64 Ad 5/2022 – 48

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: X, narozena dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 2. 2022, č.j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 10. 2021, č.j. X zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 6. 10. 2021 je žalobkyně i nadále invalidní pro invaliditu II. stupně.

2. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 29. 4. 2022 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

4. Žalobou je namítáno špatné zvolení posudkového kritéria dle vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), neboť při posouzení zdravotního stavu nebyla zohledněna přítomnost více nemocí (komorbidita). Ačkoli se žalobkyně ztotožnila s podřazením jejího zdravotního stavu pod kapitolu XIII., odd. B vyhlášky o posuzování invalidity, měl být její zdravotní stav hodnocen jako těžká forma osteoporózy (položka 1c), a to se zohledněním komorbidit a se zohledněním její schopnosti využít dosaženého vzdělání, zkušenosti a znalosti a možnosti rekvalifikace či pokračování v předchozí výdělečné činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity. K tomu žalobkyně uvedla, že jí zbývá necelých 9 měsíců k odchodu do starobního důchodu a ke dni podání žaloby je evidována na Úřadu práce. Žalobkyně v termínu od 22. 3. 2022 do 8. 4. 2022 absolvovala rekvalifikační kurz zajišťovaný Úřadem práce – Základy obsluhy osobního počítače.

5. Žalobkyně v souvislosti s namítaným nezohledněním možného navýšení míry poklesu pracovní schopnosti dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity dále uvedla, že je vyučena kuchařkou, tuto práci však není schopna vykonávat, a to ani v krátkých pracovních směnách, což dokládá potvrzením od spol. PS FOOD s.r.o., dle něhož žalobkyně pro svůj zdravotní stav není schopna vykávat ani pozici pomocné síly 6. Žalobkyně dále namítá nedostatečné zjištění jejího zdravotního stavu, když nebyla pozvána k osobnímu jednání posudkového lékaře ČSSZ. V rámci tohoto osobního vyšetření by posudkový lékař mohl řádně zjistit její zdravotní stav, zejména její obtíže s chůzí. Dle názoru žalobkyně ji posudkový lékař mohl poslat na vyšetření na denzitometrii, kde by byla prokázána míra zhoršení jejího zdravotního stavu stran osteoporózy. Žalobkyně ze závěrů ambulantní zprávy MUDr. T. ze dne 23. 3. 2022 a z výsledků krve ze dne 6. 12. 2021 dovozuje, že jí ke dni vydání napadeného rozhodnutí náležel invalidní důchod pro invaliditu III. stupně.

7. Závěrem žalobkyně shrnula námitky jí uplatněné proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaného a jako důkazy navrhla ambulantní zprávu ze dne 23. 3. 2022, krevní výsledky ze dne 6. 12. 2021, potvrzení spol. PS FOOD s.r.o., osvědčení o rekvalifikaci ze dne 8. 4. 2022, dohodu o účasti v projektu ESF ze dne 9. 3. 2022 a výslech účastníků.

8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula průběh řízení a obsah žaloby a v závěru uvedla, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu v závislosti na závěry posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“).

III. Podstatný obsah spisu

9. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2021, č.j. X, kterým žalovaná zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu, vychází z posudku o invaliditě ze dne 6. 10. 2021, v němž posudkový lékař uzavřel, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zlomenina bederního obratle L4, typ A1, stav po artrodéze levého hlezenného kloubu dne 19. 10. 2012, přičemž ostatní žalobkyní popisované diagnózy jsou dlouhodobě zhojená a zaléčená onemocnění, která nejsou funkčně ani posudkově významná. Uvedené postižení posudkový lékař podřadil pod kapitolu XV., oddíl B, položku 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti 40 %, přičemž posudkový lékař tuto míru poklesu pracovní schopnosti dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity dále s ohledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobkyně navýšil o 10 % na celkových 50 %.

