63 C 408/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení 128 491,19 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 128 491,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 128 491,19 Kč od 22. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 85 801 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 128 491,19 Kč s příslušenstvím.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky. [jméno] žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne 26. 11. 2021 s [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jakožto postupitelem („ postupitel“). Postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 11. 2021.

3. Žalovaná jakožto úvěrující uzavřela s panem [jméno] [jméno] [příjmení] jakožto úvěrovaným („ úvěrovaný“) a s postupitelem jakožto spoludlužníkem dne 7. 3. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] („ úvěrová smlouva“). Téhož dne uzavřela žalovaná společně s úvěrovaným a postupitelem i rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou.

4. Na základě úvěrové smlouvy, respektive na základě oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 3. 2016, žalovaná poskytla úvěrovanému a postupiteli („ spoludlužníci“) částku ve výši 35 000 Kč za poplatek ve výši 44 560 Kč. Celková částka splatná oběma spoludlužníky tedy měla být 79 560 Kč, a to ve 24 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 150,89 % p. a. a RPSN činila 145,27 %.

5. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 12. Smluvních ujednání. Žalobkyně poukazuje především na čl. 12 5. Smluvních ujednání, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z celkové dlužné částky. Tato pokuta byla splatná v den následující po jejím vzniku. Dle čl. 12 8. Smluvních ujednání pak nadto žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny.

6. V průběhu trvání smluvního vztahu došlo k prodlení úvěrovaného, v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči oběma spoludlužníkům rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, na jehož základě byla oběma spoludlužníkům uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení.

7. Jelikož nebylo v možnostech postupitele plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči postupiteli (již výhradně vůči němu, nikoliv vůči oběma spoludlužníkům) na základě exekučního titulu – vydaného rozhodčího nálezu – exekuční řízení. To bylo vedeno Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorkou [exekutorský úřad], a to pod sp. zn. [spisová značka] (“ exekuční řízení”).

8. V průběhu exekučního řízení postupitel seznal, že je toto vůči němu vedeno neoprávněně, na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Postupitel proto podal prostřednictvím soudní exekutorky návrh na zastavení exekuce z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („ o. s. ř.“).

9. Exekuční řízení bylo vůči postupiteli zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], („ usnesení OS“) z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích následně usnesením ze dne 1. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], („ usnesení KS“), usnesení OS jako věcně správné potvrdil. Došel přitom k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí smlouvy, které společně tvořily jeden smluvní konstrukt neúměrně zatěžující postupitele jakožto spotřebitele excesivně vysokými úrokovými sazbami za půjčení nikterak vysoké částky, krácením práv postupitele a řetězením sankcí vůči postupiteli, které byly navíc sjednány mimo hlavní text smluv, a to v adhezních smluvních podmínkách psaných malým zhuštěným písmem. Veškerá tato zjištění vedla Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k závěru, že úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z úvěrové smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem absolutně neplatné. V důsledku toho rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v exekučním řízení. Výrok usnesení KS o zastavení exekuce nabyl právní moci dne 18. 12. 2018.

10. Předtím, než však bylo exekuční řízení zcela zastaveno, vymohla soudní exekutorka na postupiteli částku 171 303 Kč, která byla krom původní jistiny úvěru ve výši 35 000 Kč tvořena především částkami připadající na shora zmiňované excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady předchozího rozhodčího řízení. Celou tuto vymoženou částku pak soudní exekutorka před vydáním usnesení o zastavení exekuce vyplatila žalované jakožto oprávněné v exekučním řízení. Postupitel tak uhradil žalované částku 171 303 Kč („ vyplacené plnění“).

11. Exekuční řízení bylo vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy a absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Na tyto smluvní dokumenty je tak třeba nahlížet takovou optikou, jako by nikdy neexistovaly.

12. Žalovaná reálně poskytla a vyplatila částku 35 000 Kč. Na vrácení této částky tak měla nepochybně nárok. Společně s vrácením této částky pak vznikl žalované i nárok na zaplacené zákonného úroku z prodlení z této částky – a to za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla původní částka vyplacena, až do dne právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Žalované z vyplaceného plnění náleží částka 35 000 Kč (jistina poskytnutého úvěru) a částka 7 811,81 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 35 000 Kč ve výši 8,05 % p. a. ode dne 12. 3. 2016 do 18. 12. 2018). Celkově je tak žalovaná oprávněna si ponechat 42 811,81 Kč.

13. Žalobou uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je tak představován rozdílem mezi tím, co žalovaná Vyplaceným plněním získala (171 303 Kč), a tím, co jí z vyplaceného plnění po právu skutečně náleží (42 811,81 Kč). Tento rozdíl činí 128 491,19 Kč.

14. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy nespočívá pouze v nastavení excesivního úroku, ale i v množství nepřiměřených smluvních pokut. Ty jsou pro běžného dlužníka v zásadě likvidační. Jejich řetězením se navíc zcela vytrácí funkce smluvní pokuty jako prostředku utvrzovacího. V případě, že se dlužník dostane do prodlení se splácením hlavního dluhu je zatížen nejprve dvěma jednorázovými smluvními pokutami splatnými do 10 dnů (smluvní pokuta ve výši 8 % v případě prodlení 15 dnů a dále po 30 dnech prodlení smluvní pokuta ve výši 13 %). V případě prodlení s úhradou dvou splátek dojde k celkovému zesplatnění spojenému s pokutou 25 % z celkové výše úvěru, která byla splatná den po jejím vzniku. Nadto pak také nastupuje smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny dle článku [číslo], tj. za roční prodlení činí tato pokuta 91,25 % dlužné částky.

15. Žalovaná neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost úvěrovaného ani postupitele. Pokud jsou úroky vyjádřením rizika, že dlužník nebude splácet, když bonitní klient dostává nízké úroky a méně bonitní klient dostává úroky vysoké, tak je třeba v případě úvěrové smlouvy, kdy byly sjednány úroky 150,89 % p. a., konstatovat, že postupitel byl zjevně nebonitní. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovanou dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění.

16. Postupitel vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř. ze dne 12. 7. 2021. Žalovaná však na ni zareagovala toliko sdělením, že nárok odmítá v celém rozsahu. Žalobkyně se vůči žalované domáhá zaplacení dlužné částky společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 128 491,19 Kč ode dne 22. 7. 2021 (den následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy) do zaplacení.

17. Žalovaná k žalobě uvedla, že s žalobním návrhem žalobce nesouhlasí, nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části. Ani zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo]. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením.

18. Stále existuje rozhodčí nález rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 21. 10. 2016, č.j. 104 Rozh 5376/2016-9, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Účinek ve smyslu § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění („ z. r. ř.“), není možné chápat omezeně (jen pokud jde o vznik vykonatelného titulu), nýbrž jde všeobecně o účinky podle § 159a o. s. ř. Ustanovení § 28 odst. 2 z. r. ř. výslovně hovoří o tom, že jde o účinky totožné s účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Právní mocí rozhodčího nálezu tak vzniká i překážka věci rozsouzené.

19. Postupitel obdržel rozhodčí nález a na rozhodčí nález byla vyznačena právní moc k 14. 11. 2016. Nic mu nebránilo, aby ve smyslu § 31 z. r. ř. podal ve lhůtě dle § 32 odst. 1 z. r. ř. žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. V ní mohl tvrdit, že rozhodčí nález je neplatný a soud v řízení o zrušení rozhodčího nálezu je příslušný se tímto zabývat. Judikatura se vyvinula tak, že nějakým způsobem toto mohou zkoumat i exekuční soudy. Zde ale nejde o exekuční řízení. Pokud postupitel zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní (když mohl podat jak žádost o přezkum rozhodčího nálezu – odvolání, tak i žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a navíc byl i v odůvodnění rozhodčího nálezu na tyto možnosti upozorněn) a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet.

20. Žalovaná rovněž uplatnila námitku promlčení. Zastavení exekuce na návrh povinné strany není předpokladem pro to, aby povinná strana, mohla následně podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně, resp. postupitel, věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení (právní hodnocení není z tohoto pohledu relevantní, resp. není podstatné) minimálně již v době podání návrhu na zastavení exekuce. Ten je datován ke dni 21. 7. 2017.

21. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

22. Dne 11. 3. 2016 byla na základě návrhu ze dne 7. 3. 2016 mezi žalovanou jako úvěrujícím a [jméno] [jméno] [příjmení] jakožto úvěrovaným a postupitelem jakožto spoludlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě jim byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Byla stanovena základní doba trvání spotřebitelského úvěru 24 měsíců a stejný základní počet měsíčních splátek, celková výše měsíční splátky 3 315 Kč a základní celková částka splatná spoludlužníky 79 560 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru byla stanovena 150,89 % p.a. jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení, předpokládaná výše procentní sazby na spotřebitelský úvěr (RPSN) 150,88 %. Výše revolvingu byla navržena na 25 061 Kč, výpůjční úroková sazba revolvingu 112,09 % p.a. a předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu 116,20 % Součástí smlouvy je splátkový kalendář obsahující číslo splátek, datum jejich splatnosti k 17. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 17. 4. 2016, jejich celkovou výši a částky úroku a jistiny. (prokázáno rozhodčím spisem rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka], zejména č. l. 5 a násl. a usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2018, č.j. [číslo jednací])

23. Dne 7. 3. 2013 byla spolu s podpisem návrhu úvěrové smlouvy mezi žalovanou a spoludlužníky uzavřena samostatná rozhodčí smlouva, dle které se smluvní strany dohodly na osobách rozhodců a pravidlech rozhodčího řízení. V části III. bod 3.1 rozhodčí smlouvy bylo sjednáno, že rozhodčí spory budou rozhodovány samostatně kterýmkoli ze 13 konkrétně označených rozhodců, mezi nimiž je uveden i Mgr. [jméno] [příjmení] (bod [číslo]). (prokázáno rozhodčím spisem rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] sp. zn. 104 Rozh 5376/2016, obsahujícím též kopii předmětné rozhodčí smlouvy, a usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2018, č.j. [číslo jednací])

24. Spoludlužníkům byla žalovanou vyplacena částka 35 000 Kč, splaceno bylo 3 400 Kč, zbývá doplatit celkem 76 160 Kč (prokázáno rozhodčím spisem rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka], obsahujícím též na č. l. 4 kartu klienta [jméno] [jméno] [příjmení] vystavenou k datu 19. 8. 2016)

25. Žalovaná se návrhem ze dne 19. 8. 2016 domáhala proti spoludlužníkům vydání rozhodčího nálezu, kterým by jim byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně pohledávku ve výši 96 426 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 19. 8. 2016 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 76 160 Kč od 19. 7. 2016 do zaplacení a nákladů rozhodčího řízení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, jejíž podmínky spoludlužníci neplnili. Dne 17. 7. 2016 pak došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru, když k tomuto datu se celkový dluh skládal ze zbývající dlužné částky podle původního splátkového kalendáře 76 160 Kč a neuhrazené smluvní pokuty podle čl. 12 a), b) smluvních ujednání úvěrové smlouvy ve výši 1 226 Kč. Aktuální výše dluhu sestává ze zbývající dlužné částky podle splátkového kalendáře ve výši 76 160 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 226 Kč podle čl. 12 1. a), b) smluvních ujednání, neuhrazené smluvní pokuty podle čl. 12 smluvních ujednání ve výši 19 040 Kč a neuhrazené smluvní pokuty podle čl. 12 smluvních ujednání ve výši 0,25 % za každý den prodlení s úhradou zbývající dlužné částky podle původního splátkového kalendáře. Rozhodce přijal svou funkci dne 29. 8. 2016 a téhož dne vyzval žalované (spoludlužníky) k vyjádření. Rozhodce rozhodčímu návrhu zcela vyhověl a vydal rozhodčí nález dne 21. 10. 2016, č.j. 104 Rozh 5376/2016-9, na němž je vyznačena právní moc 2. 12. 2016 a vykonatelnost 6. 12. 2016 (prokázáno rozhodčím spisem rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka], obsahujícím též na č. l. 1 návrh na zahájení řízení a rozhodčí nález ze dne 21. 10. 2016, č.j. [číslo jednací])

26. Dne 3. 1. 2017 bylo zahájeno exekuční řízení, které bylo vedeno proti postupiteli jakožto povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení], soudní exekutorkou [exekutorský úřad], a to pod sp. zn. [spisová značka]. Oprávněná (v tomto řízení žalovaná) se svým návrhem domáhala pověření soudní exekutorky k vymožení pohledávky ve výši 96 426 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 96 426 Kč od 19. 8. 2016 do zaplacení smluvní pokutu ve výši 0,25% p.a. z částky 76 160 Kč od 19. 7. 2016 do zaplacení, pohledávky na zaplacení náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 13 877,60 Kč, nákladů tohoto exekučního řízení a nákladů oprávněné (v tomto řízení žalovaná) souvisejících s exekucí. Exekučním titulem v dané věci byl rozhodčí nález Mgr. [jméno] [příjmení], [právnická osoba], se sídlem [adresa], ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. [číslo jednací]. Výše uvedená soudní exekutorka byla vedením exekuce pověřena Okresním soudem v Pardubicích dne 18. 1. 2017pod č.j. [číslo jednací] (prokázáno exekučním spisem Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorky, sp. zn. [spisová značka])

27. Dne 21. 7. 2017 podal povinný (postupitel) k exekutorovi návrh na zastavení a odklad exekuce, se kterým oprávněná (žalovaná) nesouhlasila. V návrhu povinný (postupitel) tvrdil, že exekuce je vedena protiprávně na základě nezpůsobilého exekučního titulu, když úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům. Dále namítal, že v rozhodčí smlouvě nebyla volba rozhodců individuálně projednána, když povinný neměl možnost ovlivnit výběr jmen rozhodců, dále že smlouva má formulářový charakter a lze ji tak považovat za netransparentní a tedy neplatnou. Oprávněná využívá uzavřený počet rozhodců, v daném případě Mgr. [jméno] [příjmení], opakovaně a tito rozhodci rozhodují spory v řádu tisíců a jsou tak na oprávněném ekonomicky závislí. Namítal také zjevnou nespravedlnost, když povinnému jako spotřebiteli se nedostalo soudní ochrany jako slabší strany. Oprávněný rovněž s odbornou péči ani neposoudil jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet. Rozhodčí smlouva je sama o sobě neplatná a rovněž byla i přímo navázána na úvěrovou smlouvu odporující dobrým mravům. Tyto spolu tvořily účelový konstrukt zajišťující nemravné obohacení oprávněné. Rozhodce neměl pravomoc spory rozhodovat a tudíž je rozhodčí nález neplatný a jsou dány důvody k zastavení exekuce. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2018, č.j. [číslo jednací], byla exekuce zastavena. (prokázáno exekučním spisem Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorky, sp. zn. [spisová značka])

28. Proti tomuto rozhodnutí podala oprávněná (žalovaná) odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jakožto soud odvolací dané rozhodnutí potvrdil svým usnesením ze dne 1. 11. 2018, č.j. [číslo jednací]. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že„ úmyslem úvěrující společnosti bylo ve výsledku podřídit případně vedený spor proti spotřebiteli ad hoc ustanovenému rozhodci, jehož si on sám vybere z jím definovaných rozhodců, s nimiž je v dlouhodobém obchodním vztahu, a jenž nakonec bude akceptovat v rozporu s dobrými mravy veškerá smluvní ujednání obsažená v úvěrové smlouvě. To vše při vědomí, že by v případě soudní jurisdikce takové nároky před soudem obstát nemohly. V takovém případě lze shledat neplatnost nejenom úvěrové, nýbrž i rozhodčí smlouvy (viz i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spisové značky 20 Cdo 2260/2018, ze dne 25.9.2018, které ruší rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 29.9.2017, č.j. [číslo jednací], kterým je oprávněným argumentováno v odvolání)“. Předmětná exekuce tak byla pravomocně zastavena dne 18. 12. 2018 (prokázáno exekučním spisem Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorky, sp. zn. [spisová značka])

29. V průběhu exekučního řízení byla oprávněné vyplacena částka 171 304 Kč (prokázáno exekučním spisem Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorky, sp. zn. [spisová značka], přípis ze dne 23. 1. 2018, č.j. [číslo jednací])

30. Žalované byla postupitelem prostřednictvím jeho právního zástupce nejpozději dne 14. 7. 2021 doručena předžalobní výzva ze dne 12. 7. 2021 v nadepsané věci, neboť z prvně uvedeného dne je odpověď právního zástupce žalované na ni. (prokázáno kopií dopisu Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta ze dne 12. 7. 2021 ve věci„ Předžalobní výzva – žádost o vydání bezdůvodného obohacení“)

31. Následně byla pohledávka postupitelem postoupena na žalobkyni, což bylo žalované postupitelem oznámeno dopisem ze dne 26. 11. 2021 (prokázáno kopií smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jakožto postupitelem a žalobkyní jakožto postupníkem dne 26. 11. 2021 a kopií oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 11. 2021 vč. kopie podacího lístku ze dne 30. 11. 2021)

32. Soud neprováděl další navržené důkazy, zejména výslech představitelů žalované a vedoucích právních oddělení této společnosti, a to s ohledem na nadbytečnost takových důkazů, neboť již na základě listinných důkazů lze učinit odpovídající právní závěry.

33. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, („o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

34. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

35. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

36. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

37. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

38. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

39. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

40. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Dle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

42. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

43. Dle § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

44. Dle §638 odst. 2 o. z. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

45. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

46. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami:

47. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci žalobce. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce a postupitelé uzavřeli řádně smlouvu o postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení a toto postoupení pohledávky bylo žalované právními předchůdci žalobce oznámeno (viz bod 31 odůvodnění tohoto rozsudku).

48. Následně se soud zabýval námitkou promlčení, k níž předně obecně uvádí, že závěr, že rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá žádné právní účinky, s sebou samozřejmě přináší mnoho sporných výkladových otázek, a to mimo jiné i z hlediska počátku a běhu promlčecí lhůty práv všech účastníků právního vztahu. Soud tak pro poměry této věci uvádí, že posuzoval běh promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení v případě, kdy je plnění poskytnuto věřiteli na základě rozhodčího nálezu, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky. Jinými slovy promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení dle § 619 o. z. počíná běžet teprve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. To je nejdříve okamžikem, kdy exekuční soud v exekučním řízení neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky. Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu kromě jiného také dovodila, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce z důvodu, že jeho výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, resp. rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, byla zkoumána i v exekučním řízení, a to i v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012). Tento závěr podporuje rovněž úvaha, že osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce v důsledku zjištění, že vydaný rozhodčí nález nemá právních účinků (je nicotný), by neměla mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014).

49. V této souvislosti soud rovněž poukazuje na již ustálený výklad běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, (přičemž pro účely tohoto řízení lze tyto závěry vztáhnout obdobně také na výklad běhu lhůty podle § 619 odst. 2 o. z.), za níž lze úspěšně nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit u soudu. Tato lhůta počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2022, sp. zn. 30 Cdo 3514/2021; 1. 2. 2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3617/2016). Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem lhůty objektivní. V tomto případě tedy bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky zrušeno nařízení exekuce, na základě něhož postupitel žalované plnil. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. lze považovat za„ zrušení“ rozhodnutí o nařízení exekuce (viz analogicky např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3512/2020, podle něhož v případě exekuce nařízené podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2407/2017).

50. V poměrech projednávané věci je tedy nutné uzavřít, že k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce dojít nemohlo. V řízení totiž nebylo zjištěno, že by byl závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu vysloven dříve než v usnesení OS, jež nabylo právní moci ve spojení s usnesením KS dne 18. 12. 2018, až od této chvíle běží promlčecí doba. Žaloba byla podána dne 7. 12. 2021. Subjektivní 3letá promlčecí lhůta tak doposud neuplynula.

51. Dále soud posuzoval, zda se žalovaná bezdůvodně obohatila na úrok postupitele, tedy zda úvěrová smlouva byla neplatná a žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. V judikatuře již bylo opakovaně vyloženo, že bezdůvodným obohacením se obecně může stát také plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se pak vrácení plnění ten, kdo vyhověl povinnosti uložené mu deklaratorním rozhodnutím soudu (případně i jiného orgánu), závisí důvodnost jeho požadavku na okolnosti, zda podle hmotného práva – i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – splnil závazek, který skutečně měl, či nikoliv. Zrušením zmíněného rozhodnutí dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde k tomu neexistovala povinnost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3617/2016). Obdobně (resp. tím spíše) výše uvedené platí i v případě, že rozhodnutí, na základě kterého bylo plněno, je později prohlášeno za nicotné (tj. nemající žádné právní účinky) a nemohlo tedy již od svého počátku založit právní důvod plnění. Soud se proto zabýval otázkou, zda bez ohledu na vydaný rozhodčí nález, který nemá právní účinků, měla žalobkyně, resp. postupitel, podle hmotného práva (zejm. dle uzavřené smlouvy o úvěru) vůči žalované povinnost k předmětnému peněžitému plnění z jiného právního důvodu. Přitom platí, že pokud by takovou povinnost žalobkyně v době plnění měla, nemohlo by se jednat na straně žalované o bezdůvodné obohacení, a naopak.

52. Ve vztahu k uzavřené úvěrové smlouvě již konstatoval Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v usnesení KS: „ 24. Touto další okolností, kterou je třeba při úvaze o platnosti rozhodčí smlouvy zohlednit, je ujednání účastníků o výpůjční úrokové sazbě, která v konkrétním případě činila 150,89 % a při schválení revolvingu 112,09 % (a RPSN poté 150,88 % a 1116,20 %), tedy šlo o násobek tehdy jinak běžné úrokové míry. Takový úrok je úrokem nemravným, jak ostatně vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo Ústavního soudu České republiky sp.zn. I. ÚS 523/07. Důvodem pro tak vysokou úrokovou míru nemůže být ani obecně používaný argument, že plyne z vysoké rizikovosti poskytnutí úvěru. Oprávněná je podnikatelkou v oboru poskytování úvěrů a měla nepochybně povinnost vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., tedy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Pokud úvěrující společnost tuto povinnost řádně splnila, pak rozhodně nemohl být úrok ve výši 150,88 % odpovídající kompenzací za přijaté riziko. Argumentem nemůže být ani to, že poskytovatel úvěru si takto nastavené parametry své podnikatelské činnosti kryje vysoké riziko nenávratnosti jím poskytnutých úvěrů.

25. Dále je třeba vzít v úvahu jak formální, tak obsahový způsob sjednání sankce pro případ prodlení s úhradou splátek. Ujednání v tomto směru byla obsažena v samostatné listině nazvané Smluvní ujednání o revolvingovém úvěru – V [číslo], na celkem čtyřech stranách psaných malým a hustým písmem, kdy pod bodem 12 v části nazvané Sankce, bylo mimo jiné ujednáno následující. V případě prodlení s úhradou splátky, nebo její části o více než patnáct dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost dlužníku zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výše 8 % z dlužné splátky, v případě prodlení delším třiceti dnů, vzniká povinnost platit nad rámec smluvní pokuty, uvedené v předchozím bodě, smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné částky. Dále byla sjednána pravidla pro možnost zesplatnění úvěru a na to navazující povinnost dlužníka uhradit úvěrujícímu smluvní pokutu v případě neuhrazení zesplatněné části úvěru po delší době, než deset dnů ve výši 25 % z dlužné jistiny navýšené o již zesplatněné smluvní pokuty. Konečně v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině ani v den následujícím po dni, kdy by ke zesplatnění došlo, vzniká dlužníku povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení dlužníků s jejich úhradou, a to až do úplného zaplacení.

26. V posuzované věci je sice pravdou, že povinný jako spotřebitel při uzavírání úvěrového vztahu dostal k podpisu mimo jiné i shora uvedená smluvní ujednání, v němž pod bodem 12 byly popsány sankce za nesplnění povinnosti úvěrovaného, a svým podpisem těchto podmínek stvrdil, že s nimi souhlasí. Nelze ale přehlédnout rozsáhlost tohoto textu, jeho nepřehlednost a skutečnost, že spotřebitel podepisoval čtyřstránkový text návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, dále pětistránkový text rozhodčí smlouvy, či dílčí ujednání o smluvní pokutě, obsahující v první části technické informace o smluvním vztahu. Přesto až na straně třetí v bodě 12 jsou uvedeny pasáže o smluvních sankcích, tedy ujednání významně zasahující do poměrů spotřebitele, případně nesplnění jeho povinností. Konkrétní text těchto ujednání je jednak komplikovaný, obtížně na první přečtení pochopitelný a rozhodně bez výpočtů z nich neplyne, jak fatální jsou sankce pro spotřebitele v případě, že se dostane do delšího prodlení. Tyto dopady jsou dány strukturou ujednání o smluvní pokutě, která v počáteční fázi není sice nijak zásadní (8 % po dobu prodlení po prvních patnácti dnů a 13 % po dobu třiceti dnech z dlužné splátky), to se ale zásadně změní po zesplatnění, kdy do té doby vzniklé smluvní sankce přirůstají k dlužné jistině a celá nová jistina po dobu trvání prodlení je sankcionována smluvní pokutou ve výši 0,25 % za každý den prodlení, tedy 91,25 % roční sazby.

27. Všechny shora popsané okolnosti, jak samotné rozhodčí smlouvy, tak po formální obsahové stránce úvěrové smlouvy, dle přesvědčení odvolacího soudu osvědčují to, že úmyslem úvěrující společnosti bylo ve výsledku podřídit případně vedený spor proti spotřebiteli ad hoc ustanovenému rozhodci, jehož si on sám vybere z jím definovaných rozhodců, s nimiž je v dlouhodobém obchodním vztahu, a jenž nakonec bude akceptovat v rozporu s dobrými mravy veškerá smluvní ujednání obsažená v úvěrové smlouvě. To vše při vědomí, že by v případě soudní jurisdikce takové nároky před soudem obstát nemohly. V takovém případě lze shledat neplatnost nejenom úvěrové, nýbrž i rozhodčí smlouvy (viz i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spisové značky 20 Cdo 2260/2018, ze dne 25.9.2018, které ruší rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 29.9.2017, č.j. 25 Co 264/2017-68, kterým je oprávněným argumentováno v odvolání).“.

53. Zdejší soud se zcela ztotožňuje s hodnocením úvěrové smlouvy tak, jak jej provedl již Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v usnesení KS a dodává, že podmínky, které byly v úvěrové smlouvě nastaveny, odporují dobrým mravům. Taková dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§ 580 o. z.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy, popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech).

54. Vzhledem k neplatnosti výše uvedené úvěrové smlouvy soud dospěl k závěru, že hmotněprávně oprávněným nárokem, který žalovaná vůči právním předchůdcům žalobce měla bylo vrácení jistiny ve výši 35 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne 12. 3. 2016 bezprostředně následujícího po poskytnutí jistiny spoludlužníkům (sama žalobkyně splatnost jistiny bezdůvodného obohacení spojuje s tímto nejdřívějším možným datem, viz bod 12 odůvodnění tohoto rozsudku) do 18. 12. 2018 (den pravomocného zastavení exekuce), celkem tedy 42 797,89 Kč. Protože však žalované bylo poskytnuto plnění ve výši 171 304 Kč (viz bod 29 odůvodnění tohoto rozsudku), odpovídá bezdůvodné obohacení částce 128 506,11 Kč, jež dokonce převyšuje žalovanou jistinu. Soud je nicméně vymezením žalované částky jakožto předmětu řízení vázán. Žalovaná, která nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, se octla s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích, v platném znění, a to od 22. 7. 2021 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala, když postupitel žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 12. 7. 2021, přičemž jí stanovili přiměřenou lhůtu ke splnění její povinnosti do 21. 7. 2021, přičemž následujícím dnem se žalovaná dostala do prodlení s úhradou žalované částky.

55. S ohledem k výše uvedenému soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 85 801 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 425 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 128 491,19 Kč sestávající z částky 6 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 260 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 12. 2021, z částky 6 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 6. 2022, z částky 6 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 8. 2022, z částky 6 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 10. 2022, z částky 6 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 11. 2022, z částky 6 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 12. 2022, z částky 6 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 12. 2022 a z částky 6 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 1. 2023 včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 600 Kč ve výši 13 776 Kč.

Poučení