63 C 34/2023 - 99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] s.r.o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] 3 zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 134 476 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žalobní tvrzení 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] podala žalobkyně u Finančního úřadu pro hl. m. Prahu přiznání k DPH za zdaňovací období listopad 2015. Dne [datum] pak byla protokolem č.j. [Anonymizováno] zahájena kontrola na dani z přidané hodnoty. Žalobkyni byl vyloučen nárok na odpočet daně ve výši [částka]. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které zamítlo Odvolací finanční ředitelství svým rozhodnutím ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Poté byla žalobkyni rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], zamítnuta kasační stížnost. Rozsudek Nejvyššího soudu byl právnímu zástupci žalobkyně doručen dne [datum].

3. Celková doba řízení činila ode dne [datum] do dne [datum] 6 let a 2 měsíce. Jde o dobu nepřiměřeně dlouhou. Proto žalobkyně požádala žalovanou dne [datum] o přiznání o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů („z. o. š.“).

4. Řízení před daňovými orgány bylo zatíženo mimořádným průtahem. Daňové orgány nečinily odpovídající úkony směřující k vymáhání ve lhůtách podle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a posléze § 160 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů („d. ř.“). Současně bylo mimořádným průtahem zatíženo i samotné vyřizování žaloby Městským soudem v Praze. Řízení o žalobě bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Běžná lhůta pro vyřízení žaloby přitom podle názoru Nejvyššího správního soudu činí 6 měsíců až 1 rok (rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum], č.j. [spisová značka]). Stejný názor zastává i Obvodní soud pro [adresa] např. v rozsudcích ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či ze dne [datum], sp. zn.: [spisová značka].

5. Základní částku odškodnění, která byla Nejvyšším soudem určena v roce 2011, je třeba navýšit o kumulovanou inflaci 20,5 % za roky 2012 až 2021. Současná ekonomická situace představuje zásadní změnu ekonomických poměrů, která je podle Ústavního soudu důvodem pro zvýšení částek odškodnění. To aproboval rovněž Krajský soud v [adresa], pobočka [adresa], v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

6. Žalobkyně v daňovém řízení obhájila splnění formálních a hmotněprávních podmínek pro nárok na odpočet daně. Prokázala tak, že daň jí tvrzená byla v bezvadném pořádku. Daňové orgány poté zjistily, že dodavatel dodavatele žalobce nezaplatil daň, a proto žalobkyni odepřely nárok na odpočet daně, i když o tom žalobkyně nevěděla a nijak se na platební nekázni svého subdodavatele nepodílela. Jelikož evidenci daní vedou daňové orgány, bylo zjištění platební nekázně extrémně jednouché. Řízení tedy bylo po skutkové stránce prosté. Co se procesní složitosti týče, tak zde bylo mezinárodní dožádání, což je v daňové praxi extrémně jednoduchý úkon pomocí celoevropského online systému VIES. Celkově lze proto daňové řízení považovat triviálně jednoduché.

7. Žalobkyně nikdy nijak nepřispěla k průtahům v řízení. S daňovými orgány vzorně spolupracovala. Doplňovat odvolání lze dle § 111 odst. 2 d. ř. kdykoliv, a žalobkyně tak jen využila svých procesních oprávnění.

8. Vzhledem k tomu, že se jednalo o řízení o [částka], což představuje 24 % celkového majetku žalobkyně, jde tedy o význam zásadní. Závěry daňových orgánů, že došlo ke spáchání daňového podvodu, nelze vytrhávat z kontextu. Nebyl dán žádný nepoctivý úmysl žalobkyně. Daňový podvod ve smyslu daňového práva není trestnou činností a nelze tak použít judikaturu Nejvyššího soudu k minimalizaci významu průtažného řízení pro žalobkyni. Tento náhled na věc aproboval Městský soud v Praze v rozsudcích ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se na daňovém podvodu podílela neopatrným výběrem svého dodavatele, jak uvedlo Odvolací finanční ředitelství v bodě 107 odůvodnění svého rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] Jednalo se tedy toliko o běžné podnikatelské selhání, které je zcela standartní a ničím nevybočující. Okolnost, že žalobkynin subdodavatel nezaplatil daň, žalobkyně nevěděla, ani vědět nemohla, protože správa daní je neveřejná. Žalobkyně se rozhodně dopustila protiprávního jednání. Nelze však bez dalšího dovozovat, že by to odůvodňovalo závěr o minimalizaci významu předmětu řízení coby celku pro žalobkyni. Odsouzení bývalého jednatele, na které poukazuje žalovaná, nemá s žalobkyní žádnou spojitost. Vyjádření žalované 9. Žalovaná uvedla, že projednala dne [datum] uplatněný nárok žalobkyně a tento jí nepřiznala.

