64 A 6/2023– 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: P. B., narozen dne bytem zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Dostálem sídlem Krajinská 251/16, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2023, č. j. KUJI 41854/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Městského úřadu Pelhřimov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. MPe/OVVD/1511/2022, D–390/22, vydaném dne 3. 2. 2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst.1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se z nedbalosti dopustil tím, že dne 28. 8. 2022 v čase 10:10 hodin řídil na pozemní komunikaci v obci Včelnička automobil tovární značky Škoda Scala, registrační značky X, přičemž mu byla při policejní kontrole po zastavení vozidla u domu č. 21 v čase 10:15 hodin hlídkou Policie ČR při dechové zkoušce analyzátorem zn. Dräger naměřena hodnota 0,30 ‰ alkoholu v těle, přičemž po odečtení odchylky 0,24 ‰ zohledňující faktory ovlivňující výsledek měření a jeho přepočet, mu byla prokázána hodnota 0,06 ‰ alkoholu v těle, čímž se žalobce dopustil řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Za uvedené přestupkové jednání byl žalobci prvostupňovým orgánem uložen správní trest pokuty ve výši 2 500 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na území České republiky na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. Současně byla žalobci prvostupňovým rozhodnutím uložena povinnost uhradit náhradu nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalobce uvádí, že byl napadeným rozhodnutím, jakož i řízením, které mu předcházelo, zkrácen na svých právech.

4. Žalobce namítá, že se správní orgány nevypořádaly s jeho opakovaně uplatněnými důkazními návrhy. Žalobce uvádí, že se již při prvním ústním jednání ve věci dovolával aplikace závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010–96. Z tohoto rozsudku se dle žalobce podává, že zjistí–li správní orgán, že obviněný z přestupku spoléhal na to, že v době, kdy se jal řídit motorové vodidlo, již není ovlivněn alkoholem, je úkolem správního orgánu postavit na jisto, že důvody, pro které stěžovatel spoléhal na to, že neporuší nebo neohrozí zájem chráněný zákonem, nejsou přiměřené. Přiměřenost je dle žalobce nutno posuzovat dle doby uplynulé od konzumace alkoholických nápojů, jeho množství a jeho odbourávání konkrétním obviněným z přestupku. Mohl–li se obviněný rozumně domnívat, že v době řízení vozidla již není ovlivněn alkoholem, je vyloučeno jeho zavinění. Dle judikatury lze vycházet z údajů, které jsou obecně dostupné a určené řidičům nacházejícím se v takové situaci. Nutno posuzovat tvrzení obviněného o množství požitého alkoholu a tempu jeho konzumace. K množství požitého alkoholu žalobce navrhoval výslech svědků. Žalobce z judikatury dovozuje, že je třeba vycházet ze skutečností plynoucích ze správního spisu a z tvrzení obviněného, není–li zjištěno nic nad jejich rámec.

5. Z judikatury správních soudů žalobce dále akcentuje požadavek na přítomnosti určité časové rezervy na straně řidičů od momentu, ke kterému se domnívali, že již mohou „usednout za volant“. V dané souvislosti žalobce opakuje průběh dne 27. 8. 2022 a zmiňuje, kolik piv a při jakých příležitostech zkonzumoval. K událostem, kterých se žalobce zúčastnil, existuje objektivní časový harmonogram. Svá tvrzení byl žalobce připraven prokázat svědeckou výpovědí pana P. V., narozeného dne X. Daného dne večer žalobce dle svých slov navštívil web alkoholmetr.cz, přičemž po zadání všech požadovaných údajů zjistil, že neovlivněn alkoholem by měl být dalšího dne přibližně již v 5 hodin ráno. Při vyplnění totožných údajů na obdobném on–line kalkulátoru Alkulačka by přitom měl být alkohol z těla žalobce odbourán dokonce již ke 4. hodině ranní. Vzhledem k tomu, že žalobce řídil motorové vozidlo po více než dalších 5 hodinách od chvíle, kdy předpokládal, že je dán nejbližší možný čas, kdy již nebude ovlivněn alkoholem, nelze dostatečnou časovou rezervu považovat za neracionální. Žalobce je přesvědčen, že naopak jednal nad míru opatrně. Orientační výpočty, vyplněné na základě údajů, které policistům sdělil již při silniční kontrole, předal žalobce správnímu orgánu.

6. Dle žalobce je nevhodné, sdělil–li správní orgán prvního stupně žalobci, že měl detailní popis událostí předchozího dne nadiktovat již policistům konajícím silniční kontrolu. Zjišťování předmětných skutečností je totiž doménou až správního řízení.

7. Není pravdou, jak uvádí správní orgán prvního stupně, že žalobce někde celý den popíjel alkohol. Předmětné vyjadřování svědčí toliko o postoji rozhodujícího úředníka vůči žalobci a je zbytečné, nepřiléhavé a vyvarování hodné. Žalovaný se nijak nevyjádřil k opatrnému postupu žalobce ve smyslu jemu dostupných dat o potenciální přítomnosti alkoholu v jeho těle. Tvrzení žalobce pak žalovaný označil za spekulace, nemající vliv na posouzení jeho protiprávního jednání. Správní orgán prvního stupně v rozporu s požadavky kladenými na nakládání s důkazními návrhy jejich nepřipuštění de facto nijak neodůvodnil. S žalobcem nakládal tak, jako by pro něj byl sprostým podezřelým, což v podmínkách právního státu nemůže obstát. Žalovaný pak argumentaci žalobce odbyl odkazem na zásadu volného hodnocení důkazů. Tímto postupem byla dle žalobce deformována zásada materiální pravdy. Žalovaný správní orgán svou argumentaci postavil tak, že pokud byla zjištěna přítomnost alkoholu v dechu žalobce, bylo zásadě materiální pravdy učiněno zadost. Takový přistup však zpochybňuje samotný důvod pro vedení správního řízení v dané věci, neboť by žalobce již nikdy nemohl dosáhnout jiného výsledku než toho, že bude uznán vinným z přestupku, který je mu kladen za vinu.

8. Správní orgán prvního stupně dle žalobce odmítl jeho sdělení stran toho, že před provedením dechové zkoušky požil slazený energetický nápoj, a to pouze proto, že žalobce nedopatřením uvedl, že čerpací stanice pohonných hmot, kde nápoj zakoupil, se nachází v obci Včelnička namísto města Kamenice nad Lipou. Žalobce byl „odbyt“ slovy, že pokud jej konzumoval, ani tak činit neměl. Přitom žádný právní předpis nezakazuje konzumaci slazených (energetických či jiných) nápojů před řízením motorových vozidel.

9. Žalobce také poukazuje na vady provedení dechové kontroly. Žalobce namítá, že dle návodu k použití analyzátoru Dräger měla po požití aromatického nápoje následovat do provedení dechové kontroly čekací doba 15 minut. V tom žalobce spatřoval neodbornost měření. V době provedení kontroly o tom pochopitelně žalobce nevěděl a nebyl ani o pokynech obsažených v návodu policisty poučen. Nebyl ani dotazován, zda nepil slazený aromatický nápoj. Dále žalobce upozornil na mizivou hodnotu 0,06 ‰ alkoholu v dechu. U žalobce nebyly dány žádné jiné projevy, které by bylo možno chápat jako skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat pochybnosti o jeho střízlivosti. Šlo o namátkovou kontrolu, k jejímuž provedení nedal žalobce svým chováním podnět. I uvedené okolnosti svědčí dle žalobce ve prospěch závěru o znehodnocení měření v důsledku požití uvedeného nápoje. Žalobce se skutečně necítil pod vlivem alkoholu. Všechny uvedené okolnosti vyvracejí tvrzení správního orgánu prvního stupně, že si žalobce před jízdou nebyl zcela jistý, zda je či není pod vlivem alkoholu. Žalobce tak dle svých slov dostál požadavkům § 4 odst. 1 zákona o silničním provozu [myšleno patrně ustanovení § 4 písm. a) – pozn. krajského soudu] i § 5 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Za tohoto stavu mělo být dle žalobce správními orgány rozhodnuto o zastavení správního řízení.

10. Dalším žalobním bodem žalobce namítá, že byl zkrácen na svých právech plynoucích z § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce připouští, že s podklady pro vydání rozhodnutí byl seznámen prostřednictvím svého právního zástupce dne 22. 12. 2022. Jednalo se však o podklady nekompletní a žalobce činil ve věci další důkazní návrhy. Vzhledem k tomu měl být dle svého mínění žalobce správním orgánem spraven o tom, že některým jeho důkazním návrhům nebude vyhověno a v případě důkazních návrhů, kterým vyhověno bylo, mu mělo být dáno nové poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu, neboť došlo ke změně podkladů pro rozhodnutí. Dle žalobce došlo ke změně okruhu důkazů, ke kterým měl právo se vyjádřit, ale též ke změně vztahů mezi jednotlivými důkazy a k doplnění spisového materiálu. Proto je dle něho nepřípustné, že byl vyzván pouze k tomu, aby se vyjádřil k jednomu konkrétnímu zajištěnému důkazu, aniž by mu byla znovu dána možnost vyjádřit se ke všem podkladům rozhodnutí. Vzhledem k tomu žalobce dovozuje porušení zásady poskytnutí poučení dle § 4 odst. 2 správního řádu. Žalovaný přitom v tomto směru nijak nereagoval na argumentaci žalobce, a to ani ve vztahu k uplatněné námitce běžné praxe jiných správních orgánů. Žalobce proto dovozuje nezákonnost prvostupňového rozhodnutí a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

11. Konečně žalobce namítá, že rozhodnutí ve věci bylo vydáno podjatou osobou. Žalobce do textu žaloby zakomponoval doslovnou citaci jím uplatněné námitky podjatosti, ve které poukazoval na důvody, pro které dovozuje pochybnosti o nepodjatosti oprávněné úřední osoby správního orgánu prvního stupně, Bc. J. B. Žalobce doplnil, že žalovaný se plete, uvádí–li, že při uplatnění námitky podjatosti je třeba potvrdit a prokázat zájem úřední osoby na výsledku řízení, neboť dle zákona je podjatou taková osoba, o jejíž nepodjatosti jsou dány pochybnosti.

12. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl přitom, že s ohledem na to, že žalobní námitky korespondují s uplatněnými námitkami odvolacími, odkazuje plně na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

15. Žaloba není důvodná.

16. Žalobce předně namítá, že se správní orgány nevypořádaly s jeho opakovaně uplatněnými důkazními návrhy, které s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010–96, ve věci učinil. S uvedenou námitkou se však krajský soud neztotožňuje.

17. Dle § 3 odst. 1 správního řádu platí, že nevyplývá–li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

18. Dle § 50 odst. 2 správního řádu opatřuje podklady pro vydání rozhodnutí správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník.

19. Ze správního spisu se podává, že žalobce v rámci svého podání učinil několik důkazních návrhů. Při ústním jednání bylo správnímu orgánu předloženo vyjádření žalobce společně s přílohami v podobě snímků obrazovky z webu alkoholmetr.cz a nástroje Alkulačka (dostupný z idnes.cz/auto/alkulacka – pozn. krajského soudu). Ve svém vyjádření předloženém na ústním jednání žalobce navrhl provedení výslechu P. V., a to pro účely potvrzení harmonogramu dne předcházejícího spáchání přestupku a doby konzumace alkoholu, jak jej žalobce správnímu orgánu prvního stupně uvedl. Dále žalobce navrhl výslech příslušníků Policie ČR, kteří prováděli silniční kontrolu žalobce, a to za účelem zjištění jejího průběhu, který žalobce ze svého pohledu současně popsal. Konečně žalobce požádal ve svém vyjádření o zajištění návodu k měřícímu zařízení Dräger, na který odkazoval.

20. Správní orgán prvního stupně v návaznosti na vyjádření žalobce učinil součástí spisového materiálu požadovaný návod k obsluze měřícího zařízení Dräger. Ostatním důkazním návrhům žalobce již vyhověno nebylo. Přestože správní orgán prvního stupně nepřistoupil k provedení výslechu žalobcem navrhovaných svědků, není pravdou, že by se s důkazními návrhy žalobce nevypořádal. Na straně 4 (nečíslovaného) prvostupňového rozhodnutí uvedl, že předvolání P. V. i předvolání dalších svědků, kteří se mohou vyjádřit k průběhu událostí dne 27. 8. 2022 považuje za nadbytečné, neboť o průběhu daného dne ani způsobu trávení volného času žalobce se v nyní posuzované věci nejedná. Správní orgán prvního stupně rovněž považoval za nepravděpodobné a zvláštní, že si žalobce jakož i jeho přátelé po více než dvou měsících přesně pamatují, kolik žalobce zkonzumoval piva, jakož i časové úseky a místa, kde k tomu došlo, zvláště v porovnání s tím, že při silniční kontrole žalobce uvedl pouze přibližné množství vypitého piva.

21. Žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí (viz s. 4) aproboval závěry prvostupňového rozhodnutí, když konstatoval, že správní orgán prvního stupně měl k dispozici takové důkazy, na jejichž základě bylo možno postavit vyvození přestupkové odpovědnosti žalobce najisto. V dané souvislosti poukázal především na vytištěné výstupy z analyzátoru alkoholu v dechu zn. Dräger, které žalobce podepsal a dále na kalibrační protokol a ověřovací list daného analyzátoru. Všechny zmíněné podklady jsou součástí spisového materiálu. Žalovaný konstatoval, že si neumí představit to, že by jakýkoli jiný důkaz mohl důkazní situaci žalobce diametrálně změnit.

22. Uvedený postup správních orgánů v této věci považuje krajský soud za zcela souladný se zákonem. Správní orgány se vypořádaly s důkazními návrhy žalobce, které považovaly za nadbytečné. Dle judikatury Ústavního soudu je přitom nadbytečnost důkazu jedním z důvodů pro neakceptování důkazního návrhu účastníka (srov. např. nález ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09 [N 254/55 SbNU 455], případně judikaturu v něm citovanou). Tomuto postupu správních orgánů nelze cokoli vytknout. Mezi účastníky řízení není sporné, že žalobci byly v rámci silniční kontroly při dechové zkoušce certifikovaným měřícím zařízením zn. Dräger naměřeny dne 28. 8. 2022 hodnoty 0,30 ‰ a 0,29 ‰ alkoholu v krvi. Žalobce byl s klíčovým důkazem v podobě výstupů z analyzátoru alkoholu z dechu zn. Dräger seznámen policií již na místě kontroly, což ostatně stvrdil svým podpisem. Žalobce současně nepožadoval vyšetření alkoholu z krve. Namítá–li žalobce, že nebyl policisty správně poučen, nutno konstatovat, že žalobce byl seznámen s hodnotami, které mu byly v rámci dechové kontroly naměřeny a pokud měl pochyby o jejich správnosti (ať již z jakýchkoli důvodů), mohl požádat o přesnější vyšetření na přítomnost alkoholu z krve. Je přitom irelevantní, zda žalobce spoléhal na to, že řízení pod vlivem alkoholu v této hodnotě nemůže mít za následek zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, neboť i v rámci správního práva trestního platí pravidlo, dle něhož neznalost zákona neomlouvá. Vzhledem k tomu, že na vyšetření na přítomnost alkoholu z krve žalobce netrval, nelze žádným jiným způsobem míru alkoholu v krvi žalobce v době spáchání přestupku v současnosti ověřit a zpochybnit tak výsledek dechové zkoušky. Vzhledem k tomu jsou značně limitovány možnosti vyvrátit závěr o přítomnosti alkoholu v krvi žalobce (a to i v rámci řízení o přestupku).

23. Pokud žalobce své důkazní návrhy činil s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010–96, je nutno připomenout, že dle závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu přijatých v usnesení ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011–68, nemají být z žalobcem zmiňovaného rozsudku vyvozovány zobecňující závěry. Dle bodu 25 odůvodnění citovaného usnesení se „[r]ozšířený senát […] neztotožnil ani se zobecňujícími závěry pátého senátu ve vztahu k uvedenému rozsudku sedmého senátu (ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010–96). V uvedeném případě se totiž správní orgán (a posléze i krajský soud) nedostatečně vypořádal s otázkou naplnění subjektivní stránky přestupku u řidiče, kterému byla naměřena tzv. hraniční hodnota alkoholu. Mimo jiné zřejmě i proto, že si neujasnil znaky skutkové podstaty přestupku, což je nezbytným předpokladem pro zaměření dokazování správným směrem. Proto nelze vyvozovat závěry nad rámec okolností příběhu řešeného sedmým senátem“. Činit proto jakékoli zobecňující závěry z předmětného rozsudku je velmi problematické.

24. Současně nutno připomenout, že v daném rozsudku bylo předmětem přezkumu rozhodnutí, kterým byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přestupku řízení pod vlivem návykové látky, a to z vědomé nedbalosti. Oproti tomu v nynějším případě správní orgány dovodily, že žalobce se přestupku dopustil z hlediska subjektivní stránky přestupku z nedbalosti nevědomé. Na tuto skutečnost ostatně již upozornily i správní orgány. Na straně 4 (nečíslovaného) prvostupňového rozhodnutí správní orgán prvního stupně konstatoval nepřiléhavost žalobcem odkazovaného rozsudku, právě pro jiný druh dovozené nedbalosti. Krajský soud v daném ohledu souhlasí se správními orgány, neboť tato skutečnost je zcela zásadní. V případě, že správní orgány dovodí zavinění ve formě nedbalosti vědomé, je třeba v souladu s § 15 odst. 3 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), prokázat, že pachatel přestupku věděl, že svým jednáním může porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší či neohrozí (důraz doplněn krajským soudem). Žalobce v návaznosti na jím odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010–96, opakovaně argumentuje tím, že důvody, pro které spoléhal na to, že zákonem chráněný zájem neporuší či neohrozí, byly přiměřené a vyčítá správním orgánům, že se s danou argumentací a jím navrhovanými důvody zabývaly nedostatečně. To je však požadavek nedůvodný, neboť v případě nevědomé nedbalosti, kterou dovodily správní orgány v nyní projednávaném případu, v souladu s § 15 odst. 3 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky postačuje, že pachatel přestupku sice nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům to vědět měl a zároveň mohl. Posuzování přiměřenosti důvodů zde proto nemá místo, neboť to je spjata s nedbalostí vědomou. S ohledem na to lze akceptovat závěry správních orgánů, které neprováděly žalobcem navrhované důkazy, které činil v návaznosti na jím předložený popis průběhu dne předcházejícího spáchání přestupku s odůvodněním, že předmětem řízení není otázka volnočasových aktivit žalobce. Současně by bylo nadbytečné věnovat za současné subjektivní stránky přestupku pozornost otázce přiměřenosti určité časové rezervy od požití alkoholu. Míra hodnocení přiměřenosti proto nemůže zpochybnit, že skutkový stav byl zjištěn v souladu se zásadou materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu, neboť daná zásada se uplatňuje toliko ke skutečnostem rozhodným pro posouzení věci.

25. Správní orgány přitom spolehlivě prokázaly, že žalobce mohl a měl vědět, že dosud je pod vlivem alkoholu. Žalobce sice předložil snímky obrazovky z webu alkoholmetr.cz a webu Alkulačka, kterými se dle svých slov před jízdou pokoušel ověřit, zda není pod vlivem alkoholu, tato skutečnost však nemůže mít vliv na posouzení nyní projednávané věci, jelikož takovýto způsob ověření alkoholu v krvi představuje toliko orientační odhad, při kterém nejsou vůbec brány v potaz mnohé další okolnosti, mající vliv na vstřebávání a odbourávání alkoholu v krvi. Dané přístroje pracují toliko s pohlavím, hmotností a počtem vypitého alkoholu a během času. Nezohledňují žádné další faktory. Takovýto způsob ověření nemůže být chápán jako spolehlivý nástroj ověření hladiny alkoholu v krvi. Jak již odkazovaly správní orgány, judikaturou Nejvyššího správního soudu je jako nedostatečné (pro zproštění odpovědnosti za přestupek spáchaný ve formě nevědomé nedbalosti) posuzováno i provedení kontrolního testu vlastním alkohol testerem před jízdou (viz např. rozsudek ze dne 13. 12. 2018, č. j. 4 As 304/2018–37, bod 24 odůvodnění). Tím spíše nemůže postačovat ke zproštění odpovědnosti za přestupek v nynější věci užití orientačního odhadu ovlivnění alkoholem před jízdou dle neúplných informací. Nelze proto souhlasit s tím, že by žalobce jednal nad míru opatrně, jak uvádí. Nebyl–li si žalobce jistý, zda dosud není pod vlivem alkoholu (což ostatně koresponduje s prováděním jím zmiňovaného orientačního výpočtu), měl se zdržet řízení svého vozidla. Jelikož tak neučinil a následně mu byl při silniční kontrole zjištěn pozitivní výsledek dechové zkoušky, lze mít přestupek žalobce za spolehlivě zjištěný.

26. Dále žalobce namítal, že se správní orgány nedostatečně zabývaly jím zmiňovaným požitím slazeného energetického nápoje. Ani tuto námitku žalobce nelze hodnotit jako důvodnou. Správní orgán prvního stupně posoudil tvrzení žalobce o tom, že na benzinové stanici v obci Včelnička zakoupil a požil energetický nápoj a vykouřil elektronickou cigaretu, za účelové a pochybné, což odůvodnil tím, že se v dané obci žádná benzinová čerpací stanice nenachází. Správní orgán prvního stupně též konstatoval, že pokud žalobce daný nápoj skutečně požil, měl se před jeho konzumací seznámit s jeho složením a případně se mu vyvarovat.

27. Uvedl–li žalobce, že benzinová čerpací stanice, kde měl zakoupit a požít slazený energetický nápoj a vykouřit elektronickou cigaretu, se nachází v obci, ve které se žádná čerpací stanice ve skutečnosti nenachází, je nepochybné, že dané tvrzení (byť by bylo učiněno nedopatřením) zásadním způsobem snižuje věrohodnost jeho tvrzení a svědčí o účelovosti dané námitky. S daným závěrem správního orgánu prvního stupně se krajský soud ztotožňuje. Možno však dodat, že i pakliže by měla být tato námitka posouzena věcně, musela by být shledána za nedůvodnou. Lze konstatovat, že návod k obsluze měřícího zařízení na straně 12 uvádí, že kromě alkoholu požitého do 15 minut před prováděním měření mohou mít rušivý vliv na měření alkoholu rovněž aromatické nápoje (např. ovocné džusy), ústní spreje obsahující alkohol, tekuté léky či kapky nebo říhání a zvracení, a proto je i v těchto případech třeba dodržet čekací dobu 15 minut. I pokud by byla připuštěna hypotetická situace, že žalobce (obratem) požil energetický nápoj zakoupený na předmětné čerpací stanici, lze mít v případě nyní projednávaném za to, že při kontrole zjištěná hladina alkoholu v krvi žalobce byla vyvolána pouze konzumací alkoholických nápojů (z předešlého dne) a nikoli zmiňovaným slazeným energetickým nápojem. Uvedené krajský soud dovozuje z toho, že míra alkoholu byla v případě obou měření velmi blízká, přičemž (bylo–li by připuštěno možné zkreslení výsledku měření prostřednictvím údajně požitého energetického nápoje) v případě energetického nápoje by bylo možno naopak očekávat rychlejší očištění naměřené hodnoty od ovlivnění daného nápoje. Je třeba připomenout, že místo policejní kontroly je vzdáleno několik minut jízdy od čerpací stanice v obci Kamenice nad Lipou. Rovněž lze mít za to, že k dechové zkoušce nedošlo bezprostředně po zastavení vozidla. Jelikož i výsledek druhé dechové kontroly, provedený po uplynutí dalších pěti minut, byl pozitivní, a to s téměř shodnou naměřenou hodnotou alkoholu, je dle krajského soudu jednoznačně patrné, že výsledek měření ani případný energetický nápoj neovlivnil.

28. Současně žalobce namítal porušení § 36 odst. 3 věty prvního správního řádu, které spatřoval v tom, že mu po založení návodu k obsluze analyzátoru zn. Dräger do správního spisu již nebyl dán prostor vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Ani této žalobní námitce nelze přitakat.

29. Dle § 36 odst. 3 věty první správního řádu platí, že nestanoví–li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

30. Podstatné pro posouzení toho, zda došlo k porušení daného práva je dle krajského soudu to, zda účastník řízení měl možnost se seznámit se všemi podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim na základě postupu podle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce se prostřednictvím svého (substitučního) právního zástupce seznámil s dostupnými podklady pro vydání rozhodnutí během ústního jednání. Byl přitom dle protokolu o ústním jednání současně poučen o možnosti se k nim vyjádřit. Při ústním jednání bylo využito této možnosti, když bylo předloženo vyjádření žalobce včetně příloh ve formě výstupů z aplikací nabízející orientační odhady obsahu alkoholu v krvi. V návaznosti na požadavek žalobce z jeho vyjádření učinil správní orgán prvního stupně součástí spisového materiálu též návod k obsluze analyzátoru zn. Dräger. Žalobce byl posléze správním orgánem vyrozuměn o tom, že byl daný podklad založen do správního spisu a byl vyzván, aby se k tomuto podkladu vyjádřil. Žalobce poté již pouze odkázal na své předchozí vyjádření.

31. Uvedený postup dle krajského soudu naplňuje postulát § 36 odst. 3 věty první správního řádu. Žalobci byly známy všechny podklady pro vydání rozhodnutí, přičemž byl poučen o možnosti se k nim vyjádřit. Skutečnost, že žalobci byl v této věci dodatečně zaslán jediný nově doplněný podklad, který byl založen do správního spisu, zcela konvenuje požadavkům citovaného ustanovení. Naopak nelze dané právo absolutizovat a trvat na formalistickém výkladu, dle něhož by musel být účastník řízení (byť třeba i opakovaně) vyzýván k seznámení se s celým spisovým materiálem po založení každého důkazu, nehledě na to, zda daný důkaz předkládá sám účastník (který tak ví, co je jeho obsahem) a poučen o možnosti vyjádřit se nejen k podkladům pro vydání rozhodnutí, ale rovněž k vztahům mezi nimi či případně k dalším okolnostem. Takový způsob realizace práva zakotveného v § 36 odst. 3 správního řádu není zákonem stanoven. Způsob, kterým postupoval správní orgán prvního stupně proto v nyní posuzované věci nelze hodnotit jako nezákonný.

32. Žalobce konečně poukazoval na pochyby o nepodjatosti oprávněné úřední osoby správního orgánu prvního stupně. Žalobce tvrzené pochyby konstruuje na základě toho, že předmětná oprávněná úřední osoba vykazovala neochotu při řešení omylu vzniklého uvedením nesprávného data na doručence příkazu vydaného v této věci. Daná neochota musela být dle žalobce vyřešena podáním podnětu k zahájení přezkumného řízení. Dalším důvodem, pro který žalobce dovozuje pochybnosti o nepodjatosti oprávněné úřední osoby správního orgánu prvního stupně, je její způsob vyjadřování v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, jakož i neochota vzít v potaz jakýkoli žalobcem navrhovaný důkaz. Jako poslední důvod žalobce uvedl, že advokátnímu koncipientovi jeho právního zástupce daná osoba mimo protokol uvedla, že si obvinění z přestupků často stěžují na to, že jim bylo ze strany policistů sdělováno, že jim nehrozí ztráta řidičského oprávnění, avšak oprávněná úřední osoba měla tuto skutečnost přejít s tím, že je všeobecně známo, že za alkohol za volantem je zákaz.

33. Dle § 14 odst. 1 správního řádu platí, že každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

34. Dle závěrů komentářové literatury k současnému správnímu řádu, „[p]ostačí přitom pouhé pochybnosti. K podjatosti nutně nemusí dojít, ale musí být dána jistá míra její pravděpodobnosti. […] [N]ámitka musí mít nějaký reálný podklad“ (srov. Potěšil, L. Správní řád: komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2020, s. 90 – 102). Žalovaný konstatoval, že žalobce žádný konkrétní vztah či zájem oprávněné úřední osoby nepotvrdil ani neprokázal (viz strana 5 rozhodnutí žalovaného). Byť lze souhlasit s žalobcem v tom ohledu, že formálně vzato požaduje § 14 odst. 1 správního řádu pro vyloučení úřední osoby z projednání toliko pochybnosti o její nepodjatosti, nelze námitku žalobce hodnotit jako důvodnou, neboť zde absentuje požadovaná míra pravděpodobnosti. Samotný § 14 odst. 1 správního řádu klade jako předpoklad pochybností o nepodjatosti poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, jakož i zájem na výsledku řízení. Lze přitom pro úplnost připomenout, že dle předchozí úpravy správního řízení, konkrétně dle § 9 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu), nebyl zájem na výsledku řízení jako podmínka podjatosti vyžadován, čímž klade současná úprava vyšší požadavky pro možnost vyloučení úřední osoby.

35. Žalobcem uváděné okolnosti dle krajského soudu nesvědčí o tom, že by zde byly pochybnosti o nepodjatosti oprávněné úřední osoby správního orgánu prvního stupně. Žalobce zmiňuje neochotu jednak při řešení omylu spočívajícího v nesprávně vyznačeném datu doručení příkazu a jednak při připuštění žalobcem navrhovaných důkazů. Oba tyto důvody se týkají pouze postupu v řízení a nelze v nich spatřovat jakékoli indicie svědčící o vztahu oprávněné úřední osoby k projednávané věci, k žalobci, jeho (substitutčnímu) zástupci či o jejím zájmu na výsledku řízení.

36. Stejně tak ani samotný způsob vyjadřování v prvostupňovém rozhodnutí v nynější věci nelze považovat za důvod vyloučení dané úřední osoby pro podjatost. Byť lze připustit, že některé formulace mohly být voleny po hlubší úvaze (např. formulace, že žalobce „celý den popíjel alkohol“, což nebylo nijak důkazně podloženo a ani nehrálo při posouzení věci roli), jedná se toliko o nevhodnost vyjádření a nikoli o důvod zakládající pochybnosti o nepodjatosti. Z této formulace, jakož ani z žádné jiné v daném rozhodnutí, nevyplývá vztah úřední osoby k žalobci či věci samotné. Správní orgán prvního stupně naopak v celém rozhodnutí reagoval na uplatněné námitky žalobce ve věcné rovině. Pro ilustraci lze v daném ohledu odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2021, č. j. 41 A 40/2019–45, který se v bodu 26 vyjádřil k nevhodným formulacím obsaženým v rozhodnutí správního orgánu – přepis formulací je uvedený v bodu 23 odkazovaného rozhodnutí a lze je jednoznačně hodnotit jako mnohem více difamující (např. správní orgán označuje obviněného z přestupku za zbabělce či polemizuje s jeho bystrostí apod.): „Krajský soud souhlasí se žalobcem v tom, že jazyk, který úřední osoba zvolila, nebyl vhodný. Profesionál by se podobného slovníku měl vyvarovat. […]. Podle krajského soudu ovšem ze subjektivního i objektivního pohledu o více než nevhodný slovník nejde. Byť se počínání úřední osoby přibližuje hranici možné podjatosti, ještě ji nepřekročilo. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného jako celku totiž nelze ještě dovozovat, že by úřední osoba měla určitý zájem na výsledku řízení. Zde tedy konkrétně v podobě zamítnutí odvolání žalobce a potvrzení rozhodnutí městského úřadu.“ 37. Způsob vypořádání námitky podjatosti ze strany žalovaného je současně dle krajského soudu srovnatelný se způsobem, který akceptuje i Nejvyšší správní soud. Lze v daném ohledu odkázat na rozsudek ze dne 28. 4. 2017, č. j. 4 As 2/2017–57, bod 19 odůvodnění, kde daný soud uzavřel, že „[s] namítanou podjatostí úřední osoby se žalovaný dostatečně vypořádal v napadeném sdělení, kde uvedl, že stěžovatelka naplnění podmínek podjatosti neprokázala, ani se nepotvrdila z jiných skutečností“. Dále lze současně odkázat na závěry vyslovené v rozsudku ze dne 11. 6. 2014, č. j. 3 As 107/2013–30, ve kterém Nejvyšší správní soud v souvislosti s námitkou podjatosti uvedl, že „nelze jen tak účelově obvinit úředníka z podjatosti hromaděním difamujících spekulací a kombinací a očekávat, že bez přesvědčivých důkazů, případně s účelově vytvářenými ‚důkazy‘, nebo dokonce bez důkazů, bude takové obvinění ‚z opatrnosti‘ akceptováno. Takové snahy, směřující k paralyzování výkonu státní správy, nemají nic společného s ochranou jakýchkoli oprávněných zájmů a v principu škodí také ochraně veřejných subjektivních práv účastníků řízení před správními soudy“. S ohledem na uvedené závěry krajský soud považuje námitku žalobce za nedůvodnou, neboť žalobce nijak neprokazuje důvody, na jejichž základě dospěl k pochybám o nepodjatosti oprávněné úřední osoby správního orgánu prvního stupně.

V. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení