63 C 30/2021-54

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Juditou Fadrusovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozeného [datum], bytem v [obec], [ulice a číslo], zastoupeného advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo] proti žalované: ; [země] – [stát. instituce] [země], [IČO], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo] o 275.732 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky 448 Kč s úrokem z prodlení od 20.5.2021 do budoucna a ohledně částky 21.327,17 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8,25% úroky z prodlení z částky 448 Kč za dobu od 3.12.2020 do 19.5.2021 a 8,25% úroky z prodlení z částky 21.327,17 Kč za dobu od 3.12.2020 do 26.5.2021, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 253.956,83 Kč, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2.700 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4.2.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 275.732 Kč s úrokem z prodlení od 3.12.2020 do zaplacení jako náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, zahrnující náhradu nákladů za poskytnutou právní službu ve výši 55.060 Kč, náhradu nákladů cestovného ve výši 672 Kč, paušální náhradu za nezákonné trestní stíhání v prvním roce ve výši 20.000 Kč a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že usnesením [číslo jednací] ze dne 11.3.2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, kterému bylo kladeno za vinu, že jako referent na úseku přestupků Městské [anonymizováno] [obec] měl svou nečinností způsobit promlčení odpovědnosti u jednoho obviněného za jednání mající vykazovat znaky přestupku. Uvedenému usnesení předcházely„ různé podivnosti“ a vše nasvědčovalo tomu, že cílem trestního stíhání bylo poškodit žalobce a odstranit jej z pozice referenta na úseku přestupků. Trestní řízení skončilo rozsudkem Městského soudu v brně ze dne 26.2.2020, č.j. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť skutek kladený žalobci za vinu, není trestným činem, na což žalobce od samého počátku upozorňoval. Žádostí ze dne 2.6.2020 požádal žalobce žalovanou o újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., a v zákonné 6 měsíční lhůtě žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuspokojila. Proto se žalobce obrátil se svým nárokem na soud. Protože dne 19.5.2021 uhradila žalovaná žalobci částku ve výši 448 Kč a dne 27.5.2021 uhradila žalovaná žalobci další částku ve výši 21.327,17 Kč, zahrnující úhrady za cestovné, odměnu advokáta a zmeškaný čas, vzal žalobce při jednání dne 14.4.2022 a podáním doručeným soudu dne 15.11.2022 svou žalobu částečně zpět – ohledně částky 448 Kč s úrokem z prodlení od 20.5.2021 a ohledně částky 21.327,17 Kč - a soud řízení v dotčené části dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil (výrok I.).

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Poukázala na skutečnost, že žalovaná v rámci předběžného projednání nároku uznala nezákonnost vydaného rozhodnutí, konstatovala porušení práv žalobce a vyslovila omluvu. Také poskytla žalobci odškodnění na náklady obhajoby za účelně vynaložené úkony, avšak neshledala důvod k navýšení odměny za právní zastoupení na dvojnásobek vzhledem k tomu, že úkony právní služby nepovažovala za mimořádně obtížné, nejednalo se o úkony, ke kterým by bylo třeba znalosti cizího práva, jazyka nebo se jednalo o úkony časově náročné. Konstatovala, že žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin maření výkonu úřední osoby z nedbalosti a šlo tedy o druh trestní činnosti obecně nemající výrazně dehonestující charakter jako je např. u násilné trestné činnosti, nadto trestní řízení trvalo cca 1 rok, tedy dobu zcela přiměřenou. Žalovaná má za to, že konstatování porušení práva a omluva je dostačující, zákonem aprobovanou formou kompenzace.

3. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze spisu Policie České republiky, Městského ředitelství Policie [obec], vedeného pod spisovou značkou [anonymizováno] [číslo] a spisu Městského státního zastupitelství v [obec], vedeného pod spisovou značkou [spisová značka] bylo zjištěno, že usnesením ze dne 11.3.2019, [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného z přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 26.3.2019 a žalobci bylo kladeno za vinu, že jako referent pro projednávání přestupků v přidělené přestupkové věci minimálně v době od 4.4.2018 neučinil z vlastní iniciativy žádný úkon ke zdárnému ukončení řízení, ačkoliv mu v tom nebránily žádné objektivní překážky a svou nečinností porušil zásadu rychlosti v činnosti správních orgánů a zmařil účel přestupkového řízení, neboť marným uplynutím promlčecí doby došlo k promlčení celé věci. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost a usnesením Městského státního zástupce ze dne 15.4.2019, [číslo jednací] bylo napadené usnesení zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením ze dne 6.6.2019, [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného z přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 21.6.2019 a žalobci bylo kladeno za vinu jednání popsané ve zrušeném usnesení ze dne 11.3.2019, [číslo jednací]. Žalobce se bránil trestnímu stíhání, které považoval za nezákonné a nedůvodné, jak je zřejmé z návrhu na zastavení trestního stíhání ze dne 24.9.2019, z obsahu listiny označené„ reakce na sdělení státního zástupce ze dne 26.9.2019“, ze dne 2.10.2019, dále„ reakce na sdělení státního zástupce ze dne 4.10.2019“, ze dne 9.10.2019, z„ žádost obviněného“ ze dne 30.10.2019, a námitky nedostatku místní a věcné příslušnosti policejního orgánu ze dne 31.10.2019. Obžalobou ze dne 13.11.2019 bylo žalobci kladeno za vinu, že jako oprávněná osoba v pozici referenta oddělení pro projednávání přestupků svou nečinností porušil zásadu rychlosti v činnosti správních orgánů a jako úřední osoba při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmařil splnění důležitého úkolu, čímž spáchal přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26.2.2020, č.j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby pro skutek tam popsaný, neboť tento není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne 21.3.2020.

4. Z výzvy k náhradě újmy za nezákonné trestní stíhání ze dne 2.6.2020, bylo zjištěno, že byla adresována žalované, která byla žalobcem vyzvána k náhradě újmy vzniklé nezákonným stíháním žalobce ukončeným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26.2.2020, č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce zproštěn viny. Žalobce požadoval náhradu nákladů a hotových výdajů advokáta ve výši 37.060 Kč, náhradu cestovného a přepravného ve výši 672 Kč, paušální náhradu ve výši 20.000 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč, celkem tedy 257.732 Kč. Tato výzva byla žalované doručena dne 2.6.2020, jak bylo zjištěno z listiny označené„ [celé jméno žalobce] – žádost o odškodnění“ ze dne 19.3.2021. Z obsahu stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 17.5.2021, č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že ministerstvo spravedlnosti konstatovalo porušení práva v neprospěch žalobce a za nezákonné trestní stíhání vedené u Městského soudu v Brně pod spisovou značkou [spisová značka] se žalobci omluvilo. Dále konstatovalo, že omluvu považuje za přiměřenou, zákonem aprobovanou formu satisfakce, přičemž nesporným učinilo uplatněný nárok na náhradu jízdného ve výši 448 Kč. V listině označené„ Reakce na stanovisko ze dne 17.5.2021“ ze dne 20.5.2021, žalobce přijal omluvu žalované, nicméně se neztotožnil s tím, že se jedná o dostatečnou formu satisfakce, požadoval náhradu nákladů za právní zastoupení, přičemž úkony právní služby mají být zvýšeny na dvojnásobek vzhledem k jejich obtížnosti, protože obsahují prvky novosti situace bez předchozí judikatury (svévolný postup policejního orgánu aprobovaný dozorovým státním zástupcem). Ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 25.5.2021, č.j. [spisová značka] učinilo ministerstvo spravedlnosti nesporným žalobcem uplatněný nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 21.327,17Kč.

5. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že v roce 2017 odešel z oddělení, kde žalobce pracoval a z právního odboru bývalý vedoucí a„ ze strany nové vedoucí započal tzv. bossing“. Žalobci byl přidělen případ„ [příjmení]“, nová vedoucí – paní [příjmení]„ osoba bez právního vzdělání, která odnášela poštu, nosila poštu, dosáhla titulu Bc. na soukromé škole v [obec] a následně titul Ing. rovněž na placené soukromé škole“ - začala říkat, co má dělat a kdy. Přesto, že žalobce ve věci konal, obviněný se z nařízených ústních jednání omlouval, z toho důvodu komise nemohla zasedat a došlo k promlčení. Žalobce byl obviněn, že jako referent nekonal, má za to, že trestní stíhání bylo vedeno na objednávku, a důvod trestního stíhání byl toliko zástupný. Žalobce odmítl podepsat dohodou o ukončení jeho působení na úřadu a nato nastal proces, jak se zbavit úředníka, tzn., že zasedla rada, zrušila tabulkové místo, bylo rozhodnuto o nadbytečnosti žalobce a byla mu dána výpověď. Souběžně s tímto bylo vyhlášeno výběrové řízení na místa, které opustili kolegové žalobce. Po dobu trestního stíhání žalobce„ otravovali“ policisté v místě žalobcova bydliště, i když byl v pracovní neschopnosti, nutili jej, aby jezdil k výslechu nebo mu hrozili, že jej nechají předvést. Policisté chodili do žalobcova bytu a doručovali mu předvolání. To se stalo v době, kdy byl žalobce trestně stíhán a současně byl v pracovním poměru, 2x byl v [obec] volán k výslechu, poté mu policista sdělil, že i když je v pracovní neschopnosti, má vycházky a může tedy přijet do [obec]. V důsledku toho manželka žalobce nabyla dojmu, že si to„ policie přece nevycucala z prstu“, a byť ji žalobce přesvědčoval, že trestní stíhání je na objednávku, vyjadřovala se manželka tak, že„ nebude žít s kriminálníkem, že se rozvede“. Žalobce řešil své stresy s psychologem působícím na střední škole, ve které pracuje žalobcova manželka, s ním žalobce řešil své stresy, nespavost a noční děsy. Žalobce trpěl zejména psychickou újmou, protože taková situace není nikomu lhostejná, k věci se vyjadřovali i sousedé, kteří poukazovali na to, že jej shání policie, případně, že půjde brzy do basy. Po„ úřadě“ šly řeči, že je trestně stíhán, stejně tak i na úřadě v [obec], který byl žádán o vyjádření stran pověsti žalobce, kdy„ z takové žádosti je zřejmé, proč se policie na úřad obrací“. Byl to tedy zásah do osobní integrity žalobce, který vnímal velice negativně. Trestně obviněn byl v době, kdy byl v pracovní neschopnosti, na pracovišti měl své věci a když tam přišel, věděl, že jdou chodbové řeči, že je trestně stíhán a že tam brzy skončí. Žalobce strádal od okamžiku, kdy mu přišlo obvinění, následně přes všechny předvolánky k výslechu, seznámení se se spisem, až do okamžiku, kdy byl vynesen osvobozující výsledek. Je-li vedeno trestní stíhání, je o tom záznam v trestním rejstříku, což způsobuje problém při hledání zaměstnání na trhu práce.

6. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] - manželky žalobce, bylo zjištěno, že od začátku roku 2019 žalobce trpěl výraznými psychosomatickými problémy. V průběhu noci se často budil, denně celou záležitost probírali, svědkyně nemohla pochopit, jak je možné, že je žalobce stíhán, když nic nespáchal. Tímto byl výrazně narušen i vztah mezi svědkyní a žalobcem, svědkyně se chtěla nechat rozvést, protože zpočátku žalobci nevěřila. Před tím, než probíhalo trestní stíhání, jezdili na výlety, na dovolené, žalobce byl veselý člověk, poté se zavíral doma, byl uzavřený. V době, kdy„ chodily obsílky“ na soud nebo předvolánky k policii, se žalobce v noci budil mezi 3. a 4. hodinou, chodil po pokoji, a i když pil čaje a užíval tobolky na uklidnění, ale moc to nepomáhalo. V době pěti dnů před tím, než měl jít žalobce na soud, byl psychicky„ vykolejený“, měl problémy, často i zvracel. Svědkyně mu zařídila návštěvu u psychologa - PhDr. [jméno] [příjmení], ale ani toto se nesetkalo s velkým úspěchem. Sousedi o tom, že je žalobce trestně stíhán věděli, protože chodily předvolánky policie i k soudu. [příjmení] žalobce na chodbě napadl s tím, že je kriminálník, k tomu se přidružily i obavy o zaměstnání žalobce, zda nebude muset v zaměstnání končit, což by nabouralo rodinný rozpočet. Celou záležitost jsme probírali i se synem, žalobce měl velké psychické problémy a k tomu se přidružily i problémy fyzické, trpěl bolestmi zad, z toho důvodu byl práce neschopen.

7. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], od roku 2017 přímou pracovní nadřízenou žalobce, bylo zjištěno, že o trestním stíhání žalobce se dozvěděla tehdy, když byla předvolána k soudu, policie požadovala spis. Případ„ [příjmení]“ měl na starosti žalobce, tento případ neměl žádnou prioritu, žalobce jej měl řádně zpracovat dle zákona. Zda v lednu 2019 předávala žalobci výzvu k podání vysvětlení, si už nepamatuje, pokud tato přišla datovou schránkou, pak ji předávala buď kolegyně, nebo svědkyně, pokud přišla zalepená v obálce na jméno žalobce, obálka se nerozlepuje a předává se žalobci. Pokud šla tato výzva oficiální cestou, bylo by na ní razítko úřadu, to v případě, že nedošla datovou schránkou. K žalobci žádný vztah nemá, když spolupracovali, měli vztah pracovní, vycházeli jako kolegové, chodili spolu i na obědy, nemyslí si, že by vycházeli špatně nebo že by byl zájem ze strany úřadu se žalobce zbavit. Byla-li svědkyně dotazována, poukázala nedostatky žalobce v práci, ale to nebylo z nepřátelství nebo proto, že se chtěla žalobce zbavit. Svědkyně na úřadu skončila v květnu 2020. Předmětem stíhání žalobce bylo to, že nevydal rozhodnutí v zákonné lhůtě, čímž došlo k zániku odpovědnosti. Spisy k vyřízení rozdělovala svědkyně, v době její nepřítomnosti pak kolegové. Spisům byly přiděleny čísla, spisy rozdělila do hromádek podle agendy, a pracovníci pak dostávali věci z každé hromádky tak, aby měli zhruba stejné poměry agend. Kromě žalobce nebyl z úřadu nikdo trestně stíhán za nečinnost. Svědkyně v květnu 2020 nastupovala do nového zaměstnání.

8. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], spolupracovníka žalobce, bylo zjištěno, že vztahy na pracovišti byly velice špatné. Žalobce přišel jako bývalý policista, měli k němu špatný vztah, kontrolovali ho, protože„ znal právo, chtěl ho dělat a kolegyním se to nelíbilo“. Když se stala vedoucí paní [příjmení], byly vztahy mezi ní a žalobcem„ děsivé“. Svědek pracoval 6 – 7 let na přestupkovém oddělení a původně to bylo tak, že na oddělení byla hromada spisů a pracovníci si vybírali z této hromady spisy, které zpracovávali. Když přišla paní [příjmení], začala spisy přidělovat dle seznamů, který podepisovali. Pracovnice, s kterými paní [příjmení]„ chodila na oběd, měli spisy lehčí, ty složitější měl svědek a žalobce“. Žalobce byl neustále kontrolován, zda je v kanceláři, zda již přišel z oběda, také ve složení spisů, v čemž svědek spatřuje šikanu. Trestní stíhání nesl žalobce těžce, byl v postavení, že nikdo jiný na úřadě trestně stíhán nebyl, byl z toho zdeptaný. Situaci, kdy žalobce byl trestně stíhán, žalobce se svědkem probíral, ptal se na svědkův názor, nesl to těžce, vyjadřoval obavy o budoucnost, měl také problémy v domě, kdy na něj sousedi poukazovali, že chodí na policii. Zmiňoval se, že to narušilo i jeho vztah s manželkou, manželka„ mu nadávala a trvalo delší dobu, než byla na jeho straně“.

9. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], tajemníka Úřadu městské části [obec] bylo zjištěno, že byl pracovně nadřízen žalobci, nebyl jeho přímým nadřízeným, tím byla paní [jméno] [příjmení]. Žalobce pracoval jako referent na oddělení přestupků. O trestním stíhání žalobce věděl, věděl, že trestní řízení probíhá, nic bližšího nezjišťoval, nebyl ani volán k výslechům. Zrušení tabulkového místa – referenta, na kterém žalobce pracoval – nemá s trestním stíháním žalobce souvislost. Důvodem zrušení tohoto místa byly organizační důvody, zvýšení efektivity práce. Rozhodnutí o zrušení místa přijala [jméno] města, svědek pak určil konkrétní jméno pracovníka, se kterým bude pracovní poměr ukončen, své rozhodnutí s paní [příjmení] nekonzultoval. Svědek dlouhodobě řešil s žalobcem řadu problémů, jednak s požíváním alkoholu - svědek se snažil žalobci pomoci, ale bohužel se to nedařilo, jednak s přístupem žalobce k práci a důležité pro svědka bylo i to, aby došlo ke zlepšení neformálních vztahů na pracovišti, což se po odchodu žalobce potvrdilo. Vztah mezi žalobcem a paní [příjmení] nebyl harmonický, odpovídal vztahu, který měl žalobce s většinou pracovníků na oddělení přestupků,„ pracovníci se ho báli, žalobce vytvářel nepříjemnou atmosféru strachu a obav“. Zrušení pracovního místa žalobce s paní [příjmení] nekonzultoval, protože vnímal určitý disharmonický vztah mezi paní [příjmení] a žalobcem, proto byl k jejímu názoru opatrný a snažil se vytvořit si názor vlastní. Svědek se snažil vytvořit dobré podmínky na pracovišti, v době, kdy pracoviště svědka a pracoviště žalobce bylo ve stejné budově, žalobce často potkával, cítil z něj alkohol, což se žalobce snažil vysvětlit, ale když se tato situace nezlepšovala a bylo to více patrné, přistoupil i k tomu, že byla přítomnost alkoholu u žalobce změřena. Pracovní místo žalobce bylo zrušeno pro zvýšení vyšší výkonnosti oddělení, záměrem bylo přijmout referenty s odpovídajícím právním vzděláním. Nešlo o počet zaměstnanců, ale o jejich kompetence, což bylo poměřováno průměrnou dobou vyřízení přestupkového řízení.

10. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], nevlastní syna žalobce, bylo zjištěno, že svědek se o trestním stíhání žalobce dozvěděl v průběhu roku 2019, v té době s žalobcem ve společné domácnosti nežili. Svědek navštěvoval žalobce tak 3x do měsíce, v rodině postupně pozoroval napětí, občasné hádky nebo výbuchy pláče ze strany manželky žalobce – svědkovy matky, která na dotaz odpověděla, že je to z důvodu trestního stíhání žalobce. Manželky žalobce se celá situace dotkla, vyjadřovala obavy o budoucnost v souvislosti s vlivem trestního stíhání na žalobce, který byl v důchodovém věku a měl obtíže při hledání práce. Také se to dozvěděli sousedi, což zhoršilo sousedské vztahy, měli svědka za zločince. Žalobce v té době bral prášky na uklidnění, špatně spal. Po rozhodnutí se to zlepšilo.

11. Z novinového článku nadepsaného„ Většina pokut slušných lidí je promlčená, úředníci přestupky nestihli vyřídit včas“ bylo zjištěno, že se týkal problematiky promlčení pokut za přestupky v souvislosti s přerušením představení divadelního představení v [obec] přívrženci hnutí Slušní lidé, v článku nebylo uvedeno jméno žalobce ani žádný jiný údaj umožňující jeho individualizaci, z obsahu článku je zřejmé, že přestupky u 17 osob byly promlčeny.

12. Z listiny označené„ Usnesení Rady [anonymizováno] [obec] konané dne [datum]“ ze dne 20.11.2019 bylo zjištěno že byla schválena organizační změna spočívající ve zrušení funkčního místa referenta na Oddělení přestupkovém Odboru právním a organizačním [anonymizováno] [obec] - střed a tímto zrušeným pracovním místem bylo místo žalobce, jak bylo zjištěno z Rozhodnutí tajemníka ÚMČ [územní celek], [obec] – střed, ze dne 22.1.2019. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 20.11.2019 bylo zjištěno, že byla dána žalobci podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce s odkazem na zrušení jeho pracovního místa, s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty dne 31.1.2020 a vzhledem k tomu, že není jiné pracovní místo odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce, nebude žalobci od 21.11.2019 přidělována žádná práce. Žalobou doručenou zdejšímu soudu ze dne 30.3.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru výpovědí danou žalobci ze dne 20.11.2019 je neplatné, řízení bylo vedeno pod spisovou značkou 38C 49/2020 a usnesením ze dne 16.12.2020, č.j. 38C 49/2020-31 bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno.

13. V řízení byl dále proveden důkaz listinami - výzva k podání vysvětlení ze dne 3.1.2019, zaslání informací ze dne 6.5.2019, sdělení Městského úřadu Boskovice ze dne 7.10.2019, dohoda o rozvázání pracovního poměru, avšak nebyly z nich zjištěny jiné než shora uvedené případně žádné pro rozhodnutí sporu relevantní skutečnosti, když skutkový stav s ohledem na právní posouzení věci byl dostatečně zjištěn z důkazů shora uvedených.

14. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zákona č. 178/2018 Sb., (dále jen„ zákona o odpovědnosti za škodu“) právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Podle zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá i za škodu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání, přičemž žalobcem tvrzená újma – po částečném zastavení řízení v souvislosti s uspokojením nároku na náhradu cestovních výdajů a částečném uspokojením nároku na náhradu nákladů obhajoby – spočívá v náhradě za nezákonné trestní řízení ve výši 20.000 Kč, zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč a náhradě nákladů obhajoby ve výši 33.956,83 Kč, celkem tedy 253.956,83 Kč.

17. Základ nároku uplatněného žalobcem byl posuzován podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 1 uvedeného zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Usnesením ze dne 11.3.2019, [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného z přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 26.3.2019. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost a usnesením Městského státního zástupce ze dne 15.4.2019, 6 Zt 36/2019–34 bylo napadené usnesení zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením ze dne 6.6.2019, [číslo jednací] bylo znovu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného z přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 21.6.2019 a žalobci bylo kladeno za vinu totožné jednání, které bylo popsané ve zrušeném usnesení ze dne 11.3.2019, [číslo jednací]. Žalobce v průběhu trestního stíhání brojil proti stíhání své osoby, podával stížnosti a domáhal se zastavení trestního stíhání a to jak svými podáními, tak i v zastoupení advokátem na základě plné moci udělené žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 20.9.2019. Uplatňoval-li tedy žalobce náhradu nákladů za právní zastoupení jeho osoby za dobu předcházející dni 20.9.2019, byly tyto shledány nedůvodnými, neboť zmocnění advokáta k zastupování žalobce bylo doloženo až od 20.9.2019. Rovněž tak nedůvodné bylo shledáno žalobcem požadované navýšení odměny advokáta, neboť důvodem pro zvýšení odměny až na trojnásobek je dle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu skutečnost, že jde o úkony mimořádně obtížné nebo časově náročné, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka. Dle názoru soudu však žádný z uvedených předpokladů v dané věci nebyl naplněn, výše náhrady nákladů obhajoby přiznaná a uhrazená žalovanou byla stanovena v souladu s ustanoveními § 10 a 11 advokátního tarifu a proto byla žaloba ohledně částky 33.956,83 Kč (tedy části připadající na neuhrazené náklady právního zastoupení) zamítnuta.

18. Podle ustanovení § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).

19. Soud se dále zabýval otázkou, zda došlo k porušení práva žalobce spočívající v nepřiměřeně dlouhém soudním řízení. Při svém rozhodování vycházel soud ze zjištění, že trestní řízení bylo zahájeno dne 11.3.2019 usnesením [číslo jednací] a skončilo právní mocí rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26.2.2020, č.j. 4T 179/2019-175, tedy dne 21.3.2020. Řízení celkem trvalo 1 rok a 10 dnů. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu jednak právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a jednak obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Při zvažování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů a dále význam předmětu řízení pro poškozeného a to vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem individuálního případu. V daném případě dospěl soud k závěru, že postup orgánů činných v trestním řízení i postup soudu byl prost zbytečných prodlev. Průběh řízení svou délkou nepřekračuje běžné standardy trvání takového řízení a z toho důvodu nebyla naplněna podmínka odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Z toho důvodu byla zamítnuta žaloba v části, kterou se žalobce domáhal„ paušální částky 20.000 Kč“.

20. Podle ustanovení § 31a zákona o odpovědnosti za škodu, se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

21. Stran dalšího z žalobcem uplatněných nároků – zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, dospěl soud k závěru, že trestní řízení sice jistě vneslo do života žalobce psychickou zátěž, avšak vycházeje ze skutečnosti, že žalobce sám byl v minulosti policistou (jak vypověděl svědek [příjmení] [jméno] [příjmení]), pracoval jako referent na úseku přestupků, byl žalobce vybaven schopností lépe se vyrovnat s doručovanými předvoláními na příslušná policejní oddělení či k soudu než občan bez jeho zkušeností. Z výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], LL.M., nebylo zjištěno, že by probíhající trestní stíhání bylo důvodem pro ukončení pracovního poměru s žalobcem nebo že by na jeho trvání mělo vliv. Ani z výpovědi dalšího ze svědků – JUDr. [jméno] [příjmení] taková skutečnost nebyla zjištěna. Z těchto výpovědí ale bylo zřejmé, že atmosféra na pracovišti nebyla mezi žalobcem a jeho nadřízenou – Ing. [jméno] [příjmení] harmonická, nicméně nebylo prokázáno, že by tato skutečnost byla důvodem, pro který bylo trestní řízení zahájeno. Dle názoru soudu nebylo v řízení prokázáno – a to ani z výpovědi svědků [příjmení] [příjmení] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], že by trestní řízení vedené ve věci žalobce tak výrazně zasáhlo do jeho pracovního a osobního života, příp. mělo na kvalitu života žalobce zjevné negativní dopady vedoucí k nepříznivým následkům, v takové míře, že by byl naplněn předpoklad pro přiznání žalobcem požadovaného zadostiučinění. Proto byla žaloba zamítnuta i ohledně částky 200.000 Kč.

22. V části týkající se požadovaných úroků z prodlení z částek již žalobci žalovanou uhrazených (ve výši 448 a 21.327,17 Kč) vycházel soud z ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle odstavce prvního citovaného ustanovení přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Jak je uvedeno výše, uplatnil žalobce svůj nárok ve výši u žalované dne 2.6.2020 a 6 měsíční stanovená lhůta uplynula dne 2.12.2020. Nesplnil-li tedy povinný svou peněžitou povinnost do uvedeného dne, ocitl se ode dne následujícího – tedy od 3.12.2020 – v prodlení a je povinen platit i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobci 8,25 % úroky z prodlení z částky 448 Kč a z částky 21.327,17 Kč od 3.12.2020 do zaplacení každé z uvedených částek, to znamená do 19.5.2021, kdy byla žalobci uhrazena částka 448 kč a do 26.5.2021, kdy byla žalobci uhrazena částka 21.327,17 Kč.

23. Žalobce byl se svým nárokem na zaplacení částky 275.732 Kč uspokojen do výše 21.775,17 Kč, což je 8 % z požadované částky. Neúspěch žalobce je úspěchem žalované, která byla úspěšná v 92 % a výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci neúspěšná v poměrně nepatrné části. Náklady řízení žalované spočívají úhradě 9 úkonů po 300 Kč podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (příprava věci, písemné vyjádření k žalobě, písemný závěrečný návrh ve věci a účast u jednání dne 14.4.2022, 30.5.2022, 8.7.2022, 22.9.2022, 1.12.2022 a 8.12.2022). Celkem tedy náhrada náležející žalované činí 2.700 Kč.

Poučení