64 A 9/2022 – 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: Z.N., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2022, č. j. KUJCK 55575/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 17. 2. 2022, č. j. SO/21644/2021, byla v bodu II. žalobkyně uznána vinnou z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“) a současně jí byl uložen správní trest pokuty ve výši 5 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

2. K odvolání žalobkyně ze dne 10. 3. 2022 žalovaný postupem podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil bod II. rozhodnutí prvostupňového správního orgánu tak, že žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se jako fyzická osoba dopustila z nedbalosti tím, že při řízení vozidla předjížděla vozidlo v případě, kdy to bylo místní úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno. Tohoto přestupku se žalobkyně dopustila tím, že dne 15. 9. 2021, v době kolem 14:26 hodin, na silnici III. tř. č. XA v k. o. XA, ve směru jízdy od silnice I. tř. č. 20 na Hlubokou nad Vltavou, řídila osobní motorové vozidlo tovární značky X, RZ X, přičemž na 2,633 km silnice při předjíždění jízdní soupravy složené z osobního motorového vozidla X a obytného přívěsu X, nerespektovala svislou zákazovou značku B21a „Zákaz předjíždění“, čímž porušila ustanovení § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Ve zbytku bodu II. žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2022, č. j. KUJCK 55575/2022 (dále též „napadené rozhodnutí“) podala žalobkyně včasnou žalobu u krajského soudu.

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

5. Žalobkyně předně namítá, že rozhodnutí správních orgánů jsou nepřezkoumatelná, resp. že její námitky nebyly vypořádány přesvědčivě. Žalobkyně se vymezuje proti způsobu, jakým žalovaný posoudil odvolací námitku, že platnost dopravní značky B21a byla ukončena křižovatkou. Mezi místem, kde byla umístěna dopravní značka B21a a místem, na kterém mělo dojít k dopravní nehodě (tj. místem, kde měla žalobkyně předjíždět), se totiž nacházejí dvě křižovatky. Žalobkyně zpochybňuje argumentaci žalovaného, že v prvním případě se jedná o úzkou štěrkovou cestu, neboť zařazení pozemních komunikací do jednotlivých kategorií není diferenciováno jejich povrchem, ani jejich šíří. Co se týče druhé křižovatky, zde správní orgány odkazují na směrový sloupek Z 11c, označující vyústění účelové komunikace. Žalovaný však umístění tohoto směrového sloupku nijak neprokázal, neodkazuje ani na žádný důkaz, ze kterého jeho umístění zjistil. Z toho důvodu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dle žalobkyně tedy nebyla přesvědčivě vypořádána její odvolací námitka, kterou zpochybnila platnost dopravní značky B 21a.

6. Druhým žalobním bodem žalobkyně namítá, že posuzované jednání bylo předjížděním, nikoli objížděním. Žalobkyní předjížděné vozidlo jelo pomaleji než 20 km/h; jednalo se tedy o bezdůvodně pomalou jízdu, přičemž vozidlo jedoucí bezdůvodně pomalu je ohrožením bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích [§ 18 odst. 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích]. Vše, co může ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích, je překážkou [§ 2 písm. ee) silničního zákona]. Jelo–li žalobkyní předjížděné vozidlo bezdůvodně pomalu, jednalo se o překážku na pozemní komunikaci. V takovém případě však manévr žalobkyně nebyl předjížděním, nýbrž objížděním, a tedy jednáním neporušujícím dopravní značku B21a. Žalovaný s odkazem na § 16 zákona o provozu na pozemních komunikacích a kamerový záznam k odvolací námitce dle žalobkyně nesprávně dovodil, že o objíždění se jedná pouze v případě stojícího vozidla. Na posuzovanou věc dle žalobkyně dopadá § 16 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť se jednalo o objíždění překážky provozu. Žalobkyně současně netvrdila, že by se jednalo o objíždění zastaveného či stojícího vozidla. Napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné, neboť nevypořádává tvrzení, dle kterého bylo druhé vozidlo překážkou provozu na pozemních komunikacích, a tedy se jednalo o objíždění překážky, nikoli o předjíždění.

7. Žalobkyně rovněž považuje napadené rozhodnutí za věcně nesprávné, neboť pouze objížděla překážku provozu na pozemních komunikacích, její jednání tudíž mělo být podřazeno pod druhou z alternativ stanovených v § 16 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobkyně poukazuje na to, že „překážkou provozu na pozemních komunikacích“ je vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích [§ 2 písm. ee) zákona o provozu na pozemních komunikacích]. Ve spojení s § 18 odst. 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích je rovněž bezdůvodně pomalá jízda ohrožením plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Je–li pomalá jízda ohrožením plynulosti provozu, a je–li současně cokoli, co by mohlo ohrozit plynulost provozu překážkou, pak bylo žalobkyní předjížděné vozidlo překážkou, kterou žalobkyně toliko objížděla. Současně byl v souvislosti s pomalou jízdou druhého vozidla naplněn pojem „bezdůvodně“, a to ve vztahu k objektivním znakům jednání druhého řidiče a subjektivnímu pohledu žalobkyně, v jejíž prospěch mají být v případě pochybností vykládány právní normy. Pomalá jízda vozidla se jevila žalobkyni nedůvodnou, neboť toto vozidlo nedávalo znamení o změně směru jízdy. Proto se žalobkyni jevilo jako vozidlo jedoucí bezdůvodně pomalu ohrožující plynulost provozu na pozemních komunikacích. Žalobkyně se tudíž se nedopustila vytýkaného porušení dopravní značky B 21a.

8. Třetí žalobní námitkou žalobkyně zpochybňuje umístění dopravní značky B 21a, neboť k ní nebylo vydáno opatření obecné povahy. Dle žalobkyně lze místní úpravu stanovit toliko opatřením obecné povahy, jelikož skutková podstata přestupku trestá porušení místní úpravy. V posuzované věci proto nelze žalobkyni trestat. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně byla povinna se dopravním značením řídit, není udržitelné. Dle žalobkyně totiž nelze akceptovat, aby zákonný proces předcházející faktickému umístění značky byl obcházen tím, že někdo umístí dopravní značku vedle silnice a veřejná moc následně vynucuje její respektování. Přestože žalobkyně nemá právo napadat ve správním řízení legitimitu dopravního značení, toto právo jí bylo upřeno v návaznosti na vydání opatření obecné povahy, které fakticky vydáno nebylo. Žalobkyně je v posuzované věci trestána za porušení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, která však nebyla zákonem předpokládaným způsobem schválena, a tudíž jako by neexistovala.

9. Žalobkyně dále namítá nenaplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích, dle něhož je nutné, aby předjíždění bylo zakázáno obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích. V posuzované věci tomu tak nebylo, neboť místní úprava provozu nebyla stanovena opatřením obecné povahy vydaným příslušným správním orgánem (§ 77 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích). Pokud opatření obecné povahy neexistovalo, žalobkyně nemohla porušit povinnost plynoucí z místní úpravy. Žalobkyně toto namítala v průběhu správního řízení, přičemž správní orgány neexistenci předmětného opatření obecné povahy nerozporovaly. Dle žalobkyně tudíž v posuzované věci absentuje hmotněprávní povinnost, za jejíž porušení by mohla být trestána.

10. Žalobkyně rovněž nebyla správním orgánem vyzvána k doplnění odvolání, čímž byla zkrácena na svých procesních právech. Žalobkyně se ohrazuje proti tvrzení žalovaného, že byla dne 15. 3. 2022 prostřednictvím svého zástupce vyzvána k doplnění odvolání. Uvedená výzva dle žalobkyně jejímu zástupci nebyla doručena. K prokázání svého tvrzení žalobkyně navrhuje provést svědeckou výpověď svého zástupce ve správním řízení, Ing. M.J., nar. X, trvale bytem M. 989/7, P. 9, stejně tak originál datové zprávy, kterou měl správní orgán coby výzvu k doplnění odvolání zástupci žalobkyně doručit. Žalobkyně je přesvědčena, že toto pochybení správního orgánu nelze napravit, žalovaný rozhodoval na podkladě vadného a neúplného odvolání, bez znalosti odvolacích námitek účastníka řízení. K tomu žalobkyně cituje z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 6. 6. 2019, č. j. 7 As 68/2019 – 33). Dle žalobkyně je proto dán důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

