63 A 6/2023–92

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: X, narozen dne X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava za účasti osob zúčastněných na řízení: I. X, narozena dne X bytem X II. X, narozen dne X bytem X III. PRANTL Masný průmysl s.r.o., IČO: 28128079 sídlem Havlíčkovo náměstí 46, 394 68 Žirovnice zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Neshybou sídlem Křížová 111/2, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2022, č. j. KUJI 78121/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Městského úřadu v Žirovnici (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 19. 4. 2021, č. j. Výst 22/737/2020–11/Rozh (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), bylo v územním řízení rozhodnuto o umístění stavby „Skladové a mrazírenské centrum Žirovnice“ na pozemcích st. p. 1069, parc. č. 171/2, 176/1, 178/3, 3621/5, 3621/6, 3621/4, 3814, 3815, 3816, 3817, 3818 v katastrálním území Žirovnice (dále jen „stavba“). Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), tak že podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil výrok prvostupňového rozhodnutí v části stanovených podmínek pro umístění stavby tak, že v podmínce č. 34 doplnil odkaz na zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, a pro upřesnění doplnil číslo jednací závazného stanoviska Městského úřadu Pelhřimov, odboru životního prostředí a vypustil vyhlášku č. 13/1994 Sb. (která není v závazném stanovisku uvedena). Ve zbytku žalovaný odvolání žalobce podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 22. 11. 2023 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. 62 A 87/2022–27, postoupil z důvodu místní nepříslušnosti Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

II. Shrnutí žaloby

3. Správní žalobou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce předně namítá, že byl zkrácen na svých právech stran přístupu k dokumentaci o povolení stavby. Přestože byl správní orgán prvního stupně i žalovaný opakovaně upozorňován na to, že žalobci nebylo umožněno se řádně a včas seznámit se správním spisem, žalovaný tuto skutečnost dle žalobce setrvale ignoruje, resp. bagatelizuje. Žalovaný nepravdivě uvádí, že nelze zaslat celou dokumentaci. Žalobce odkazuje na to, že v předchozím řízení o neúspěšné žádosti o povolení stavby byla žalobci zdarma zaslána kompletní dokumentace. Dále žalobce poukazuje na údajná pochybení oprávněné úřední osoby správního orgán prvního stupně, P. K., který ignoroval zdravotní stav žalobce v době pandemie onemocnění COVID–19, přičemž žalobce patřil do rizikové skupiny a hrozil mu tak těžký průběh nemoci. Dle žalobce je jednání dané úřední osoby od počátku úmyslné, na což byly správní orgány obou stupňů opakovaně upozorňovány, a proto žalobce dovozuje, že veškerá rozhodnutí jsou neplatná od samého počátku. Dle žalobce lze již jen na základě tohoto rozhodnout o zrušení napadeného rozhodnutí. Současně žalovaný ignoroval důkazy o prokazatelné neobjektivnosti v rozhodování jmenované úřední osoby.

4. Další pochybení spatřuje žalobce v tom, že žalovaný zcela ignoroval skutečnost, že jmenovaná úřední osoba správního orgánu prvního stupně měla přístup k informacím z registru vozidel, což je dle žalobce protiprávní. Za zcela nestandardní považuje žalobce dále skutečnost, že žadatel, tj. osoba zúčastněná na řízení III., převedla do rukou města Žirovnice pozemek p.p.č. 189/12 o výměře 188 m2 v k.ú. Žirovnice (který byl zařazen do žádosti o povolení stavby) za 1 Kč, což je dle žalobce zcela neobvyklá cena, neboť obvyklá cena je patrně 54 Kč za m2. V dané souvislosti žalobce odkazuje na usnesení z 22. veřejného zasedání Zastupitelstva města Žirovnice konaného dne 14. 3. 2022 (č. 348/22/ZM22). Dle žalobce nebylo žalovaným přihlédnuto ani k této okolnosti a k tomu, že všechny výpočty nesedí a nelze je tak považovat za správné. Zároveň žalobce odkazuje na to, že městem Žirovnice byl zdarma využit pozemek osoby zúčastněné na řízení III. při rekonstrukci ulice přiléhající k jejímu pozemku. Z uvedeného žalobce dovozuje, že mezi městem Žirovnice a osobou zúčastněnou na řízení III. je zcela nestandardní vztah, jelikož v dané ulici k pozemkům, kde by měla stát stavba, bylo kompletně zdarma uděláno nově vše jako voda, elektřina, odpad. Proto je zřejmé, že město Žirovnice, resp. správní orgán prvního stupně nejsou schopni v této věci objektivně rozhodovat.

5. Dále žalobce namítá, že přestože byla osobní účast žalovaného vyžadována pro objektivní posouzení věci, bylo rozhodnuto „od stolu“ ohledně negativních dopadů stavby na obyvatele, odstupových vzdáleností stavby od sousedních rodinných domů, „ozelenění“, výšky nové budovy v blízkosti rodinných domů, rozporu s územním plánem města Žirovnice. Osobní účast žalovaného dle žalobce nadto byla třeba ohledně posouzení akustických posudků, přičemž oba posudky jsou staré a neplatné z důvodu, že nereflektují, že v mezidobí došlo k bourání staveb bývalých jatek a také k mnohonásobnému zvýšení hluku od dopravy a fabrik z okolí vzhledem k jejich rozšíření.

6. Současně žalobce namítl porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „obecné nařízení“), které spatřuje v tom, že žalovaný nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobce si nepřeje, aby docházelo ke zveřejňování jeho osobních údajů na úřední desce. Žalobce má přitom dle svého mínění na daný požadavek právo a nelze jej omezit odkazem na zpracování osobních údajů při výkonu veřejné moci. Osobní údaje žalobce nepředstavují nezbytnou součást pro zveřejnění příslušných dokumentů. Žalovaný si tak popsaným postupem neoprávněně svůj postup zjednodušuje, přičemž nehledá fakta, nýbrž zástupné důvody pro povolení stavby, čímž je narušena objektivita rozhodování žalovaného. Daná skutečnost je dle žalobce patrná z prvních dvou stran napadeného rozhodnutí, přičemž žalovaný sice formálně nalezl a opravil chybu, avšak neřeší podstatu problému, tj. hrubé pochybení při psaní příslušného textu.

7. Závěrem žalobce upozornil na ignorování a bagatelizaci pochybení celého projektu stavby, u které byla špatně uvedena ulice s vyústěním dopravy, která bude stavbou silně dotčena. Dochází rovněž k matení veřejnosti, jelikož je zde odkaz na neexistující ulici Hájkovská, která je opakovaně zmiňována v dokumentech správních orgánů obou stupňů. Tímto se potvrzuje tvrzení žalobce o dopadech neprovedení šetření na místě, jelikož v opačném případě by došlo k nápravě pochybení spočívajícího v nesprávném označení ulice, případně k vyzvání žadatele ke změně v projektové dokumentace stavby. Žalobce pro úplnost uvádí, že nejde ani o ulici Nová, jak by se mohlo zdát, nýbrž nejspíš o ulici Palackého, což dovozuje z toho, že společnosti I P C plast spol. s r. o. a KBNK s.r.o. sídlí právě v ulici Palackého. Dle žalobce by opět i tento bod postačoval ke zrušení napadeného rozhodnutí.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svých závěrech vyjádřených v napadeném rozhodnutí, přičemž většinu žalobních námitek označil jako obdobné námitkám odvolacím uplatněným ve správním řízení. Žalovaný proto primárně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

9. Jde–li o požadavek týkající se dokumentace, žalobce v řízení namítal, že trvá na zaslání veškeré dokumentace všem dotčeným vlastníkům nemovitostí. Dle žalovaného ani v době pandemie onemocnění COVID–19 nebylo správním orgánem prvního stupně stanoveno žádné omezení, které by bránilo nahlížení do spisového materiálu, vč. projektové dokumentace. Žalobce tak měl možnost se seznámit se správním spisem a případně si pořídit jeho kopii. Dle žalovaného je požadavek žalobce na poskytnutí kopie projektové dokumentace pro ostatní účastníky řízení uplatněním nároku za tyto další účastníky, a proto není opodstatněný, neboť platí, že každý účastník si musí hájit svá práva samostatně. Daný požadavek je též v rozporu s § 6 odst. 2 správního řádu.

10. Pokud jde o námitku týkající se přístupu oprávněné úřední osoby správního orgánu prvního stupně k informacím z registru vozidel, tato žalobní námitka dle žalovaného nesouvisí s projednávaným případem. Žalovaný upozornil, že žalobce v průběhu řízení uplatnil dne 29. 9. 2020 námitku podjatosti dané úřední osoby a rovněž namítal podjatost celého Odboru výstavby a územního plánování správního orgánu prvního stupně. Tajemník správního orgánu prvního stupně rozhodl o dané námitce usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 1676/2020/MUZIR, tak, že žádná osoba není vyloučena z projednávání a rozhodování dané věci, což žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 1. 2021, č. j. KUJI 6926/2021, potvrdil. Správní orgány proto neshledaly námitku podjatosti důvodnou a jmenovaná úřední osoba proto mohla věc projednat a rozhodnout.

11. Stran námitky týkající se osobní účasti na místě samém, uvádí žalovaný, že vychází z předloženého spisového materiálu obsahující podklady k rozhodnutí. Je přitom čistě na správním orgánu, které podklady opatří pro svoji rozhodovací činnost.

12. K námitce porušení ochrany osobních údajů konstatoval žalovaný, že dané porušení nenastalo, neboť šlo o zákonné zpracování osobních údajů, přičemž odkázal na článek 6 obecného nařízení a na § 68 odst. 2 správního řádu. Pokud jde o údajně chybné označení ulice Hájkovská, žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí se označení dané ulice nenachází. Pro úplnost žalovaný odkázal na přiložené vyjádření správního orgánu prvního stupně, dle něhož se označení ulice Hájkovská někde v projektové dokumentaci vyskytuje, avšak v prvostupňovém rozhodnutí je zmiňován přístup jak z ulice Fügnerova, tak z ulice Palackého. Z výkresové dokumentace je přitom vše naprosto jasné. Původně se pro cestu na sever z města užíval název Hájkovská, protože vede do tzv. Hájku. Teprve následně byla ulice označena jako Palackého, a proto naprostá většina obyvatel Žirovnice ví, o jakou ulici se jedná. Dle daného vyjádření naopak mnoho občanů i nadále používá starý název. Vzhledem k tomu k matení veřejnosti nedochází. Není přitom zřejmé, kdy opakovaně na tuto skutečnost žalobce upozorňoval. IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení III.

13. Osoba zúčastněná na řízení III. ve svém vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí. Dle vyjádření dané osoby v nyní posuzované věci nedošlo k žádnému odepření práva nahlížet do spisu. Požadavek žalobce zněl, aby všem účastníkům řízení byla zaslána veškerá spisová dokumentace. Takový požadavek však nemá oporu v zákoně. Účastníci byli řádně vyzvání k nahlédnutí do spisu a k uplatnění daného práva jim byla poskytnuta lhůta. K nahlédnutí do spisu proto nic nebránilo. Pokud jde o námitku přístupu oprávněné úřední osoby správního orgánu prvního stupně, z ničeho neplyne, jak uváděná domněnka souvisí s projednávaným případem. Jde–li o tvrzené nestandardní vztahy mezi osobou zúčastněnou na řízení III. a městem Žirovnice, žalobce uvádí toliko vykonstruované příklady daného vztahu, nijak je nedokládá a nepromítá do důvodů správní žaloby. Námitka absence osobní účasti žalovaného byla již řádně vypořádána v napadeném rozhodnutí a podklady stavebního záměru byly dostatečné. Dostatečně vypořádána byla i námitka nesprávného uvedení názvu ulice, jakož i porušení ochrany osobních údajů. Účastníci mají být dle § 68 správního řádu označeni údaji umožňujícími jejich identifikaci, které konkretizuje § 18 odst. 2 správního řádu.

V. Replika žalobce

14. V podané replice žalobce zopakoval některé skutečnosti již uvedené v žalobě. Ke své námitce neposkytnutí dokumentace znovu zdůrazňuje, že oprávněná úřední osoba správního orgánu prvního stupně mu v prvním řízení dokumentaci dobrovolně zaslala. Z obav z nákazy nemoci COVID–19 žalobce požádal o daný způsob poskytnutí dokumentace. Za této situace měla daná osoba jeho požadavku jednoznačně vyhovět. Lhůta pro seznámení se se spisem byla nadto krátká. Současně žalobce upozornil na to, že osoba zúčastněná na řízení III. již před vydáním rozhodnutí v časopisu Žirovničan oznamovala, že stavba tam jistě bude. Uvedená skutečnost dle žalobce dokresluje, že objektivní posouzení není v případě správního orgánu prvního stupně možné. Zároveň žalobce poukazuje na to, že člen vedení osoby zúčastněné na řízení III. je zastupitel města a sponzor akcí pořádaných městem Žirovnice. Žalobce rovněž uvádí, že přístup oprávněné úřední osoby do registru vozidel s projednávaným případem souvisí, neboť tato skutečnost prokazuje její protiprávní jednání. Současně porušení obecného nařízení je dle žalobce zcela jednoznačné a žalobce rovněž trvá na místním prošetření ze strany žalovaného, neboť zde byla zřejmá neaktuálnost podkladů. Jde–li o nesprávné označení ulice, došlo dle žalobce k uvedení veřejnosti v omyl a daná skutečnost brání jednoznačnému pochopení možného umístění stavby. Dále žalobce reagoval na vyjádření osoby zúčastněné na řízení III., přičemž upozornil na to, že vyjádření obsahuje protichůdná tvrzení. Dále se zástupce dané osoby zúčastněné na řízení dle žalobce vyjadřuje k jeho zdravotnímu stavu, což mu nepřísluší. Žalobce rovněž podotkl, že daná osoba navrhuje zamítnutí žaloby, avšak bez jakýchkoli podkladů, a proto dané vyjádření doporučuje žalobce ignorovat.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

16. Žaloba není důvodná.

17. Žalobce nejprve namítal zkrácení na právu k přístupu k dokumentaci o povolení stavby. Krajský soud ověřil ze správního spisu, že žalobce v územním řízení v návaznosti na postup správního orgánu prvního stupně dne 25. 9. 2020 namítl, že požaduje, resp. trvá na zaslání veškeré dokumentace všem dotčeným vlastníkům nemovitostí. Danému požadavku správní orgán nevyhověl. Krajský soud danou žalobní námitku považuje za nedůvodnou.

18. Dle § 168 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), se nahlížení do spisu v řízeních dle daného zákona řídí ustanoveními správního řádu.

19. Dle § 38 odst. 1 věty první správního řádu mají účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci.

20. Nahlížení do spisu ve správním řízení ve smyslu § 38 správního řádu je dle recentní právní úpravy upraveno tak, že je účastníkům (případně dalším oprávněným osobám) garantováno toliko fyzické nahlížení do spisu. Z daného ustanovení nelze dovodit, že by účastníci měli právo na to, aby jim byly podklady obsažné ve správním spisu zasílány (ať již v listinné či elektronické podobě), nebo jim k nim byl zajišťován vzdálený přístup.

21. Tyto závěry ostatně byly dovozeny judikaturou správních soudů opakovaně, přičemž lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 16 A 129/2020 – 88, bod 61 odůvodnění, dle něhož „z konstrukce práva nahlížení do spisu ani ze základních zásad činnosti správních orgánů nelze například dovodit právo zaslání kopie správního spisu příslušným správním orgánem účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, a to ať již poštou, nebo elektronicky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2018, č. j. 6 As 310/2018–72 nebo ze dne 24. 9. 2020, č. j. 3 As 124/2018–61). Ke shodným závěrům dospěl i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v rozsudku ze dne 25. 3. 2021, č. j. 72 A 48/2019–31, dle něhož „právní nárok na poskytnutí fotokopií ze správního spisu účastník řízení nemá a nelze ho dovodit z žádného zákonného ustanovení. Zákonodárce tento způsob získávání informací ze správního spisu zkrátka neumožnil. Nelze ho vyvodit ani žádným výkladem práva, jak vyplývá z právních názorů v rozhodnutích soudů. Na tyto právní závěry nemají vliv ani technické možnosti nebo praxe některých správních orgánů.“ (srov. body 18 a 19 odůvodnění citovaného rozsudku). Krajský soud neshledal jakýchkoli důvodů se od uvedených závěrů správních soudů odchýlit. Lze proto uzavřít, že správní orgán v posuzovaném případě nepochybil, umožnil–li žalobci pouze fyzické nahlížení do spisu, neboť povinnost zajistit účastníkům vzdálený přístup ke spisové dokumentaci žádný právní předpis neukládá. Naopak odmítnutí daného požadavku s odkazem na § 6 správního řádu, dle něhož má správní orgán postupovat tak, aby nevznikaly zbytečné náklady, hodnotí krajský soud jako zcela opodstatněný postup.

22. Učinil–li tak v minulosti konkrétní správní orgán, jak žalobce namítá, lze daný postup považovat toliko za dobrodiní, k němuž správní orgán nebyl povinen. Žalobci přitom nemohlo daným postupem ani vzniknout legitimní očekávání, že tak bude postupováno i pro futuro, neboť, jak judikoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132, č. 1915/2009 Sb. NSS, bod 81 odůvodnění, „správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů“. Pouze takovou správní praxí je správní orgán vázán a jen takováto správní praxe může doplňovat psané právo, resp. být způsobilá modifikovat pravidla obsažená v právní normě. Jelikož v nyní posuzovaném případě o takové ustálené správní praxi nemůže být řeč, není tato námitka důvodná.

23. Poukazuje–li žalobce na to, že fyzické nahlížení pro něj v době pandemie onemocnění COVID–19 představovalo zvýšené riziko, nutno uvést, že ani v dané době nebyla možnost (fyzického) nahlížení do spisu jakkoli plošně limitována. Pro úplnost však možno dodat, že po skončení trvání nouzového stavu byla účastníkům řízení dána možnost požádat o prominutí zmeškání lhůty k nahlížení do spisu. Stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 19. 3. 2020 k posuzování běhu lhůt v oblasti veřejné správy v době trvání nouzového stavu udává, že v případě lhůt stanovených zákonem nebo na základě zákona k učinění úkonu, může být trvání nouzového stavu v řadě případů důvodem pro prominutí zmeškání úkonu. Bylo však vyžadováno, aby bylo o prominutí zmeškání úkonu účastníka požádáno do 15 dnů od ukončení doby trvání nouzového stavu. Toto pravidlo lze nepochybně vztáhnout i na uplatnění práva nahlížení do spisu (což potvrzuje i tisková zpráva veřejného ochránce práv ze dne 12. 5. 2020, dle níž lze zmeškání lhůty pro nahlížení do spisu napravit po skončení nouzového stavu právě prostřednictvím žádosti o prominutí zmeškání úkonu). V nynějším případě však dané pravidlo ani nemohlo být uplatněno, neboť žalobce se přípisem domáhal poskytnutí dokumentace dne 25. 9. 2020, zatímco nouzový stav byl (opětovně) vyhlášen až ode dne 5. 10. 2020, a to usnesením vlády České republiky č. 391/2020 Sb., o vyhlášení nouzového stavu. Žalobce přitom o prominutí zmeškání lhůty správní orgán nepožádal. Existence pandemie proto nemůže být za popsaného stavu důvodem, pro který by věc měla být v nynějším případě posouzena jinak. I z tohoto důvodu není námitka žalobce opodstatněná.

24. Žalobce dále namítal, že žalovaný ignoroval skutečnost, že správní orgán prvního stupně, resp. shora označená oprávněná úřední osoba, nemohla ve věci rozhodovat objektivně. Žalobce toto tvrzení demonstruje tím, že daná úřední osoba měla přístup k informacím z registru vozidel, jakož i tím, že mezi městem Žirovnice a osobou zúčastněnou na řízení III. je dle žalobce zcela nadstandardní vztah.

25. Dle § 14 odst. 1 správního řádu platí, že každá úřední osoba, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

26. Krajský soud úvodem rekapituluje, že žalobce namítl již podáním ze dne 25. 9. 2020 podjatost oprávněné úřední osoby jakož i celého Odboru výstavy a územního plánování správního orgánu prvního stupně. O dané námitce podjatosti rozhodl tajemník správního orgánu prvního stupně usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 1676/2020/MUZIR, tak, že žádná z těchto osob není vyloučena z projednávání a rozhodování v nyní posuzované věci. Proti danému rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 1. 2021, č. j. KUJI 6926/2021, zamítl a napadené usnesení potvrdil. Je proto třeba uvést, že otázka (ne)podjatosti osob podílejících se na výkonu pravomoci správního orgánu prvního stupně byla již v rámci správního řízení rozsáhle posuzována, aniž by bylo shledáno, že by oprávněná úřední osoba správního orgánu prvního stupně měla pro svůj poměr k věci či účastníkům řízení jakýkoli zájem na výsledku řízení.

27. Pokud jde o nyní žalobcem zmiňovaný převod pozemku p.p.č. 189/12 o výměře 188 m2 v k.ú. Žirovnice do rukou města Žirovnice za 1 Kč, nezakládá ani tato skutečnost podjatost oprávněné úřední osoby správního orgánu prvního stupně. Z žalobcem citovaného usnesení zastupitelstva nelze usuzovat na jakoukoli souvislost mezi zmiňovaným převodem pozemku a nyní posuzovaným případem, jakož ani na případnou osobní zainteresovanost oprávněné úřední osoby správního orgánu prvního stupně v této věci. Dle vyjádření správního orgánu prvního stupně byl daný pozemek převeden městu Žirovnice z důvodu rekonstrukce vodovodu a kanalizace a následné opravy povrchu v dotčené ulici. Předmětný pozemek tvoří součást přístupové komunikace na sousední pozemky. Žalobce se přitom k uvedenému sdělení ve své replice nevyjádřil. Žalobce ve své replice pouze svůj žalobní bod dále doplnil jednak tím, že zmiňuje tvrzené vyjádření osoby zúčastněné na řízení III. v časopisu Žirovničan, jednak poukazem na to, že člen vedení dané osoby je zastupitel města a sponzor akcí pořádaných městem Žirovnice. Svá tvrzení však žalobce nedoložil.

28. Zmiňuje–li žalobce ve své replice, že osoba zúčastněná na řízení III. již před vydáním rozhodnutí v časopisu Žirovničan oznamovala, že stavba tam jistě bude, nutno opět podotknout, že žalobce své tvrzení nijak nedokládá. Nadto vyjádření očekávání výsledku rozhodnutí ze strany stavebníka obecně jistě není způsobilé založit podjatost úřední osoby stavebního úřadu, neboť z něj nelze dovozovat vztah mezi ním a úřední osobou. Pokud jde o žalobcův poukaz na to, že člen vedení dané osoby je zastupitel města a sponzor akcí pořádaných městem Žirovnice, jde opět o tvrzení nedoložená. Je–li však společník v nynějším volebním období zastupitelem obce Žirovnice, nutno podotknout, že napadené rozhodnutí bylo vydáno ještě před jeho zvolením, a tedy i vznikem mandátu (viz § 55 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s článkem III. rozhodnutí prezidenta republiky č. 81/2022 Sb., o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky, do zastupitelstev obcí a zastupitelstev městských obvodů a městských částí ve statutárních městech a do zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev jeho městských částí). Soud je přitom povinen vycházet při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a proto nelze ze zmíněné okolnosti v nynějším soudním řízení vycházet. Nad shora uvedené lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2007, č. j. 2 As 29/2007–74, dle něhož důvodem pro vyloučení úřední osoby podle § 14 správního řádu, není pouhá skutečnost, že tato osoba, jako pracovník obecního či krajského úřadu, rozhoduje v záležitosti zastupitele dané obce či kraje.

29. Žalobce nijak nedokládá své tvrzení o tom, že by byl ze strany města Žirovnice zdarma využit pozemek osoby zúčastněné na řízení III. při rekonstrukci ulice přiléhající k pozemku dané osoby, jakož ani to, že by v předmětné ulici bylo „vše“ uděláno nově zdarma, jak žalobce tvrdí. Z těchto tvrzení žalobce proto nebylo možno dovodit nestandardní vztah mezi městem Žirovnice (jehož zaměstnanec byl jako úřední osoba územního samosprávného celku zařazen do obecního úřadu daného města) a osobou zúčastněnou na řízení III. Hovoří–li žalobce o tom, že všechny výpočty „nesedí“, není zřejmé, jaké výpočty má žalobce na mysli.

30. Žalobce rovněž namítá protiprávnost přístupu jmenované úřední osoby k informacím z registru vozidel. Žalobce neuvedl, z čeho zmiňovaný neoprávněný přístup do daného registru dovozuje. Jediné místo, které v dané souvislosti přichází patrně do úvahy, je s. 9 prvostupňového rozhodnutí, kde správní orgán prvního stupně při vypořádávání námitky nedostatečného parkování uvedl, že „[o]statně i [žalobce] na ulici před domem permanentně parkuje minimálně jedno vozidlo, a to jeho nemovitost poskytuje dostatečný prostor k odstavení vozidel mimo veřejné komunikace“. Z uvedené části odůvodnění však nelze seznat, že by jmenovaná úřední osoba jí uváděnou skutečnost ověřovala v registru řidičů. Ostatně i z vyjádření správního orgánu prvního stupně k žalobě (které bylo krajskému soudu předloženo jako příloha vyjádření žalovaného) se podává, že patrnost o tom, jaké vozidlo žalobce užívá, má jmenovaná osoba předně ze silničního provozu, popř. je jí známa z úřední činnosti správního orgánu prvního stupně (viz např. kritika žalobce týkající se způsobu provádění zimní údržby). Byť nepovažuje krajský soud danou pasáž odůvodnění prvostupňového rozhodnutí za zcela vhodnou, jednoznačně nelze v dané skutečnosti spatřovat důvod podjatosti jmenované úřední osoby.

31. Nadto krajský soud pro úplnost uvádí, že žalobce opakovaně uplatňuje nedůvodné námitky podjatosti. Lze zmínit, že v řízení o odvolání žalobce namítl podjatost oprávněné úřední osoby žalovaného, Mgr. J. S., přičemž o dané námitce rozhodl vedoucí odboru územního plánování a stavebního řádu žalovaného usnesením ze dne 12. 10. 2021, č. j. KUJI 88385/2021, tak, že jmenovaná není vyloučena z projednávání a rozhodování v odvolacím řízení. Dále žalobce uplatnil námitku podjatosti vedoucího odboru územního plánování a stavebního řádu. Jelikož tato námitka byla uplatněna opožděně, vyjádřil se k ní žalovaný až v rozhodnutí o odvolání (viz s. 10 – 11 napadeného rozhodnutí). Žalobce dále opakovaně namítal podjatost též v řízení před krajským soudem, kde namítl podjatost předsedkyně senátu (a dalších soudních osob). O námitce bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2023, č. j. Nao 89/2023–70, tak, že předsedkyně senátu JUDr. T. K. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. V rámci řízení o naposledy zmíněné námitce podjatosti žalobce dále namítl podjatost soudců Nejvyššího správního soudu JUDr. R. M., JUDr. B. P. a JUDr. P. M. (kteří o námitce podjatosti předsedkyně senátu krajského soudu rozhodovali) i dalších soudních osob, přičemž Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne 21. 6. 2023, č. j. Nao 99/2023–62, tak, že jmenovaní nejsou vyloučení z projednání a rozhodnutí věci. Po vrácení věci krajskému soudu žalobce namítl podjatost asistenta soudce Mgr. M. Š., o které rozhodl krajský soud usnesením ze dne 27. 11. 2023, č. j. 63 A 6/2023–89, tak, že jmenovaný není vyloučený z provádění úkonu krajského soudu v této věci. Z uvedeného přehledu, jakož i z toho, že žalobce byl v rozhodnutích o námitkách podjatosti opakovaně poučen o tom, že důvodem vyloučení nejsou okolnosti spočívající v postupu v řízení, nýbrž že pro závěr o podjatosti osoby je zákonem vyžadováno, aby osoba měla poměr k věci, popř. měla navíc zájem na výsledku řízení, je patrné, že cílem žalobcem opakovaně uplatňovaných námitek podjatosti není opodstatněně upozorňovat na okolnosti svědčící o existenci poměru rozhodujících osob k věci či k účastníkům, nýbrž patrně pouze prodlužování jednotlivých řízení.

32. Dále žalobce namítal pochybení spočívající v absenci osobní účasti žalovaného na místě samém. Žalobce spatřuje pochybení žalovaného v tom, že rozhodoval „od stolu“, byť bylo třeba zjistit poměry na místě samém.

33. Dle § 3 správního řádu (které se na základě § 93 odst. 1 téhož zákona užije obdobně i pro odvolací řízení – pozn. krajského soudu) platí, že nevyplývá–li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu.

34. Krajský soud uvádí, že je věcí správního orgánu, které podklady pro své rozhodování ve věci opatří. Podklady pouze musí být dostatečné pro posouzení věci a musí poskytovat dostatečnou oporu skutkovému stavu, který správní orgán vezme za základ správního rozhodnutí. Krajský soud považuje podklady pro vydání napadeného rozhodnutí, založené v předloženém správním spise, za plně dostatečné a vyhovující tomuto požadavku. Dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby a závazná stanoviska dotčených orgánů zajišťují dostatečně podklad zjištěnému skutkovému stavu, který umožňoval žalovanému posoudit vliv umisťované stavby na danou lokalitu a obyvatelstvo, dodržení odstupových vzdáleností od sousedních rodinných domů, výšky budovy či zamýšlené „ozelenění“. Žalobce ani neuplatnil jakoukoli odůvodněnou konkrétní polemiku s danými podklady (vyjma akustického posudku, ke kterému se krajský soud vyjádří níže) či jejich (ne)dostatečností. Z žádného právního předpisu se nepodává, že by žalovaný byl povinen před rozhodnutím o odvolání provádět důkaz ohledáním ve smyslu § 54 správního řádu, jehož uplatnění se žalobce patrně dovolává. Z uvedeného důvodu není tato žalobní námitka důvodná.

35. Pokud jde o posouzení tvrzeného rozporu s územním plánem města Žirovnice, nutno podotknout, že v rámci správního řízení bylo pořízen příslušný podkladový akt, který byl vydán jako závazné stanovisko Městského úřadu Pelhřimov, odboru výstavby ze dne 4. 11. 2019, č. j. OV/1312/2019–2, v jehož rámci byl posouzen předložený záměr z hlediska souladu s politikou územního rozvoje, územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování. Daný podkladový akt dospěl k závěru, že předložený záměr (při respektování stanovených podmínek) je z hlediska souladu s územním plánem přípustný. Dané stanovisko bylo následně potvrzeno i závazným stanoviskem Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru územního plánování ze dne 6. 8. 2021, č. j. KUJI 58917/2021. Za těchto okolností není důvodu se domnívat, že by zde byl jakýkoli rozpor záměru s územním plánem, ostatně žalobce ani žádné konkrétní okolnosti tvrzeného rozporu ve své žalobě nenamítá.

36. Žalobce dále upozorňoval na neaktuálnost akustického posudku týkajícího se hluku z provozovny a akustického posudku na hluk z dopravy. Lze předně uvést, že k této námitce se vyjádřil žalovaný na stranách 6 – 7 napadeného rozhodnutí, přičemž žalobce dané závěry nijak zásadně nezpochybnil. Akustický posudek k předmětnému projektu z hlediska hluku z provozovny byl vydán dne 30. 11. 2017, a akustický posudek k témuž projektu z hlediska hluku ze silniční dopravy byl vydán dne 9. 3. 2020. Na základě těchto posudků vydala Krajský hygienická stanice Kraje Vysočina, územní pracoviště Pelhřimov, dne 24. 4. 2020 souhlasné závazné stanovisko pod č. j. KHSV/26954/2019/PE/HP/Pře (které bylo následně potvrzeno závazným stanoviskem Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 8. 2021, č. j. MZDR 27493/2021–4/OZV). Dané závazné stanovisko bylo vázáno na splnění 3 podmínek (které byly následně zařazeny do prvostupňového rozhodnutí jako body č. 29. – 31 výroku), přičemž dle jedné podmínky je vyžadováno uvedení stavby po dokončení do zkušebního provozu, v jehož rámci bude provedeno měření hluku z provozu stavby včetně související dopravy. Tímto měřením bude ověřeno, že vlivem záměru nedochází k překračování hygienických limitů hluku v chráněných venkovních prostorech staveb v denní a noční době, přičemž protokoly z měření budou předloženy Krajské hygienické stanici Kraje Vysočina před zahájením řízení o uvedení stavby do trvalého provozu. V případě nedodržení hygienických limitů hluku přitom bude nutné provést ze strany osoby zúčastněné na řízení III. dodatečná protihluková opatření. Krajský soud usuzuje, že popsaným postupem dojde v rámci zkušebního provozu ke zcela aktuálnímu měření hluku, na základě kterého bude zajištěno, aby byly dodrženy předepsané limity. Ani tato žalobní námitka proto není důvodná.

37. Další žalobní námitkou žalobce upozorňuje, že mělo dojít ke zveřejnění jeho osobních údajů na úřední desce, byť vyjádřil výslovný nesouhlas s takovým postupem. Uvedená skutečnost má dle žalobce za následek porušení obecného nařízení.

38. Krajský soud předně uvádí, že dle § 78 odst. 1 věty první s. ř. s. soud v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí může zrušit napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Jelikož se žalobcem namítaná vada týká toliko postupu správního orgánu v řízení (tj. nikoli rozhodnutí samotného), přichází v úvahu toliko vady řízení. Vady řízení, pro které může správní soud zrušit napadené správní rozhodnutí, jsou dle § 76 s. ř. s. rozděleny do tří kategorií. Jednak může jít o nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], dále jde o vady skutkových zjištění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a konečně může jít o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo–li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. V případě žalobcem namítaného pochybení však nepřichází v úvahu žádná ze zmíněných vad řízení. Vady dle § 76 odst. 1 písm. a) a b) představují zcela jinou kategorii pochybení. Pokud jde o § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., dané ustanovení směřuje z povahy věci toliko na ochranu procesních práv účastníků, čímž je spoluzajišťována ochrana právu na spravedlivý proces. Jelikož však žalobce namítá porušení jeho práva na ochranu osobních údajů, jakožto výsostně práva hmotného, nemůže dané pochybení naplňovat vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Krajskému soudu nepřísluší v nynějším řízení hodnotit, zda došlo zveřejněním osobních údajů na úřední desce k porušení daného práva, neboť předmětem řízení vedeného před správními orgány nebyla ochrana osobních údajů, které obecné nařízení garantuje. Pokud se však žalobce domnívá, že do jeho práva na ochranu osobních údajů bylo zasaženo, je na něm, aby se využil zákonem předvídaných prostředků, tj. např. se obrátil na Úřad pro ochranu osobních údajů, kterému dle § 64 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, přísluší projednávat přestupky týkající se porušení zákazu zveřejnění osobních údajů.

39. Konečně žalobce namítal, že žalovaný ignoroval špatně uvedený název ulice s vyústěním dopravy, která má být stavbou dotčena. Žalobce uvádí, že je označení ulice Hájkovská opakovaně užíváno v dokumentech správních orgánů obou stupňů, což dle žalobce vede k matení veřejnosti. Ani s uvedenou námitkou se krajský soud neztotožňuje. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž v něm označení ulice Hájkovská není vůbec užito. Dané označení neužívá ani rozhodnutí prvostupňové, které naopak ve svém výroku, konkrétně v podmínce č. 11, uvádí, že „přístup na pozemek je jak z ulice Fügnerova, tak z ulice Palackého“. Žalobce přitom sám v žalobě dovozuje, že ulice Palackého je správné označení. Krajský soud nepřehlédl, že se označení ulice Hájkovská vyskytuje v předložené projektové dokumentaci (např. v bodu B.1 souhrnné technické zprávy), avšak tato okolnost byla napravena v samotném správním rozhodnutí, a proto ji v žádném případě nelze považovat za vadu rozhodnutí správního orgánu. Text správních rozhodnutí, jejichž přezkum je předmětem tohoto soudního řízení správního, nikde ve svém textu žalobcem namítané označení ulice Hájkovská neužívá. Krajský soud tak uzavírá, že ani tato žalobní námitka není důvodná.

VII. Závěr a náklady řízení

40. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

42. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinností, které by jim krajský soud uložil (§ 60 odst. 5 s. ř. s.), ani ony nemají na náhradu nákladů řízení právo.