10. V řízení o námitkách proti tomuto rozhodnutí nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 17. 1. 2022. Posudkový lékař ČSSZ konstatoval, že doložená odborná dokumentace je dostačující pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně v její nepřítomnosti. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně označil chronické posttraumatické postižení dolních končetin a bederní páteře, dále stav po TEP pravého kolenního kloubu dne 9. 7. 2020 pro degenerativní postižení kloubu a stav po posttraumatické kompresní fraktuře L1 řešené vertebroplastikou v srpnu 2012. Uvedené postižení proto posudkový lékař ČSSZ zařadil pod kapitolu XIII., oddíl B, položku 11, přičemž uvedl, že volí horní hranici rozpětí poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení, tedy 60 %, a to s ohledem na další komorbidity. Pro další navýšení nebyl shledán důvod. Hodnocení posudkového lékaře OSSZ shledal lékař ČSSZ jako vyčerpávající a co do výsledků akceptovatelném, ačkoli lékař OSSZ nevyhodnotil správně příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nové lékařské nálezy předložené žalobkyní v rámci námitkového řízení posudkový lékař ČSSZ neshledal významnými pro hodnocení stavu do data ani po datu vydání napadeného rozhodnutí, neboť neobsahují žádné nové skutečnosti. K indikaci invalidizace vyššího než druhého stupně nebyl shledán důvod.

11. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání, jakož i posudek ze dne 21. 6. 2022 jsou založeny na čl. 35 – 40 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrné, že se žalobkyně jednání komise dne 21. 6. 2022 zúčastnila a podrobila se vyšetření v oboru traumatologie (odborný lékař MUDr. P.K.), jehož závěr je v posudku popsán. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla v době vydání rozhodnutí žalované těžká forma osteoporózy se zlomeninami bederních obratlů. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XII., odd. B, pol. 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise z důvodu dalších závažných poúrazových následků zvolila v horní hranici ve výši 60 % (shodně s posudkovým lékařem ČSSZ), přičemž tento rozsah dle posudkové komise dostatečně vystihuje zbylý pracovní potenciál žalobkyně. Další navýšení dle posudkové komise není odůvodněno. Položku 1d zdůvodnit nelze, neboť o zvlášť těžkou formu nejde, denní aktivity nejsou těžce omezeny, žalobkyně je samostatně mobilní, bez opory a soběstačná. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, a to nejméně o jednu polovinu. Není schopna práce s většími fyzickými nároky, zvedat těžší břemena, pracovat v dlouhodobě neměnných pozicích, trvale vsedě, trvale ve stoje. Za uvedených podmínek je žalobkyně schopna rekvalifikace. Posudková komise se shodla se závěrem lékaře ČSSZ v námitkovém řízení ze dne 17. 1. 2022, s lékařem OSSZ se shodla co do stupně invalidity, odlišně byla hodnocena rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. K žalobním námitkám posudková komise uvedla, že žalobkyně byla přešetřena odborným lékařem, nové denzitometrické vyšetření není nutné, osteoporóza diagnostikována dostatečně a je odpovídajícím způsobem léčena. Nejedná se o zvlášť těžkou formu osteoporózy, když denní aktivity žalobkyně nejsou těžce omezeny.

IV. Vyjádření žalobkyně k posudku posudkové komise

12. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 2. 8. 2022 k posudku komise uvedla, že posudková komise dostatečně objektivně neposoudila její zdravotní postižení v závislosti na dosažené vzdělání, věk a její další zdravotní postižení. Pokud by tyto skutečnosti zhodnoceny byly, měla být žalobkyně uznána invalidní ve III. stupni. Žalobkyně upozornila na skutečnost, že okruh rekvalifikačních kurzů je v jejím věku značně omezen, ona navíc rekvalifikační kurz absolvovala, avšak dosažené schopnosti není s ohledem na její zdravotní stav schopna využít. Žalobkyně rovněž nabyla dojmu o neobjektivitě posudkové komise, poukazuje se přitom na chování předsedkyně komise a na laxní posouzení jejího zdravotního stavu MUDr. K. Žalobkyně je přesvědčena, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní ve třetím stupni, a to z důvodu komorbidit a s ohledem k její schopnosti využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a s ohledem na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a schopnost rekvalifikace.

V. Průběh jednání

13. Během ústního jednání u krajského soudu dne 8. 8. 2022 obě strany sporu setrvaly na svých tvrzeních a závěrech učiněných v průběhu řízení před soudem.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

15. Žaloba není důvodná.

16. Dle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 17. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o změně výše invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

18. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře z oboru traumatologie. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům včetně žalobou poukazované ambulantní zprávy MUDr. T. ze dne 23. 3. 2022 a k laboratorním hodnotám ze dne 6. 12. 2021, jež jsou součástí spisové dokumentace žalobkyně. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je těžká forma osteoporózy se zlomeninami bederních obratlů. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XII., odd. B, pol. 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise z důvodu dalších závažných poúrazových následků zvolila v horní hranici ve výši 60 % (shodně s posudkovým lékařem ČSSZ), přičemž tento rozsah dle posudkové komise dostatečně vystihuje zbylý pracovní potenciál žalobkyně. Další navýšení dle posudkové komise není odůvodněno. Položku 1d zdůvodnit nelze, neboť o zvlášť těžkou formu nejde, denní aktivity nejsou těžce omezeny, žalobkyně je samostatně mobilní, bez opory a soběstačná. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, a to nejméně o jednu polovinu. Není schopna práce s většími fyzickými nároky, zvedat těžší břemena, pracovat v dlouhodobě neměnných pozicích, trvale vsedě, trvale ve stoje. Za uvedených podmínek je žalobkyně schopna rekvalifikace.

19. K žalobním námitkám posudková komise uvedla, že žalobkyně byla přešetřena odborným lékařem, nové denzitometrické vyšetření není nutné, osteoporóza diagnostikována dostatečně a je odpovídajícím způsobem léčena. Nejedná se o zvlášť těžkou formu osteoporózy, když denní aktivity žalobkyně nejsou těžce omezeny.

20. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat případně korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož nešlo v případě žalobkyně o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyšší než 60 %. Pokud žalobkyně v žalobě i ve vyjádření k posudku komise namítá, že nebyly zhodnoceny její další komorbidity, není toto pravdou, když z obsahu posudku je zřejmé, že posudková komise se těmito dalšími zdravotními obtížemi žalobkyně zabývala, jak plyne zejména ze strany 5 a 6 posudku. Tato postižení byla zohledněna při volbě rozsahu poklesu pracovní schopnosti, která byla z tohoto důvodu stanovena při horní hranici zákonného rozpětí v rozsahu 60 %. Pro další navýšení nebyl shledán důvod. Jako zvlášť těžkou formu osteoporózy žalobkyně posudková komise neshledala, neboť jejím znakem je těžké omezení denních aktivit, což se u žalobkyně neprokázalo. Subjektivní přesvědčení žalobkyně o nesprávnosti posudků stran závažnosti osteoporózy, jakkoliv je pochopitelné, není rozhodující, neboť jedině lékař se specializací na posudkové lékařství disponuje odbornou kompetencí ke stanovení dominantního zdravotního postižení a míry poklesu pracovní schopnosti. Soud tak musí vycházet z lékařských nálezů, tedy z odborného zhodnocení doloženého objektivizovaného zdravotního stavu, nikoli ze subjektivních pocitů a přesvědčení žalobkyně (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2009 č. j. 4 Ads 81/2009–46).

21. Pokud žalobkyně namítá, že posudkové hodnocení je nesprávné, když nebyla využita možnost dalšího navýšení poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, pak k tomu krajský soud uvádí, že možnost aplikace korekčních faktorů byla posudkovou komisí uvážena, přičemž ta dospěla k závěru, že žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, a to nejméně o jednu polovinu. Se shledanými zdravotními omezeními v posudkovém zhodnocení dostatečně koresponduje závěr komise o vyloučení práce s většími fyzickými nároky, se zvedáním a přenášením těžkých břemen, trvale ve stoji a vsedě či v dlouhodobě neměnných pozicích. Takový závěr komise pak odpovídá i závěrům nedatovaného potvrzení zaměstnavatele žalobkyně, kterým byl při jednání proveden důkaz, a dle kterého žalobkyně není v rámci tohoto zaměstnání (pomocná síla v kuchyni) schopna zvládnout několikahodinové stání. Posudková komise podle krajského soudu jasně formulovala posudkový závěr, že přes vyjmenovaná zdravotní omezení žalobkyně není vyloučena z možnosti vykonávat výdělečnou činnost, kterou je schopna s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti i nadále vykonávat. Podle krajského soudu není důvod pochybovat o tom, že zdravotní obtíže podstatným způsobem ztěžují uplatnění žalobkyně na trhu práce, avšak i nadále se zde nabízí možnost výdělečné činnosti odpovídající podmínkám vymezeným posudkovou komisí. Z důkazu – Osvědčení o rekvalifikaci ze dne 8. 4. 2022, provedeného během ústního jednání před soudem, bylo zjištěno, že žalobkyně absolvovala rekvalifikační kurz obsluhy osobního počítače, proto lze dospět k závěru, že poznatky z tohoto kurzu nabyté má možnost za splnění uvedených podmínek aplikovat. Žalobkyně by tak měla být schopna práci s počítačem v kratších časových intervalech vykonávat, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že byla schopna zúčastnit se rekvalifikačního kurzu obsluhy osobního počítače v délce 55 hodin. Závěry posudkové komise o zjištěných zdravotních obtížích zcela zřetelně vypovídají o tom, že žalobkyně je sice zdravotně omezena, ale přesto jí to nebrání za uvedených podmínek zůstat zaražena na stávající pracovní pozici, či získat jinou kvalifikaci nebo vykonávat jiné zaměstnání využívající její kvalifikaci, jež jí umožní další uplatnění. Krajský soud proto neshledal, že by posudková komise řádně neposoudila možnost jejího dalšího pracovního uplatnění a aplikaci korekčních faktorů dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

22. Žalobkyně v rámci písemného vyjádření k posudku posudkové komise uvedla, že nabyla dojmu, že tato komise nebyla při posouzení jejího zdravotního stavu objektivní. K tomu závěru žalobkyně dospěla z důvodu chování předsedkyně komise, která se žalobkyně měla dotázat, zda je jí známo, že podání námitek proti rozhodnutí OSSZ a žaloby proti rozhodnutí ČSSZ může na základě posudku posudkové komise vést k úplnému odebrání invalidního důchodu.

23. K tomu krajský soud uvádí, že žalobkyně měla v souladu s § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) právo vznést proti členům posudkové komise námitky podjatosti, pokud nabyla dojmu o jejich neobjektivitě, žalobkyně však toto neučinila. K tomu je nutné uvést, že podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (úřední osoba), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Za poměr k věci se považuje osobní zájem úřední osoby na jejím výsledku (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 12. 1996, č. j. 6 A 21/95 – 29, č. 480/1999 Soudní judikatury ve věcech správních). Pro poměr k věci je vyloučena též úřední osoba, která o ní získala poznatky jiným než procesně stanoveným způsobem. Žádné takové skutečnosti však ve vztahu k uvedené lékařce nebyly zjištěny, neboť z protokolu o jednání posudkové komise ani ze spisové dokumentace předložené žalovanou nikterak nevyplývá, že by členové posudkové komise měli osobní zájem na výsledku řízení nebo že by informace o věci získali nepřípustným způsobem a v důsledku toho dávali žalobkyni najevo, jak rozhodnou. Pochybnosti o nepodjatosti úřední osoby pro její poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak kromě vztahů příbuzenských a obdobných mohou vzniknout i tehdy, je–li vztah úřední osoby k účastníkům, případně zástupcům, přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 21. 6. 2022, ani z obsahu správního spisu nebyla zjištěna jediná skutečnost, která by vzbuzovala důvodné podezření o nepřátelském vztahu předsedkyně komise k žalobkyni. Z ničeho totiž nevyplývá, že by členové posudkové komise zlehčovali zdravotní stav žalobkyně či jí jakkoli „vyhrožovali“ odebráním invalidního důchodu pouze na základě skutečnosti, že byla podána žaloba. I pokud by lékařka tímto nevhodným způsobem skutečně žalobkyni dala najevo, že je zde možnost odlišného posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí či lékařem ČSSZ s následkem odebrání invalidního důchodu, nemohlo by to být pokládáno za projev jejího nepřátelského vztahu k žalobkyni, neboť ze spisové dokumentace není zřejmé, že by předsedkyně komise žalobkyni jakkoli znala, a navíc posudková změna je v tomto směru skutečně přípustná. Dotčená lékařka se pak neúčastnila řízení v téže věci na jiném stupni, takže z projednávání a rozhodování věci není vyloučena ani podle § 14 odst. 5 správního řádu. Krajský soud tudíž nedospěl k závěru o neobjektivitě posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

24. Závěry posudkového hodnocení nesvědčí ani žalobkyní namítanému „laxnímu“ posouzení a prohlídce jejího zdravotního stavu. Z posudku je zřejmé, že posudková komise přihlédla jak k subjektivním obtížím žalobkyně vyjádřeným v žalobě, tak ke skutečnostem plynoucím z její zdravotní dokumentace. Skutečnost, že žalobkyně se závěry posudkové komise nesouhlasí, neznamená, že tyto jsou nedostatečné a jejímu zdravotnímu stavu fakticky neodpovídají. Krajský soud v této souvislosti rovněž připomíná, že posudkoví lékaři nečiní posudkové závěry toliko na základě viditelných projevů onemocnění, které se nemusejí při krátkodobém pohovoru s posuzovaným projevit. Krajský soud přitom vnímá a nikterak nezpochybňuje skutečnost, že žalobkyně trpí onemocněním, se kterým jsou bytostně spjata omezení v jejím každodenním životě. Tento závěr vyplývá také z vypracovaných posudků, neboť i posudková komise dospěla k závěru, že se v případě žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Při objektivním posouzení, které je v případě určování invalidity posuzované osoby určující (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 4 Ads 81/2009), však tento dlouhodobě nepříznivý stav žalobkyně nelze hodnotit jako takového charakteru, aby změnu výše invalidního důchodu odůvodňoval.

25. K námitce posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovým lékařem ČSSZ v její nepřítomnosti krajský soud uvádí, že přítomnost žalobkyně při těchto posouzeních není nutná za situace, kdy je zdravotní stav žadatelky dostatečně zjištěn na základě odborné lékařské dokumentace, kterou mají posudkoví lékaři k dispozici. Případné osobní vyšetření žadatelky má pouze doplňující charakter a není v případě dostatečné podkladové dokumentace nezbytné. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2014, č.j. 3 Ads 86/2013 – 29) Posudkový lékař ČSSZ přitom výslovně uvedl, že přítomnost žalobkyně nebyla nutná, neboť její zdravotní dokumentace je dostatečná.

26. Z posudku posudkové komise má soud za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 60 % ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaná tak postupovala správně, pokud žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z II. a III. stupeň zamítla.

27. Závěrem soud poznamenává, že toto rozhodnutí nebrání žalobkyni, aby v případě progrese svých zdravotních potíží uplatnila u České správy sociálního zabezpečení novou žádost o přiznání invalidního důchodu.

VII. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].