11. Závěrem žalobkyně vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, aby byl webu Nejvyššího správního soudu zveřejněn rozsudek v její věci s iniciálami žalobkyně z důvodu ochrany soukromí a právní úpravy, která takovýto postup neumožňuje. Ke zveřejnění jakýchkoliv osobních údajů nedává souhlas ani advokát žalobkyně.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Již v odvolání se žalovaný zabýval námitkou, že křižovatky ukončují platnost značky. Opětovně s odkazem na § 2 písm. w) zákona o provozu na pozemních komunikacích uvedl, že v posuzované věci není pochyb o platnosti značky č. B 21a „Zákaz předjíždění“ v místě, kde žalobkyně předjížděla. Žalovaný nadále odmítá tvrzení žalobkyně, že vytýkané jednání mělo být posouzeno jako objíždění. Poukazuje k tomu na § 16 zákona o provozu na pozemních komunikacích, dle něhož se o objíždění jedná pouze v případě stojícího vozidla. K námitce legality dopravní značky žalovaný uvedl, že rovněž tato námitka byla hodnocena napadeným rozhodnutím. Doplnil pouze, že tvrzení žalobkyně o nelegálnosti předmětné dopravní značky upravující zákaz předjíždění v daném místě nebylo nikterak podloženo. Žalobkyně byla povinna řídit se předmětnou dopravní značkou, která byla viditelně umístěna při pravé straně komunikace. Jelikož žalobkyně předjížděla v rozporu se zákazem předjíždění jiné vozidlo, byly tak naplněny znaky skutkové podstaty projednávaného přestupku. Žalovaný dodává, žalobkyně byla vyzvána k doplnění podaného blanketního odvolání ze dne 10. 3. 2022, k čemuž jí byla stanovena lhůta. Předmětná výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 16. 3. 2022. Žalobkyně však odvolání nedoplnila. Den doručení i obsah zaslané výzvy jsou součástí správního spisu.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

14. Žaloba není důvodná. IV.

I. K otázce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí

15. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí. Žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost jednak ve vztahu ke způsobu, jakým žalovaný posoudil odvolací námitku, že platnost dopravní značky B21a byla ukončena křižovatkou. Dále pak žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné z toho důvodu, že nevypořádává tvrzení, dle kterého bylo druhé vozidlo překážkou provozu na pozemních komunikacích, a tedy se jednalo o objíždění překážky, nikoli o předjíždění.

16. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č.j. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č.j. 6 As 161/2013–25).

17. Krajský soud neshledal, že by rozhodnutí správních orgánů obou stupňů trpěla v tomto ohledu jakýmikoli nedostatky. Žalovaný řádně posoudil veškeré námitky žalobkyně. Vyložil, na základě kterých právních norem rozhodl, z jakého skutkového stavu vycházel, uvedl také, proč považuje námitky žalobkyně za nedůvodné a předestřel rovněž úvahy, které ho vedly k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a to včetně odkazů na související judikaturu. IV.

II. K ostatním námitkám žalobkyně

18. Krajský soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně rozporující způsob, jakým žalovaný posoudil odvolací námitku, že platnost dopravní značky B21a byla ukončena křižovatkou. Žalovaný uvedenou odvolací námitku zcela přesvědčivě a v souladu se zjištěným skutkovým stavem vypořádal na str. 6 napadeného rozhodnutí. Vycházel z důkazního materiálu, kterým jsou v posuzované věci podklady předložené policejním orgánem, fotodokumentace, záznam jízdy žalobkyně z palubní kamery jí řízeného vozidla a dále fotografie předložené žalobkyní, které byly provedeny při dokazování. Dále pak byli v rámci ústního jednání vyslechnuti jednotliví účastníci dopravní nehody a svědci. Ze spisového materiálu se podává, že správní orgány zjistily skutkový stav věci bez důvodných pochybností.

19. Není tedy pochyb, že žalobkyně předjížděla v úseku platného zákazu předjíždění, který vyplýval z dopravní značky č. B 21a „Zákaz předjíždění“. Předmětné protiprávní jednání spočívalo v porušení ustanovení § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť žalobkyně se neřídila zákazem předjíždění vyplývajícím z uvedené dopravní značky a předjížděla v místě, kde toto bylo místní úpravou zakázáno.

20. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích se fyzická osoba „dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla předjíždí vozidlo v případech, kdy je to obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno.“ 21. Podle § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích je při účasti na provozu na pozemních komunikacích „každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace“.

22. Dle § 2 písm. w) zákona o provozu na pozemních komunikacích „křižovatka je místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci“.

23. Krajský soud stejně jako žalovaný nepřijal argumentaci žalobkyně, že platnost dopravní značky B21a byla ukončena křižovatkou, resp. že se mezi místem umístění předmětné dopravní značky a místem, kde se žalobkyně dopustila protiprávního jednání, nacházejí dvě křižovatky.

