64 Ad 8/2025– 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: P. Ž., narozen dne bytem zastoupen advokátem JUDr. Vojtěchem Filipem se sídlem Čéčova 11, 370 04 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025, č. j. takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 6. 2024, č. j. X, snížila žalobci výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně dle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“), neboť žalobci dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu („Institut“) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu od 20. 5. 2024 poklesla pracovní schopnost pouze o 55 %.

2. Rozhodnutím žalované ze dne 25. 9. 2024, č. j. X, bylo shora zmíněné prvostupňové rozhodnutí na základě posudku lékaře Institutu ze dne 11. 9. 2024 změněno tak, že žalobci od 24. 10. 2024 snížila invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť dle posudkového lékaře poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 45 %.

3. Uvedené rozhodnutí žalované Krajský soud v Českých Budějovicích („krajský soud“) na základě žalobcovy žaloby zrušil rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. X, a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud žalovanou zavázal, nechť se řídí v rozsudku předestřeným závazným právním názorem, který vycházel ze závěru posudku vyhotoveného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí („posudková komise“) dne 19. 2. 2025. Z něj vyplynulo, že pokles pracovní schopnosti žalobce činí 55 % a je proto invalidní ve druhém stupni, nikoli v prvním stupni, jak nesprávně uzavřela žalovaná.

4. Nynější žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 16. 5. 2025, č. j. X, žalovaná potvrdila výše označené prvostupňové rozhodnutí ze dne 25. 6. 2024, vycházela přitom ze závěrů posudku posudkové komise ze dne 19. 2. 2025 vyhotoveného pro účely soudního řízení správního. Podle něj je žalobce invalidní ve druhém stupni, když pokles jeho pracovní schopnosti činí 55 %.

II. Argumentace účastníků řízení

5. Proti posledně uvedenému rozhodnutí žalobce znovu brojí nyní projednávanou žalobou doručenou krajskému soudu dne 3. 7. 2025.

6. Žalobce v žalobě popisuje předchozí procesní vývoj věci. Namítá, že žalovaná postupovala nezákonně, neboť se nedůvodně zabývala námitkami žalobce proti rozhodnutí ze dne 25. 6. 2024, které byly podány dne 10. 7. 2024 a již jednou zamítnuty soudem zrušeným rozhodnutím ze dne 25. 9. 2024.

7. Podle žalobce došlo k nepřípustné duplicitě rozhodování, protože rozhodnutí ze dne 25. 9. 2024, jímž byly jeho námitky vyřízeny, bylo krajským soudem zrušeno, a tím byla celá věc započatá vydáním rozhodnutí ze dne 25. 6. 2024 ukončena. Žalovaná tak podle něj nemohla znovu rozhodovat o týchž námitkách ani potvrzovat rozhodnutí, které již samo pozbylo účinků.

8. Žalobce dále zpochybňuje použití posudku posudkové komise ze dne 19. 2. 2025, který byl vypracován pro účely soudního řízení. Tvrdí, že tento posudek nemůže být podkladem nového správního rozhodnutí a že není zřejmé, jakým způsobem posudková komise mohla dne 19. 2. 2025 stanovit datum změny zpětně od 20. 5. 2024. Podle žalobce měla žalovaná zahájit nové řízení o invaliditě a vyžádat si nový komplexní posudek.

9. V žalobě rovněž obsáhle popisuje svůj zdravotní stav a namítá neobjektivnost posudků z let 2024 a 2025. Uvádí, že Bechtěrevova nemoc je progresivní a nevratná, a proto nemohlo dojít ke zlepšení zdravotního stavu ani ke zvýšení pracovní schopnosti. Zdůrazňuje, že v letech 2019 až 2023 byl opakovaně uznán invalidním ve třetím stupni s poklesem pracovní schopnosti 70 %, a proto považuje pozdější posudky stanovující pokles 55 % či 45 % za nevalidní, neakceptovatelné a nedůvodně podhodnocené.

10. Žalobce uzavírá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, nadbytečné a vydané v rozporu se skutkovým stavem. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci žalované k novému posouzení invalidity na základě nového posudku, který by zohlednil progresi trvalého zhoršování nemoci a prokazatelnou nemožnost jejího zlepšení.

11. Žalovaná ve svém vyjádření podrobně popsala dosavadní průběh správního řízení. Uvedla, že rozhodnutím ze dne 25. 6. 2024 snížila žalobci invalidní důchod z třetího na druhý stupeň na základě posudku Institutu ze dne 20. 5. 2024, podle něhož poklesla jeho pracovní schopnost o 55 %. V řízení o námitkách následně vycházela z dalšího posudku Institutu ze dne 11. 9. 2024, který stanovil pokles žalobcovy pracovní schopnosti na 45 %, a proto rozhodnutím ze dne 25. 9. 2024 snížila invaliditu na první stupeň.

12. Krajský soud však toto rozhodnutí o námitkách zrušil a ve svém rozsudku ze dne 2. 4. 2025 uzavřel, že žalobce byl ke dni vydání rozhodnutí invalidní ve druhém stupni. Soud vycházel z posudku posudkové komise ze dne 19. 2. 2025, podle něhož je rozhodující příčinou zdravotního stavu Bechtěrevova choroba ve stadiu V, přičemž pokles pracovní schopnosti činí 55 %.

13. Žalovaná uvádí, že byla tímto právním názorem vázána a v novém řízení o námitkách vydala dne 16. 5. 2025 tzv. realizační rozhodnutí, jímž námitky žalobce zamítla a potvrdila své původní rozhodnutí ze dne 25. 6. 2024. Zdůraznila, že nešlo o nové posouzení invalidity, ale o povinnost respektovat závazný právní názor soudu a povinnost zahrnout posudek posudkové komise mezi podklady podle § 78 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).

14. K žalobním námitkám žalovaná uvádí, že nejsou důvodné. Odmítá tvrzení o duplicitě rozhodnutí a vysvětluje, že soud zrušil pouze rozhodnutí o námitkách, nikoli původní rozhodnutí ze dne 25. 6. 2024. Podle žalované tedy nebylo možné zahájit nové řízení o invaliditě ani vyžadovat nový posudek Institutu, protože by to mohlo vést k závěrům rozporným s posudkem posudkové komise, který soud označil za úplný a přesvědčivý.

15. Žalovaná dále uvádí, že posudek komise se zabýval i možností invalidity třetího stupně, avšak tuto možnost vyloučil. Podle žalované není v případě žalobce objektivně prokázána invalidita třetího stupně. Proto navrhuje žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

16. Žalobce v replice k vyjádření žalované setrval na svých žalobních námitkách a dále vyjádřil pochybnosti o spravedlivosti a nezávislosti orgánu, který již v minulosti jeho zdravotní stav posuzoval. Připomněl, že Bechtěrevova choroba je nevyléčitelná, lze ji pouze zpomalit, nikoli zastavit, a proto pokud to soud uzná za vhodné, navrhl zdravotní prohlídku na znaleckém pracovišti či zdravotnickém zařízení s potřebnou specializací a nezávislostí na Ministerstvu práce a sociálních věcí.

III. Podstatný obsah spisu

17. Krajský soud pro účely nynějšího řízení nechal vyhotovit nový posudek. Z obsahu protokolu vyplývá, že posudková komise ve věci jednala dne 13. 1. 2026, a to v nepřítomnosti žalobce, který se odmítl dostavit. Závěry posudku odpovídají předchozímu posouzení ze dne 19. 2. 2025. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je Bechtěrevova choroba v V. stupni, pokles jeho pracovní schopnosti činí 55 %. Zvolena byla horní hranice zákonného rozpětí daného onemocnění s ohledem na další komorbidity. Nejedná se však o trvale silně aktivní proces, který by bylo možno podřadit pod položku 3e, protože u žalobce nebylo objektivizováno ztuhnutí všech úseků páteře, nebyla zjištěna tzv. bambusová páteř, nejde o stav se závažným postižením páteře s těžkými destruktivními změnami více než dvou kloubů s těžkým omezením pohyblivosti až s ankylózou kloubů, či o stavy s funkčně závažnými poruchami ventilace.

18. K žalobním námitkám posudková komise uvedla, že v případě namítaného onemocnění kyčlí jde o koxartrózu středního stupně, po funkční stránce jsou omezeny rotační pohyby, nejde o kloubní ztuhlost ani destrukci. Žalobcovo subjektivní vnímání těchto potíží nelze dle komise zohlednit, podstatný je pouze objektivně doložený zdravotní stav, který z hlediska poklesu pracovní schopnosti může hodnotit pouze posudkový lékař. Proběhlá infekční endokarditida žalobce nevylučuje z běžného života. Eventuální infekce je třeba řádně a včas léčit. CRP je ukazatelem míry aktivity revmatického onemocnění, není však zvyšováno virózami. Nutnost trvalé antikoagulační léčby nemá funkční dopad.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). O věci rozhodl bez jednání, když pro takový postup byly splněny podmínky § 51 odst. 1 věty první s. ř. s.

20. Žaloba není důvodná.

21. Z obsahu žalobních námitek vyplývá, že se týkají jednak otázky správnosti procesní postupu žalované po zrušujícím rozsudku krajského soudu ze dne 2. 4. 2025 a jednak otázky hmotněprávní o tom, zda je udržitelný závěr o druhostupňové invaliditě žalobce.

22. První okruh námitek krajský soud důvodným neshledal. Jak vyplývá ze shora popsaného sledu událostí ve správním řízení, prvním rozhodnutím žalované ze dne 25. 6. 2024 byl žalobci snížen stupeň invalidity ze třetího na druhý. Proti tomuto rozhodnutí žalobce uplatnil dne 12. 7. 2024 námitky, o nichž bylo poprvé rozhodnuto žalovanou dne 25. 9. 2024, která je zamítla. Toto rozhodnutí pak bylo na základě žalobcovy žaloby rozsudkem krajského soudu ze dne 2. 4. 2025 zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení. Správní řízení se tak v důsledku zrušujícího rozsudku krajského soudu dostalo do fáze, kdy bylo zapotřebí znovu rozhodnout o námitkách žalobce ze dne 12. 7. 2024, které byly uplatněny proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2024, jímž byla snížena invalidita žalobce ze třetího na druhý stupeň (viz § 88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Není tudíž pravdou, že by zrušujícím rozsudkem krajského soudu bylo dané správní řízení ukončeno a bylo proto nutno vést nové řízení, jak namítá žalobkyně. Dosud totiž nebylo rozhodnuto o námitkách žalobce ze dne 12. 7. 2024 směřujících proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2024, které krajský soud nezrušil (a ani nemusel – viz § 78 odst. 3 s. ř. s.). Žalovaná tudíž postupovala správně, pokud na základě těchto námitek nyní napadeným rozhodnutím opětovně podrobila přezkumu posledně uvedené prvostupňové rozhodnutí. Z uvedených důvodů nejde o „duplicitní“ rozhodnutí, jak namítá žalobce.

23. Jde–li o otázku použitelnosti posudku posudkové komise ze dne 19. 2. 2025, který byl vypracován pro účely soudního řízení, ta vychází přímo z § 78 odst. 6 s. ř. s., podle kterého zrušil–li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. Krajský soud ve věci vedené pod sp. zn. 64 Ad 14/2024 prováděl během ústního jednání ve věci konaného dne 2. 4. 2025 dokazování posudkem posudkové komise ze dne 19. 2. 2025. Žalovaná tak byla v souladu s citovaným § 78 odst. 6 s. ř. s. povinna zahrnout tento důkaz mezi podklady nyní napadeného rozhodnutí, k čemuž ji ostatně soud v odůvodnění rozsudku výslovně zavázal. Rovněž v otázce použitelnosti posudku v navazujícím správním řízení tak krajský soud neshledal žalobu důvodnou.

24. K otázce týkající se data vzniku invalidity druhého stupně krajský soud uvádí, že posudkem ze dne 19. 2. 2025 bylo stanoveno na 20. 5. 2024, kdy došlo k posouzení zdravotního stavu žalobce lékařem Institutu. Posudková komise k tomuto datu výslovně uvedla, že jej stanovuje s ohledem na skutečnost, že právě k tomuto dni měl posudkový lékař poprvé možnost vycházet z kompletní zdravotní dokumentace žalobce. Jedná se tedy o datum, které navazuje na prvoinstanční posudkové hodnocení a které odpovídá okamžiku, k němuž bylo možno v rámci posudkového hodnocení objektivizovat zdravotní postižení žalobce a jeho dopady do žalobcovy pracovní schopnosti. Takové odůvodnění data změny invalidity hodnotí krajský soud jako zcela legitimní, odpovídající povinnosti správních orgánů zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností.

25. Krajský soud žalobci nepřisvědčil ani v rozsahu námitek hmotněprávních, jimiž zpochybňuje závěry posudkových lékařů týkající se míry poklesu jeho pracovní schopnosti.

26. Předně považuje krajský soud za vhodné reagovat na žalobcem v replice zpochybňovanou nezávislost posudkové komise. Žalobce toto své tvrzení nepropojuje s konkrétními postupy členů komise, z nichž by bylo možno činit závěr o jejich zaujatosti vůči němu. Pouhá skutečnost, že krajský soud předchozí rozhodnutí žalované zrušil, takovou podjatost nezakládá. Naráží–li žalobce v souvislosti se zmiňovaným Ministerstvem práce a sociálních věcí (potažmo žalovanou) na možnou systémovou podjatost, tou se již opakovaně Nejvyšší správní soud v tomto kontextu zabýval. Zmínit lze např. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Ads 121/2017–44, v němž uvedl: „posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Z výše uvedeného je zřejmé, že činnost posudkových komisí a posudkových lékařů upravuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Výhrady stěžovatele, který považuje posudkové lékaře za podjaté proto, že působí u správního orgánu, který o dávce rozhoduje, jsou tedy namířeny přímo proti znění zákona, který tuto situaci předpokládá. Soulad citované právní úpravy s ústavním pořádkem potvrdil opakovaně Ústavní soud.“ 27. Krajský soud v projednávané věci neshledal žádné skutečnosti, jež by zpochybňovaly nezávislost posudkové komise či zaujatost jejích členů vůči žalobci, který žádné relevantní indicie v této souvislosti neuvedl.

28. Ve věci nyní projednávané posudková komise opakovaně dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti činí 55 %. Žalobce k tomuto závěru poukazuje na to, že trpí Bechtěrevovou chorobou v V. stádiu, která nemůže doznat zlepšení, stejně jako stav po náhradě srdeční chlopně. Pokud tedy v minulosti bylo posudkovými lékaři konstatováno, že pokles jeho pracovní schopnosti činí 70 %, nemůže nastat situace, kdy by bylo možné dospět k závěru, že jeho stav se zlepšil natolik, aby tento pokles nyní činil pouze 55 %.

29. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 30. Krajský soud shodně jako v předchozím řízení předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, jakož i o změně výše invalidního důchodu, je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. K posouzení přitom může dojít v nepřítomnosti posuzovaného, pokud komise shledá jeho zdravotní dokumentaci za dostačující pro účely posouzení. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2010, č.j. 3 Ads 108/2010–78) Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

31. Krajský soud v dané věci vyšel především ze shora uvedených posudků posudkové komise ze dne 19. 2. 2025 a ze dne 13. 1. 2026, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborné interní lékařky. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla k subjektivním potížím žalobce a vypořádala se též s odbornými lékařskými nálezy, jež jsou součástí zdravotní dokumentace žalobce. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž byla v době vydání napadeného rozhodnutí Bechtěrevova choroba ve stadiu V s postižením všech úseků páteře, omezeným rozvíjením hrudníku, fixovanou hrudní kyfózou, mírným postižením kyčelních kloubů. Tento zdravotní stav žalobce posudková komise podřadila pod kap. XIII., odd. E, pol. 3d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti byl stanoven ve středu zákonného rozmezí v rozsahu 55 % s tím, že tento zahrnuje i přidružené komorbidity. Bez tohoto zohlednění posudková komise výslovně uvedla, že by pokles pracovní schopnosti určila při dolní hranici zákonného rozmezí.

32. Položku 3e zdůvodnit dle posudkové komise nelze, nejde o velmi těžké funkční postižení – nebylo zjištěno ztuhnutí všech úseků páteře, nebyl zjištěn nález bambusové páteře, rovněž chybí funkčně závažné postižení více než dvou kloubů, nejsou přítomny destruktivní kloubní změny, není závažná porucha ventilace či trvalá vysoká aktivita procesu. Rovněž nelze zdůvodnit ani další navýšení horní hranice při použití položky 3d. V případě žalobce jde o invaliditu II. stupně, která trvá od 20. 5. 2024. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, a sice nejméně o jednu polovinu. Není schopen těžké fyzické práce, manipulace s těžkými břemeny, práce v jednotvárné poloze, trvale ve stoje nebo chůzi nebo vsedě, dále v chladu a vlhku. Za těchto podmínek je schopen rekvalifikace.

33. Posudková komise se tak přiklonila k závěrům lékaře Institutu ze dne 20. 5. 2024 a naopak vyjádřila nesouhlas se závěry druhostupňového lékaře ze dne 11. 9. 2024. Zdravotní stav žalobce nelze považovat za dlouhodobě stabilizovaný a nedošlo k adaptaci na postižení 34. K žalobním námitkám posudková komise shrnula, že v případě žalobce jde o lékařsky objektivizovaný zdravotní stav. Ten je podložen zprávami praktických lékařů, zprávami z revmatologie, kardiologie a z vlastního vyšetření žalobce, ke kterému došlo dne 19. 2. 2025. Zdůraznila, že dopad žalobcova zdravotního postižení do jeho pracovní schopnosti jsou oprávněni hodnotit pouze posudkoví lékaři, nikoli žalobce coby laik. Stejně tak posudková kritéria jsou stanovena na objektivně doloženém zdravotním stavu žalobce, nikoli na jeho subjektivních potížích. Lékařské zprávy nevypovídají o tom, že by šlo o kloubní ztuhlost či destrukci, pročež nelze zvolit vyšší procentuální omezení žalobcovy pracovní schopnosti. Proběhlá infekční endokarditida jej nevylučuje z každodenního života, je pouze zapotřebí hlídat CRP a infekce včas léčit. Nutnost trvalé antikoagulační léčby nemá žádný funkční dopad.

35. Žalobci lze přisvědčit v tom, že v letech 2019 až 2023 byl pokles jeho pracovní schopnosti hodnocen v rozsahu 70 % (60 % Bechtěrevova choroba + 10 % další komorbidita – bakteriální endokarditida), tj. invaliditou třetího stupně, až v roce 2024 došlo ke snížení na druhý stupeň s tím, že pokles pracovní schopnosti činí 55 %. Z obsahu spisové dokumentace vyplývá, že uvedený vývoj odpovídá průběhu vývoje žalobcova zdravotního stavu. K destabilizaci jeho zdravotního stavu a ke změně stupně invalidity ze druhého na třetí stupeň došlo z důvodu infekční endokarditidy s nutností náhrady mitrální chlopně. Toto zdravotní postižení však je dle posudkové komise nyní již stabilizováno, žalobcův kardiální stav je stabilizovaný a zlepšený, a proto není důvod toto onemocnění jakkoli nadmíru zohledňovat.

36. Z uvedeného tedy vyplývá, že posudková komise nadále hodnotí pouze zdravotní postižení představující rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, tedy Bechtěrevovu chorobu, aniž by dále zohledňovala bakteriální endokarditidu či následný stav po náhradě mitrální chlopně, neboť ten již nemá na pokles pracovní schopnosti žalobce žádný význam. Jakkoli tedy žalobce náhradu chlopně zmiňuje, coby nevratný stav, oproti uvedenému závěru komise již neuvádí ani nedokládá, jaké konkrétní zdravotní dopady instalace mechanické protézy má.

37. Jde–li o samotnou Bechtěrevovu chorobu, tou se posudková komise opakovaně zabývala, přičemž ve shodě s posudkovými lékaři od roku 2012 dospěla k závěru, že jde o stav těžkého funkčního postižení dle kap. XIII., odd. E, pol. 3d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Zde je rozmezí omezení pracovní schopnosti stanoveno od 45 % do 60 % (invalidita II. stupně). Zdravotní dokumentace žalobce přitom dle komise neosvědčuje stav velmi těžkého funkčního postižení vymezeného pod položkou 3e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (65 % – 75 %). Ostatně sám žalobce ve správním řízení ani v rámci posouzení komisí žádné aktuální lékařské zprávy svědčící o možném progresu onemocnění ve smyslu funkčních postižení vymezených položkou 3e nedoložil. Jakkoli tedy jde o diagnózu V. stupně Bechtěrevovy choroby, ta se neprojevuje ztuhnutím všech úseků páteře, nebyl zjištěn nález bambusové páteře, rovněž chybí funkčně závažné postižení více než dvou kloubů, nejsou přítomny destruktivní kloubní změny, není závažná porucha ventilace či trvalá vysoká aktivita procesu. Nelze proto dospět k závěru, že by šlo o funkční postižení podřaditelné pod kap. XIII., odd. E, pol. 3e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a posudky z tohoto důvodu nelze označit za podhodnocené, jak namítá žalobce.

38. Z uvedených důvodů považuje krajský soud odůvodnění posudku, dle něhož žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní pro invaliditu druhého stupně, za úplné a přesvědčivé. Proto soud nevyhověl žalobci, který v případě, kdy by to soud uznal za vhodné, navrhl přezkum svého zdravotního stavu na specializovaném pracovišti nezávislém na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Komise dle názoru krajského soudu stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila. Zabývala se i dalším zdravotním postižením žalobce – bakteriální endokarditidou a navazujícím stavem po výměně chlopně, možností aplikovat případně korekční faktory i námitkami žalobce a zejména veškerou předloženou zdravotní dokumentací stran jeho zdravotního stavu. Z tohoto důvodu je žalobou napadené rozhodnutí, vycházející z posudku komise, který byl vypracován pro účely soudního řízení a který byla žalovaná povinna do své rozhodovací činnosti zahrnout, správné.

39. Krajský soud má za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce v důsledku Bechtěrevovy choroby V. stupně, činí 55 % a jde tak o invaliditu II. stupně.

V. Závěr a náklady řízení

40. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný. V případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. její náhradu nákladů řízení ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče vylučuje.

Poučení

I. Vymezení věci II. Argumentace účastníků řízení III. Podstatný obsah spisu IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení