64 C 129/2019 - 206

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl zastupující soudkyní Mgr. Dominikou Bujalkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky], [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro podle části V. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Nález FA ze dne 8.6.2019, čj. [jméno FO] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 10.9.2019, č.j. [jméno FO] se ve výroku IV. nahrazuje tak, že: „Instituce, [právnická osoba]. je povinna zaplatit žalobci částku 3066 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 12.4.2016 do zaplacení. Návrh žalobce, aby Instituce [Jméno žalované]. zaplatila žalobci částku 122 912 Kč a částku 31511 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z těchto částek od 12.4.2016 do zaplacení, se zamítá.“

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podle části V. občanského soudního řádu domáhal nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 8.6.2019, č. j. [jméno FO] a rozhodnutí o námitkách z 10. 9. 2019, č.j. [jméno FO] ve výroku IV., a tedy požadoval uložení povinnosti instituci vydat bezdůvodné obohacení ve výši 125 978 Kč s příslušenstvím z důvodu neplatné pojistné smlouvy č. [hodnota] a ve výši 31 511 Kč s příslušenstvím z důvodu neplatné pojistné smlouvy č. [hodnota]. Dne 23. 6. 2016 byl právní zástupkyní žalobce podán návrh k finančnímu arbitrovi, jímž se žalobce domáhal určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění číslo [hodnota] ze dne 12. 6. 2011 (dále jako „pojistná smlouva 1“) a smlouvy o životním pojištění číslo [hodnota] z 20. 11. 2011 (dále jako „pojistná smlouva 2“) dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši 221 212 Kč a 66 511 Kč. Žalobce má za to, že Instituce se na úkor žalobce úmyslně bezdůvodně obohatila, což dovozuje z toho, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele – pojistníka o nákladové struktuře pojištění, a tedy za použití nekalé obchodní praktiky, jde o zneužívající ujednání ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS z 5.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen jako „Směrnice“). Instituce uzavírala pojistné smlouvy s úmyslem účtovat náklady, poplatky a rizikové pojistné, ačkoli nebyly v pojistné smlouvě konkretizovány. Žalobce dále tvrdil rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Žalobce uvedl, že ve vztahu k pojistné smlouvě 1 k datu vydání nálezu žalobce uhradil instituci na pojistném celkem 288 800 Kč a instituce vyplatila žalobci částku ve výši 67 588 Kč z mimořádného výběru a nespotřebovaného pojistného. Rozdíl tak činí 221 212 Kč. Uvedl, že finanční arbitr zohlednil pouze vzájemná plnění, která si strany plnily v nepromlčeném období. Ve vztahu k pojistné smlouvě 2 žalobce k datu vydání nálezu uhradil instituci částku 101 500 Kč a žalovaná vyplatila žalobci plnění ve výši 34 989 Kč z titulu nespotřebovaného pojistného. Rozdíl tak činil 66 511 Kč. Finanční arbitr však rozhodl pouze plnění, která promlčena nebyla.

2. Instituce uvedla, že žalobce měl již při sjednání veškeré podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost nebo neurčitost pojistných smluv a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Žalobce byl pojišťovacím zprostředkovatelem, měl povinnost odborné péče, byl tipařem svých vlastních pojistných smluv, za což obdržel provizi, nadto byl o vývoji pojistných smluv pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů a aktuálních stavů účtů. Instituce má za to, že pojistné zaplacené přede dnem 23. 6. 2014 je nepochybně promlčeno, neboť návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl podán až dne 23. 6. 2016. Odmítá, že by se na úkor žalovaného bezdůvodně obohacovala úmyslně. Žalobce nikdy nenapadal uzavření pojistných smluv či jejich obsah, celou dobu trvání pojištění se choval k pojistným smlouvám jako k platným, stejně tak i instituce, z toho dovozuje, že její jednání nemohlo být úmyslné. Instituce má za to, že jí vznesená námitka promlčení je důvodná, nicméně není učiněná v rozporu s dobrými mravy. Vypořádání poskytnutých plnění je nutné provést v rámci dosud nepromlčených plnění. Právě pouze práva z těchto pohledávek jsou opatřené nárokem a lze je úspěšně uplatnit před soudem. Instituce ve vztahu k pojistné smlouvě číslo 1 uplatnila námitku započtení tak, že započítala pohledávku poskytnutou jako nespotřebované pojistné ze dne 19. 1. 2015 ve výši 34 989 Kč a to proti pohledávkám žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z uhrazeného pojistného zaplaceného v období od 23. 6. 2014 do 23. 6. 2016 ve výši 7000 Kč. Ve vztahu k pojistné smlouvě 2 uplatňuje instituce námitku započtení tak, že započítává pohledávku původně poskytnutou jako nespotřebované pojistné ze dne 4. 2. 2016 ve výši 966 Kč, proti pohledávkám žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z uhrazeného pojistného zaplaceného v období od 23. 6. 2014 do 23. 6. 2016 ve výši 7300 Kč.

3. Zdejší soud rozhodl ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č.j. [spisová značka], který však byl usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 10. 2023, č.j. [spisová značka] zrušen a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně, aby jednoznačným způsobem zjistil předmět řízení, následně, aby se zabýval posouzením platnosti předmětných pojistných smluv, vypořádal se v případě dovození neplatnosti vypořádáním bezdůvodného obohacení a posoudil případnou námitku promlčení, respektive uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. [právnická osoba] návaznosti na uvedený pokyn pak soud žalobce vyzval k upřesnění žaloby a řízení v návaznosti na sdělení žalobce usnesením ze dne 7.8.2024, č.j. [spisová značka] částečně zastavil.

5. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Ze základního výpisu ČNB ze dne 16. 7. 2013 vyplynulo, že žalobce byl jako vázaný zástupce zapsán do seznamu k datu 21.6.2011, zánik oprávnění k činnosti k 16.7.2013. Z nálezu finančního arbitra ze dne 8.6.2019, č.j. [jméno FO] (dále jako „nález“) vyplynulo, že FA rozhodl o návrhu ze dne 23.6.2016 tak, že výrokem I. řízení o platnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení z úrazového pojištění dospělých (pojištění pro případ smrti následkem úrazu, pojištění trvalých následků úrazu, pojištění doby nezbytného léčení úrazu) a pojištění pro případ nemoci sjednaných v pojistné smlouvě číslo [hodnota] zastavil, výrokem II byla instituci uložena povinnost zaplatit žalobci částku 95 234 Kč jako bezdůvodné obohacení z pojistné smlouvy číslo [hodnota] s úrokem z prodlení ve vyšší 8,05% ročně z částky 95 234 Kč od 12. 4. 2016 do zaplacení, výrokem III. byla instituci uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35 000 Kč jako bezdůvodné obohacení z pojistné smlouvy číslo [hodnota] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 35 000 Kč od 12. 4. 2016 do zaplacení, výrokem IV. byl návrh navrhovatele ve zbývající části zamítnut, výrokem V. byla instituci uložena povinnost zaplatit sankci. Pokud šlo o výrok I, finanční arbitr uvedl, že není příslušný k rozhodnutí týkající se části úrazového pojištění a pojištění pro případ nemoci. Výrok II. až IV. odůvodnil absolutní neplatností pojistných smluv, která nastala v důsledku neplatnosti neoddělitelných ujednání o počátečních a správních nákladech a o rizikovém pojištění ve smyslu příslušných ustanovení zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jako „SOZ“) ve spojení se zákonem číslo 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jako „ZoPS“), a to pro neurčitost, neboť ani ze smluv ani z pojistných podmínek nebyla seznatelná výše nákladů a rizikového pojištění. Při stanovení výše nároku z bezdůvodného obohacení a zamítnutí nároku ve zbylém rozsahu tak zohlednil institucí důvodně uplatněné námitky promlčení. FA zjistil, že mimořádný výběr z pojistné smlouvy 1 ve výši 66 622 Kč instituce vyplatila navrhovateli dne 3.2.2014, nespotřebované pojistné z pojistné smlouvy 1 ve výši 966 Kč vyplatila po zániku pojištění v únoru 2016 a nespotřebované pojistné z pojistné smlouvy 2 ve výši 34 989 Kč vyplatila po zániku pojištění v prosinci 2014, a protože od jejich vyplacení marně uplynula tříletá objektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 2 SOZ, aniž by instituce učinila úkon, kterým by běh promlčecí doby zastavila, jsou tato plnění vyplacená institucí promlčená a FA je nemůže zúčtovat s nepromlčeným pojistným. Vznesení námitky promlčení neshledal v rozporu s dobrými mravy. Z rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 10. 9. 2019, č.j. [jméno FO] vyplynulo, že námitky účastníků byly zamítnuty a nález finančního arbitra ze dne 8. 6. 2019 byl potvrzen. Z pojistné smlouvy číslo [hodnota] - životní pojištění PROFI Invest ze dne 12.6.2011 vyplynulo, že pojistník (žalobce), jakožto student – finanční konzultant uzavřel s institucí jako pojistitelem pojistnou smlouvu s počátkem pojištění k 15.6.2011 na dobu 44 let týkající se pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou 10 000 Kč, za pojistné ve výši 1500 Kč měsíčně, podle závěru pojistné smlouvy pojistník potvrdil, že mu byly zodpovězeny písemné dotazy ohledně sjednaného pojištění a že převzal pojistné podmínky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] Z pojistné smlouvy číslo [hodnota] - Životní pojištění PROFI Invest ze dne 20.11.2011 vyplývá, že pojistník (žalobce), coby finanční konzultant, uzavřel s institucí jako pojistitelem pojistnou smlouvu s počátkem pojištění k 1. 12. 2011 na dobu 44 let týkající se pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou 10 000 Kč, za pojistné ve výši 3500 Kč měsíčně, v závěru pojistné smlouvy pojistník potvrdil, že mu byly zodpovězeny všechny písemné dotazy ohledně sjednaného pojištění, že převzal pojistné podmínky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] Ze Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění ([Anonymizováno]) vyplynulo, že dle článku 4. 1 výše o splatnost pojistného je uvedena v pojistné smlouvě, výše pojistného se určuje podle sazebníku pojistného stanoveného pojistitelem pro jednotlivé druhy a sazby pojištění zejména s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou dobu, platnou pojistnou částku v aktuálním pojistném období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojištění. Podle článku 8. 1 pokud bylo u pojištění za běžné pojistné zaplaceno pojistné alespoň za 2 roky nebo jde-li o pojištění za jednorázové pojistné sjednané na dobu delší než 1 rok nebo o pojištění s redukovanou pojistnou částkou nebo o pojištění se zaplaceným předplaceným pojistným, má pojistník právo, aby na jeho žádost pojistitel pojištění zrušil s výplatou odkupného. Toto právo není u pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovenou dobu, a u pojištění, ze kterého se již vyplácí důchod, pokud v pojistné smlouvě nebylo dohodnuto jinak. Z Doplňkových pojistných podmínek ([Anonymizováno]) vyplynulo dle bodu 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Podle bodu 1. 7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Podle bodu 2. 3 se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 3. 1 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Dle bodu 3. 2 je pojistitel oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Podle bodu 5. 2. 3 za provedení mimořádného výběru je pojistitel oprávněn účtovat poplatek podle platného Přehledu poplatků. Dle bodu 8. 3 se odkupné určuje jakou část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku pojištění. Z platební bilance vztahující se k pojistné smlouvě číslo [hodnota] vyplynulo, že žalobce hradil částku 1500 Kč ve dnech 16.6.2011, 25.7.2011, 10.8.2011, 9.9.2011, 10.10.2011, 10.11.2011, 9.12.2011, 10.1.2012, částku 3500 Kč dne 30.1.2012, částku 7000 Kč dne 31.1.2012, částku 10 500 Kč ve dnech 28.2.2012, 27.3.2012, 27.4.2012, 25.5.2012, 27.6.2012, 27.7.2012, 27.8.2012, 27.9.2012, 26.10.2012, 27.12.2012, 25.1.2013, 27.2.2013, 27.3.2013, 26.4.2013, 27.5.2013, 27.6.2013, 26.7.2013, 27.8.2013, 27.9.2013, 25.10.2013, 27.11.2013, 27.12.2013, 28.1.2014, částku 7000 Kč dne 7.5.2014, částku 3700 Kč dne 10.2.2015, částku 1200 Kč dne 12.6.2015, částku 2400 Kč dne 10.9.2015. Žalovaná vyplatila na mimořádném výběru žalobci dne 7.2.2014 částku 66 622 Kč a dne 4.2.2016 mu bylo vráceno nespotřebované pojistné v částce 966 Kč. Z platební bilance vztahující se k pojistné smlouvě číslo [hodnota] vyplynulo, že žalobce hradil částku 3500 Kč ve dnech 1.12.2011, 27.12.2011, 27.1.2012, 27.2.2012, 27.3.2012, 27.4.2012, 25.5.2012, 27.6.2012, 27.7.2012, 27.8.2012, 27.9.2012, 26.10.2012, 27.11.2012, 27.12.2012, 25.1.2013, 27.2.2013, 27.3.2013, 26.4.2013, 27.5.2013, 27.6.2013, 26.7.2013, 27.8.2013, 27.9.2013, 25.10.2013, 27.11.2013, 27.12.2013, 28.1.2014, částku 7000 Kč dne 20.8.2014. Žalovaná vyplatila žalobci dne 19.1.2015 částku 34 989 Kč. Z účastnického výslechu žalobce vyplynulo, s institucí uzavřel dvě pojistné smlouvy týkající se investičního životního pojištění Profi Invest, měl licenci pojišťovacího zprostředkovatele, která navazovala na úspěšně provedenou zkoušku týkající se pojištění, předtím pracoval jako tipař, provizi za uzavření obou smluv obdržel, uvedl, že převzal pojistné podmínky, nikoli však přehled poplatků či dokument matematicko-pojistné zásady pojistitele, jednu ze smluv vypověděl, druhá zanikla pro neplacení pojistného. V době od uzavření pojistných smluv měl příjmy z asistentské práce a z práce pojišťovacího zprostředkovatele, hodnotě akcií nevěnoval pozornost, k dotazu, z jakého důvodu ukončil a přestal platit pojistné, uvedl, že chtěl peníze zpátky a ty tam nebyly, což dovodil z mimořádného výběru ve výši 66 000 Kč, to neodpovídalo tomu, co tam vložil, nicméně stále čekal, že z pojištění ještě něco dostane, z toho důvodu stále platil pojistné, až při vyplacení při zániku pojistných smluv zjistil, že to nebylo to, co by očekával. V současné chvíli je finančním poradcem. Soud provedl dokazování i dalšími listinami, ty ale nepřinesly pro rozhodnutí ve věci žádné další relevantní skutečnosti, a proto je soud v odůvodnění blíže nezmiňuje.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl skutkovému závěru, na jehož základě zjistil, že dne 12. 6. 2011 žalobce uzavřel s institucí pojistnou smlouvu číslo [hodnota] - investiční životní pojištění Profi invest a dne 20. 11. 2011 pojistnou smlouvu číslo [hodnota] - investiční životní pojištění Profi invest (pojistné smlouvy). Při sjednání žalobce obdržel Všeobecné pojistné podmínky i Doplňkové pojistné podmínky (výpověď žalobce, prohlášení na pojistných smlouvách), jiné dokumenty žalobce neobdržel (výpověď žalobce). Z žádných zmíněných dokumentů nevyplynulo, kolik činilo rizikové pojistné, ani kolik mělo být účtováno na počátečních či správních nákladech. Dne 21. 6. 2011 byl žalobce zapsán jako vázaný zástupce, předtím působil na pozici tzv. tipaře (výpis z ČNB, výslech žalobce), za sjednání obou pojistných smluv obdržel provizi (výpověď žalobce). Na pojistné smlouvě 1 žalobce na pojistném uhradil celkem částku 288 800 Kč, obdržel od instituce částku 67 588 Kč (platební bilance). V rámci pojistné smlouvy 2 na pojistném žalobce zaplatil částku 101 500 Kč, zatímco od instituce obdržel částku 34 989 Kč (platební bilance). Dne 23. 6. 2016 se návrhem podaným k finančnímu arbitrovi domáhal určení neplatnosti předmětných investičních pojistných smluv a vydání bezdůvodného obohacení. Finanční arbitr dne 8. 6. 2019 vydal nález, v němž mj. instituci uložil vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 95 234 Kč s příslušenstvím a částku 35 000 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části výrokem IV. požadavek žalobce zamítl (nález FA). K námitkám účastníků finanční arbitr nález potvrdil a námitky zamítl (rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 10. 9. 2019).

7. Soud vycházel z následujících ustanovení: Podle ust. § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „NOZ“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3036 NOZ podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle ust. § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „SOZ“) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ust. § 41 SOZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 52 odst. 3 SOZ spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ust. § 107 odst. 1 SOZ právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle ust. § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ust. § 457 SOZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle ust. § 2 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, v tehdejším znění, (dále jako „ZoPS“) Pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 4 odst. 1 ZoPS pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet.

8. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti předmětných pojistných smluv týkajících se investičního životního pojištění, neboť k tomu, aby mohl rozhodnout o výroku IV. nálezu FA, jakožto o nevydaném bezdůvodném obohacení vzniklém z titulu neplatných smluv, bylo nutné posoudit, zda neplatnost předmětných smluv je dána. Pojmovým znakem pojistné smlouvy je ujednání o pojistném, které se zavazuje pojistník plnit, a to bez ohledu, že součástí pojistné smlouvy je i investiční ujednání. V pojistných smlouvách či jejich přílohách (VPP či DPP), na které odkazují, nelze zjistit konkrétní výši rizikového pojistného či jednoznačného způsobu stanovení rizikového pojistného. Současně nebylo ani možné zjistit výši počátečních, inkasních či správních nákladů. Výše rizikového pojistného a správních a počátečních nákladů měly být určovány podle pojistně technických zásad, tyto však nikde definovány nejsou, ve smluvní dokumentaci tyto údaje chybí, nejsou objektivně zjistitelné. Chybí-li takové údaje, chybí tak podstatná náležitost předmětné pojistné smlouvy. Jelikož se jedná o ujednání neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy dle § 41 SOZ - pojmový znak, způsobuje tato absence absolutní neplatnost smlouvy o životním pojištění dle § 37 odst. 1 SOZ jako celku.

9. Jestliže je dán důvod neplatnosti (§ 37 odst. 1 SOZ) spočívající v absenci údajů o podstatném pojmovém znaku předmětných pojistných smluv, které nelze dovodit ani z dalších písemných dokumentů ke smlouvě připojených, jedná se o kvalitativně odlišný důvod, než jaký žalobce dovozuje s odkazem na Směrnici, a tedy posouzením obsahu ujednání jakožto nepřiměřených smluvních podmínek ve smyslu ust. § 56 SOZ. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 499/2023, s jehož závěry se zcela ztotožňuje. Nejvyšší soud akcentoval, že je: „Třeba odlišit soudní přezkum naplnění (obecných) požadavků na platnost právního úkonu (smlouvy), typicky právě z hlediska jeho určitosti, která představuje kvalitu jeho obsahu (jednajícím se nepodařilo jednoznačným způsobem stanovit obsah vůle, přičemž tuto se nepodařilo překlenout ani za použití výkladových pravidel), od obsahové kontroly ujednání ve smlouvě (testu přiměřenosti) – tedy zda konkrétní (platná) ujednání v rozporu s požadavkem dobré víry (přiměřenosti) znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy, možnost zkoumání jeho přiměřenosti neumožňuje.“ Neplatnost smlouvy byla důsledkem vady některých ujednání, nikoliv důsledkem porušení unijních pravidel, které spočívá v použití zneužívajících ujednání. Vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy, možnost zkoumání jeho přiměřenosti neumožňuje. Jde o nárok vyplývající z porušení obecných pravidel týkající se ustanovení ohledně uzavírání smluv. K tomu soud odkazuje na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, 33 Cdo 2020/2023, 33 Cdo 48/2023) a rozhodnutí Ústavního soudu, který se s námitkami rovněž zabýval (sp. zn. III ÚS 2438/23, IV ÚS 1984/22, IV ÚS 2429/23).

10. Z dokazování také vyplynulo, že žalobce pracoval na pozici tzv. tipaře, následně od 21.6.2011 vykonal zkoušku týkající se pojištění a stal se pojišťovacím zprostředkovatelem, jenž za uzavření svých pojistných smluv získal rovněž provizi. Ačkoli v době sjednání první pojistné smlouvy neměl složenou potřebnou zkoušku, v době sjednání druhé pojistné smlouvy již oprávněním disponoval. Žalobce tedy setrval v právním vztahu s institucí i poté, co vykonal potřebné zkoušky a nabyl tak odbornost v oblasti pojišťovnictví.

11. S ohledem na závěr o neplatnosti pojistné smlouvy se soud dále zabýval vypořádáním plnění, které si žalobce a instituce z předmětných smluv poskytli. Každý je ve smyslu ust. § 457 SOZ povinen vrátit si vše, co podle neplatné smlouvy dostal. Vzhledem k uplatněné námitce promlčení, se soud zabýval výší nepromlčeného plnění. Žalobce se o tom, že plnění, které získal, nekoresponduje s tím, co do produktu vložil, dozvěděl poté, co mu bylo vyplaceno nespotřebované pojistné, a tedy u pojistné smlouvy 1 dne 7.2.2016, u pojistné smlouvy č. [hodnota] dne 19.1.2015. Bylo-li uplatněno u finančního arbitra dne 23.6.2016, bylo uplatněno v rámci zachovalé subjektivní lhůty.

12. Soud při výpočtu vycházel z objektivní promlčecí lhůty. Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za 3 roky, jak plyne z ust. § 107 SOZ. Promlčecí lhůta počala běžet u každého provedeného plnění zvlášť. Soud při vědomí toho, že návrh byl u FA podán dne 23.6.2016, dospěl k závěru že v rozsahu částky 98 300 Kč a 35 000 Kč nebyl nárok žalobce promlčen, neboť od 23.6.2013 žalobce na pojistném zaplatil uvedené částky. Naopak platby uskutečněné žalobcem přede dnem 23.6.2013 jsou promlčeny.

13. Jelikož instituce neuplatnila včas příslušnou námitku, FA nezohlednil v rámci nepromlčeného plnění poskytnuté institucí žalobci v částce 66 622 Kč, 966 Kč, 34 989 Kč. Uvedené však předmětem posouzení v tomto řízení není, když instituce svoji žalobu vzala zpět.

14. Soud poznamenává, že nepřisvědčil ani námitce žalobce ve vztahu nemožnosti aplikace objektivní promlčecí doby s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C 485/19 ze dne 22.4.2021, a to s odůvodněním, že je třeba nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru (který byl v předmětném rozsudku Soudního dvora EU řešen) a uzavřením životního pojištění jakožto investicí svého druhu. K tomu soud odkazuje na již zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu ČR (sp. zn. III ÚS 2438/23, IV ÚS 1984/22, IV ÚS 2429/23).

15. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, kolik a kdy bylo dle platebních bilancí žalobcem uhrazeno a kolik a kdy bylo uhrazeno institucí žalobci. Z platební bilance vyplynulo, že žalobce na pojistné smlouvě č. [hodnota] uhradil na pojistném za období od 27.6.2013 do 10.9.2015 částku 98 300 Kč (FA nálezem přiznal částku 95 234 Kč), na pojistném u pojistné smlouvy č. [hodnota] v období od 27.6.2013 do 20.8.2014 částku 35 000 Kč (FA nálezem přiznal uvedenou částku).

16. Finanční arbitr pochybil, pokud výrokem zamítl nárok žalobce v rozsahu 3066 Kč a souvisejícího úroku z prodlení. V tomto rozsahu mělo být vyhověno. Soud nesdílí názor, že by bylo možné doplňkové úrazové či pojištění pro případ nemoci od hlavního pojištění oddělit. Dle Části A Přílohy k zákonu číslo 277/2009 Sb. o pojišťovnictví s názvem Odvětví životních pojištění jsou druhy životního pojištění následující: a) pro případ smrti, pro případ dožití, pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti, spojených životů, s výplatou zaplaceného pojistného, b) důchodu, c) pojištění úrazu nebo nemoci jako doplňkové pojištění k pojištění podle této části. Předmětné úrazové pojištění a pojištění pro případ nemoci samostatně nemohlo existovat, proto jej ani pro účely posouzení platnosti nelze od hlavního pojištění oddělovat. Soud proto v rámci plnění, které poskytl žalobce, přičetl nepromlčené pojistné za úrazové a pro případ nemoci.

17. Pokud jde o námitku vznesenou žalobcem, a tedy že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, pak dle judikatury by se uplatnění promlčecí námitky příčilo dobrým mravům ve výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči kterému by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2826/2017). Tyto okolnosti by musely být naplněny v tak výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepřením práva uplatnit námitku promlčení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Soud dospěl k závěru, že z ničeho neplyne, že by uplatnění námitky mělo být zneužitím práva na úkor žalobce. Žalobce netvrdil, že by mu žalovaná v uplatnění práv jakkoli bránila nebo znemožňovala uplatnění jeho práva, či ho od uplatnění jeho nároku zrazovala. Bylo na žalobci, kdy práva bude uplatňovat, a to se všemi důsledky z toho plynoucími. Instituce považovala smlouvu za platnou, byla připravena plnit pojistné plnění v případě pojistné události. Nelze žádným způsobem dovodit, že by bylo úmyslem žalované uzavřít neplatnou smlouvu a inkasovat na jejím základě neoprávněný prospěch od žalobce.

18. Na rozhodnutí soudu nemá vliv skutečnost, že kterýkoli z účastníků případně v mezidobí plnil podle pravomocného rozhodnutí finančního arbitra, neboť dle ust. § 250b odst. 3 o. s. ř. soud rozhoduje v řízení podle části V. o stejném návrhu, jaký byl předmětem řízení před správním orgánem.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a zohlednil přitom předcházející rozsudek v projednávané věci a rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nebyl z procesního pohledu se svou žalobou úspěšný - řízení o žalobě instituce bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, které nebylo vyvoláno chováním žalobce a žaloba žalobce byla z větší části zamítnuta a z nepatrné části jí bylo vyhověno, lze procesní úspěch obou stran sporu pokládat za srovnatelný.

Poučení