63 Az 29/2018 - 60

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobců: a) A.G., b) S. G., c) nezletilý P. G., nezletilý žalobce c) zastoupen zákonnou zástupkyní matkou žalobkyní b), všichni státní příslušnost Gruzie, všichni t. č. bytem v Pobytovém středisku Havířov, 735 64 Havířov – Dolní Suchá, Na Kopci 5 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 8. 2018 č. j. OAM-963/ZA-ZA10- ZA20-2017 a ze dne 2. 8. 2018 č. j. OAM-962/ZA-ZA10-ZA20-2017, o udělení mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobcům nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).

2. Proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného podali žalobci v zákonné lhůtě žaloby. Žaloba žalobce a) směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2 . 8. 2018 č. j. OAM-963/ZA- ZA10-ZA20-2017 a žaloba žalobců b) a c) směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2018 č. j. OAM-962/ZA-ZA10-ZA20-2017. Řízení o žalobě žalobce a) vedené pod sp. zn. 63 Az 29/2018 a řízení o žalobě žalobců b) a c) vedené pod sp. zn. 63 Az 30/2018 byla usnesením ze dne 20. 9. 2018 č. j. 63 Az 29/2018-27 spojena ke společnému řízení s tím, že jako věc hlavní bude vedena věc sp. zn. 63 Az 29/2018.

3. Žalobce a) jednak obecně namítal, že žalovaný porušil ust. § 3 správního řádu, neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Dále namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil jeho žádost o udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Poznamenal, že si je vědom nenárokového charakteru tohoto typu mezinárodní ochrany, a že jeho udělení je plně přenecháno na uvážení správního orgánu, domnívá se však, že v jeho případě došlo k tak zásadnímu vybočení z mezí správního uvážení, že neudělením humanitárního azylu by došlo k nezákonnému a nesprávnému rozhodnutí. Uvedl, že o azyl požádal ze závažných zdravotních důvodů – chronické astma – a nedostatku léků v zemi původu. V případě, že nebude mít přístup k potřebným lékům, může dojít až k jeho smrti.

4. Žalobce dále namítal porušení ust. § 14 a odst. 1 a § 14a odst. 2 zákona o azylu. Uvedl, že v případě nuceného vycestování zpět do Gruzie bude nucen čelit riziku rapidního zhoršení zdravotního stavu, a to z důvodu nedostatečné a drahé zdravotní péče v zemi původu, nedostatku financí spojeného s jeho těžkostmi v pracovním uplatnění a také ponižujícího zacházení ze strany Gruzínců kvůli jeho ázerbájdžánské národnosti. Namítal, že v důsledku špatného zdravotního stavu a bez jakéhokoliv finančního zabezpečení nebude schopen zajistit nejen sebe, ale i nezletilého syna a manželku, kteří jsou rovněž ve špatném zdravotním stavu. Žalovaný měl vzít v potaz možnost zhoršení jeho psychického stavu v případě, že by se musel vrátit do země původu, kde ho bez potřebných léků čeká nejspíše smrt. Vycestování, ke kterému by byl v případě neudělení mezinárodní ochrany donucen, by mu mohlo způsobit újmu představující nelidské nebo ponižující zacházení, což je v rozporu s článkem 3 Evropské úmluvy. Poukázal na to, že okolnost, kdy zdravotní stav cizince založí takovou překážku vycestování, že by to představovalo závažnou újmu ve smyslu článku 3 Evropské úmluvy, řešil opakovaně Evropský soud pro lidská práva i Soudní dvůr Evropské unie a dovodil, že překážkou v takovýchto případech není méně kvalitní nebo dokonce nedostatečná zdravotní péče v zemi původu žadatele, nýbrž povinnost státu dbát na to, aby jím vykonaným aktem vyhoštění nedošlo k nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. Žalobce žalovanému vytkl, že se hlouběji nezabýval jeho špatným zdravotním stavem. Jeho názor, že se nejedná o onemocnění, které by jej svým charakterem bezprostředně ohrožovalo na životě, je dle názoru žalobce urážlivým a nemorálním důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany. Konstatoval, že díky lékařské péči v České republice je jeho zdravotní stav stabilizován, což naprosto nelze zajistit v Gruzii, případně v Ázerbájdžánu. Dle žalobce žalovaný při svém rozhodování opomenul také tu skutečnost, že v zemi původu se za poskytování zdravotní péče platí v hotovosti, uvedl, že v důsledku špatného zdravotního stavu a nutnosti pečovat a nemocnou manželku a syna, není schopen získat peníze tak, aby mohl zaplatit vysoké náklady za zdravotní péči pro sebe, syna a manželku. Žalobce dále uvedl, že si je vědom toho, že v Ázerbájdžánu pobýval na základě pobytového statusu cizince. Snažil se však tuto situaci napravit žádostí o občanství, jelikož jeho rodiče mají ázerbájdžánskou národnost. Přesto mu žádost byla zamítnuta, a to bez uvedení důvodu. Velmi tíživou a neúnosnou zdravotní situaci se proto rozhodl řešit radikálně, odchodem z vlasti i s celou rodinou. V případě, že by nečelil v zemi původu výše uvedeným těžkostem, nikdy by vlast neopustil.

5. Žalobci b) a c) namítali, že žalovaný pochybil, neudělil-li jim humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu. Žalobkyně a) poukázala na to, že má vrozenou vadu srdce a stupňující se psychické potíže. Její syn – žalobce c) taktéž není v dobrém zdravotním stavu. Nedostatek zdravotní péče, léků a možností jejich zaopatření v zemi původu by dokonce mohlo stát jejího manžela život. Žalovaný její zdravotní stav bagatelizoval, poznamenala, že trpí vrozenou vadou srdce, na kterou zemřel její otec i bratr, a to kvůli nedostatku peněz na zdravotní péči a léky. Shodně jako žalobce a) i žalobkyně b) namítala, že vycestování by jí mohlo způsobit újmu představující nelidské nebo ponižující zacházení. Odkázala na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který dovodil, že překážkou vycestování cizince není nedostatečná zdravotní péče v zemi původu, nýbrž povinnost státu dbát na to, aby jím vykonaným aktem vyhoštění nedošlo k nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. Příslušné orgány musí vzít v potaz i to, zda osoba bude mít v přijímajícím státě reálný přístup ke vhodné péči a zdravotnickým zařízením, jakož i náklady spojené s léčbou, sociální a rodinné vazby a vzdálenost, kterou musí překonat, aby přístup k péči získala. Správní orgán výše uvedené nebral při svém rozhodování v potaz. V případě návratu žalobců b) a c) do země původu existuje důvodná pochybnost, zda by se jim dostalo zdravotní péče v takové míře, aby nedošlo ke zhoršení jejich zdravotního stavu, až případného úmrtí žalobkyně b). Tato obava je přitom relevantní z hlediska možného udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b), příp. d) zákona o azylu. Žalobkyně b) vyslovila domněnku, že v případě návratu do Gruzie by byla vystavena nelidskému a ponižujícímu zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právě kumulace nedostatku zdravotní a sociální péče v Gruzii, hrozba propadu do chudoby z důvodu, že ani ona ani její manžel – žalobce a) – nemohou v zemi původu pracovat, zakládají takový stav, který je neslučitelný se zákazem špatného zacházení podle článku 3 Úmluvy.

6. Žalobci b) a c) dále namítali, že žalovaný nepřihlédl ke zranitelnosti žalobkyně a nezletilého žalobce c) jakožto k osobám s vážným onemocněním, rodině s nezletilým dítětem. Žalobkyně b) citovala ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu a vyslovila názor, že je možné je považovat za osoby zranitelné, jelikož jejich zdravotní stav je vážný.

7. Žalobkyně b) dále namítala, že došlo k porušení Úmluvy o právech dítěte. Správní orgán zcela nedostatečně posoudil rodinnou situaci, nebral v úvahu zdravotní a psychický stav nezletilého žalobce c), finanční situaci rodiny v případě návratu do vlasti, nemluvě o další psychické újmě, které bude muset nezletilý žalobce c) čelit. Tato psychická újma započala již v zemi původu v době, kdy otec rodiny – žalobce a) dostával časté astmatické záchvaty a žalobkyně byla nucena volat lékařskou pomoc. Tyto časté záchvaty byly zapříčiněny špatnou a drahou zdravotní péčí v zemi původu. Nezletilý žalobce c) si tyto traumatizující zážitky, jakožto nezletilé dítě nese dodnes. Žalovaný rovněž nepřihlédl k věku nezletilého. Co se týče státního občanství nezletilého žalobce c), žalobci uvedli, že ačkoliv správní orgán tvrdí, že nezletilý má gruzínskou státní příslušnost, není to tak a v zemi původu s tím má žalobkyně b) obrovské problémy, které jsou bez velkého množství peněz neřešitelné. Poukázala na to, že v Gruzii je rozšířená korupce, která se praktikuje i ve státních institucích.

8. Žalovaný v písemných vyjádřeních navrhl zamítnutí žalob. Předně zdůraznil, že důsledkem napadeného rozhodnutí není „přímé“ vyhoštění či „vrácení“ žalobců do země původu, neboť nic jim nebrání v tom, aby si požádali o příslušné pobytové oprávnění dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Z podnětů podaných žalob není ani přezkoumáváno rozhodnutí o správním vyhoštění, teprve v jeho přímém důsledku by mohlo k vyhoštění žalobců dojít, a ani nebezpečí zahájení takového řízení přímo nehrozí. Důsledkem žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu ve věci mezinárodní ochrany tedy není povinnost žalobců z území České republiky vycestovat. Zdůraznil rovněž, že účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany nemůže být řešení pobytového statusu cizinců, o což se žalobci fakticky svou žádostí o mezinárodní ochranu pokoušejí, neboť toto řízení už ze své podstaty k takovému účelu neslouží.

9. Co se týče posouzení zdravotního stavu, a to jak ve vztahu k možnosti udělit žalobcům humanitární azyl, tak ve vztahu k možnosti udělit jim doplňkovou ochranu, žalovaný uvedl, že se touto otázkou zabýval velmi podrobně. Vzal v úvahu současný zdravotní stav žalobců na základě dostupných lékařských zpráv v kombinaci s aktuálními informacemi obsaženými ve zprávách o zemi původu, které si za účelem posouzení věci obstaral a ve svém rozhodnutí podrobně vysvětlil, jakým způsobem a v jaké kvalitě je ve vztahu k žalobci tvrzeným potížím lékařská péče v zemi jejich původu dostupná. Zabýval se nejen otázkou, zda vůbec taková péče v zemi původu existuje a zda je i plošně dostupná, ale i otázkou toho, zda je dostupná z hlediska finančního, když uzavřel, že v zemi původu mimo jiné existuje od roku 2013 všeobecný zdravotní systém – program Universal Health Care (UHC), který je státem řízený a převážně i státem financovaný, a prostřednictvím něhož jsou v podstatě všichni gruzínští občané automaticky účastníky zdravotního postižení. Pokud tedy žalobci v žalobách shodně tvrdí, že lékařská péče je dostupná pouze za platbu v hotovosti, není tomu tak. Namítají-li žalobci, že jejich problémy žalovaný bagatelizoval, má žalovaný naopak za to, že žalobci své zdravotní potíže poněkud přeceňují. Žalovaný dále uvedl, že sdělení žalobců ve svém souhrnu nevedou v důsledku k předpokladům, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav z pronásledování či vážné újmy. Důvody závěrů vyslovených správním orgánem jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně zřejmé. Doplňková ochrana nebyla žalobcům udělena, neboť na základě individuálního posouzení případu žalovaný neshledal přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Skutečnosti prezentované v této souvislosti žalobci ani po zohlednění shromážděných podkladových informací o zemi původu netvoří logický předpoklad vystavení žalobců riziku pronásledování či skutečného nebezpečí vážné újmy pro případ návratu do Gruzie. V závěru žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 37/2003, z něhož citoval. Dle žalovaného je v daném případě třeba, aby žalobci řešili svoji situaci v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

10. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích k věci.

11. Krajský soud přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).

12. Ze správního spisu bylo zjištěno, že 21. 11. 2017 podali žalobci žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V průběhu řízení bylo objasněno správním orgánem, že důvodem žádosti žalobce a) jsou jeho zdravotní potíže. Jeho cílem bylo dostat se do Německa, kde by mu mohli pomoci s jeho zdravotními problémy a poskytli léky. Důvodem jeho žádosti jsou i finanční potíže a problémy se státní příslušností nezletilého žalobce c). Co se týče skutkových zjištění z pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, doplňujícího pohovoru a údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť tam uvedená skutková zjištění jsou správná a korespondují s obsahem správního spisu.

13. V průběhu správního řízení bylo rovněž objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobců b) a c) o mezinárodní ochranu je problém se státní příslušností nezletilého, zdravotní potíže žalobců a manžela žalobkyně b) a ztížená možnost uplatnění na pracovním trhu ve vlasti. Soud v podrobnostech na skutková zjištění správního orgánu učiněná z pohovoru žalobkyně b) k žádosti o udělení mezinárodní ochrany a údajů k podané žádosti, odkazuje, neboť jsou správná a korespondují s obsahem správního spisu. Součástí správních spisů jsou dále informace shromážděné žalovaným ohledně politické, bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Gruzii. Při posouzení žádostí žalobců žalovaný konkrétně vycházel z Informace lékaře Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra o zdravotním stavu žalobce a) ze dne 6. 4. 2018, z výpisu Národního vízového systému k žádosti o vízum nezletilého žalobce, z překladu zákona Gruzie o gruzínském státním občanství ze dne 25. 3. 1993 včetně novely uvedeného zákona, z Informace Švýcarského Státního sekretariátu pro migraci – Zaměřeno na Gruzii, Reforma zdravotnictví: Státní zdravotnické programy a zdravotní pojištění, ze Zprávy Mezinárodní organizace pro migraci: Údaje o zemi Gruzie 2017, z Informace MZV ČR č. j. 123496/2017- LPTP Gruzie ze dne 2. 1. 2018, ze Zprávy Freedom House Svoboda ve světě 2018 – Gruzie leden 2018, dále z lékařských nálezů ohledně zdravotního stavu žalobců.

14. Z protokolů o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany plyne, že žalobci byli se všemi podklady seznámeni. Žalobce a) uvedl, že v podkladech rozhodnutí se konstatuje ohledně zdravotní péče, že stát všechno hradí, ovšem on si celou dobu sám platil léky, které užívá. Nemá účtenky od těch léků, nemůže to tedy doložit. Platil také hospitalizaci. Léky, které užívá, jsou velice drahé a některé nejsou v zemi původu dostupné. Na závěr žalobce a) sdělil, že nechce uvést žádné další skutečnosti nebo informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobci a) byla poskytnuta lhůta k případnému doplnění podkladů, přičemž žalobce následně doložil aktuální zprávy o svém zdravotním stavu.

15. Žalobkyně b) do protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany uvedla, že v době, kdy byl prezidentem Saakashvili, byla úhrada za zdravotnické služby 30 % ze strany státu, zbytek si museli hradit pacienti. V únoru roku 2017 byl operován její bratr, matka udělala sbírku mezi rodinou, zaplatila 17.000 lari a ještě to nestačilo. Bratr potřeboval nové srdce. Stát to nezaplatil a bratr zemřel. Léky, které užíval, stály měsíčně 400 lari. Důchod bratra byl 100 lari. Za denní hospitalizaci musel platit 180 lari. Bratr ... zemřel, a to jen kvůli nedostatku financí. Není pravdou, že zdravotní péče v Gruzii je bezplatná. Žalobkyně nechtěla uvést žádné další skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu při posouzení žádostí žalobců b) a c) o udělení mezinárodní ochrany. Správní orgán žalobkyni b) poskytl lhůtu k doplnění podkladů. Žalobkyně následně doložila aktuální lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobců b) a c).

16. U jednání soud na návrh žalobců provedl důkaz lékařskou zprávou MUDr. Mgr. M. P. Ph.D. a zprávou PhDr. M. T. z psychologicko-terapeutické ambulance. Z lékařské zprávy MUDr. Mgr. P., Ph.D. soud zjistil, že zpráva obsahuje výčet léků, které byly žalobkyni b) předepsány, dále se ve zprávě konstatuje, že žalobkyně je v ambulantní psychiatrické péči, potíže okruhu úzkosti a deprese se prohlubují a konzervují nepříznivou existenční situací. Osobnost oslabená v odolnosti vůči psychické zátěži, dlouhodobě exhausce, provleklý depresivní stav. Nyní ve fázi vyčerpání, dráždivé slabosti. Uspokojivého ústupu příznaků nelze dosáhnout bez současného řešení (vyřešení) sociální a existenční krize.

17. Ze zprávy Ph.Dr. M. T. bylo zjištěno, že zpráva se týká psychologického vyšetření nezletilého žalobce c). Ve zprávě se konstatuje, že nezletilý je dlouhodobě vystaven stresu, zátěži, neřešitelným problémům až traumatu. Rodina žije v existenční nejistotě, strachu, mají obavy z budoucnosti, nepříznivé perspektivy, což prohlubuje nejistotu nezletilého a zhoršuje celkový stav. Byla doporučena systematická psychoterapie, nutnost perspektivy a jistoty, stability pro harmonický a osobnostní rozvoj.

18. K žalobním námitkám krajský soud uvádí následující. Soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Dále soud konstatuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoli negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 125/2005-46).

19. Podle ust. § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

20. Ve shodě s žalovaným ani soud nedospěl k závěru, že by žalobci mohli ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b zákona o azylu. Ze správního spisu neplynou žádné okolnosti pro naplnění podmínky pronásledování žalobců z důvodů příslušnosti k rodině jakožto určité sociální skupině. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobci měli potíže v důsledku toho, že tvoří rodinu. Rovněž nebylo zjištěno jakékoli nepřiměřené jednání či zacházení ze strany státních orgánů Gruzie či soukromých subjektů vůči žalobcům s ohledem na jejich zdravotní stav. Nebylo zjištěno, že by žalobcům nebyl umožněn přístup k adekvátní zdravotní péči dostupné pro ostatní občany Gruzie. V daných souvislostech žalovaný zcela přiléhavě odkázal jednak na zákon Gruzie o gruzínském státním občanství včetně jeho novely, který zaručuje rovnost občanů Gruzie před zákonem bez ohledu na jejich rasu, barvu, jazyk, pohlaví, náboženství, politické nebo jiné názory, národnostní, etnickou nebo společenskou příslušnost, původ, majetkové poměry, hodnost nebo místo bydliště. Ze zprávy Mezinárodní organizace pro migraci – údaje o zemi Gruzie 2017, bylo zjištěno, že Gruzie nabízí všeobecný program zdravotní péče financovaný státem, poskytuje několik balíčků ambulantní a stacionární péče určené příjemcům různých věkových a sociálních skupin. Všeobecná zdravotní péče je otevřená všem občanům Gruzie. K tvrzeným zdravotním obtížím soud uvádí, že se nejedná o tak závažné problémy, aby nemohly být řešeny zdravonictvím v Gruzii. Ekonomické obtíže v zemi původu, lepší přístup k lékařské péči, nejsou důvodem pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Případná horší ekonomická situace v zemi původu, je skutečnost, s níž se musí vypořádat i ostatní obyvatelé Gruzie. V této souvislosti soud poznamenává, že s mnohdy velmi tíživou ekonomickou a sociální situací se potýká i nemalá část obyvatel České republiky. Je s podivem, že si žalobci na straně jedné stěžují na to, že za lékařskou péči a léky museli v Gruzii platit, na druhou stranu neváhali jen za vyřízení víz zaplatit převaděči 2.000 USD. Nedůvodnou soud považuje výtku žalobců, že jsou „zranitelnými osobami“ s poukazem na jejich zdravotní stav a nezletilost žalobce c). Důvod, proč by tak měl činit, krajský soud z obsahu správního spisu nezjistil.

21. K otázce státní příslušnosti syna účastníků se soud rovněž ztotožňuje se závěry žalovaného, že ze zákona Gruzie o státním občanství citovaného v napadeném rozhodnutí vyplývá, že dítě, jehož rodiče byli občané Gruzie v okamžiku jeho narození, bude považováno za občana Gruzie bez ohledu na místo narození. Jestliže jsou žalobci gruzínské státní příslušnosti, pak totéž státní občanství získal i jejich syn a okolnost, že se nezletilý narodil a žil v Ázerbájdžánu, kde mu byl vystaven rodný list, nemá na jeho státní příslušnost žádný vliv. Žalovaný přiléhavě poznamenal, že i sama žalobkyně b) uvedla, že syn měl od narození gruzínský pas, aby mohli cestovat mezi Ázerbájdžánem a Gruzií. Neměl-li by nezletilý gruzínskou státní příslušnost, jistě by mu gruzínské státní orgány nevystavily cestovní doklad.

22. Další námitkou žalobců bylo neudělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Povahou tohoto ustanovení se zabýval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č. j. 1 Azs 200/2014-27, v němž dovodil, že je nutné, aby žalovaný nejdříve interpretoval neurčitý právní pojem „případ hodný zvláštního zřetele“ a posoudil jeho naplnění v konkrétní věci, teprve poté může přistoupit ke správnímu uvážení. Povinnost interpretovat neurčitý právní pojem „případ zvláštního zřetele hodný“ ovšem neznamená podat vyčerpávající výčet případů, na něž toto ustanovení potenciálně dopadá, takový postup by dle judikatury Nejvyššího správního soudu ani nebyl možný, neboť by se příčil účelu tohoto ustanovení, kterým je možnost azyl poskytnout i v situacích, v nichž nejsou dány důvody dle § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto nehumánní azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat i na zákonem nepředvídané či nepředvídatelné okolnosti konkrétního případu. V usnesení 6 Azs 17/2017-28 Nejvyšší správní soud uvedl, že mezi obvyklé případy zvláštního zřetele hodné patří „udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám pocházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. Případ hodný zvláštního zřetelem naopak typicky nepředstavuje ekonomické obtíže žadatele, lepší přístup k lékařské péči, lepší pracovní příležitosti či legalizace pobytu.“ Krajský soud odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 47/2003-48, v němž je obsažen závěr, že azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele, není na něj právní nárok a samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.

23. Při posuzování možnosti udělení azylu podle § 14 zákona o azylu se žalovaný zabýval celkovou situací žalobců, přihlédl k jejich věku a zdravotnímu stavu. Na základě všech uvedených aspektů nenalezl žádný zvláštního zřetele hodný důvod podle § 14 zákona o azylu pro udělení azylu z humanitárního azylu. Soud má za to, že žalovaný měl dostatek podkladů včetně informací od žalobců pro případné rozhodnutí o důvodnosti postupu ve smyslu § 14 zákona o azylu, s těmito podklady se v rámci svých úvah náležitě vypořádal, otázku udělení humanitárního azylu hodnotil komplexně s přihlédnutím k rodinné, sociální a ekonomické situaci žalobců a v rámci správního uvážení nevybočil z mezí stanovených zákonem. Jeho rozhodnutí je v souladu i s dosavadní ustálenou judikaturou.

24. Krajský soud dále zastává názor, že se žalovaný dostatečně zabýval otázkou udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav věci a opatřil si důkazy. Podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, a že nemůže nebo není schopen z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se podle tohoto zákona dle odst. 2 písm. b) považuje mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu. Dle názoru soudu správní orgán posoudil individuální situaci žalobců na základě jejich tvrzení, které konfrontoval s informaci získanými z různých zdrojů, které jsou součástí správního spisu, a soud se s jeho závěry ztotožňuje. Soud souhlasí s žalovaným, že žalobci neuvedli, a ani v průběhu řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, na základě kterých by jim hrozilo v případě návratu do vlasti nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Co se týče státní příslušnosti nezletilého žalobce c), soud opakuje, že nezletilý je státním příslušníkem Gruzie. Soud souhlasí s názorem žalovaného, že pokud by po návratu do Gruzie měli účastníci nějaké konkrétní problémy se státní příslušností nezletilého, mohou využít řady institutů, které právní řád Gruzie nabízí, jak bylo zjištěno ze Zprávy Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických o dodržování lidských práv v roce 2017, z níž plyne, že Ústava zaručuje nezávislé a nestranné soudy pro občanskoprávní záležitosti. Z Informace MZV ČR z 2. 1. 2018 je rovněž zřejmé, že s případnou stížností na jednání či nečinnost úřadů se lze rovněž obrátit na veřejného ochránce práv, jehož institut je v Gruzii velice silný. K tvrzeným zdravotním problémům žalobců soud sdílí názor žalovaného, že situace žalobců v oblasti poskytování zdravotní péče nebude po návratu do vlasti o nic horší, než situace ostatních občanů Gruzie, kteří jsou rovněž odkázáni na zdravotní péči poskytovanou ve své vlasti. Jak výše uvedeno z podkladů rozhodnutí plyne, že Gruzie má všeobecný program zdravotní péče financovaný státem, který poskytuje několik balíčků ambulantní stacionární péče určené příjemcům různých věkových a sociálních skupin. Soud se zcela ztotožňuje se závěry žalovaného, že žalobcům s ohledem na jejich zdravotní stav v případě návratu do vlasti špatné zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy nehrozí.

25. Krajský soud s ohledem na obsah správního spisu, zejména pak protokoly o pohovorech k žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany, považuje za nutné zdůraznit, že způsob, jakým si žalobci skrze institut mezinárodní ochrany v zásadě vynucují, aby jim občané České republiky, resp. jiné země Evropské unie, financovali léčbu a nesli nejenom tuto finanční zátěž s tím spojenou, považuje za alarmující a neakceptovatelný. Skutečnost, že žalobci nejsou spokojeni s úrovní zdravotní péče v zemi svého původu, resp. namítají, že tuto by museli hradit, není zákonným důvodem pro vyhovění žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jak plyne např. z usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 Azs 32/2016. Mezinárodní závazky České republiky negarantují právo na tu nejlepší zdravotní péči v zemi, kterou si žadatel o mezinárodní ochranu vybere (viz též rozhodnutí NSS sp. zn. 4 Azs 27/2003, sp. zn. 6 Azs 34/2009, sp. zn. 7 Azs 38/2017). Krajský soud dále připomíná závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 4 Azs 34/2005-60, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že institut azylu není a nikdy nebyl nástrojem k řešení nepříznivé osobní či ekonomické situace žadatele. Právo na azyl založené na mezinárodních úmluvách totiž v sobě nezahrnuje právo osoby vybrat si zemi, kde se pokusí začít nový život odpovídající jejím představám, jelikož slouží výhradně k poskytnutí nezbytné ochrany cizím státem, je-li žadatel (popř. též jeho rodinný příslušník) ve vlastní zemi vystaven pronásledování ze zákonem vyjmenovaných důvodů, popř. existují-li jiné, zcela výjimečné okolnosti, za kterých by bylo „nehumánní“ mezinárodní ochranu neudělit, konec citace.

26. Soud dále poukazuje na to, že neudělením mezinárodní ochrany žalobcům jim nebyla uložena povinnost vycestovat z území České republiky. Je na žalobcích, zda si pobyt v České republice legalizují způsoby, které jim umožňuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

27. Soud uzavírá, že neshledal vady správního řízení, které předcházely vydání napadeného rozhodnutí, žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Protože soud se zcela ztotožňuje se závěry žalovaného, v podrobnostech na odůvodnění napadených rozhodnutí odkazuje. Soud žaloby jako nedůvodné zamítl podle § 78 odst. 1 s.ř.s.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci úspěch neměli a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení