64 C 150/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 138 833 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, se zamítá. Soud konstatuje, že ve správním řízení vedeném u Úřadu práce České republiky, krajská pobočka [obec], sp. zn. [číslo] a v řízení o žalobě proti správnímu orgánu vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], byl porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě porušen zákon.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 35 308 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 138 388 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z titulu nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OdpŠ“). Uvedla, že dne [datum] uplatnila vůči žalované České republice – ministerstvu financí (dále ministerstvo) nárok podle § 14 OdpŠk nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem podle § 13 OdpŠk (dále žádost). Tato žádost o odškodnění se týká řízení, které začalo dne [datum] doručením žádosti žalobkyně o dávku rodičovský příspěvek Úřadu práce, krajská pobočka [obec]. První rozhodnutí bylo rozhodnutí Úřadu práce, krajské pobočky [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Řízení skončilo dne [datum] doručením rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále MPSV) [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Řízení tedy trvalo více než 5 roků a 8 měsíců. Žalobkyně považuje dobu řízení za nepřiměřeně dlouhou a v řízení byly průtahy, které vznikly jak v jednání MPSV, kdy paní ministryně práce a sociálních věcí mimořádně rušila rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí pro nepřezkoumatelnost, tak v řízení před Městským soudem v Praze, které trvalo přes tři roky bez libovolného důvodu, a jak je vidět v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které označilo i druhé rozhodnutí MPSV za nepřezkoumatelné a také rozhodnutí Městského soudu za nepřezkoumatelné. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu plyne, že pokud bylo rozhodnutí správního orgánu opakovaně, minimálně dvakrát, rušeno pro nepřezkoumatelnost, pak je zde právní domněnka, že správní orgán nevěnoval řízení dostatečnou péči. Na žádost ministerstvo reagovalo tak, že požádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále MPSV) a Ministerstvo spravedlnosti (dále MSp) o vyjádření s tím, že podle právního názoru ministerstva (§ 6 odst. 3 z. [číslo] Sb) měly být žádosti o odškodnění podány těmto ministerstvům, a ne ministerstvu financí Ministerstvo financí se také nevypořádalo s tím, že žádost o sociální dávky jsou plně pod ochranou čl. 6 odst. 1 Úmluvy, konkrétně v rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva citované jak v manuálu, tak stanovisku, popř. v čl. 35 publikace Evropského soudu pro lidská práva Návod k čl. 6 odst. 1 Úmluvy, právo na spravedlivý proces, civilní větev1, jako třeba [příjmení], Feldbrugge a pod. K nároku vedla, že dne [datum] podala u Úřadu práce České republiky – krajská pobočka [obec] (dále Úřad práce nebo ÚP) žádost o dávku rodičovský příspěvek. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí Úřadu práce, krajské pobočky [obec] [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] podala žalobkyně do toho rozhodnutí odvolání. Dne [datum] vydává MPSV rozhodnutí č. j., MPSV- [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] ministryně práce a sociálních věcí zrušuje rozhodnutí MPSV č. j. MPSV- UM/15349/13 ve zkráceném přezkumném řízení pro nepřezkoumatelnost. Dne [datum] vydává MPSV další rozhodnutí, č. j.: MPSV- [spisová značka]. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí správní žalobu. Dne [datum] Městský soud v Praze tuto žalobu zamítl v rozhodnutí č. j., [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j., [číslo jednací] zrušil jak rozhodnutí MS č. j., [číslo jednací], tak i rozhodnutí MPSV, č. j.: MPSV- [spisová značka], protože konstatoval jeho nepřezkoumatelnost jak rozhodnutí Městského soudu, tak rozhodnutí MPSV. Dne [datum rozhodnutí] vydalo rozhodnutí MPSV [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobkyně se rozhodla již žalobu nepodávat, neboť řízení již trvalo dostatečně dlouho, a po skoro šesti letech je pouze na úrovni pravomocného rozhodnutí. Základní částka je podle stanoviska v rozmezí 15 tisíc až 20 tisíc za rok. Žalobkyně tedy bere 17 500 Kč za rok jako základní částku, kterou poté vynásobí 5 roky a 8 měsíci s tím, že v prvních dvou letech se započítává polovina. Výsledná základní částka za celé řízení je 81.666 Kč. Žalobkyně tvrdí, jak i Nejvyšší správní soud, že tento typ řízení by měl být standardní pro jak Úřad práce, tak pro Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tedy nepřiznává žádné snížení (0%). Žalobkyně vždy spolupracovala se správním orgánem, nikdy nezpůsobil libovolné zdržení a upozorňovala správní orgán na chyby a ten ji. Zdržení je plně přičitatelné státnímu orgánu a stěžovateli nelze nic vytknout, spíše naopak. Tedy žádné snížení (0%). Stěžovateli nelze nic vytknout, spíše naopak, neboť vždy dělal vše, co bylo v jeho silách, aby nevznikly průtahy. Na druhé straně, rozhodnutí MPSV byly zrušeny nejméně dvakrát pro nepřezkoumatelnost, co svědčí o tom, že řízení nevěnovaly dostatečnou péči. (Stěžovateli nelze nic vytknout, spíše naopak (+ 20%). Věc měla pro stěžovatelku velký význam - ve věcech sociálního zabezpečení se předpokládá, že věc má pro stěžovatele velký význam (+ 50%). Je tak jasné, že se základní částka bude násobit [číslo] (100% + 20% + 50%). Tedy požadovaná částka je 170% * 81.666 Kč = 138.833 Kč. Řízení skončilo dne [datum], přičemž lhůta se stavěla na šest měsíců od [datum] neboť žalobkyně nedostala odpověď na svou žádost o odškodnění, tedy je tato žádost podána v zákonné lhůtě šesti měsíců. V doplnění žaloby uvedla, že kdy žádala o dávku rodičovský příspěvek, tak dlužila víc, než měla majetku a jako rodina si tedy museli půjčovat na běžný život. Vzhledem k tomu, že v USA neměli občanství ani jiný důvod, proč dostat libovolné dávky, tak hrozilo, že se budou muset vrátit do České republiky bez dokončení studií. Není si ale jistá, že je schopna vše doložit výpisy z banky a hlavně výpisy z půjček, protože retenční doba v USA je šest let a žalobkyně s manželem vícekrát přefinancovávali a přecházeli mezi ústavy (protože Harvardova univerzita v roce 2013 vypověděla smlouvu s bankou Barclays a poté každý rok měnila banky minimálně do 2017). Žalobkyně měla víza CR-1, tzn. víza, která udělují manželce někoho, koho Úřad pro občanství a imigraci (USCIS) označil za osobu, která má schopnosti, které v USA chybí (primární žadatel, EB-2). Tato víza umožňují pracovat a dlouhodobě zůstat v USA za podmínek, že člověk dodržuje podmínky, tzn. buď se dokáže o sebe postarat (nebo to dělá primární žadatel) a primární žadatel stále pracuje v oboru, pro ta daná víza dostal. Žalobkyně pracovala na základě ekvivalentu dohody o provedení práce z důvodu finančního nedostatku. Jako inženýrka chemie vypracovávala inženýrské studie na odpadní vody, kde si kvůli tomu udělala licenci jako operátor čističky odpadních vod (co by si, jako absolvent oboru potravinářská chemie, nikdy neudělala). Bylo to asi 16 hodin týdně, které buď dělala, když dcera žalobkyně spala, nebo kdy se o dceru staral manžel. Řízení bylo pro žalobkyni velmi důležité. Pokud by věděla, že dostane (nebo nedostane) danou dávku, pak by nemusela (popř. musela) pracovat o nocích, aby přinesla více peněz do rodinného rozpočtu. Žalobkyně čekala skoro šest let na výsledek v oblasti sociální péče, což samozřejmě není. Dcera žalobkyně mezitím začala chodit současně do české základní školy ([příjmení] nám., [obec] [obec]) a dostává každý rok vysvědčení. Řízení pak velmi výrazně zasahovalo a dále zasahuje do osobní a především psychické sféry žalobkyně.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná považuje za zásadní, že obdržela vyjádření MPSV, na které plně odkazuje. Pro posouzení délky řízení před správními orgány je především významná okolnost, že řízení bylo zahájeno [datum] a nikoliv dne [datum], jak uvádí žalobkyně. Zejména MPSV pak konstatuje, že se jednalo o řízení, ve kterém nedošlo k žádným průtahům. Nad rámec obdrženého stanoviska MPSV, žalovaná dále poukázala na to, že se nejedná o případ, ve kterém by bylo namístě přiznání finančního odškodnění v uvedené výši, a soud by měl pouze konstatovat porušení práv žalobkyně. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3076/2012 ve kterém se uvádí že,„ konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. Právní úprava stanoví určitá pravidla, podle kterých musí soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) při stanovení formy zadostiučinění postupovat, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě. [příjmení] peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné. Soud tedy rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného v ustanovení § 31a odst. 2 zákona za současného posouzení přiměřenosti zvolené formy zadostiučinění utrpěné nemajetkové újmě.“ Žalobkyně nijak neprokázala, že by uvedené řízení o poskytnutí příspěvku na dítě mělo pro ni zásadní význam, aby pak byla v nejistotě z výsledku tohoto řízení. Odkazuje na skutečnost zjištěnou z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ze kterého vyplývá, že žalobkyně žila v dané době v USA, a dle žalované již od počátku řízení musela být obeznámena se skutečností, že v řízení s největší pravděpodobností nemůže uspět, což se i potvrdilo všemi zamítavými rozhodnutími ve věci. Žalobkyně tedy nemohla mít legitimní očekávání úspěchu ve věci. Stanovení základní částky dle žalované rozhodně není na místě, že by základní částka požadovaná žalobkyní měla být vypočtena za období již od [datum] a současně není vzhledem k významu věci pro žalobkyni důvod pro stanovení základní částky na 17.500 Kč za jeden rok řízení. Na zanedbatelný význam věci pro žalobkyni poukazuje i sama žalobkyně, když v bodu II odst. 18 žaloby sama uvádí, že již dále proti rozhodnutí ve věci nebrojila, jelikož se musela věnovat užitečnějším věcem. Žalobkyně pak nepoukázala na obdobný případ, na základě kterého by bylo možno z jí stanovené základní částky vycházet, jak také konstatuje Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 30 Cdo 4172/2017. Z tohoto důvodu není dle žalované rozhodně na místě zvýšení základní částky o 50%, spíše naopak její snížení.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti:

