63 C 319/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem nám. [titul] 1/1, [PSČ] [obec] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] obě zastoupeny advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 1 800 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] domáhala zaplacení částky 650 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 650 000 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] domáhala zaplacení částky 650 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 650 000 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 450 000 Kč od 28. 1. 2021 do 18. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 250 000 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 450 000 Kč od 28. 1. 2021 do 18. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 250 000 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] náhradu nákladů řízení v částce 50 988,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] náhradu nákladů řízení v částce 50 988,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhaly rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit každé z nich částku 900 000 Kč s příslušenstvím. Žalobní tvrzení 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jsou pozůstalé osoby blízké (sestry) po zesnulé [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], obě posledně bytem [adresa] (společně„ zemřelé“), které zemřely v důsledku dopravní nehody dne 25. 10. 2019.

3. Dne 25. 10. 2019 zemřelé cestovaly jako spolujezdkyně na zadním sedadle osobního automobilu Seat Cordoba, [registrační značka], („ vozidlo Seat“) společně s řidičem vozidla, paní [celé jméno žalobkyně], [datum narození] („ matka“), matkou výše uvedených. Dne 25. 10. 2019 ve 14:40 hodin při jízdě po silnici I. třídy [číslo] ve 187,723 km ve směru od [územní celek] na [obec] v dlouhé mírné pravotočivé zatáčce řidička – matka přejela plnou vodorovnou čáru a vjela vlevo do protisměrného jízdního pruhu, kde v tu chvíli projíždělo ve směru od [obec] nákladní – popelářské vozidlo [příjmení] [jméno] [registrační značka], který řídil [jméno] [příjmení], přičemž došlo ke střetu levé přední části vozidla [příjmení] [jméno] [registrační značka] a levé přední části vozidla Seat. Bezprostředním následkem této nehody, kterou zapříčinila svým nedbalostním jednáním matka, byla smrt jak obou zemřelých, tak i matky.

4. Vzhledem k tomu, že bylo vozidlo Seat v době dopravní nehody pojištěno pro případ způsobení škody jeho provozem dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, u žalované, jsou nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s dopravní nehodou dle § 9 odst. 1 posledně uvedeného předpisu uplatnitelné přímo u ní.

5. Žalobkyně jakožto osoby blízké dle § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, („ o. z.“), utrpěly v důsledku tragického úmrtí zemřelých duševní útrapy, jež požadují odčinit dle § 2959 o. z. peněžitým plněním.

6. Žalobkyně již dne 12. 10. 2020 a následně výzvou ze dne 14. 1. 2021 uplatnily u žalované každá nárok na 1 000 000 Kč za každou ze zesnulých sester, tedy celkem 2x2 000 000 Kč. V návaznosti na to vyplatila žalovaná dne 26. 1. 2021 a 18. 3. 2021 každé z žalobkyň 450 000 Kč za každou ze zesnulých sester a následně na základě námitek žalobkyň ze 4. 3. 2021 a výplatního dopisu ze dne 17. 3. 2021 byly po dalším vyhodnocení události na základě vyjádření žalobkyň částky zvýšeny o dalších 100 000 Kč za každou ze zesnulých sester. K dnešnímu dni tak byla každé z žalobkyň vyplacena pouze částka 1 100 000 Kč.

7. Žalovaná tak naprosto opomněla zohlednit při vyplacení částek veškeré mimořádné okolnosti, které mají vliv na výši náhrady duševních útrap pozůstalých osob. Žalobkyně se o tragické dopravní nehodě, při které zahynuly zemřelé, dozvěděly z televize. Tato zpráva a necitlivá forma, kterou se o ní dozvěděly, byla pro žalobkyně zcela zdrcující.

8. Žalovanou nebyla dostatečně zohledněna ani intenzita vztahu žalobkyň se zesnulými sestrami, který byl intenzivnější, než by se dalo mezi sourozenci považovat za obvyklé, zejména s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se svými zemřelými sestrami od útlého věku sdílely společnou domácnost, pečovaly o ně, vzájemně si pomáhaly a měly i nikoli zanedbatelný podíl na jejich výchově. A i přes dočasné odloučení ze společné domácnosti zůstaly se zemřelými sestrami neustále v kontaktu.

9. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] v době narození [jméno] [příjmení] bydlela u svého otce, a to za účelem dokončení základní školy v [obec]. Následně se v průběhu letních prázdnin roku 2013 přestěhovala do [obec], kde následně sdílela společnou domácnost se svou matkou, otčímem [jméno] [příjmení], [datum narození], žalobkyní [celé jméno žalobkyně] a zemřelou [jméno] [příjmení]. Poté, když se roku 2015 narodila [jméno] [příjmení], žalobkyně [celé jméno žalobkyně] sdílela společnou domácnost v Kobylnici také s ní. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] s výše uvedenýma žila v [anonymizováno] až do roku 2016, kdy byla ze strany její matky donucena opustit společnou domácnost, a proto se přestěhovala do [obec]. V tomto období se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] se zemřelými stýkala o víkendech či o svátcích, kdy za nimi jezdila na návštěvy. O víkendech rovněž v domácnosti, kde tyto bydlely, přespávala. Její matka za žalobkyní [celé jméno žalobkyně] se zemřelými rovněž jezdila na návštěvy do [obec]. Takto spolu trávily čas ve městě, žalobkyně [celé jméno žalobkyně] zemřelé rovněž sama hlídala a starala se o ně. Poté, co se matka zemřelých a žalobkyně [celé jméno žalobkyně] se zemřelými na konci roku 2018 odstěhovala ke svým rodičům na [anonymizováno], žalobkyně [celé jméno žalobkyně] se přestěhovala zpět do [obec], kde pokračovala ve sdílení společné domácnosti se svým otčímem a žalobkyní [celé jméno žalobkyně]. V tomto období trvajícím až do předmětné dopravní nehody se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] se zemřelými stýkala pouze občasně, jelikož její matka neumožňovala častější osobní styk.

10. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] se zemřelými sdílela společnou domácnost od jejich narození až do konce roku 2018, kdy se její matka se zemřelými odstěhovala na [anonymizováno] ke svým rodičům, tj. prarodičům žalobkyně [celé jméno žalobkyně]. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] nadále sdílela společnou domácnost se svým otčímem, [jméno] [příjmení]. Od konce roku 2018 až do předmětné dopravní nehody se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] se svými zemřelými sestrami osobně stýkala pouze občasně, jelikož matka zemřelých a žalobkyně [celé jméno žalobkyně] neumožňovala častější osobní návštěvy.

11. Při určování výše peněžní satisfakce je nezbytné významnou měrou zohlednit nízký věk zesnulých (ostatně jako i pozůstalých žalobkyň), který činí tuto neočekávanou tragickou událost z pohledu žalobkyň o to intenzivnější. V neposlední řadě nelze při vyčíslení odčinění duševních útrap ve smyslu § 2959 o. z. odhlížet od skutečnosti, že žalobkyně kromě matky ztratily v jednom okamžiku své dvě zemřelé sestry současně, což pouze prohlubuje negativní dopad do jejich duševní sféry.

12. S ohledem na to by se při stanovení výše náhrady dle § 2959 o. z. mělo vycházet z judikaturou vymezeného dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti zemřelých sester, tedy 637 700 Kč. Tato částka by pak dále vzhledem k mimořádným okolnostem případu popsaným výše a blíže v čestných prohlášeních žalobkyň (zejména blízkost vztahu, věk všech zúčastněných, výchova zemřelých, úmrtí obou zemřelých současně při jedné škodní události atd.) měla být adekvátně navýšena.

13. Již vyplacené pojistné plnění jako takové nelze považovat v tomto směru za přijatelné. V souvislosti s výše uvedeným byla proto žalované dne 27. 4. 2021 odeslána předžalobní výzva dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“), ve které byla žalovaná vyzvána, aby bezodkladně uhradila každé z žalobkyň zbývající částku výše popsaného nároku ve výši 900 000 Kč pro každou z žalobkyň, tj. celkově 1 800 000 Kč.

14. Žalovaná je povinna dokončit šetření pojistné události dle § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve lhůtě 3 měsíců a pojistné plnění je splatné do 15 dnů od skončení šetření dle § 9 odst. 2 téhož předpisu. Žalovaná se tak dostala do prodlení nejpozději 28. 1. 2021, když žalobkyně u ní uplatnily své nároky dne 12. 10. 2020. Vyjádření žalované 15. Žalovaná k žalobě uvedla, že tato je nedůvodná.

16. Zároveň ovšem učinila nespornými skutkové okolnosti dopravní nehody, odložení věci spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti vedená proti matce žalobkyň z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání, pojištění vozidla Seat žalovanou, příbuzenský vztah (polorodé sestry) mezi žalobkyněmi a zemřelými a doposud vyplacené plnění.

17. Spornou zůstává otázka výše náhrady nemajetkové újmy (odčinění duševních útrap). Žalobkyně odkazují v podstatě na totožnou judikaturu, kterou by argumentovala i žalovaná. Žalovaná tedy nesporuje, že základní částka odčinění duševních útrap žalobkyň by se měla odvíjet od stanovisek judikovaných rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, podle kterého by se stanovení výše náhrady mělo odvíjet v základním rozpětí mezi 240 000 Kč až 500 000 Kč, a to pro skupinu citově nejblíže spjatých osob, kterými jsou rodiče, děti a manželé. Nejvyšší soud se s těmito závěry v odůvodnění rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018 ztotožnil, a v plném rozsahu odkázal na ustálený model výpočtu výše odčinění duševních útrap ve smyslu § 2959 o. z., který aplikuje Krajský soud v Ostravě (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 6 To 370/2014, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 6 To 404/2015). V souladu s tímto modelem se za základní částku náhrady duševních útrap dle § 2959 o. z. považuje zejména v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti, osoba žijící ve společné domácnosti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, v případě sourozenců a vnuků čtrnáctinásobek této částky a v případě snach, zeťů a dalších osob osminásobek.

18. V případě předmětné dopravní nehody ze dne 25. 10. 2019 tedy představuje základ pro výpočet náhrady duševních útrap v souladu s předestřeným modelem (při průměrné hrubé mzdě pro rok 2018 ve výši 31 885 Kč) v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti, osoba žijící ve společné domácnosti) částka 637 700 Kč, v případě sourozenců a vnuků částka 446 390 Kč, v případě snach, zeťů a dalších osob částka 255 080 Kč.

19. Pro stanovení konkrétní výše odčinění duševních útrap žalobkyň jsou podstatné zejména tyto skutečnosti: Příbuzenský vztah zemřelých a pozůstalých žalobkyň byl sourozenecký, jednalo se o polorodé sestry. Žalobkyně nebyly na zemřelých existenčně či hmotně závislé. Žalobkyně a zemřelé nežily v době úmrtí ve společné domácnosti. Koncem roku 2018 se matka žalobkyň a zemřelých (řidička), odstěhovala i se zemřelými ze společné domácnosti. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] žila se zemřelými ve společné domácnosti v letech 2013 2016 (asi tři roky). Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] žila se zemřelými ve společné domácnosti zřejmě od jejich narození do roku 2018. Útrapy žalobkyň nebyly zvyšovány např. tím, že by byli očitými svědky dopravní nehody. Zemřelé byly malé děti. Došlo k úmrtí více příbuzných najednou. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] se zřejmě dozvěděla o nehodě z mediálních prostředků. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] se o ní dozvěděla od svého otčíma. Okolnosti dopravní nehody umocněné vztahy mezi příbuznými, míru zavinění škůdce apod. (nebylo prokázáno úmyslné jednání). Žalobkyně tragickou smrt svých příbuzných prezentovaly na sociálních sítích 20. Žalovaná tedy po zvážení veškerých uvedených skutečností zvýšila náhradu odčinění duševních útrap pro každou žalobkyni na částku 550 000 Kč za každou zemřelou, náhradu považuje za přiměřenou a neshledává existenci dalších důvodů pro navyšování náhrady. Skutkový stav 21. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že dne 25. 10. 2019 došlo v době okolo 14:30 hod. na silnici I/13 v katastru obce Liberec k dopravní nehodě, kterou způsobila matka žalobkyň a zemřelých. Ta v té době řídila vozidlo Seat, a to ve směru od [obec] na [obec], kde v dlouhé mírné pravotočivé zatáčce se z dosud nezjištěných příčin nedržela při pravém kraji komunikace, přejela plnou vodorovnou čáru a vjela vlevo do protisměrného jízdního pruhu, kde v tu dobu projíždělo ve směru od [obec] nákladní popelářské vozidlo tov. zn. [příjmení] [jméno] [registrační značka], který řídil řidič [jméno] [příjmení], a došlo tak ke střetu levé přední části vozidla [příjmení] s levou přední částí vozidla Seat. Při dopravní nehodě utrpěla matka a spolujedoucí vlevo vzadu nezletilá [jméno] [příjmení] mnohačetná poranění neslučitelná se životem, kdy na místě byla lékařem ZZS LK konstatována smrt. Spolujedoucí vpravo vzadu nezletilá [jméno] [příjmení] byla po resuscitaci s těžkým zraněním v kritickém stavu převezena leteckou záchrannou službou do nemocnice [část obce] v [obec], avšak při transportu svým zraněním podlehla. Šetřením bylo zjištěno, že spolujedoucí [jméno] [příjmení] seděla na podsedáku, avšak nebyla připoutána bezpečnostním pásem, spolujedoucí [jméno] [příjmení] seděla v dětské autosedačce, která byla připevněna bezpečnostním pásem, avšak [jméno] [příjmení] nebyla připoutána pětibodovými pásy dětské autosedačky.

22. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud dále zjistil, že věc spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti, vedená proti [celé jméno žalobkyně] (matka žalobkyň), byla odložena usnesením PČR KŘP Libereckého kraje ze dne 29. 5. 2020, [číslo jednací] 2019 - [číslo], z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání.

23. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud dále zjistil, že vozidlo Seat bylo v době nehody pojištěno u žalované z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel.

24. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud dále zjistil, že obě žalobkyně jsou pozůstalé osoby blízké, polorodé sestry, po zemřelých obě posledně bytem [adresa], které zemřely v důsledku dopravní nehody ze dne 25. 10. 2019.

25. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud dále zjistil, že žalovaná uhradila každé z žalobkyň z titulu odčinění duševních útrap dle § 2959 o. z. peněžité plnění v celkové výši 1 100 000 Kč, a to ve dvou splátkách (dne 26. 1. 2021 900 000 Kč a dne 18. 3. 2021 200 000 Kč).

26. Ze shodných tvrzení účastníků řízení soud zjistil dle § 120 odst. 3 o. s. ř., že průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2018 činila 31 885 Kč.

27. Z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavy ze dne 15. 5. 2020, sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 24. 6. 2020, soud zjistil, že vztah matky zemřelých a žalobkyň a otce zemřelých (otčíma žalobkyň) byl konfliktní, nezdravý, zatížen mnoha problémy a životní minulostí obou partnerů. V tomto smyslu již v daném trestním řízení shodně vypovídaly i obě žalobkyně, které s výše uvedenými osobami a zemřelými žily ve společné domácnosti v [adresa], okres [okres]. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] v daném trestním řízení sama vypověděla, že tomu tak bylo do prosince 2018, kdy se přestěhovala ke svému otci. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] v daném trestním řízení sama uvedla, že ve společné domácnosti v [anonymizováno] žila od ukončení základní školní docházky v roce 2013 a odešla v 18 letech, tedy někdy v roce 2016. Žalobkyně ve shodě se svým otčímem v daném trestním řízení označily svou matku takřka jako výlučnou iniciátorku častých hádek a konfliktů, ke kterým docházelo zejména mezi ní a otčímem. Rovněž uváděly, že to byla jejich matka, která je fyzicky napadala údery, a někdy i otčíma strkáním.

28. Z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavy ze dne 15. 5. 2020, sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 24. 6. 2020, soud dále zjistil, že jak otčím žalobkyň, tak i jejich matka byli v daném trestním řízení podrobeni znaleckému zkoumání. U otčíma nebyla zjištěna přítomnost žádné duševní choroby či poruchy. Jeho osobnost byla znalci popsána jako mírně akcentovaná, nebyly zjištěny znaky význačnější primární agresivity a sklony k agresivnímu a impulzivnímu jednání. U matky byla shledána osobnost s rysy emoční lability v zátěži, rysy zvýšené emotivity, hypersenzitivity, extroverze s dispozicemi k občasné impulsivitě. Vztah mezi matkou a otčímem znalkyně hodnotila jako asymetrický, kdy matka byla na otčímovi velmi silně emočně fixovaná.

29. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] při svém účastnickém výslechu uvedla, že od narození zemřelých s nimi žila ve společné domácnosti, a to kromě necelého prvního roku od narození [jméno], kdy žila u svého otce v [obec] z důvodu dokončení základní školy. To bylo žalobkyni 14 let. Poté žila se zemřelými ve společné domácnosti spolu s matkou a otčímem, [jméno] [příjmení], až do svých 18 let, kdy byla nucena opustit domácnost s ohledem na vyhrocené vztahy s matkou. V té době ještě studovala 3. ročník v [obec], kde si zařídila pronájem a práci, a dále vídala své sestry o víkendech nebo po škole odpoledne, když to matka dovolila, případně jí navštěvovala matka se sestrami v [obec] O své malé sestry se starala téměř kompletně již od jejich narození, a to vždy od ranní snídaně, případně obědy, večeře, večerní koupání a uspávání, čtení pohádek, přes den samozřejmě i hraní. Sestry brala téměř jako své děti. Po rozchodu matky s otčímem a jejím odchodu se žalobkyně nastěhovala zpět k otčímovi a sestře [jméno], která tam bydlela po celou dobu. V té době již matka bránila žalobkyni ve styku s mladšími sestrami, poslední setkání proběhlo ve výchovném centru ve [obec] za asistence OSPOD, neboť probíhal spor o opatrovnictví zemřelých a matka podávala falešná trestní oznámení na otčíma, kde figurovaly též obě žalobkyně v pozici svědků ve prospěch otčíma. Žalobkyně se již v tu dobu obávala o bezpečnost zemřelých, protože se domnívala, že matka není psychicky v pořádku, uchylovala se opakovaně k násilí, jak verbálnímu, tak fyzickému, kdy žalobkyně byly nuceny své sestry bránit i fyzicky před matkou. Žalobkyně pociťuje jako velkou nespravedlnost, že příslušné orgány veřejné moci nezakročili včas při ochraně života jejich sester. V den tragické nehody došlo k doručení rozhodnutí soudu o svěření zemřelých do péče otčíma, který se vydal do bydliště matky své dcery vyzvednout. Žalobkyně nebyla v tu dobu doma, když se vrátila do [anonymizováno], otčím jí jen po telefonu požádal, zda by se mohla dostavit domů a počkat tam na něj. Ve společném bydlišti se již nacházela sestra [jméno] se svým přítelem, kterou též telefonicky kontaktoval otčím ať se dostaví domů. Následně společně sledovali televizní zpravodajství, kde již pojali velké znepokojení ohledně dopravní nehody, která se dle zpráv stala ten den u [obec] a zemřela při ní žena a dvě děti. Tuto lokalitu žalobkyně i její sestra [jméno] znaly. Jezdily tudy. Otčím zároveň v tu dobu nezvedal telefon, takže to jejich obavy jen prohlubovalo. Ty se nakonec potvrdily po příjezdu otčíma za doprovodu Policie ČR. K dotazu ohledně dalšího života po nehodě žalobkyně uvedla, že se snažila co nejdříve začlenit zpět do společnosti a neutápět se ve smutku, ačkoliv dodnes je celkově její interakce s dětmi složitá. V každém blond dítěti se jí vrací vzpomínky na sestry. Alespoň je již schopna vidět bez pláče jejich fotografie. Poté žalobkyně k dotazu soudu rozvedla podrobnosti ohledně oblíbených jídel sester (jogurty, maso, uzeniny, sýry, bonbony), jejich oblíbených televizních pořadů ([příjmení] království), hraček (Barbie, panenky, plyšáky, jezdící autíčko na zahradě) oblíbené barvy (růžová) a barvy očí (modrá, [jméno] lehce do zeleno hnědé). K průběhu denního režimu žalobkyně uvedla, že zemřelé vstávaly obvykle brzy mezi 6. a 7. hodinou, následovala snídaně, obvykle jogurt nebo pečivo, v týdnu chodily žalobkyně do školy, takže pak odpoledne většinou trávily zemřelé na zahradě nebo doma. [příjmení] probíhala večeře, koupání střídavě s otčímem nebo s [jméno], uspávání buď při čtení pohádek, třeba klasických typu Karkulka, nebo se jim pustila pohádka na CD a usínaly mezi 7. a 8. hodinou. Do školky chodily v [anonymizováno] a žádné kroužky nebo jiné aktivity neměly. Pokud žalobkyně ví, navštěvovali se jejich matka a otčím s rodinou [příjmení] a jejich dětmi, se kterými zemřelé kamarádily. Návštěvy byly spíše při různých oslavách nebo na příležitostné bázi, stejně jako se švagrovou pana [příjmení], paní [jméno] [příjmení]. K dotazu žalobkyně uvádí, že po svěření do péče otce bylo v plánu, že ve společné domácnosti bude žalobkyně žít se sestrou [jméno], otčímem a mladšími sestrami, o které se budou takto společně starat.

30. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] při svém účastnickém výslechu uvedla, že bydlela s matkou, sestrou [jméno] a otčímem na [anonymizováno], kam se přestěhovali, když matka čekala sestru [jméno]. Bydlela tam po celou dobu i když se matka s dětmi odstěhovala na [anonymizováno], pak je vídala již jen o víkendech nebo pokud je matka půjčila otčímovi. K odstěhování matky došlo kvůli sporům s otčímem, kdy matce se stále něco nelíbilo. Matka se nechovala k žalobkyním, někdy ani k zemřelým, vůbec hezky. Pokud jde o péči o zemřelé, žalobkyně se o ně starala ráno a od odpoledne, a též o víkendech s pomocí otčíma. V den tragické nehody volala žalobkyni její sestra – žalobkyně [celé jméno žalobkyně], že se mají sejít doma. V televizi v té době dávali zprávy ohledně dopravní nehody, která se stala poblíž místa, kde žalobkyně věděla, že žily zemřelé s matkou, což obě žalobkyně velmi znepokojilo, následně přijel i otčím za doprovodu Policie ČR, který jim jejich podezření potvrdil. K dennímu režimu žalobkyně uvedla, že zemřelé vstávaly kolem 7. hodiny do školky, připravila jim oblečení, snídani, obvykle křupínky s mlékem, rohlík s Nutellou, nebo pokud byl čas třeba palačinky, to bylo zároveň jejich oblíbené jídlo, palačinky s Nutellou. K dotazu žalobkyně uvádí, že oblíbenou hračkou byla trampolína na zahradě s balony. Oblíbená barva oblečení – růžová. Oblíbená pohádka – Zootropolis. Barva očí modrá, později do zelenohněda. Odpoledne po školce si hrály, večer večeře, koupání probíhalo společně ve vaně. Dokud tam byla matka, tak koupala ona, pokud byla doma, poté většinou žalobkyně s otčímem, i za pomoci sestry [jméno]. Uspávání probíhalo v pokojíčku zemřelých tak, že obvykle se jim pustila pohádka na DVD. Chodily jen do školky do [obec], asi 3-4 km daleko, kroužky žádné neměly, kamarádily se s dětmi paní [příjmení]. Když bydlela ve společné domácnosti i matka, obstarávala většinou snídaně a večeře ona, žalobkyně si se sestrami hlavně hrála a trávila s nimi převážnou část dne. Po svěření zemřelých do péče otčíma bylo v plánu společné bydlení a péče o zemřelé v domácnosti otčíma. [jméno] [příjmení] měla právě nastupovat do školy. Po smrti matky a zemřelých se žalobkyni hodně změnil život, nebylo dne, kdy by na ně nemyslela. Na čas se odstěhovala ke svému otci, když probíhalo řízení o jejím svěření do jeho péče. Poté se nastěhovala zpět k otčímovi, hlavně kvůli škole, tak aby nemusela dojíždět.

31. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že je tetou zemřelých. Uvedla, že matka se nastěhovala k otci zemřelých i se svými dcerami [jméno] a [jméno], následně po narození zemřelých soužití z počátku fungovalo, pak již méně. Co se týkalo dětí, měly spolu všechny sestry zdravý sourozenecký vztah, hrály si, povídaly, starší hodně pomáhaly mladším. Staraly se o ně. Kromě školy spolu trávily většinu dne. Barvu očí dětí svědkyně uvádí modrozelenou. Svědkyně si vzpomíná, že s panem [příjmení] žila a žije [celé jméno žalobkyně] po celou dobu až dosud, [celé jméno žalobkyně] se odstěhovala kvůli studiu školy do [obec]. Důvodem rozvratu vztahu rodičů zemřelých dle svědkyně byla žárlivost matky. Podezírala otce ze vztahu s jinou ženou. Při návštěvách svědkyně se však matka většinou krotila. Zemřelé se kamarádily s dětmi z rodiny [příjmení]. Vztah žalobkyň se zemřelými byl hodně intenzivní. Měly se hodně rády, nahrazovaly matku v její péči, nejdříve hlavě [jméno], pak i [jméno], velmi se o ně staraly.

32. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byla přítelkyní rodiny, seznámili se přes dceru [jméno], která chodila do školky s dětmi svědkyně. Následně se stýkali na návštěvách nebo společných oslavách dětí. Uvedla, že jí bylo známo, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] studovala v [obec] a v domácnosti v té době nebydlela, žalobkyně [celé jméno žalobkyně] tam bydlela po celou dobu. O tragické události se dozvěděla od otce zemřelých, který k nim měl ten den s nimi přijet, ale nedorazil. Po té události se příliš nestýkali. Svědkyně tam jezdit nemohla, dělalo jí to problém, takže jezdila jen žalobkyně [celé jméno žalobkyně] s otcem zemřelých k svědkyni. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] dělala školu, takže to nějak museli zvládnout. Oblíbené jídlo zemřelých byly palačinky a kuřecí maso, pohádku - Ledové království, barva - růžová a modrá z pohádky Frozen, s jejich dětmi si hodně hrály na princezny, tančily, oblíbené hračky - panenky, barvu očí si svědkyně nevybaví. Kromě školky v [anonymizováno] a pak v [anonymizováno] zřejmě nenavštěvovaly žádné kroužky. Starší sestry hodně pomáhaly s péčí o děti, měly se hodně rády.

33. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se jedná o bývalého partnera žalobkyně [celé jméno žalobkyně]. S žalobkyní byl od roku 2016 do roku 2021. V té době [celé jméno žalobkyně] v podstatě nahrazovala zemřelým matku, starala se o ně, vařila jim, když matka nebyla doma. Poté, co se matka odstěhovala od otčíma, pečovala [celé jméno žalobkyně] o zemřelé téměř kompletně, protože žalobkyně [celé jméno žalobkyně] v té době doma nebydlela. Když však přijela, byla s nimi i ona. Matka žalobkyň občas měla svoje chvíle, tedy nebyla úplně příjemná nebo se sebrala a odjela sama pryč nebo se zemřelými. I přes to se s ní snažily žalobkyně vycházet. V den tragické nehody byl svědek spolu s žalobkyněmi v jejich bydlišti na [obec], když otčím odjel pro zemřelé a stále se nevracel ani nezvedal telefon. V televizi viděli ve zprávách autonehodu na [obec], což bylo místo kudy jezdili a kde zemřelé žily. Viděli též auto značky Seat, stříbrný Seat, o kterém věděl, že v tu dobu s ním jezdila matka žalobkyň. Žalobkyně začaly brečet a snažily se dovolat otčímovi, ten však v tu dobu nezvedal telefon. Pak teprve dorazily policejní auta spolu s otčímem, panem [příjmení] a psycholog, kdy jim bylo sděleno, co se stalo. Žalobkyně situaci samozřejmě neprožívaly dobře a moc se o tom nechtěly bavit. Svědek byl i osobně přítomen extrémním výbuchům vzteku matky, které se projevovaly někdy až jako stav nepříčetnosti, což se ale matka většinou snažila před jinými osobami skrývat.

34. Z videí založených žalovanou do spisu dne 5. 12. 2022, facebookových profilů žalobkyň, jakož i článků na portálu Expres„ Dcera řidičky z [obec] promluvila: Máma brala antidepresiva“,„ Máma říkala, že to napálí do stromu. Rozhovor s dívkou, jejíž matka měla zabít sebe i děti“,„ Matka, která zabila sebe a dcery, byla zpopelněna bez obřadu. Nebude mít ani hrob!“ vyplývá, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] smrt zemřelých a její okolnosti, jakož i dlouhodobě neuspokojivou situaci v rodině medializovala, a to prostřednictvím videí, která buď sama natočila nebo v nich poskytla rozhovor novinářům (první pořízeno den po autonehodě). Dané rozhovory též byly publikovány v písemné podobě. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] v nich jednak vystupovala proti své zemřelé matce s tím, že tato nebyla psychicky v pořádku a zemřelé připravila o život úmyslně. Rovněž obviňovala orgány veřejné moci (zejména OSPOD) z neschopnosti adekvátním způsobem reagovat na podání, která měli otec zemřelých a žalobkyně činit a v nichž měli na riziko rozšířené sebevraždy matky upozorňovat ještě před předmětnou autonehodou. Uvedených přístup žalobkyně vyvolal vlnu kontroverzí jednak na internetu (facebookové profily žalobkyň) a též dědeček žalobkyň z matčiny strany v tomto ohledu vystoupil na její obranu, když sám poskytl rozhovor [příjmení] [příjmení].

35. Z kopie oznámení o převzetí právního zastoupení a uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v důsledku usmrcení osoby při dopravní nehodě a předžalobní výzva ze dne 12. 10. 2020 a emailu ve věci„ Automatická odpověď? Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za poškozené“ ze dne 12. 10. 2020 soud zjistil, že předmětné nároky žalobkyně u žalované uplatnily dne 12. 10. 2020.

36. Z kopií dokumentů„ Informace o výplatě pojistného plnění“ ze dne 26. 1. 2021 soud zjistil, že v uvedeném dokumentu žalovaná deklaruje, že ukončila šetření pojistné události – smrti zemřelých.

37. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že k předmětné autonehodě došlo tak, jak je uvedeno v bodě 21 odůvodnění tohoto rozsudku, a to z příčin a s důsledky tam uvedenými. Smrt zemřelých tak způsobila společná matka posledně uvedených a žalobkyň. S ohledem na okolnosti případu, zejména nervovou labilitu matky, její předchozí agresivní chování a vyhrocený soudní spor o péči o zemřelé, který v konečném důsledku vyzněl v neprospěch matky (zemřelé svěřeny do péče otce) však panovalo podezření, že matka smrt svou i zemřelých přivodila úmyslně (rozšířená sebevražda). Matka zemřelé před nehodou nepřipoutala. Jednání matky bylo předmětem šetření orgánů činných v trestním, jak je uvedeno v bodě 22 odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobkyně byly polorodé sestry zemřelých (společná matka). Vztahy matky a otce zemřelých, jakož i matky a žalobkyň byly před předmětnou autonehodou disharmonické (blíže viz bod 27 a 28 odůvodnění tohoto rozsudku, zejména pokud jde o dynamiku těchto vztahů, příčiny rozvratu partnerského soužití matky a otce zemřelých a jejich důsledky (ukončení společného soužití), jakož i psychologický profil matky). Probíhala partnerská odluka rodičů zemřelých, která vedla i k tomu, že jejich otec a žalobkyně byli matkou proti jejich vůli od zemřelých de facto odloučeni v době cca roku před autonehodou (styk pouze ve výchovném centru za asistence OSPOD). S ohledem na svěření zemřelých do péče otce (bytem [obec a číslo]) však byl u žalobkyně [celé jméno žalobkyně] předpoklad obnovení soužití se zemřelými ve společné domácnosti na posledně uvedené adrese. Žalobkyně na ní žila společně s otcem zemřelých i poté, co se matka se zemřelými odstěhovala. I v případě žalobkyně [celé jméno žalobkyně] byl předpoklad obnovení vztahů se zemřelými na úrovni předcházející odstěhování matky. [celé jméno žalobkyně] nicméně již v dané době ve společné domácnosti nežila. Odstěhovala se v roce 2016 kvůli neshodám s matkou. Za zemřelými poté dojížděla a trávila s nimi volný čas, kdy neměla školu ani práci. Žalobkyně žily se zemřelými ve společné domácnosti od jejich narození, resp. v případě žalobkyně [celé jméno žalobkyně] od roku 2013. Matka své rodičovské, resp. mateřské, povinnosti vůči zemřelým plnila. Žalobkyně jí v tomto v rámci svých možností jakožto starší sestry zemřelých pomáhaly. O předmětné autonehodě se žalobkyně poprvé dozvěděly z televizních zpráv. S ohledem na informace v nich uvedené (čas a místo autonehody, přítomnost dvou nezletilých včetně specifikace věku, snímky havarovaného vozidla) sice neměly jistotu, že se jí zemřelé skutečně účastnily. Měly však důvodné obavy/předtuchu, že tomu tak je. Snažily se proto opakovaně telefonicky kontaktovat otce zemřelých, aby se od něj dozvěděly bližší informace týkající se předání zemřelých matkou. Ten však nebral telefon a nejistota žalobkyň byla ukončena až cca po třech hodinách, tj. po příjezdu policie a otce zemřelých do bydliště posledně uvedeného, kde se v dané době nacházely i žalobkyně. Po předmětné nehodě se k ní a jejím okolnostem žalobkyně [celé jméno žalobkyně] vyjadřovala ve veřejném prostoru, jak je uvedeno v bodě 34 odůvodnění tohoto rozsudku. Relevantní právní úprava 38. Podle § 22 odst. 1 o. z. je osoba blízká příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen„ partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

39. Dle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení.

40. Dle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

41. Dle § 6 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

42. Dle § 9 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je plnění pojistitele splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

43. Dle § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření. Právní hodnocení 44. Mezi účastníky řízení není základ nároku sporný. Ostatně žalovaná na něj dobrovolně plnila (viz bod 25 odůvodnění tohoto rozsudku). Spor je veden toliko v rovině určení výše peněžní satisfakce, jíž by se žalobkyním mělo dostat. Účastníci řízení přitom vychází i ze stejné judikatury, jak je shrnuta níže.

45. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, mimo jiné uvádí: „ 17. Nejvyšší soud považuje za účelné pro praxi (soudní i mimosoudní) obdobně jako v Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví pro zajištění automatické valorizace náhrad vázat jejich vyčíslení na ukazatel průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Se zohledněním shora zmíněných souvislostí lze za základní částku náhrady považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné mzdy (obdobnou metodu užil Krajský soud v Ostravě v rozhodnutích ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 6 To 370/2014, ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 6 To 404/2015, ze dne 8. 4. 2016, sp. zn. 6 To 51/2016, ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 6 To 122/2016, citováno dle Shrnutí rozhodovací činnosti českých soudů na trestním úseku (…). Takto nastavená základní částka je pak východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady.

18. Soud musí při úvaze o přiměřenosti navrhované satisfakce za nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu, musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2206/2006) .Vycházet je přitom třeba z principu proporcionality tak, že soud porovná částky této náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen obdobných, ale i dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, zejména do práva na lidskou důstojnost. Jinými slovy způsobem, jak lze dosáhnout relativně spravedlivého vyčíslení výše relutární náhrady, je zohlednění částek přiznaných v jiných srovnatelných řízeních, současně při respektování předem jasných a pevných kritérií (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14).

19. Výčet okolností vyjmenovaných v § 2957 o. z., které představují obecné zásady pro stanovení výše náhrady za nemajetkovou újmu (jde o okolnosti zvláštního zřetele hodné, které se mohou vyskytnout i při usmrcení či závažném ublížení na zdraví), je pouze demonstrativní (příkladmý), a je tedy třeba zohlednit i další okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Relevantní kritéria pro rozhodování o výši relutární náhrady shrnul Nejvyšší soud na základě poznatků z judikatury k občanskému zákoníku z r. 1964 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2535/2013). Ústavní soud sice rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil, hlediska určení výše náhrady však převzal (srov. nález ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, odst. 53 a 54). Má-li mít orientační určení výše náhrad způsobilost sjednotit soudní praxi a dosáhnout účelu sledovaného v § 13 obč. zák. (tj. v obdobných případech rozhodnout obdobně), měla by základní částka být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků (obdobně viz Metodika k náhradě nemajetkových újem na zdraví, část A/X).

20. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita a kvalita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případné poskytnutí jiné satisfakce. Vzájemný vztah je významný proto, že ztráta milované osoby zasáhne pozůstalého nesrovnatelně citelněji než ztráta příbuzného, k němuž má vztah neutrální či dokonce negativní. Při zohlednění věku zemřelého se odlišuje, nakolik je prožívána ztráta novorozence jeho rodiči, ztráta rodiče jeho dětmi nebo ztráta osoby důchodového věku jeho vnoučaty. I když ztráta rodiče představuje újmu v každém věku, bude mít jiný dopad na dítě útlého věku, které si ztrátu není dosud schopno plně uvědomit (absence rodiče jej však bude ovlivňovat a provázet celým dalším životem), jiný na dítě školního věku, které je na rodiči citově i existenčně závislé, a konečně jiný na dospělého jedince, který již nežije ve společné domácnosti s usmrceným rodičem a má vlastní rodinu. Náhrada nákladů na výživu je pak samostatným nárokem majetkového charakteru, ovšem ztráta osoby, na níž je pozůstalý existenčně závislý, se jistě negativně projeví i ve sféře osobnostního prožívání. Zákon zde jednoznačně preferuje peněžitou náhradu, takže jiná forma satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení) obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí a následné posouzení jejího významu však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění (srov. Vojtek, P. in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1118-1119, dostupné v systému ASPI). Zohlednit lze rovněž, byl-li poškozený očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl (srov. Bezouška, P. in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1722, marg. č. 30-31).

21. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především postoj škůdce ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce. Právě postoj škůdce může ovlivnit vnímání újmy pozůstalým; vstřícné chování, omluva či projevená lítost škůdce může zmírnit dopady nemajetkové újmy, naopak jeho lhostejnost, arogance či projevená bezcitnost ji může ještě prohloubit. Průměrný člověk obdařený svědomím bude způsobením smrti jinému bezpochyby sám otřesen, jestliže se to projeví například dokonce psychickými problémy, je možné je zohlednit. Je třeba vzít zřetel na okolnosti smrti, především z pohledu počínání škůdce; větší dopad na prožívání sekundárních obětí má úmyslné usmrcení než usmrcení z nedbalostí či objektivní odpovědnost za výsledek.

22. Majetkové poměry škůdce coby kritérium stanovení náhrady nemajetkové újmy je nezbytné vnímat toliko jako výjimečný nástroj zmírnění přílišné tvrdosti zákona. Kritériem zkoumání majetkových poměrů škůdce nesmí být chápáno tak, že je přímá úměrnost mezi rozsahem majetku škůdce a výší náhrady. Majetkové poměry nepředstavují okolnost významnou pro strádání poškozeného. Právo na soukromí a rodinný život sekundární oběti je funkčně vyšší hodnotou než právo na ochranu majetku škůdce. Hájení ekonomických zájmů škůdce by mohlo pozůstalým vzniklou újmu ještě prohloubit. Jde tedy pouze o určitý korektiv sloužící k eliminaci neúnosně vysokých nároků na náhradu nemajetkové újmy. Přihlížet lze výjimečně též k majetkovým poměrům škůdce tak, aby byla dána možnost reálného uspokojení přiznaných nároků. Rozhodující však nejsou pouze majetkové poměry škůdce v době rozhodování, ale i perspektiva jejich potenciálního vývoje v budoucnosti. Majetkové poměry škůdce tedy zásadně nehrají roli pro odstupňování výše náhrady; jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Daným postupem rovněž dochází k aplikaci zásady proporcionality (srov. shodně v rámci adhezního řízení již zmíněný rozsudek sp. zn. 4 Tdo 1402/2015). V kontextu uvedeného je zřejmé, že v posuzované věci nejsou majetkové poměry žalované, a to ani okolnost, že jde o právnickou osobu (příspěvkovou organizaci) pojištěnou pro případ odpovědnosti, důvodem pro navýšení náhrad dovolatelům; ani v tomto případě tedy nelze odvolacímu soudu ničeho vytknout.“.

46. Za pozornost dále stojí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3463/2018, podle nějž výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením sourozence může v případě intenzivnějších vztahů pozůstalého se zemřelým dosáhnout úrovně základu pro nejbližší osoby blízké.

47. Soud nemá důvod pochybovat o tom, že žalobkyně měly se zemřelými zdravý sourozenecký vztah, když s nimi vyrůstaly, resp. dospívaly. Uvedené vyplynulo nejenom z účastnických výpovědí žalobkyň, ale potvrdili to i vyslechnutí svědci. Soud nepochybuje ani o tom, že žalobkyně o zemřelé jakožto starší sestry v určité míře pečovaly. Z dokazování však nevyplynulo, že by tak činily způsobem vymykajícím se povaze jejich sourozeneckému vztahu. O zemřelé primárně pečovala jejich matka (případně otec) a žalobkyně ji v tomto pouze doplňovaly, resp. jí vypomáhaly. Jakkoli byl vztah žalobkyň k zemřelým intenzivní, z dokazování nevyplynulo, že by byly jejich de facto matkami. Při určování základní částky peněžní satisfakce proto je namístě vycházet ve smyslu výše uvedené judikatury ze 14násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti zemřelých, tj. z částky 446 390,00 Kč (14* 31 885 Kč, průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2018, viz bod 26 odůvodnění tohoto rozsudku).

48. Tuto základní částku bylo namístě v souladu s výše uvedenou judikaturou dále upravovat zohledněním individuálních okolností případu. Za tyto okolnosti soud považuje v prvé řadě samotný fakt, že žalobkyně přišly při jedné tragické události hned o tři osoby blízké, kromě zemřelých též o svou matku. Podstatný byl též dětský věk zemřelých a mladický věk žalobkyň. Ty tak byly v konečném důsledku ochuzeny o většinu (předpokládaného) společného života se zemřelými. Posledně uvedené navíc z tohoto světa odešly, aniž mohly zanechat potomstvo, které by bylo pokračovatelem jejich rodové linie. Ze života žalobkyň tak z tohoto hlediska zmizely, jakoby nikdy neexistovaly. Stalo se tak navíc v době dospívání žalobkyň, tj. v době zvláště citlivé. Dalšími okolnosti relevantní z hlediska zvýšení částky finančního zadostiučinění se váží k samotné autonehodě, tomu, co jí předcházelo, i okolnostem bezprostředně po ní následujícím. Smrt zemřelých zaviněná matkou (ať už úmyslně nebo nedbalostně) byla ve své podstatě rozuzlením vleklého sporu jejich rodičů, v němž žalobkyně vystupovaly proti své matce. Tu označovali jako nervově labilní a agresivní (verbálně i fyzicky), a to i vůči zemřelým. Rozporovaly její obvinění vznášená vůči otčímovi, kvůli kterým byl tento trestně stíhám a obžalován. Lze tak shrnout, že dlouhodobě vyvíjely aktivity směřující k ochraně ostatních členů rodiny. Přesto se zemřelé nepodařilo„ zachránit“. Stejně tak forma, jakou se dozvěděly o smrti zemřelých, zvyšuje újmu, jež žalobkyně utrpěly. Tyto byly vystaveny stresu, když se o předmětné autonehodě dozvěděly nejprve z televize, neměly však najisto postaveno, že se daná autonehoda skutečně stala právě jejich blízkým. Toto potvrzení přišlo až o několik hodin později prostřednictvím jejich otčíma, resp. policejního doprovodu. V této souvislosti je namístě dodat, že následné vystupování v médiích a na sociálních sítích žalobkyně [celé jméno žalobkyně] na uvedeném nemůže ničeho změnit. Z provedeného dokazování nijak nevyplývá, že by žalobkyně tragické události zneužívala za účelem svého osobního zviditelnění či jakéhokoli jiného prospěchu. Z pouhého faktu, že se žalobkyně zapojila do mediálního ruchu, který se kolem předmětné autonehody vytvořil, a to původně bez jakéhokoli přičinění žalobkyň, nelze dovozovat, že by žalobkyně [celé jméno žalobkyně] přistupovala ke smrti zemřelých jakkoli povrchně či lehkovážně. Za jediný faktor do určité míry snižující újmu žalobkyň, resp. její následky, lze považovat skutečnost, že ji posledně uvedené sdílely, a to jednak spolu navzájem a dále pak s otčímem, s nímž zjevně měly vztah bez ohledu na to, že s ním nebyly pokrevně příbuzné.

49. S ohledem na výše uvedené soud základní částku 446 390,00 Kč navýšil na 675 000 Kč za každou ze zemřelých, tj. o 51,21 % Celkem by tedy každá z žalobkyň měla obdržet 1 350 000 Kč. S ohledem na den uplatnění předmětných nároků u žalované 12. 10. 2020 (viz bod 35 odůvodnění tohoto rozsudku) měla tato dle § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla šetření pojistné události zásadně ukončit do 12. 1. 2021 a do 27. 1. 2021 žalobkyní vyplatit pojistné plnění dle § 9 odst. 2 posledně uvedeného zákona. Žalovaná je o tomto skutečně informovala dne 26. 1. 2021 (viz bod 36 odůvodnění tohoto rozsudku). Vyplatila jim však pouze částku 450 000 Kč za ztrátu každé ze zemřelých, tj. celkem 900 000 Kč každé z žalobkyň. Počínaje 28. 1. 2021 se tak dostala do prodlení s výplatnou zbylé části zadostiučinění (450 000 Kč). Po dalším plnění žalované ve výši 200 000 Kč každé z žalobkyň dne 18. 3. 2021 (viz bod 25 odůvodnění tohoto rozsudku) byla žalovaná v prodlení s úhradou jistiny 250 000 Kč každé z žalobkyň. Soud proto žalobkyním kromě posledně uvedené jistiny přiznal též nárok na její příslušenství ve formě úroků z prodlení v zákonné výši, a to v rozsahu odpovídajícím výše popsanému prodlení žalované (výroky III. a IV. tohoto rozsudku).

50. Ve zbylém rozsahu pak žalobu jako nedůvodnou zamítl (výroky I. a II. tohoto rozsudku).

51. O náhradě nákladů řízení žalobkyně [celé jméno žalobkyně], jež byly v řízení co do základu zcela úspěšná, a konkrétní výše přiznaného zadostiučinění závisela na úvaze soudu, rozhodl soud ve výroku V. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 988,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 8. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 10. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 11. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 9 920 Kč (2 x 4 960 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 3. 2023 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 6 200 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 7. 2023 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 480 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 8. 2023 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 9. 2023 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 9 679,26 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 10. 2022 částka 2 394,06 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 412 ujetých km v částce 3 788,13 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 3. 2023 částka 2 428,40 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 412 ujetých km v částce 3 856,81 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 7. 2023 částka 2 428,40 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 412 ujetých km v částce 3 856,81 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 9. 2023 částka 2 428,40 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 412 ujetých km v částce 3 856,81 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 139,26 Kč ve výši 8 849,24 Kč.

52. O náhradě nákladů řízení žalobkyně [celé jméno žalobkyně] rozhodl soud ve výroku VI. tohoto rozsudku. Pokud jde o důvody rozhodnutí, lze v plném rozsahu odkázat na odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení žalobkyně [celé jméno žalobkyně], neboť ta uplatňovala obdobný nárok jako žalobkyně [celé jméno žalobkyně], měla úspěch ve stejném rozsahu a byla zastupována týmž právním zástupcem ve stejném rozsahu.

Poučení