63 C 264/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 453 603 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 453 603 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 453 603 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 453 603 Kč s příslušenstvím.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že Finanční úřad pro [územní celek], Územní pracoviště v [obec] („ správce daně“) dne 25. 2. 2014, protokolem čj. [číslo], zahájil u žalobkyně daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2012 až prosinec 2013. Dále dne 5. listopadu 2014, protokolem čj. [číslo], zahájil daňovou kontrolu za zdaňovací období říjen až prosinec 2011 a leden až září 2014. Správce daně vydal dne 1. února 2017 dodatečné platební výměry, [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] / [číslo] - [číslo], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací], kterými žalovanému doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2011 až září 2014 včetně penále („ platební výměry“).

3. Dne 19. 1. 2018 bylo žalované doručeno rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 18. 1. 2018, [číslo jednací], kterým bylo odmítnuto jeho odvolání ze dne 10. 3. 2017 a napadené platební výměry vydané správcem daně dne 1. 2. 2017 byly potvrzeny.

4. Na základě platebních výměrů uhradila žalovaná správci daně částku 7 348 158 Kč.

5. Žalovaný podal proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství žalobu, o které rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 9. 2019, č.j. [číslo jednací]. Tímto rozsudkem bylo rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

6. V řízení po zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství byly (rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství, [číslo jednací], doručeným žalované dne 30. 6. 2020) platební výměry zrušeny a řízení bylo zastaveno (s výjimkou platebního výměru [číslo jednací], který byl změněn ve prospěch žalované).

7. Finanční úřad pro Hlavní město Praha – Územní pracoviště pro [část Prahy] (příslušný úřad po změně sídla žalobkyně) přiznal žalobkyni u všech nezákonných a zrušených platebních výměrů úrok z neoprávněného jednání správce daně.

8. Daňové řízení tak bylo zastaveno po více jak šesti letech s tím, že veškeré dodatečné platební výměry byly zrušeny jako nesprávná a nezákonná rozhodnutí.

9. Od zahájení řízení (daňové kontroly) dne 25. 2. 2014 do zrušení platebních výměrů dne 30. 6. 2020 uběhlo více jak šest (6) let. Sama nepřiměřená délka řízení způsobila žalobkyni újmu, a to bez dalšího. Žalobce přitom vždy se správcem daně spolupracoval a nedocházelo z jeho strany k průtahům v řízení. Naopak bylo v zájmu žalobkyně řízení co nejrychleji vyřešit a ukončit.

10. Škodu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení žalobkyně počítá z částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení. Za období od začátku daňové kontroly do okamžiku zrušení platebních výměrů proto škoda činí 126 670 Kč.

11. Daňová kontrola omezovala žalobkynino podnikání. Ponechávala ji v nejistotě, jakým způsobem bude dále fungovat (zejména po zaplacení částky 7 348 158 Kč), zda vůbec finančně ustojí placení, zdali nebude muset omezit svou činnost, a jak má postupovat ohledně plánovaných a nutných investic a rozvoje. Měla i nezpochybnitelný vliv na reputaci žalobkyně. Její obchodní partneři často vyjadřovali obavu z toho, zdali obchody s žalobkyní nepovedou k zahájení jejich daňové kontroly, a zejména zdali bude žalobkyně po případném doměření daně vůbec schopna dostát svým povinnostem. V důsledku medializované pověsti finanční správy, spojené s nedůvodnými příkazy, šikanózním chováním a likvidací podnikatelských subjektů, se žalobkyně stala pro některé obchodní partnery a potenciální obchodní partnery v podstatě„ toxickou“.

12. Reputace žalobkyně byla poškozena již nezákonným zahájením daňové kontroly a následnými úkony správce daně. Přesto, že má správce daně zákonem uloženou mlčenlivost a žalobkyně o kontrole s nikým nemluvila, stala se informace o daňové kontrole všeobecně známou, a to i mezi obchodními partnery žalobkyně. Informace unikla od správce daně.

13. Zásah do reputace žalobkyně nelze vázat na jeden konkrétní okamžik. V důsledku nezákonného postupu finanční správy se reputace žalobkyně horšila v průběhu celé daňové kontroly. Zřejmě v důsledku toho, že od správce daně unikla informace o probíhající kontrole, která se šířila mezi obchodními partnery žalobkyně. Žalobkyně se tak o újmě způsobené finanční správou zásahem do její reputace dozvídala kontinuálně, kdykoliv se mu některý z jeho obchodních partnerů zmínil o svých obavách spojených s obchodováním s ní. Lze důvodně předpokládat, že o mnohé újmě způsobené finanční správou zásahem do její reputace se žalobkyně ani nedozvěděla, protože jí o ní její obchodní partneři neřekli. Žalobkyně u některých svých obchodních partnerů vnímala intensivní nedůvěru.

14. Vedle škody způsobené nepřiměřenou délkou řízení tak žalobkyně požaduje i škodu za komplikace, které jí nepřiměřená délka řízení způsobila. Škoda za tuto způsobenou újmu činí 273 330 Kč.

15. Žalobkyně byla zastoupena advokátem a daňovým poradcem. Důvodnost nároku a příčinná souvislost je dána, když nebýt nezákonného postupu správce daně a nezákonných rozhodnutích, nemusel by žalovaný vynakládat finanční prostředky na svoji obranu proti takovému nezákonnému postupu.

16. Žalobkyně na nákladech řízení, kde byla zastoupena advokátem, požaduje celkem částku 33 154 Kč včetně daně z přidané hodnoty, která se skládá z a) odměny za 5 úkony právní služby v řízení podle soudního řádu správního ve výši 15 500 Kč (i. převzetí věci - § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění („ a. t.“), ii. další porada s klientem - § 11 odst. 1 písm. c) a. t. iii. žaloba (18. 3. 2018) - § 11 odst. 1 písm. d) a. t. iv. replika (11. 7. 2018) - § 11 odst. 1 písm. d) a. t. v. další replika (14. 8. 2019) - § 11 odst. 1 písm. d) a. t.), b) odměny za 8 úkonů právní služby ve správním řízení ve výši 8 000 Kč (i. převzetí věci - § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ii. další porada s klientem - § 11 odst. 1 písm. c) a. t. iii. 3 x účast na výslechu svědka (12. 2. 2020, 6 hodin) iv. podání ve věci samé (23. 3. 2020) - § 11 odst. 1 písm. d) a. t. v podání ve věci samé (14. 5. 2020) - § 11 odst. 1 vi. výzva k plnění (2. 7. 2020) - § 11 odst. 1 písm. d) a. t.), c) 13 režijních paušálů (§ 13 odst. 3 a. t.) a 300 Kč 3 900 Kč d) nákladů odpovídající výši daně z přidané hodnoty 5 754 Kč 17. Žalobkyně na nákladech řízení, kde byl zastoupen daňovým poradcem [právnická osoba], s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], požaduje celkem částku 20 449 Kč včetně daně z přidané hodnoty. V průběhu daňové kontroly bylo učiněno 13 úkonů služby daňového poradce (i. převzetí věci, ii. pětkrát porada s klientem, iii. pětkrát vyjádření ve věci samé, iv. odvolání, iv. doplnění odvolání).

18. Celkem tak žalobkyně požaduje částku 53 603 Kč.

19. Dne 30. 12. 2020 uplatila žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění („ z. o. š.“).

20. Žalovaná k žalobě uvedla, že dne 25. 2. 2014 zahájil správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2012 až prosinec 2013 O této skutečnosti byl sepsán protokol [číslo jednací]. Dne 5. 11. 2014 zahájil správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu na DPH za další zdaňovací období, a to říjen 2011 až prosinec 2011 a leden 2014 až září 2014 O této skutečnosti byl sepsán protokol [číslo jednací]. Dne 9. 12. 2016 byla žalobkyně seznámena s výsledkem kontrolního zjištění z probíhající kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2011 až září 2014 O tomto byl sepsán protokol [číslo jednací]. Žalobkyně se ke sdělenému výsledku kontrolního zjištění vyjádřila v podání ze dne 11. 1. 2017, správcem daně zaevidováno pod č. j. 30127/17.

21. Na základě výsledků daňové kontroly a vyjádření žalobkyně vyhotovil správce daně zprávu o daňové kontrole [číslo jednací] („ zpráva o daňové kontrole“), která byla se zástupcem žalobkyně ([právnická osoba]) projednána dne 27. 1. 2017 O této skutečnosti byl vyhotoven protokol [číslo jednací]. Na základě výsledku provedené daňové kontroly, resp. zjištění obsažených ve zprávě o daňové kontrole, vydal správce daně dne 1. 2. 2017 celkem 35 dodatečných platebních výměrů a jeden platební výměr. Dodatečnými platebními výměry správce daně doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období říjen 2011 až listopad 2013 a leden 2014 až září 2014 a současně předepsal odpovídající penále dle § 251 zákona č. 280/2009 Sb., Daňový řád, ve znění pozdějších předpisů („d. ř.“), v celkové výši 845 154 Kč. Platebním výměrem, [číslo jednací], byla vyměřena DPH za zdaňovací období prosinec 2013.

22. Žalobkyně proti výše uvedeným dodatečným platebním výměrům podala odvolání ze dne 10. 3. 2017, dále zaevidované pod [číslo jednací]. Dne 22. 5. 2017 bylo odvolání doplněno zástupcem žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o. Doplnění správce daně zaevidoval pod [číslo jednací]. Postoupené odvolání bylo OFŘ doručeno dne 22. 5. 2017. Dne 6. 6. 2017 bylo OFŘ doručeno rovněž doplnění odvolání ze dne 22. 5. 2017. OFŘ požádalo Generální finanční ředitelství o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání, a to prostřednictvím žádosti ze dne 29. 8. 2017, [číslo jednací]. Generální finanční ředitelství svým stanoviskem ze dne 5. 9. 2017, [číslo jednací] žádosti vyhovělo a lhůtu prosloužilo do 31. 1. 2018 13. Dne 18. 1. 2018 OFŘ vydalo rozhodnutí [číslo jednací], kterým bylo odvolání žalobkyně zamítnuto, resp. potvrzeny dodatečné platební výměry.

23. Proti rozhodnutí OFŘ ze dne 18. 1. 2018, [číslo jednací], podala žalobkyně dne 19. 3. 2018 žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 9. 2019, č. j. [číslo jednací], žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil OFŘ k dalšímu řízení.

24. Dne 25. 6. 2020 OFŘ rozhodlo tak, že odvoláním napadené dodatečné platební výměry ve smyslu § 116 odst. 1 písm. b) d. ř. zrušilo a řízení v tomto rozsahu zastavilo, a současně ve smyslu § 116 odst. 1 písm. a) d. ř. změnilo platební výměr [číslo jednací] ve prospěch žalobkyně. Původním platebním výměrem bylo žalobkyni vyměřeno DPH v podobě nadměrného odpočtu ve výši 256 705 Kč, nově byl nadměrný odpočet vyměřen v částce 559 945 Kč. Toto rozhodnutí pod č. j. 24531/20/5300-21441-711676 bylo žalobkyni doručeno dne 30. 6. 2020. Dne 19. 8. 2020 vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu coby místně příslušný správce daně celkem 35 rozhodnutí o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně v celkové částce 3 277 288 Kč.

25. Úvaze nad případným přiznání náhrady škody nebo přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které byly způsobeny daňovému subjektu jednáním správce daně, by bylo případně možné vyhovět pouze v rozsahu, v jakém nevznikl úrok hrazený správcem daně dle § 254 d. ř. V souladu s § 251d d. ř. dále platí, že:„ přiznat náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které byly způsobeny daňovému subjektu jednáním správce daně, lze pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně“. Vzhledem k tomu, že v daném případě přiznaný úrok hrazený správcem daně několikanásobně převyšuje nárok na náhradu škody a imateriální újmy uplatněný dle ZOŠ, nelze již z tohoto důvodu žalovaný nárok přiznat a žaloba tak není důvodná.

26. Ke škodě spočívající v nákladech právního zastoupení, žalovaná dále uvedla:

27. Pokud se jedná o náklady, které žalobkyně uplatňuje za 5 úkonů právní služby v řízení podle soudního řádu správního v částce 15 500 Kč, jedná se o náklady za zastoupení, o kterých již rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č. j. [číslo jednací]. Žalobkyni takto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč. Uvedené náklady právního zastoupení tak nelze přiznat s ohledem na § 31 odst. 2 z. o. š., neboť žalobkyně měla možnost tyto náklady uplatnit v průběhu řízení na základě relevantních procesních předpisů.

28. Pokud jde o uplatňované náklady řízení vynaložené na převzetí věci v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a. t., je třeba konstatovat, že plná moc pro advokáta [jméno] [příjmení] se vztahuje na„ daňovou kontrolu, včetně příslušného odvolacího řízení“. Je tedy zřejmé, že věc nebyla převzata pouze za účelem nápravy dodatečných platebních výměrů v odvolacím řízení. Navíc daný advokát v odvolacím řízení žalobkyni ani nezastupoval. Náhrada těchto nákladů tedy není důvodná.

29. Náklady za účast na výslechu svědka (3x) v celkové délce 6 hodin lze posoudit jako účelně vynaložené. Zástupce se účastnil správcem daně iniciovaného výslechu svědka dne 12. 2. 2020. Dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. náleží mimosmluvní odměna za účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny. Protože jednání před správcem daně trvalo dle protokolu o výslechu svědka [číslo jednací] ze dne 12. 2. 2020 od 10:53 do 17:00, lze souhlasit také s požadovanou výší těchto nákladů.

30. Žalobkyně dále požaduje uhradit náklady za dvě podání ve věci samé. První, ze dne 23. 3. 2020 je žádost o prodloužení lhůty, které správce daně vyhověl dne 27. 3. 2020 rozhodnutím pod [číslo jednací]. Druhá písemnost ze dne 14. 4. 2020 obsahuje sdělení žalobkyně k výzvě. V souladu s § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a s ohledem na povahu písemných podání lze podmínku účelnosti považovat za splněnou i zde.

31. Jinak tomu však bude v případě nákladů za úkon právní služby, který žalobkyně označuje jako„ další porada s klientem“. Dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. náleží mimosmluvní odměna za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu. K žalobě není přiložen žádný doklad, který by osvědčoval tvrzenou skutečnost. Zde proto nelze souhlasit s úhradou nákladů za tuto údajnou právní službu. Podobně, v případě úkonu právní služby za vypracování výzvy k plnění ze dne 2. 7. 2020 nelze náhradu nákladů přiznat. Důvodem je skutečnost, že konečné rozhodnutí OFŘ [číslo jednací] ze dne 25. 6. 2020, kterým došlo ke zrušení dodatečných platebních výměrů a změně platebního výměru [číslo jednací], nabylo právní moci dne 30. 6. 2020. Zde již není splněna podmínka účelnosti vynaložených nákladů, neboť po pravomocném ukončení řízení (při úspěchu žalobkyně) jsou tyto vynakládány za jiným účelem, nežli právě na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí.

32. Pokud jde o náklady zastoupení daňovým poradcem - [právnická osoba], s. r. o., zatímco převzetí věci zástupem žalobkyně, podání odvolání a jeho doplnění lze hodnotit jako náklady, jejichž vynaložení v souvislosti s poskytnutím právní služby, bylo učiněno v příčinné souvislosti se zrušením nebo změnou nezákonného rozhodnutí, o ostatních tak hovořit nelze.

33. Dle § 10 odst. 1 a. t. při zastupování v řízení o přestupcích nebo o jiných správních deliktech činí tarifní hodnota 5 000 Kč. Dle § 7 a. t. tak činí sazba mimosmluvní odměny 1 000 Kč za jeden úkon právní služby. Celkem lze tedy v případě žalobkyně uvažovat o náhradě za 8 úkonů právní služby v celkové výši 8 000 Kč. Celková výše náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s danými úkony právní služby pak v souladu s § 13 odst. 4 a. t. činí 2 400 Kč (8 x 300 Kč).

34. Žalobkyni v souvislosti se změnou nebo zrušením nezákonných rozhodnutí vyvstaly náklady ve výši 10 400 Kč, o jejichž náhradě lze uvažovat.

35. K nemajetkové újmě žalobkyně, žalovaná uvedla:

36. Ve světle nedávného názoru Ústavního soudu k jednotě řízení vysloveného v nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II ÚS 570/20, podle jehož výkladu ve správních řízeních, na která navazovalo soudní řízení správní, se nepožaduje jejich separátní posuzování, ale tato řízení se podle právního názoru Ústavního soudu mají posuzovat jako jeden celek. To platí i za předpokladu, že předmětem věci nebylo občanské právo nebo závazek, na druhou stranu se dle citovaného nálezu musí pro uplatnění domněnky o vzniku nemajetkové újmy jednat o rozhodování o základním právu či svobodě.

37. Žalobkyně žaluje náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení en bloc. To s ohledem na právní závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho usnesení ze dne 14. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3922/2020, v návaznosti na výše uvedenou judikaturu Ústavního soudu, není možné. Ohledně části řízení vedené správcem daně přitom nebyla žalobkyní prokázána existence průtahů a v důsledku těchto utrpěná újma.

38. Jiná situace však panuje v otázce penále uloženého podle § 251 d. ř., které má povahu trestu a je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a články 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, čj. 4 Afs 210/2014-57). Pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení tak bude nezbytné uplatněný nárok zhodnotit v intencích Stanoviska.

39. Pro zhodnocení, zda konkrétní věc byla projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku řízení srovnat dle kritérii uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) z. o. š. Při hodnocení kritéria složitosti řízení je třeba posuzovat jednak složitost skutkovou a současně složitost procesní. Předmětem daňové kontroly, resp. posuzovaného daňového řízení, byla otázka doměření DPH, konkrétně pak otázka, zda žalobkyně svým jednáním naplnila důvody pro odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. Na vyřešení této otázky bylo závislé právě stanovení penále, a to nejen před vydáním platebních výměrů, ale i v odvolacím řízení a následně soudním řízení správním. Rozhodování o této problematice lze ze své podstaty hodnotit jako značně složité, a to jak po stránce skutkové, tak i právní. OFŘ musel v rámci rozhodovací činnosti aplikovat nejen tuzemské právo, ale současně rovněž právo Evropské unie.

40. Pokud jde o jednání poškozeného, z rekapitulace skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně se správcem daně spolupracovala a na jeho výzvy reagovala v poměrně krátké době.

41. Správce daně, resp. OFŘ v navazujícím odvolacím řízení postupovali zcela v souladu se zákonem předepsanými procesními postupy. Pokud jde o postup soudních orgánů, není žalovanému známo, jak Krajský soud v Českých Budějovicích v soudním řízení postupoval. Ministerstvo financí není ústředním správním úřadem pro soudní soustavu a pro případné posuzování délky soudního řízení má omezené možnosti.

42. V posuzované věci se nejedná o žádnou z okolností, jež by v obecné rovině svědčily o zvýšeném významu předmětu řízení pro žalobkyni. Nelze však vyloučit opak, v takovém případě povinnost tvrzení i povinnost důkazní ohledně existence okolností, které zvyšují význam předmětu řízení pro žalobkyni, leží na žalobkyni. Žalobkyně však v podané žalobě netvrdí, ani neprokazuje, že předmět nyní posuzovaného řízení má pro ni zvýšený význam. Míra případného dopadu do psychické sféry žalobkyně bude do značné míry moderována skutečností, že se jedná o právnickou osobu a případnou újmu by tak mohly pocítit jednotlivé fyzické osoby pouze zprostředkovaně. Lze tak dojít k závěru, že význam předmětu řízení pro žalobkyni je běžný.

43. Správce daně postupoval v daňové kontrole i v daňovém řízení bez průtahů a v souladu s interními předpisy upravujícími lhůty pro vydání rozhodnutí. Žalovaný zastává přesvědčení, že celkovou dobu řízení necelých 3,5 roku zahrnující složité odvolací řízení, soudní řízení správní a odvolací řízení po zrušení rozhodnutí soudem, v němž probíhalo doplňování dokazování, lze považovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu za přiměřenou, a není tedy v této souvislosti naplněna podmínka nesprávného úředního postupu.

44. Žalobkyně nevyužila svého práva se domáhat ochrany před nečinností ve smyslu § 38 d. ř. prostřednictvím podnětu nejblíže nadřízenému správci daně.

45. Žalobkyni ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě marně uplynula šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta dle § 32 odst. 3 z. o. š. K uplatnění žádosti o náhradu škody MF došlo dne 6. 1. 2020, rozhodnutí OFŘ pod [číslo jednací] bylo žalobkyni doručeno dne 30. 6. 2020. V kontextu výše uvedeného lze tak případný nárok žalobkyně na nemajetkovou újmu považovat za promlčený.

46. Na jednání dne 15. 9. 2022 nicméně žalovaná doplnila, že pokud se jedná o předběžné uplatnění nároku, k tomuto skutečně došlo k datu uváděnému žalobkyní, tj. 30. 12. 2020. Pokud se jedná o datum 6. 1. 2021, to je den, kdy uplatnění nároku došlo Ministerstvu financí, nicméně původně bylo uplatněno v den uváděný žalobkyní u Ministerstva spravedlnosti. Námitka promlčení uplatňována žalovanou tedy není na místě.

47. Byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci učinili na jednání soudu dne 21. 7. 2022 (žalovaná), resp. v podání ze dne 31. 8. 2022 a na jednání soudu dne 15. 9. 2022 (žalobkyně), vzájemně nespornými svá skutková tvrzení týkající se průběhu předmětných řízení před orgány finanční správy a soudy, a to včetně následného přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně v celkové částce 3 277 288 Kč. Soud proto bez dalšího vycházel ze shrnutí průběhu daného řízení, jak je uveden v bodech 2 až 7 a 20 až 24 odůvodnění tohoto rozsudku. Tento navíc vyplývá i ze spisové dokumentace finanční správy k předmětnému řízení, jak byla provedena k důkazu, spolu se spisem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 50 Af 5/2018.

48. Dále soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované předmětný nárok podáním adresovaným žalované – Ministerstvu financí, které je přijalo dne 6. 1. 2021 (viz kopie přijetí žádosti o náhradu škody dle z. č. 82/1998 Sb. Ze dne 11. 1. 2021, [číslo jednací])

49. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

50. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

51. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

52. Dle § 5 z. o. š. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

53. Dle § 6 odst. 1 z. o. š. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen„ úřad“).

54. Dle § 13 z. o. š. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

55. Dle § 14 odst. 1 z. o. š. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

56. Dle § 14 odst. 2 z. o. š., byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány.

57. Dle § 31a z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

58. Dle § 32 odst. 3 z. o. š. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

59. Dle § 35 odst. 1 z. o. š. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

60. Dle § 254 odst. 6 d. ř. se úrok přiznaný podle tohoto ustanovení započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

61. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: Zásadní pro rozhodnutí ve věci samé bylo zjištění, že žalobkyni již byl v projednávané věci poskytnut úrok z neoprávněného jednání správce daně v celkové výši 3 277 288 Kč. Za daných okolností by s ohledem na § 254 odst. 6 d. ř. bylo možné žalobkyni přiznat náhradu jí požadované škody a nemajetkové újmy pouze v rozsahu, v němž by tato převyšovala již poskytnutý úrok. V projednávané věci je tento naopak mnohonásobně vyšší. Lze tak bez dalšího konstatovat, že žalobu je namístě zamítnout, i kdyby uplatňované nároky byly jinak opodstatněné.

62. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, tento je navíc promlčený. 6měsíční subjektivní promlčecí doba dle § 32 odst. 3 z. o. š. počala běžet v souladu s polední větou tohoto ustanovení od pravomocného skončení předmětného řízení dne 30. 6. 2020 Poslední den dané lhůty proto byl 30. 12. 2020. K stavění dané promlčecí doby dle § 35 odst. 1 z. o. š. přitom nedošlo, neboť k uplatnění předmětného nároku u Ministerstva financí došlo až dne 6. 1. 2020 (viz bod 48 odůvodnění tohoto rozsudku).

63. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani to, že jak tvrdí sama žalovaná (viz bod 46 odůvodnění tohoto rozsudku), dané podání bylo již dne 30. 12. 2020 doručeno Ministerstvu spravedlnosti. Je sice pravdou, že Ministerstvo spravedlnosti je rovněž organizační složkou státu, u níž mohl být předmětný nárok uplatněn (§ 14 odst. 1 a 2 z. o. š. ve spojení s § 6 odst. 1 téhož předpisu). K tomu však bylo zapotřebí, aby mu bylo dané podání nejenom fakticky doručeno, ale aby v něm též dané ministerstvo bylo formálně označeno jako jeho adresát. V projednávané věci ovšem bylo dle tvrzení žalované Ministerstvu spravedlnosti doručeno podání jinak adresované Ministerstvu financí. Za daných okolností se Ministerstvo spravedlnosti daným podáním správně vůbec věcně nezabývalo a pouze je bez dalšího přeposlalo skutečnému adresátovi, tj. Ministerstvu financí. Jemu pak bylo doručeno až dne 6. 1. 2020 a teprve od té chvíle se jím žalovaná – Česká republika mohla začít věcně zabývat. Teprve posledně uvedený den lze proto považovat za den řádného uplatnění nároku dle § 14 odst. 1 a 2 z. o. š. Ten však byl již v dané době promlčen.

64. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 100 Kč představující 300 Kč za každý ze sedmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné vyjádření k žalobě ze dne 3. 11. 2021, příprava na jednání soudu dne 21. 7. 2022 a účast na něm, příprava na jednání soudu dne 15. 9. 2022 a účast na něm, příprava na jednání soudu dne 29. 12. 2022 a účast na něm).

Poučení