64 A 8/2023– 29

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: A. V., narozen dne bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2023, č. j. KUJCK 77970/2023, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 19. 6. 2023, č. j. KUJCK 77970/2023, a rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků města Veselí nad Lužnicí ze dne 9. 5. 2023, č. j. MUV/Př/16/23, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit k rukám žalobce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Komise pro projednávání přestupků města Veselí nad Lužnicí (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 9. 5. 2023, č. j. MUV/Př/16/23 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce pod výrokem I. uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se dle daného výroku prvostupňového rozhodnutí žalobce dopustil tak, že úmyslně narušil občanské soužití, neboť se vůči jinému dopustil hrubého jednání tím, že dne 6. 1. 2023 v době mezi 13:42 a 13:54 hodin ve Veselí nad Lužnicí, místní části Rafanda, na asfaltovém prostranství u budovy č. p. 9066 po předchozí slovní výměně názorů udeřil rukou do obličeje P. J., narozeného dne X, bytem Dr. E. B. x, S. Ú., který mu předtím vyrazil z ruky telefon, na který si jej žalobce nahrával. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byl žalobci uložen správní trest napomenutí. Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 500 Kč.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 30. 5. 2023 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil výrok III. prvostupňového rozhodnutí tak, že žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Ve zbytku žalovaný podle § 90 odst. 5 správního řádu prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí je na samé hranici přezkoumatelnosti. Jelikož je však dle žalovaného zřejmé, proč a jak správní orgán prvního stupně rozhodl, přikročil žalovaný toliko k jeho „doodůvodnění“. V rámci doplnění odůvodnění žalovaný osvětlil, proč nelze na jednání žalobce hledět jako na jednání v nutné obraně. Dle žalovaného žalobce svým jednáním neodvracel žádný jemu přímo hrozící nebo trvající útok, což žalovaný podpořil odkazem na dostupný videozáznam incidentu. Žalovaný v postupu správního orgánu prvního stupně neshledal ani porušení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť žalobce byl o daném právu poučen již v oznámení o zahájení řízení o přestupku. Byť při ústním jednání nebyla výslovně možnost uplatnit dané právo zdůrazněna, platila možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí i nadále. Jde o možnost a právo účastníka, nikoli o povinnost se k podkladům vyjádřit. V přípisu žalobce ze dne 15. 6. 2023, učiněného s odkazem na § 16 odst. 4 správního řádu v ruském jazyce, spatřuje žalovaný snahu o obstrukční jednání, neboť je zřejmé, že žalobce dostatečně ovládá český jazyk. Žalobce si svým podáním český jazyk sám zvolil tím, že činil podání v českém jazyce. Též při ústním jednání hovořil česky a případného tlumočníka si nezajišťoval.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Dle žalobce je napadené rozhodnutí stiženo vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů a vadou nezákonnosti, neboť skutková podstata, ze které správní orgány vycházely nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazuje na „svědecké výpovědi“, přičemž užití množného čísla naznačuje, že je jich více, avšak správní orgány neposkytly žádné údaje o svědcích ani o tom, co měli údajně vypovídat. Účastník správního řízení má právo klást svědkům otázky při ústním jednání, nicméně správním orgánem prvního stupně nebyli žádní svědci na ústní jednání pozváni. Žalobce nebyl o konání výslechu svědků vyrozuměn a neměl tak možnost jim klást otázky.

4. Dalším žalobním bodem žalobce namítá, že správní orgány nevypořádaly námitku nutné obrany, kterou žalobce v řízení o přestupku vznesl. Žalobce poukázal na to, že P. J. hrozil žalobci pěstí a pak na něj začal fyzický útok, v průběhu kterého žalobci vyrazil z rukou jeho mobilní telefon. Vzhledem k tomu byl žalobce nucen proti trvajícímu útoku použít fyzickou sílu, přičemž vzdálenost mezi nimi byla zvětšena a P. J. na žalobce přestal na nějakou dobu útočit, což opět správní orgány ignorovaly. Žalobce se vyjádřil rovněž k doplnění odůvodnění provedenému napadeným rozhodnutím. Žalovaný uvádí, že P. J. ihned po vyražení mobilního telefonu z ruky žalobce odchází směrem pryč, což však dle žalobce neodpovídá skutečnosti, resp. jde o irelevantní informaci. Žalobce usuzuje, že P. J. začal ustupovat až poté, co na něj žalobce začal vyvíjet fyzický odpor. Žalobce odkazuje na to, že na videu z mobilního telefonu jsou slyšet hrozby od P. J., avšak žalovaný je neslyší a uvádí místo toho pouze to, že telefon byl na zemi. Konečně žalobce namítá, že závěr žalovaného, dle něhož v době úderu útok již netrval ani bezprostředně nehrozil, je v rozporu s dostupnými důkazy. Žalovaný ignoruje také to, že pan P. J. byl ozbrojen taserem, o čemž existují důkazy ve spisu. Žalobci tato skutečnost byla v době události přitom známa. Žalobce v dané souvislosti namítá, že žalovaný zcela ignoruje judikaturu správních soudů, popř. ji vykládá nesprávně.

5. Žalobce se dále vyjadřuje k subjektivní stránce přestupku, tedy k otázce zavinění. Žalovaný ze zákona nese důkazní břemeno a měl proto prokázat, jaké byly motivy žalobce při incidentu, nikoliv toliko konstatovat že žalobce jednal v úmyslu nepřímém. Daný závěr nebyl nijak odůvodněn. Dle judikatury Ústavního soudu přitom úmysl nepřímý nelze v žádném případě jen presumovat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat.

6. Žalobce současně namítá, že správní orgány prokazovaly toliko formální znaky přestupku, avšak v žádném případě neprokázaly jeho materiální znak. Žalobce poukazuje na to, že dle § 7 odst. 1 písm. es) zákona o některých přestupcích je vyžadováno úmyslné narušení občanského soužiti, přičemž dle žalobce se v tomto případě společenskou škodlivostí rozumí jednání s úmyslem narušit občanské soužití. V nynějším případě žalobce vysvětloval své chování policii i správním orgánům, avšak správní orgány tyto informace ignorovaly a nijak nedokazovaly – toliko konstatují úmysl žalobce porušit veřejný pořádek. Žalobce rovněž namítá, že sám správní orgán porušil zákon, když se (dle vlastních slov) zabýval pouze jednáním uvedeným ve výroku rozhodnutí, avšak nedbal na to, aby rozhodnutí odpovídalo okolnostem daného případu. Dané pochybení má přitom dle žalobce vliv na zákonnost a spravedlivost rozhodnutí.

7. Zároveň dle žalobce byla porušena jeho práva jako příslušníka národnostní menšiny, a to konkrétně právo jednat v jazyce své národnostní menšiny ve smyslu zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. Žalobce uvádí, že dané právo není závislé na znalosti jazyka dotčenou osobou. Dle žalobce mu správní orgány nejenže neumožnily daných práv využívat, ale ani jej o možnosti využít tato práva nepoučily. Naopak pokus o uplatnění daných práv byl žalovaným dokonce označen za obstrukční jednání.

8. Závěrem žalobce namítá, že v řízení došlo k porušení jeho práva nahlížet do spisu a vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalobce považuje za účelové tvrzení žalovaného, který odkázal na oznámení o zahájení řízení, ve kterém měl být žalobce poučen o tom, že závěrem ústního jednání se bude moci vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí. Dle žalobce však z protokolu o ústním jednání ze dne 9. 5. 2023 plyne, že dané jednání mělo charakter výslechu, trvalo 15 minut a hned po výslechu bylo přikročeno k hlasování, takže možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí fakticky neexistovala. V případě poučení, které bylo žalobci zasláno žalovaným (datováno dnem 12. 6. 2022), zde sice žalovaný poučil žalobce o možnosti vyjádřit se k věci, avšak bez možnosti seznámit se s podklady. Dle žalobce toto právo sice lze považovat za „know–how“ v právní vědě, nicméně jde o postup rozporný se zákonem.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně odkázal na napadené rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a uvedl důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný odmítá důvodnost žalobních námitek. Připustil, že správní orgán prvního stupně na poslední straně prvostupňového rozhodnutí hovoří o tom, že ke svému závěru dospěl i prostudováním svědeckých výpovědí, to je však nepřesné, neboť žádní svědci nebyli vyslechnuti. Na místě spáchání přestupku byl toliko žalobce a P. J. V řízení neproběhl žádný výslech osob mimo ústní jednání a žalobce tak nebyl nijak krácen na svých právech. Rozhodnutí správních orgánů tvoří jeden celek, přičemž prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným korigováno v tom směru, že bylo vycházeno z výpovědi žalobce, listinných podkladů a videozáznamů. Žalovaný se podrobně zabýval tím, zda žalobce nejednal v nutné obraně, dospěl však k závěru že nikoli. Právo žalobce jednat v jazyce národnostní menšiny také nebylo porušeno ani popíráno. Dle žalovaného ani toto právo nelze užívat obstrukčním způsobem. Vyjádření žalobce v ruském jazyce nebylo ignorováno, neboť žalovaný si jej na základě vlastní znalosti ruského jazyka oprávněnou úřední osobou a pomocí překladače přeložil, nicméně dané vyjádření neobsahovalo žádné nové skutečnosti. Pokud jde o poučení žalobce žalovaným ze dne 12. 6. 2023, skutečně došlo k chybě v zápisu data (nesprávně uvedeno 12. 6. 2022), avšak z doručenky je zcela patrné, že odeslána a doručena byla tato písemnost dne 12. 6. 2023. Žalovaný neopatřoval žádné nové doklady, pouze žalobce vyrozuměl o úpravě částky uložených nákladů řízení. Žalovaný se zabýval i tvrzeným porušením práv žalobce správním orgánem prvního stupně, avšak žádné porušení nebylo zjištěno.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání na základě § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

11. Žaloba je důvodná.

12. Krajský soud se nejprve zabýval žalobními námitkami procesního charakteru. Žalobce namítal, že v řízení o přestupku došlo k porušení jeho práva na nahlédnutí do spisu a vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Tuto žalobní námitku shledal krajský soud důvodnou.

13. Z předloženého správního spisu se podává, že dne 14. 2. 2023 bylo správním orgánem žalobci oznámeno zahájení řízení o přestupku. Současně byl žalobce tímto oznámením předvolán k ústnímu jednání, a to na den 7. 3. 2023. Do textu předmětného oznámení s předvoláním správní orgán prvního stupně zakomponoval rovněž několik dalších informativních sdělení. Jedním z nich správní orgán prvního stupně informoval žalobce o tom, že podle § 36 odst. 3 správního řádu mu závěrem tohoto ústního jednání – před vydáním rozhodnutí – bude dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, pokud se tohoto svého práva nevzdal. Předmětné ústní jednání bylo následovně dvakrát odročeno, nejprve na den 18. 4. 2023, následně na den 9. 5. 2023. Do odročení správní orgán prvního stupně nepřipojil jakékoli další poučení žalobce, uvedl toliko, že „[o]statní uvedené v předvolání zůstává v platnosti“. Žalovaný na straně 5 napadeného rozhodnutí konstatoval, že správní orgán prvního stupně písemností ze dne 14. 2. 2023 oznámil odvolateli zahájení řízení a uvedl, že dle § 36 odst. 3 správního řádu se závěrem tohoto ústního jednání žalobce bude moci vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

14. Ze správního spisu rovněž plyne, že žalovaný v rámci odvolacího řízení zaslal žalobci dne 12. 6. 2023 přípis (nesprávně označen datem 12. 6. 2022 – pozn. krajského soudu), ve kterém mu avizoval předpokládanou změnu výroku III. prvostupňového rozhodnutí, spočívající v tom, že žalobci bude stanovena náhrada nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 1 000 Kč, která byla prvostupňovým rozhodnutím nesprávně stanovena ve vztahu k žalobci toliko na částce 500 Kč. Současně žalovaný poskytl žalobci dle § 36 odst. 3 správního řádu možnost se k uvedené změně rozhodnutí vyjádřit. Žalobce zaslal žalovanému dne 13. 6. 2023 přípis psaný s odkazem na § 16 odst. 4 správního řádu v ruském jazyce. Žalovaný k danému přípisu žalobce na stranách 4 – 5 napadeného rozhodnutí uvádí, že vzhledem ke znalosti českého jazyka žalobcem i s ohledem na zastoupení českým advokátem dané podání nasvědčuje snaze žalobce o obstrukční jednání. Žalovaný k danému podání současně podotkl, že v něm nejsou uvedeny žádné nové skutečnosti, žalobce se vyjadřuje ke skutku, který spáchal P. J. a který se vůči němu dopustil fyzické a morální agrese. Ve vyjádření k žalobě žalovaný dále uvedl, že přípis žalobce v ruském jazyce nebyl ignorován, neboť si jej žalovaný na základě vlastní znalosti ruského jazyka oprávněnou úřední osobou a pomocí překladače přeložil, nicméně dané vyjádření neobsahovalo žádné nové skutečnosti. V rámci správního spisu je založen i předmětný překlad daného přípisu žalobce provedený žalovaným.

15. Dle § 36 odst. 3 věty první správního řádu platí, že nestanoví–li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

16. Dle § 38 odst. 1 věty první správního řádu mají účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci.

17. Uvádí–li žalovaný na straně 5 napadeného rozhodnutí, že správní orgán prvního stupně v rámci oznámení o zahájení řízení uvedl, že žalobce se bude moci závěrem tohoto ústního jednání vyjádřit k podkladům rozhodnutí, považuje krajský soud za nutné korigovat uvedené vyjádření žalovaného. Správní orgán prvního stupně totiž součástí oznámení o zahájení řízení (spojeného s předvoláním žalobce na ústní jednání nařízené původně na den 7. 3. 2023) učinil toliko konstatování, že žalobci závěrem ústního jednání – před vydáním rozhodnutí – bude dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dle znění tohoto sdělení je dle krajského soudu patrné, že žalobce byl informován o tom, že mu závěrem ústního jednání správním orgánem teprve bude dána možnost se k věci ještě vyjádřit. Jde–li o přípisy ze dne 7. 3. 2023 a ze dne 14. 4. 2023, kterými bylo ústní jednání správním orgánem prvního stupně opakovaně odročeno, v nich bylo konstatováno pouze to, že ostatní skutečnosti uvedené v oznámení zůstávají v platnosti. Zmiňuje–li žalovaný, že tímto bylo na předmětné poučení odkázáno, uvádí krajský soud, že dané „poučení“ je nutno chápat jako avizování toho, že žalobci bude teprve na ústním jednání dána možnost se k věci vyjádřit. Z obsahu správního spisu však neplyne, že by tato možnost byla žalobci při jednání správním orgánem skutečně dána. Z protokolu o ústním jednání ze dne 9. 5. 2023 se podává, že na tomto ústním jednání proběhl výslech žalobce z pozice osoby obviněné z přestupku. Po jeho výslechu však již bylo přistoupeno rovnou k přerušení jednání za účelem hlasování členů správního orgánu prvního stupně. Žádná informace o tom, že by žalobci byla závěrem jednání dána možnost se vyjádřit, však z protokolu o ústním jednání neplyne. Bylo přitom na správním orgánu, aby žalobci před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k shromážděným podkladům poskytl. V dané souvislosti je možno připomenout, že samotný zákonodárce výslovně hovoří o „výzvě podle § 36 odst. 3“ správního řádu (viz např. § 144 odst. 3 téhož zákona), což svědčí o tom, že je v daném případě třeba aktivního konání správního orgánu. Naopak nebylo na žalobci, aby aktivně vstupoval do vedení průběhu ústního jednání správním orgánem s tím, že by mu měla být před vydáním rozhodnutí dána možnost se vyjádřit. Skutečnost, že byl žalobce zastoupen advokátem je přitom irelevantní, neboť správní řád v případě výzvy dle § 36 odst. 3 věty první tohoto zákona nijak nerozlišuje mezi účastníky zastoupenými a nezastoupenými.

18. Krajský soud uvádí, že výzva dle § 36 odst. 3 správního řádu je pravidelně činěna písemně, přičemž je následně účastníkům řízení řádně oznámena, což bývá ve správním spise doloženo. Přípustná je pochopitelně i forma ústní, avšak je třeba, aby poskytnutí výzvy v ústní formě bylo ve správním spise opět řádně doloženo. To je aktuální právě ve věcech přestupkových, ve kterých dle § 74 odst. 1 věty první zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, správní orgán v prvním stupni koná (až na výjimky – pozn. krajského soudu) ústní jednání a rozhodnutí je tak často vyhlášeno již v rámci ústního jednání.

19. Uvedené závěry ostatně korespondují s odbornou literaturou (viz Petrmichl, Václav. Význam a vybrané aspekty aplikace ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Správní právo, 2017, roč. L, č. 2, s. 90), jakož i judikaturou správních soudů. Lze odkázat např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2013, č. j. 5 Ca 117/2009–39, který konstatoval následující: „Je pravda, že účastníci bývají zpravidla informováni o tom, že potřebné podklady pro rozhodnutí již byly shromážděny, a vyzýváni k tomu, aby se s nimi seznámili, písemnou formou; není to však žádné dogma, a odchylka od běžné formy nemusí znamenat porušení zákona. […] To, že správní orgán nepřipravil účastníka o jeho procesní právo, může být doloženo jak výzvou k seznámení s podklady – tj. úkonem předcházejícím samotnému seznámení s podklady – tak i úkonem následným, tj. vyjádřením účastníka o tom, že se s podklady seznámil a nemá dalších návrhů, případně záznamem správního orgánu v tomtéž duchu, který účastník stvrdí svým podpisem.“ 20. V nyní projednávané věci však řádné doložení o ústně učiněné výzvě k seznámení se s podklady a vyjádření se k těmto podkladům, která byla žalobci avizována v oznámení o zahájení řízení, absentuje. Je–li učiněna účastníkovi správního řízení výzva toliko v ústní formě, je v takovém případě namístě o obsahu takového úkonu učinit poznámku do spisu. Není–li ve správním spisu žádná poznámka o učinění výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu ústní formou obsažena, jde taková skutečnost k tíži správních orgánů. Jak již bylo výše uvedeno, současně nelze za výzvu dle § 36 odst. 3 správního řádu považovat ani v textu oznámení o zahájení řízení zakomponované sdělení, učiněné ve znění shora zmiňovaném. Řízení před správním orgánem prvního stupně je proto stiženo vadou absence výzvy k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve věci a vyjádření se k daným podkladům.

21. Uvedené pochybení přitom nebylo reflektováno ani žalovaným v rámci řízení o odvolání, který postup správního orgánu prvního stupně v napadeném rozhodnutí aproboval. V rámci odvolacího řízení byl žalovanému navíc zaslán žalobcem dne 13. 6. 2023 přípis v ruském jazyce, který si žalovaný dle svého vyjádření sám přeložil, avšak dané podání dle žalovaného neobsahovalo žádné nové skutečnosti. S uvedeným tvrzením se však nelze ztotožnit, neboť nelze přehlédnout, že dle žalovaným provedeného překladu, jež je ve spise založen, žalobce v přípisu rovněž uvedl, že trvá na tom, aby žalovaný respektoval jeho práva tím, že mu bezodkladně poskytne všechny požadované materiály k nahlédnutí s následnou možností vyjádřit se v souladu s normami platné právní úpravy. Na dané vyjádření žalobce je přitom bez jakýchkoli pochybností nutno nahlížet jako na žádost o nahlédnutí do spisu. Ustanovení § 38 odst. 1 správního řádu se přitom použije na základě § 93 odst. 1 téhož zákona v plném rozsahu i v rámci odvolacího řízení. Žalovaný předmětnou výzvu nijak nereflektoval, přestože se s obsahem přípisu žalobce dle svých vlastních slov seznámil. Platí přitom, že pokud je osobě odepřeno právo nahlížet do spisu, je třeba v souladu s § 38 odst. 5 správního řádu vydat usnesení, které se této osobě oznámí. Ze správního spisu se však nepodává, že by žalovaný v návaznosti na žádost žalobce zmiňovaným způsobem rozhodl. Tímto nezákonným postupem tak žalovaný zatížil řízení další vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

22. Na základě shora řečeného lze uzavřít, že v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně nebyl žalobci dán prostor pro seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k těmto podkladům před vydáním (prvostupňového) rozhodnutí, a dále v rámci odvolacího řízení žalovaný nereflektoval žalobcem učiněnou žádost o nahlédnutí do spisu. Jinými slovy, řízení před správním orgánem prvního stupně bylo stiženou vadou spočívající v porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný dále zatížil správní řízení vadou spočívající v porušení § 38 odst. 1 správního řádu.

23. Shora uvedená pochybení přitom zakládají podstatnou vadu řízení před správními orgány. Lze poukázat na to, že z důvodové zprávy ke správnímu řádu plyne, že „[j]ako nejpodstatnější se jeví právo účastníka vyjádřit se k podkladům správního aktu před jeho vydáním“ (srov. důvodová zpráva ke správnímu řádu, tisk PS PČR č. 201/0, s. 113, dostupná v repozitáři PS PČR na adrese www.psp.cz). Současně z judikatury Nejvyššího správního soudu, se podává, že „právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí patří mezi stěžejní procesní práva účastníka správního řízení, neboť se jedná o součást práva na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod; na ústavní rovině je garantováno článkem 38 odst. 2 Listiny, podle kterého má každý právo ‚vyjádřit se ke všem prováděným důkazům‘“ (srov. např. rozsudky ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 106/2015 – 33, bod 26 odůvodnění či ze dne 17. 5. 2018, č. j. 4 Azs 58/2018 – 35, bod 19 odůvodnění).

24. Předmětnou vadu řízení před správními orgány přitom nutno považovat za vadu ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť žalobci byla upřena realizace stěžejního práva, což vedlo k omezení zákonem předvídaných možností obrany žalobce v rámci řízení o přestupku. Lze přitom pro úplnost podotknout, že na řízení o přestupku je Evropským soudem pro lidská práva stabilně nahlíženo jako na řízení o trestním obvinění ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. I z tohoto důvodu je třeba náležitě dbát na garance práva na spravedlivý proces a jakékoli možnosti limitace obrany v rámci přestupkového práva vykládat toliko restriktivně. Závěr o naplnění vady dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. při nesplnění povinnosti stanovené v § 36 odst. 3 správního řádu ostatně koresponduje i se závěry komentářové literatury, dle které „[m]ezi nejčastější případy vad řízení patří porušení povinnosti vyrozumět účastníky řízení o shromáždění podkladů rozhodnutí a právu vyjádřit se k nim […]“ (srov. KÜHN, Zdeněk. Soudní řád správní: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 623). V případě vad uvedených v § 76 odst. 1 s. ř. s. přitom soud zruší napadené rozhodnutí bez jednání. V nyní projednávané věci bylo krajským soudem původně nařízeno jednání na den 25. 9. 2023. Jelikož však krajský soud v rámci přípravy na toto jednání shledal vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., rozhodl v souladu s tímto ustanovením bez nařízeného jednání. O zrušení nařízeného jednání byly účastníci krajským soudem vyrozuměni.

25. Za tohoto stavu věci se krajský soud nezabýval dalšími námitkami uvedenými v žalobě, neboť je to bezpředmětné za situace, kdy žalobce může v rámci svého vyjádření uplatnit případné další námitky, kterými se správní orgány budou muset v navazujícím řízení zabývat.

V. Závěr a náklady řízení

26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto dle § 78 odst. 1 s. ř. s. přikročil ke zrušení napadeného rozhodnutí a věc žalovanému v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení. Z důvodu procení ekonomie krajský soud současně dle § 78 odst. 3 s. ř. s. přikročil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť vzhledem k tomu, že shora popsaná vada řízení nastala již před správním orgánem prvního stupně, nemůže žalovaný vadu tohoto rozhodnutí sám napravit (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006–106).

27. Krajský soud pro další řízení ukládá správnímu orgánu prvního stupně, aby žalobci v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu poskytl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k shromážděným podkladům. Současně musí být žalobci v návaznosti na jeho žádost dána možnost nahlédnout do spisu v souladu s § 38 odst. 1 správního řádu. Bude–li žalobci odepřeno do spisu nahlédnout, jsou o tom správní orgány povinny vydat usnesení ve smyslu § 38 odst. 5 správního řádu a žalobci jej oznámit. Vysloveným právním názorem krajského soudu jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

28. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

29. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč, a proto krajský soud výrokem II. uložil žalovanému povinnost uhradit tuto částku žalobci do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Nad rámec poplatkové povinnosti nebyly zjištěny žádné další náklady žalobce a z jeho strany rovněž ani nebyly další náklady tvrzeny. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, o čemž bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení