63 C 164/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 20 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 712 Kč od 15. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 20 712 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je fyzická osoba, spotřebitel, který zahájil dne 19. 2. 2018 řízení před finančním arbitrem, vedené pod sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] („ instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění.

2. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne 10. 9. 2019, č.j. [spisová značka] [číslo] („ nález“). Finanční arbitr určil, že pojistná smlouva [číslo] ze dne 30. 6. 2011 je od počátku neplatná, a dále uložil instituci uhradit žalobci částku 102 000 Kč. Ve zbytku návrh žalobce zamítl. Žalobce podal proti nálezu námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne 11. 4. 2020 tak, že částečně nález změnil. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne 14. 4. 2020. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno. Žalobce s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasil a podal žalobu na přezkum rozhodnutí finančního arbitra podle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“).

3. Řízení před finančním arbitrem trvalo od 19. 2. 2018 do 14. 4. 2020, tedy 25 měsíců a 26 dnů.

4. Finanční arbitr je vysoce specializovaný státní orgán, jehož účelem je poskytnout spotřebitelům rychlé a efektivní řešení soukromoprávních sporů mimosoudní cestou, jak mimo jiné vyžaduje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES („ směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů“), na jejímž základě byl úřad finančního arbitra začleněn do právního řádu České republiky.

5. Žalobce očekával, že spor bude rozhodnut bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonných lhůtách, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl a lhůty k rozhodnutí neprodloužil, ačkoliv mu to zákon umožňoval. Nález tak byl vydán až 10. 9. 2019, tedy po uplynutí více jak 1 roku a 6 měsíců a ve lhůtě nebylo vydáno ani rozhodnutí o námitkách. Finanční arbitr nedodržel zákonné lhůty dané § 15 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění („ z. f. a.“), a v § 16 téhož předpisu. Řízení tak zatížil nesprávným úředním postupem.

6. Řízení, které žalobce před finančním arbitrem zahájil, se týkalo smlouvy investičního životního pojištění, kterou žalobce uzavřel s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobce se na finančního arbitra obrátil v obtížné životní situaci, kdy měl důvodné podezření o neplatnosti této pojistné smlouvy a obával se, že by o investované peníze (152 000 Kč) mohl přijít. Po celou dobu řízení tak byl žalobce i v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobce významné výše finančních prostředků.

7. Žalobce řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musel čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá směrnice o alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobce se sporem obrátil na finančního arbitra a ne na obecný soud.

8. Žalobce vyčíslil požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy následovně: Kompenzace za rok, resp. měsíc trvání řízení 15 000 Kč, resp. 1 250 Kč Celková doba řízení 25 měsíců a 26 dnů První dva roky řízení (kompenzace snížená o 50 %) 24 měsíců Kompenzace za první dva roky 24 x 625 Kč 15 000 Kč Kompenzace za další 1 měsíc a 26 dnů – tj. 55 dnů (15 000/365 x 55 dnů) 2 260 Kč Kompenzace celkem 17 260 Kč V souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 68 Co 98/2020-67, je namístě základní výši kompenzace navýšit o 20 % z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty: Celkem kompenzace po navýšení 20 712 Kč 9. Z průběhu řízení před finančním arbitrem je zřejmé, že tento si byl vědom průtahů v řízení. V řízení činil pro rozhodnutí ve věci zcela irelevantní úkony. Po zahájení řízení požadoval doplnění pro rozhodnutí ve věci irelevantních informací (aby žalobce doložil případné další dokumenty, které má k dispozici nebo aby žalobce doložil předsmluvní dokumentaci, příp. aby sdělil, jaké důvody ho vedly k uzavření smlouvy). Na to žalobce obratem finančnímu arbitrovi odpověděl a vyzval jej k rozhodnutí ve věci, na což finanční arbitr reagoval výzvou k vyjádření k právním závěrům finančního arbitra a k tomu, aby zvážil zpětvzetí návrhu. To žalobce neučinil a finanční arbitr následně ve věci rozhodl nálezem. Proti němu žalobce podal námitky a rozhodnutí o nich finanční arbitr déle oddaloval zcela irelevantními výzvami k doložení dalších plateb na pojistnou smlouvu a dotazy ohledně trvání smlouvy místo toho, aby rozhodl v zákonných lhůtách.

10. Pokud se žalovaná brání nedostatečnou součinností žalobce při projednávání věci před finančním arbitrem, toto nelze přijmout. Žalobce relevantní podklady pro rozhodnutí věci předložil již se samotným návrhem, kdy předložil předmětnou smlouvu uzavřenou s institucí. Finanční arbitr tedy mohl ve věci rozhodnout.

11. Žalobce vyzval žalovanou dne 14. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem„ Vyrozumění žadateli“ ze dne 12. 3. 2021 (doručený právnímu zástupci žalobce dne 15. 3. 2021). V něm konstatovala, že v řízení před finančním arbitrem„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k dílčím průtahům, spočívajícím dle názoru žalovaného v absenci rozhodnutí o prodloužení lhůty v řízení o námitkách“. Žalovaná dále uvedla, že„ dobu řízení považuje za přiměřenou, nicméně se omlouvá za to, že finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách, což lze považovat za dílčí průtah“.

12. Žalobce nepovažuje omluvu a konstatování porušení práva ze strany žalované za přiměřenou kompenzaci nemajetkové újmy, kterou žalobce v souvislosti s enormními a neodůvodnitelnými průtahy v řízení utrpěl.

13. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobcem neuznává, a to z důvodu, že již v rámci jeho předběžného projednání konstatovala porušení práva a za toto se žalobci omluvila. Následně shrnula průběh řízení před finančním arbitrem a konstatovala, že z uvedeného je zcela zjevné, že žalobce v průběhu celého řízení neposkytoval finančnímu arbitrovi součinnost. Tím zavinil, že jej musel finanční arbitr opakovaně vyzývat, a v naprosté většině případů poté marně vyčkávat na vyjádření, což mělo zásadní dopad na délku celého řízení. Takovéto jednání žalobce, zároveň zastoupeného právním zástupcem, se jeví čistě jako účelové zejména ve chvíli, kdy žalobce požaduje peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu dlouhotrvajícího řízení.

14. Od zahájení řízení dne 19. 2. 2018 do shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu dne 2. 8. 2019 uběhlo téměř 18 měsíců. Zákon neupravuje dobu, po kterou finanční arbitr může shromažďovat veškeré podklady k vydání nálezu. S ohledem na složitost řízení a zejména jednání žalobce se jedná o dobu zcela přiměřenou.

15. Dne 2. 8. 2019 finanční arbitr vyzval účastníky řízení k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 10. 9. 2019 vydal nález. Lhůta dle § 15 odst. 1 z. f. a. tak byla dodržena.

16. Dne 25. 9. 2019 obdržel finanční arbitr námitky instituce proti nálezu. Finanční arbitr vydal dne 11. 4. 2020 rozhodnutí o námitkách. Učinil tak po uplynutí lhůty dle § 16 odst. 2 z. f. a. Tu překročil o necelých 5 měsíců. Překročení lhůty bylo způsobeno doručenými novými podklady pro rozhodnutí a zejména také pasivitou na straně žalobce, který opakovaně nereagoval na výzvy k vyjádření.

17. Žalovaná trvá na závěru, že konstatování porušení práva a omluva je v tomto případě dostatečným zadostiučiněním. Nad rámec toho je třeba uvést, že výpočet žalované částky neodpovídá ustálené judikatuře ani zákonu č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění („ z. o. š.“). Namítanou délku řízení v trvání necelých 26 měsíců není možné považovat za nepřiměřenou. Nelze tak současně dovozovat ani vznik škody na straně žalobce.

18. Není možno připisovat státu (finančnímu arbitrovi) taková prodlení, za která může žalobce svou nečinností.

19. Žalobce současně požaduje zvýšení základní částky o 20 % z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty. Tento požadavek žalobce také není v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nelze požadovat zvýšení základní částky za nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě, když je již požadováno odškodnění za dlouhotrvající řízení.

20. Žalobce nemohlo řízení zatěžovat ani psychicky, ani časově, a také se nemohl po dobu řízení obávat, že by o investované peníze mohl přijít, jak tvrdí v žalobě. Průběh řízení totiž sám zatěžoval svým jednáním, když v mnoha případech na výzvu finančního arbitra vůbec nereagoval. Požadovat v takovém případě náhradu škody za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou dobu řízení se v takovém případě jeví jako ryze účelové a nedobrověrné.

21. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků byl zjištěn následující skutkový stav: V řízení před finančním arbitrem vedeném pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] došlo k následujícím událostem (viz příslušný spis finančního arbitra): 19. 2. 2018 Doručení návrhu žalobce na zahájení řízení 22. 3. 2018 Finanční arbitr poučil žalobce o řízení před finančním arbitrem a současně ho vyzval k odstranění nedostatků návrhu. Nedostatky návrhu měly spočívat v tom, že neobsahoval výpisy o aktuálním stavu pojištění, informace pro zájemce o pojištění osob, přehled poplatků, modelové příklady týkajících se výpočtu odkupného, záznam o požadavcích a potřebách klienta. V návrhu žalobce nepopsal průběh předsmluvní fáze pojistné smlouvy, zejména zda s ním zástupce Instituce – [právnická osoba] v předsmluvní fázi prodiskutoval jeho finanční a životní situaci a jeho potřeby, když v návrhu na zahájení tvrdí, že ho zástupce instituce uvedl v omyl, nepředložil výpisy vyjma Informace o stavu pojistné smlouvy k datu 14. 7. 2017, nevysvětlil a nedoložil, jakým způsobem dospěl k částce 152 000 Kč, jejíhož vydání se v řízení před finančním arbitrem domáhá. 10. 4. 2018 Finanční arbitr opakovaně vyzval žalobce k odstranění nedostatků návrhu, protože na první výzvu žalobce nereagoval. 16. 4. 2018 Žalobce se k výzvě k odstranění nedostatků návrhu vyjádřil obecně v tom smyslu, že požadované informace a podklady finanční arbitr nepotřebuje, neboť podstatou jeho návrhu není uvedení v omyl a žalobce se nedomáhá náhrady škody. Přesto se k jednotlivým bodům výzvy finančního arbitra ve stručnosti vyjádřil. 3. 5. 2018 Finanční arbitr oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. 17. 5. 2018 Instituce požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty k vyjádření. 21. 5. 2018 Finanční arbitr žádosti vyhověl. 28. 5. 2018 a 30. 5. 2018 Instituce předložila vyjádření a podklady. 16. 5. 2019 Finanční arbitr vyzval instituci k doplnění podkladů a k vyjádření, zda její návrh na smírné řešení sporu trvá. 29. 5. 2019 Instituce předložila vyjádření a sdělila, že je ochotna žalobci vyplatit částku 163 835 Kč, protože žalobce dále hradil pojistné. 7. 6. 2019 Finanční arbitr vyzval žalobce k vyjádření se k nabídce smíru od instituce. 27. 6. 2019 Finanční arbitr opětovně vyzval žalobce k vyjádření se k nabídce smíru. 15. 7. 2019 Finanční arbitr opětovně vyzval žalobce k vyjádření se k nabídce smíru. 2. 8. 2019 Finanční arbitr vyzval žalobce a instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. 19. 8. 2019 Instituce se seznámila se spisem. 10. 9. 2019 Finanční arbitr vydal nález, ve kterém přiznal žalobci částku 102 000 Kč. 25. 9. 2019 Instituce podala proti nálezu námitky. 26. 9. 2019 Finanční arbitr vyzval žalobce k vyjádření se k námitkám instituce. Žalobce se nevyjádřil. 26. 9. 2019 Žalobce podal proti nálezu námitky. 3. 10. 2019 Finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření k námitkám žalobce 5. 10. 2019 Instituce se vyjádřila. 24. 10. 2019 a 30. 10. 2019 Finanční arbitr informoval žalobce a instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 30 dnů od doručení sdělení o prodloužení lhůty a současně žalobce i instituci vyzval k doložení podkladů pro výpočet bezdůvodného obohacení. 6. 11. 2019 Instituce se vyjádřila a předložila nové podklady. 26. 11. 2019 Finanční arbitr seznámil žalobce s novými podklady od instituce a vyzval jej k vyjádření. 12. 3. 2020 Žalobce předložil finančnímu arbitrovi odkazy na rozdílná rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 a požadoval, aby finanční arbitr rozhodl v jeho prospěch, současně žalobce vyzval finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. 11. 4. 2020 Finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách. V rozhodnutí o námitkách žalobci s ohledem na další zaplacené pojistné přiznal částku 112 000 Kč. Rozhodnutí o námitkách nabylo právní moci dne 14. 4. 2020.

22. Předmětem řízení před finančním arbitrem byla pojistná smlouva [číslo] uzavřená žalobcem s institucí dne 30. 6. 2011 a označená jako Životní pojištění [anonymizována dvě slova], s počátkem pojištění ode dne 1. 7. 2011 a pojistnou dobou 29 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s měsíčním běžným pojistným ve výši 2 000 Kč (viz kopie nálezu)

23. Žalobce uplatnil nárok, jenž je předmětem tohoto řízení, u žalované podáním ze dne 14. 9. 2020. Žalovaná na základě toho konstatovala nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé z. o. š. spočívající v tom, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách nebyli účastníci informováni o prodloužení lhůty k jeho vydání. V tomto řízení tak lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení. Za toto se žalovaná omluvila. S odkazem na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. 63 Co 213/2020-96, aprobovaného Ústavním soudem v usnesení sp. zn. III. ÚS 3234/20, však žalovaná konstatovala, že i přes uvedené pochybení namítanou délku řízení 25 měsíců je možné považovat za přiměřenou. (viz kopie přípisu žalobkyně„ Vyrozumění žadateli“ ze dne 12. 3. 2021, [číslo jednací])

24. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

25. Podle § 5 z. o. š. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Dle § 13 z. o. š. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Dle § 31a z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Dle § 15 z. o. š. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

30. Dle § 1 odst. písm. e) z. f. a. k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

31. Dle § 8 z. f. a. řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.

32. Dle § 12 odst. 1 z. f. a. je finanční arbitr povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.

33. Dle § 15 odst. 1 z. f. a. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

34. Dle § 16 odst. 2 z. f. a. arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

35. Dle § 24 z. f. a. se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak.

36. Dle § 6 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v tehdy platném znění („s. ř.“), správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).

37. Dle § 36 odst. 3 s. ř., nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis.

38. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: V prvé řadě bylo třeba se vypořádat s otázkou, zda na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014,„ (z) judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části (srov. Kmec a kol. Komentář k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv. C.H. Beck, Praha, 2012, s. 585.): 1) Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku? 2) Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu? 3) Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (t j. soukromoprávní) povahy?“.

39. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Soud nemá důvod pochybovat, že práva a povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy, resp. z její případné neplatnosti, jsou opravdová a vážná. V průběhu řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by odůvodňovala závěr opačný. Smlouva přitom byla uzavírána za účelem (ekonomická kauza) hmotného zabezpečení žalobkyně (a jejích osob blízkých) ve vyšším věku, resp. pro případ smrti.

40. Finanční arbitr je orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Jako takový svou činností ve stanoveném rozsahu nahrazuje rozhodovací činnost civilních soudů. Tyto mohou jeho rozhodnutí přezkoumávat pouze na základě žaloby dle části páté o. s. ř. Rozhodnutí finančního arbitra jsou způsobilá být exekučním titulem. Bezpochyby tak mají přímý vliv na způsob výkonu práv, jichž se týkají.

41. Konečně není důvod pochybovat ani o soukromoprávní povaze předmětného sporu. Tento se týká jednak institutu pojistné smlouvy a dále též institutu bezdůvodného obohacení. Oba jsou explicitně upraveny zákonem č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, tj. základním kodexem českého soukromého práva. Jejich soukromoprávní povaha je tedy bez dalšího zřejmá.

42. Lze shrnout, že se na předmětné řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy vztahuje. Uplatní se tudíž i § 13 odst. 1 věty třetí z. o. š., a projednávanou věc je proto třeba posuzovat v intencích Stanoviska. Stejně tak se uplatní i vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy. Lze v tomto též odkázat na bod 25 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. 62 Co 213/2020-96:„ Řízení před finančním arbitrem tak výše uvedená (judikaturou dovozená) kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy zcela nepochybně splňuje. Dle odvolacího soudu je pak splněna i žalovanou namítaná podmínka na správní řízení navazujícího soudního přezkumu – z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006 - 96) se podává, že rozhodovací pravomoc arbitra vyplývající z § 1 odst. 1 ZFA je pravomocí správního orgánu rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení, finanční arbitr je tedy správním orgánem, který rozhoduje o soukromých subjektivních právech, soudní kontrola rozhodovací činnosti arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené § 1 odst. 1 ZFA proto spadá do režimu části páté občanského soudního řádu (srov. např. též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37). Je-li soudní přezkum možný, účastníci správního řízení na něj„ mají právo“ (viz úvod článku 6 Úmluvy), je namístě na tyto spory Úmluvu aplikovat.“.

43. S ohledem na výše uvedené se soud dále zabýval otázkou, nakolik byla celková délka řízení před finančním arbitrem přiměřená. Jak vyplývá ze Stanoviska, při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) z. o. š., které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

44. Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl žalobkyní podán dne 19. 2. 2018. Řízení skončilo právní mocí rozhodnutí o námitkách dne 14. 4. 2020 Celkem se tedy jedná o období dlouhé 2 roky, 1 měsíc a 26 dnů.

45. Materiální složitost řízení byla dána zejména tím, že bylo zapotřebí komplexně posoudit rozsáhlou smluvní dokumentaci. Ta navíc byla uzavřena ještě před rekodifikací soukromého práva (dne 30. 6. 2011) a byla plněn v relativně dlouhém časovém období (viz bod 22 odůvodnění tohoto rozsudku). Během něj se relevantní právní úprava zásadním způsobem proměnila. Bylo tedy třeba vypořádat se nejenom se složitostí právní úpravy pojistné smlouvy jako takové, ale i s jejími podstatnými změnami v čase. Finanční arbitr tak musel aplikovat příslušná zákonná intertemporální ustanovení. Z hlediska formální složitosti řízení je namístě zohlednit jeho dvojinstančnost, jakož i specifika oproti řízením dle o. s. ř. Řízení před finančním arbitrem podléhá zásadě vyšetřovací, a klade tak zvýšené nároky na jeho postup, zatímco stranám sporu je umožněno opakovaně žádat o prodloužení stanovených lhůt, aniž by jejich argumentace a předkládané podklady byly k určitému okamžiku koncentrovány. Soud tak má za to, že zvýšená složitost řízení byla v projednávané věci dána. Je si přitom vědom, že finanční arbitr je specializovaným orgánem zaměřeným právě na řešení sporů tohoto druhu a že daná věc bezpochyby nebyla typově první, kterou by se takto musel zabývat. I přesto je však třeba mít na paměti, že každý jednotlivý případ má svá neopakovatelná specifika, se kterými je zapotřebí se vypořádat a v rámci rozhodování je náležitě zohlednit.

46. Pokud se jedná o kritérium jednání žalobce, lze souhlasit s žalovanou, že žalobce opakovaně neposkytoval finančnímu arbitrovi předpokládanou součinnost. Nereagoval na výzvy finančního arbitra (např. první výzva k odstranění nedostatků návrhu ze dne 22. 3. 2018 nebo výzvy ze dne 7. 6. 2019, 27. 6. 2019 a 15. 7. 2019 k vyjádření se k nabídce smíru od instituce). Nelze však mít za to, že uvedený postoj žalobce měl významný dopad na celkovou délku řízení.

47. Oproti tomu postup finančního arbitra nebyl zcela plynulý a prostý průtahů. Naopak v něm docházelo k několikaměsíčním prodlevám a ze spisu ve věci nevyplývá, že by tyto byly důvodné (viz zejména období od 21. 5. 2018 do 16. 5. 2019 a od 26. 11. 2019 do 11. 4. 2020). To se ostatně promítlo i do doby, která byla potřeba ke shromáždění všech podkladů potřebných pro rozhodnutí ve věci samé. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že v řízení o námitkách došlo k porušení lhůty dle § 16 odst. 2 z. f. a. Tato část řízení trvala 199 dnů, což je v neúměrné vzhledem ke lhůtám předpokládaným posledně uvedeným ustanovením. Nesprávný úřední postup v tomto ohledu ostatně připouští i sama žalovaná (viz bod 16 odůvodnění tohoto rozsudku). Takovýto postup finančního arbitra nebyl v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, jak je zakotvena v § 6 s. ř. a v § 12 z. f. a., a vedl k průtahům v řízení.

48. Pokud se jedná o význam předmětu řízení před finančním arbitrem pro žalobce, nemá soud s ohledem na ekonomickou kauzu předmětného právního vztahu důvod o něm pochybovat. Částka, jež byla předmětem řízení před finančním arbitrem (152 000 Kč s příslušenstvím), jistě nebyla bagatelní. Na druhou stranu takto vymezený předmět řízení typově nevykazuje znaky, z nichž je dovozován zvýšený význam pro poškozeného (viz Stanovisko, část IV, ad d) a contrario). Zvýšený význam řízení proto nelze presumovat a ani žalobce se v tomto ohledu nedovolává žádných zvláštních okolností nad rámec těch daných povahou věci a vyplývajících přímo ze spisu finančního arbitra. Je tak třeba mít za to, že význam předmětu řízení před finančním arbitrem pro žalobce je standardní.

49. S ohledem na výše uvedené je celkovou délku řízení před finančním arbitrem (2 roky, 1 měsíc a 26 dnů) vzhledem k jeho celkové složitosti (bod 45 odůvodnění tohoto rozsudku) a ne zcela uspokojivé součinnosti žalobce (bod 46 odůvodnění tohoto rozsudku) i navzdory dílčím pochybením finančního arbitra (bod 47 odůvodnění tohoto rozsudku) třeba hodnotit jako přiměřeně dlouhou (byť na samé hranici přípustnosti). Soud přitom vycházel ze závěrů Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ve skutkově a právně obdobných věcech (sp. zn. 62 Co 213/2020, 20 Co 145/2022).

50. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce - 1 500 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne 12. 8. 2021, příprava na ú. j. 30. 6. 2022, účast na ú. j. 30. 6. 2022, příprava na ú. j. 10. 10. 2022, účast na ú. j. 10. 10. 2022).

Poučení