolení k vypouštění odpadních vod IV.B Aplikace obecných východisek na nyní projednávanou věc V. Závěr a náklady řízení