64 C 128/2021-69

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem finančního arbitra takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 437,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 050 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně žalobou doručenou soudu dne [datum] se domáhala po žalované poskytnutí částky 28 437,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy (zadostiučinění) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] (dále též jen„ řízení před finančním arbitrem“) s tím, že trvalo od [datum] do [datum], tedy více než [anonymizováno] měsíců. Tvrdila, že předmětem posuzovaného řízení proti [právnická osoba] (dále jen Instituce) bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, kdy finanční arbitr se v řízení dopustil průtahů, když nevydal rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě. Nález byl vydán [datum], námitky byly doručeny [datum] a [datum], a rozhodnutí o námitkách bylo vydáno až dne [datum] Lhůta k rozhodnutí nebyla finančním arbitrem prodloužena. Žalobkyni řízení zatěžovalo psychicky i časově. Přičemž předmětnou smlouvu o investičním životním pojištění uzavřela s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Byla v nejistotě ohledně výsledku sporu, i v existenční nejistotě (spor se týkal pro žalobkyni významné výše finančních prostředků). Popsala mechanismus výpočtu žalované částky a uvedla, že žalovanou vyzvala ke kompenzaci takto vyčíslené nemajetkové újmy dne [datum], přičemž žalovaná reagovala dopisem ze dne [datum], v němž sdělila konstatování porušení práva žalobkyně za to, že finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách a poskytla omluvu. Dle žalobkyně však kompenzace není dostatečná.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že podle příslušných ustanovení OdpŠK je pro existenci odpovědnosti státu nutné naplnit tři zákonné podmínky, kterými jsou: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody nebo nemajetkové újmy, 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (příp. nesprávným úředním postupem) a vzniklou škodou (či nemajetkovou újmou). Finanční arbitr je mimosoudní orgán k řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu, který je povinen rozhodovat spory ve stejném rozsahu jako obecný soud, avšak nedisponuje obdobnými prostředky a procesními pravidly jako soud, což mnohdy ztěžuje jeho postup v řízení a brání naplnění jeho primárního cíle, kterým je dosažení smírného řešení sporu. Ačkoli finanční arbitr závazně rozhoduje soukromoprávní spory, je v řízení povinen postupovat pouze podle zákona o finančním arbitrovi a podle správního řádu, nikoli podle právního předpisu upravujícího občanské soudní řízení. Řízení u finančního arbitra tedy mohou spotřebitelé zvolit jako alternativu k civilnímu řízení u soudu. Řízení před finančním arbitrem je navíc bezplatné, neplatí se žádný poplatek za podání návrhu na zahájení řízení, neplatí se ani žádné náklady řízení podle toho, jak spor dopadne. Na rozdíl od občanského soudního řízení podléhá řízení u finančního arbitra zásadě vyšetřovací, finanční arbitr tedy není omezen důkazními návrhy navrhovatele a sám aktivně opatřuje důkazy dle § 12 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi. Žalobkyně v řízení před finančním arbitrem vedeném pod sp. zn.: FA/SR/ZP [číslo] se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 42 636 Kč s příslušenstvím z důvodů neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] označené jako„ Životní pojištění PROFI Invest“, kterou uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba] a dále jen Instituce) a neplatnosti této smlouvy. Řízení bylo zahájeno dnem doručení šablonovitého návrhu finančnímu arbitrovi dne [datum]. Podaný návrh však vykazoval řadu nedostatků. Neobsahoval některé smluvní a předsmluvní dokumenty. Finanční arbitr předběžně posoudil shromážděné podklady a dne [datum] vyzval žalobkyni ke zvážení dalšího postupu v řízení, a to zejména s ohledem na námitku promlčení, kterou Instituce v řízení vznesla. Žalobkyně však požadované podklady předložila až dne [datum] a Instituce dne [datum]. Za den shromáždění poslední relevantní informace finančním arbitrem pro vydání nálezu je v posuzovaném případě možno považovat den [datum]. Poukázala na to, že doba, po kterou finanční arbitr shromažďuje všechny podklady rozhodné pro vydání nálezu, není zákonem nijak upravena, neboť zákonodárce nemohl předem predikovat, jaké všechny druhy sporů bude finanční arbitr řešit, jaká tvrzení budou účastníci řízení předkládat, jak budou v řízení spolupracovat, jaké podklady bude třeba pro rozhodnutí ve věci shromáždit, apod. Neurčuje-li zákon správnímu orgánu žádné lhůty, je správní orgán povinen postupovat podle ust. § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) a činit úkony v přiměřené lhůtě, a to tak, aby nikomu (tj. správnímu orgánu, účastníkům řízení, a dalším osobám) nevznikaly zbytečné náklady, a zároveň tak, aby jeho postup zatěžoval dotčené osoby pokud možno co nejméně. Podklady pro vydání nálezu je však finanční arbitr oprávněn ve smyslu ust. § 6 odst. 2 správního řádu ve spojení s ust. § 10 odst. 3 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o finančním arbitrovi), požadovat v takové míře, která mu umožní vydat v řízení rozhodnutí. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j.: 9 As 36/2018–37. Podle jejího názoru nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě. Z hlediska postupu žalobkyně nelze pro tuto část řízení opomenout, že žalobkyně podala návrh na zahájení řízení, který trpěl vadami, které odstranila až po výzvě finančního arbitra, a dále opakovaně předkládala novou argumentaci a měnila podaný návrh. Finanční arbitr následně vydal nález dne [datum] ve stanovené zákonné lhůtě. Instituce podala proti nálezu námitky dne [datum] a žalobkyně dne [datum]. V rámci řízení o námitkách, které započalo dne [datum] a skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne [datum], finanční arbitr vydal předmětné rozhodnutí po uplynutí 30 denní, resp. 60 denní, zákonem předpokládané základní lhůty. V posuzovaném případě překročil finanční arbitr lhůtu o 68 dnů, tj. cca o 2 měsíce. Celkem řízení před finančním arbitrem trvalo ode dne [datum] do dne [datum], tedy více jak 20 měsíců. V daném případě tedy v řízení k dílčím průtahům došlo (vydání rozhodnutí o námitkách), jednotlivé úkony však byly zpravidla činěny pravidelně a nelze hovořit o nečinnosti správních orgánů. Celková délka řízení více jak 20 měsíců však i přes tato dílčí pochybení není nepřiměřená a v tomto případě nelze konstatovat porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě za porušené. Žalovaná v této souvislosti poukázala na skutečnost, že soudní judikatura v oblasti nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích za nesprávný úřední postup finančního arbitra není ustálená a že v průběhu let zaznamenala značný posun, a to pokud jde o otázku přiměřenosti délky řízení před finančním arbitrem a složitosti řízení před ním, tak pokud jde o otázku aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a použití Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn.: Cpjn 206/2010 (dále též jen Stanovisko). Poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, č. j. 68 Co 98/2020-67, i rozsudek ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, které bylo aprobováno i Ústavní soudem, konkrétně usnesením ze dne [datum], sp. zn.: III. ÚS 3234/20. Dále poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 16 Co 402/2020-75, podle kterého:„ v posuzovaném řízení se žalobkyně domáhala vyslovení neplatnosti dvou smluv o životním pojištění a žádala z tohoto důvodu vydání bezdůvodného obohacení. I když délka tohoto řízení 2 roky a 7 měsíců není nikterak zásadní, a pokud by nedošlo k prodlení s vydáním nálezu a námitek, bylo by i tuto délku řízení považovat za přiměřenou s ohledem na specifika rozhodování finančního arbitra“ i na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 21 Co 315/2020. Po vyhodnocení skutkového stavu a všech zjištěných skutečností pak žalovaná, vycházeje z okolností a faktorů shora uvedeného případu, dospěla k závěru, že je v projednávaném případě na místě poskytnout žalobkyni omluvu a konstatovat porušení práva, což se jevilo v tomto ohledu jako dostačující, což učinila dopisem ze dne [datum]. Vycházela přitom z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, kdy se„ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

4. Z obsahu listin spisu finančního arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] vyplývá, že předmětné věci se žalobkyně v řízení před finančním arbitrem domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 42 636 Kč s příslušenství, in eventuum určení, že náklady a poplatky účtované Institucí v souvislosti s pojistnou smlouvou nebyly platně sjednány. Uvedla, že uzavřela s Institucí dne [datum] smlouvu o životním pojištění [číslo] s označením PROFI INVEST na dobu 30 let. K podání návrhu smlouva nebyla ukončena. Předmětem bylo pojištění pro případ smrti s pojistnou částkou 10 000 Kč a povinnost žalobkyně platit měsíčně pojistné ve výši 2 000 Kč. Návrh byl podán k finančnímu arbitrovi dne 10. 7.

201. Podaný návrh však vykazoval řadu nedostatků proto finanční arbitr dne [datum] vyzval žalobkyni k odstranění nedostatků návrhu a zároveň ji poučil o řízení před finančním arbitrem. Dne [datum] žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k poskytnutí vyjádření a finanční arbitr dne [datum] její žádosti vyhověl. Žalobkyně na základě výzvy k odstranění vad podání finančnímu arbitrovi dne [datum] odstranila nedostatky návrhu pouze částečně, když změnila výši nároku na bezdůvodné obohacení na částku 40 636 Kč, ve zbytku odmítla součinnost s tím, že finanční arbitr požadované informace pro své rozhodnutí nepotřebuje. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce předložila vyjádření a podklady dne [datum]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr Instituci k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce předložila vyjádření a podklady dne [datum]. Finanční arbitr předběžně posoudil shromážděné podklady a dne [datum] vyzval žalobkyni ke zvážení dalšího postupu v řízení, a to zejména s ohledem na námitku promlčení, kterou Instituce v řízení vznesla. Dne [datum] obdržel finanční arbitr vyjádření Instituce, ve kterém finančnímu arbitrovi sdělila, že nárok žalobkyně neuznává, s právním posouzením finančního arbitra nesouhlasí a o uzavření smíru neuvažuje. Dne [datum] obdržel finanční arbitr vyjádření žalobkyně, ve kterém finančnímu arbitrovi sdělila, že s právním posouzením finančního arbitra nesouhlasí, protože je v rozporu se zákonem, a trvá na autoritativním rozhodnutí ve věci. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni i Instituci, aby se dne [datum] seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně dne [datum] požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě a finanční arbitr jeho žádosti dne [datum] vyhověl. Instituce se dne [datum] seznámila se shromážděnými podklady. Žalobkyně dne [datum] předložila finančnímu arbitrovi vyjádření ke shromážděným podkladům, doplnila svá tvrzení a argumentaci, navrhla další dokazování a nově disponovala předmětem řízení, když namísto vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy nově požadovala určení neplatnosti Pojistné smlouvy. Dne [datum] finanční arbitr vyzval Žalobkyni k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení, zejména aby v souvislosti s požadovaným úrokem z prodlení ode dne [datum] předložila finančnímu arbitrovi doklad o tom, kdy Instituci doručila výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] (Žalobkyně doložila pouze potvrzení o odeslání výzvy, nikoli potvrzení o jejím doručení). Dne [datum] finanční arbitr seznámil Instituci s novými podklady od žalobkyně a poskytl jí lhůtu k vyjádření. Současně ji vyzval k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně předložila podklady dne [datum] a dne [datum] předložila podklady Instituce. Finanční arbitr vydal nález dne [datum] a rozhodl o tom, že pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum] je neplatná a že Instituce je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17.500 Kč od dne [datum] do zaplacení. Ve zbývající části finanční arbitr návrh žalobkyně zamítl. Instituce podala proti nálezu námitky dne [datum]. Finanční arbitr vyzval dne [datum] žalobkyni k vyjádření se k námitkám Instituce. Žalobkyně se k námitkám vyjádřila dne [datum]. Žalobkyně podala proti nálezu námitky dne [datum], ve kterých předkládá další argumentaci a doplňuje nové podklady. Dne [datum] vyzval finanční arbitr Instituci i žalobkyni k předložení aktuálních podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné smlouvy a současně jim sdělil prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách o 30 dní. Žalobkyně předložila podklady dne [datum] a dne [datum] předložila podklady Instituce. Finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách dne [datum] a rozhodl o změně nálezu tak, že zohlednil i pozdější platby, kterými se Instituce na úkor žalobkyně obohatila, a Instituci uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení z neplatné Pojistné smlouvy ve výši 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 500 Kč ode dne [datum] do zaplacení a rozhodl o určení neplatnosti pojistné smlouvy od počátku.

5. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně uplatnili u žalované nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem dne [datum], žalovaná sdělila dopisem ze dne [datum], že konstatuje porušení práva žalobkyně s omluvou.

6. Soud dále z Centrální evidence [obec] národní banky zjistil, že žalobkyně byla v době uzavření předmětné smlouvy o životním pojištění podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem s registračním číslem [anonymizováno].

7. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, a to zejména ze shodných tvrzení účastníků ohledně průběhu řízení před finančním arbitrem, jednak z výzvy adresované Ministerstvu financí k úhradě nemajetkové újmy ze dne [datum], z vyrozumění [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ze spisu vedeného finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo].

8. Podle ust. § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ust. § 31a OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Podle § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění. Podle ust. § 8 uvedeného zákona, řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu. Podle ust. § 15 odst. 1 uvedeného zákona, arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce. Podle ust. § 16 odst. 2 uvedeného zákona, arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

10. Žalobkyně v projednávané věci uplatňuje nárok z titulu odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci z ve spojení s nesprávným postupem finančního arbitra, kdy ust. § 6 odst. 1 OdpŠk stanoví, že ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a regresních náhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Finanční arbitr je orgánem veřejné moci s pravomocí správního orgánu rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení před ním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 2 Afs 176/2006). Za škodu způsobenou při výkonu funkce finančního arbitra odpovídá stát dle OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. 25 Cdo 4744/2010). Z hlediska postavení arbitra jako orgánu, který rozhoduje, se jedná o rozhodování orgánu veřejné moci, který není soudem, byť má jisté atributy nezávislosti (viz § 4 až § 7, zejm. pak § 5 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi), a který v řízení postupuje podle zákona o finančním arbitrovi a subsidiárně podle správního řádu (§ 24 zákona o finančním arbitrovi), přičemž předmětem rozhodování jsou individuální práva sporných stran a výsledkem rozhodování je individuální správní akt (rozhodnutí ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu č. 500/2004 Sb.), který je závazný a nuceně vykonatelný (viz § 17 zákona o finančním arbitrovi). V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před správními orgány i soudy (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk) je tedy úřadem příslušným jednat jménem státu ve smyslu § 6 odst. 3 zákona Ministerstvo financí, tj. žalovaná.

11. Soud dále zkoumal, zda žalobkyně splnila podmínku uplatnění nároku u žalované ve lhůtě uvedené v ust. § 15 OdpŠk. Jak bylo zjištěno shora provedenými důkazy, žalovaná obdržela žádost žalobkyně o náhradu škody dne [datum], lhůta k vyřízení žádosti tedy uplynula dnem [datum], vyjádření k této žádosti bylo žalovanou vydáno dne [datum].

12. Soud se dále zabýval otázkou, zda na projednávanou věc dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Tohoto posouzení bylo třeba, neboť v případě dle věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, zatímco v případě dle věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to: 1. zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku. 2. zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu. 3. zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Dle ustálené judikatury, řízení před finančním arbitrem kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy splňuje. Pro srovnání soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 519/2015, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 2 Afs 176/2006 nebo ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 9 As 36/2018. Soud tak uzavřel mezi účastníky nespornou okolnost, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v projednávané věci.

13. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. Jde tak o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu za nepřiměřenou délku řízení.

14. Soud se dále zabýval otázkou, zda v průběhu řízení před finančním arbitrem došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Nejvyšší soud ve svém stanovisku Cpjn 206/2010, ze dne [datum] vyložil, že„ k průtahům v řízení dochází v případě, kdy soud či jiný orgán nekoná v zákonem stanovené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk), nebo při absenci takové lhůty ve lhůtě přiměřené (§ 13 odst. 1 věta třetí tohoto zákona). Průtahy v řízení představují zpravidla (nikoliv však vždy) příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení totiž dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu". Průtahy v řízení představují zpravidla (nikoliv však vždy) příčinu nepřiměřené délky řízení. Náhrada nemajetkové újmy způsobené průtahy rovněž není judikaturou soudu omezena na konkrétní typ řízení. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny kromě soudních řízení vztahuje i na správní řízení (viz např. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2872/18 nebo nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1242/18). Rozhodování o náhradě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem sestává z povahy věci ze tří kroků. Prvním z nich je zodpovězení otázky, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Bylo-li tomu tak, je třeba posoudit, zda v jeho důsledku vznikla určité osobě nemajetková újma. Posledním krokem zůstává stanovení formy a případně i výše přiměřeného zadostiučinění za tuto újmu (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Při posuzování přiměřenosti délky řízení pak soud podle platné soudní judikatury vycházel z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, která v každém jednotlivém případu musí být posuzována ve vztahu ke konkrétním okolnostem, vztahujícím se k odškodňovanému řízení tak, aby mohla být posuzována jeho individuálnost. Mezi tato kritéria patří složitost věci, chování poškozeného, postup orgánu veřejné moci a význam předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění účinném ke dni [datum], pokud je jinak k rozhodnutí sporu dle tohoto zákona dána příslušnost českého soudu, je k rozhodování v tomto ustanovení vymezených sporů příslušný také finanční arbitr, jenž je smírčím orgánem rozhodujícím spory podle tohoto zákona. Arbitra dle § 4 odst. 1 uvedeného zákona, jmenuje vláda na návrh ministra financí na funkční období 5 let, jíž je také dle § 5 odst. 2 odpovědný, a která jej dle § 7 odst. 2 odvolá, jestliže při výkonu své funkce závažným způsobem porušil povinnosti vyplývající při výkonu jeho funkce z tohoto zákona a ze zvláštních předpisů. Arbitr rozhoduje nálezem, proti němuž lze podat námitky, o nichž rovněž rozhoduje arbitr (§ 15 a § 16). Doručený nález, který již nelze napadnout námitkami, je v právní moci (§ 17 odst. 1). Nález je "soudně vykonatelný podle občanského soudního řádu, jakmile uplyne lhůta k plnění, popřípadě jakmile nabyl právní moci (§ 17 odst. 2 a 3). Nález má povahu správního rozhodnutí a je přezkoumatelný soudem v řízení podle páté části občanského soudního řádu, neboť se jedná o rozhodnutí orgánu veřejné moci v oblasti soukromého práva (srov. [příjmení], P. [příjmení] o finančním arbitrovi. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 42). Nejvyšší správní soud se k právnímu postavení finančního arbitra se již ve své judikatuře opakovaně vyjádřil a shledal, že„ rozhodovací pravomoc arbitra vyplývající z § 1 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi je pravomocí správního orgánu rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení“ (srov. rozsudek ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006 - 96). Řízení před finančním arbitrem (podobně jako jiná správní nebo soudní řízení) lze rozčlenit do dvou fází. V první fázi dochází ke shromažďování podkladů, ve druhé fázi k jejich vyhodnocení a právnímu posouzení případu. Účelem druhé fáze řízení je meritorní skončení sporu před finančním arbitrem. V první fázi řízení finanční arbitr obstará veškeré podklady nutné pro zjištění relevantního skutkového stavu. Ve druhé fázi řízení je povinen věc skončit, v nejposlednější řadě vydáním autoritativního rozhodnutí (nálezu). Okamžik shromáždění podkladů nezbytných pro rozhodnutí je objektivně určitelný, obdobně jako např. okamžik, ke kterému se správní orgán dozví o porušení právních předpisů. V první fázi řízení je finanční arbitr povinen shromáždit veškeré podklady nezbytné pro zjištění relevantního skutkového stavu. V okamžiku jejich shromáždění první fáze řízení končí a začíná fáze druhá. Skutečnost, že byly nezbytné podklady již shromážděny, si musí finanční arbitr sám posoudit, neboť jedině tehdy může přistoupit k jejich vyhodnocení a právnímu posouzení sporu. Objektivní a následně zjistitelnou skutečností je však okamžik finalizace onoho souhrnu skutkových poznatků, který je potřebný k tomu, aby z nich mohl být učiněn právní závěr o tom, že nárok je po právu nebo došlo k deliktnímu jednání. Podle ust. § 1 písm. e) uvedeného zákona, rozhoduje spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění, pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu. Omezení pravomoci finančního arbitra pouze na žaloby na plnění ze zákona nevyplývá. Ust. § 17 odst. 3 a § 17a zákona o finančním arbitrovi upravují problematiku právní moci nálezů finančního arbitra, v nichž není stanovena lhůta k plnění, a výši sankcí ukládaných v případech, kdy předmětem sporu není peněžitá částka. Též z dalších ustanovení zákona o finančním arbitrovi (srov. např. ust. § 9, § 12 odst. 3, § 15 odst. 1) je zjevné, že zákonodárce předvídá i jiná rozhodnutí než na plnění. Určení platnosti či neplatnosti právního úkonu však není určením právní skutečnosti, ale určením právního poměru a proto ust. § 80 o. s. ř., kdy lze žalovat na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, na řízení před finančním arbitrem nedopadá, neboť řízení před ním je ovládáno zásadami uvedenými v ustanoveních § 8 až § 18 zákona o finančním arbitrovi a za použití ust. § 24 tohoto zákona i zásadami uvedenými ve správním řádu, které žádné ustanovení obdobné § 80 o. s. ř. neobsahují. Finanční arbitr postupuje v řízení přiměřeně podle správního řádu. Soud v této souvislosti dále poukazuje na výklad pravomoci správního orgánu ve smyslu § 142 odst. 1 správního řádu, kterou se zabýval Nejvyššího správního soudu ve svém rozhodnutí sp. zn. 4 As 62/2016. Ve svém rozhodnutí sp. zn. 9 As 159/2018 Nejvyššího správního soudu dále uvedl:„ že od [datum] správní orgány ztratily pravomoc rozhodovat o zásazích do pokojného stavu, ledaže by ji zvláštní zákon výslovně stanovil. Uvedené je též v souladu s ust. § 141 správního řádu, neboť v rámci řešení sporu o plnění mezi účastníky řízení bude správní orgán posuzovat existenci a obsah smlouvy, na základě níž má být plněno“. V podstatě není dána pravomoc finančního arbitra k určení platnosti smlouvy o životním pojištění.

16. Jak bylo soudu prokázáno, předmětné řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dne [datum]. Délka řízení byla ovlivněna hmotněprávní i skutkovou složitostí daného případu, kdy do celkové délky řízení se promítla jak obrana Instituce z hlediska posuzování platnosti smlouvy investičního životního pojištění, tak i opakované výzvy arbitra ve vztahu k navrhovatelce k odstranění vad návrhu a doložení podkladů. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti smlouvy a od toho odvíjela nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však byla v době uzavření smlouvy o životním pojištění podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem s registračním číslem 127012PPZ. Tvrdila, že smlouvu o investičním životním pojištění uzavřela s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Byla v nejistotě ohledně výsledku sporu, i v existenční nejistotě (spor se týkal pro žalobkyni významné výše finančních prostředků). [příjmení] si být ale vědoma (i z obsahu smlouvy), že pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, které provádí na žádost pojistníka a jsou uvedeny v přehledu poplatků a že úhrada poplatků se provádí započtením vzájemných pohledávek a není započtení možné provést již splatné předem a že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. V této souvislosti soud odkazuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie, sp. zn. C [číslo] ze dne [datum], ve věci [příjmení] [jméno] v němž soud uzavřel, že ve věcech investičního životního pojištění, za pojistnou smlouvu je třeba považovat i smlouvu o životním pojištění pro případ smrti, na základě které je zaplacené pojistné v různém poměru použito zcela na investice s pevně stanoveným výnosem, investice s proměnlivým výnosem a na investiční produkty společnosti, která je smluvním partnerem pojišťovny. S ohledem na uvedené rozhodnutí i pluralitu produktů tzv. investičního životního pojištění, které je do předmětné smlouvy jasně inkorporováno, lze na předmětnou smlouvu o investičním životním pojištění nahlížet jako na pojistnou smlouvu uzavřenou podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, pokud pojistitel měl příslušné zvláštní podnikatelské oprávnění k výkonu nabízené investiční činnosti v souladu se zákonem o cenných papírech, o podnikání na kapitálovém trhu a směrnice Evropského parlamentu a Rady. Žalobkyně od neplatnosti smlouvy odvíjela celý svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Namítala neplatnost smlouvy z důvodu omylu na její straně při jejím uzavírání, její neurčitosti, rozporu se zákonem a dobrými mravy, jak i nezpůsobilosti Instituce takovou smlouvu uzavřít. Nicméně jako pojišťovací zprostředkovatel, musela si být vědoma délky i účelu smluvního vztahu s Institucí i s okolností, že sama nesen riziko investiční riziko s prováděním investičních úkonů Instituce. Z hlediska významu řízení tak soud konstatuje, že pokud nebyla dána pravomoc finančního arbitra k určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění, tak se jednalo o nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výší 42 636 Kč (ve výsledku 27 000 Kč), takže se nejednalo o řízení zvýšeným významem pro žalobkyni, když navíc Instituce poskytovala za dobu trvání smlouvy žalobkyni pojistnou ochranu.

17. S ohledem na konkrétní okolnosti odškodňovaného řízení, postavení žalobkyně jako pojišťovacího zprostředkovatele, vyšetřovací zásadu v řízení před finančním arbitrem a fakultativní charakter tohoto řízení, soud při posouzení přiměřenosti délky řízení dospěl k závěru, že její celková doba byla zcela přiměřená. Neshledal v projednávané věci naplnění zákonné podmínky podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé, třetí OdpŠk a žalobu zamítl. Pro srovnání odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. 62 Co 213/2020-96 nebo ze dne 2. 3. 2021, č.j. 16 Co 402/2020-75.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 3 a půl úkonů po 300 Kč (písemné vyjádření ze dne [datum], příprava účasti na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum] a při vyhlášení rozsudku dne [datum]) celkem 1 050 Kč. Náhradu nákladů řízení je povinna žalobkyně zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení