63 Af 4/2023– 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: Správa a údržba silnic Plzeňského kraje, příspěvková organizace IČO 72053119 sídlem Koterovská 462/162, Plzeň – Koterov zastoupené JUDr. Filipem Behenským, advokátem se sídlem Blažimská 1781/4, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo financí ČR sídlem Letenská 15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. MF–12688/2020/1203–13, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobkyni byla dne 16. 12. 2014 na základě smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace ze dne 10. 9. 2012, č.j. RRRSJ 10365/2012, poskytnuta účelová dotace ve výši 30 927 174,31 Kč na úhradu 85 % celkových výdajů na projekt „Rekonstrukce silnice II/198 Pernolec – Přimda, úsek 1“. Na základě auditu provedeného Ministerstvem financí ČR v období od 29. 1. 2016 do 2. 5. 2016 bylo zjištěno porušení rozpočtové kázně žalobkyní spočívající v (1) porušení § 6 a § 82 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) tím, že žalobkyní uzavřená smlouva o dílo, resp. její dodatky, neodpovídají návrhu smlouvy obsaženému v nabídce, když byly provedeny podstatné změny smlouvy týkající se platebních podmínek a termínu plnění, které změnily hospodářskou rovnováhu ve prospěch zhotovitele a mohly mít vliv na potenciální účast dalších dodavatelů na plnění zakázky, a dále v (2) porušení bodu 6.4.1 Závazných postupů pro zadávání zakázek spolufinancovaných ze zdrojů EU, nespadajících pod aplikaci zákona o veřejných zakázkách v programovém období 2007 – 2013, spočívající v dělení předmětu zakázek obdobného, spolu souvisejícího plnění, zadávaného v jednom účetním období na zajištění výkonu funkce „koordinátora BOZP“ u projektů CZ 1.14/1.1.00/20.02555 „Rekonstrukce silnice II/198 Pernolec – Přimda, úsek 1“ a CZ 1.14/1.1.00/28.02847 „Rekonstrukce silnice II/198 Pernolec – Přimda, úsek 3“. Rozdělením zakázek došlo ke snížení předpokládané hodnoty u každé z uvedených zakázek pod stanovené finanční limity. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani přes výzvu poskytovatele dotace k vrácení finančních prostředků ve výši 6 368 438,11 Kč uvedenou částku nevrátila, bylo správcem daně zahájeno daňové řízení a dne 19. 8. 2019 správce daně vydal platební výměr č. 4/2019, kterým žalobkyni uložil odvod za porušení rozpočtové kázaně ve výši 6 368 439 Kč. Uvedený platební výměr byl k odvolání žalobkyně potvrzen žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. MF–12688/2020/1203–13.

2. Žalobkyně se s tvrzeným porušením zákona o veřejných zakázkách neztotožnila, žalovaným vytýkaná porušení spočívají v nesprávném právním posouzení věci. Ze strany žalobkyně nemohlo dojít k porušení § 58 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, když ten jí žádné povinnosti neukládá.

3. Stejně tak dle žalobkyně nedošlo ani k porušení zásad postupu zadavatele stanovených v § 6 zákona o veřejných zakázkách, když veškeré povinnosti zadavatele z uvedeného ustanovení plynoucí byly žalobkyní splněny, uzavírání smlouvy s vítězným uchazečem se ostatní účastníci výběrového řízení neúčastní, pročež zadavateli vůči nim neplynou jakékoli povinnosti, jejichž porušení by zakládalo nerovný přístup. Kontrolní orgány se na žalobkyni snaží přenést víc povinností, než jí zákon o veřejných zakázkách ukládá.

4. Žalobkyně se dále neztotožnila se závěry žalovaného týkajícími se účelových změn smlouvy, k nimž došlo 25 dní po uzavření smlouvy o dílo s vítězným uchazečem. Důvodem této změny byla vhodnější úprava cash–flow veřejné zakázky. Žalobkyně uvedla, že je běžnou praxí, pokud k významnější změně smlouvy dochází prostřednictvím dodatků v těsné časové návaznosti na uzavření samotné smlouvy, pokud jsou k tomu dány důvody. Žalobkyně touto změnou plnila svou povinnost založenou § 25 odst. 2 písm. e) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, spočívající v hospodárném nakládání s veřejnými prostředky. Pokud by tak neučinila, musela by zadávací řízení zrušit a zahájit nové s tím, že by požadovanou dotaci zřejmě neobdržela a musela by vynaložit další prostředky na nové zadávací řízení. Dle žalobkyně tak nastala konkurence uvedených právních úprav, jejichž společným účelem však je hospodárné nakládání s veřejnými prostředky, pročež žalobkyně ani jinak postupovat nemohla.

5. Rovněž dodatečné zkrácení délky splatnosti faktur nevedlo ke změně ekonomické rovnováhy smlouvy ve prospěch dodavatele. Primární byla v tomto směru povinnost žalobkyně uvést délku doby splatnosti faktur při plnění veřejné zakázky do souladu s § 1963 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně se tímto vyhnula nebezpečí neúčinnosti smluvních ujednání z uvedeného ustanovení plynoucí.

6. Žalobkyně dále namítá procesní vadu řízení spočívající v porušení § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), kdy žalovaný žalobkyni neseznámil a neposkytl jí lhůtu k vyjádření se k v odvolacím řízení nově pořízeným důkazům, a to důkazu o nesplnění kvalifikace L.O. ke dni uzavření smlouvy na plnění a dále k důkazu v podobě výzvy k podání nabídky k předmětným zakázkám malého rozsahu a příručce pro příjemce.

7. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný shledal žalobní námitky jako nedůvodné, a proto soudu navrhl žalobu zamítnout. K žalobkyní namítanému neporušení § 58 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí neváže porušení zákona k § 58 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, nýbrž k porušení § 6 tohoto zákona, neboť ze strany žalobkyně došlo k nerovnému přístupu k uchazečům o zakázku.

9. K namítaným změnám v dodatcích ke smlouvě o dílo, týkajících se zkrácení doby splatnosti faktur a posunutí termínu plnění o 1 rok, žalovaný uvedl, že šlo o změny podstatné. K uzavření dodatku č. 1 došlo ve velmi krátké době po uzavření smlouvy o dílo a lze tedy předpokládat, že žalobkyni již v době podpisu smlouvy byly známy okolnosti, které k uzavření dodatku vedly. Z tohoto důvodu je její tvrzení o potřebě výhodnějšího cash–flow dle žalovaného účelové. Rovněž výrazné zkrácení splatnosti faktur představuje změnu provedenou ve prospěch dodavatele a nelze pominout její diskriminační potenciál, tedy porušení § 6 zákona o veřejných zakázkách.

10. K namítaným procesním vadám řízení spočívajícím v neseznámení žalobkyně s v odvolacím řízení nově pořízenými důkazy žalovaný uvedl, že v případě důkazu osvědčujícího nesplnění kvalifikace L.O. ke dni uzavření smlouvy o dílo, se nejednalo o důkaz nový, tento důkaz již byl součástí prvoinstančního řízení, jak plyne z auditní zprávy ze dne 2. 5. 2016 i z platebního výměru správce daně. Osvědčení o autorizaci L.O. tak figurovalo jako důkaz již v prvoinstančním řízení. Žalovaný pak s cílem ověřit všechny skutečnosti rozhodné pro vydání napadeného rozhodnutí považoval za vhodné do spisu tento důkaz, který postoupený spis patrně omylem neobsahoval, doplnit, pročež si jej v součinnosti s auditním orgánem vyžádal. Nejednalo se tudíž o nově opatřený důkaz, nýbrž o doplnění chybějícího, již dříve užitého důkazu. Rovněž v případě žalobou označené výzvy k podání nabídky k předmětným zakázkám malého rozsahu a příručky pro příjemce nešlo o doplňování nových důkazů, nýbrž pouze o potřebu ověřit předchozí závěry správce daně. Žalobkyně navíc měla možnost se k těmto důkazům v průběhu prvoinstančního řízení vyjádřit, což také učinila.

III. Průběh jednání

11. V rámci ústního jednání konaného dne 16. 8. 2023 obě strany sporu setrvaly na svých stanoviscích a závěrech obsažených v žalobě a vyjádření k ní. Krajský soud během jednání provedl důkaz písemnostmi, které nebyly součástí spisové dokumentace a které si od žalovaného dodatečně vyžádal. Jednalo se o nabídku podlimitní veřejné zakázky podanou žalobkyni společností EUROVIA CS, a.s. včetně jejího návrhu smlouvy o dílo.

IV. Právní názor soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

13. Žaloba není důvodná.

14. V projednávané věci byla žalobkyni platebním výměrem správce daně uložena povinnost k odvodu za porušení rozpočtové kázně, které spočívalo mj. v porušení § 6 zákona o veřejných zakázkách a § 82 odst. 2 téhož zákona, kdy výsledná podoba smlouvy o dílo neodpovídala původnímu návrhu této smlouvy v zadávacím řízení a mohlo tak dojít k ovlivnění potenciální účasti dalších dodavatelů v zadávacím řízení.

15. Krajský soud z obsahu spisové dokumentace, která byla k výzvě soudu dne 4. 8. 2023 doplněna o nabídku podlimitní veřejné zakázky spol. EUROVIA CS, a.s. včetně jejího návrhu smlouvy o dílo, zjistil, že jednou z podmínek zadávací dokumentace žalobkyně ze dne 26. 3. 2011 byla pod bodem G.2.3. [Požadavky na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů – dle § 56 odst. 3 písm. c) zákona o veřejných zakázkách] podmínka, dle níž „Uchazeč doloží v nabídce osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci alespoň dvou zástupců uchazeče, kteří budou odpovědní za řízení (hlavní stavbyvedoucí) a provádění stavebních prací přímo na stavbě (stavbyvedoucí) v oboru dopravní stavby (ve formě kopie).“ Vítězný uchazeč o zakázku, spol. EUROVIA CS, a.s., ve své nabídce veřejné zakázky na stavební práce předložil doklad o prokázání požadované kvalifikace pro osobu stavbyvedoucího L.H., který byl jako stavbyvedoucí uveden rovněž v návrhu smlouvy o dílo předloženém vítězným uchazečem. Smlouva o dílo uzavřená mezi žalobkyní a spol. EUROVIA CS, a.s. dne 30. 5. 2012 však v pozici stavbyvedoucího uvedla L.O., který v době tohoto uzavření nedisponoval požadovanou kvalifikací. Osvědčení o jeho autorizaci technikem v oboru dopravní stavby, specializace nekolejová doprava, bylo uděleno až ke dni 29. 4. 2014.

16. Z uvedeného je patrné, že ze strany žalobkyně došlo k porušení § 82 odst. 2 věty druhé zákona o veřejných zakázkách – jehož věta druhá vyžaduje, aby zadavatel uzavřel smlouvu s vítězným uchazečem v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce tohoto uchazeče – neboť konečné znění smlouvy o dílo uzavřené smluvními stranami dne 30. 5. 2012 neodpovídalo návrhu smlouvy obsažené v nabídce vítězného uchazeče. Rozpor nastal v osobě stavbyvedoucího, který navíc v době uzavření smlouvy nedisponoval žalobkyní požadovanou certifikací o autorizaci.

17. Pochybení, které nastalo v důsledku nesplnění povinnosti vítězného uchazeče založené § 58 odst. 2 větou druhou zákona o veřejných zakázkách, spočívající v nepředložení potřebných dokumentů osvědčujících splnění zadavatelem požadované kvalifikace nejpozději při uzavření smlouvy, pak mělo za následek porušení § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách ze strany žalobkyně. Ta totiž smlouvu o dílo v rozporu s podmínkami zadávací dokumentace a na ní navazující nabídkou spol. EUROVIA CS, a.s., uzavřela s uchazečem, který v době před jejím uzavřením neprokázal, že ve smlouvě uvedený stavbyvedoucí – L.O. disponuje osvědčením o vzdělání a odborné kvalifikaci v oboru dopravní stavby. Tímto jednáním žalobkyně došlo k porušení zásady rovného přístupu k uchazečům, neboť žalobkyně svým pochybením umožnila vyhrát uchazeči, který v důsledku změny osoby stavbyvedoucího a nedoložení jeho autorizace nesplňoval jednu z podmínek zadávací dokumentace. Nerovnost účastníků zadávacího řízení tak byla založena již v okamžiku uzavření smlouvy o dílo, kdy žalobkyně rezignovala na splnění podmínky pro uzavření smlouvy vítězným uchazečem, ačkoli z obsahu jí podepisované smlouvy byla změna osoby stavbyvedoucího jednoznačně patrná. Taková podmínka tudíž nemusela být v zadávacím řízení vůbec obsažena. Pokud by zadávací dokumentace požadavek na nutnost doložení uvedeného osvědčení o odborné kvalifikaci neobsahovala, mohl být okruh potenciálních uchazečů odlišný, když jeho součástí mohli být i ti uchazeči, kteří se z důvodu absence autorizovaných osob do nynějšího zadávacího řízení nepřihlásili.

18. Jestliže tedy žalobkyně namítá, že z její strany nedošlo k porušení § 58 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, pak s ní lze na základě shora uvedeného souhlasit. Uvedené pochybení však žalobkyni ze strany správních orgánů vytýkáno nebylo. Platební výměr jakož i jej potvrzující napadené rozhodnutí váží pochybení žalobkyně na porušení § 82 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách a § 6 téhož zákona. Toto pochybení spočívá jednak v obsahové kolizi návrhu smlouvy o dílo předložené vítězným uchazečem a jejím konečným zněním, a to co do osoby stavbyvedoucího, jakožto osoby odpovědné za provádění stavebních prací přímo na stavbě, a jednak v porušení zásady rovného přístupu k uchazečům, když žalobkyně uzavřela smlouvu s uchazečem, který nesplnil jednu z podmínek jejího uzavření.

19. K porušení § 6 a § 82 odst. 7 písm. b) a d) zákona o veřejných zakázkách a v přímé vazbě na tato ustanovení též k nedodržení čl. XI. odst. 1 Smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace ze dne 10. 9. 2012, pak žalobkyní mělo dle správce daně dojít v důsledku smluvními stranami uzavřených dodatků ke smlouvě o dílo, jimiž byla tato smlouva podstatně změněna. Jednalo se o dodatky uzavřené dne 25. 6. 2012, 28. 5. 2013, 14. 7. 2014 a dne 29. 7. 2014. Změny spočívaly v opakovaném odložení termínu plnění zakázky, kdy zahájení plnění zakázky a jeho ukončení bylo posunuto z roku 2012 na rok 2014 a dále spočívaly ve změně platebních podmínek, kdy původně k vystavení dílčí faktury pro objednavatele mělo dojít po 4 měsících po předání staveniště a konečné faktury k 31. 12. 2013, přičemž na základě dodatku měla být faktura zhotovitele vystavena do 10. kalendářního dne po uskutečnění zdanitelného plnění, neprodleně doručena objednateli a její splatnost byla určena do 30 dnů ode dne doručení objednateli. Posledním dodatkem pak byly platební podmínky změněny tak, že cena díla měla být objednatelem hrazena na základě dílčích, měsíčních faktur vystavených zhotovitelem dle skutečného provedení prací na základě vzájemně odsouhlasených soupisů prací a dodávek.

20. Podle § 82 odst. 7 písm. b) a d) zákona o veřejných zakázkách platí, že zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, kterou uzavřel s vybraným uchazečem. Za podstatnou se považuje taková změna, která by za použití v původním zadávacím řízení umožnila účast jiných dodavatelů nebo měnila ekonomickou rovnováhu smlouvy ve prospěch vybraného uchazeče.

21. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, č. j. 6 As 255/2018 – 40, v posledně citovaném ustanovení je promítnuta obecná zásada, že zadavatel má povinnost uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku v souladu se zadávacími podmínkami a tyto podmínky není ani následně oprávněn podstatným způsobem měnit. Toto ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 55/2012 Sb. a reprodukuje výklad pojmu „podstatná změna smlouvy“ provedený Soudním dvorem EU v rozsudku ze dne 19. 6. 2008, C– 454/06, ve věci Pressetext: „Změnu veřejné zakázky během doby trvání lze považovat za podstatnou, pokud by zavedla podmínky, které by umožnily, pokud by se vyskytovaly v původním postupu při zadávání veřejné zakázky, připuštění jiných uchazečů než těch, kteří byli původně připuštěni, nebo pokud by umožnily přijmout jinou nabídku než tu, která byla původně přijata. Změna původní veřejné zakázky může být rovněž považována za podstatnou, pokud značnou měrou zakázku rozšiřuje o služby, které původně nebyly předpokládány.(…) Změna může být rovněž považována za podstatnou, jestliže mění způsobem, který nebyl v podmínkách původní zakázky předpokládán, hospodářskou rovnováhu smlouvy ve prospěch poskytovatele, jemuž byla zakázka zadána“ (body 35 – 37 citovaného rozhodnutí).

22. V nynější věci změna spočívá v termínu plnění zakázky, kdy její zahájení a ukončení bylo posunuto z 6/2012 – 10/2012 na 6/2014 – 10/2014. Zahájení realizace zakázky v podobě rekonstrukce silnice a ukončení této realizace se tak posunulo o celé 2 roky. Krajský soud ve shodě se správními orgány hodnotí tuto změnu podmínek plnění jako podstatnou.

23. Ke stejnému závěru přitom dospěl též Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 19. 2. 2021, č. j. 3 As 51/2019–25, uvedl, že „termín dodání, včetně smluvních sankcí za jeho nedodržení, představuje jeden ze zásadních parametrů veřejné zakázky, na jehož základě dodavatelé zvažují svou účast v zadávacím řízení a podobu svých nabídek. Jakákoliv významnější změna těchto parametrů veřejné zakázky by měla být s ohledem na smysl a účel ustanovení § 82 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách v zásadě vyloučena. Termín dodání a smluvní pokuta spojená s jeho nedodržením, včetně její výše, může podstatně ovlivnit, jakým způsobem budou potenciální uchazeči o veřejnou zakázku vážit možný zisk, náklady a rizika, jež jsou spojena s účastí v zadávacím řízení a případnou následnou realizací zakázky“ (srov. dále rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2020, č. j. 5 As 225/2018–34, ze dne 31. 1. 2019, č. j. 10 As 39/2018–37, či ze dne 8. 8. 2019, č. j. 9 As 153/2019–73).

24. Termín plnění zakázky se oproti termínu uvedenému zadávací dokumentaci (bod h.5.) a ve smlouvě o dílo (bod IV.2. a IV.3.) významným způsobem posunul. Lze přitom důvodně předpokládat, že pokud by ostatní uchazeči měli k dispozici zazší termín plnění zakázky, byli by podali své nabídky stejně tak jako vítězný uchazeč např. z důvodu časového prostoru pro zajištění pracovních kapacit. V této souvislosti krajský soud poukazuje na to, že dle závěrů zprávy o auditu si zadávací dokumentaci vyžádalo celkem 13 subjektů, z nichž ovšem pouze 3 podali nabídku. Je tedy zřejmé, že šlo o podstatnou změnu smlouvy, která zavedla podmínky, které by umožnily, pokud by se vyskytovaly v původním zadání veřejné zakázky, připuštění jiných uchazečů než těch, kteří byli původně připuštěni. Podstatné přitom je, že postačuje pouhá potencialita ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2019, č. j. 9 As 153/2019–73). Tato změna přitom rovněž způsobila vychýlení hospodářské rovnováhy smlouvy ve prospěch vítězného uchazeče, kterému tak byl dán významně větší prostor pro přípravu plnění zakázky.

25. Totožné závěry lze učinit i ve vztahu k další podstatné změně platebních podmínek, kdy původní verze smlouvy o dílo stanovila povinnost zhotoviteli vystavit dílčí fakturu pro objednatele po 4 měsících po předání staveniště a konečnou fakturu k 31. 12. 2012, jejich splatnost pak byla určena v délce šest měsíců ode dne jejich doručení objednateli. Dodatky ke smlouvě pak byly tyto podmínky postupně měněny a výsledná povinnost objednatele zakázky spočívala v úhradě vážící se na dílčí, měsíční faktury vystavené zhotovitelem dle skutečně provedených prací, které měly být oběma stranami vzájemně odsouhlaseny. Rovněž tuto změnu lze bezpochyby označit za změnu podstatnou, neboť v jejím důsledku došlo ke změně způsobu fakturace, a především ke změně splatnosti zakázky. Konečná verze smlouvy ve znění dodatku č. 4 v podstatě umožnila průběžnou úhradu zakázky a zhotoviteli tak zajistila kontinuální financování jeho stavebních prací oproti původním podmínkám, kdy úhrada byla rozložena do dvou plateb. Tato změna nepochybně mohla mít vliv na potenciální účast dalších dodavatelů na plnění zakázky, neboť důvodem, pro který nabídku nepodali jistě mohla být finanční náročnost zakázky a s ní spojený způsob splatnosti stavebních prací. Uvedenou změnou proto byly porušeny základní principy zadávacího řízení ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách a současně způsobila vychýlení hospodářské rovnováhy smlouvy ve prospěch vítězného uchazeče, který tak měl zajištěné průběžné financování svých stavebních prací na zakázce.

26. Uvedené podstatné změny smlouvy nelze zdůvodnit žalobkyní uváděnou vhodnější úpravou cash–flow zakázky. Žalobkyně v tomto směru ničeho bližšího neuvádí ani nedokládá, když pouze bez dalšího uzavírá, že pokud by ke změnám smlouvy nedošlo, porušila by svou povinnost hospodárně nakládat s veřejnými prostředky. Krajský soud je ve shodě se správními orgány přesvědčen, že žalobkyně již v době zadání veřejné zakázky, resp. uzavření smlouvy o dílo, musela mít, coby příspěvková organizace územně samosprávného celku, zcela konkrétní povědomí o stavu svých finančních prostředků a časových možnostech jejich využití. Již v době uveřejnění zakázky si tak měla počínat hospodárně a nastavit termín plnění zakázky v souladu se svými hospodářskými cíli a finančními možnostmi. Tvrzení žalobkyně, dle kterého ke změnám smlouvy došlo až v návaznosti na aktuální stav jejích finančních prostředků, tak nelze označit jinak než jako účelové, vedené snahou zvrátit závěry správce daně a žalovaného a vyhnout se tak jimi stanovené povinnosti k odvodu za porušení rozpočtové kázně.

27. Stejný závěr o účelovosti pak krajský soud činí i ve vztahu k namítané snaze o zajištění souladnosti podmínek smlouvy s § 1963 odst. 1 občanského zákoníku. Odkazované ustanovení ve svém odst. 2 zakládá možnost smluvních stran sjednat si dobu splatnosti delší než 60 dnů, pokud to nebude vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Není tedy pravdou, že by původní znění smlouvy o dílo bez dalšího zakládalo neúčinnost smluvního ujednání stran, toto ujednání totiž nebylo v rozporu se zákonem. Jak navíc plyne z § 3028 občanského zákoníku, smlouvu uzavřenou před nabytím účinnosti uvedeného zákona nebylo nutno upravovat do souladu s jeho zněním, neboť se řídila pravidly zakotvenými v zákoně č. 40/1964 Sb.

28. V žádném z uvedených případů se tedy nejedná o akceptovatelnou změnu, jež by nastala v důsledku tzv. nepředvídatelných okolností (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2019, č. j. 9 As 153/2019–73).

29. Pokud jde o námitku procesních vad řízení, kdy žalovaný měl porušit § 115 odst. 2 daňového řádu a žalobkyni neseznámit s nově opatřenými důkazy a k těmto jí neumožnit se vyjádřit, pak ani tato nebyla krajským soudem shledána důvodnou.

30. Žalobkyně uvedené pochybení žalovaného váže k listinným důkazům v podobě výzvy k podání nabídky k předmětným zakázkám malého rozsahu, k příručce pro příjemce dotace a k důkazu o nesplnění kvalifikace L.O., které měly být žalovaným pořízeny až v průběhu odvolacího řízení.

31. Dle § 115 odst. 2 daňového řádu platí, že pokud odvolací orgán provádí v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele.

32. Účelem uvedeného ustanovení je seznámit daňový subjekt s v odvolacím řízením nově pořízenými důkazními prostředky a s úvahami, jimiž se při hodnocení těchto důkazů odvolací orgán řídil, aby pro daňový subjekt odvolací rozhodnutí založené mj. na těchto důkazech nebylo překvapivé a měl možnost se k nim vyjádřit.

33. V projednávané věci žalobkyně konkrétně poukázala na výzvy k podání nabídky k předmětným zakázkám malého rozsahu ze dne 23. a 27. 5. 2014. Tyto výzvy nebyly v odvolacím řízení provedeny jako nový důkaz. Jedná se o podklady užité již v prvostupňovém rozhodnutí, které navíc vydávala sama žalobkyně, tudíž je s jejich obsahem seznámena a nejsou pro nikterak nové či dokonce překvapivé. Odvolací orgán si tyto výzvy od správce daně vyžádal, neboť nebyly součástí spisového materiálu předloženého správcem daně.

34. Novým důkazem odvolacího řízení není ani žalobkyní uváděný důkaz v podobě osvědčení o autorizaci L.O., který si odvolací orgán od správce daně vyžádal, neboť nebyl součástí předložené dokumentace. Jak krajský soud zjistil ze Zprávy o auditu operace (str. 14) ze dne 2. 5. 2016, Žalobkyně byla dne 3. 2. 2016 auditorským týmem vyzvána, nechť prokáže, že Libor Otto plnil podmínky stanovené zadavatelem v Zadávací dokumentaci. Žalobkyně sama pak dotčené osvědčení o autorizaci L.O. doložila. Nejedná se tedy o nový důkaz, který by byl žalovaným prováděn až v odvolacím řízení, nýbrž o důkaz, jež byl užit již v řízení před správcem daně. S obsahem daného dokumentu je navíc žalobkyně obeznámena, když jej sama auditnímu orgánu předložila, proto se nejedná o nový či překvapivý podklad rozhodnutí.

35. Totožný závěr krajský soud učinil i ve vztahu k Příručce pro příjemce dotace ROP NUTS II Jihozápad. Ani v tomto případě nejde o důkazní prostředek, který byl nebyl podkladem již pro platební výměr správce daně (viz str. 6 a 7 platebního výměru). S uvedenou příručkou navíc žalobkyně musela být seznámena již v době uzavření Smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace z ROP NUTS II Jihozápad, tedy ke dni 10. 9. 2012, která na obsah příručky odkazuje a výslovně zavazuje příjemce, aby se jí řídili.

V. Závěr, náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného III. Průběh jednání IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení