64 C 1/2020 - 170

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 77 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 82 500 Kč s příslušenstvím zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 46 044 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 1. 2020 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), („OdpŠk“). Tvrdil, že dne 2. 7. 2012 v předběžném projednání uplatnil u [Anonymizováno] nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle OdpŠk, která mu vnikla nečinností, průtahy a nepřiměřenou délkou řízení o jeho žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, („InfZ“), podané dne 10. 12. 2010 u [Anonymizováno], na jejímž vyřizování se (s průtahy a nečinností) podílel [Anonymizováno], jeho nadřízený [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejichž postup (průtahy, opakovaná nečinnost a vydávání nezákonných, na základě důvodných opravných prostředků rušených rozhodnutí) vedl k mnohonásobnému překročení zákonné lhůty 15 dnů, ve které měla být žádost vyřízena a informace žalobci poskytnuty. Jednalo se o informace o protiprávním a korupčním jednání bývalého soudce [adresa], [jméno FO]. Protože nárok žalobce nebyl uspokojen, uplatnil dne 2. 1. 2013 žalobou u Obvodního soudu pro [adresa], u kterého byla žaloba projednávána pod sp. zn. [spisová značka] a poté (po spojení věcí sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] ke společnému projednání projednávána pod sp. zn. [spisová značka]), nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Obvodní soud pro [adresa] rozhodoval o meritu věci dvakrát, Městský soud v Praze rozhodoval o meritu věci také dvakrát, Nejvyšší soud rozhodoval o věci dvakrát (poprvé dovolání žalobce vyhověl), kdy podruhé rozhodl o odmítnutí dovolání proti rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa] a Městského soudu v Praze o částečném odmítnutí žaloby (kdy se soudy navzájem neshodují v otázce, zda na právo na informace dopadá článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod nebo ne). Taková délka řízení je zcela nepřiměřená, protože jde o řízení se zvýšeným významem (neboť jeho předmětem je kompenzace za nepřiměřenou délku jiného řízení), které musí probíhat urychleně, tzn. nanejvýš v řádu měsíců a nikoliv let (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 29. 5. 2012). Žalobce proto žádostí ze dne 28. 6. 2019 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti v předběžném projednání nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a OdpŠk.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že soudní řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 2. 1. 2013 podáním kompenzační žaloby žalobcem, kterou se domáhal proti žalované [Anonymizováno] přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení o jeho žádosti o poskytnutí informace, o průběhu a způsobu vyřízení řízení o dopravním přestupku pana [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa]. V konkrétní věci se žalobce domáhal informace o průběhu a způsobu vyřízení řízení o přestupku v dopravě jiné osoby, kdy požadované informace nebyly takové povahy, aby byly schopny ovlivnit osobnostní práva žalobce a jejich neznalost nemohla žadateli způsobit pocit frustrace. Žalobce přitom činí velké množství žádostí o poskytnutí informací na různé úřady, přičemž následně žalobce uplatňuje nároky na přiznání finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o jeho žádostech na poskytnutí těchto informací, přičemž v následných kompenzačních řízeních nikdy nevyšlo najevo, že by požadované informace žalobce potřeboval či použil na obranu svých práv či ke splnění svých povinností, stejně jako informace požadovaná v tomto konkrétním řízení, kde ve vztahu ke správnímu řízení samotnému již byla žaloba pravomocně odmítnuta, když žalobce neunesl břemeno tvrzení o vzniku újmy na své straně v souvislosti s tímto správním řízením. Žalovaná v této souvislosti poukázala na to, že shledává význam věci pro žalobce jako nepatrný, přičemž navíc žalobce sdílí tuto nepatrnou újmu s druhým žalobcem, jenž se ve stejném řízení domáhal fakticky téhož. Předmětné kompenzační řízení lze shrnout jako nepřiměřeně dlouhé pro množství zásahů odvolacího, resp. dovolacího soudu. Na základě výše uvedeného žalovaná též poskytla mimosoudně žalobci zadostiučinění v podobě konstatování, že došlo k porušení jeho práva na přiměřenou délku obou řízení, avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující.

3. Rozsudek vydaný zdejším soudem dne [datum] (v pořadí již druhý ve věci) k odvolání žalobce zrušil Městský soud v Praze usnesením z [datum], č. j. [spisová značka], neboť nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Odvolacím soudem bylo vytčeno, že soudem učinil nedostatečné zjištění o průběhu namítaného řízení ([spisová značka], následně [spisová značka]), nedostatečné bylo rovněž hodnocení kritérií, viz § 31a odst. 3 OdpŠk. Soudu pak uložil, aby zjistil, jaké úkony činili účastníci a soud, jaké byly důvody pro rušení jednotlivých rozhodnutí, poté je na soudu, aby zhodnotil kritéria za použití § 31a odst. 3 OdpŠk a relevantní judikatury. Odvolací soud zopakoval dřívější názor, že i přes eventuální nepatrný význam namítaného řízení pro poškozeného, je extrémně nepřiměřená délka přesto důvodem pro přiznání zadostiučinění v penězích.

4. Veden závazným pokynem odvolacího soudu, doplnil zdejší soud dokazování spisem Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] spojeného se spisem Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], z nichž se podává že žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce domáhal na [Anonymizováno] finančního zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením o poskytnutí informací. Dne 18. 4. 2013 vyzval soud žalovanou s odkazem na ust. § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), k vyjádření, dne 26. 4. 2013 [Anonymizováno] včasně reagovala, upozorňuje na probíhající soudní řízení o správní žalobě. S podáním ze dne 9. 9. 2014 žalobce spojuje stejnopis rozsudku, jímž správní soud zrušil napadené rozhodnutí správního orgánu a [Anonymizováno] uložil poskytnout informaci. Dne 17. 9. 2014 bylo provedeno první jednání ve věci, provedeno dokazování a vydán rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, když soud uložil žalované povinnost k písemné omluvě za porušení základního práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, jejíž obsah ve výroku specifikoval (výrok I), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 56 250 Kč s příslušenstvím (výrok II), co do částky 8 750 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok IV). Z důvodu náhlého počtu skončených věcí pořádková lhůta k odeslání stejnopisu rozsudku do 15. 12. 2014. Stejnopis rozsudku byl vypraven účastníkům dne 26. 11. 2020. Dne 10. 12. 2014 rozsudek napadlo [Anonymizováno] včasným odvoláním, 5. 2. 2015 podává své vyjádření k odvolání žalobce. Spis byl odvolacímu soudu odeslán dne 13. 2. 2015. Odvolací Městský soud v Praze dne 2. 4. 2015 napadený rozsudek změnil tak, že vyhovující výrok II změnil tak, že se zamítá, jinak napadený rozsudek potvrdil (výrok I) a co do konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení žalobu zamítl (výrok II), plnou náhradu nákladů přiznal žalobci (výrok III). Žalobci byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 10. 5. 2015. Dne 9. 7. 2015 napadl rozhodnutí odvolacího soudu včasným dovoláním. Dne 20. 8. 2015 byla věc předložena dovolacímu soudu předem výzvy [Anonymizováno] k podanému dovolání. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum] (v právní moci dne [datum]) zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že nejde o věc, kde se nemajetková újma poškozeného předpokládá, když se nejedná o občanských právech účastníka soukromoprávní povahy. Soudy pochybily, pokud na správní řízení a na navazující soudní řízení pohlížely jako na řízení jediné. V intencích názoru dovolacího soudu vyzval dne 25. 8. 2017 soud žalobce k doplnění žaloby s odkazem na § 43 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 10 dnů. Dne 11. 9. 2017 žalobce včasně reagoval na výzvu. Dne 24. 11. 2017 ve věci proběhlo jednání, řízení bylo spojeno a věc nadále projednávána pod sp. zn. [spisová značka], dále byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo řízení co do nároku na písemnou omluvu pro zpětvzetí zastaveno. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům rozesláno dne 12. 12. 2017. Všichni účastníci rozsudek napadli včasným odvoláním, spis byl odvolacímu soudu odeslán dne 23. 1. 2018. Odvolací soud dne 27. 4. 2018 odvoláními napadený rozsudek zrušil (mimo výroky I a II jimiž bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí), přičemž soudu prvního stupně vytkl, že se neřídil závazným názorem dovolacího soudu, když žaloby, které nebyly řádně konkretizovány, meritorně projednal. Dne 23. 7. 2018 byly soudem žaloby dle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuty a žalované přiznána náhrada nákladů řízení. Dne 13. 8. 2018 podali žalobci včasné odvolání, s tím, že žalobci uvedli, že do 15 dnů odvolání podrobně odůvodní. Dne 13. 9. 2018 byli žalobci soudem vyzváni k doplnění odvolání ve lhůtě 7 dnů a poučeni o eventuálním odmítnutí, a to usnesením vydaným asistentem soudce. Rozhodnutí asistenta soudce bylo k námitkám žalobců samosoudcem dne 8. 10. 2018 změněno tak, že se žalobci nevyzývají, neboť odvolání obsahuje podstatné náležitosti a žalovaná byla obratem vyzvána k vyjádření. Dne 10. 10. 2018 a dále dne 18. 10. 2018 své odvolání žalobci doplnili. Odvolacímu soudu byl spis odeslán dne 8. 11. 2018. Dne 28. 11. 2018 odvolací soud změnil napadené rozhodnutí, a to tak, že se žaloba v případě v záhlaví uvedeného žalobce neodmítá co do částky 19 000 Kč s příslušenstvím – odvolací soud přitom rozlišil soudní a předsoudní fáze namítaného řízení o poskytnutí informace, přičemž ve fázi soudní žalobu shledal jako určitou a projednatelnou, orgánem příslušným ohledně toho nároku označil [Anonymizováno] a zároveň přiznal státu – [Anonymizováno] nárok na náhradu nákladů řízení. Dne 18. 12. 2018 vyzval soud žalovanou, za níž v řízení vystupovalo již [Anonymizováno], k vyjádření k ve věci samé. Dne 3. 1. 2019 podala žalovaná vyjádření poté, co jí byla lhůta k vyjádření mlčky prodloužena. Dne 26. 2. 2019 napadli žalobci usnesení odvolacího Městského soudu v Praze ze dne [datum] včasným dovoláním. Dne 20. 3. 2019 byl spis odeslán dovolacímu soudu. Dne 4. 12. 2019 Nejvyšší soud dovolání podle § 243c o. s. ř. odst. 1 odmítl. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 13. 12. 2019. Dne 27. 2. 2020 si spis vyžádal spolu s vyjádření Ústavní soud. Dne [datum] vydal Ústavní soud nález, jímž konstatoval, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum] (ve spise na č. l. 448), usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] (č. l. 350) v části, ve které bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a ve výrocích o III. a IV. a usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] (č. l. 314) v části, ve které byla odvolacím soudem potvrzena, byla porušena práva žalobců dle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a uvedená rozhodnutí zrušil. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. V případě nepřiměřeně dlouhého řízení potom svědčí žalobcům domněnka nemajetkové újmy a obecné soudy pochybily, pokud žalobu (žaloby) v tomto celém rozsahu neprojednaly. Spis se soudu prvního stupně vrátil dne 29. 10. 2020. Poté se soud snažil získat spisy [spisová značka] a [spisová značka] od Obvodního soudu pro [adresa] a 9. Od 31. 3. 2021 do 18. 5. 2021 byl spis vedený v předmětné kompenzační věci zapůjčen Městskému soudu v Praze. Dne 1. 2. 2022 podávalo vyjádření k žalobě [Anonymizováno] nově figurující na straně žalované. Na jednání dne 16. 2. 2022 byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalobám částečně vyhověno (v případě nadepsaného žalobce v rozsahu 3 000 Kč) ve zbylém byla žaloba zamítnuta (u žalobce 62 000 Kč se zákonným úrokem z částky 65 000 Kč), žalobcům byla přiznána náhrada nákladů řízení, rozsudek byl vypraven dne 18. 3. 2022. Všichni účastníci se včasně proti rozsudku odvolali. Spis odvolacímu soudu odeslán dne 25. 5. 2022. Na odvolacím jednání dne [datum] rozhodl Městský soud v Praze o změně napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit nadepsanému žalobci částku 22 500 Kč s příslušenstvím, ve zbylém se žaloba zamítá. Odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení, kdy plná náhrada náleží žalobcům. Lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku odvolacího soudu prodloužena do 24. 10. 2022. Věc byla pravomocně skončena dne [datum].

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: soud v namítaném kompenzačním řízení činil úkony v zásadě koncentrovaně a promptně, bez zbytečných průtahů, s výjimkou průtahu po vydání nálezu Ústavního soudu zpříčiněného patrně zajišťováním spisů, které měly být k důkazu provedeny, mimo to byl předmětný spis zapůjčen Městskému soudu v Praze. Rozhodnutí ve věci samé byla vydávána při jediném jednání, aniž by docházelo k odroku. Účastníci činili úkony v poskytnutých lhůtách. V raném stádiu nalézacího řízení byl průtah mezi napadnutím žaloby a nařízením prvního jednání ve věci odůvodněn dosud probíhajícím řízením o správní žalobě před [adresa] [Anonymizováno], spojeno s [právnická osoba]), podání žaloby předcházelo pravomocnému skončení namítaného řízení o poskytnutí informace, aniž by bylo předmětné kompenzační řízení přerušeno. Ve věci došlo ke značnému množství zásahů odvolacího, resp. dovolacího a Ústavního soudu – sedm rozhodnutí přezkoumávající rozhodnutí dříve vydané, nepočítaje v to rozhodnutí samosoudce o námitkách proti rozhodnutí asistenta soudce a usnesení Ústavního soudu o zjevně neopodstatněné stížnosti, z čehož 3krát bylo přistoupeno ke kasaci konečného rozhodnutí.

6. Podle § 13 odstavce 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

7. Podle § 31a odstavce 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Nepřiměřená délka řízení trvajícího 9 let 10 měsíců a 1 den je zjevná a představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Namítané kompenzační řízení spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“), jako řízení soudní a souzenou věc je třeba hodnotit v souladu se závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 („Stanovisko“).

9. Je na soudu, aby poté, co shledal ve věci nesprávný úřední postup, hodnotil hlediska uvedená v § 31a OdpŠk. Předně, jak již bylo vyloženo, je předmětné řízení zatíženo průtahy a zejména z hlediska jeho celkové délky (téměř 10 let) nelze řízení označit jinak než jako nepřiměřeně dlouhé. Otázka počátku a konce řízení nečinila potíže, řízení bylo od počátku vedeno před Obvodním soudem pro [adresa]. Co do právních otázek vykazovalo řízení zvýšenou míru složitosti, v rámci řízení totiž docházelo k judikaturnímu posunu, tj. Nejvyšším soudem byl zdůrazňován rozdíl mezi fází předsoudní (vedenou správními orgány) a fází soudního přezkumu, pro níž měl nižší nároky, co se týče vylíčené nemajetkové škody. Později Ústavní soud vydal nález, kterým do zkoumaného řízení zasáhnul a který pro svůj význam byl publikován ve Sbírce nálezů (199/2020 Usn.). Ústavní soud vysvětlil, že rozhodují-li orgány veřejné moci o základních právech účastníka, tvoří správní i soudní řízení jeden celek, u kterého se presumuje imateriální újma, nejde-li o řízení bezprůtažné. Řízení je mimořádné jak co do počtu věcných rozhodnutí, tak i článků soudní moci, které ve věci rozhodovaly. V otázce chování poškozeného, nelze konstatovat, že by žalobce zavdával k průtahům příčinu. Opravné prostředky podávané žalobcem nemá soud za nikterak nerozumné i s ohledem na jejich důvodnost – kasace provedená k návrhu žalobce Nejvyšším a Ústavním soudem, změna konečného rozhodnutí v prospěch žalobce odvolacím soudem. Ani nelze říci, že střídmost v činění úkonů, by šla žalobci zvlášť k tíži. Konečně k otázce významu řízení pro žalobce, soud setrvává na svém dřívějším závěru, že řízení pro žalobce mělo nepatrný význam. V souladu se Stanoviskem a konstantní judikaturou je význam pro poškozeného velmi důležitým objektivním kritériem, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Obecně Nejvyšší soud nepočítá kompenzační řízení mezi ty typy řízení se zvýšenou mírou významu pro poškozeného (30 Cdo 4320/2014). Soudy ve zkoumaném řízení učinily závěr o nicotnosti významu původního řízení o poskytnutí informace. Samotný nevýznamný substrát kompenzačního řízení není kompenzační řízení schopno umocnit.

10. V případech, než dopadá úprava čl. 6 odst. 1 Úmluvy, se imateriální újma presumuje, a to v i souladu se Stanoviskem NS (srov. zejm. jeho část V.). Za nejpodstatnější lze považovat narušení principu, podle něhož je poškozený povinen prokazovat i vznik nemajetkové újmy, neboť ESLP ve vztahu k řízením uvedeným v čl. 6 odst. 1 EÚLP vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu, a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella proti Itálii, odst. 93, nebo Kmec 2006 s. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva. Zároveň jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích, takže k případné náhradě jinou formou dochází jen za zcela výjimečných okolností (například tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, jak bylo konstatováno v rozsudku ve věci Szeloch proti Polsku nebo v rozsudku ve věci Berlin proti Lucembursku) (BIČÁK, Vít. § 31a [Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha:[Anonymizováno]C. H. Beck, 2017, s. 300, marg. č. 37.).

11. Výchozím způsobem odškodňování nesprávného úředního postupu je tedy poskytnutí zadostiučinění penězích. Morální satisfakce v podobě konstatování porušení práva nastupuje subsidiárně, prokáže-li se, že namítané řízení mělo pro poškozeného jen okrajový význam, logice ust. § 31a odst. 2 OdpŠk navzdory.

12. Ve Stanovisku NS s odkazem na své rozhodnutí ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce základní částky a uvedl, že pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení přihlédl Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení.

13. I když soud uzavřel, že namítané kompenzační řízení mělo pro žalobce nepatrný význam, žalobce by v tom důsledku nebyl způsobilý k zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk), kdyby přesto namítané řízení nebylo natolik excesivně dlouhé, že pouhé konstatování porušení práva by se nemohlo jevit jako přiměřené. Na základě všeho výše uvedeného shledal soud návrh žalobce částečně důvodným. Dle výchozího způsobu Stanoviska NS by poškozenému za prvé dva roky řízení náležela částka 15 000 Kč, za dalších sedm let po 15 000 Kč, plus 10 měsíců 12 500 Kč (poměrná část z 15 000 Kč za necelý rok), celkem 132 500 Kč. Vztaženo na posuzovaný případ uznal soud za spravedlivé ponížení defaultně vypočtené částky peněžité satisfakce, a to při uvážení minimalizovaného významu předmětu řízení pro žalobce jako klíčového hlediska pro rozhodování o náhradě. Soud přistoupil tedy ke snížení na částku 77 500 Kč, která odpovídá asi 59 % hodnoty před modifikací. Požadované příslušenství pak bylo přiznáno v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v sepjetí s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V dalším soud žalobu zamítl (výrok II).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a to náhradu v částce 46 044 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z třinácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, výzva, žaloba, písemné vyjádření z 26. 10. 2020, 4. 8. 2022 a 7. 9. 2022, účast na jednání soudu ve dnech 29. 10. 2020, 5. 11. 2020, 8. 8. 2022, 5. 12. 2022 a 19. 10. 2022 a odvolání z 27. 1. 2021 a 11. 1. 2023) včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 400 Kč ve výši 7 644 Kč.

Poučení