24. Ze spisového materiálu, resp. z pořízeného kamerového záznamu, který byl proveden jako důkaz ve správním řízení, je zjevné, že v úseku mezi dopravní značkou B21a a místem střetu vozidel, resp. místem, kde žalobkyně započala manévr předjíždění, se žádná křižovatka odpovídající zákonné definici nenachází. Jak vyplývá z příslušného ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích (§ 2 písm. w)), za křižovatku nelze považovat „vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci“. Právě o takový typ komunikací se jedná v posuzované věci. Hodnoceno z pohledu směru jízdy žalobkyně, v úseku zákazu předjíždění (počínaje dopravní značkou B21a) ústí na silnici III. tř. č. XA v k. o. XA dvě jiné účelové komunikace. Nejprve je to z pravé strany úzká štěrková cesta vedoucí z lesa, následně z levé strany účelová komunikace, u které je umístěn červený „Směrový sloupek“ č. Z11c, obojí je patrné z pořízeného kamerového záznamu, jak uvedl žalovaný. Sloupky vyznačují vyústění účelové komunikace na jinou pozemní komunikaci (viz příloha 10 vyhl. č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích). Z uvedeného jednoznačně plyne, že se ani v jednom z případů nemůže jednat o křižovatku, která by měla žalobkyní namítaný dopad do platnosti zákazové dopravní značky. Z protokolů o ústním jednání, která se uskutečnila dne 22. 11. 2021 a dne 30. 12. 2021 za účasti žalobkyně, se podává, v obou těchto termínech byl při dokazování proveden kamerový záznam z palubní kamery vozidla řízeného žalobkyní (čl. 16 správního spisu), který zachycuje průběh jízdy žalobkyní řízeného vozidla po předmětné komunikaci (silnice III. tř. č. XA v k. o. XA) až do okamžiku střetu s před ní jedoucím vozidlem a dále fotografická dokumentace (čl. 15 správního spisu). V průběhu ústního jednání byli přítomní účastníci a svědci, včetně žalobkyně, seznámeni s obsahem jednotlivých důkazů. Krajský soud tento důkazní materiál považuje za zásadní k prokázání existence žalobkyní zpochybněného dopravního značení „Směrový sloupek“ č. Z11c. Žalovaný obdobnou odvolací námitku s odkazem na fotodokumentaci a kamerový záznam přesvědčivě vypořádal na str. 6 napadeného rozhodnutí. Není tedy pravdou, že žalovaný umístění dopravní značky „Směrový sloupek“ č. Z11c nijak neprokázal. Uvedený důkaz byl řádně proveden v řízení před správním orgánem a žalobkyně byla s jeho obsahem prokazatelně seznámena, nadepsanému soudu krom obecných tvrzení nepředložila žádné důkazy, které by učiněná zjištění zpochybnily. Jednoduchá kopie mapy, kterou žalovaná učinila součástí písemného vyjádření k podkladům rozhodnutí (doručeno prvostupňovému správnímu orgánu dne 11. 1. 2022), do níž vyznačila polohu dopravní značky B21a a místo střetu vozidel, není s to vyvrátit závěry žalovaného a o charakteru posuzovaných komunikací ničeho nevypovídá.

25. Uvedené platí rovněž ve vztahu k tomu, jak správní orgány hodnotily povahu první komunikace, která z pohledu směru jízdy žalobkyně následuje za dopravní značkou B21a. Správní orgány uvedly úvahy, které je vedly k závěru o povaze předmětné jiné účelové komunikace, včetně důkazů, na kterých tuto úvahu založily (fotodokumentace, kamerový záznam). Jak dále poznamenal prvostupňový správní orgán, v případě, že by se mělo jednat o křižovatku, byla by jistě na vhodném místě umístěna jiná dopravní značka, a to značka upravující přednost P1 „Křižovatka s vedlejší pozemní komunikací“, která upozorňuje mimo obec na křižovatku a označuje hlavní pozemní komunikaci. Taková značka se v předmětném úseku nenacházela. Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, neboť krom aplikované právní úpravy a závěrů z ní vycházejících řádně označily rovněž podklady, na základě kterých usoudily na spáchání posuzovaného přestupku, resp. které použily jako důkaz. Uvedené tvoří přesvědčivý řetězec, o povaze posuzovaných účelových komunikací tedy není pochyb.

26. Nad rámec řečeného soud doplňuje, že žalobkyně započala v předjíždění před ní jedoucího vozidla dříve, než minula vjezd do areálu Camping Restaurant Bezdrev, do kterého odbočovalo jí předjížděné vozidlo. Tudíž v tomto případě ani není relevantní hodnotit, zda by tento vjezd mohl být považován za křižovatku ve smyslu § 2 písm. w) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný proto nepochybil, když žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Tvrzení žalobkyně, že mezi místem, kde byla umístěna dopravní značka B21a a místem, kde mělo dojít k dopravní nehodě, resp. kde žalobkyně předjížděla druhé vozidlo, se nacházejí dvě křižovatky, se nezakládá na pravdě, což žalovaný zcela jednoznačně prokázal a přesvědčivě odůvodnil. Napadené rozhodnutí tedy nevykazuje vady namítané žalobkyní. Nic nenasvědčuje tomu, že by odvolací námitky žalobkyně nebyly vypořádány přesvědčivě.

27. Soud rovněž nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že posuzované jednání nebylo předjížděním, ale objížděním. Dle § 16 zákona o provozu na pozemních komunikacích „[ř]idič, který při objíždění vozidla, jež zastavilo nebo stojí, nebo při objíždění překážky provozu na pozemních komunikacích anebo chodce vybočuje ze směru své jízdy, nesmí ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče a ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy“. Žalovaný tedy na základě spisového materiálu (viz kamerový záznam, výpovědi svědků a účastníků dopravní nehody) správně vyhodnotil, že o objíždění vozidla se jedná toliko v případě, kdy objížděné vozidlo zastavilo nebo stojí. V posuzované věci žalobkyní předjížděné vozidlo nenaplňovalo znaky předmětného ustanovení, neboť prokazatelně jelo, byť nízkou konstantní rychlostí.

28. Žalobkyní odkázaná ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích nedopadají na posuzovanou věc. Dle § 18 odst. 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích „[ř]idič nesmí omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním“. Dle § 2 písm. ee) „překážka provozu na pozemních komunikacích je vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích, například náklad, materiál nebo jiné předměty, vozidlo ponechané na pozemní komunikaci nebo závady ve sjízdnosti pozemní komunikace“. V posuzované věci se zjevně nejednalo o bezdůvodně pomalou jízdu žalobkyní předjížděného vozidla v situaci, kdy řidič tohoto vozidla hodlal odbočit vlevo do vjezdu areálu Camping Restaurant Bezdrev. Vzhledem k tomu, že jízda vozidla předjížděného žalobkyní nebyla bezdůvodně pomalá, nepředstavovala omezení plynulosti provozu na pozemních komunikacích, tudíž ji nelze považovat za překážku provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 2 písm. ee) citovaného zákona, a to i vzhledem k demonstrativnímu výčtu překážek provozu v citovaném ustanovení uvedených. Žalovaný vyložil a aplikoval příslušná ustanovení zákona zcela správně. Vypořádal se rovněž s odvolací námitkou žalobkyně, když konstatoval, že předmětné vozidlo udržovalo pomalou konstantní rychlost, nezpomalovalo ani nezastavovalo, tudíž jej nebylo možné považovat za překážku silničního provozu a manévr žalobkyně nelze hodnotit jako objíždění ve smyslu § 16 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, jak bylo popsáno shora, ani věcně nesprávné, jak tvrdí žalobkyně.

29. Krajský soud nepřisvědčil ani třetí námitce žalobkyně, dle které nemohla být uznána vinnou ze spáchání přestupku v situaci, kdy předmětná dopravní značka B 21a nebyla umístěna na základě vydání opatření obecné povahy, jak předjímá zákon. Tuto odvolací námitku žalovaný vyvrátil v odůvodnění napadeného rozhodnutí a krajský soud jeho závěry akceptoval. Dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích „[m]ístní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace stanoví na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a na veřejně přístupné účelové komunikaci obecní úřad obce s rozšířenou působností“. Správní orgán tak u zákazových značek činí opatřením obecné povahy (odst. 6 téhož ustanovení). Žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že i v situaci, kdy je zpochybňována řádnost procesního postupu, který vyústil v umístění dopravní značky, je třeba se soudní ochrany domáhat v řízení o zrušení opatření obecné povahy. Žalovaný tedy správně dospěl k závěru, že žalobkyně byla povinna se předmětnou dopravní značkou řídit. Ze spisového materiálu se navíc nepodává, že by umístění předmětné dopravní značky bylo v době do vydání žalobou napadeného rozhodnutí jakýmkoli zákonným postupem zpochybněno, ani žalobkyně na podporu svých tvrzení žádné důkazy nepředložila. Je přitom povinností žalobkyně, má–li unést důkazní břemeno, prokazovat jí tvrzené skutečnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2013, č. j. 3 As 9/2013 – 35). Důkazní břemeno sice leží primárně na správním orgánu (zásada oficiality), pokud však žalobkyně zpochybňuje důkazy a skutková zjištění žalovaného, přesouvá se důkazní břemeno v této souvislosti na její stranu. Pokud žalobkyně zpochybňuje umístění předmětné dopravní značky, měla své tvrzení podpořit předložením důkazů. Přes uvedené bylo povinností žalobkyně se předmětnou dopravní značkou řídit, neboť dopravnímu značení svědčí tak jako jiným správním aktům presumpce správnosti (viz ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu; např. rozsudek ze dne 31. 3. 2010, č. j. 8 As 68/2009–83; ze dne 21. 8. 2014, č. j. 4 As 95/2014–40; ze dne 31. 7. 2018, č. j. 3 As 81/2017–26).

30. Krajský soud s ohledem na shora uvedené neakceptoval ani tvrzení žalobkyně, že v posuzované věci nebyla naplněna skutková podstata přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích. V posuzované věci nebylo zpochybněno, že v daném místě byl zákaz předjíždění upraven místní úpravou. Proto nelze přistoupit na argumentaci žalobkyně, že se pro nelegálnost umístění předmětné dopravní značky vytýkaného přestupkového jednání nedopustila. Jak vyplývá ze spisového materiálu, místní úprava v daném místě byla jednoznačně stanovena zákazovou dopravní značkou B 21a, která zakazuje řidiči předjíždět motorové vozidlo (viz výpovědi svědků, účastníků, fotodokumentace, kamerový záznam).

31. Krajský soud rovněž neshledal, že by žalobkyně byla zkrácena na svých procesních právech postupem žalovaného, který měl spočívat v tom, že žalobkyni opomněl vyzvat k doplnění blanketního odvolání. Ve spisovém materiálu je doloženo, že žalobkyně podala dne 10. 3. 2022 odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že podané odvolání nesplňovalo zákonem předpokládané náležitosti (§ 37 odst. 2, § 82 odst. 2 správního řádu), prvostupňový správní orgán vyzval žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce k odstranění nedostatků podaného odvolání, k čemuž jí stanovil pětidenní lhůtu (výzva založena na č.l. 112 správního spisu). Uvedená výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 16. 3. 2022, jak plyne z doručenky datové zprávy založené na č.l. 113 správního spisu. Žalobkyně na výzvu správního orgánu nereagovala a vady podaného blanketního odvolání neodstranila. Krajský soud nemá pochyb o obsahu předmětné výzvy, neboť je součástí správního spisu, stejně jako doklad o doručení výzvy. Žalobkyně tvrdí, že předmětná výzva jejímu zástupci ve správním řízení doručena nebyla a k prokázání svého tvrzení navrhuje provedení svědecké výpovědi tohoto zástupce (Ing. M.J., nar. X, trvale bytem M. 989/7, P. 9) a dále provedení důkazu originálem datové zprávy, kterou měl správní orgán coby výzvu k doplnění odvolání zástupci žalobkyně doručit. Soud návrhy na dokazování nepřipustil pro nadbytečnost. Jak je uvedeno shora, správní spis obsahuje jednoznačné podklady prokazující, že výzva k doplnění blanketního odvolání zástupci žalobkyně doručena byla. Žalobkyně současně krom zcela obecných tvrzení nikterak relevantně nezpochybnila obsah, datum ani adresáta předmětné výzvy. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se v tomto ohledu správní orgán dopustil jakéhokoli pochybení. Pokud žalobkyně podané odvolání v řádně stanovené lhůtě nedoplnila a oslabila tím své procesní postavení, nelze to klást k tíži správních orgánů. Soud tedy neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jak navrhuje žalobkyně.

32. Co se týče nesouhlasu žalobkyně a jejího právního zástupce s publikací soudního rozhodnutí na webových stránkách Nejvyššího správního soudu a žádosti o anonymizaci osobních údajů, pak krajský soud poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jímž Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů, zveřejňuje.

V. Závěr a náklady řízení

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.I. K otázce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí IV.II. K ostatním námitkám žalobkyně V. Závěr a náklady řízení