63 A 6/2022 – 63

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Marie Trnkové, ve věci žalobkyně: TRAFICON TOBACCO RETAIL, s. r. o., IČO 25489917 se sídlem České mládeže 1096, 460 06 Liberec zastoupené advokátem Mgr. Miroslavem Kohoutem se sídlem 1. máje 97/25, 460 07 Liberec proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. ČOI 43667/19/2000, čj. ČOI 6454/20/O100/2000/20/Krá/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Česká obchodní inspekce, inspektorát Jihočeský a Vysočina (dále jen „správní orgán prvního stupně“), provedla u žalobkyně, resp. v prodejně TABÁK v areálu psychiatrické léčebny, Brněnská 455/54, 586 01 Jihlava, dne 27. 3. 2019 kontrolu ve smyslu § 23 odst. 1 a § 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

2. Z protokolu o kontrole z téhož dne vyplývá, že inspektor provedl v prodejně kontrolní nákup, který v prostoru u prodejního stánku připravila a účtovala osoba přítomná kontrole paní I.J.. Po zaplacení provedeného nákupu a vydání dokladu o zakoupení se inspektor České obchodní inspekce prokázal služebním průkazem a osobu přítomnou kontrole informoval o tom, že byla zahájena kontrola. Výrobky zakoupené do provedeného nákupu, byly po překontrolování oceňování, správnosti účtování a jejich značení, za přítomnosti osoby přítomné kontrole vráceny zpět do provozovny v neporušeném stavu a zaplacená finanční částka byla účtována zpět.

3. Kontrola byla zaměřena na to, zda nabízené výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny údaji potřebnými dle povahy k výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití, návodem k použití, bezpečnostním upozorněním, zařazením výrobku, a to v návaznosti na předepsané náležitosti. Provedenou kontrolou bylo zjištěno, že v době kontroly nebyl spotřebitel seznámen s konečnou cenou u tří výrobků, které byly obsaženy v provedeném nákupu. Konkrétně se jednalo o výrobky sušenky Disco, žvýkačky Winterfresh a zapalovač.

4. K uvedenému protokolu podala žalobkyně dne 15. 4. 2019 námitky (označené jako podání vysvětlení), ve kterých namítala, že provozovnu užívá její smluvní partner – paní I.J., se kterou má žalobkyně uzavřený obchodněprávní vztah, a to konkrétně smlouvu o spolupráci (franchisingovou smlouvu) ze dne 26. 4. 2018, na základě které, paní I. J. mimo jiné užívá obchodní koncept, který jí je ze strany žalobkyně poskytován. Z uvedeného žalobkyně dovozovala odpovědnost paní I.J. za spáchaný přestupek, nikoliv svou vlastní. Výše uvedené námitky žalobkyně však správní orgán prvního stupně sdělením ze dne 16. 5. 2019 zamítl.

5. Příkazem ze dne 1. 8. 2019 shledal správní orgán prvního stupně žalobkyni vinnou z přestupků dle § 24 odst. 7 písm. k) a q) zákona o ochraně spotřebitele a uložil žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 5 000 Kč. Proti tomuto příkazu podala žalobkyně dne 9. 8. 2019 odpor.

6. Rozhodnutím ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. ČOI 43667/19/2000 SŘ 1174/19, čj. ČOI 119766/19/2000/Hl, správní orgán prvního stupně opětovně shledal žalobkyni vinnou z přestupků dle § 24 odst. 7 písm. k) a q) zákona o ochraně spotřebitele a vedle úhrnné pokuty 5 000 Kč žalobkyni uložil též povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

7. Odvolání žalobkyně žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

8. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 2. 3. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobkyně má za to, že k závěru, že je žalobkyně zodpovědná za spáchaný přestupek, dospěl správní orgán v rozporu s právními předpisy, neboť při posuzování otázky pasivní legitimace žalobkyně nesprávně vyložil a aplikoval definici osoby prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele. Dle žalobkyně založil správní orgán své rozhodnutí na nesprávném a neúplném zjištění, nesprávně posoudil skutkový stav a nesprávně vyhodnotil právní otázku, kdo je v nyní posuzované věci pasivně legitimovaným subjektem.

10. Žalobkyně stejně jako ve správním řízení zopakovala, že v době kontroly byla odpovědným podnikatelským subjektem na základě franchisingové smlouvy paní I.J., IČO X, nikoliv žalobkyně. Obsahem franchisingové smlouvy je mj. stanovení povinnosti franchisanta (paní J.) jako samostatný podnikatel i vůči třetím osobám a správním orgánům. Dále je povinností franchisanta dodržovat veškeré právní předpisy. Žalobkyně z uvedeného dovozuje, že nemohla být pasivně legitimovaným subjektem a případné porušení právních předpisů ze strany prodávající paní I.J. nelze v žádném případě klást k tíži žalobkyně. V opačném případě by došlo k vytvoření absurdního právního stavu, kdy poskytovatel obchodního konceptu a zboží (žalobkyně), který nemá vliv na jeho přímý prodej, by nesl odpovědnost za protiprávní jednání příjemců svého obchodního konceptu.

11. Dle žalobkyně si žalovaný v rámci žalobou napadeného rozhodnutí odporuje, když na jedné straně tvrdí, že je nutné situaci posuzovat z pohledu běžného spotřebitele na místě uskutečnění prodeje (viz žalovaným citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, čj. 6 As 117/2017 47), a na straně druhé vychází z údajů uvedených v živnostenském rejstříku, které běžný spotřebitel nemá při nákupu možnost zjistit. Uvedené závěry žalovaného považuje žalobkyně za nesprávné a vzájemně si odporující. Z tohoto důvodu je dle jejího názoru žalobou napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné. Stejně tak fakt, že na účtence k nákupu se nachází bez dalšího uvedený identifikační údaj žalobkyně, nemá dle žalobkyně z hlediska nyní posuzovaného případu žádnou relevanci, neboť splnění povinnosti řádně označit osobu prodávajícího ve vztahu ke spotřebiteli, je třeba posuzovat podle veškerých relevantních kritérií v rámci komplexního smluvního vztahu mezi prodávajícím a spotřebitelem. Celou konstrukci ohledně osoby prodávajícího považuje žalobkyně za spekulaci.

12. Dle žalobkyně je chybný úsudek žalovaného, který na jedné straně uvádí, že označení paní J. za oknem provozovny coby provozovatelky je nedostatečné a spotřebitel jej může snadno přehlédnout, oproti tomu však údaj o žalobkyni na účtence považuje za „všeříkající“ a jednoznačný fakt pro spotřebitele o tom, kdo je prodávajícím.

13. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

14. Žalovaná ve vyjádření k žalobě stručně shrnula dosavadní průběh řízení a zopakovala své stěžejní argumenty.

15. Žalovaná upozornila na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 117/2017–47, ze kterého vyplývá nutnost posouzení skutkových okolností případu, nikoliv toho, jaký formální vztah měla žalobkyně uzavřený s jiným subjektem. Žalovaná dodala, že spotřebitel u vchodu do provozovny spatří logo, respektive označení podnikatele, přičemž se jedná o označení, které je charakteristické a známé. V nyní posuzovaném případě se jedná o označení „TABÁK TRAFICON“ provedené ve žluté a červené barvě. Dále po nákupu objeví na účtence identifikační údaje prodávajícího, v tomto případě údaje žalobkyně. Spotřebitel tak nemá důvod pochybovat o tom, že nakoupil zboží v „TABÁK TRAFICON“ respektive od společnosti TRAFICON TOBACCO RETAIL, s. r. o., uvedené na účtence. Dle žalované se jí přednesená tvrzení vzájemně nevyvracejí, jak uvádí žalobkyně, ale naopak se doplňují.

16. Žalovaná závěrem dodala, že dostatečně posoudila skutkový stav věci a žalobkyní namítanou franchisingovou smlouvu mezi ní a paní I.J. nevyhodnotila jako relevantní ve vztahu ke správní odpovědnosti za vytýkaný přestupek.

17. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. První rozsudek ve věci a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu

18. Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, čj. 61 A 6/2020–38, žalobu zamítl. Toto rozhodnutí však následně zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 8. 2022, čj. 8 As 294/2020–34, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Dle Nejvyššího správního soudu krajský soud nedostatečné vypořádal námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované spočívající v jeho rozpornosti (konkrétně se jednalo o závěr, podle kterého je třeba vycházet při posouzení věci z toho, jak by se situace jevila spotřebiteli, a vedle něj stojící závěr vycházející ze skutečností zjištěných lustrací živnostenského rejstříku). Krajský soud je právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

V. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

20. Žaloba není důvodná. V.A K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované 21. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

22. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

23. Krajský soud neshledal, že by rozhodnutí správních orgánů ve světle shora vytyčených kritérií trpěla jakýmikoli nedostatky.

24. Žalobkyně konkrétně spatřuje rozpornost a z toho plynoucí nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované v tom, že žalovaná na jedné straně tvrdí, že je nutné situaci posuzovat z pohledu běžného spotřebitele na místě uskutečnění prodeje, a na straně druhé vychází z údajů uvedených v živnostenském rejstříku, které běžný spotřebitel nemá při nákupu možnost zjistit. Tento rozpor je však pouze zdánlivý.

25. Již správní orgán prvního stupně na straně 5 svého rozhodnutí uvedl, že spotřebitel se mohl oprávněně domnívat, že prodávajícím je subjekt označený prostřednictvím daňového identifikačního čísla (DIČ) na vydané účtence. Žalovaná k tomu pak na straně 4 svého rozhodnutí jednoznačně konstatovala, že „[v] projednávaném případě je rozhodující hledisko spotřebitele, a proto odvolací správní orgán nemůže jinak než přisvědčit prvostupňovému orgánu v jeho hodnocení. Běžný spotřebitel není seznámen s právními vztahy mezi obviněnou jako poskytovatelem obchodního konceptu a I. J. jako příjemcem. Na účtence k nákupu se nachází identifikační údaj obviněné a je tak z pohledu spotřebitele vytvářen dojem, že obviněná je prodávajícím. Vzhledem k tomu, že o osobě prodávajícího nevznikly pochybnosti ani na straně inspektorů provádějících kontrolu, nebylo možné se pasivní legitimací obviněné zabývat dříve, než předložila své námitky na toto téma.“ 26. Právě DIČ, které je spotřebiteli z účtenky známo, je tedy z pohledu správních orgánů pro identifikaci prodávajícího klíčové. Žalovaná ve svém rozhodnutí poukázala také na údaje obsažené v živnostenském rejstříku (v kontrolované prodejně se nacházela jedna z provozoven žalované), avšak zjištění těchto údajů se přímo odvíjí od identifikace prodávajícího skrze DIČ na účtence, které bylo s ohledem na obsah správního spisu pro spotřebitele rozhodující informací. Krajský soud proto na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nic rozporného neshledal. Formulace zvolená žalovanou, která nejprve zdůraznila určení provozovny žalobkyně dle živnostenského rejstříku a na význam obsahu účtenky poukázala až následně (ačkoli vhodnější by byl postup opačný), lze považovat pouze za určitou neobratnost a nikoli za důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedené úvahy správních orgánů nadto krajský soud považuje za správné (viz dále). V.B K námitce nesprávného určení odpovědného subjektu 27. Pro rozhodnutí ve věci je dále klíčové zodpovězení otázky, zda je žalobkyně prodávajícím ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele a je tudíž pasivně legitimovaným subjektem v rámci projednávaného přestupku. Mezi stranami je přitom sporu především v tom, zda správní orgány v daném ohledu dostatečně zjistily skutkový stav věci a zda vůči němu dále správně aplikovaly příslušnou právní úpravu.

28. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele se rozumí „prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby.“ 29. Žalovaná v této souvislosti přiléhavě poukázala na shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 117/2017–47, dle něhož „Nejvyšší správní soud za účelem určení odpovědného subjektu za předmětný správní delikt proto považuje za nutné posoudit skutkové okolnosti případu, nikoli to, jaké formální právní vztahy měl stěžovatel uzavřen s jinými subjekty. Jinými slovy za stěžejní považuje to, jak se daná situace navenek protistraně (spotřebiteli) jevila, nikoli to, jak by tato situace byla posouzena z hlediska příslušných ustanovení soukromého práva, tedy zda došlo již k uzavření formální soukromoprávní smlouvy mezi podnikatelem a spotřebitelem, případně jaké smlouvy měl stěžovatel uzavřen s dalšími subjekty. Rozhodující je tedy to, jak byla celá situace ze strany stěžovatele prezentována a jak se následně udála.“ K tomu Nejvyšší správní soud doplnil, že „[n]elze totiž po kontrolorech požadovat, aby v pozici spotřebitelů prováděli ‚detektivní pátrání‘ a formálně se dotazovali, kdože je vlastně tím prodávajícím (nota bene s výslovným odkazem na zákon o ochraně spotřebitele), neboť tím by jen na sebe upozornily, čímž by zmařili účel samotné kontroly.“ 30. Ve světle uvedeného judikatorního závěru přistoupil krajský soud k posouzení nyní projednávané věci, pro které je tedy podstatné, jak se posuzovaná transakce udála z pohledu spotřebitele či přesněji řečeno samotných kontrolorů, neboť primárně ve vztahu k nim Nejvyšší správní soud své závěry vyslovil. K zodpovězení této otázky je tak klíčové, jaké informace měl spotřebitel objektivně k dispozici, aniž by byl nucen přistoupit k „detektivnímu pátrání“ týkajícího se soukromoprávních vztahů protistrany, tj. informací, které nemá možnost bez spolupráce protistrany sám zjistit. Již z toho vyplývá, že obsah franchisingové smlouvy mezi žalobkyní a paní I.J. postrádá ve vztahu k nynějšímu případu jakoukoli relevanci.

31. Z pohledu spotřebitele se pak jakožto prodávající sice mohla na první pohled jevit právě paní I. J., avšak na druhou stranu samotná osoba prodavačky v prodejně nemůže hrát zásadní roli, neboť spotřebiteli nemusí být zřejmé, zda se jedná o samostatný podnikatelský subjekt nebo například o zaměstnance podnikatele (v nyní posuzovaném případě žalobkyně).

32. Z toho důvodu se ostatně žalobkyně v řízení pokoušela prokázat, že v prodejně byla osoba provozovatelky (I. J.) identifikována vylepenou cedulí. Žalovaný k tomu v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že „[o]bviněná ve svém odvolání vyjádřila pochybnosti o dostatečném skutkovém zjištění ve věci správním orgánem a přiložila k odvolání fotografii prodejního okénka provozovny s identifikačními údaji paní I. J. Z fotografie však nevyplývá, kdy byla pořízena, a nelze z ní proto usuzovat, že takto vypadalo prodejní okénko provozovny i v době kontroly.“ S tímto hodnocením se krajský soud zcela ztotožnil, a to tím spíše za situace, kdy žalobkyně tuto fotografii předložila až spolu s odvoláním, ačkoli jí nic nebránilo, aby tak učinila již v rámci námitek proti kontrolním zjištěním či podaného odporu, který jinak podrobně odůvodnila a připojila k němu i řadu příloh. Takovýto důkazní prostředek proto krajský soud považuje za nevěrohodný.

33. Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí opřel závěr o odpovědnosti žalobkyně o obsah účtenky vydané při kontrolním nákupu. Žalovaná pak tuto úvahu doplnila o údaje obsažené v živnostenském rejstříku.

34. Krajský soud přisvědčil argumentaci správních orgánů vztahující se k údajům na účtence. Pro názornost přikládá scan účtenky, která je přílohou kontrolního protokolu. [OBRÁZEK]

35. Z této účtenky je seznatelné datum 27. 3. 2019, čas 9:42 a dále částka 235 Kč. Tyto údaje korespondují s údaji uvedenými v protokolu o kontrole z téhož dne. Je tak zřejmé, že se jedná o účtenku vystavenou v rámci kontrolního nákupu. Podstatná je přitom dále skutečnost, že účtenka obsahuje DIČ X, které je vyjma označení „CZ“ totožné s identifikačním číslem osoby (IČO) žalobkyně. Jedná se o zcela jedinečný identifikátor daňového subjektu (resp. podnikatele), který lze prostřednictvím veřejně dostupných internetových databází (například zde: https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik) lehce s žalobkyní spojit. Tento údaj tedy navenek – z pohledu spotřebitele – jednoznačně identifikuje žalobkyni coby prodávajícího, přestože účtenka jinak neobsahuje její obchodní firmu.

36. Za situace, kdy z obsahu správního spisu neplynou takové skutečnosti, které by z pohledu spotřebitele správnost uvedeného identifikátoru jakkoli zpochybňovaly, tj. skutečnosti, které by navenek dávaly spotřebiteli tušit, že žalobkyně osobou prodávající ve skutečnosti není, pak tento údaj považuje krajský soud pro určení odpovědného subjektu za dostatečný. Spotřebitel může zcela legitimně očekávat, že osoba uvedená na účtence je osobou prodávající, s níž uzavřel kupní smlouvu a která od něj ostatně i přijala platbu za nakoupené zboží.

37. Z žalobou napadeného rozhodnutí se dále podává, že „[n]ahlédnutím do živnostenského rejstříku odvolací správní orgán zjistil, že prodejna Tabák v areálu psychiatrické léčebny, Brněnská 455/54, 586 01 Jihlava, je zasána v seznamu provozoven obviněné s datem zahájení provozování dne 5. 9. 2018. Z této skutečnosti vyplývá, že v době kontroly dne 27. 3. 2019 byla zmíněná provozovna, ve které došlo k projednávaným přestupkům, vedena jako provozovna obviněné, a není proto důvod k pochybnostem o osobě prodávajícího.“ Taktéž toto hodnocení považuje krajský soud za správné a doplňující předchozí závěr týkající se uvedení DIČ žalobkyně na vystavené účtence. Údaje obsažené v živnostenském rejstříku jsou veřejně přístupné (https://www.rzp.cz/), a jejich zjištění tudíž také nevyžaduje jakoukoli součinnost prodávajícího.

38. Jakkoli lustrace osoby prodávajícího ve veřejných rejstřících samozřejmě nepředstavuje běžný úkon spotřebitele při všech (tím spíše pak bagatelních) transakcích, nelze z toho dovozovat, že by snad údaje z těchto rejstříků nemohly být pro určení prodávajícího ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele využity. Jednalo by se totiž o příliš extenzivní výklad závěrů obsažených ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 117/2017–47, které se vztahují pouze na soukromoprávní vztahy prodávajícího s dalšími subjekty, které spotřebiteli (kontrolorům) nemohou být z povahy věci známy bez spolupráce protistrany a potenciálního ohrožení samotného smyslu prováděné kontroly. Krajský soud proto v této souvislosti opětovně zdůrazňuje, že má–li být pro určení osoby prodávajícího rozhodné, jaké informace měl spotřebitel v době uskutečnění transakce k dispozici, pak touto informací byla jednoznačná a nezaměnitelná identifikace žalobkyně prostřednictvím jejího DIČ na vystavené účtence. Skutečnost, že až na základě tohoto údaje bylo možné zjistit obchodní firmu, popřípadě adresu provozovny žalobkyně ve veřejných rejstřících, je zcela podružná (pokud by měl totiž hypotetický spotřebitel zájem či potřebu tyto údaje zjistit, vůbec nic by mu v tom nebránilo).

39. Pokud jde o argumentaci žalované opřenou o popis vzhledu prodejny (logo, použité barvy, design apod.), který má evokovat spojení s žalobkyní a v souhrnu tvoří ucelenou představu spotřebitele, pak ta by mohla mít samozřejmě rozhodující význam tehdy, pokud by spotřebitel v době uskutečnění transakce žádný jiný relevantní identifikátor osoby prodávajícího k dispozici neměl. V nyní posuzovaném případě však k této argumentaci nemůže krajský soud přihlédnout již proto, že ji žalovaná prvně uplatnila až ve vyjádření k žalobě, a navíc postrádá jakoukoli oporu v obsahu spisového materiálu. Podobný význam jako vizuální dojem provozovny by pak mohla mít i zjištění týkající se způsobu označení provozovatele přímo v prodejně, nicméně ani v tomto ohledu spisový materiál neobsahuje žádný relevantní a nezpochybnitelný podklad. Uvedené však na výsledném posouzení věci nemá vliv, neboť shora popsané skutkové okolnosti případu závěr o odpovědnosti žalobkyně coby osoby prodávajícího dostatečně odůvodňují.

40. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav věci a správně aplikovaly příslušnou právní úpravu včetně relevantní judikatury.

VI. Závěr a náklady řízení

41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s.

42. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalované IV. První rozsudek ve věci a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu V. Právní hodnocení krajského soudu V.A K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované V.B K námitce nesprávného určení odpovědného subjektu VI. Závěr a náklady řízení