64 C 130/2017 - 337

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 4 000 882,74 Kč, zaplacení 1 091 756,59 Kč, zaplacení 801 414 Kč, zaplacení 24 458,74 EUR a zaplacení 45 030 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 882,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 6. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni příslušenství z částky 4 000 882,74 Kč od 11. 2. 2015 do 19. 6. 2018, se zamítá.

III. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 091 756,59 Kč s příslušenstvím, dále částku ve výši 801 414 Kč s příslušenstvím, dále částku ve výši 24 458,74 EUR s příslušenstvím a částku ve výši 45 030 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem podaným soudu dne 20. 10. 2017 domáhala pojistného plnění ve výši 5 939 083,20 Kč a 24 458,74 EUR. Tvrdila, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 19. 12. 2011 pojistnou smlouvu č. [hodnota] (dále jen „pojistná smlouva“), jíž byla mimo jiné pojištěna odpovědnost žalobkyně jakožto dopravce v silniční motorové dopravě. Součástí pojistné smlouvy byly rovněž zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu dopravce v silniční nákladní dopravě a doplňkové pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce - pojištění odpovědnosti za škodu na zásilce v důsledku krádeže. Dle ustanovení čl. II. odst. 1 pojistné smlouvy bylo pojištění sjednáno pro období 1. 1. 2012 až 31. 12. 2012, dle ustanovení čl. II. odst. 2 pojistné smlouvy pak platilo, že účinnost pojištění se prodlužuje vždy o jeden další pojistný rok, jestliže některá ze smluvních stran písemně nesdělí druhé smluvní straně nejméně šest týdnů před uplynutím příslušného pojistného roku, že na dalším trvání pojištění již nemá zájem. Žádná ze stran v roce 2012 nesdělila, že by neměla zájem na pokračování pojištění pro rok 2013. Žalobkyně v říjnu 2013 uzavřela se společností [právnická osoba]. (dále také jen „[jméno FO]“) smlouvu o přepravě, jíž se pro [jméno FO] zavázal provést přepravu cigaret z [adresa]). S ohledem na to, že přeprava byla realizována v pojistném období ve smyslu ustanovení čl. II. odst. 1 Pojistné smlouvy, vztahovalo se na tuto přepravu pojištění na základě pojistné smlouvy. Jelikož se v daném případě jednalo o mezinárodní přepravu z České republiky do Velké Británie, řídí se právní vztah žalobkyně a [jméno FO] mezinárodní Úmluvou CMR, která byla v České republice vyhlášena pod č. 11/1975 Sb., jako Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě CMR (dále jen „Úmluva CMR“). Dne 23. 10. 2013 došlo na území Německa k odcizení části převážené zásilky, konkrétně 120 kartonů cigaret Marlboro Gold a 100 kartonů cigaret Chesterfield Menthol. Žalobkyně tuto pojistnou událost žalované řádně nahlásila. Žalovaná následně vyplatila pojistné plnění ve výši 273 773 Kč představující limitovanou náhradu škody ve smyslu ustanovení čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR (po odečtení spoluúčasti žalobkyně ve výši 30 419 Kč). Dle ustanovení čl. čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR je dopravce povinen kromě limitované náhrady dle ustanovení čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR uhradit dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky, a to při úplné ztrátě v plné výši a při částečné ztrátě poměrným dílem; jiné škody se nehradí. [jméno FO] proto u žalobkyně nad rámec již obdržené limitované náhrady za částečnou ztrátu zásilky v souladu s ustanovením čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR uplatnil částku ve výši 160 339,96 EUR představující spotřební daň, kterou [jméno FO] uhradil v Německu, když právě na území Německa došlo k odcizení části převážené zásilky cigaret. Žalovaná však pojistné plnění odmítla vyplatit. [jméno FO] následně žalobkyni informoval, že své právo uplatní žalobou, a to v souladu s ustanovením čl. 31 odst. 1 písm. a) Úmluvy CMR u soudu ve Velké Británii. Mezi žalobkyní a [jméno FO] probíhala intenzívní jednání o mimosoudním řešení celé věci, [jméno FO] (resp. jeho právní zástupce) žalobkyni opakovaně nabízel smír, dle nějž by žalobkyně uhradila podstatnou část nárokované částky, avšak byla by mu odpuštěna část příslušenství, avšak nemohla bez souhlasu žalované smír uzavřít. V říjnu 2014 podal [jméno FO] (resp. skupina společností [jméno FO]) žalobu u [jméno FO], jíž se domáhá úhrady částky ve výši 160 339,96 EUR představující uhrazenou spotřební daň a dále úroku a nákladů, které činí minimálně částku odpovídající úroku 5% p.a. z částky 160 339,96 EUR od 8. 8. 2014 do zaplacení, částku ve výši 16 071,93 EUR představující „dodatečnou částku“ v hodnotě 10% z uplatněného nároku (přičemž tento nárok žalobkyně chápe tak, že se zřejmě jedná o „sankci“ za nesplnění povinnosti dle britského práva), náklady, jejichž výše doposud v řízení nebyla přesně specifikována, avšak dle sdělení [jméno FO] tyto k 31. 10. 2016 předběžně činily částku 14 839 GBP. I po podání žaloby ve Velké Británii probíhala intenzívní jednání mezi žalobkyní a [jméno FO] a rovněž mezi žalobkyní a žalovanou. V této souvislosti žalobkyně informovala žalovanou o výši sazby britské kanceláře, která jej ve sporu s [jméno FO] zastupuje, jakož i o reálném riziku vzniku vysokých nákladů za právní zastoupení [jméno FO], jakož i souvisejících nákladů, a současně žalovanou opakovaně žádala o přehodnocení stanoviska. Žalobkyni ke dni podání žaloby vznikla škoda v celkové výši 1 091 756,59 Kč, která sestává z následujících částek: částky ve výši 5 400 Kč uhrazené dne 6. 3. 2015 na základě faktury č. [hodnota] vystavené společností [právnická osoba], spol., částky ve výši 7 200 Kč uhrazené dne 10. 4. 2015 na základě faktury č. [hodnota] vystavené společností [právnická osoba], částky ve výši 14 400 Kč uhrazené dne 18. 5. 2015 na základě faktury č. [hodnota] vystavené společností [právnická osoba], částky ve výši 56 907,74 Kč uhrazené v částce 40 354,61 Kč dne 3. 4. 2015 a v částce 16 553,13 Kč dne 9. 4. 2015 na základě faktury č. [hodnota] ze dne 30. 7. 2015 vystavené společností [jméno FO], částky ve výši 10 800 Kč uhrazené dne 7. 9. 2015 na základě faktury č. [hodnota] vystavené společností [právnická osoba], částky ve výši 21 211,75 Kč uhrazené dne 12. 10. 2015 na základě faktury č. [hodnota] vystavené společností [jméno FO], částky ve výši 19 800 Kč uhrazené dne 11. 12. 2015 na základě faktury č. [hodnota] vystavené společností [právnická osoba], částky ve výši 19 055,09 Kč uhrazené dne 8. 2. 2016 na základě faktury č. [hodnota] vystavené společností [jméno FO], částky ve výši 26 682,50 Kč uhrazené v částce 19 687,50 Kč dne 18. 11. 2015 a v částce 6 995 Kč dne 29. 2 2016 na základě faktury č. [hodnota] vystavené panem [jméno FO]), částky ve výši 30 534,98 Kč uhrazené dne 4. 4. 2016 na základě faktury č. [hodnota] vystavené panem [jméno FO]), částky ve výši 9 900 Kč uhrazené dne 20. 5. 2016 na základě faktury č. [hodnota] vystavené společností [právnická osoba], částky ve výši 20 911,74 Kč uhrazené dne 27. 5. 2016 na základě faktury č. [hodnota] vystavené panem [jméno FO]), částky ve výši 14 200 Kč uhrazené dne 30. 5. 2016 na základě faktury č. 2216/2016 vystavené společností [Anonymizováno]., částky ve výši 12 521,42 Kč uhrazené dne 17. 6. 2016 na základě faktury č. [hodnota] vystavené panem [jméno FO]), částky ve výši 71 367 Kč uhrazené dne 4. 7. 2016 na základě faktury č. 2303/2016 vystavené společností [Anonymizováno], částky ve výši 1 388 Kč uhrazené dne 7. 11. 2016 na základě faktury č. 2495/2016 vystavené společností [Anonymizováno], částky ve výši 40 396,25 Kč uhrazené dne 23. 11. 2016 na základě faktury č. [hodnota] vystavené panem [jméno FO]), částky ve výši 313 830 Kč uhrazené dne 10. 11. 2016 na základě faktury ze dne 8. 11. 2016 vystavené společností [Anonymizováno], částky ve výši 362 801,12 Kč uhrazené dne 24. 11. 2016 na základě faktury ze dne 21. 11. 2016 vystavené společností [Anonymizováno], částky ve výši 25 218 Kč uhrazené dne 13. 1. 2017 na základě faktury č. [Anonymizováno] vystavené společností [Anonymizováno] částky ve výši 5 581 Kč uhrazené dne 29. 5. 2017 na základě faktury č. 2241/2017 vystavené společností [Anonymizováno]., částky ve výši 1 650 Kč uhrazené dne 29. 8. 2017 na základě faktury č. 2420/2017 vystavené společností [Anonymizováno]. Uvedla, že do shora uvedených částek nebyly započítávány jiné náklady, než náklady za služby poskytnuté v souvislosti se sporem ve Velké Británii. Původně se žalobkyně domáhala na žalované úhrady částky ve výši 144 305,96 EUR s příslušenstvím představující pojistné plnění po odečtení spoluúčasti žalobkyně ve výši 10% a částky ve výši 1 091 756,59 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody, která žalobkyni v souvislosti s porušením pojistné smlouvy vznikla.

2. V doplnění žaloby žalobkyně dále tvrdila, že uzavřela se společností [jméno FO] s účinností od 1. 5. 2008 [Anonymizováno], rámcovou smlouvu o provádění přeprav. Podle smlouvy s účinností od 21. 4. 2010 žalobkyně a společnost [jméno FO]. mimo jiné ujednali nové znění čl. 2.

1. Global Forwarding/Transportation Services Agreement, když dle nového znění tohoto článku se žalobkyně zavázala realizovat přepravy na základě této smlouvy rovněž pro společnosti ve skupině [jméno FO]) za podmínek sjednaných v Global Forwarding/Transportation Services Agreement. Jednou ze společností ve skupině [jméno FO] je rovněž společnost [právnická osoba]. V této souvislosti uvedla, že z důvodu hospodárnosti předkládá Global Forwarding/Transportation Services Agreement včetně dodatku v anglickém jazyce. Žalobkyně vystupovala v pozici dopravce. Společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] (konkrétně její zaměstnankyně paní [jméno FO]) na základě Global Forwarding/Transportation Services Agreement objednala e-mailem ze dne 17. 10. 2013 mimo jiné přepravu dvou zásilek (dvou kamionů) cigaret z [adresa], Česká republika do [adresa] Británie s datem nakládky dne 22. 10. 2013. Konečným příjemcem zásilky byla společnost [Anonymizováno], konkrétně bylo místo vykládky v prostorách na adrese [adresa], což vyplývá z předloženého nákladního listu. Předmětná zásilka cigaret byla prodaná společností [právnická osoba]. společnosti [jméno FO]. Hodnota zásilky činila částku ve výši 71 074,10 EUR, když tato byla vyúčtována společnosti [jméno FO]. dvěma fakturami, a to fakturou č. [hodnota] ze dne 22. 10. 2013 znějící na částku 57 660 EUR a fakturou č. [hodnota] ze dne 22. 10. 2013 znějící na částku 123 414,10 [právnická osoba] faktur vyplývá, že obchod byl realizován na dodací paritě [Anonymizováno], tedy na takové paritě, kdy prodávající společnost [právnická osoba]. sjednává na své náklady přepravu zboží do sjednaného místa určení, přičemž odpovědnost a rizika spojená se zbožím přecházejí na kupujícího tehdy, když je zboží předáno prvnímu dopravci. Prodávající hradí náklady až do ujednaného místa určení, sjednává navíc na vlastní náklady povolení pro vývoz zboží, ostatní náklady a formality. V souladu se sjednanou dodací paritou byla také přeprava objednána ze strany společnosti [právnická osoba]. Společnost [jméno FO]. následně zboží (přepravovanou zásilku cigaret) prodala společnosti [Anonymizováno], proto tato společnost byla příjemcem zásilky. Realizací předmětné přepravy (tj. jedné z přeprav z [adresa] s datem nakládky dne 22. 10. 2013) byl ze strany žalobkyně pověřen řidič žalobce, pan [jméno FO] řídil nákladní vozidlo SPZ [SPZ], SPZ návěsu [Anonymizováno] (dále také jen „nákladní vozidlo“). Nákladní vozidlo bylo vybaveno alarmem, vyhledávacím systémem a dalšími standartními zabezpečovacími prostředky (zámky), jednalo se o vozidlo skříňové, které na rozdíl od plachtového vozidla poskytuje lepší zabezpečení nákladu. Montáž vyhledávacího systému je patrná z protokolu montáže/opravy ze dne 26. 7. 2013. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala realizovat pro společnost [jméno FO]. přepravy. Dne 22. 10. 2013 v ranních hodinách se dostavila na nakládku do závodu společnosti [právnická osoba]., [Anonymizováno]. Před nakládkou zásilky byla provedena zkouška alarmu kabiny a návěsu s kladným výsledkem. Řidič byl přítomen nakládce zásilky cigaret, která započala zhruba v 10:00 hod. Po nakládce návěs byl pracovníkem skladu [právnická osoba]. zaplombován. Po nakládce a vyřízení potřebné dokumentace řidič započal s přepravnou přes území České republiky, následně překročil hranice do Německa a na předem určeném místě v trase přepravy – konkrétně na parkovišti [adresa] v 19:45 hod. zastavil za účelem výkonu povinné přestávky v jízdě. Dne 23. 10. 2013 kolem 3:15 hod. řidiče probudil pohyb vozidla. Řidič proto vstal a podíval se do zpětných zrcátek, a jelikož v těchto nic neviděl, chtěl osobně zkontrolovat vozidlo a naložený náklad. Pokusil se otevřít dveře nákladního vozidla, což se mu povedlo jen na cca 20 až 30 cm, když poté byly zabouchnuty (pravděpodobně) jedním z pachatelů. Řidič okamžité zmáčkl tzv. panické tlačítko umístěné v kabině vozu, když v tom okamžiku zaslechl startování motoru jiného vozidla. Při následné kontrole návěsu zjistil, že tento byl otevřený a levá vrata návěsu byla vysazena z pantů. Ve 3:24 hod. řidič realizoval telefonát s pracovníkem ostrahy, jímž byl o vzniklé situaci informován dispečer p. [jméno FO], který následně informoval p. [Anonymizováno], rovněž zaměstnance žalobce. Kriminální služba dorazila kolem 8:00 hod. a provedla další ohledání důkazů. Kolem 8:45 hod. odjel řidič s pracovníky policie (a spolu s německým řidičem, který policii prvotně kontaktoval) na služebnu k výslechu s tlumočníkem. Byl proveden výslech, o němž byl sepsán protokol, následně byli pan [jméno FO] i německý řidič odvezeni zpět na parkoviště. Řidič poté zamířil do servisu, kde byla provedena oprava pantů vrat návěsu. Po provedené opravě řidič pokračoval na místo vykládky do Anglie, kde byl zbytek zásilky dne 25. 10. 2013 vyložen. K nároku na pojistné plnění za spotřební daň uvedla, že převážná zásilka cigaret byla vyrobena v České republice, avšak určena pro britský trh. Jelikož se ve Velké Británii spotřební daň neplatí prostřednictvím kolků (tj. kolky se pro cigarety ve Velké Británii na cigarety nepoužívají), nebyla převážená zásilka cigaret okolkovaná. Zásilka byla převážena v režimu podmíněného osvobození od daně mezi členskými státy dle ustanovení § 25 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, resp. dle ustanovení čl. 17 Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS. Tím, že dne 23. 10. 2013 došlo na území Německa coby členského státu Evropské unie k odcizení části zásilky, se právě odcizená část zásilky dostala na území Německa do režimu tzv. volného oběhu, v důsledku čehož vznikla povinnost vývozce uhradit spotřební daň. Společnost [právnická osoba]. vycházela z toho, že není-li rozhodnutí o úhradě spotřební daně ve státě, v němž se dostalo zboží do volného oběhu (v daném případě v Německu), vydáno do 4 měsíců ode dne, kdy se dostalo do volného oběhu, vzniká povinnému subjektu povinnost uhradit spotřební daň ve svém domovském státě. Jelikož k propuštění zásilky do volného oběhu došlo dne 23. 10. 2013 a ve lhůtě 4 měsíců nebylo ze strany německých úřadů vydáno rozhodnutí o úhradě daně (to bylo vydáno až dne 17. 12. 2014), podala společnost [právnická osoba]. dne 21. 2. 2014 daňové přiznání ke spotřební dani v České republice a dne 24. 2. 2014 uhradila spotřební daň ve výši 2 452 400 Kč. Výše spotřební daně vycházela z českých právních předpisů. Následně německý správce daně, [Anonymizováno]), rozhodnutím č.j. [spisová značka] 22 ze dne 17. 12. 2014 uložil společnosti [právnická osoba]. uhradit spotřební daň za odcizenou část zásilky cigaret ve výši 160 339,96 EUR. Společnost [právnická osoba]. proto požádala Českého správce daně o vrácení uhrazené spotřební daně ve výši 2 452 400 Kč a tato jí byla (včetně úroků z prodlení a vyměřené pokuty) na základě Rozhodnutí o vrácení přeplatku [Anonymizováno] ze dne 9. 4. 2015 vrácena v plné výši. Spotřební daň na základě rozhodnutí německého správce daně byla uhrazena v plné výši dne 24. 12. 2014, jak vyplývá z rozhodnutí – [Anonymizováno] (rozsudek) ve věci [jméno FO], [právnická osoba]., [jméno FO] a [Jméno žalobkyně]. z 17. 11. 2017, pod č. [Anonymizováno], vydané [jméno FO]. Společnost [právnická osoba]. po úhradě dne 30. 12. 2014 vyúčtovala uhrazenou spotřební daň v celé výši společnosti [jméno FO]A. tuto částku následně společnosti [právnická osoba]. uhradila. Společnost [právnická osoba]. po úhradě dne 30. 12. 2014 vyúčtovala uhrazenou spotřební daň v celé výši společnosti [jméno FO] a společnost [jméno FO]. tuto částku následně společnosti [právnická osoba]. uhradila. Nárok na náhradu škody byl u žalobkyně uplatňován ze strany společností – členů skupiny [jméno FO], a to 1) [jméno FO] člena skupiny společností [jméno FO], (prvního) kupujícího zásilky cigaret, 2) [právnická osoba]. – člena skupiny společností [jméno FO], odesílatele, objednatele přepravy, prodávajícího zásilky a 3) [jméno FO]., člena skupiny společností [jméno FO] s žalobcem uzavřel Global Forwarding/Transportation Services Agreement, a následně v rámci soudního řízení ve Velké Británii i ze strany společnosti [Anonymizováno] – maloobchodního prodejce tabákových výrobků, kupujícího zásilky cigaret od společnosti [jméno FO] rámci mimosoudního jednání jednala za společnost [jméno FO]. (avšak i za další společnosti ve skupině [jméno FO], tj. rovněž za společnost [právnická osoba]. a za společnosti [jméno FO].) společnost [Anonymizováno]. Žalobkyně informoval svého pojišťovacího makléře, společnost [právnická osoba]. o pojistné události bezodkladně. V té době však žalobkyně neměla k dispozici relevantní podklady, a to včetně vyčíslení škody ze strany poškozeného, nebylo proto možné v té době pojistnou událost řádně nahlásit. První formální vyčíslení nároku na náhradu škody, které bylo žalobkyni adresováno, bylo učiněno přípisem společnosti [Anonymizováno]. ze dne 1. 8. 2014, když byla nárokována částka ve výši 100 549,83 EUR představující limitovanou náhradu škody a spotřební daň a částka 839,65 EUR představující náklady na vypracování vyšetřovací zprávy. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že společnost [Anonymizováno]. zřejmě při výpočtu spotřební daně vycházela z částky, která byla uhrazena ze strany společnosti [právnická osoba]. dne 24. 2. 2014, neboť rozhodnutí německého správce daně, jímž byla spotřební daň vyčíslena na částku 160 339,96 EUR, bylo vydáno až dne 17. 12. 2014. Žalobkyně proto kontaktovala svého pojišťovacího makléře, jehož prostřednictvím s žalovanou jednala. Z přípisu žalované ze dne 26. 1. 2015 vyplývá, že jí konkrétní pojistná událost byla nahlášena dne 25. 8. 2014, tedy krátce po vyčíslení nároku ze strany společnosti [Anonymizováno]. Žalovaná pověřila likvidací pojistné události společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa]. Přípisem ze dne 12. 1. 2015, který společnost [právnická osoba]. adresovala tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO], byla žalobkyně informována, že nárok na úhradu náhrady škody dle čl. 23 odst. 1 Úmluvy CMR považuje za oprávněný, když celková výše škody činí 304 192 Kč (před odečtením spoluúčasti žalobce ve výši 10%), přičemž ve vztahu k nároku na úhradu částky odpovídající spotřební dani poškozené společnosti [jméno FO] bylo uvedeno, že před jeho posouzením je nutné pokračovat v šetření. Následně žalovaná přípisem ze dne 26. 1. 2015 oznámila, že výše poskytnutého pojistného plnění je ve výši 273 773 Kč (již po odečtení spoluúčasti ve výši 30 419 Kč) a že odškodnění bude zasláno na účet poškozeného [jméno FO]. Ke sporu ve Velké Británii uvedla, že dne 21. 10. 2014 byla u [jméno FO] podána proti žalobkyni (tehdy v postavení žalovaného) žaloba na náhradu škody, úroku a dalšího příslušenství ze strany společností: 1) [jméno FO] (člen skupiny společností [jméno FO], první kupující zásilky) 2) [právnická osoba]. se sídlem [adresa]člen skupiny společností [jméno FO], odesílatel, objednatel přepravy, prodávající zásilky) 3) [jméno FO] (člen skupiny společností [jméno FO], který s žalobkyní uzavřel Global Forwarding/Transportation Services Agreement) a 4) [Anonymizováno] se sídlem [adresa] Británie (maloobchodní prodejce tabákových výrobků, kupující zásilky od společnosti [jméno FO]) Dne 5. 3. 2015 byla žaloba rozšířena. Při uplatnění nároku se u soudu ve Velké Británii nepředkládají konkrétní skutková tvrzení, jen obecný rámec sporu a rovněž obecný rámec žalované částky. Původně tak byla uplatněna částka v rozmezí 50 000 GBP až 100 000 GBP, rozšířením (po úhradě spotřební daně německému správci daně) pak byla tato částka navýšena na 100 000 GBP až 200 000 Kč. Jak již žalobkyně uvedla ve svém předchozím podání, na jednání ve věci konaném dne 17. 11. 2017 před [jméno FO] bylo žalobkyni (v postavení žalovaného) uloženo uhradit shora uvedeným společnostem: 1) částku ve výši 160 395,97 EUR (představující ve výši 160 339,96 EUR nárok na náhradu škody z titulu odpovědnosti dopravce ve výši odpovídající spotřební dani ve vztahu k odcizené části zásilky přepravovaných cigaret a ve výši 56 01 EUR představující náklady na vypracování vyšetřovací zprávy spolu s úrokem za dobu před vydáním rozsudku (pre-judgment interest) ve výši 23 825,94 EUR, úrokem za dobu po vydání rozsudku (post-judgment interest), náklady řízení (costs of the claim) ve výši 27 000 GBP. Žalovanému tak bylo pravomocně uloženo uhradit společnosti [jméno FO] z titulu odpovědnosti dopravce za škodu na přepravované zásilce dle čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR částku odpovídající spotřební dani a nákladům na vypracování vyšetřovací zprávy (160 395,97 EUR) a příslušenství. V souladu s rozhodnutím britského soudu uhradila žalobkyně dne 1. 12. 2017 částku ve výši 160 395,97 EUR představující žalovaný nárok na náhradu škody z titulu odpovědnosti dopravce (vč. části nákladů na šetření ve výši 56,01 EUR), částku ve výši 23 825,94 EUR představující úrok za dobu před vydáním rozsudku (pre-judgment interest), a částku ve výši 27 000 GBP představující náklady řízení a částku ve výši 632,80 EUR představující úrok za dobu po vydání rozsudku. Uvedla, že u částky ve výši 632,80 EUR představující úrok za dobu po vydání rozsudku, je zřejmé, že tento nárok vznikl až vydáním rozsudku britského soudu, tedy až dnem 17. 11. 2017 a že žalobkyně tuto částku po žalované nárokuje z titulu nároku na náhradu škody. Částka ve výši 23 825,94 EUR pak představuje v souladu s rozsudkem britského soudu pre-judgment interest (povahou však úrok dle čl. 27 odst. 1 Úmluvy CMR), přičemž z odůvodnění 15 rozhodnutí britského soudu vyplývá, že tento byl žalujícím společnostem přiznán od data úhrady spotřební daně, tedy od 24. 12. 2014. Svou povahou se jedná o úrok ze škody, nikoli z prodlení, proto je přesvědčena, že je i tato částka uplatněn po právu. Navrhovala vydání rozsudku, kterým by soud žalované uložil povinnost žalované zaplatit: částku ve výši 4 000 882,74 Kč spolu se zákonným z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 11. 2. 2015 do zaplacení, částku ve výši 1 091 756,59 Kč spolu se zákonným z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 21. 10. 2017 do zaplacení, částku ve výši 801 414 Kč spolu se zákonným z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z této částky od 15. 1. 2019 do zaplacení, částku ve výši 24 458,74 EUR spolu se zákonným z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z této částky od 15. 1. 2019 do zaplacení, částku ve výši 45 030 Kč spolu se zákonným z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z této částky od 15. 1. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uplatněný nárok neuznala co do důvodu. Poukázala na skutečnost, že pojistná smlouva se nevztahovala na případy povinnosti žalobkyně hradit jiné výlohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky, a žalovaná tudíž nebyla povinna poskytnout v souvislosti s náhradou spotřební daně jakékoli pojistné plnění. Nebyla-li žalovaná povinna žalobci takové pojistné plnění poskytnout, nemohla ani porušit povinnost z pojistné smlouvy, jak se snaží dovodit žalobkyně. Tvrdila, že podle odst. 3 úvodního ustanovení předmětné pojistné smlouvy platí pro pojištění mimo jiné zvláštní pojistné podmínky žalované ZPP 245/08 pro pojištění odpovědnosti za škodu dopravce v silniční nákladní dopravě (ZPP 245/08). Podle oddílu I „Pojištění odpovědnosti dopravce“, článku I. odst. 1 pojistné smlouvy bylo pro žalobkyni sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce v rozsahu čl. I. odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) ZPP 245/08, které stanoví následující: „(1) Pojištění se sjednává pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému na věci vyplývající z přepravních smluv v důsledku nahodilé události, ke které došlo v době trvání pojištění v souvislosti s činností pojištěného jako silničního dopravce. (2) Pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou na movitých věcech převzatých za účelem provedení silniční nákladní dopravy: a) podle právních předpisů platných v ČR s výjimkou Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, b) podle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě.“ Z ustanovení pojistné smlouvy vyplývá, že žalovaná je povinna poskytnout pojistné plnění pouze v případě, že žalobkyni vznikne povinnost nahradit škodu vzniklou jinému na věci převzaté za účelem provedení silniční nákladní přepravy podle Úmluvy CMR. Škodou se přitom ve smyslu čl. 23 odst. 1 až 3 Úmluvy CMR rozumí „úplná nebo částečná ztráta zásilky,“ a nikoli „dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky“ podle čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR. Tento rozdíl je zřejmý nejen sémanticky, tj. ze samotného významu pojmu „škoda na věci“, ale také z toho, že čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR je uvozen slovy „kromě toho“, čímž je jednoznačně postaveno najisto, že nároky podle čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR nepředstavují nároky na náhradu škody na věci, neboť se jedná o kategorie nároků odlišné od nároku na náhradu škody podle čl. 23 odst. 1 až 3 Úmluvy CMR. Není-li tedy nárok podle čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR nárokem na náhradu škody na movité věci, pak se pojištění dle pojistné smlouvy ve smyslu čl. I. odst. 2 písm. b) ZPP 245/08 na náhradu takového nároku nevztahuje. Uplatněný nárok s příslušenstvím je tedy v celém rozsahu nedůvodný. Žalovaná nesporovala okolnosti o existenci pojistné smlouvy, o škodné události ani skutečnost, že vyplatila v souvislosti s pojistnou událostí pojistné plnění ve výši 273 773 Kč představující povinnost žalobkyně k náhradě škody způsobené společnosti [právnická osoba] úplnou ztrátou přepravované zásilky podle čl. 23 odst. 1 až 3 Úmluvy CMR. Žalovaná tak v souvislosti s pojistnou událostí zcela dostála svým smluvním a zákonným povinnostem. K nároku žalobkyně na zaplacení částky 1 091 756,59 Kč, jako údajné náhrady škody na tom, dále uvedla, že žalovaná prý měla dle žalobkyně porušit svou povinnost z pojistné smlouvy tím, že nevyplatila pojistné plnění v souvislosti se zaplacenou spotřební daní. Žalovaná žádnou takovou povinnost dle pojistné smlouvy neměla, a nemohla ji tedy ani porušit. Tento nárok žalobkyně je zcela nedůvodný. Žalovaná by podle Pojistné smlouvy, konkrétně podle čl. III. odst. 1 písm. a) ZPS 245/08, sice mohla mít povinnost uhradit náklady řízení o náhradě škody před příslušným orgánem a náklady právního zastoupení žalobce jako pojištěného v tomto řízení, ale to by platilo pouze za podmínky, že by se jednalo o řízení o náhradě škody, k jejíž kompenzaci by žalovaná byla dle pojistné smlouvy povinna, tj. škody na movitých věcech podle čl. I. ZPP 245/08, a že by takové řízení bylo nutné ke zjištění odpovědnosti žalobkyně jako pojištěného nebo výše náhrady škody. Poukázala na to, že zdůrazňuje, že řízení ve VB, o němž se žalobkyně zmiňuje v žalobě, netýká nároku pojištěného podle čl. I. ZPP 245/08, což samo o sobě již vylučuje aplikaci ustanovení ZPP 245/08 o náhradě právních nákladů, ale žalobkyně zároveň ani netvrdí, že by toto řízení mělo být vůbec nutné ke zjištění její odpovědnosti nebo určení výše škody. Výše takové náhrady je též limitována podle čl. III odst. 2 ZPP 245/08 výši mimosmluvní odměny advokáta v České republice stanovené příslušnými právními předpisy. Žalovaná se rovněž nikdy písemně nezavázala k náhradě nákladů právního zastoupení nad tento smluvně sjednaný limit. I z tohoto hlediska považuje nárok na zaplacení částky 1 091 756,59 Kč, kterou obhajuje i „výrazně vyššími náklady účtovanými britskými advokáty,“ za naprosto excesivní a protiprávní. Navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

4. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 6. 2019, čj. 64 C 130/2017-172, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 10. 2019, č.j. 64 C 130/2017-196, zamítl žalobu a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně (v němž namítala především nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně), rozsudkem ze dne potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pro řešení procesní otázky, zda lze potvrdit jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, v němž soud prvního stupně opomenul hodnotit důkaz navržený účastníkem.

5. Po provedeném a doplněném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, a to zejména ze shodných tvrzení účastníků Mezi účastníky nebylo sporné, že uzavřeli dne 19. 12. 2011 pojistnou smlouvu č. [hodnota] o pojištění odpovědnosti žalobkyně jakožto dopravce v silniční motorové dopravě, její součástí byly všeobecné pojistné podmínky žalované VPP/08, dále zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce ZPP 245/08, dále doplňkové pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu na zásilce v důsledku krádeže, za škodu na zásilce během nakládky a vykládky, za škodu za překročení dodací lhůty, za škodu na přepravovaných, ojetých a havarovaných motorových vozidlech a pojištění odpovědnosti zasílatele. Dne 7. 11. 2012 uzavřeli dodatek k této pojistné smlouvě. Výše uvedené bylo osvědčeno soudu pojistnou smlouvou č. [hodnota] z dodatku č. [hodnota]. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalobce podniká v oblasti silniční nákladní motorové dopravy v rozsahu vnitrostátní i mezinárodní. Uvedené bylo osvědčeno též výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně vedeného u [adresa]. Mezi účastníky rovněž nebylo sporné, že dne 23. 10. 2013 došlo k pojistné události, kdy na území Německa byla odcizena část zásilky cigaret (120 kartonu cigaret Marlboro Gold a 100 kartonů cigaret Chesterfield Menthol) převážená žalobkyní pro společnost [právnická osoba]., na základě přepravní smlouvy. Uvedené bylo osvědčeno soudu z objednávky přepravy ze dne 17. 10. 2013, z potvrzení o podání oznámení ze dne 23. 10. 2013, vystavené [adresa] fakturou ze dne 22. 10. 2013 č. [hodnota] a č. [hodnota], dodacími listy ze dne 22. 10. 2013 č. [hodnota], fotodokumentací parkoviště, i předmětného nákladního vozidla a písemnou výpovědí řidiče nákladního vozidla [jméno FO]. Mezi účastníky rovněž nebylo sporné, že pojistná smlouva byla uzavřena pojišťovacím makléřem a žalobkyně po pojistné události kontaktovala pojišťovacího makléře, což bylo osvědčeno soudu e-mailem pojišťovacího makléře ze dne 21. 8. 2014, přípisem společnosti [právnická osoba]. ze dne 12. 1. 2015 a přípisem žalované ze dne 26. 1. 2015. Mezi účastníky rovněž nebylo sporné, že k pojistné události došlo na území Německa, coby členského státu Evropské unie a že právě část zásilky se dostala na území Německa do režimu tzv. volného oběhu, v důsledku čehož vznikla povinnost vývozce uhradit spotřební daň. Objednatel zásilky, společnost [právnická osoba], dne 21. 2. 2014 podala daňové přiznání ke spotřební dani v ČR a uhradila spotřební daň podle českých předpisů, uvedené též je osvědčeno Potvrzením o úhradě spotřební daně v České republice, daňovým přiznáním ze dne 21. 2. 2014. K žádosti daňového poplatníka byla pak rozhodnutím celního úřadu spotřební daň vrácena v plném rozsahu. Žalobkyně byla informována o ukončení šetření pojistné události a poskytnutí pojistného plnění ve výši 273 773 Kč, po odečtení spoluúčasti žalobkyně, což bylo osvědčeno přípisem společnosti [Anonymizováno]. ze dne 1. 8. 2014, z dokladu o úhradě ze dne 12. 1. 2015, faktury č. [hodnota], z přípisu společnosti [právnická osoba]. ze dne 12. 1. 2015, z přípisu žalované ze dne 26. 1. 2015 a e-mailové korespondence ze dne 21. 8. 2014. V té době však žalobkyně neměla k dispozici relevantní podklady k uložení povinnosti žalobkyně nahradit škodu podle rozhodnutí soudu Velké Británie ze dne 17. 11. 2017. Uvedené vyplývá z rozhodnutí – Judgment (rozsudek) ve věci [jméno FO]., [jméno FO] a [Jméno žalobkyně]. z 17. 11. 2017, pod č. LM-2014-000069, vydané [jméno FO].

7. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že následně s ohledem na promlčení nároku dle Úmluvy CMR společnost [jméno FO], prostřednictvím advokáta, s ohledem na skutečnost, že místem vydání zásilky byla Velká Británie, podala u soudu ve Velké Británii dne 21. 10. 2014 žalobu na náhradu škody, úroků a dalšího příslušenství, která byla rozšířena. Žalobkyni, která vystupovala na straně žalované, byla pravomocně uložena povinnost žalobcům z titulu odpovědnosti dopravce za škodu na přepravované zásilce dle čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR částku odpovídající spotřební dani a nákladům na vypracování vyšetřovací zprávy, včetně příslušenství a to úroků za dobu před vydáním rozsudku, dále úroků po vydání rozsudku a nákladů řízení. Výše uvedené bylo osvědčeno soudu překladem rozsudku ze dne 17. 11. 2017 a žalobou ze dne 21. 10. 2013, včetně rozšíření žaloby ze dne 5. 3. 2013. Na základě pravomocného rozsudku britského soudu žalobkyně plnila dne 1. 12. 2017, což vyplývá z dokladu o úhradě částky 160 395,97 EUR ze dne 1. 12. 2017, o úhradě částky 23 825,94 EUR ze dne 1. 12. 2017, o úhradě částky 27 000 GBP ze dne 1. 12. 2017 a o úhradě částky 632,80 EUR ze dne 1. 12. 2017. Výše uvedené okolnosti o uhrazení výše uvedených částek z titulu pravomocného rozsudku mezi účastníky sporná nebyla. Ze žaloby ze dne 21. 10. 2014 rovněž vyplývá, že navrhovatelé požadovali nárok na úrok z prodlení v takové výši a za takové období, jak to soud uzná za spravedlivé. Žaloba byla podána v zastoupení navrhovatelů advokátní kanceláří Gataley LLP, panem Andrew Messentem. Z překladu rozhodnutí německého celního úřadu ze dne 17. 12. 2014, z daňového přiznání žalobkyně, z potvrzení o úhradě spotřební daně německému správci daně vyplývá, že společnosti [právnická osoba]. byla vyměřena spotřební daň podle německých právních předpisů a že proti rozhodnutí byl přípustný opravní prostředek. Žalobkyně uhradila spotřební daň za odcizenou část zásilky cigaret ve výši 160 339,96 EUR na účet s názvem Gataley dne 1. 12. 2017.

8. Z pojistné smlouvy č. [hodnota] a dodatku č. [hodnota] k této smlouvě ze dne 7. 11. 2012 dále vyplývá, že pojištění odpovědnosti za škodu dopravce v silniční motorové dopravě se vztahuje na odpovědnost silničního nákladního dopravce za škodu vzniklou poškozením, zničením nebo pohřešováním zásilky a za škodu vzniklou krádeží, vloupáním přepravovaného nákladu. Pojištění se sjednává se spoluúčastí ve výši 10% s celkovým počtem pojištěných vozidel 5, limit pojistného plnění z jedné pojistné události je ve výši 600 000 EUR.

9. Z VPP/08 dále vyplývá, že v čl. XII. účastníci ujednali, že kromě dalších povinností, stanovených právními předpisy jsou pojistník a pojištěný povinni, nastane-li škodná událost, je oprávněná osoba kromě dalších povinností stanovených právními předpisy povinna bez zbytečného odkladu pojistiteli oznámit, že taková událost nastala a podat pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu a následku této události, postupovat v souladu se všemi pokyny pojistitele, plnit oznamovací povinnost uloženou obecně závaznými právními předpisy, postupovat tak, a aby pojistitel mohl vůči jinému uplatnit právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí. V čl. VI. účastníci ujednali, že za nahodilou skutečnost se nepovažuje ta skutečnost, která je způsobena pojistným nebezpečím, které nastalo úmyslným jednáním nebo opomenutím pojistníka, pojištěného nebo oprávněné osoby. V čl. XIV. účastníci rovněž ujednali, že pojistitel není povinen plnit, jestliže pojištěný porušuje některou z povinností uvedených v článku XII. odstavec 2 písm. c), i písm. d). Pojistitel může z důvodů zákonem stanovených od pojistné smlouvy odstoupit nebo plnění z pojistné smlouvy odmítnout. Od pojistné smlouvy lze odstoupit i po vzniku pojistné události. Podle čl. XV. pojistitel poskytuje pojistné plnění v tuzemské měně, není-li ujednáno jinak, pro přepočet cizí měny se použije kurzu oficiálně vyhlášeného Českou národní bankou ke dni vzniku pojistné události. V pojištění odpovědnosti za škodu se náhrada škody vyplácí poškozenému po odečtení spoluúčasti o celkové výši pojistného plnění. Má-li oprávněná osoba, resp. poškozený subjekt při opravě nebo náhradě související s pojistnou událostí nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, poskytne pojistitel plnění ve výši vyčíslené bez DPH. Podle čl. XVIII. pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající se řídí právním řádem České republiky. Podle čl. XXII. a výkladu pojmů oprávněnou osobou je osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění a pojistnou událostí je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Při bližším vymezení pojistné události a pro bližší vymezení skutečností, ze kterých nevzniká povinnost pojistitele vyplatit pojistné plnění, platí zvláštní, popřípadě dodatkové pojistné podmínky. Pojistným nebezpečím je možná příčina vzniku pojistné události, která je upravena ve zvláštních, popřípadě dodatkových pojistných podmínkách. Škodnou událostí je skutečnost, ze které vznikla škoda a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění.

10. Ze zvláštních pojistných podmínek 245/08 dále vyplývá, že pojištění se sjednává pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému na věci vyplývající z přepravních smluv, v důsledku nahodilé události, ke které došlo v době trvání pojištění v souvislosti s činností pojištěného jako silničního dopravce. V čl. I. účastníci ujednali, že pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou na movitých věcech převzatých za účelem provedení silniční nákladní dopravy podle právních předpisů platných v ČR s výjimkou úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (úmluva CMR) a podle úmluvy CMR. Podle čl. II. o pojistné události účastníci ujednali, že všechny nároky na náhradu škody vyplývající z jedné příčiny nebo z více příčin, které spolu časově, místně nebo jinak přímo souvisejí, se považují za jednu pojistnou událost a to nezávisle na počtu poškozených osob. Rozhoduje-li o náhradě škody nebo její výši soud nebo jiný oprávněný orgán, je pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění podle článku I. odstavec 2 písm. a), tedy podle právních předpisů platných v České republice s výjimkou úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, až poté, kdy mu bylo doručeno jeho pravomocné rozhodnutí. Podle ujednání v čl. III., pokud pojištěný splnil všechny povinnosti uložené mu příslušnými právními předpisy, pojistnými podmínkami a pojistnou smlouvou, je pojistitel povinen uhradit náklady řízení o náhradě škody před příslušným orgánem, pokud bylo nutné ke zjištění odpovědnosti pojištěného, nebo výše náhrady škody a náklady právního zastoupení pojištěného v tomto řízení a to ve všech stupních, pokud se k tomu písemně zavázal. Náklady právního zastoupení podle odstavce 1 tohoto článku, které přesahují mimosmluvní odměnu advokáta v České republice, stanovenou příslušnými právními předpisy, pojistitel uhradí pouze v případě, že se k tomu písemně zavázal. Podle čl. VII. uvedených pojistných podmínek, nastane-li škodná událost, pojištěný má zejména následující povinnosti: písemně bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli, že poškozený uplatňuje právo proti němu na náhradu škody a vyjádřit se ke své odpovědnosti za vzniklou škodu, k požadované náhradě škody i k její výši. Nesmí bez souhlasu pojistitele uhradit ani se zavázat k úhradě promlčené pohledávky nebo její části. Pojištěný má v řízení o náhradě škody vedeném proti němu zejména následující povinnosti: postupovat v souladu s pokyny pojistitele, vznést námitku promlčení, na pokyn pojistitele podat opravný prostředek a porušil-li pojištěný některou z uvedených povinnosti a toto porušení mělo vliv na zjištění nebo určení výše pojistného plnění, je pojistitel povinen snížit pojistné plnění úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit. Pojistitel není povinen plnit, jestliže pojištěný porušil povinnosti uvedené v odst. 1 písm. c), tedy povinnost, že nesmí bez souhlasu pojistitele uhradit ani se zavázat k úhradě promlčené pohledávky nebo její části a v odst. 3 písm. c), d) tohoto článku, tedy je povinen vznést námitku promlčení a na pokyn pojistitele podat opravný prostředek.

11. Z rozhodnutí německého celního úřadu ze dne 17. 12. 2014, z potvrzení o úhradě spotřební daně v České republice, z daňového přiznání a potvrzení o úhradě spotřební daně německému správci a z rozhodnutí – Judgment (rozsudek) ve věci [jméno FO] a [Jméno žalobkyně]. z 17. 11. 2017, pod č. LM-2014-000069, vydané [jméno FO]. dále vyplývá, že objednatel přepravy společnost [právnická osoba]. po úhradě spotřební daně dne 30. 12. 2014 vyúčtovala společnosti [jméno FO]., která uhradila společnosti [právnická osoba]. tuto spotřební daň, proto uvedený nárok byl uplatněn v řízení u soudu ve Velké Británii. Z uvedeného vyplývá, že objednateli přepravy [právnická osoba]. žádná majetková újma ze spotřební daně nevznikla, protože jí byla uhrazena společnosti [jméno FO]

12. Z oznámení škodné události ze dne 25. 8. 2014, z dopisu žalované ze dne 21. 11. 2014, 26. 1 2015, 13. 8. 2015, 13. 5 2016, 21. 6 2016, z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 6. 2016, 21. 7 2016, dále e-mailové korespondence ze dne 21. 8. 2014, 26. 8. 2014, 10. 12. 2014, 17. 12. 2014, 8. 1. 2015, 7. 1. 2015, 13. 1. 2015 vyplývá, že žalovaná po přerušení šetření pojistné události ukončila šetření o náhradě škody a odmítla poskytnout plnění za spotřební daň dne 13. 8. 2015. Rozhodnutí, na nějž odkazuje žalobkyně, bylo vydáno až dne 17. 11. 2017.

13. Žalobkyně rovněž uplatnila nárok na náhradu škody v projednávané věci, která vznikla žalobkyni výlučně v důsledku porušení povinností žalované z pojistné smlouvy, jelikož musela vynaložit náklady na právní zastoupení ve Velké Británii. Z uvedeného titulu požadovala po žalované částku 1 091 756,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 10. 2017 do zaplacení. Uvedené bylo osvědčeno soudu z faktury č. [hodnota] ze dne 12. 2. 2015 vystavená společností [právnická osoba], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 6. 3. 2015, faktury č. [hodnota] ze dne 16. 3. 2015 vystavená společností [právnická osoba], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 10. 4. 2015, faktury č. [hodnota] ze dne 28. 4. 2015 vystavená společností [právnická osoba], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 18. 5. 2015, faktury č. [hodnota] ze dne 30. 7. 2015 vystavená společností [jméno FO], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 3. 4. 2015 a 9. 4. 2015, faktury č. [hodnota] ze dne 19. 8. 2015 vystavená společností [právnická osoba], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 7. 9. 2015, faktury č. [hodnota] ze dne 21. 9. 2015 vystavená společností [jméno FO] včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 12. 10. 2015, faktury č. [hodnota] ze dne 11. 11. 2015 vystavená společností [právnická osoba], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 11. 12. 2015, faktury č. [hodnota] ze dne 4. 12. 2015 vystavené společností [jméno FO], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 8. 2. 2016, faktury č. [hodnota] ze dne 16. 12. 2015 vystavená panem [jméno FO] (Zimmers Solicitors), včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 18. 11. 2015 a 29. 2. 2016, faktury č. [hodnota] ze dne 29. 2. 2016 vystavená panem [jméno FO]), včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 4. 4. 2016, faktury č. [hodnota] ze dne 29. 4. 2016 vystavená společností [právnická osoba], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 20. 5. 2016, faktury č. [hodnota] ze dne 26. 4. 2016 vystavená panem [jméno FO]), včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 27. 5. 2016, faktury č. 2216/2016 ze dne 30. 4. 2016 vystavená společností [Anonymizováno], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 30. 5. 2016, faktury č. [hodnota] ze dne 17. 5. 2016 vystavená panem [jméno FO]), včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 17. 6. 2016, faktury č. [Anonymizováno] dne 31. 5. 2016 vystavená společností [Anonymizováno]., včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 4. 7. 2016, faktury č. 2495/2016 ze dne 30. 9. 2016 vystavená společností [Anonymizováno]., včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 7. 11. 2016, faktury č. [hodnota] ze dne 20. 7. 2016 vystavená panem [jméno FO]), včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 23. 11. 2016, faktury ze dne 8. 11. 2016 vystavená společností [Anonymizováno], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 10. 11. 2016, faktury ze dne 21. 11. 2016 vystavená společností [Anonymizováno], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 24. 11. 2016, faktury č. 2595/2016 ze dne 30. 11. 2016 vystavená společností [Anonymizováno]., včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 13. 1. 2017, faktury č. 2241/2017 ze dne 30. 4. 2017 vystavená společností [Anonymizováno], včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 29. 5. 2017, faktury č. 2420/2017 ze dne 31. 7. 2017 vystavená společností [Anonymizováno]., včetně dokladu o úhradě této faktury ze dne 29. 8. 2017. Že žalobkyně vyplatila výše uvedenou částku společnostem [právnická osoba], panu [jméno FO] a společností [Anonymizováno] žalovaná v průběhu řízení nesporovala.

14. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co účastníci uvedli. Po provedeném dokazování soud uzavírá následující skutkový stav: Účastníci dne 19. 12. 2011 uzavřeli písemnou pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti žalobce jakožto dopravce v silniční motorové dopravě, včetně sjednaných podmínek. Pojištění se vztahovalo na pojistné události, při nichž nastala škoda na území Evropy, včetně pojistného nebezpečí krádeže. Účastníci sjednali, že pojistným nebezpečím je případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému na věci vyplývající z přepravních smluv v důsledku nahodilé události, ke které došlo v době trvání pojištění s činností pojištěného jako silničního dopravce. Žalobkyně na základě přepravní smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba]. ze dne 17. 10. 2013 se zavázal k přepravě cigaret z České republiky do Velké Británie, když dne 23. 10. 2013 došlo na území Německa k odcizení části přepravované zásilky. Konkrétně se jednalo o 120 kartonů cigaret Marlboro Gold a 100 kartonů cigaret Chesterfield Menthol. Předmětná pojistná událost byla žalované oznámena a žalovaná ukončila šetření pojistné události a vyplatila pojistné plnění, které představovalo limitovanou náhradu škody na věci podle čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR po odečtení sjednané spoluúčasti ve výši 273 773 Kč. Uvedené skutečnosti mezi účastníky nebyly sporné. V předmětné smlouvě účastníci ujednali, že výše pojistného plnění za škody vzniklé při mezinárodní silniční dopravě se řídí čl. 23 a čl. 25 Úmluvy CMR. Pojištění bylo sjednáno i v případě náhrady škody vyplývající z přepravy tabákových výrobků se sjednaným limitem pojistného plnění ve výši 17 000 000 Kč, se spoluúčastí žalobce v rozsahu 10%. V pojistné smlouvě účastníci sjednali, že součástí pojištění jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele a zvláštní pojistné podmínky podnikatele pro pojištění odpovědnosti za škodu dopravce v silniční nákladní dopravě. Ve zvláštních pojistných podmínkách účastníci sjednali, že pojištění se vztahuje i na odpovědnost za škodu na movitých věcech převzatých za účelem provedení silniční nákladní dopravy podle předpisů platných v České republice a podle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). V pojistných podmínkách dále účastníci ujednali, že pojistné plnění vyplatí z náhrady škody dle čl. 23 Úmluvy CMR a je poskytováno ve výši 8,33 platné jednotky mezinárodního měnového fondu. Ve všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění majetku a odpovědnosti účastníci dále ujednali, že pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající se řídí právním řádem České republiky a pro spory z pojistné smlouvy jsou příslušné soudy České republiky. Na základě předmětné pojistné události byla výrobci přepravované zásilky vyměřena spotřební daň orgány příslušnými místně a věcně správci daně na základě rozhodnutí německého celního úřadu. Tato povinnost byla uložena objednateli přepravy společnosti [právnická osoba]. Objednatel přepravy, se kterou měla žalobkyně uzavřenou smlouvu o mezinárodní přepravě, uhradila spotřební daň českému správci daně, český správce daně rozhodl dne 9. 4. 2015 o vrácení uhrazené spotřební daně za odcizenou část zásilky, uvedené skutečnosti mezi účastníky sporné nebyly. Na základě žaloby, která byla podána členem skupiny společnosti [jméno FO] k příslušnému soudu ve Velké Británii, byla žalobkyni pravomocně uložena povinnost k uhrazení škody z titulu odpovědnosti dopravce ve výši 160 395,97 EUR představující žalovaný nárok na náhradu škody z titulu odpovědnosti dopravce z titulu spotřební daně (vč. části nákladů na šetření ve výši 56,01 EUR), ve výši 23 825,94 EUR představující úrok za dobu před vydáním rozsudku (pre-judgment interest), ve výši 27 000 GBP představující náklady řízení a částku ve výši 632,80 EUR představující úrok za dobu po vydání rozsudku až rozhodnutím ze dne 17. 11. 2017, a to po podání předmětné žaloby k soudu dne 20. 10. 2017. Vydání rozsudku podle pojistné smlouvy je tedy v projednávané věci pojistnou události, jak bylo ujednáno mezi účastníky v čl. II odst. 1 a odst. 2 ZPP 245/08. Žalobkyně plnila dle rozhodnutí soudu o náhradě škody své povinnosti dne až dne 1. 12. 2017. Uvedená povinnost uložená žalobkyni pravomocným rozhodnutím cizího státu byla předmětem uplatněného nároku žalobkyně. Povinnost žalované dle čl. II odst. 3 ZPP 245/008 k šetření a plnění tak vznikla až doručením rozhodnutí o náhradě škody. Z provedeného dokazování však rozhodně nevyplývá, že by žalobkyně po podané žalobě ze dne 21. 10. 2013, včetně rozšíření žaloby ze dne 5. 3. 2013 k britskému soudu postupovala v souladu s pokyny žalované dle čl. XII. odst. 2 písm. c) VPP a čl. VII. odst. 1 písm. b) a c) dále odst. 3 písm. a), c) d ZPP 245/08, tj. že postupovala v souladu s pokyny žalované, vznesla námitku promlčení v souladu s Úmluvou CMR a podala proti rozhodnutí opravní prostředek. Rovněž nebylo prokázáno, že žalovaná v souladu s čl. III odst. 1 a 2 ZPP 245/08 se zavázala písemně k úhradě nákladů řízení o náhradě škody, k náhradě nákladů zastoupení i obhajoby žalobkyně, které přesahují mimosmluvní odměnu advokáta podle českého právního předpisu, tak jak žalobkyně v tomto řízení požaduje na základě rozhodnutí soudu ze dne 17. 11. 2017. Řízení ve Velké Británii bylo řízením ve zkráceném řízení. O nároku nebylo rozhodnuto příslušným soudem České republiky, dle ujednání v pojistné smlouvě. Z provedeného dokazování však nevyplývá ani základní právní skutečnost, že žalobkyně byla zastoupena v řízení o náhradě škody společností [právnická osoba], [Anonymizováno] panem [jméno FO]) a společností [Anonymizováno]. Z rozhodnutí – Judgment (rozsudek) ve věci [jméno FO]., [právnická osoba]., [jméno FO] a [Jméno žalobkyně]. z 17. 11. 2017, [jméno FO]. Odmítnutím náhrady spotřební daně ze strany žalované dne 15. 8. 2015 bylo šetření pojistné události ze strany pojistitele ukončeno. Objednateli přepravy [právnická osoba]. žádná majetková újma ze spotřební daně vystavené německým správcem dne 17. 12. 2014 nevznikla, protože jí byla uhrazena společností [jméno FO]. v plné výši.

15. Soud další důkazy provedené dne 14. 1. 2019, 17. 6. 2019, 18. 8. 2022 a 9. 1. 2023 nehodnotil, protože z nich nevyplývají právně významné skutečnosti o plnění povinností žalobkyně podle předmětné smlouvy ani právně významné skutečnosti o písemném závazku žalované k náhradě nákladů řízení, o splatnosti pohledávky na zaplacení spotřební daně a povinnosti žalobkyně zaplatit úroky z prodlení z částky 160 395,97 EUR podle českého právního předpisu a prodlení žalované se zaplacením pojistného plnění požadované žalobkyní podle zákona o pojistné smlouvě.

16. Předmětem soudního přezkumu tak byla sporná otázka mezi účastníky, zda v případě pravomocného rozhodnutí cizozemského soudu náleží podle předmětné smlouvy žalobkyni nárok na výplatu pojistného plnění v souladu s pojistnou smlouvou, kterou účastníci uzavřeli a to z titulu uhrazené spotřební daně, z titulu příslušenství této pohledávky a nákladů právního zastoupení, vše v souvislosti s vydáním rozsudku v řízení o náhradě škody vedené pod č. [Anonymizováno], [jméno FO] dne 17. 11. 2017.

17. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „NOZ“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle ust. § 2 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 19. 12. 2011, pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle § 3 písm. g) uvedeného zákona, pojistníkem je osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu, písm. h) pojištěným je osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje, písm. i) oprávněnou osobou je osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění. Podle § 4 odst. 4, součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle § 4 odst. 5, pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Podle § 14 odst. 2, pojistník je povinen bez zbytečného odkladu pojistiteli oznámit, že nastala pojistná událost, podat pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků této události, předložit k tomu potřebné doklady a postupovat způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě. Není-li pojistník současně pojištěným, má tuto povinnost pojištěný; je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, má tuto povinnost oprávněná osoba. Podle § 16 odst. 1, pojistitel je povinen po oznámení události, se kterou je spojen požadavek na plnění z pojištění, bez zbytečného odkladu zahájit šetření nutné ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit. Podle § 16 odst. 2, pojistné plnění je splatné do 15 dnů po skončení šetření podle odstavce 1. Šetření je skončeno, jakmile pojistitel sdělí jeho výsledky oprávněné osobě. Podle § 17 odst. 1, porušil-li při sjednávání soukromého pojištění nebo při změně pojistné smlouvy pojistník nebo pojištěný některou z povinností uvedených v tomto zákoně nebo v pojistné smlouvě a bylo-li v důsledku toho stanoveno nižší pojistné, může pojistitel pojistné plnění přiměřeně snížit, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 17 odst. 2, pokud mělo porušení povinností uvedených v tomto zákoně nebo v pojistné smlouvě podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh nebo na zvětšení rozsahu jejích následků anebo na zjištění nebo určení výše pojistného plnění, může pojistitel pojistné plnění snížit úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ust. § 43 odst. 1 uvedeného zákona, pojištění odpovědnosti za škodu lze sjednat pouze jako pojištění škodové. Podle § 43 odst. 2, pojištění odpovědnosti za škodu se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu, kterou způsobil jinému. Podle ust. § 43 odst. 3, náhradu škody platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo pojistná smlouva jinak. Podle ust. § 44 odst. 1, z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Podle § 44 odst. 3, uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel.

19. Podle čl. 23 vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR):

1. Má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilk, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě.

2. Hodnota zásilky se určuje podle burzovní ceny, a není-li burzovní cena, podle běžné tržní ceny, a není-li ani burzovní ani běžná tržní cena, podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti.

3. Náhrada škody však nesmí přesahovat 8,33 zúčtovacích jednotek za kilogram chybějící hrubé hmotnosti.

4. Kromě toho se hradí dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky, a to při úplné ztrátě v plné výši a při částečné ztrátě poměrným dílem; jiné škody se nehradí.

20. V projednávané věci, s ohledem na množství podání žalobkyně soud zdůrazňuje, že pro sporné řízení platí zásada dispoziční a projednací a je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy, od níž odvozují svůj úspěch ve věci, tvrdit a prokázat skutečnosti takovou právní normou předvídané (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání jeho právně relevantních tvrzení, nebo sice takové důkazy označil, ale i po jejich provedení nebyla s dostatečnou jistotou potvrzena pravdivost tvrzení, je povinen nést s tím spojené procesní následky, kterými se rozumí neúspěch ve věci. Neunesení důkazního břemene tedy dopadá na případy, kdy po provedeném dokazování nebylo možno přijmout závěr o pravdivosti či ani naopak o nepravdivosti učiněných tvrzení, a to na úrovni poznání dosahující praktické jistoty (nestačí tedy pouhá pravděpodobnost skutkového děje). Důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) v tomto ohledu představuje procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, který je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. I v těchto případech (tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001). Pokud tedy žalobkyně svůj nárok opřela o závazek žalované z předmětné pojistné smlouvy a z titulu nároku na pojistné plnění z předmětné pojistné události, bylo především její povinností prokázat, že nárok na další pojistné plnění v souladu s pojistnou smlouvou a zákonem o pojistné smlouvě je objektivně dán, že splnila své povinnosti podle pojistné smlouvy, že podala opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, že rozhodnutí soudu doručila pojistiteli, jednala v řízení o náhradě škody podle pokynů pojistitele a žádala pojistitele o písemný souhlas k náhradě nákladů řízení. Ústavní soud rovněž ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 190/15, konstatoval, že „ Pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob. Takové soudcovské dotváření práva je nutné podrobit obzvláště přísnému ústavnímu přezkumu, neboť tímto postupem obecných soudů mohou být porušena nejen základní práva stěžovatele (a to zejména subjektivní právo stěžovatele na svobodné jednání v zákonných mezích ve smyslu čl. 2 odst. 3 Listiny a zásada pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy), ale i princip dělby moci, který je nedílnou součástí principu právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy“.

21. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že na předmětný závazkový vztah z pojištění odpovědnosti žalobkyně lze nahlížet podle zákona č. 37/2004 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013. Pojistná smlouva je dvoustranný právní úkony mezi pojistníkem a pojistitelem o poskytnutí pojistné ochrany. Pojistný vztah mezi účastníky založený na základě pojistné smlouvy upravený podle zákona č. 37/2004 Sb., pak lze jednoznačně zařadit do práva soukromého. Nicméně zákon ponechána smluvní volnost mezi smluvními stranami za dodržení zákonem stanovených podmínek. V základní rovině platí, že základními právy a povinnostmi smluvních stran je povinnost pojistníka platit pojistné a na druhé straně právo pojistitele toto pojistné obdržet a právo pojistníka (na straně pojistitele povinnost) obdržet výplatu pojistného plnění při nastání pojistné události v zákoně o pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách předpokládané. Jednotlivé pojistné podmínky obsahují výčet pojistných událostí, na které se výplata předmětného pojistného plnění vztahuje, jak pozitivní, tak i negativní. Ustanovení § 4 zákona č. 37/20004 Sb., vymezuje základní obsah pojistné smlouvy, který musí být vždy dodržen. Pojistitel je oprávněn zabezpečit identifikaci pojistníka a pojištěného stanoveným způsobem. Součástí pojistné smlouvy jsou též v projednávané věci pojistné podmínky. Účastníkem pojištění je pojistitel a pojistník, jakožto smluvní strany. Pojistitelem je právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zvláštního zákona. Pojistníkem osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu a pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje. Pojistný zájem je pak oprávněnou potřebou ochrany před následky pojistné události, která má objektivní charakter a podmiňuje vznik a trvání pojištění. Pojistná událost je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpise, na který se pojistná smlouva odvolává, skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění, tj. událost kryta pojištěním. Pojistná částka, pojistné nebezpečí a pojistné riziko jsou faktory, které ovlivňují výši pojistné sazby a zároveň vytvářejí cenu pojištění (pojistné). Z těchto základních faktorů vychází pojišťovna při stanovení pojistného. Pojištění škodové pak dle zákona o pojistné smlouvě je soukromým pojištěním, jehož účelem je náhrada škody vzniklé v důsledku pojistné události. Pojištění odpovědnosti za škodu se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu, kterou způsobil jinému. Náhradu škody platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo pojistná smlouva jinak. Dle ustanovení § 44 zákona č. 37/2004 Sb., z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Nebyl-li v pojistné smlouvě rozsah pojistného plnění pojistitele omezen limitem pojistného plnění, je pojistitel povinen plnit v rozsahu a ve výši vzniklé škody, za kterou pojištěný odpovídá. Uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel. Předně soud uvádí, že je nutno rozlišovat mezi právem oprávněné osoby na pojistné plnění a právem poškozeného na náhradu škody. Jedná se o dva odlišné nároky. Pojistitel není škůdcem a neodpovídá za škodu škůdcem způsobenou, tudíž právo směřující vůči němu je vždy právem na pojistné plnění, nikoli právem na náhradu škody. Právo vůči pojistiteli na pojistné plnění nemá povahu nároku na náhradu škodu; jedná se o originální právo (k tomu obdobně srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2014, sp. zn. 25 Cdo 1002/2012 a ze dne 23. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012).

22. Co se týče základního sporu mezi účastníky, zda se spotřební daň, kterou žalobkyně uhradila, stává součástí hodnoty zboží a v čase předání dopravci ve smyslu čl. 23 Úmluvy CMR soud konstatuje následující. Z pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky pro pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce vyplývá, že se pojistné plnění stanoví jako náhrada škody, za kterou pojištěný odpovídá podle obecně závazných předpisů. Plnění se poskytne v rozsahu právních předpisů upravujících náhradu škody a za podmínek stanovených těmito všeobecnými podmínkami, doplňkovými pojistnými podmínkami nebo pojistnou smlouvou. Podle čl. I. ZPP 245/08 je rozsah odpovědnosti dán i ustanovením Úmluvy CMR, když škodná událost nastala na území Evropy. V případě mezinárodní silniční nákladní přepravy je výše náhrady škody, kterou by měl hradit dopravce za ztrátu (zničení) zásilky, stanovena tak, že se vypočítá z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě (článek 23 odst. 1 Úmluvy CMR). Hodnota zásilky se určuje podle burzovní ceny, a není-li burzovní cena, podle běžné tržní ceny, a není-li ani burzovní ani běžné tržní ceny, podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti (článek 23 odst. 2 Úmluvy CMR). Uvedené mezi účastníky sporné nebylo a žalovanou bylo též po odečtení spoluúčasti žalobkyně poškozenému plněno. Ve svém rozhodnutí ze dne 13. 7. 2020 sp. zn. 23 Cdo 3530/2019 Nejvyšší soud konstatoval podle judikatury evropských soudů i literatury, že spotřební daň je „jinou výlohou“ ve smyslu čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR a proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 882,74 Kč ve výši ekvivalentu částky 160 339,96 EUR po odečtení spoluúčasti žalobkyně ve sjednaném rozsahu 10% (16 033,99 EUR) tj. ve výši 144 305,96 Kč podle kurzovního lístku České národní banky. Co se týče příslušenství požadované žalobkyní, jak bylo prokázáno, šetření pojistné události bylo ukončeno odmítnutím plnění žalované dne 15. 8. 2015. V té době však nebylo vydáno rozhodnutí o náhradě škody spotřební daně. K pojistné události podle ujednání v čl. I. VPP tak došlo až dne 17. 11. 2017, tj. po zahájení tohoto řízení. Předžalobní výzva žalované dle vykonatelného rozhodnutí o náhradě škody spotřební daně doručena nebyla, ani být nemohla. Žaloba na plnění dle vykonatelného rozhodnutí byla žalované doručena až dne 19. 6. 2018, byť žalobkyně doručila žalované výzvu ze dne 13. 10. 2017, byla to však výzva před vydáním vykonatelného rozhodnutí a nikoliv výzva spojená s pojistnou událostí nastalé v souvislosti s vydáním rozsudku o náhradě škody ve formě spotřební daně. Žalobkyně v žalobě odkázala pouze na podání žaloby a předběžně vyčíslila náklady tohoto řízení. Nicméně netvrdila a neprokazovala doručení vykonatelného rozhodnutí žalované, okolnosti o zahájení šetření žalované po vydání rozsudku dne 17. 11. 2017 a plnění svých povinností dle pokynů pojistitele v předmětném řízení o náhradě škody. Žalobkyně rovněž tvrdila, že své povinnosti z rozhodnutí plnila až dne 1. 12. 2017. Z uvedeného důvodu v souladu s ust. § 1968 o. z. a § 1970 o. z., má žalobkyně nárok na úrok z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 882,74 Kč a zákonné úroky z prodlení ode dne následující po doručení žaloby, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Požadované příslušenství od 11. 2. 2015 do 19. 6. 2018 zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.

24. Co se týče dalších nároků žalobkyně na zaplacení částky ve výši 23 825,94 EUR představující úrok za dobu před vydáním rozsudku (pre-judgment interest), částky ve výši 27 000 GBP představující náklady řízení a částky ve výši 632,80 EUR představující úrok za dobu po vydání rozsudku, dále pak nákladů právního zastoupení ve výši 1 091 756,59 Kč, které žalobkyně v žalobním petitu však specifikovala následovně: ve výši 801 414 Kč, ve výši 24 458,74 EUR, ve výši 45 030 Kč a ve výši 1 091 756,59 Kč s příslušenstvím, soud dospěl k závěru, že uvedené nároky nejsou dány po právu. Především nebylo prokázáno, že v souladu s pojistnou smlouvou byl dán písemný souhlas žalované k náhradě těchto nákladů řízení ke dni 1. 12. 2017 a že žalobkyně byla ve zkráceném řízení zastoupena společností [právnická osoba], [jméno FO]) a nebo společností [Anonymizováno]. Smluvní nároky za zastoupení ani deliktní nároky za prodlení se zaplacením spotřební daně, výslovně Úmluva CMR neřeší a nevylučuje. Uvedené nároky se však nezakládají na odpovědnosti z přepravní smlouvy podle CMR, ale podle národního práva. Na základě jaké právně významné skutečnosti byla žalobkyně v prodlení se zaplacením spotřební daně, z provedeného dokazování nikterak nevyplývá. Jaké konkrétní právní úkony byly učiněné zástupcem účastníků řízení podle národního práva rovněž z provedeného dokazování nevyplývá. Podle čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR se hradí kromě hodnoty zásilky pouze dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky, přičemž jiné škody se nehradí. Z uvedeného důvodu další uplatnění nároky soud zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení