64 Ad 16/2023– 61

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: J. H., narozena X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Filipem Matoušem sídlem Lazarská 11/6, Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2023, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 11. 5. 2022 žádost invalidní důchod. Na základě posudku o invaliditě lékaře OSSZ České Budějovice ze dne 15. 7. 2022, č.j. LPS/2022/2674–CB_CSSZ, byla rozhodnutím ze dne 25. 7. 2022, č.j. X, zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 20 %. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 23. 8. 2022 námitky. Na základě těchto námitek bylo dne 17. 10. 2022 provedeno posouzení invalidity žalobkyně lékařem ČSSZ Plzeň. Z posudku vydaném pod č.j. LPS/2022/1108–NR–PLZ_CSSZ vyplývá, že žalobkyně nebyla invalidní, šlo se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v důsledku kterého poklesla její pracovní schopnost o 20 %. Na základě tohoto lékařského posudku bylo dne 21. 11. 2022, pod č.j. X, vydáno druhostupňové rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 7. 2022, č.j. X, kterým byla žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítnuta, bylo potvrzeno.

2. Výše uvedené rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2022, č.j. X, napadla žalobkyně žalobou ve správním soudnictví, které bylo rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č.j. 64 Ad 2/2023–60, vyhověno. Žalované rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení s tím, že žalovaná byla v tomto dalším řízení vázána posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „Posudková komise“) ze dne 19. 4. 2023, jež byl krajským soudem vyžádán, a dle kterého činila míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 45 %.

3. Na podkladu posledně zmíněného posudku Posudkové komise bylo žalovanou vydáno prvostupňové rozhodnutí ve věci nyní projednávané (rozhodnutí ze dne 9. 6. 2023, č.j. X), kterým bylo změněno původní prvostupňové rozhodnutí žalované ze dne 25. 7. 2022 tak, že žalobkyni byl od 1. 9. 2022 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala dne 5. 7. 2023 námitky, na základě kterých byl dne 5. 9. 2023 vyhotoven posudkovým lékařem žalované posudek, z jehož závěrů plyne, že se v případě žalobkyně jedná o invaliditu prvního stupně, když její pracovní schopnost v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 45 %.

4. Na základě shora uvedených závěrů posudkového lékaře pak bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí ze dne 9. 6. 2023, č.j. X, potvrzeno a námitky žalobkyně byly zamítnuty.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

5. Proti posledně zmíněnému rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 6. 11. 2023 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterou se domáhá jeho zrušení.

6. Žalobou je podrobně popsán průběh správního řízení, jakož i obsah lékařských zpráv o zdravotním stavu žalobkyně, z těchto vyplývá, že žalobkyně trpí narkolepsií s kataplexií. Citovány jsou dále závěry znalce MUDr. P. D. vyjádřené v žalobkyní předloženém znaleckém posudku ze dne 13. 4. 2023, podle kterých žalobkyně není schopna soustavné výdělečné činnosti, je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

7. Žalobkyně rovněž sporuje datum vzniku invalidity, které bylo posudkovými lékaři stanoveno dnem 1. 9. 2022, když dle jejího názoru byla žalobkyně limitována nejpozději od ukončení povinné školní docházky, jak plyne z její lékařské dokumentace. Dále je žalobkyní namítáno, že z posouzení žalované není zřejmé, jakou odbornost měli lékaři, kteří žalobkyni v průběhu správního řízení posuzovali. Žalobkyně by měla být odborně posouzena lékařem z oboru neurologie. Dále poukázala na aplikovatelnou právní úpravu a uzavřela, že při posuzování její žádosti nebyly respektovány zákonné předpoklady pro stanovení stupně invalidity a stejně tak byl nesprávně časově vymezen počátek její invalidity.

8. Vzhledem k těmto důvodům je navrhováno napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula skutkový stav věci i právní úpravu dopadající na otázku posouzení nároku na dávku důchodového pojištění. Uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku ze dne 5. 9. 2023. V řízení o námitkách žalobkyně nenamítala nezjištění některé skutečnosti týkající se jejího zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, významných pro posudkový závěr. Nezjištění takové skutečnosti pak nebylo doloženo ani lékařským nálezem připojeným k námitce nebo uplatněným v průběhu námitkového řízení. Ani přezkumem zdravotního stavu žalobkyně nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci vyššího než prvního stupně invalidity. Dle lékaře ČSSZ se nejedná o těžkou funkční poruchu s těžkým snížením psychické i fyzické výkonnosti. Za tohoto stavu žalovaná krajskému soudu navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

10. Dne 4. 6. 2024 obdržel krajský soud repliku žalobkyně k vyjádření žalované, v níž žalobkyně uvedla, že jí stále není zřejmé, proč žalovaná dospěla k závěru, že se v jejím případě jedná pouze o invaliditu prvního stupně a nikoli stupně vyššího. Dále uvedla, že Posudková komise její zdravotní stav bagatelizuje a z jejích závěrů není zřejmé, proč nerespektovala znalecký posudek MUDr. D. Závěry Posudkové komise pak jsou dle žalobkyně nepřesné, neboť během vyšetření žalobkyně uváděla, že usíná i přes zavedenou léčbu i při běžných činnostech, např. při chůzi nebo po jídle. Žalobkyně dále namítla, že počátek invalidity je nutné vztáhnout již k datu zjištění jejího onemocnění (ve 13 letech žalobkyně), kdy od ukončení povinné školní docházky vystudovala střední školy pouze s úlevami. Dle názoru žalobkyně jde v jejím případě o těžkou formu omezení ve smyslu kap. VI., pol. 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy o pokles pracovní schopnosti v rozsahu 60 – 70 %.

III. Podstatný obsah spisu

11. Jak již krajský soud uvedl shora, v rozhodnutí ze dne 9. 6. 2023, č.j. X, kterým bylo změněno původní prvostupňové rozhodnutí žalované ze dne 25. 7. 2022, byl žalobkyni od 1. 9. 2022 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, žalovaná vycházela z posudku Posudkové komise ze dne 19. 4. 2023, na základě kterého došlo ze strany krajského soudu ke zrušení původního rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2022, pod č.j. X, a kterým byl u žalobkyně stanoven pokles pracovní schopnosti v rozsahu 45 %.

12. V řízení o námitkách žalobkyně směřujících proti výše zmíněnému rozhodnutí prvostupňovému byl posudkovým lékařem ČSSZ dne 5. 9. 2023 vypracován posudek, dle kterého se v případě žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je narkolepsie s kataplexií na terapii Vigilem, nedostatečně kompenzovaná, kompletní kataplexie v posledních dvou letech nebyla, při normálním objektivním neurologickém nálezu, bez snížení psychické výkonnosti. Posudkový lékař se ztotožnil se závěry Posudkové komise v posudku ze dne 19. 4. 2023, a to včetně stanoveného data vzniku invalidity (1. 9. 2022), když k tomuto datu, kdy žalobkyně měla nastoupit do zaměstnání, bylo medicínsky i posudkově jednoznačné, že její pracovní potenciál je omezen v uvedeném stupni. Postižení bylo podřazeno pod kapitolu VI., položku 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „příloha k vyhlášce o posuzování invalidity“), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 45 %, tedy horní hranice procentní míry poklesu pracovní schopnosti s ohledem ke stupni postižení. Na základě uvedeného posudku žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 15. 9. 2023 potvrdila prvostupňové rozhodnutí.

13. Krajský soud si v návaznosti na žalobní námitky dále vyžádal posudek Posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání, jakož i posudek ze dne 16. 4. 2024 jsou založeny na č. l. 44 – 51 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrné, že se žalobkyně spolu se svým právním zástupcem zúčastnila jednání komise dne 16. 4. 2024 a podrobila se odbornému vyšetření lékaře z oboru neurologie. Závěry vyšetření jsou v posudku popsány. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla v době vydání rozhodnutí žalované narkolepsie s kataplexií (typ 1, NT 1). Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav Posudková komise zařadila pod postižení uvedené v kapitole VI, položce 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity – středně těžká forma, kdy některé denní aktivity jsou omezeny. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla v rámci zákonného rozmezí 30 % – 45 % stanovena v rozsahu 45 %, a to s ohledem na tíži postižení.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). O věci krajský soud rozhodoval v rámci nařízeného ústního jednání dne 5. 6. 2024, z něhož se žalovaná omluvila a současně vyjádřila souhlas s jeho konáním v její nepřítomnosti. Během tohoto jednání právní zástupce žalobkyně setrval na svých tvrzeních a závěrech uplatněných v průběhu řízení před soudem, současně navrhl doplnit dokazování lékařskými zprávami MUDr. Š. včetně zprávy, na základě které by tento lékař znovu zpětně hodnotil zdravotní stav žalobkyně, znaleckým posudkem MUDr. D., zprávou z pedagogicko–psychologické poradny ze dne 10. 6. 2016 a výslechem přítele žalobkyně. Těmito důkazy navrhoval prokázat závažnost zdravotního stavu žalobkyně, který dle názoru žaloby odpovídá vyššímu stupni invalidity. Sama žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že její stav odpovídá těžké formě narkolepsie, dále uvedla, že usíná i během chůze a při rozhovorech s jinými lidmi. Krajský soud provedl důkaz znaleckým posudkem MUDr. D. a zprávou z pedagogicko–psychologické poradny. Zbylé důkazní návrhy žalobkyně v podobě lékařských zpráv MUDr. Š. krajský soud pro jejich nadbytečnost zamítl, když veškeré tyto lékařské zprávy jsou obsaženy ve spisové dokumentaci (tou není dle judikatury Nejvyššího správního soudu zapotřebí provádět dokazování – srov. například rozsudky tohoto soudu ze dne 14. 5. 2015, č.j. 7 As 83/2015–56, ze dne 29. 1. 2009, č.j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo ze dne 29. 6. 2011, č.j. 7 As 68/2011–75), a jako takové byly podkladem pro rozhodování Posudkové komise, která je hodnotila z odborného medicínského hlediska. Uvedenými lékařskými zprávami byl zdravotní stav žalobkyně dostatečně objektivizován, a proto soud jako nadbytečné vyhodnotil vyžádání další lékařské zprávy MUDr. Š., jež by měla zpětně ke dni vydání napadeného rozhodnutí znovu tento zdravotní stav hodnotit, i výslech přítele žalobkyně.

15. Žaloba není důvodná.

16. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 17. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu včetně data vzniku invalidity je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

18. Z hlediska posouzení žalobní argumentace je stěžejní zejména výše zmíněný posudek Posudkové komise ze dne 16. 4. 2024, ze kterého se podává, že komise přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborné lékařky z oblasti neurologie, tedy lékařky, jejíž odbornost zcela koresponduje s charakterem rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. V této souvislosti krajský soud doplňuje, že na úrovni OSSZ a ČSSZ vykonávají posudkovou službu odborní lékaři v oboru posudkového lékařství – specializovaného nástavbového atestačního oboru, kteří jediní jsou na úrovni správního řízení před OSSZ a ČSSZ oprávněni hodnotit zdravotní stav žadatele podle vyhlášky o posuzování invalidity. Není tudíž pravdou, že by nebyla zřejmé odbornost posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ.

19. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak ke všem odborným lékařským nálezům, které byly k žalobě přiloženy i z kompletní zdravotní dokumentace předložené praktickou lékařkou žalobkyně. Posudková komise se zabývala taktéž žalobkyní předloženým znaleckým posudkem MUDr. P. D. ze dne 13. 4. 2023 i zprávou z pedagogicko–psychologické poradny ze dne 10. 6. 2016. Na základě všech těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, jehož hlavní příčinou byla v době vydání rozhodnutí žalované narkolepsie s kataplexií (typ 1, NT 1) středně těžké formy. Toto postižení podřadila pod kap. VI, položku 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

20. Posudková komise spolu s praktickým lékařem – MUDr. Š., odborník na onemocnění narkolepsií, uvedl, že žalobkyně není schopna celodenní aktivity, avšak pracovní začlenění nevyloučil – dospěla k závěru, že pracovní zapojení s patřičným omezením je u žalobkyně možné. Komise výslovně zmínila úlevy v podobě částečné pracovní směny, možnost přestávek, individuální pracovní tempo a dostatečně přiměřený pohyb mimo rizikové prostředí (např. výškové práce). K totožnému závěru dospěl i MUDr. D. ve svém znaleckém posudku, ve kterém uvedl, že žalobkyně není schopna celodenní práce a že není schopna pracovat soustavně celou pracovní směnu, její zaměstnání však je možné s úlevami. K tomu Posudková komise doplnila, že za daných podmínek je žalobkyně schopna rekvalifikace. Z uvedeného plyne, že se všichni odborní lékaři shodli na tom, že žalobkyně je schopna vykonávat pracovní činnost, byť s určitými shora popsanými úlevami.

21. Komise rovněž zdůraznila, že zdravotní stav žalobkyně nelze považovat za těžkou formu daného zdravotního postižení uvedenou v položce 5c, kde podmínkou je těžké snížení fyzické i psychické výkonnosti (usínání i přes zavedenou léčbu při chůzi, při jídle, při rozhovoru apod.), čímž jsou podstatně omezeny denní aktivity. Žalobkyně je schopna soustavné výdělečné činnosti v podstatně menším rozsahu a intenzitě, a to min. o třetinu. K uvedenému krajský soud doplňuje, že žalobkyně až v rámci repliky k vyjádření žalované, doručené krajskému soudu v odpoledních hodinách dne 4. 6. 2024, a dále během ústního jednání uvedla, že k usíná dochází i při chůzi a při rozhovoru s jinou osobou. Tato námitka však byla žalobkyní uplatněna po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty pro podání žaloby (§ 72 odst. 1 s. ř. s.) a navíc jde o skutečnost, která nebyla objektivizována lékařskou dokumentací a neplyne ani ze znaleckého posudku MUDr. D. Usínání při chůzi či při dialogu pak žalobkyně nezmínila ani během jednání Posudkové komise, což dokládá obsah protokolu z jejího jednání, který žalobkyně i její právní zástupci bez námitek podepsali. Z toho důvodu má krajský osud za prokázané, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byla na základě lékařské dokumentace žalobkyně prokázána středně těžká forma zdravotního postižení zakládajícího dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně.

22. Datum vzniku invalidity bylo odbornými lékaři žalované i Posudkovou komisí stanoveno dnem 1. 9. 2022, ukončením středoškolského studia (přípravou na budoucí povolání).

23. Stanovení data vzniku invalidity „[p]atří nesporně k zásadním posudkovým závěrům, a to s ohledem na jeho význam pro posouzení podmínek vzniku nároku na invalidní důchod. Datum vzniku invalidity by mělo být objektivně a přesvědčivě odůvodněno. Vznik invalidity je základním a výchozím předpokladem pro stanovení data, od něhož je důchod přiznáván. Invalidita jako posudkově – medicínská kategorie vzniká od okamžiku, kdy lze zdravotní stav pojištěnce považovat za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci či úrazu. Ke vzniku invalidity dochází tehdy, jestliže je zřejmé, že zdravotní postižení pojištěnce je trvalé a zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat. Konstantní judikatura se shoduje v tom, že datum vzniku invalidity je objektivně existujícím stavem a nelze ho proto stanovit na základě nahodilých skutečností, jakými v konkrétním případě mohou být např. hospitalizace, datum lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení výplaty nemocenského, je–li podle zdravotních změn a vyšetření možné spolehlivě usoudit, ke kterému datu invalidita skutečně vznikla“ (rozsudek ze dne Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č.j. 6 Ads 61/2012–15, bod 15).

24. Vznik invalidity tak nelze vázat ke dni, kdy byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zjištěn, nýbrž ke dni, kdy je objektivně zřejmý jeho dopad na pracovní schopnost v takovém rozsahu, že bylo dosaženo invalidity (srov. § 39 zákona o důchodovém pojištění).

25. Podle § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění má na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40). Za invaliditu třetího stupně se pro účely věty první považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Při posuzování invalidity pro účely nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně podle věty první se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby uvedené ve větě první před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 39 odst. 3 věta druhá).

26. Podle § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění náleží procentní výměra invalidního důchodu pojištěnci mladšímu 28 let, který splnil podmínky nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nejméně ve výši stanovené podle odstavce 2, na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně nejméně ve výši poloviny částky stanovené podle odstavce 2 a na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně nejméně ve výši třetiny částky stanovené podle odstavce 2, je–li invalidní důchod přiznáván před 18. rokem věku nebo je–li období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod kryto dobou pojištění nebo doba, která není kryta dobou pojištění, je kratší jednoho roku; přitom se pro tyto účely za dobu pojištění považuje i doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice po ukončení povinné školní docházky do dosažení věku 18 let a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia, doba, po kterou byl pojištěnec veden v evidenci krajské pobočky Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a náhradní doba pojištění, i když doba pojištění netrvala ani jeden rok.

27. Posudková komise na základě dostupné lékařské dokumentace zdravotního stavu žalobkyně dospěla k závěru, že k datu objektivizace zdravotního stavu žalobkyně, v rámci kterého byla diagnostikována narkolepsie – únor roku 2014, bylo možno hodnotit pokles pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku tohoto onemocnění toliko o 30 %. V době studia žalobkyně neexistovaly lékařské zprávy či nálezy osvědčující invaliditu žalobkyně, natož invaliditu třetího stupně. Takovým důkazem pak není ani zpráva z pedagogicko–psychologické poradny ze dne 10. 6. 2016, která dokládá pouze uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky. Absenci invalidizace v době studia žalobkyně dokládá i skutečnost, že žalobkyně v jeho průběhu absolvovala též praktickou přípravu, což dle komise svědčí o malém vlivu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na pracovní schopnost žalobkyně. V době přípravy na povolání byl dopad uvedeného zdravotního postižení na pracovní schopnost žalobkyně nepatrný.

28. K žalobkyní předloženému znaleckému posudku MUDr. D., Posudková komise konstatovala, že jím není vázána. Z tohoto posudku lze převzít toliko klinické závěry, nikoli posudkové, na které je nutno aplikovat kritéria plynoucí z vyhlášky o posuzování invalidity. K tomu krajský soud doplňuje, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví a hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti žadatele včetně podřazení zjištěného zdravotního postižení pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity může provést pouze odborník z této oblasti, tedy nikoli lékař s jinou specializací, která nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu žadatele podle vyhlášky o posuzování invalidity. K tomu lze navíc opětovně konstatovat, že MUDr. D. sám uvedl, že zaměstnání žalobkyně je možné s úlevami.

29. Pro věc je podstatná rovněž skutečnost, že výsledky posouzení Posudkové komise jsou zcela shodné jak se závěry této komise ze dne 19. 4. 2023, tak se závěry posudkového lékaře ČSSZ ze dne 5. 9. 2023.

30. Jestliže Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, jakož i jí vznesenými námitkami, pak považuje krajský soud posudek Posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, způsobuje 45 % pokles její pracovní schopnosti a současně se nejedná o těžkou formu onemocnění osvědčující invaliditu druhého stupně.

31. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku narkolepsie s kataplexií středně těžké formy činí 45 % a ke vzniku její invalidity došlo dne 1. 9. 2022. Za této situace lze osvědčit závěry žalované, na základě kterých byla zamítnuta žalobkynina žádost o invalidní důchod druhého stupně.

V. Závěr a náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].