10. Žalovaná obdržela ve dnech [datum] až [datum] celkem [hodnota] obsahově obdobných žalob na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou daňového řízení a navazujícího soudního řízení ohledně zdaňovacích období prosinec 2014 až prosinec 2015. Žalobkyně požaduje přiměřené zadostiučinění samostatně za každé zdaňovací období zvlášť.

11. Za zdaňovací období prosinec 2014 až prosinec 2015 vedl správce daně více daňových kontrol, na základě kterých vydal za předmětná zdaňovací období platební výměry. O odvolání žalobkyně proti platebním výměrům rozhodlo Odvolací finanční ředitelství jedním rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. O věci bylo tedy již v rámci odvolacího řízení rozhodováno společně. Stejně tomu tak bylo před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a před Nejvyšším správním soudem, který zamítl kasační stížnost žalobkyně rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

12. Obvodní soud pro [adresa] vydal dne [datum] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] rozsudek, týkající se zdaňovacího období únor 2015. Obvodní soud pro [adresa] předmětným rozsudkem částečně vyhověl žalobkyni, když konstatoval porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Nárok žalobkyně na finanční zadostiučinění zamítl, a to vzhledem k nepatrnému významu řízení pro žalobkyni. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

13. Z pohledu vzniku újmy z titulu nepřiměřené délky řízení je třeba postup orgánů veřejné moci ohledně daňové povinnosti žalobkyně k dani z přidané hodnoty za všechna dotčená zdaňovací období považovat za jediné řízení, v rámci kterého byla žalobkyně vystavena jedné psychické újmě způsobené jí tvrzenou nepřiměřenou délkou řízení. Proto je třeba již přiznané zadostiučinění v nyní vedeném řízení zohlednit.

14. Věc byla skutkově složitá, neboť v rámci daňové kontroly probíhalo rozsáhlé dokazování a vyskytoval se zde mezinárodní prvek. Během daňové kontroly byly prováděny svědecké výpovědi (mimo jiné i v rámci mezinárodního dožádání polskou daňovou správou) či byly vícekrát podávány žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní, a to do Rakouska, Německa a Polska. Nelze souhlasit s žalobkyní, že mezinárodní dožádání je extrémně jednoduchým úkonem. V posuzovaném řízení provedené mezinárodní dožádání nebylo napojeno na žádný automatizovaný systém, ale probíhalo v rámci výměny informací L3 (prostřednictvím tzv. SCAC formulářů). To znamená, že dožádání bylo postupováno z územního pracoviště správce daně přes správce daně na Generální finanční ředitelství, které žádost muselo přeložit a odeslat do jiného členského státu. V jiném členském státu byla odpověď místního správce daně opět přeložena a dostala se k příslušné tuzemské úřední osobě postupně stejnou cestou zpět. Dále bylo ověřováno sídlo společnosti E. t. s.r.o. Odvolací finanční ředitelství se muselo vypořádat s rozsáhlým spisovým materiálem, který čítal zhruba 2 000 stran, a rozhodlo jedním rozhodnutím o odvolání proti 13 platebním výměrům.

15. Žalobkyně požádala dne [datum] o prodloužení lhůty k vyjádření do konce července 2017 z důvodu letních dovolených a zároveň se omluvila z jednání navrženého na [datum]. Žalobkyně dále požádala dne [datum] o posunutí termínu jednání navrženého na [datum] s odůvodněním čerpání dovolené do konce srpna 2017. Správce daně žalobkyni vyhověl a jednání se konalo dne [datum]. Žalobkyně doplnila odvolání proti platebním výměrům po 3 měsících.

16. V průběhu daňové kontroly nedošlo ze strany správce daně k průtahům, neboť potřebné úkony činil ve lhůtách přiměřených povaze dané věci. Délka daňové kontroly odpovídala její skutkové složitosti a potřebě objasnění konkrétních okolností důležitých pro správné vyměření daně. Odvolací finanční ředitelství zažádalo před vydáním rozhodnutí o odvolání Generální finanční ředitelství o prodloužení šestiměsíční lhůty dle čl. I bodu 1 písm. a) ve spojení s čl. II bodem 1 Pokynu č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní. Generální finanční ředitelství žádosti vyhovělo a lhůtu prodloužilo o požadované 4 měsíce. Odvolací finanční ředitelství stanovenou lhůtu následně překročilo o měsíc a půl. Nepatrné překročení interní lhůty přitom nelze považovat za zásadní při hodnocení přiznání nároku na náhradu újmy.

17. Celková délka soudního řízení trvala 3 roky a 2 měsíce, přičemž řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Celková délka samotného soudního řízení byla vzhledem k průtahu Městského soudu v Praze nepřiměřená. Ministerstvo spravedlnosti ČR shledalo jako dostatečnou satisfakci konstatování nepřiměřené délky soudního řízení, neboť zhodnotilo význam předmětu řízení pro žalobkyni jako zcela marginální, a to z důvodu existence podvodu žalobkyně na DPH, která je zřejmá z celé řady nestandardních okolností v řetězci plnění, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Průtah existující jen v určité části řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená.

18. Žalobkyně nepodala v průběhu řízení podnět na ochranu před nečinností dle § 38 d. ř., což je v rozporu s tvrzeným zásadním významem řízení pro žalobkyni. Řízení mělo pro žalobkyni zcela marginální význam. Žalobkyně nejednala v dobré víře a nepřijala veškerá opatření, která od ní mohla být rozumně vyžadována, aby se vyloučilo její zapojení do podvodného obchodního řetězce. Nejistota žalobkyně tedy spočívala prakticky pouze v tom, zda správce daně její jednání v rozporu s daňovými předpisy odhalí nebo nikoliv. Jak výstižně konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], „[ú]častníku, jehož nejistota ohledně výsledku řízení se omezuje na to, zda jeho nepoctivý úmysl bude prokázán, je okolností, která vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení na jeho straně vyvrací“.

19. Tehdejší jednatel žalobkyně, [jméno FO], dat. nar. [datum], bytem [adresa], byl soudem pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (jako OSVČ za ZO leden 2011 až listopad 2013).

20. Celková délka řízení byla přiměřená, a to vzhledem ke složitosti věci, řádnému postupu orgánů Finanční správy ČR a četnosti stupňů, na kterých řízení probíhalo. Pokud by přesto převážil právní názor, že délka řízení byla nepřiměřená, nepřipadá zde v úvahu jiné zadostiučinění než konstatování porušení práva, a to s ohledem na marginální význam řízení pro žalobkyni, která se účastnila podvodu na DPH.

21. Navyšování základní částky o kumulovanou výši inflace nemá v tuzemském právním řádu oporu. Základní částka vyjádřená ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]2010, („Stanovisko“) neobsahuje inflační doložku. Skutkový stav 22. Účastníci řízení učinili na jednání soudu dne 14 8. 2023 nespornými svá vzájemná skutková tvrzení týkající se průběhu předmětných řízení (viz též bod 6 žaloby a odstavec druhý oddílu I. vyjádření žalované ze dne [datum]). Soud na základě toho při svém rozhodování vycházel z následujících skutkových zjištění: Daňové řízení [datum] Žalobkyně podala u Finančního úřadu pro hl. m. Prahu daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2015. [datum] Zahájena daňová kontrola mimo jiné za zdaňovací období listopad 2015, viz protokol č. j. [Anonymizováno]. Předtím byly zahájeny daňové kontroly i za ostatní zdaňovací období. V průběhu daňových kontrol bylo provedeno několik mezinárodních dožádání do Rakouska, Německa a Polska. Probíhal také výslech svědků, a to i ve spolupráci s polským správcem daně. Dále bylo ověřováno sídlo společnosti [Anonymizováno]. [datum] Žalobkyni doručeno seznámení s výsledkem kontrolního zjištění č. j. [Anonymizováno] za ZO leden až prosinec 2015. [datum] Žalobkyně se vyjádřila k výsledkům kontrolního zjištění. Žalobkyně s výsledkem kontrolního zjištění nesouhlasila a navrhla výslech svědka W. Markowskiho. [datum] Výslech svědka W. Markowskiho polskou daňovou zprávou. [datum] Žalobkyně seznámena s doplněním kontrolních zjištění ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. [datum] Žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření k doplněním kontrolních zjištění do [datum] a omluvila se z jednání navrženého na [datum], č. j. [Anonymizováno]. [datum] Žalobkyně vyrozuměna o projednání a podpisu zpráv o daňové kontrole, jednání navrženo na den [datum], č. j. [Anonymizováno]. [datum] Správce daně stanovil termín projednání a podpis zpráv o daňové kontrole na den [datum], a to z důvodu omluvy žalobkyně ze dne [datum] z původně navrženého termínu jednání, č. j. [Anonymizováno]. [datum] S žalobkyní byla projednána zpráva o daňové kontrole č. j. [Anonymizováno] („zpráva o daňové kontrole“). Téhož dne byla zpráva o daňové kontrole podepsána a došlo k ukončení daňové kontroly. [datum] Na základě zprávy o daňové kontrole byl vydán za ZO listopad 2015 platební výměr č. j. 7148425/17/2002-52521-109424 a žalobkyni byla vyměřena daň ve výši [částka]. Téhož dne byly vydány platební výměry i za ostatní zdaňovací období od prosince 2014 do prosince 2015 pod č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] („platební výměry“). [datum] Žalobkyně podala odvolání proti platebním výměrům k Odvolacímu finančnímu ředitelství. [datum] Žalobkyně doplnila odvolání proti platebním výměrům. [datum] Odvolacímu finančnímu ředitelství bylo doručeno doplnění spisového materiálu k odvolání od správce daně, č. j. [Anonymizováno]. [datum] Odvolací finanční ředitelství požádalo Generální finanční ředitelství o prodloužení lhůty stanovené v pokynu MF-5 k vyřízení odvolání, č. j. [Anonymizováno], a to s ohledem na složitost posuzované problematiky a rozsáhlost spisu, který má přibližně 2 000 stran. [datum] Generální finanční ředitelství shledalo žádost Odvolacího finančního ředitelství o prodloužení lhůty jako důvodnou a prodloužilo lhůtu pro vyřízení předmětného odvolání o 4 měsíce, č. j. [Anonymizováno]. [datum] Odvolací finanční ředitelství odvolání proti platebním výměrům samostatným rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], zamítlo a platební výměry potvrdilo. [datum] Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství o odvolání nabylo právní moci. Soudní řízení [datum] Žalobkyně podala proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], správní žalobu k Městskému soudu v Praze. [datum] Městský soud v Praze žalobu zamítl jako nedůvodnou rozsudkem č. j. [spisová značka]. [datum] Žalobkyně podala proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] kasační stížnost. [datum] Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. [datum] Zamítavý rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci. [datum] Zamítavý rozsudek Nejvyššího soudu byl doručen právnímu zástupci žalobkyně.

23. Z písemného vyhotovení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že projednávaná věc se týká postupu správních a soudních orgánů ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2014 až prosinec 2015. Za jednotlivé měsíce tohoto období bylo správcem daně rozhodnuto 13 platebními výměry ze dne [datum]. Platebními výměry byla žalobkyni vyměřena daňová povinnost na základě daňových kontrol, při nichž bylo zjištěno, že část plnění (dřevěných palet) pocházející z Polska, která žalobkyně odebírala od společnosti [právnická osoba] a dále dodávala svým odběratelům v tuzemsku, byla stižena podvodem na DPH, a u druhé části plnění, která končila u zákazníků žalobkyně v Rakousku a Německu, nebylo prokázáno, že se místo plnění nacházelo v tuzemsku.

24. Z písemného vyhotovení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. Č. j.: [Anonymizováno], soud zjistil, že daňová kontrola za zdaňovací období měsíce prosince roku 2014 byla zahájena dne [datum] (viz protokol č.j. [Anonymizováno]). Daňová kontrola za zdaňovací období měsíce ledna roku 2015 byla zahájena dne [datum] (viz protokol č.j. [Anonymizováno]-104968). Daňová kontrola za zdaňovací období měsíce února a března roku 2015 byla zahájena dne [datum] (viz protokol č. j. [Anonymizováno]-[tel. číslo]). Daňová kontrola za zdaňovací období měsíce dubna a května roku 2015 byla zahájena dne [datum] (viz protokol č. j. [Anonymizováno]). Daňová kontrola za zdaňovací období měsíce června a července roku 2015 byla zahájena dne [datum] (viz protokol č. j. [Anonymizováno]). Daňová kontrola za zdaňovací období měsíce srpna a září roku 2015 byla zahájena dne [datum] (viz protokol č.j. [Anonymizováno]). Daňová kontrola za zdaňovací období měsíce října, listopadu a prosince roku 2015 byla zahájena dne [datum].

25. Z písemného vyhotovení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozsudku zopakoval závěry Městského soudu v Praze, přičemž popsal obchodní řetězec obchodování s paletami za předmětné zdaňovací období (výrobce [Anonymizováno] Polsko – [právnická osoba] ČR – [právnická osoba] ČR – žalobkyně). Společnost [Anonymizováno], tj. polský výrobce palet, již při fakturaci s prvním článkem v České republice – společností [právnická osoba], přesně znal konečného odběratele žalobkyně. Společnost [právnická osoba] vznikla těsně před zahájením těchto obchodů a měla virtuální sídlo na stejné adrese jako další článek řetězce, společnost [právnická osoba]. Obě společnosti měli shodnou jednatelku, která byla také jediným společníkem. Žalobkyně vznikla také těsně před zahájením předmětných transakci a v době obchodování měla také virtuální sídlo, jednatel žalobkyně přitom s paletami dlouhodobě obchoduje jako fyzická osoba s provozovnami v Plzni, avšak žalobkyně obchodovala výlučně v tomto řetězci a ihned ve velkém objemu. Bylo zkonstatováno, že neopodstatněné přeprodeje se zapojením většího počtu mezičlánků pouze přeprodávajících zboží jsou typické pro karuselové podvody. Žalobkyni přitom nic nebránilo obchodovat přímo s výrobcem společností CMC. Nejvyšší správní soud se tak ztotožnil s hodnocením Městského soudu v Praze, že transakce uskutečněné žalobkyní v příslušných zdaňovacích obdobích byly stiženy podvodem na DPH. Žalobkyně věděla či vědět mohla o tom, že je zapojena do daňového podvodu, žalobkyně byla také neobezřetná při uzavírání kupní smlouvy se společností [právnická osoba], kterou uzavřela s osobou, která nebyla oprávněna za společnost jednat. Dle Nejvyššího správního soudu je existence podvodu na DPH založena z celé řady zjištěných nestandardních okolností v řetězci plnění, přičemž nešlo o pouhé neodvedení daně, ale účast na daňovém podvodu byla prokázána z mnoha dalších objektivních okolností.

26. Z žádosti o přiznání přiměřeného zadostiučinění ze dne [datum] vč. doručenky datové zprávy ID [Anonymizováno], soud zjistil, že žalobkyně uplatnila dne [datum] u Ministerstva financí nárok, jenž je předmětem tohoto řízení.

27. Ze sdělení Ministerstva financí k žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. – [Anonymizováno]-[jméno FO] [právnická osoba]. ze dne [datum], PID: MFCRCXNPBW, č. j. MF-11483/2022/4402-14, soud zjistil, že Ministerstvo financí v rámci předběžného projednání předmětného nároku neshledalo nesprávný úřední postup správce daně a nemajetková újma nebyla prokázána. Ministerstvo financí tak žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu nepřiznalo.

28. Z písemného vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp zn. [spisová značka], soud zjistil, že v dané věci bylo zdejším soudem rozhodováno o zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně jakožto daňového subjektu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení zahájeném dne [datum] u Finančního úřadu pro hlavní město [Anonymizováno] podáním přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2015 a v navazujícím soudním řízení, vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. [spisová značka] o zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], a v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem vedeném pod sp.zn. [spisová značka]. Zdejší soud v dané věci konstatoval porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

29. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Relevantní právní úprava 30. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

31. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

32. Dle § 5 z. o. š. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

33. Dle § 13 z. o. š. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

34. Dle § 31a z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Právní hodnocení 35. V prvé řadě bylo třeba se vypořádat s otázkou, zda na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny a jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zásadní je v tomto ohledu recentní judikatura Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, bod 48 odůvodnění, shrnuje, že „[n]a správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, zahrnující i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.“. Ohledně aplikovatelnosti této judikatury na postupy správce daně se opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud. Jeho judikatura přitom nebyla v tomto ohledu na první pohled zcela jednoznačná. Na jednu stranu ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud naznačuje, že by se nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, nic neměnilo na dosavadním přístupu spočívajícím na zásadní neaplikovatelnosti práva na přiměřenou délku řízení při výběru daní. Zároveň ale Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], poměrně jasně uvádí, že daňové řízení včetně daňové kontroly je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž se uplatní i právo na jeho přiměřenou délku ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny.

36. Městský soud v Praze se k výše uvedené judikatuře vyslovil ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V něm mimo jiné uvedl: „V intencích konstantních judikatorních závěrů mají právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, účastníci těch správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum (srov. rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Odvolací soud se dále přidržel přesvědčivě na podkladě závěrů judikatury Ústavního soudu ČR argumentovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož daňové řízení již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda a jeho účastníku svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kuse závěry usnesení sp.zn. [spisová značka] nejsou blíže odůvodněny a rozhodnutí proto nemůže mít judikatorní přesah. Nárok na náhradu újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, vedeného před daňovými orgány a v navazující soudních řízení správním, se odvíjí od shodného skutkového základu a na tato řízení je nutno nahlížet jako na řízení jediné (srov. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. II.ÚS 570/20).“. S uvedenými závěry se zdejší soud plně ztotožňuje a nemá důvod se od nich jakkoli odchýlit. Je tomu tak tím spíše, že na závěry citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zjevně navazuje i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2404/21. Právo žalobce na přiměřenou délku předmětného řízení tedy je dáno.

37. V projednávané věci je posouzení otázky jednoty řízení o to komplexnější, že na základě obdobného skutkového základu, pouze za různá zdaňovací období, bylo zahájeno několik daňových kontrol (viz body 23 až 25 odůvodnění tohoto rozsudku). Je proto otázkou, nakolik lze „řízení“ o nich považovat za jeden celek z hlediska náhrady nemajetkové újmy. V souladu s výše citovanou judikaturou je v tomto ohledu podstatná jednota skutkového základu, který k nim vedl, a úzká časová souvislost (na sebe bezprostředně navazující zdaňovací období). Za daných okolností soud nevidí jediný rozumný důvod, proč by žalobkyně neměla soubor těchto daňových kontrol vnímat jako jeden celek, resp. proč by je měla vnímat separátně. Je tomu tak tím spíše, že za některá zdaňovací období byla daňová kontrola zahájena a vedena společně (viz bod 24 odůvodnění tohoto rozsudku), platební výměry za všechna zdaňovací období byly správcem daně vydány v jediný den (viz bod 22 odůvodnění tohoto rozsudku) a následně již bylo řízení i po formální stránce vedeno společně pro všechna zdaňovací období. Je proto třeba uzavřít, že v daném případě žalobkyni mohla vzniknout pouze jedna újma, kterou by zapříčinila nepřiměřená délka předmětných daňových kontrol a navazujícího řízení jako celku. Jak ostatně uvádí Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], „probíhají-li souběžně dvě nebo více soudních řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])“. V projednávané věci je přitom takováto souvislost s ohledem na shodný skutkový základ dána. Ostatně toto bylo zjevně důvodem, proč jak orgány finanční správy, taky i soudy rozhodovaly o všech zdaňovacích obdobích najednou.

38. Soud se proto dále zabýval otázkou, nakolik byla přiměřená celková délka předmětného řízení zahrnujícího všechny daňové kontroly. Jak vyplývá ze Stanoviska, při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) z. o. š., které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

39. V prvé řadě bylo zapotřebí určit období, v němž předmětné řízení probíhalo. Pokud jde o jeho počátek, Stanovisko v tomto ohledu uvádí, že „[z]ahajuje-li se řízení na návrh, je řízení započato dnem, kdy návrh na zahájení řízení (žaloba) došel orgánu (soudu) […]. Zahajuje-li se řízení z moci úřední (bez návrhu), je řízení zahájeno dnem, kdy rozhodnutí o zahájení řízení bylo doručeno účastníkovi (§ 46 spr. ř., § 81 o. s. ř.).“. Pokud žalobkyně spojuje počátek řízení, resp. daňové kontroly, s podáním daňového přiznání, nelze tento závěr přijmout. Přiznání k DPH není návrhem, kterým by se zahajovalo jakékoli řízení před orgány daňové správy. Jedná se pouze o úkon, jímž daňový subjekt plní svou povinnost daň přiznat. Přinejmenším poctivý daňový subjekt tak nemá jakýkoli legitimní důvod předpokládat, že po podání daňového přiznání bude následovat řízení, o jehož výsledku by mohl být v nejistotě. Nelze tak dovozovat ani nemajetkovou újmu z této nejistoty prameníci, kterou by bylo namístě za dané období kompenzovat. Jiný závěr ostatně nevyplývá ani z výše citované judikatury (viz body 35 a 36 odůvodnění tohoto rozsudku). Soud proto vzal jako počátek předmětného řízení okamžik zahájení první daňové kontroly ohledně zdaňovacích období prosinec 2014 až prosinec 2015. Tou byla daňová kontrola za zdaňovací období měsíce prosince roku 2014, jež byla zahájena dne [datum] (viz bod 24 odůvodnění tohoto rozsudku). Celé řízení pak bylo skončeno právní mocí rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tj. dne [datum] (viz bod 22 odůvodnění tohoto rozsudku). Řízení tedy trvalo 6 let, 11 měsíců a 25 dnů.

40. Pokud se jedná o kritérium složitosti řízení, ta je po materiální stránce dána přeshraniční povahou věci a skutečností, že se týkala řetězce složeného z vícero subjektů (viz bod 25 odůvodnění tohoto rozsudku). S tím souvisí i rozsah spisového materiálu, se kterým se orgány přezkoumávající postup správce daně musely seznamovat (přibližně 2 000 stran, viz bod 22 odůvodnění tohoto rozsudku). Z procesního hlediska složitost řízení vyplývá ze skutečnosti, že bylo rozhodována ve dvou instancích, a to jak ve správní části řízení, tak i v soudní části. Rovněž je třeba brát v potaz, že ve věci bylo provedeno mezinárodní dožádání.

41. Pokud se jedná o kritérium jednání žalobkyně, neshledal soud, že by tato řádnému průběhu řízení jakkoli bránila ani že by postup ve věci jakkoli významně komplikovala.

42. Pokud se jedná o postup příslušných orgánů státu ve věci, zjistil soud poměrně značný časový odstup (cca 2,5 roku) mezi podáním správní žaloby a prvním rozhodnutím správního soudu ve věci. Tento časový odstup není ničím objektivně odůvodněn a je již natolik významný, že jej nelze přejít pouhým konstatováním, že se promítl do celkové délky řízení a je tak dostatečně zohledněn v rámci ní. Naopak prodleva Odvolacího finančního ředitelství s rozhodnutím ve věci takové intenzity nedosahuje.

43. Pokud se jedná o význam předmětu řízení pro žalobkyni, touto otázkou se již zdejší soud zevrubně zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] se stejným skutkovým základem týkajícím se zdaňovacího období únor 2015. V dané věci bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V něm se mimo jiné k významu předmětu řízení pro žalobkyni uvádí: „Nelze odhlédnout od toho, že zahájení posuzovaného řízení (daňovou kontrolu) vyvolalo protiprávní jednání žalobkyně (nezákonný odpočet DPH) a v průběhu řízení bylo zjištěno její vědomé zapojení do daňového podvodu (srov. odůvodnění rozhodnutí v soudním řízení správním, zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Je tedy zřejmé, že řízení bylo vyvoláno deliktním jednáním žalobkyně a jak výstižně uvedl soud I. stupně, její nejistota ohledně výsledku řízení spočívala v tom, zda bude její nepoctivý úmysl odhalen, což činí význam předmětu řízení pro ni nepatrným a ani jiné okolnosti věci pro úvahu o peněžním zadostiučinění v daném případě nesvědčí. Bylo by naopak v rozporu s obecně pojímanou představou spravedlnosti, kdyby měla žalobkyně prostřednictvím nároku na satisfakci za nepřiměřenou délku řízení finančně těžit se svého deliktního jednání. Není rozhodné, že toto jednání žalobkyně nemělo trestněprávní rozměr, neboť bylo zjevně společensky škodlivé a mělo za cíl významně zkrátit žalovanou na příjmech, vybíraných ve veřejném zájmu. Soud I. stupně proto správně za analogického využití přiléhavé judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn.[spisová značka], [spisová značka]), jak to v obdobné věci učinil i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], dovodil, že dostatečnou satisfakcí za újmu, vzniklou žalobkyni nepřiměřenou délku řízení, je konstatování porušení jejího práva na přiměřenou délku řízení, jež je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 náhradového zákona (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). Žalobkyní zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] není pro daný případ přiléhavé, neboť se týkalo průtažného civilního řízení z porušení soukromého práva.“.

44. S uvedenými závěry Městského soudu v Praze zdejší soud v tomto řízení necítí potřebu polemizovat a bez dalšího na ně odkazuje, neboť jsou i nyní plně uplatnitelné. Lze tak uzavřít, že s ohledem na výše podaný rozbor jednotlivých kritérií pro posouzení předmětného řízení z hlediska přiměřenosti jeho délky je sice namístě konstatovat, že toto bylo nepřiměřeně dlouhé. Zejména s ohledem na jeho nepatrný význam pro žalobkyni však není namístě jí za to poskytnout další satisfakci nad rámec uvedeného konstatování.

45. Toho se jí již dostalo v rámci výše zmiňovaného řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], a to na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na výše vyloženou jednotu řízení o daňové kontrole za zdaňovací období únor 2015 (předmět řízení sp. zn. [spisová značka]) a řízení o daňové kontrole za zdaňovací období listopad 2015 (nynější předmět řízení) je přitom třeba již poskytnutou satisfakci zohlednit i v rámci úvah o formě a rozsahu dalšího zadostiučinění v tomto řízení (k tomuto viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zejména bod 23 odůvodnění).

46. Je tak třeba uzavřít, že nemajetková újma žalobkyně způsobená nepřiměřenou délkou předmětného řízení byla dostatečně saturována v rámci řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a navazujícího řízení odvolacího. Není tak již namístě poskytovat další satisfakci, a to ani ve formě dalšího (duplicitního) konstatování. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý z osmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], příprava na jednání soudu ze dne [datum] a účast na něm, příprava na jednání soudu ze dne [datum] a účast na něm).

Poučení