4. Z listin spisu Úřadu práce ČR – Krajská pobočka pro Hlavní město Prahu sp. zn. [číslo] vyplývá, že žalobkyně do datové schránky úřadu doručila formulářovou žádost o rodičovský příspěvek dne [datum]. V žádosti uvedla, že žádá o rodičovský příspěvek na dítě do čtyř let, jménem [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], žádala o přiznání dávky od [datum]. V prohlášení uvedla, že o dítě pečuje celodenně a řádně, dítě nenavštěvuje jesle, mateřskou školu nebo obdobné zařízení pro děti. Z písemné žádosti žalobkyně ze dne [datum] dále vyplývá, že žádá o rodičovský příspěvek s tím, že ona sama i její manžel jsou občané České republiky a že dítě nemá vydáno rodné číslo. Žádá, aby ÚP si podle správního řádu udělal úsudek o státním občanství dítěte. K žádosti uvedla, že ona i její manžel jsou studenty na Harvardově Univerzitě v Cambridgi, [příjmení], v USA. Její manžel je aktivní student, ona studium přerušila kvůli péči o dceru. Její manžel pracoval na akademii věd v České republice, dostal neplacené volno. Kvůli studiu nepřerušili své bydliště v České republice. Žalobkyně výzvou ze dne [datum] byla vyzvána k vyjádření se k podkladům podle správního řádu s tím, že dítě zřejmě není hlášeno k trvalému pobytu na území České republiky a že ona ani její manžel nejsou studenty do věku 26 let podle zákona o státní sociální podpoře. Následně žalobkyně doručila dne [datum] ÚP vyjádření a uvedla, že má bydliště v České republice, na adrese [adresa žalobkyně], i její dcera tedy má pobyt na území České republiky a splňuje podmínky dle zákona o evidenci obyvatel a že úřad je povinen vykládat institut práva bydliště v souladu s evropským právem a s rozhodnutím Evropského soudního dvora. Následně výzvou ze dne [datum] byla žalobkyně opět vyzvána, aby úřadu doložila potřebné a požadované listiny, především prokazující její bydliště a bydliště dcery v České republice. Následně žalobkyně doručila dne [datum] úřadu formulářový dotazník, v němž uvedla, že se fakticky zdržuje v USA, více než 183 dnů v roce, na adrese [adresa], [příjmení] od [datum] na dob určitou. Dále uvedla, že v současné době vykonává výdělečnou činnost, jejím zaměstnavatelem je Old Dutch Mustard Co., kde pracuje jako chemicko-inženýrský konzultant na základě pracovní smlouvy na dobu určitou od [datum] do [datum]. Dále uvedla jméno a příjmení dítěte a adresu trvale [ulice a číslo] [obec a číslo], přechodně 35 [příjmení] [příjmení] [jméno], USA. Usnesením ze dne [datum] úřad přerušil řízení o dávce státní sociální podpory rodičovského příspěvku, proti rozhodnutí též připustil odvolání, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Řízení bylo přerušeno k žádosti žalobkyně, mimo jiné z důvodu doložení dokumentů prokazující nejen bydliště žalobkyně, ale i potvrzení o pracovním poměru v ČR a skutečnosti, že žalobkyně je české školy pod. Následně bylo vydáno úřadem dne [datum] oznámení o zahájení správního řízení v souladu s ustanovením § 46 odst. 1, § 36 odst. 1, 2, 3 zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád ve znění pozdějších předpisů) o rodičovském příspěvku na dítě [jméno] [datum narození]. Proti rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, které následně bylo doplněno. Následně byla vyrozuměna, že proti oznámení o zahájení správního řízení odvolání není přípustné, odvolání lze podat až po vydání samotného rozhodnutí. Následně bylo úřadem dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobkyně o rodičovský příspěvek. Proti rozhodnutí o nepřiznání dávky žalobkyně podala odvolání dne [datum]. Spis byl odvolacímu orgánu předložen dne [datum] O odvolání bylo rozhodováno Ministerstvem práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č.j. MPSV- [spisová značka] a to tak, že odvolání žalobkyně se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu žalobkyně pak dne [datum] podala podnět dle § 94 odst. 1 správního řádu k provedení přezkumu a současně též podala u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum] O podnětu rozhodovala ministryně práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne [datum] a to tak, že rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum] s účinností ode dne jeho právní moci zrušuje a věc se vrací odvolacímu správnímu orgánu k novému projednání. O odvolání žalobkyně bylo rozhodováno odvolacím orgánem Ministerstvem práce a sociálních věcí opětovně dne [datum] a to tak, že odvolání žalobkyně se zamítá a rozhodnutí ÚP ze dne [datum] se potvrzuje, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Následně bylo vydáno na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] v pořadí třetí rozhodnutí odvolacího orgánu, Ministerstva práce a sociálních věcí dne [datum], jímž bylo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ÚP ze dne [datum] opětovně zamítnuto a výše uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Z listin spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] dále vyplývá, že žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze dne [datum] správní žalobu proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum], kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí ÚP o nepřiznání dávky státní sociální podpory, rodičovského příspěvku. Domáhala se zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum] a rozhodnutí ÚP ze dne [datum]. Žalovaná se k věci na základě výzvy a po žádosti o prodloužení lhůty vyjádřila až dne [datum]. K vyjádření žalované žalobkyně podala repliku. Následně žalovaná podala vyjádření dne [datum]. K vyjádření opětovně žalobkyně podala repliku dne [datum]. K replice se vyjádřila žalovaná dne [datum] O žalobě rozhodl Městský soud v Praze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že žaloba se zamítá. Proti rozsudku Městského soudu v Praze žalobkyně podala kasační stížnost dne [datum] O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a to tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] se zrušuje, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. MPSV- [spisová značka], se zrušuje a věc se vrací Ministerstvu práce a sociálních věcí k dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

6. Ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečením, územní pracoviště [obec a číslo] vyplývá, že žalobkyně od [datum] není plátcem pojistného [obec] správy sociálního zabezpečení ani v současné době.

7. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně dne [datum] doručila žalované žádost o náhradu škody, její nárok však nebyl uznán.

8. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle § 6 odst. 2 OdpŠk úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Podle § 6 odst. 4 OdškZ, není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2 nebo 3, jedná za stát Ministerstvo financí.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odstavce druhého téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 14 odst. OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o hmotné nouzi ve znění účinném do 31.12.2013, tento zákon upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám (dále jen "osoba"), které se nacházejí v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi (dále jen "dávka"). Podle § 2 odst. 1, pro účely posuzování stavu hmotné nouze se příjmy a sociální a majetkové poměry osoby, která žádá o dávku, posuzují společně s příjmy a sociálními a majetkovými poměry dalších osob. Okruh těchto společně posuzovaných osob se posuzuje podle zákona o životním a existenčním minimu2), pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle § 2 odst2, osoba se nachází v hmotné nouzi, není-li dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob a) po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí (§ 24), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo, nebo b) dosahuje sám nebo spolu s příspěvkem na živobytí podle § 4 odst. 1 písm. a) částek živobytí, ale nepostačuje k zabezpečení odůvodněných nákladů na bydlení (§ 34) a služby s bydlením bezprostředně spojené (dále jen "odůvodněné náklady na bydlení"). Podle § 2 odst. 3, osoba se považuje za osobu v hmotné nouzi též, jestliže nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2, avšak s přihlédnutím k jejím příjmům, celkovým sociálním a majetkovým poměrům jí hrozí vážná újma na zdraví. Podle § 2 odst. 4, za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, kterou postihne vážná mimořádná událost a její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami; vážnou mimořádnou událostí se rozumí zejména živelní pohroma (například povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie. Podle § 2 odst. 5, za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky a) k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu, nebo b) na úhradu nákladů spojených s pořízením nebo opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby, nebo c) na úhradu odůvodněných nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálně-právní ochranou dětí. Podle § 69 odst. 1 uvedeného zákona, řízení o přiznání dávky se zahajuje na základě písemné žádosti osoby, není-li dále stanoveno jinak (§ 70), podané příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi na tiskopisu předepsaném ministerstvem.

14. V posuzovaném sporu z žalobních vylíčení plyne, že se žalobkyně domáhá náhrady škody z titulu, která měla vzniknout jak nečinností Úřadu práce ČR, tak nečinností Městského soudu v Praze. Jedná se o jediný nárok, který uplatňuje o tom, že o její žádosti o dávku rodičovského příspěvku bylo rozhodováno nepřiměřeně dlouho a v řízení byly průtahy. Vzhledem k tomu, že předmětný nárok uplatnila před Ministerstvem financí, i když ke škodě (respektive újmě) došlo v působnosti dvou organizačních složek státu a stát může zastupovat jen jedna organizační složka státu, v souladu s ust. § 6 odst. 3 OdpŠk bylo jednáno s Ministerstvem financí, neboť to je ústředním orgánem státní správy pro hospodaření s majetkem státu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014 nebo ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014). Řízení o stanovení dávky hmotné nouze lze podřadit pod působnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Z toho důvodu je nezbytné správní řízení a navazující soudní řízení posuzovat jako jeden celek až do vydání konečného rozhodnutí ve správním řízení. Do celkové délky řízení musí být započítán nejenom přezkum správním soudnictvím, ale i samotné rozhodování správních orgánů.

15. V projednávané věci bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Obecně předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

17. K otázce, zda o nároku žalobkyně dle zákona č. 111/2006 Sb., bylo rozhodováno v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, soud uzavřel, že žalobkyně dne [datum] podala žádost o rodičovský příspěvek na dceru [jméno] [jméno], [datum narození]. Otázkou přezkumu správního orgánu byla základná podmínka žadatele, tj. zde žalobkyně a její dcera mají bydliště na území ČR. Jak bylo soudu prokázáno, žalobkyně dlouhodobě žila a bydlela v USA, studovala na Harvardově Univerzitě v Cambridgi, [příjmení], v USA, ke dni žádosti jí bylo 33 let, o dítě celodenně nepečovala, protože pracovala ve [právnická osoba] Dutch Mustard Co., jako chemicko-inženýrský konzultant na základě pracovní smlouvy na dobu určitou. [jméno] nikdy nepřispívala do státního systému sociální politiky a dodnes není vedena v registru plátců sociálního pojistného, i když poskytování dávky není vázáno na předchozí finanční účast v systému. Její manžel byl rovněž studentem na Harvardově Univerzitě v Cambridgi, [příjmení], v USA a jako zaměstnanec akademii věd v České republice, dostal neplacené volno. Žalobkyně však objektivně okolnosti o hmotné nouzi, o životních nákladech v USA, o majetkových poměrech, o půjčkách a výši svého výdělku v době podané žádosti neosvědčila ani soudu ani ÚP. Pojem hmotné nouze je možné považovat za specifickou sociální situaci osoby, která nemá dostatek finančních prostředků k uspokojování svých základních životních potřeb. V hmotné nouzi je osoba nebo rodina, která nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry jí neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni přijatelného standardu. Účelem systému dávek pomoci v hmotné nouzi je snaha zabránit sociálnímu vyloučení osoby nebo rodiny ze společnosti. Do věcného rozsahu rozsáhlého systému státní sociální podpory patří i předmětný rodičovský příspěvek, která je dávkou, prostřednictvím které se stát podílí na finančním zajištění rodiče v době, kdy pečuje o dítě do určitého věku. Oprávněnou osobou je tedy rodič, který osobně celodenně a řádně pečuje o nejmladší dítě v rodině, nejdéle do 4 let věku dítěte dle ust. § 30 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Účelem rodičovského příspěvku je alespoň částečně nahradit pečujícímu rodiči ztrátu příjmů či jejich podstatné snížení, a tím zvýšit sociální úroveň rodiny (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, čj. 8 Ads 42/2015-34, [číslo] Sb. NSS, ze dne 7. 5. 2015, čj. 9 Ads 278/2014-73, nebo ze dne 19. 2. 2009, čj. 3 Ads 93/2008-55). Shodně vyjadřuje úmysl zákonodárce důvodová zpráva k zákonu o státní sociální podpoře:„ Rodičovský příspěvek je dávkou, která má umožnit rodiči věnovat se osobně péči o dítě. Dle názoru soudu však žalobkyně nikterak neosvědčila ani soudu ani příslušnému správnímu orgánu objektivní okolnosti své specifické sociální potřebnosti, kdy žila, pracovala a studovala v USA. Není rovněž na úrovni přijatelného standardu ve společnosti studium na Harvardově Univerzitě v Cambridgi, byť z vlastních finančních zdrojů nebo půjček, protože životní podmínky v USA nejsou srovnatelné s životnými podmínkami v ČR. Rozhodně soud nepovažuje za sociálně slabší osoby, které jsou schopni zaplatit (byť formou půjček) náklady studia v USA, náklady bydlení v USA, cestovné náklady a další životní potřeby. [jméno] žalobkyně uvedla, že její manžel byl osobou vedenou u Úřadu pro občanství a migraci USA jako osoba, která dlouhodobě pracuje v USA a je schopna o sebe se postarat, za určitých podmínek. I přesto byla ÚP vyzvána dne [datum], aby se vyjádřila k podkladům. Namítala pouze okolnosti bydliště žadatele a dítěte na území ČR ke splnění zákonných podmínek. Dne [datum] byla rovněž vyzvána, aby doložila potřebné doklady pro prokázání uvedené okolnosti. Dne [datum] žádala o přerušení řízení a dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí ÚP, jímž byla žádost žalobkyně zamítnuta. O odvolání žalobkyně rozhodoval odvolací orgán, MPSV dne [datum], jímž bylo rozhodnutí ÚP potvrzeno. Následně bylo zahájeno přezkumné řízení, představuje mimořádný opravný prostředek, a rozhodnutím ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum] bylo rozhodnutí MPSV zrušeno a věc se vrátila k novému projednání. Dne [datum] bylo vydáno, v pořadí druhé, rozhodnutí MPSV o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ÚP ze dne [datum] a to tak, že odvolání žalobkyně se zamítá a rozhodnutí se potvrzuje. Dne [datum] žalobkyně rovněž podala k Městskému soudu v Praze žalobu, jímž se domáhala přezkumu rozhodnutí MPSV ze dne [datum]. Předmětem soudního přezkumu byla opět otázka bydliště žalobkyně. O žalobě bylo rozhodováno až dne [datum], tj. po 3 letech a 3 měsících. V té době již dcera žalobkyně [jméno] [jméno], [datum narození], byla starší zákonného věku 4 let. Žalobkyně proti rozhodnutí podala kasační stížnost, o které rozhodoval Nejvyšší správní soud až dne [datum], tj. po 9 měsících. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu bylo zrušeno nejen rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum] ale i rozhodnutí MPSV ze dne [datum]. Dne [datum] bylo vydáno v pořadí třetí rozhodnutí MPSV o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ÚP ze dne [datum] a to tak, že odvolání se zamítá a uvedené rozhodnutí se potvrzuje. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. V posuzovaném případě tak došlo k mimořádnému průtahu v navazujícím soudním řízení správním, v trvání od února 2015 do [datum], kdy oprávněně žalobkyně očekávala rozhodnutí ve věci ve lhůtě přiměřené a když průtahy v soudním řízení správním nezavinila. Celková délka řízení správního však neodpovídala složitosti věci a skončila pro žalobkyni nepříznivě. Jak bylo prokázáno, žalobkyně žádala o rodičovský příspěvek pouze jednou. Pokud žalobkyně byla v předmětném období pojištěnkou s nárokem na výplatu peněžité pomoci v mateřství dle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v případě souběhu nároku na peněžitou pomoc v mateřství a nároku na rodičovský příspěvek jako dávky státní sociální podpory měla též přednost peněžitá pomoc v mateřství a je pro soud nejasné z jakých důvodů této pomoci státu v souvislosti s narozením dítěte nevyužila, pokud splňovala další podmínky sociálních dávek, než je podmínka trvalého pobytu v souladu s ust. § 32 zákona o nemocenském pojištění. Žalobkyně však nikterak ÚP ani soudu objektivní okolnosti o zákonném statusu studentky, popř. přerušení studia, neosvědčila. Nedokládala potvrzení české školy, že byla vyslána na předmětnou univerzitu na studijní stáž, nebo že byla služebně v zájmu ČR vyslána do zahraničí českým zaměstnavatelem. Uvedla naopak, že své studium z důvodu mateřství přerušila. Žalobkyně byla též dle § 49 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi povinna na výzvu ÚP reagovat a podmínky nároku k chybějícím podmínkám pro zjišťování skutečného stavu osvědčit a doložit. Při zjišťování skutečného stavu věci v mezích vytýčených podmínek pro nárok na předmětnou dávku ÚP jako správní orgán nemůže rozhodnout jen na základě žadatelem předestřených informací bez jakéhokoliv vlastního ověření, protože správní řízení je obecně ovládáno zásadou vyšetřovací a zásadou materiální pravdy. Bez ohledu na výše uvedené, rovněž pro účely posouzení nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi a jejich výši se zohledňují příjmy uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, resp. v § 7 a § 8 zákona o životním a existenčním minimu, ačkoliv žalobkyně byla ÚP vyzvána, své příjmy z výdělečné činnosti nedoložila.

18. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

19. Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod R 58/2011, uvedl, že při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk je nutno postupovat nejen podle zákonné úpravy, do níž je zasazena, ale též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1614/2009. Přiměřenost délky soudního řízení (i jiných řízení vedených orgány státu či územních samosprávných celků) je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), tak i právními předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky a mají při aplikaci přednost před zákonem (jedná se zvláště o čl. 6 odst. 1 větu první Úmluvy). Řízení o stanovení dávky hmotné nouze lze podřadit pod působnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Z toho důvodu je nezbytné správní řízení a navazující soudní řízení posuzovat jako jeden celek až do vydání konečného rozhodnutí ve správním řízení. Do celkové délky řízení musí být započítán nejenom přezkum správním soudnictvím, ale i samotné rozhodování správních orgánů.

20. Podle skutkově nesporných okolností, žalobkyně dne [datum], z vlastního podnětu, požádala o dávku rodičovského příspěvku ÚP. Podle osobního a věcného vymezení jde o přiznání dávky pomoci hmotné nouzi dle zákona č. 111/2006 Sb. Jedná se tedy o specifické řízení, kdy dávky systému sociální pomoci představují provedení ústavně zaručeného práva každého, kdo je v hmotné nouzi, na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek zaručeného v čl. 30 odst. 2 Listiny. Této pomoci je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí (čl. 41 odst. 1 Listiny), za podmínky dodržení čl. 4 odst. 4 Listiny, jenž garantuje minimální standard daného práva (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 2/08, nebo ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 31/09). Především jde o pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Je určena zpravidla těm, kdo nejsou zabezpečeni na základě práva na spravedlivou odměnu za práci (čl. 28 Listiny) či na základě práva na hmotné zajištění v přiměřeném rozsahu v případě nezaviněné nemožnosti získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3 Listiny). Pomoc je také určena občanům, kteří nejsou zabezpečeni ani na základě práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci a při ztrátě živitele (čl. 30 odst. 1 Listiny). Právo na minimální standard životních podmínek zaručeného v čl. 30 odst. 2 Listiny bezpochybně úzce souvisí s právem na život čl. 6 Listiny. Z uvedeného vyplývá, že právo na plnění ze strany státu, které spočívá v pomoci nezbytné k zajištění základních životních podmínek, má subsidiární povahu a nenáleží každému, nýbrž jen osobě nacházející se v hmotné nouzi. Je též propojeno se zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Příspěvek na živobytí má tedy sociálně slabým osobám garantovat, že jim po zaplacení nákladů na bydlení zůstane konečný příjem alespoň ve výši životního, případně existenčního minima, a že tak dojde k naplnění práva na takovou pomoc, která je nezbytná k zajištění jejich základních životních podmínek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 15. 11. 2012, č. j. 4 Ads 55/2012 – 44, nebo ze dne 30. 4. 2015, č. j. 1 Ads 171/2014 - 30).

21. Nejvyšší soud, shodně s Ústavním soudem a Evropským soudem pro lidská práva dospěl k závěru, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám nemajetková újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 tohoto zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 862/10, a rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo]). Uvedené však neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu - jako předpoklad jeho nároku - vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit. Ze strany žalobce je vyžadováno, aby v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se domáhá (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) alespoň povšechně vysvětlil motivaci k uplatňování nároku (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod R 58/2011). Z uvedeného plyne, že je nutno vždy na poškozeném žalobci požadovat tvrzení, v důsledku čeho mu byla tvrzená a identifikovaná nemajetková újma způsobena. Vysvětlením následku (újmy) a jevových souvislostí jeho příčiny ostatně žalobce naplňuje i svoji povinnost tvrdit příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy v souladu s obecnou zásadou dispoziční a projednací a je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.). Nemajetková újma spočívající zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení je psychickou kategorií, jejíž hloubka a rozsah jsou co by rozhodné skutečnosti obtížně prokazovatelné, a proto se v určitém základním rozsahu předpokládají. Žalobce by však s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci měl soudu osvědčit nejen existence tvrzeného následku ve formě nejistoty ohledně výsledku řízení, ale především příčinnou souvislost mezi tvrzeným následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení (kauzální nexus). V projednávané věci však žalobkyně nikterak svou motivaci k uplatnění nároku formou nevyčkává jeho skončení (konečného rozhodnutí), nemůže jí vznikat újma nemajetkové povahy pramenící z nejistoty ohledně výsledku řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2013, sp. zn. 30 Cdo 664/2013).

22. Soud v projednávané věci, s ohledem na skutkové závěry přihlédl k faktu, že k zásadním průtahům došlo v řízení o správní žalobě. O nároku žalobkyně bylo rozhodováno dne [datum] a samotné řízení bylo skončeno [datum] po mimořádném opravném prostředku, kterého žalobkyně využila. Zamítavé rozhodnutí bylo opětovně vydáno do 3 měsíců po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu po ukončení řízení o správní žalobě. Pokud žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok až dne [datum], a již v době zahájení samotného správního řízení, ke dni [datum] nesplňovala zákonné podmínky nároku o rodičovský příspěvek, protože je správnímu orgánu nedoložila, nemůže být ani význam předmětného správního řízení pro ní zásadně významný. [příjmení] totiž vědět, že pro uplatnění nároku jsou rozhodující i jiné skutečnosti, jako je posouzení jedné ze zákonných podmínek trvalého bydliště. Uvedenou otázku soud považuje za právně významnou pro stanovaní případného zadostiučinění. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu má konstatování porušení práva jako přiměřená forma zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení své místo v případech, kdy význam řízení byl pro poškozeného nepatrný, případně kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena jednáním poškozeného. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 242/2016 ze dne 16. 8. 2016).

23. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že konstatování porušení práva je dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobkyni vedením předmětného správního řízení vznikla a není důvodné přiznání zadostiučinění v peněžité formě. Soud žalobu s návrhem na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu zamítl a ve výroku rozsudku I. poskytl žalobkyni zadostiučinění formou konstatování, že v předmětném řízení došlo k porušení jejího práva na vydání rozhodnutí soudu v přiměřené lhůtě.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 35 308 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”)) v sazbě 3 100 Kč za jeden úkon (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a) a. t.), a za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a. t., za 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], podání žaloby, doplnění žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] a dne [datum]) ve výši 21 700 Kč, dále z paušálních náhrad výdajů po 300 Kč za 7 úkonů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 2 100 Kč, dále z náhrady za ztrátu času za 8 půlhodiny po 100 Kč při jednání dne [datum] a [datum] ve výši 800 Kč podle § 14 a. t., a cestovní náhrady v celkové výši 2 928 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum], náhrada 1 423 Kč za 216 ujetých km (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km - kdy pokud technický průkaz o spotřebě pohonné hmoty odkazuje na normy Evropských společenství ([příjmení]) nebo (EU), je třetí údaj již zjištěná průměrná spotřeba při kombinovaném provozu - a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 328/2014 Sb.), dále v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum], náhrada 1 505 Kč za 216 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky [číslo] Sb, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km - kdy pokud technický průkaz o spotřebě pohonné hmoty odkazuje na normy Evropských společenství ([příjmení]) nebo (EU), je třetí údaj již zjištěná průměrná spotřeba při kombinovaném provozu - a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 328/2014 Sb.), vše navýšené o 21% DPH částkou 5 780 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).