64 C 105/2020-64

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud rozhodl tak, že rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu [číslo jednací] [číslo] [rok] [číslo], ze dne 20.1.2020 se mění tak, že se rozklad, který podala [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu [číslo jednací] ze dne 17. 7. 2018, se zamítá, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce 1) uplatnil u [anonymizována dvě slova] reklamaci vad poskytované poštovní služby, neboť [anonymizována dvě slova] vyplatila částku ve výši 17 812 Kč na základě poštovní poukázky typu C s podacím [číslo] ze dne 14.3.2018, podací pošta [obec a číslo], neexistujícímu příjemci. Protože [anonymizována dvě slova] reklamaci neuznala, podal žalobce 1) k Českému telekomunikačnímu úřadu (ČTÚ) námitku, na základě které ČTÚ rozhodl rozhodnutím ze dne 17. 7. 2018, [číslo jednací] [anonymizováno] – [příjmení] tak, že [anonymizována dvě slova] nevyřídila reklamaci řádně a je povinna uhradit žalobci 1) náhradu škody ve výši 17 812 Kč, dále náhradu škody 61 Kč za cenu služby a náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 119 Kč, to vše do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Proti uvedenému rozhodnutí podala [anonymizována dvě slova] rozklad. Rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu [číslo jednací] ze dne 20.1.2020 (dále jen„ napadené rozhodnutí“) doručeným žalobkyni 2) dne 21.1.2020 bylo o podaném rozkladu rozhodnuto tak, že: Podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu se napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severočeskou oblast, ze dne 17.7.2018, [číslo jednací] [anonymizováno] – [příjmení], mění tak, že nově zní: I. Námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby dodání peněžní částky poštovním poukazem typu C s podacím [číslo] ze dne 14.3.2018, podací pošta [obec a číslo], spojené s nárokem na náhradu škody ve výši 17.812 Kč a úhradu částky 61 Kč za poštovné, v řízení, jehož účastníky jsou [celé jméno žalobkyně], [datum narození], trvalým pobytem [adresa žalobce a žalobkyně] (dále jen„ navrhovatel“), a [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ odpůrce“), jako provozovatel poštovních služeb, podané podle § 6a odst. 1 zákona o poštovních službách, se nevyhovuje. II. Žádnému z účastníků řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí podali žalobci podle ust. § 65 SŘS správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Usnesením č.j. 15 A 27/2020-16, ze dne 25. 6. 2020 byla tato správní žaloba odmítnuta, když Městský soud v Praze konstatoval mj. s odkazem na judikaturu Správní soud zároveň žalobce poučil o tom, že se mohou domáhat ochrany svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právního moci tohoto usnesení u toho okresního (obvodního) soudu, který je obecným soudem účastníka, jemuž byla nebo podle návrhu podaného u správního orgánu měla být uložena povinnost plnění, a to tak, aby v této lhůtě žaloba došla soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení. S ohledem na výše uvedené podali žalobci v zákonem stanovené lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení Městského soudu v Praze č.j. 15 A 27/2020-16 ze dne 25. 6. 2020, proti napadenému rozhodnutí žalobu k nadepsanému soudu dne 6. 11. 2020. Tvrdili, že oba žalobci, kteří jsou manželé, shledávají svoji aktivní legitimaci k podání žaloby, neboť byli napadeným rozhodnutím zkráceni na svých právech. Žalobce 1) je účastníkem řízení přímo dotčeným napadeným rozhodnutím, neboť žalovaný rozhodl o změně rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že bez dalšího změnil označení navrhovatele z žalobce 1) na žalobkyni 2), a jednak žalobkyně 2) jakožto manželka žalobce 1) byla v napadeném rozhodnutí označena namísto žalobce 1) za navrhovatele, tedy účastníka řízení, ačkoliv žalovaný posoudil její postavení tak, že jí aktivní legitimace nesvědčí. Napadené rozhodnutí doručoval žalovaný pouze žalobkyni 2). Dle podacího lístku [číslo] byl odesílatelem poštovní poukázky žalobce 1) v zastoupení žalované 2). Jak vyplývá z oznámení o výsledku reklamačního řízení, reklamaci poštovních služeb z důvodu nevyplacení poukazované částky oprávněnému adresátovi uplatnil žalobce 1) v zastoupení žalované 2). Jestliže námitky proti vyřízení reklamace podala ke správnímu orgánu I. stupně žalobkyně 2), učinila tak v zastoupení svého manžela - žalobce 1), o čemž ostatně neměl správní orgán I. stupně žádné pochybnosti, neboť z listinných důkazů a posléze z doplněné plné moci včetně souvisejícího přípisu, bylo zřejmé, že účastníkem podávajícím námitky je žalobce 1) zastoupený svojí manželkou. Správní orgán I. stupně tedy požadoval po žalobkyni 2) pouze doplnění plné moci, aby po formální stránce bylo takové zastoupení doloženo. Tento požadavek žalobkyně 2) na výzvu správního orgánu I. stupně splnila a správní orgán I. stupně podáním ze dne 22. 5. 2018 informoval o změně označení účastníka řízení. Napadené rozhodnutí opřené o argumentaci, že námitky podala žalobkyně 2) namísto žalobce 1), která nebyla k jejich podání aktivně legitimována, představuje zjevně přepjatý formalismus, který je zcela v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů vyjádřenými v § 2 a násl. správního řádu a se zásadami spravedlivého procesu. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ale i ze všech listinných důkazů, o něž se toto rozhodnutí opírá, je zřejmé, že ze strany žalobkyně 2) šlo o odstranitelnou zjevnou vadu podání spočívající v chybném označení navrhovatele a jeho procesního zástupce. Správnímu orgánu I. stupně byl tento nedostatek podání zcela zřejmý, proto pouze vyzval žalobkyni 2) k doložení příslušné plné moci. V přípisu ze dne 16. 5. 2018 žalobkyně 2) kromě doložení plné moci uvedla, že přiloženou plnou mocí ze dne 2. 4. 2018 zmocnil žalobce 1) žalobkyni 2) „k zastupování ve věci reklamačního řízení u České pošty, s.p., případně v námitkovém řízení u ČTÚ, případně i před soudem všech stupňů. I za předpokladu, že by zjevně chybné označení žalobkyně 2) jako navrhovatelky nebylo vadou odstranitelnou postupem podle § 37 odst. 3 správní řádu, pak podle § 27 odst. 2 jsou účastníky též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech. Jestliže žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyni 2) nesvědčila k podání návrhu aktivní legitimace, přestože byla v námitkách označena jako navrhovatel, měla takové označení navrhovatele považovat za tvrzení žalobkyně 2) o tom, že účastníkem řízení je, a to ve smyslu ust. § 28 odst. 2 správního řádu. Jestliže tedy nebylo ve správním řízení rozhodnuto o tom, že žalobkyně 2) účastníkem řízení není, je napadené rozhodnutí, založené na vágním závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně 2), nezákonné. Žalobkyně 2) má přitom za to, že i ona má způsobilost být účastníkem řízení, tedy je osobou, jíž svědčí aktivní legitimace k podání námitek proti vyřízení reklamace Českou poštou, s.p., neboť nepřiznání náhrady škody za chybně vyplacenou poštovní poukázku se dotýká její majetkové sféry – společného jmění žalobce 1) a žalobkyně 2). Takový postup je rovněž v rozporu s ust. § 90 odst. 1 písm. c) (resp. § 152 odst. 1 písm. a) správního řádu a jeho odůvodnění s pouhým odkazem na hospodárnost řízení bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění nemůže obstát. Navrhovali soud aby rozhodl tak, že: Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu č.j. ČTÚ-57 605/2018-603 ze dne 20.1.2020 se mění tak, že se rozklad, který podala Česká pošta, s.p., IČ: 471 14 983, se sídlem Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1, proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu [číslo jednací] [anonymizováno] – [příjmení] ze dne 17.7.2018, zamítá.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že se ztotožňuje s Rozhodnutím ČTÚ, kterým bylo rozhodnuto tak, že se námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby dodání peněžní částky poštovním poukazem typu C s podacím [číslo] ze dne 14. 3. 2018, podací pošta [obec a číslo], spojené s nárokem na náhradu škody ve výši 17.812 - Kč nevyhovuje. Jak vyplývá ze samotného podání – námitky proti vyřízení reklamace datované 17. 4. 2018 a doručené Českému telekomunikačnímu úřadu dne 19. 4. 2018 – za navrhovatele je výlučně označena žalobkyně 2/, která však nebyla ve sporu aktivně legitimována. Z formulářového podání v části C) Navrhovatel je zřejmé, že umožňuje řádně označit jak samotného navrhovatele, tak označit zástupce navrhovatele. Z podání učiněného žalobkyní 2) jednoznačně vyplývá, že tak učinila pouze žalobkyně 2), když ani z dalších tvrzených skutečností nevyplývá byť jen záměr právně jednat za žalobce 1). Jako navrhovatelku pak žalobkyni 2) považoval i správní orgán, když např. ve vyrozumění o zahájení správního řízení ze dne 20. 4. 2018, [číslo jednací] [anonymizováno]. [příjmení], správní orgán zahajuje správní řízení na návrh žalobkyně 2), nikoli na návrh žalobce 1) v zastoupení žalobkyně 2). I správní orgán tedy od počátku neměl pochybnosti, že navrhovatelem je pouze žalobkyně 2), která v řízení nikoho nezastupovala. Naopak odesílatelem zásilky byl na všech dokladech označen žalobce 1), žalobce 1) pak byl i osobou, která podala reklamaci a které byl zaslán výsledek reklamace. Zastupování ve správním řízení (procesní zastoupení) nelze považovat za zastoupení manželem v běžných právních záležitostech dle § 696 odst. 1 občanského zákoníku (které je navíc hmotněprávním zastoupením). Později přeložená procesní plná moc dle § 28 správního řádu byla dle názoru žalované zcela nadbytečná, neboť žalobce 1) nikdy nebyl účastníkem správního řízení o námitce, tedy nebyl důvod, aby uděloval plnou moc žalované 2), která jediná podala předmětnou námitku. Vzhledem k tomu, že správní řád nezná institut záměny účastníků, přičemž tento závěr aproboval Ústavní soud již ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2002 sp. zn. I. ÚS 325/02, nemohlo dojít k záměně žalobce 1) za žalobkyni 2). Odkázala na ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle nějž mělo být řízení o takové námitce zastaveno (např. rozsudek NSS ze dne 7.5.2018, č.j. 2 As 74/2007-55, dle kterého„ Smyslem tohoto ustanovení je to, aby se takovou žádostí, u které je zcela zjevné, že jí nemůže být vyhověno, neboť to právní úprava neumožňuje, správní orgán nemusel po věcné stránce zabývat, neboť by to bylo zjevně bezpředmětné a výsledek řízení by byl naprosto stejný... Žádost může být kvalifikována jako zjevně nepřípustná, pokud při jejím posuzování nebude správní orgán muset uplatňovat správní uvážení, resp. vykládat neurčité právní pojmy.). Správní orgán pak nemusel uplatňovat správní uvážení, resp. vykládat neurčité pojmy, když navrhovatelem v řízení o námitce proti vyřízení reklamace zjevně nebyl ani adresát ani odesílatel (§ 6a odst. 1 zákona o poštovních službách). V doplnění vyjádření dále uvedla, kdy má za to, že žalobkyně 2) není aktivně legitimována a žalobce 1) neuplatnil námitky u ČTÚ, tedy žalobce 1) nebyl účastníkem řízení před ČTÚ. Poukázala dále na rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 5. 2017, č.j. 39 C 65/2015-82, na základě kterého žalobkyně 2) měla [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]., [IČO] zaplatit náhradu škody. Z odůvodnění věci plynem, že dne 7. 3. 2018 měla žalobkyně 2) obdržet e-mail od jednatele [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova]., že došlo k postoupení pohledávky žalobce 1) na [právnická osoba] [anonymizováno]. Jak bylo později zjištěno, [právnická osoba] s.r.o. nikdy neexistovala, co potvrdili i žalobci, jinak řečeno k postoupení pohledávky nikdy nemohlo dojít. Dle názoru žalované tedy vyplacením částky 17 812 Kč [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]., [IČO] současně došlo k zániku závazku žalobce 1) vůči [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]., jinak řečeno žalobci 1) žádná škoda nevznikla, protože uhradil svůj závazek nahradit náklady řízení. Žalobci tak svým jednáním záměrně vytvořili situaci, kdy fakticky splnili svou povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 17 812 Kč [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. s cílem později v rámci reklamace tuto částku získat zpět, což je předmětem správního řízení.

3. Předně soud konstatuje, že řízení před soudem dle části páté o. s . ř. ve věcech, v nichž rozhodl správní orgán podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, má charakter řízení sporného. Aktivní legitimaci k podání žaloby má ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, jímž byla jeho práva nebo povinnost konstituována, změněna, zrušena, deklarována nebo zamítnuta. Individuální správní akt musí být vždy v právní moci a současně se musí jednat o konečné rozhodnutí v poslední instanci, po vyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení. Při posuzování žalobního návrhu není soud dle § 250e odst. 1 o. s. ř. vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem, je oprávněn provádět i nové důkazy, může i zopakovat důkazy provedené před správním orgánem, případně může vzít za svá skutková zjištění správního orgánu v souladu s ust. § 250e odst. 2 o. s. ř. Pro rozhodnutí ve věcech soukromoprávních však nelze ani podpůrně užít ustanovení soudního řádu správního, tedy ani ochrany podle s . ř. s . V projednávané věci rovněž byla zachována lhůta k podání žaloby, dle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 25020, č.j. 15 A 27/2020-16, s nedostatkem pravomoci tohoto soudu k rozhodnutí podle s . ř. s ., a poučení žalobců o zachování lhůty, pokud se podá žalobu do 1 měsíce u soudu, který má pravomoc ve věci rozhodnout, když žaloba byla podepsanému soudu doručena dne 24. 7. 2020.

4. Z vyjádření Českého telekomunikačního úřadu o žalobě podle části páté o.s.ř., ze dne 20. 4. 2021 vyplývá, že navrhuje zamítnutí žaloby, protože [celé jméno žalobkyně] ve správném řízení neprokázala svou věcnou aktivní legitimace a tudíž nebyla oprávněná podat ani námitku proti vyřízení reklamace vad poštovní služby.

5. Z obsahu spisu správního orgánu I. a II stupně, a to Českého telekomunikačního úřadu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně dne 19. 4. 2018 podala námitky proti vyřízení reklamace za vadně poskytnutou službu žalované, spočívající ve vyplacení poštovní poukázky typu C adresátovi, právnické osobě, která neexistuje. Uvedla, že se jedná o poukázku typu C, pod [číslo] ze dne 14. 3. 2018, kdy právnická osoba jako adresát uvedený na poštovní poukázce neexistuje. Na adrese uvedené na poukázce má sídlo společnost [právnická osoba] s jednatelkou [celé jméno svědka] a společnost [právnická osoba] s jednatelkou [jméno] [příjmení]. Žádná z těchto dvou právnických osob však není adresátem předmětné poštovní poukázky. Žádala o vrácení celé poukazované částky odesílateli, včetně vrácení ceny služby, protože služba nebyla odesílateli poskytnuta řádně v souladu s příslušnými právními předpisy. ČP, s. p. K důkazu označila výpis z obchodního rejstříku, oznámení o výsledku reklamačního řízení a poštovní poukázku typu C. Z obsahu poštovní poukázky typu C [číslo] ze dne 14. 3. 2018 vyplývá, že odesílatelem částky 17 812 Kč byl [celé jméno žalobce], v. z. [celé jméno žalobkyně] a adresátem [právnická osoba], jednatel společnosti, [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec]. Uvedená poštovní poukázka byla reklamována a dle sdělení ČP s. p., poukázka byla dne 16. 3. 2018 vyplacena oprávněnému příjemci. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] vyplývá, že obchodní firma byla zapsána do veřejného rejstříku dne 30. 11. 2017, se sídlem [adresa]. Z výpisu obchodního rejstříku obchodní firmy [právnická osoba] vyplývá, že ta byla zapsána do veřejného rejstříku dne 11. 3. 2003, se sídlem [adresa] a jednatelem společnosti je [jméno] [příjmení]. Po výzvě k zaplacení správního poplatku ČTÚ vyzval usnesením ze dne 26. 4. 2018 žalovanou k podání vyjádření. Žalovaná požádala o prodloužení lhůty. Následně 15. 5. 2018 doručila vyjádření, v němž s poukazem na ustanovení § 6 a odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, že návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace je oprávněn podat odesílatel nebo adresát a v souladu s ustanovením § 12 odst. 8 zákona, právo na náhradu škody má pak odesílatel, který toto právo může postoupit jen písemně a jen adresátovi. Dle podacího lístku odesílatelem byl [celé jméno žalobce] a navrhovatelka jednala v jeho zastoupení. Následně Český telekomunikační úřad usnesením ze dne 16. 5. 2018 vyzval žalobkyni k předložení plné moci k zastupování [celé jméno žalobce]. Dne 21. 5. 2018 [celé jméno žalobkyně] sdělila Úřadu, že se moc omlouvá, že zapomněla k návrhu připojit plnou moc, kterou předkládá. Dle plné moci ze dne 2. 4. 2018 [celé jméno žalobce] zmocňuje svou manželku [celé jméno žalobkyně] ke všem úkonům spojeným se zastupováním své osoby ve věci vyřízení reklamace o nevyplacení poukazované částky ve výši 17 812 Kč oprávněné osobě. Rozhodnutím ze dne 17. 7. 2018 Český telekomunikační úřad rozhodl o námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby týkající se vyplacení částky 17 812 Kč neexistujícímu příjemci poštovní poukázky typu C z podání [číslo] jehož účastníky jsou [celé jméno žalobce] v zastoupení [celé jméno žalobkyně], a rozhodl tak, že odpůrce nevyřídil reklamaci řádně a je povinen navrhovateli nahradit škodu ve výši 17 812 Kč do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a zaplatit náhradu škody ve výši 61 Kč za cenu služby. Proti rozhodnutí žalovaná podala rozklad dne 1. 8. 2018, v němž považovala napadené rozhodnutí za nesprávné. O rozkladu žalované, podaném dne 1. 8. 2018, rozhodoval předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 20. 1. 2020 tak, že podle ustanovení § 90 odst. 1, písmeno c) správního řádu se napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 17. 7. 2018 mění tak, že zní: Námitce proti vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby podání peněžité částky poštovním poukazem typu C s podacím [číslo] ze dne 14. 3. 2018, spojené s nárokem na náhradu škody a úhradu poštovného v řízení, jehož účastníky jsou [celé jméno žalobkyně] a [anonymizováno], státní podnik, se nevyhovuje a žádnému z účastníků řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Proti rozhodnutí již nebylo přípustné odvolání. Správní orgán druhého stupně dospěl k závěru, že v průběhu námitkového řízení odpůrce před správním orgánem I. stupně namítal nedostatek aktivní legitimace navrhovatelky. Správní orgán I. stupně vyzval navrhovatelku k doložení plné moci a jednal po změně navrhovatele s osobou [celé jméno žalobce], zastoupeného [celé jméno žalobkyně]. V této věci však nebyly splněny zákonné podmínky k analogickému použití institutu záměny účastníka dle občanského soudního řádu. Poukázal na to, že paní [celé jméno žalobkyně] neosvědčila, že jí aktivní věcná legitimace k podání návrhu nenáleží, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, č.j. 2AS 74/2007-55, kdy v posuzovaném případě je již ze samotné žádosti zřejmé, kdo ji podává a čeho se domáhá. V projednávané věci až na základě listinných důkazů vyplynulo, kdo je osobou oprávněnou z uzavřené poštovní smlouvy a v řízení dle § 6 a zákona o poštovních službách aktivně legitimován. Odvolací správní orgán přistoupil ke změně napadeného rozhodnutí a nevypořádal se s dalšími rozkladovými námitkami odpůrce.

6. Soud dále z obsahu poštovních podmínek žalované platných od 1. 7. 2015 dále zjistil, že poštovní adresa musí být uvedena přesně, aby nevznikly pochybnosti, kdo a komu má podnik poštovní zásilku dodat, u fyzické osoby musí obsahovat označení jména, příjmení, k nimž může být připojen další identifikátor a u právnické osoby její název nebo obchodní firma, případně i označení příslušné organizační složky. Označení právnické osoby, které by mohlo být zaměněno za označení fyzické osoby, musí být doplněno tak, aby bylo zamezeno nebezpečí takové záměny. Je-li v poštovní adrese uvedena na prvním místě právnická osoba a na druhém místě fyzická osoba, za adresáta se považuje právnická osoba. Podle článku 77 části 4 dílu II. podmínek, odesílatel nebo adresát mohou do jednoho roku od podání u kterékoliv pošty reklamovat podání. Jestliže se zjistí, že reklamovaná poukázaná finanční částka byla vyplacena v souladu s uzavřenou smlouvou, podnik pak oznámí osobě, jejímž jménem byla reklamace uplatněna, kdy a komu byla vyplacena. Jestliže reklamující odesílatel, který požádal o doplňkovou službu dle článku 60, podnik současně předá dodejku, která má náležitosti podle článku 60-68, nepodaří-li se dosáhnout, aby dodejka obsahovala podpis příjemce potvrzující převzetí poukázané peněžité částky, podnik do dodejky uvede údaj o tom, kdo byl příjemcem a důvod, pro který nebylo možné opatřit jeho podpis.

7. Z opisu rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 5. 2017, dále z dopisu žalobce ze dne 21. 2. 2018 a podacího lístku a poukázky typu C podací [číslo] ze dne 29. 1. 2018 vyplývá, že v právní věci žalobce [celé jméno žalobce] a žalované společnosti [právnická osoba] o zaplacení částky 10 500 Kč s příslušenstvím žalobce [celé jméno žalobce] byl povinen zaplatit žalované společnosti na nákladech řízení částku 17 811,20 Kč, k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a že žalobce v souladu s uvedeným rozsudkem uhradil tyto náklady k rukám právního zástupce žalované. Z poukázky typu C [číslo] ze dne 29. 1. 2018 dále vyplývá, že částka 17 812 Kč byla odesílateli [celé jméno žalobce] v zastoupení [celé jméno žalobkyně] poukázána zpět a uvedená částka právnímu zástupci žalované společnosti tak nebyla uhrazena prostřednictvím pošty.

8. Právní vztah žalobce ad 1) [celé jméno žalobce] a žalované z předmětné poštovní služby dle o poukázky typu, [číslo] ze dne 14. 3. 2018, na poukázání peněžité částky 17 812 Kč se řídí zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (dále jen zákon o poštovních službách) ve znění účinném ke dni 13. 3. 2018. Žalobkyně ad 2) [celé jméno žalobkyně] nebyla dle ust. § 2 odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách uvedena jako osoba odesílatele v dokladu o poštovním poukazu.

9. Podle ust. § 2 odst. zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (dále jen zákon o poštovních službách) ve znění účinném ke dni 13. 3. 2018, pro účely tohoto zákona se rozumí písm. a) poštovní službou činnost, která zpravidla zahrnuje poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a je prováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci; za poštovní službu se považuje i dodání poukázané peněžní částky, b) poštovní zásilkou adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána; poštovní zásilkou se rozumí i poštovní balík, c) poštovním poukazem poštovní služba, jejímž účelem je dodání poukázané peněžní částky, d) provozovatelem osoba poskytující poštovní služby nebo zajišťující zahraniční poštovní služby, e) odesílatelem osoba, která je na poštovní zásilce nebo v dokladu o poštovním poukazu jako odesílatel označena; není-li odesílatel označen, je jím osoba, která poštovní smlouvu uzavřela, f) adresátem osoba, která je na poštovní zásilce nebo v dokladu o poštovním poukazu jako adresát odesílatelem označena, g) příjemcem adresát, popřípadě jiná osoba, které podle poštovní smlouvy má nebo může být vydána poštovní zásilka nebo vyplacena poukázaná peněžní částka. Podle § 6a odst. 1, pokud provozovatel nevyhoví nebo nevyřídí reklamaci vad poskytované poštovní služby, je odesílatel nebo adresát oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení, jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku. Neuzavřou-li účastníci řízení smír nebo Úřad tento smír neschválí, Úřad rozhodne o tom, zda byla reklamace vyřízena řádně či nikoli. Na návrh Úřad rozhodne v řízení podle odstavce 1 o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo tohoto zákona. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 90 dnů. Tato lhůta může být u zvlášť složitých sporů prodloužena. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat vydání rozhodnutí (odstavec 2).

10. Poštovní službou je činnost, která odpovídá zákonnému vymezení obsahu poštovní smlouvy, tedy dodání poštovní zásilky nebo peněžní částky z místa podání sjednaným způsobem příjemci do místa uvedeného v adrese (§ 1 odst. 2 a § 5 odst. 1 zákona o poštovních službách). Za poštovní smlouvu se považuje jakákoliv smlouva, jejímž předmětem je poskytnutí poštovní služby. Zákon tak staví režim poštovní smlouvy mimo dispozici stran, a jde jednoznačně o normu kogentní (srov. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. Konf 14 /2019). Zvláštní senát Nejvyššího správního soudu dále ve svém rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, čj. Konf 45/ 2018, mimo jiné uvedl, že pokud podle § 6a zákona o poštovních službách provozovatel nevyhoví nebo nevyřídí reklamaci vad poskytované poštovní služby, je odesílatel nebo adresát oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace. Podle § 13 odst. 1 zákona o poštovních službách za škodu vzniklou ztrátou, poškozením nebo úbytkem obsahu poštovní zásilky provozovatel odpovídá jen v rozsahu sjednaném v poštovní smlouvě. Za jinak vzniklé škody na poštovní zásilce odpovídá, jen bylo-li to v poštovní smlouvě sjednáno. Podle § 36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách Úřad podle tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon. Je-li pak řízení vedené na základě § 6a zákona o poštovních službách specifickým typem sporného řízení, jehož předmětem může být pouze námitka proti vyřízení reklamace, pak podmínkou zahájení řízení je skutečnost, že navrhovatel (odesílatel nebo adresát) podal u provozovatele poštovních služeb reklamaci, která nebyla vyřízena ve stanovené lhůtě nebo, které nebylo ze strany provozovatele vyhověno (viz Buzek, L. Zákon o poštovních službách. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s.

391. ISBN: 978-80-7598 -065-6). Řízení o námitce proti vyřízení reklamace je zahajováno na návrh. Řízení vedené na základě § 6a zákona o poštovních službách je specifickým typem sporného řízení, jehož předmětem může být pouze námitka proti vyřízení reklamace. Podmínkou zahájení řízení je skutečnost, že navrhovatel podal u provozovatele poštovních služeb reklamaci, která nebyla vyřízena ve stanovené lhůtě nebo, které nebylo ze strany provozovatele vyhověno. Osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu je odesílatel nebo adresát, který podal reklamaci (procesně v postavení navrhovatele), pasivně legitimovaným je provozovatel poštovních služeb (procesně v postavení odpůrce). Tyto osoby jsou v postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu.

11. V konkrétní věci žalobce [celé jméno žalobce] byl odesílatelem poštovního poukazu s [číslo] ze dne 14. 3. 2018, na peněžitou částku 17 812 Kč uplatnil reklamaci. Adresátem jím označeným byla právnická osoba adresátem [právnická osoba], jednatel společnosti, [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec]. Dle pravomocného rozsudku soudu mu vznikla povinnost nahradit náklady řízení v uvedené výši uvedené společnosti. Žalovaná dne 16. 3. 2018 poukázala uvedenou částku adresátovi, Žalobkyně [jméno] [příjmení], jako navrhovatel podala dne 19. 4. 2018 námitky proti vyřízení reklamace žalované [příjmení] telekomunikačnímu úřadu. Následně na základě výzvy Úřadu doložila plnou moc k návrhu na zahájení správního řízení manžela [celé jméno žalobce]. Ze správního spisu vyplývá, že nebylo rozhodováno o účastenství [celé jméno žalobce] v řízení a bylo s ním jednáno, jako osobou věcně legitimovanou k podání návrhu- Ve věci [celé jméno žalobce] pak bylo vydáno rozhodnutí orgánem I. stupně, jímž návrhu bylo vyhověno. Na základě rozkladu žalované bylo rozhodnutí změněno a bylo rozhodnuto tak, že námitce proti vyřízení reklamace se nevyhovuje. Jako účastníkem řízení bylo jednáno s [celé jméno žalobkyně], protože řízení bylo zahájeno na její návrh.

12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3554/2017, vyložil, že Český telekomunikační úřad má podle § 6a odst. 2 věty druhé zákona pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo tohoto zákona. Z § 12 a § 13 zákona je zřejmé, že nárok na náhradu škody vzniklé úbytkem obsahu poštovní zásilky je právem vyplývajícím z poštovní smlouvy ve smyslu § 6a odst. 2 věty druhé; rozhodování o něm tudíž spadá do pravomoci Úřadu, nikoli soudu. Ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu vyžaduje, aby správní orgán prozkoumal okruh a status účastníků řízení. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 19. května 2008, č. j. 2 As 8/2008 – 39 konstatoval, že„ pochybnosti především nemohou být dány tam, kde je otázka účastenství určité osoby řešena expressis verbis přímo v zákonném ustanovení a není proto třeba provádět jakékoli právní hodnocení věci nad rámec prosté aplikace normy. V případě opačném a dále vždy, kdy je pro vyhodnocení předmětné otázky nutno provést jakékoli skutkové šetření, jde již o odstraňování nejistoty, pokud jde o okruh účastníků řízení a nutně zde tedy v tomto směru existují pochybnosti. Vzhledem k výše popsanému zásadnímu významu určení okruhu účastníků správního řízení pro zákonnost jeho dalšího průběhu je však nutno případy, kdy usnesení vydáváno nebude, vážit s maximální obezřetností a spíše zdrženlivě; ve sporných případech je lépe postupovat cestou poskytnutí větší ochrany potenciálních práv osoby, která se účastenství domáhá, tedy vydat usnesení.“ Dále k tomu ve svém rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 5 As 17/2013 konstatoval, že "Odpovědnost za řádné zjištění skutečností svědčících pro správné (zákonné) vymezení účastníků správního řízení nese správní orgán, který dané řízení vede. Tento správní orgán odpovídá za to, že jako s účastníky správního řízení bude jednáno se všemi osobami, s nimiž tak jednáno být mělo, neboť jim právo účastníka řízení ze zákona svědčilo (materiální a objektivní pojetí účastenství). Správné určení okruhu účastníků řízení totiž představuje jednu z esenciálních náležitostí pro řádný - zákonný - průběh správního řízení a následně i zákonnost správního rozhodnutí. Právě neoznámení rozhodnutí účastníkovi řízení je třeba považovat, pokud se o takovém rozhodnutí opomenutý účastník včas nedozví jiným způsobem, za jednu z nejzávažnějších procesních vad“.

13. Pokud správní orgán I. stupně v projednávané věci jednal osobou, která nebyla oprávněna k podání návrhu na zahájení řízení dle § 6a odst. 1 zákona o poštovních službách, bez ohledu na skutečnost, zda navrhovatelka byla manželkou této osoby nebo procesním zástupcem na základě plné moci, byla námitka žalované o nedostatku aktivní legitimace navrhovatele důvodná. V projednávané věci z obsahu správního spisu, a to především z návrhu ze dne 17. 4. 2018 nikterak nevyplývá, že navrhovatelka je reálně pravděpodobné aktivně věcně legitimována k jeho podání. To znamená, že věcně nikterak v návrhu netvrdila, že je odesílatelem nebo příjemcem poštovní smlouvy a nositelem hmotného práva. Protože změna účastníka správného řízení není opodstatněná ve věci reklamace dle 6a zákona o poštovních službách, již k podání návrhu nebyla dána její aktivní procesní legitimace a vzhledem tohoto zvláštního typu řízení, měl správní orgán její návrh odmítnout (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 1 Ao 1/2009).

14. Ze všech výše uvedených důvodů soud shledal, že Český telekomunikační úřad II. stupně rozhodl o návrhu žalobkyně rozhodnutím ze dne 20. 1. 2010, [číslo jednací] věcně správně z důvodu vznesené námitky žalované proti vyřízení reklamace a žalobu ve smyslu § 250i o.s.ř. jako nedůvodnou zamítnul.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 6 úkonů po 300 Kč (písemné vyjádření ze dne 29. 3. 2021, 24. 2. 2023, příprava účasti na jednání 3. 11. 2022 20. 4. 2023 a účast na jednání 3. 11. 2022, 20. 4. 2023) celkem ve výši 1 800 Kč. Náhradu nákladů řízení jsou pak žalobci povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení