63 A 7/2025– 62

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: B. H. zastoupená Ing. J. H. obecným zmocněncem proti žalovanému: Městský úřad Humpolec sídlem Horní náměstí 300, 396 22 Humpolec za účasti: Ing. E. S. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2024, č. j. MUHU/24751/2024/JM, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou napadeným rozhodnutím je kolaudační souhlas, jímž bylo povoleno užívání stavby: „STAVEBNÍ ÚPRAVY V DOMĚ č. p. X v X – DĚLÍCÍ ŠTÍT na pozemku stavební parcela číslo XA v katastrálním území X“. Stavba je dle žalovaného schopna samostatného užívání, je souladná s povolením stavby a s dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, se stanovisky nebo závaznými stanovisky, pokud byly vydány a jsou v jejím případě dodrženy požadavky na výstavbu, aniž by tato stavba či její užívání ohrožovaly život a veřejné zdraví. Bezpečné užívání bylo osobou zúčastněnou na řízení („stavebník“) prokázáno provedením předepsaných zkoušek a předložením předepsaných dokladů.

2. Žalobkyně jako oprávněná z věcného břemene užívá sousední nemovitost – rodinný dům č. p. X nacházející se na pozemku p. č. XB v k. ú. X. Včasnost žaloby se váže k okamžiku seznámení se žalobkyně s napadeným rozhodnutím, k tomu došlo dne 1. 5. 2025 vyžádáním rozhodnutí od vlastníka domu.

3. Stavební úpravy byly dle žalobkyně stavebníkem prováděny v rozporu se stavebním povolením ze dne 18. 10. 2021, č. j. MUHU/61431/2021/Za („stavební povolení“), a to mimo zakreslené hranice. Úpravy byly rovněž prováděny nad rámec povolených úprav, když provedena byla také výměna části krovu a původní střechy. Při budování této nové střechy byla odstraněna část původní střechy také na domě č. p. X, který je součástí pozemku p. č. XB, a tato střecha má nyní nový přesah v délce 110 cm a šířce od 30 cm do 75 cm nad pozemek p. č. XB. Stavebník tímto nerespektoval podmínky vydaného stavebního povolení, dle kterých byl povinen stavbu provést na platně vytyčené hranici pozemků p. č. XA a p. č. XB v k. ú. X. Tato hranice však je dle žalobkyně sporná (jako sporná je zapsána v katastru nemovitostí), a nelze ji jednoznačně určit. Ačkoli žalovaný na základě místního šetření dne 6. 4. 2023 zjistil, že stavba dělícího štítu nebyla provedena v souladu s projektovou dokumentací a stavba nebyla před prováděním úprav řádně vytyčena, nebyly tyto odchylky v rámci závěrečné kontrolní prohlídky projednány. Během provádění uvedených úprav navíc došlo k rozřezání oplechování na domě č. p. X na pozemku p. č. XB v k. ú. X, aniž by ke dni podání žaloby bylo toto poškození odstraněno.

4. Žalovaný tak přistoupil k vydání kolaudačního souhlasu pouze formalisticky, ačkoli ve věci bylo ze strany žalobkyně podáno několik námitek týkajících se provádění stavby v rozporu s dokumentací. Žalovaný se nijak nevypořádal ani s odchylkami stavby uvedenými v zápisu z místního šetření. Kolaudační souhlas byl vydán, aniž byly splněny podmínky pro provedení stavby uvedené pod body 2) a 16) stavebního povolení, když ohledně určení sporné hranice mezi uvedenými pozemky je v současné době vedeno u Okresního soudu v Pelhřimově soudní řízení.

5. Jednáním stavebníka, kterým došlo k poškození a devastaci žalobkyní užívaného majetku (odstranění části střechy na domě č. p. X, poničená fasáda domu, poničené oplechování domu č. p. X a nemožnost tento dům opravit a zateplit), tak bylo zasaženo do práv žalobkyně.

6. Podmínky pro vydání kolaudačního souhlasu nebyly splněny a ten byl vydán v rozporu s § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon („stavební zákon“), neboť při závěrečné kontrolní prohlídce nebyly žalovaným projednány nepodstatné odchylky od dokumentace a stavba nebyla provedena v souladu s projektovou dokumentací a stavebním povolením na stávající vlastnické hranici. Z tohoto důvodu je žalobkyní navrhováno jeho zrušení.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve svém vyjádření předně zpochybňuje aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby proti kolaudačnímu souhlasu. Poukázal na to, že žalobkyně neměla postavení účastníka kolaudačního řízení a kolaudační souhlas není správním rozhodnutím vydaným ve správním řízení, ale opatřením podle části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“). Osoba s věcným břemenem k sousední nemovitosti nemá přímý právní vztah k pozemku ani stavbě, která je kolaudována, neboť se její právo vztahuje k jiné nemovitosti. Věcné břemeno samo o sobě nezakládá aktivní legitimaci k uplatnění námitek proti kolaudaci sousední stavby, stejně tak se tedy žalobkyně nemůže domáhat přezkumu kolaudačního souhlasu před správním soudem.

8. K průběhu kolaudace žalovaný uvedl, že závěrečná kontrolní prohlídka uskutečněná dne 9. 7. 2024 byla provedena za přítomnosti osob uvedených v presenční listině, která je nedílnou součástí protokolu o provedení kontrolní prohlídky. Protokol obsahuje záznam o zjištěních učiněných při prohlídce, přičemž žádné závady bránící vydání kolaudačního souhlasu nebyly zjištěny. Řízení proběhlo řádně a v souladu s právními předpisy. Stavebník prokázal bezpečné užívání stavby provedením předepsaných zkoušek a předložením předepsaných dokladů. Stavební úřad v návaznosti na výše uvedené vydal kolaudační souhlas. Stavba splnila všechny zákonem stanovené podmínky pro kolaudaci, neboť je v souladu se stavebním povolením, má potřebná stanoviska dotčených orgánů a splňuje obecné požadavky na výstavbu.

9. K žalobním námitkám v prvé řadě uvedl, že žalobkyně nevyužila žádný z opravných prostředků, které jí byly dostupné. Kolaudační souhlas může být dle § 94 odst. 1 správního řádu podroben přezkumnému řízení nadřízeného správního orgánu. Pokud žalobkyně měla za to, že byl vydán v rozporu se zákonem, měla možnost požádat o zahájení přezkumného řízení. To sama neučinila a nesplnila tak svou povinnost vyčerpat dostupné procení prostředky obrany před tím, než se obrátila na správní soud.

10. Kolaudační souhlas byl postoupen na základě podnětu obecného zmocněnce žalobkyně k přezkumnému řízení nadřízenému správnímu orgánu, který po přezkoumání veškerých relevantních podkladů a po zhodnocení zákonnosti postupu žalovaného dospěl k závěru, že není důvod k zahájení přezkumného řízení. Právní názor nadřízeného správního orgánu tak posiluje legitimitu a stabilitu vydaného kolaudačního souhlasu. Žalobkyně v rámci tohoto přezkumného procesu nepředložila žádné nové skutečnosti či právně relevantní důvody, které by odůvodnily zásah do pravomocného správního aktu.

11. Pokud jde o žádost žalobkyně o vydání kopie kolaudačního souhlasu odůvodněnou tím, že je účastnicí řízení o kolaudaci stavby, na tuto žalovaný reagoval vyjádřením, ve kterém s odkazem na § 122 stavebního zákona uvedl, že účastníkem kolaudačního řízení není, a proto nebylo možno její žádosti vyhovět. Kopii kolaudačního souhlasu však žalobkyni poskytl na základě její žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a to ke dni 2. 5. 2025.

12. Závěrem uvedl, že žalobkyně měla možnost uplatňovat námitky v rámci stavebního řízení. Proti vydanému stavebnímu povolení se mohla odvolat, což neučinila. Námitkami, podněty a upozorněními týkajícími se stavebních úprav domu č. p. X v obci X se žalovaný opakovaně a důkladně zabýval, a to jak v rámci jednotlivých správních úkonů, tak i mimo formální řízení, vždy s cílem prověřit, zda je stavba prováděna v souladu s příslušnými právními předpisy, projektovou dokumentací a vydanými rozhodnutími. Aktivní přístup žalovaného v mezích zákona i jeho spolupráce s nadřízeným správním orgánem je patrná ze správního spisu.

III. Vyjádření stavebníka

13. Stavebník v prvé řadě opakovaně zdůraznil obstrukční jednání ze strany obecného zmocněnce žalobkyně. Ten nynější žalobu podává za svou 88letou matku, aby docílil zachování lhůty pro podání žaloby. Jím podávaná shodná žaloba byla totiž usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 3. 2025, č. j. 57 A 33/2024–86, odmítnuta jako opožděná. Obecný zmocněnec se nyní snaží prostřednictvím uměle vytvořené konstrukce, dle níž se jeho matka (oprávněná k užívání sousední nemovitosti na základě věcného břemena), s obsahem napadeného rozhodnutí seznámila až nyní. Obecný zmocněnec však tímto rozhodnutím disponuje minimálně již od 16. 10. 2024. Jeho matka nikdy v průběhu předchozích řízení nevystupovala ani nepodávala jakékoli námitky a je dle stavebníka otázkou, zda nyní, coby žalobkyně, o žalobě něčeho tuší či zda s jejím obsahem není vůbec seznámena. Nyní projednávaná žaloba je obsahově zcela totožná s žalobou, kterou zmocněnec podával ve věci sp. zn. 57 A 33/2024. Z tohoto důvodu stavebník odkázal na své vyjádření uplatněné k výzvě soudu v uvedené věci.

14. Z tohoto posledně uvedeného vyjádření vyplývá, že stavebník s žalobou nesouhlasí, považuje ji za šikanózní a neopodstatněnou. Tvrdí, že žalobce nepředložil žádné důkazy o nezákonnosti kolaudačního souhlasu a že všechny námitky žalobce byly již dříve zamítnuty příslušnými úřady. Stavba proběhla v souladu se stavebním povolením a všechny úpravy byly řádně schváleny. Žalobce opakovaně podává žaloby bez relevantních důkazů, což způsobuje finanční škody a zdržení. Stavebník proto navrhuje zamítnutí žaloby.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci samé krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 věty první s. ř. s.

16. Žaloba není důvodná.

17. Krajský soud úvodem předesílá, že v usnesení ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017–43, č. 3931/2019 Sb. NSS, revidoval rozšířený senát NSS svou předchozí judikaturu, zejména své usnesení vydané dne 18. 9. 2012, č. j. 2 As 86/2010–76, č. 2725/2013 Sb. NSS, přičemž dospěl k závěru, že souhlasy vydané stavebním úřadem zejména podle § 96, § 106, § 122, § 127 a § 128 stavebního zákona jsou soudně přezkoumatelné v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s., byť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu.

18. Následně se krajský soud zabýval názorem žalovaného, dle kterého je žaloba nepřípustná, neboť žalobkyně nevyčerpala dostupné opravné prostředky, konkrétně nepodala podnět k přezkumnému řízení. S tím se krajský soud neztotožnil.

19. Podle ustanovení § 68 písm. a) s. ř. s. platí, že „žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal–li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští–li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.“ 20. Z dikce citovaného ustanovení se podává, že žalobce je obecně povinen vyčerpat řádné opravné prostředky, připouští–li je zvláštní zákon. Jak plyne již z § 122 odst. 4 stavebního zákona, kolaudační souhlas není rozhodnutím dle § 67 správního řádu. Nevztahují se na něj ani části druhá a třetí správního řádu, není proto možné proti němu podat odvolání ani žádný jiný řádný opravný prostředek. Dle uvedeného ustanovení stavebního zákona lze kolaudační souhlas pouze přezkoumat v rámci přezkumného řízení. Lze rovněž poznamenat, že žalobkyně nebyla a ani nemohla být účastníkem řízení o vydání kolaudačního souhlasu. Právo podat proti kolaudačnímu souhlasu odvolání jí nemohlo svědčit rovněž z tohoto důvodu (§ 81 odst. 1 správního řádu). V projednávané věci lze vycházet z judikatury NSS, která dovodila, že v případě, kdy určitá osoba nebyla a ani neměla být účastníkem správního řízení, nelze přístup k soudní ochraně podmiňovat podáním subjektivně nepřípustného řádného opravného prostředku proti napadenému rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013–33). Pokud zákon neposkytuje přípustný řádný opravný prostředek, je nutné akceptovat žalobu přímo proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu (podobně srov. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2013, č. j. 6 Ans 16/2012–62, č. 2959/2014 Sb. NSS). V opačném případě by trvání na podání řádného opravného prostředku představovalo neústavní překážku v realizaci práva na spravedlivý proces a na soudní přezkum rozhodnutí veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podanou žalobu tedy nelze mít za nepřípustnou pro nevyčerpání řádných opravných prostředků ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s.

21. Vedle toho se krajský soud musel zabývat včasností žaloby. Judikatura NSS dovodila, že lhůta pro podání žaloby dle § 65 s. ř s. počíná žalobci proti kolaudačnímu souhlasu běžet okamžikem seznámení se s jeho obsahem, neboť teprve od tohoto okamžiku je schopen proti němu brojit správní žalobou. S ohledem na princip právní jistoty a práva na přístup k soudu je nutné analogicky vztáhnout judikaturu týkající se počátku běhu lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu u opomenutých účastníků řízení i na případy, kdy se nejedná o opomenuté účastníky řízení (neboť tyto osoby účastníky řízení být neměly ani nemohly), ačkoli tyto osoby mohou být rozhodnutím správního orgánu dotčeny na svých právech a právem chráněných zájmech. V případě opomenutých účastníků se přitom za počátek běhu lhůty považuje okamžik, kdy dotčená osoba měla možnost se seznámit s obsahem napadeného rozhodnutí. Otázka ochrany právní jistoty osoby zúčastněné na řízení (zde stavebníka) s ohledem na dobu, která uplynula od vydání kolaudačního souhlasu, přitom může být v takovém případě zohledněna až v rámci vlastního přezkumu kolaudačního souhlasu. Pokud správní soud dospěje k závěru, že kolaudační souhlas skutečně nezákonně zasáhl do práv žalobce, musí zvážit, zda závažnost a intenzita takového zásahu převažuje s ohledem na všechny okolnosti nad právní jistotou osoby zúčastněné na řízení, v jejíž prospěch byl vydán kolaudační souhlas (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 2. 2022, č. j. 1 As 254/2021–29)

22. V nyní projednávané věci žalovaný uvedl, že žalobkyni poskytl kopii kolaudačního souhlasu na základě její žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a to dne 2. 5. 2025. Sama žalobkyně pak tvrdí, že se s kolaudačním souhlasem seznámila již dne 1. 5. 2025, kdy jej vyžádala od svého syna, který je vlastníkem domu (obecný zmocněnec žalobkyně) poté, co stavební úřad odmítl kopii kolaudačního souhlasu žalobkyni vydat. Krajský soud proto vyšel z údaje uvedeného žalobkyní a za okamžik prokazatelného seznámení se s obsahem kolaudačního souhlasu považuje den 1. 5. 2025.

23. Podle § 306 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, přitom platí, že žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. Žaloba byla podána dne 9. 5. 2025, krajský soud proto nemá pochybnost, že se tak stalo v zákonem stanovené lhůtě jednoho měsíce a s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry NSS se tak jedná o žalobu včasnou.

24. Poté, co krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně zvolila správný žalobní typ, žaloba byla podána včas a není nepřípustná, přistoupil k posouzení otázky splnění podmínky aktivní procesní a aktivní věcné legitimace žalobkyně, tedy otázky, zda žalobkyně byla osobou oprávněnou k podání žaloby, a zda je skutečně nositelkou subjektivního hmotného práva, které mohlo být vydaným kolaudačním souhlasem dotčeno.

25. Lze připomenout, že žalobu lze odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jen tehdy, jestliže byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Aplikaci tohoto ustanovení je třeba vyhradit pouze případům nedostatku aktivní procesní (žalobní) legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům aktivní legitimace věcné (hmotné), zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již ze žaloby samé. Pokud tomu tak není, musí soud návrh propustit do řízení ve věci, kdy teprve vyjde–li nedostatek aktivní legitimace najevo, bude s ohledem na tuto skutečnost rozhodnuto ve věci rozsudkem (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 4 As 50/2004–59). Takové na první pohled zjevné nedostatky krajský soud neshledal.

26. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. může žalobu proti správnímu rozhodnutí podat ten, „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti “. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může žalobu proti správnímu rozhodnutí podat „i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí–li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí“.

27. Podstata aktivní procesní legitimace pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. spočívá v tvrzení žalobce, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Aktivní legitimací podle § 65 odst. 2 s. ř. s. se krajský soud nezabýval, protože podmínkou aktivní procesní legitimace dle tohoto ustanovení je účastenství v řízení, to se však v této věci nevedlo, resp. žalobkyně jeho účastníkem nebyla ani být nemohla.

28. Podmínkou aktivní procesní legitimace dle prvního odstavce uvedeného ustanovení přitom je uplatnění plausibilního tvrzení o zkrácení žalobcových práv, ať již přímo, nebo v důsledku porušení jeho práv v předcházejícím řízení. Judikatura vyložila dané ustanovení tak, že žalobní legitimace ve správním soudnictví není svázána s existencí přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do jeho právní sféry. Tak tomu bude vždy v situaci, kdy se jednostranný úkon orgánu moci výkonné, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se podle tvrzení žalobce v žalobě negativně projevil v jeho právní sféře. Aktivní procesní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tak bude dána vždy tehdy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005–86, č. 1764/2009 Sb. NSS, bod 41.).

29. V projednávané věci žalobkyně tvrdí zásah do svých práv zejména poškozením a devastací jí užívaného majetku. Dle jejího tvrzení došlo k odstranění části střechy na domě č. p. X, byla poničena fasáda domu a rozstřiženo oplechování domu. V důsledku toho nelze dům opravovat ani provést jeho zateplení. Tvrdí také, že stavební úpravy provedené stavebníkem přesahují i mimo pozemek v jeho vlastnictví na pozemek užívaný žalobkyní, což staví do souvislosti s nepřípustnými imisemi. Konkrétně dle žalobkyně v zimě dochází k padání sněhu ze střechy domu č. p. X na jí užívanou nemovitost. Uvedenými tvrzeními žalobkyně nepochybně dostála podmínek aktivní procesní legitimace.

30. Pro úplnost krajský soud dodává, že žalobkyně za účelem prokázání svého oprávnění k užívání rodinného domu č. p. X, který je součástí pozemku p. č. XB, k výzvě soudu předložila kopii usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 23. 12. 2005, č. j. 133D 51/2005–3. Tím byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví, na základě které obecný zmocněnec žalobkyně nabyl předmětné nemovitosti proti tomu, že žalobkyni bylo zřízeno na jejím dědickém podílu právo doživotního a bezplatného užívání celých nemovitostí ve formě věcného břemene. Krajský soud tak má za prokázaný vztah žalobkyně k sousední nemovitosti stavebníka. Na posouzení aktivní žalobní legitimace přitom nemá vliv skutečnost, že žalobkyně není vlastníkem nemovitosti, nýbrž tuto nemovitost užívá jako oprávněná z věcného břemene.

31. Ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobkyně, ale i k obecnému názoru žalovaného, že žalobkyně aktivní legitimací v projednávané věci nedisponuje, lze odkázat na judikaturu NSS, který se opakovaně zabýval otázkou aktivní legitimace k podání žaloby proti kolaudačnímu rozhodnutí. Principy jeho závěrů lze shodně vztáhnout i na žalobu proti kolaudačnímu souhlasu. NSS dříve dospěl k závěru, že kolaudační rozhodnutí (souhlas) se nemůže dotýkat práv jiných osob než účastníků kolaudačního řízení, resp. řízení o vydání kolaudačního souhlasu. Jiné osoby dle něho proto nebyly aktivně legitimovány k podání žaloby proti kolaudačnímu rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 8/2008–33). V této souvislosti lze poukázat i na východiska vyjádřená v usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 376/02, ve kterém byla označena za ústavně konformní skutečnost, že vlastník sousední nemovitosti není účastníkem kolaudačního řízení s tím, že tento vlastník má svá práva hájit především v územním a stavebním řízení. Pokud je zkolaudována stavba, která vykazuje nedostatky, má vlastník sousední nemovitosti k dispozici jiné právní prostředky své ochrany. V rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 As 24/2009–93, NSS zmínil zejména civilní žalobu (dle aktuální právní úpravy by to byla žaloba podle § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, případně podnět orgánu ochrany veřejného zdraví. NSS zde dále uvedl, že účastenství v kolaudačním řízení sice není podmínkou aktivní žalobní legitimace, účastenství má však vliv na její rozsah. Pokud totiž vlastník sousední nemovitosti nemůže být účastníkem kolaudačního řízení, pak logicky nemůže dojít k dotčení jeho právní sféry porušením procesních předpisů, resp. vadami kolaudačního řízení. Vlastník sousední nemovitosti proto nemůže v žalobě proti kolaudačnímu rozhodnutí tvrdit, že byla jeho právní sféra zasažena nepřímo, tj. postupem správního orgánu v předcházejícím řízení, a to včetně námitek nesprávného zjištění skutkového stavu.

32. Dle aktuální judikatury NSS však otázku možné aktivní legitimace v případech neúčastníků kolaudačního řízení, resp. řízení o vydání kolaudačního souhlasu, nelze posuzovat paušálně, nýbrž s ohledem na konkrétní okolnosti souzené věci. Současná judikatura správních soudů dovozuje, že pro existenci aktivní věcné legitimace, která u žalob podaných neúčastníky kolaudačního řízení obecně dána nebude a bude toliko výjimkou, musí nastat natolik specifické a intenzivní okolnosti a být předložena dostatečně přesvědčivá doložená tvrzení, která závěr ohledně existence věcné legitimace odůvodní (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 43 A 113/2018–196, jehož závěry potvrdil NSS v rozsudku ze dne 25. 8. 2022, č. j. 3 As 3/2021–56, dále například rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 23. 10. 2024, č. j. 65 A 11/2023–103). Krajský soud se těmito závěry správních soudů ztotožňuje.

33. Krajský soud tedy na základě žalobních bodů přikročil k posouzení, zda napadený kolaudační souhlas byl v některém ohledu způsobilý zasáhnout právní sféru žalobkyně, tedy k posouzení její aktivní věcné legitimace. Při posuzování této otázky soud vycházel ze shora citované judikatury a závěrů týkajících se aktivní věcné legitimace v ní vyjádřených. Pro nyní posuzovanou věc to znamená, že pro osvědčení své věcné legitimace žalobkyně musela předestřít a také doložit tvrzení o negativním dotčení své právní sféry způsobené napadeným kolaudačním souhlasem.

34. Soud předesílá, že aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v posuzované věci neshledal.

35. Podle § 122 odst. 3 stavebního zákona platí, že „je–li žádost o kolaudační souhlas úplná a dokončená stavba, popřípadě část stavby schopná samostatného užívání, je v souladu s povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla–li vydána podle zvláštních právních předpisů, jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu a skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí, stavební úřad vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby“.

36. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že v rámci posuzování žádosti o vydání kolaudačního souhlasu stavební úřad hodnotí, zda je dokončená stavba, popřípadě část stavby schopná samostatného užívání, je v souladu s povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla–li vydána podle zvláštních právních předpisů, zda jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu a skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí.

37. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 26. 6. 2024 podal stavebník žádost o vydání kolaudačního souhlasu. V návaznosti na ni žalovaný oznámil provedení závěrečné kontrolní prohlídky, která se uskutečnila dne 9. 7. 2024. Z protokolu o provedení závěrečné kontrolní prohlídky krajský soud zjistil, že žalovaný stavbu prohlédl, přičemž konstatoval dodržení podmínek stavebního povolení, na jehož základě byla stavba realizována. Bylo vyhověno obecným technickým požadavkům na výstavbu a skutečné provedení stavby je v souladu s dokumentací ověřenou stavebním úřadem. S ohledem na zjištěné vady a nedodělky pak žalovaný stavebníkovi uložil, aby do konce roku 2024 dokončil podbití u rodinného domu. Vydání kolaudačního souhlasu dále podmínil tím, aby stavebník předložil dokumentaci skutečného provedení stavby včetně fotografií o průběhu stavebních prací a doložil umístění hasícího přístroje včetně dvou požárních hlásičů.

38. Požadované podklady stavebník dne 22. 7. 2024 žalovanému dodal. Dne 24. 7. 2024 žalovaný vydal kolaudační souhlas a povolil užívání předmětné stavby s odůvodněním, že na základě závěrečné kontrolní prohlídky provedené dne 9. 7. 2024 podle § 122 odst. 3 stavebního zákona zjistil, že stavba je schopná samostatného užívání, je v souladu s povolením stavby a s dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, se stanovisky nebo závaznými stanovisky, pokud byly vydány a jsou v jejím případě dodrženy požadavky na výstavbu, aniž by tato stavba či její užívání ohrožovaly život a veřejné zdraví. Bezpečné užívání bylo stavebníkem prokázáno provedením předepsaných zkoušek a předložením předepsaných dokladů.

39. Naproti uvedeným závěrům žalovaného stojí tvrzení žalobkyně, že stavba, resp. stavební úpravy, byly provedeny v rozporu s bodem 16) stavebního povolení, dle kterého měla být stavba provedena na platné vytyčené hranici pozemků parc. č. st. XA a st. XB, a s bodem 2) stavebního povolení, dle kterého měla být stavba provedena pouze na pozemku parc. č. st. XA ve vlastnictví stavebníka. Konkrétně měla být stavba provedena mimo zakreslené hranice a nad rámec povolených úprav, neboť provedena byla také výměna části krovu a původní střechy. Při budování této nové střechy byla odstraněna část původní střechy také na domě č. p. X, který je součástí pozemku p. č. XB, a tato střecha má nyní nový přesah v délce 110 cm a šířce od 30 cm do 75 cm nad pozemek p. č. XB. Během provádění uvedených úprav navíc došlo k rozřezání oplechování na domě č. p. X na pozemku p. č. XB v k. ú. X, aniž by ke dni podání žaloby bylo toto poškození odstraněno. Tímto postupem mělo být zasaženo do práv žalobkyně způsobem specifikovaným v bodě 29. odůvodnění. Kolaudační souhlas tak za tohoto stavu neměl být dle žalobkyně vydán.

40. Jak však krajský soud již shora konstatoval, povinností žalobkyně v projednávané věci bylo nejen předestřít tvrzení o negativním dotčení své právní sféry vydáním kolaudačního souhlasu, ale tato tvrzení také řádně doložit. Této povinnosti však žalobkyně nedostála.

41. Žalobkyně v žalobě nenavrhla provedení žádných důkazů a k žalobě nepřipojila žádné listiny, které by jí tvrzené skutečnosti dokládaly. Označení důkazů k prokázání žalobních tvrzení je přitom plně v dispozici žalobkyně. Není úkolem krajského soudu za žalobkyni domýšlet, jakým způsobem mohlo napadeným kolaudačním souhlasem dojít k dotčení její právní sféry, ani vyhledávat důkazy k prokázání tohoto dotčení. Žalobní tvrzení pak nemají oporu ani v žalovaným předloženém správním spise. Pomine–li krajský soud, že veškerou procesní aktivitu v průběhu provádění stavebních úprav a následně v souvislosti s řízením o vydání kolaudačního souhlasu vyvíjel obecný zmocněnec žalobkyně, nikoliv žalobkyně sama, nelze mít na základě podkladů založených ve správním spise tvrzení žalobkyně za prokázaná.

42. Na tomto místě krajský soud poznamenává, že v projednávané věci byl oprávněn vycházet pouze z podkladů vztahujících se přímo k napadenému kolaudačnímu souhlasu, nikoliv z námitek či podnětů, které obecný zmocněnec žalobkyně činil v průběhu vyhotovování stavebních úprav v době před tím, než žalobkyně požádala o předložení kopie kolaudačního souhlasu. Žalovaným byl předložen např. podnět obecného zmocněnce žalobkyně ze dne 28. 3. 2022, doplnění podnětu stran nečinnosti žalovaného ze dne 29. 4. 2022, vyjádření obecného zmocněnce žalobkyně ze dne 27. 3. 2023, včetně jejich příloh a příslušné reakce žalovaného. Tyto se však vztahují ke stavu stavby před jejím dokončením a nejsou způsobilé osvědčit stav stavby poté, co žalovaný zhodnotil souladnost stavby se stavební dokumentací a stavebním povolením v rámci závěrečné kontrolní prohlídky.

43. Kolaudační souhlas se vydává v době, kdy posuzovaná stavba nejenže byla povolena a námitky proti jejímu povolení byly vypořádány, ale již existuje a je připravena plnit svůj účel. Smyslem kolaudace a vydání kolaudačního souhlasu je posoudit, zda dokončená stavba byla provedena ve shodě s tím, jak byla povolena, a zda je způsobilá řádně plnit svůj účel. Takové posouzení se provádí v rámci závěrečné kontrolní prohlídky, kdy stav stavby je hodnocen ke dni jejího provedení. Žalobkyně tak jistě byla oprávněna tvrdit, že bylo zkolaudováno něco, co dle jejího názoru zkolaudováno být nemělo, vždy je však nutno vycházet ze stavu stavby až po jejím dokončení, a to i ve vztahu k důkazům předloženým k prokázání žalobních tvrzení.

44. Tímto prizmatem je v projednávané věci kromě shora popsaných úkonů žalovaného nanejvýš možno přihlédnout k podnětu obecného zmocněnce žalobkyně k provedení přezkumného řízení ze dne 22. 10. 2024, na které navázalo sdělení Krajského úřadu Kraje Vysočina k provedení přezkumného řízení ze dne 29. 1. 2025. Krajský úřad přitom neshledal důvod k zahájení přezkumného řízení ve věci kolaudačního souhlasu. V rámci sdělení se vyjádřil k námitkám obecného zmocněnce žalobkyně, které se zčásti shodují s námitkami žalobkyně předestřenými v rámci projednávané žaloby. Uvedl zejména, že v průběhu realizace stavby došlo k odchylkám od schválené projektové dokumentace. Tyto odchylky byly vyznačeny zejména v dokumentaci skutečného provedení stavby a bylo doplněno požárně bezpečnostní řešení, zaznamenané v doplňku ze dne 2. 9. 2023. Z těchto podkladů dle krajského úřadu vyplynulo, že došlo k posunutí nové dělící stěny od plné vazby o 150 mm namísto původních 50 mm směrem do pozemku ve vlastnictví stavebníka, a dále že dostavba přesahu byla provedena osazením ocelové nosné konstrukce z U profilu kotveného do obvodové stěny. Konstrukce byla následně vyplněna minerální vlnou a oboustranně opláštěna 2x deskami Cetris tl. 12 mm. Žalovaný vyhodnotil tyto odchylky jako nepodstatné ve smyslu § 118 odst. 7 stavebního zákona a v protokolu z kontrolní prohlídky uložil předložení dokumentace skutečného provedení stavby. Krajský úřad se s tímto posouzením žalovaného ztotožnil. Současně dle jeho závěrů z předložených výkresů jednoznačně vyplývá, že i přes vyznačení hranice mezi pozemky v katastru nemovitostí jako sporné byla dělící stěna posunuta od hranice výše uvedených pozemků směrem do pozemku stavebníka. K námitce ohledně nepovoleného zvětšení přesahu střechy nad pozemek žalobkyně, který má být stavební úpravou nad rámec stavebního povolení, pak krajský úřad uvádí, že žalovaný neshledal v průběhu provádění stavby ani při kontrolní prohlídce zvětšení přesahu střechy proti ověřené dokumentaci. Dle podkladů obsažených ve správním spisu žalovaného došlo pouze ke změně polohy požární zdi a ke změně provedení části této stěny. Tyto byly žalovaným posouzeny jako nepodstatné odchylky. Ze sdělení tedy plyne, že nadřízený správní orgán žalovaného se s tvrzeními obecného zmocněnce žalobkyně neztotožnil.

45. Nad rámec uvedeného neměl krajský soud k dispozici žádné podklady způsobilé osvědčit žalobkyní tvrzené skutečnosti, resp. konečný stav stavby po provedení závěrečné kontrolní prohlídky a vydání kolaudačního souhlasu. Žalobkyně vyjma stavebního povolení, stavební dokumentace, odpovědi žalovaného ze dne 21. 6. 2023 a výzvy Krajského úřadu Kraje Vysočina k prověření situace v rámci kontrolní prohlídky ze dne 5. 5. 2022 nenavrhla provedení žádných důkazů na podporu svých žalobních tvrzení stran tvrzeného zásahu do jejích práv, ani takové důkazy nepřiložila k podané žalobě.

46. Krajský soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neprokázala v žalobě tvrzený zásah do jejích práv. Nebyly tak shledány natolik specifické a intenzivní okolnosti, na základě kterých by bylo možno dovodit aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v projednávané věci. Ta přitom u žalob podávaných neúčastníky řízení o vydání kolaudačního souhlasu obecně dána nebude a bude toliko výjimkou (srov. bod. 32 odůvodnění). Žalobkyně tak nemohla být se svou žalobou úspěšná.

V. Závěr a náklady řízení

47. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

49. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou by jí uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Shrnutí vyjádření žalovaného III. Vyjádření stavebníka IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení