63 Ad 6/2024 – 62

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobkyně: I. G. J., nar. X, bytem X, zastoupená Mgr. Liborem Duškem, advokátem, se sídlem K Nemocnici 2375/2a, 350 02 Cheb, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2024, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

Předmět řízení 1. Žalobkyně byla poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně. Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2023, č. j. X, rozhodla žalovaná na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Cheb ze dne 2. 10. 2023, že se jí od 6. 12. 2023 snižuje výše invalidního důchodu na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně a tento důchod činí 9 012 Kč měsíčně. Námitky, které žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala, zamítla žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 2. 2024, č. j. X, a rozhodnutí ze dne 7. 11. 2023 potvrdila. Obsah žaloby 2. Obě rozhodnutí žalované považuje žalobkyně za vydaná na základě nesprávného a neúplně zjištěného stavu. Z lékařských zpráv je s ohledem na její faktické možnosti „více než zřejmé“, že její pracovní schopnost zůstává na mnohem nižší úrovni, než jaká plyne ze závěrů prezentovaných žalovanou.

3. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí, kterým námitkami napadené rozhodnutí potvrdila, odkazuje na posudek o invaliditě zpracovaný Institutem posuzování zdravotního stavu, ve kterém je nesprávně uvedeno, že žalobkyně rozhodně nemá ankylózu, rozhodně nemá ztuhnutí všech úseků páteře, nemá rtg postižení typu bambusové páteře a nemá těžké postižení kloubů. Takové závěry v posudku však nejsou dostatečně odůvodněny a prokázány a jsou uvedeny navzdory doložené lékařské zprávě revmatologa MUDr. V. N. ze dne 8. 11. 2023, který (na rozdíl od posudkové lékařky) žalobkyni osobně viděl, opakovaně ji vyšetřoval a ve své zprávě jednoznačně uvádí ankylosující spondylitidu odpovídající IV. stupni Bechtěrevovy choroby jako jeden z aktuálních vážných zdravotních problémů žalobkyně. Jak dále uvádí aktuální zpráva revmatologa MUDr. V. N. ze dne 16. 4. 2024, u Žalobkyně „nejde o klasickou spondylitidu s typickým rtg korelátem na páteři, ale o tzv. non rtg axiální spondylitidu s periferními projevy. Tyto formy často doprovází idiopatické střevní záněty, což je zde Crohnova choroba – GEP vyšetření 04.07.2023 (MUDr. M.). Nemocná má typické klinické projevy tohoto onemocnění, což je ranní ztuhlost v kloubech a páteři, která znesnadňuje nemocné ranní aktivity (vstávání, ranní hygienu, oblékání). Jsou postižené velké (vahonosné klouby) – zde je postižení ramen (Periartritis humeroscapularis bilat. – viz nález na PET/CT a magnetické rezonanci). Kyčelní klouby – na sonografickém vyšetření prokázána oboustranná akutní coxitida s výpotkem + pravostranná periostitida velkého chocholíku – viz sono nález z 5.3.2019. Dále jsou zánětlivé projevy na páteři prokázané na PET/CT – lehce vyšší akumulace FDG v kostní dřeni, patrně jako projev aktivace. Počínající ventrální spondyloza v průběhu celé páteře. Ojediněle v bederním úseku páteře drobné kalcifikace v ploténkách. SI klouby vakuově degenerované, s usurací, zvýšená akumulace FDG. Tento nález s jistotou popisuje páteřní změny, které odpovídají nejméně IV.st. ankylosující spondylitidy dle klasického rtg hodnocení. Nemocná plně splňuje ASAS kriteria pro non rtg formu axiální spondylitidy s periferními projevy a toto skeletární postižení odpovídá nejméně IV.st. dle klasifikace pro ankylosující spondylitu a je to z revmatologického hlediska hlavní posudková dg. a ne Crohnova choroba. Tato je díky biologické léčbě (Remsima) zklidněna a neodráží klinické obtíže nemocné jejichž organický podklad dokazují výše uvedená vyšetření.“ 4. Napadené rozhodnutí proto bylo dle žalobkyně vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též jen: „ZDP“), jakož i v rozporu s vyhláškou č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Vyjádření žalované 5. Žalovaná uvedla, že byla v otázce posouzení nároku žalobkyně na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem vázána posudkem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení a v rámci řízení o námitkách pak svým lékařem. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 1. 2. 2024, vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, který došel k závěru, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a že žalobkyně je invalidní pro invaliditu prvního stupně, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 3c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ustanovení § 3 uvedené vyhlášky nemění. Posudek lékaře žalované splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, přičemž posuzující lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně.

6. Žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV. Jednání ve věci 7. Soud ve věci konal dne 11. 9. 2024 jednání. Zúčastnila se ho však jen pověřená zaměstnankyně žalované, Mgr. Petra Turková. Žalobkyně se svým zástupcem se z jednání omluvili, přičemž nenavrhli odročení jednání. Ani soud nespatřoval v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce důvod k odročení jednání. Jednal proto v jejich nepřítomnosti.

8. V omluvě z nařízeného jednání žalobkyně sdělila, že se závěry posudku Posudkové komise MPSV nesouhlasí, zejména pak se závěry ve vztahu k posudkovému zhodnocení a míře poklesu její pracovní schopnosti v rozmezí 30–40 %. Žalobkyně zdůraznila, že míru poklesu pracovní schopnosti na základě jejího onemocnění revmatologické povahy hodnotil odborník z oboru interního lékařství, a navrhla, aby se k doloženým lékařským nálezům a posudku vyjádřil odborník z oboru revmatologie.

9. Žalovaná ve svém vyjádření v průběhu jednání odkázala na vyjádření k žalobě a závěry posudku Posudkové komise MPSV (dále též jen „PK MPSV“). Navrhla, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci 10. Při rozhodování soud vyšel z následující právní úpravy.

11. Dle § 26 ZDP: „Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.“ 12. Podle § 39 odst. 1 ZDP: „Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Dle druhého odstavce téhož ustanovení: „Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 13. Ve věci soud provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18. 7. 2024 (dále též jen: „posudek PK MPSV“). Důkazní návrhy žalobkyně soud zamítl. Žalobkyně totiž navrhovala k důkazu provést listiny, které jsou součástí správního spisu (a jimiž se tedy důkaz v soudním řízení správním neprovádí), jednalo se o obě rozhodnutí žalované a posudek o její invaliditě zpracovaný lékařkou Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 1. 2. 2024 a lékařské zprávy Mgr. K. ze dne 24. 11. 2023 a MUDr. N. ze dne 8. 11. 2023. Návrh na opatření vyjádření odborníka z oblasti revmatologie, který žalobkyně uplatnila ve své omluvě z jednání ze dne 10. 9. 2024, považoval za nadbytečný (viz níže).

14. Z posudku PK MPSV soud zjistil následující skutečnosti. Posudek byl zpracován dne 18. 7. 2024 posudkovou komisí ve složení MUDr. J. V., předseda komise, další lékař MUDr. E. J. (obor interní lékařství) a Bc. K. T., tajemnice. Komise jednala bez přítomnosti žalobkyně. Usnesla se na závěru, podle něhož žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP. Jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) ZDP, nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) nebo písm. c) ZDP. U žalobkyně byl shledán pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.

15. Po rekapitulaci obsahu lékařských zpráv, přičemž v úvahu byl vzat i obsah zpráv, na které odkazuje žaloba, tj. z revmatologického vyšetření MUDr. V. N. ze dne 8. 11. 2023 a 16. 4. 2024, a z psychologického vyšetření Mgr. R. K. ze dne 24. 11. 2023, dochází internista v posudkové komisi k závěru: „U nemocné je aktuálně nejzávažnějším onemocněním non rtg axiální spondylitida s periferními projevy. Nemocná je t. č. na biologické léčbě Remsimou, při této medikaci zlepšena oproti výchozímu stavu, ovšem s kolísáním aktivity choroby. Na základě revmatologických vyšetření z 8. 11. 2023 a 16. 4. 2024 hodnotím ztrátu pracovní schopnosti dle oddílu C, položky 3c), kapitoly XIII s postižením více než dvou kloubů, BASDAI > 4,0. Ztrátu pracovní schopnosti určuji ve výši 30 % s navýšením o 10 % na profesi (dělnice), tedy celkem 40 %.“ 16. Posudková komise PK MPSV se k tomuto závěru přiklonila, když v posudkovém zhodnocení obsaženém v citovaném posudku uvedla, že „rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je non RTG axiální spondylitida na biologické medikaci s periferními projevy. s recidivujícími entézopatiemi, s negatiovním antigenem HLA B27 v koincidenci s Crohnovou chorobou ve fázi plné remise. Z doložené odborné dokumentace vyplývá verifikace funkčně lehkého kloubního postižení identifikovaná dominantně v kloubech ramenních a kyčelních spolu s omezeným pružením v distálním úseku bederní páteře, intermitentní objektivizace entezopatií měnlivého výskytu (sternokostální skloubení, patní kost, peritrochanter. obl.) s nefixovanou pozitivní reakcí na depotní steroidy. V souladu s doloženými lékařskými nálezy a na základě hodnocení odborníka z oboru interního lékařství v komisi, hodnotí PK MPSV dané funkční postižení hraničně jako středně těžké v kapitole XIII, odd. E, pol. 3c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %. Ztrátu pracovní schopnosti navozenou izolovaným vertebrogenním postižením lze při dokladovaném výše uvedeném funkčním nálezu hodnotit v dolní hranici uvedené procentní limitace, tedy ve výši 30 %. Při zohlednění dělnické profese posuzované, Crohnovy choroby v plné remisi a psychiatrické dg., byť nepotvrzené psychiatrickým vyšetřením, stanovuje PK MPSV celkovou ztrátu pracovní schopnosti v horní procentní limitaci ve výši 40 %. Podmínky pro použití § 3 byly v souladu s provedeným hodnocením procentuální ztráty pracovní schopnosti vyčerpány. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 3c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění.“ Procentuálním ohodnocením ztráty pracovní schopnosti se PK MPSV shoduje s námitkovými řízeními s lékařem OSSZ. Výsledný pokles ve výši 40 % odpovídá invaliditě I. stupně s datem vzniku (změny) 2. 10. 2023.

17. PK MPSV dospěla k závěru, že stav žalobkyně nelze hodnotit dle položky 3d) nebo 3e) téže kapitoly a oddílu přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, protože se nejedná o těžké ani o velmi těžké funkční postižení se ztuhnutím několika či všech páteřních úseků, případně o kombinaci těžkého páteřního postižení s funkčně významným až těžkým postižením více než dvou velkých kloubů se značným hybnostním omezením až ankylózou, event. s funkčně závažnými ventilačními poruchami a dlouhodobou až trvalou vysokou aktivitou procesu.

18. Vadu ve složení posudkové komise soud neshledal. Podle § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení: „Posudkové komise ministerstva jsou nejméně tříčlenné. Předsedou posudkové komise může být jen lékař. Předseda posudkové komise a tajemník posudkové komise jsou vždy zaměstnanci zařazení k výkonu práce v ministerstvu; tajemník je členem posudkové komise. Dalšími členy posudkové komise jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů.“ Dle třetího odstavce téhož ustanovení: „Posudkový lékař, který je předsedou posudkové komise ministerstva, řídí jednání této komise, určuje její konkrétní složení a rozhoduje o zařazení jednotlivých případů na pořad jednání komise. Je–li předseda posudkové komise vedoucím zaměstnancem, je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě.“ Z citované úpravy plynoucí nároky na složení posudkové komise byly v projednávané věci splněny. Ta jednala ve složení MUDr. J. V., předsedkyně, MUDr. E. J., odborná lékařka – internistka a Bc. K. T., tajemnice. Komise tedy byla usnášeníschopná a složená v intencích § 16b odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Jde–li o její složení, z § 16b odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení plyne, že jde o odpovědnost jejího předsedy. Soud přitom zdůrazňuje, že specifické postavení posudkových komisí spočívá především v tom, že disponují odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 93/2012–33), pročež v zásadě nelze požadovat, aby v komisi zasedal odborník přímo na konkrétní oblast medicíny, do níž spadají obtíže posuzovaného účastníka řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2019, č. j. 1 Ads 154/2019–21). Podle názoru soudu zde tedy není zřejmý důvod, proč by internista nemohl být způsobilý řádně odborně posoudit onemocnění spadající do oboru revmatologie. Přehlédnout pak nelze ani to, že posudková komise řádně vycházela ze všech podkladů (lékařských zpráv a nálezů), které měla k dispozici, a to včetně těch, na něž žalobkyně odkazovala (viz níže). I tyto zprávy tedy byly vzaty posudkovou komisí v úvahu a ta z nich vyvozuje konkrétní závěry ve vztahu ke svým posudkovým zjištěním. Proto soud nenabyl žádných pochybností o způsobilosti takto ustavené posudkové komise podat řádný a přesvědčivý posudek o invaliditě žalobkyně. Z toho důvodu i vyhodnotil návrh žalobkyně na opatření vyjádření odborníka z oblasti revmatologie za nadbytečný.

19. Soud předesílá, že posudek PK MPSV odpovídá kritériím, které na něj uplatňuje ustálená judikatura NSS (srov. např. rozsudek ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014–52). K důkazu provedený posudek je podle hodnocení soudu možno považovat za úplný a přesvědčivý, což spočívá v tom, že se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a že posudková komise své posudkové závěry náležitě odůvodnila (obdobně rovněž v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2013, č. j. 3 Ads 74/2012–16). K tomu soud jen dodává, že pochopitelně neposuzuje věcnou správnost takového posudku, protože mu k tomu schází odborné znalosti. Posudek však hodnotí právě v těch kritériích, které vymezila i shora zmíněná judikatura NSS.

20. Konkrétně ve vztahu k námitkám nesprávně či nedostatečně zjištěného skutkového stavu, které žalobkyně pojala do své žaloby, je zcela zřejmé, že se s nimi posudek PK MPSV vypořádává. Posudková komise totiž do své úvahy vzala i zprávy ze všech tří odborných vyšetření (revmatologa MUDr. V. N. z 8. 11. 2023 a 16. 4. 2024, resp. psychologa Mgr. R. K. z 24. 11. 2023). V této souvislosti je třeba vyjít z toho, že PK MPSV uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je non RTG axiální spondylitida na biologické medikaci s periferními projevy. s recidivujícími entézopatiemi, s negatiovním antigenem HLA B27 v koincidenci s Crohnovou chorobou ve fázi plné remise. To plně odpovídá závěrům MUDr. N. obsaženým v jím zpracovaných zprávách.

21. Za takové situace soud konstatuje, že závěry posudku PK MPSV jsou plně v souladu se žalobními tvrzeními. Žalobkyni tak lze sice přisvědčit potud, že posudkem PK MPSV došlo prakticky k potvrzení závěrů, k nimž dospěl posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu v rámci řízení o jejích námitkách (za rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl označen M. Bechtěrev IV. st., což bylo hodnoceno v kapitole XIII., odd. E, pol. 3c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity), tedy odlišně od závěrů lékaře OSSZ Cheb, byť se shodným posouzením míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Předestřené závěry PK MPSV však spolu se zcela shodným hodnocením míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanoveného v rámci správního řízení ve výši 40 % znamenají, že východiska i závěry napadeného rozhodnutí byly správné a zákonné. Soud dodává, že PK MPSV ve svém posudku rovněž vyložila, z jakého důvodu nebylo možno rozhodující příčinu žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu klasifikovat podle položky 3d) nebo 3e) téže kapitoly a oddílu přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (srov. str. 6 posudku). U žalobkyně totiž nebylo shledáno těžké ani velmi těžké funkční postižení se ztuhnutím několika či všech páteřních úseků, případně kombinaci těžkého páteřního postižení s funkčně významným až těžkým postižením více než dvou velkých kloubů se značným hybnostním omezením až ankylózou, event. s funkčně závažnými ventilačními poruchami a dlouhodobou až trvalou vysokou aktivitou procesu.

22. Namítá–li pak žalobkyně, že „je více než zřejmé“, že její pracovní schopnost zůstává na mnohem nižší úrovni procentních bodů dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, konstatuje soud, že PK MPSV se hodnocením míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně rovněž pečlivě zabývala. Z přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity se podává, že klasifikace rozhodující příčiny žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se připouští v rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 30–40 %. Z toho je patrné, že PK MPSV (stejně jako lékař Institutu posuzování zdravotního stavu) využili samotné horní hranice hodnocení míry poklesu, což zdůvodnili zohledněním dělnické profese žalobkyně, přihlédnutí ke Crohnově chorobě ve fázi plné remise a psychiatrické diagnózy, jakkoli dosud objektivně nepotvrzené. Jinak by míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně navozená samotným vertebrogenním postižením při dokladovaném funkčním nálezu bylo možno v daném případě hodnotit jen ve výši 30 %. Tím byly dle PK MPSV vyčerpány možnosti užití § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Se shora uvedeným tvrzením žalobkyně se proto nelze ztotožnit. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že samotné subjektivní hodnocení žalobkyně o závažnosti jejího onemocnění, případně míry jím zapříčiněného poklesu její pracovní schopnosti, není způsobilé zpochybnit řádné odůvodněné posudkové závěry (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009–46).

23. Nad rámec dosud uvedeného odůvodnění pak soud jen podotýká, že snížení výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, který byl žalobkyni přiznán v roce 2019 na podkladě onemocnění Crohnovou chorobou [tehdy hodnoceno podle kapitoly XI., oddílu C, pol. 4c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity], bylo v logice věci spíše očekávatelné než překvapivé. Svědčí o tom postupné zlepšování stavu vyvolaného touto chorobou v důsledku podávané léčby, které je zachyceno ve správním spise. Již v posudku o invaliditě žalobkyně zpracovaného lékařkou OSSZ Cheb, MUDr. E. Z. dne 2. 6. 2020 se uvádí, že „zdravotní stav posuzované osoby je možné léčebnými a režimovými opatřeními pozitivně ovlivnit/stabilizovat natolik, že lze očekávat zlepšení pracovní schopnosti při vhodném zaměstnání, a to v horizontu 2 let.“ V posudku o invaliditě žalobkyně ze dne 12. 10. 2022 pak lékařka OSSZ Cheb, MUDr. E. Z. mj. konstatovala, že invaliditu III. stupně ponechává „ještě na 1 rok, protože kloubní projevy M. Crohn v terénu deprese nejsou zklidněny. Zdravotní stav posuzované osoby je možné léčebnými a režimovými opatřeními stabilizovat natolik, že lze očekávat zlepšení pracovní schopnosti a snížení stupně invalidity v horizontu 1 roku.“ Posudek lékaře OSSZ Cheb, MUDr. Karla Bauera ze dne 2. 10. 2023 pak již reflektuje, že Crohnova choroba, kterou žalobkyně trpí, je „t. č. v plné remisi, pankolonoskopie byla zcela bez nálezu“ (k tomu srovnej zprávu z gastroenterologického vyšetření žalobkyně lékařkou MUDr. J. M. ze dne 19. 12. 2022, která je rovněž obsažena ve správním spisu), takže doložené nálezy již nejsou indikací k invalidizaci ve III. stupni, ale v I. stupni. Jinými slovy lze tedy konstatovat, že zdravotní vývoj žalobkyně, který je podkladem pro posuzování předpokladů pro přiznání invalidního důchodu, má svůj logický a do značné míry předvídaný vývoj. Nejedná se tu tedy o nějaký projev svévole ze strany žalované. To však samozřejmě na druhou stranu nijak nevylučuje, že dojde–li u žalobkyně k dalšímu negativnímu a posudkově významnému vývoji jejího zdravotního stavu, bude tento muset být reflektován v případném dalším řízení o žádosti žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu. Závěr a náklady řízení 24. Soud dospěl k závěru, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, není důvodná, výrokem I. tohoto rozsudku ji proto zamítl.

25. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení se soud vyšel z § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož: „Nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ Účastníkem, který měl ve věci plný procesní úspěch, je žalovaná, neboť žaloba byla zamítnuta. Žalovaná je nicméně správním orgánem, který nemá právo na náhradu těch nákladů, které nepřevyšují náklady spojené s výkonem její běžné úřední činnosti. Soud nezjistil, že by nějaké takové náklady žalovaný v souvislosti s probíhajícím řízení vynaložila. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Předmět řízení Obsah žaloby Vyjádření žalované Jednání ve věci Posouzení věci