64 C 159/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 13 053,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 053,30 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s tím, že obdržel oznámení o přestupku od Policie České republiky, [stát. instituce], územního odbor [obec], dopravního inspektorátu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 316/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích s odůvodněním, že je podezřelý z přestupku, že dne [datum] na silnici č. I/20 na 159. km, ve směru na [část Prahy] motorové vozidlo, přičemž mu byla policejní hlídkou naměřena nejnižší možná rychlost 152 km/h. Správní orgán následně proti žalobci zahájil řízení o přestupku a dne [datum] vydal ve věci příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání uvedeného přestupku a byla mu uložena pokuta ve výši 3 000 Kč. Řízení o přestupku po provedeném dokazování bylo usnesením správního orgánu ze dne [datum] zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž se řízení vedlo, nebylo žalobci prokázáno. Z výslechu svědků – policistů, kteří měření provedli, vyšlo najevo, že nelze prokázat použití radaru v souladu s návodem k použití. Výpovědi svědků byly vzájemně rozporné a svědci rovněž nebyli schopni vysvětlit, na základě jakého testu radar, který podle návodu k obsluze je nutné před měřením provést. V důsledku pochybení správního orgánu, tedy nesprávného úředního postupu, tak žalobci vznikla škoda, kterou účelně vynaložil na právní zastoupení. Žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1099/19. Uvedl, že došlo k pochybení policejního orgánu při provádění měření, dokonce k vydání rozhodnutí vyslovující žalobcovu vinu, když následně řízení vedené správním orgánem bylo zastaveno konstatováním jeho pochybení. V doplnění žaloby uvedl, že řízení o přestupku bylo usnesením Městského úřadu Písek a jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, správní orgán řízení zastavil, neboť se nepodařilo zjistit skutkový stav věci, a to ani provedením dalších důkazů úředním záznamem Dopravního inspektorátu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] a z výslechu svědků – policistů, kteří měření provedli, vyšlo najevo, že nelze v projednávané věci prokázat použití radaru v souladu s návodem k použití. Výpovědi svědků byly nadto vzájemně rozporné, co se způsobu provedení měření týká (tj. zda vozidlo Policie ČR při provádění měření stálo, nebo bylo v pohybu) a rovněž ukázaly, že svědci nebyli schopni říci, co je test RADAR-TACHO, který je podle návodu k obsluze radaru nutné před měřením provést. Vedle toho byl radar nastaven na limit povolené rychlosti 90 km/h, v předmětném úseku je však povolena rychlost jízdy 110 km/h. K zastavení řízení správním orgánem tedy došlo pro nedostatečné a rozporné podklady ve správním spise. Řízení v první řadě vůbec nemělo být zahájeno, natož aby byl na základě takových podkladů vydán příkaz, kterým byl žalobce (nepravomocně) shledán vinným a byl mu uložen správní trest. V přímém důsledku tohoto pochybení správního orgánu, tedy nesprávného úředního postupu, tak vznikla žalobci škoda, spočívající v nákladech, které účelně vynaložil na procesní obranu, tj. odměna právního zástupce. Vznik škody žalobce dokládal fakturou [číslo] ze dne [datum] za poskytnuté právní služby. Faktura byla právnímu zástupci zaplacena dne [datum]. Výše odměny právního zástupce byla vyčíslena podle příslušných ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu).

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nesporovala, že žalobce u žalované uplatnil svou žádostí ze dne [datum], nárok na náhradu majetkové škody spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení v celkové výši 13 053,30 Kč. Předmětný nárok stejně jako v žalobě spojil s nesprávným úředním postupem Městského úřadu Písek, Odboru vnitřních věcí – oddělení přestupků, (dále jen„ Městský úřad“) spočívajícím v zahájení a následném vedení řízení o přestupku sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Přestupkové řízení bylo v případě žalobce zahájeno vydáním příkazu, kterým byl žalobce nepravomocně shledán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná svým vyjádřením ze dne [datum] nárok žalobce zamítla. Uvedla, že nárok na odškodnění je třeba posoudit v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., ze kterého vyplývá, že pro to, aby uplatněný nárok mohl být přiznán, musí být splněny kumulativně následující tři podmínky: a) existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, b) vznik škody či újmy, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, popřípadě újmou. Jelikož žalobce svůj nárok spojuje s nesprávným úředním postupem Městského úřadu, který měl spočívat v samotném zahájení a vedení řízení o přestupku, pak žalovaná zastávala názor, že v tomto případě není splněna hned první z výše uvedených podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. K uvedenému odkázala na usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1470/19, ze dne [datum], v němž soud dospěl k závěru, že v samotném zahájení, popř. následném vedení přestupkového řízení nelze shledávat nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či uložení sankce za přestupek. Ústavní soud v citovaném usnesení vysvětlil, že samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s řízením trestním nezakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek. Takovýto výklad přitom považuje Ústavní soud za přijatelný, neboť neodporuje jeho nálezové judikatuře vztahující se právě k výkladu podmínek odpovědnosti státu podle citovaného zákona. Žalovaná dále zastávala názor, že pokud postup správního orgánu v řízení vyústil ve vydání rozhodnutí, v tomto případě příkazu ze dne [datum], nelze z tohoto důvodu požadovat náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu, nýbrž pouze z titulu případného nezákonného rozhodnutí, které zde ovšem jak bude vysvětleno níže, absentuje. Pro upřesnění odkázala na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 140/2018, které říká:„ Dovolací soud ve své judikatuře týkající se vzájemného vztahu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (§ 13 OdpŠk) a nezákonného rozhodnutí (§ 7 a § 8 OdpŠk) konstantně uvádí, že ačkoliv není vyloučeno, aby škoda byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Jinak řečeno, odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí (srov. [příjmení], P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 147; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu [číslo], pod označením SJ [číslo], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1260/2014).“ K tomu uvedla, že v případě žalobce nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb., které stanoví, že lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, bylo-li pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. V případě, že byla škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit také tehdy, pokud bylo toto rozhodnutí zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Příkaz vydaný dne [datum] tyto podmínky nesplňuje, jelikož nešlo o rozhodnutí pravomocné ani předběžně vykonatelné. Konstatovala, že v postupu Městského úřadu nespatřuje pochybení, jelikož Městský úřad v řízení žadatele postupoval v souladu se zákonem a v jeho mezích. Dle ustanovení § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ správní řád“) ve spojení s ustanovením § 90 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 250/2016 Sb.“) může správní orgán vydat příkaz, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné, přičemž vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Samotné podklady pro rozhodnutí nevykazovaly žádný zjevný či flagrantní rozpor a byly tedy pro učinění závěru o překročení nejvyšší povolené rychlosti jednoznačné. Postup Městského úřadu tak nevykazoval dle názoru žalované jakékoliv prvky libovůle. Příkazem rovněž byla uložena v intencích ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., pokuta a zároveň nešlo o řízení uvedené v ustanovení § 90 odst. 2 téhož zákona. Fakt, že radar byl nastaven na 90 km/h, neznamená, že výstup (tj. naměřená rychlost) je chybný. Naměřená rychlost není odvislá od nastavených rychlostních limitů. Pokud měřící zařízení – radar naměří rychlost v určité hodnotě, je zcela nerozhodné, zda nastavení rychlostních limitů na přístroji bylo v souladu se stanovenou nejvyšší povolenou rychlostí v místě měření. Nadto se nepotvrdilo, že by naměřené hodnoty byly chybné. Ovšem zasahující policisté svými následnými rozpornými výpověďmi nevyvrátili pochybnost, že by tomu tak mohlo být. Ze spisové dokumentace je zřejmé, že Městský úřad zcela důvodně zahájil předmětné přestupkové řízení, když z podkladů předložených Policií ČR vyplývalo důvodné podezření žadatele ze spáchání přestupku tím, že překročil nejvyšší povolenou rychlost o 42 km v hodině. Za dané situace tedy nebylo na místě postupovat jinak než správní řízení zahájit a vést. Až teprve v navazující části správního řízení vznikly zásadní rozpory způsobené protichůdnou výpovědí na místě zasahujících policistů ohledně způsobu měření rychlosti a byly tak zjištěny nedostatky, které nebyly patrné ze spisového materiálu a které zároveň nebylo možné odstranit. Řízení proti žalobci bylo včas zastaveno, když se nepodařilo námitky vznesené žalobcem správnímu orgánu prostřednictvím výslechu zúčastněných policistů vyvrátit. Městský úřad dle názoru žalované neměl poté, co obdržel oznámení o přestupku, rozumný důvod zpochybňovat výstupy řádně zdokumentovaného měření provedeného certifikovaným měřičem k tomu proškolenými policisty. [příjmení] [jméno] úřadu v podobě zahájení správního řízení a vydání příkazu jako prvního úkonu ve věci tak měly své zákonné opodstatnění a byly tak zcela po právu. Závěrem se vyjádřila ke své pasivní legitimaci a uvedla, že jak plyne ze spisového materiálu, důvodem zastavení řízení byly zásadní rozpory ve výpovědích zasahujících policistů ohledně měření rychlosti, a to jak rozpory ve výpovědích obou policistů navzájem, tak rozpory se skutečnostmi uvedenými v jimi sepsaném oznámení o dopravním přestupku. Dle názoru žalované tak vyšly najevo nedostatky příslušných policistů ohledně znalosti postupů při obsluze rychloměru. Řízení tak bylo zastaveno právě z výše uvedených důvodů. Dle § 12 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 2/1969 Sb.“) je Ministerstvo vnitra ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti ve vymezeném rozsahu, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

4. Z listin spisu Městského úřadu Písek sp. zn. VV [číslo] [spisová značka] vyplývá, že dne [datum] Policie České republiky oznámila Městskému úřadu Písek, odbor vnitřních věcí, přestupková agenda, dopravní přestupek ze dne [datum], kterého se měl dopustit žalobce s tím, že v 15.35 hod., na silnici č. I/20 na 159. km, ve směru na [část Prahy] prováděno měření rychlostním přístrojem [příjmení] 10C osobního vozidla [registrační značka], a byla naměřena tímto radarem rychlost 157 km/h v úseku povolené rychlosti 110 km/h. Z oznámení o přestupku ze dne [datum] vyplývá, že k měření rychlosti došlo na rychlostní komunikaci v místě, kde je obecnou úpravou stanovena rychlost do 110 km/h, kdy vozidlo značky Volvo V 9, [registrační značka] bylo dojeto a zastaveno na sjezdu na obec Chlaponice, v kat. území [část obce], u [obec]. Řidič s přestupkem překročení rychlosti nesouhlasil, odmítl přestupek řešit na místě, a sám požadoval jeho projednání před správním orgánem. Během kontroly se choval arogantně. S hlídkou nespolupracoval a neustále zpochybňoval činnost Policie ČR. Z evidenční karty řidiče dále vyplývá, že žalobce se opakovaně dopustil obdobných přestupků a to dne [datum], kdy mu byla naměřena rychlost mimo obec 177 km/h při maximální povolené rychlosti 130 km/h, dále dne [datum], kdy mu byla naměřena rychlost mimo obec 153 km/h při povolené rychlosti 130 km/h, dále dne [datum], kdy mu byla opět naměřena rychlost 167 km/h při povolené rychlosti 130 km/h, a dne [datum], kdy mu byla naměřena rychlost 65 km/h při povolené maximální rychlosti 50 km/h. Ze záznamu o přestupku ze dne [datum] vyplývá, že na znázorněném měřícím zařízení byla u vozidla [registrační značka], typu Volvo, dne [datum], v čase 15:35 hod., na volném úseku, naměřena rychlost 157 km/h. Ze záznamu dále vyplývá, číslo snímku měřiče, automatizovaný režim měření a nastavení limitu místa na osobní vozidla 90 km/h. Z příkazu ze dne [datum rozhodnutí] [stát. instituce], č.j. [spisová značka] vyplývá, že žalobce byl uznán vinným tím, že dne [datum] na silnici pro motorová vozidla č. I/20 v kat. území [územní celek], na 159. km, řídil motorové vozidlo značky Volvo, [registrační značka] a překročil nejvyšší povolenou rychlost mimo obec o 42 km/h, jelikož mu byla radarovým rychloměrem [příjmení] 10C zadokumentována rychlost 157 km/h, čímž spáchal z nedbalosti vědomě přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 3 000 Kč. Žalobce [datum] doručil odpor proti příkazu, jak vyplývá z odporu ze dne [datum]. Z vyrozumění Městského úřadu ze dne [datum] dále vyplývá, že žalobce byl předvolán k ústnímu jednání na [datum]. Další ústní jednání se konalo [datum], jak vyplývá z vyrozumění o předvolání k ústnímu jednání úřadu ze dne [datum]. Další ústní jednání pak bylo nařízeno na [datum], jak vyplývá z předvolání úřadu ze dne [datum]. Z protokolu o nahlížení do spisu ze dne [datum] pak vyplývá, že žalobce uvedeného dne nahlížel do správního spisu. Dne [datum] pak bylo oznámeno správnímu orgánu převzetí zastoupení advokáta, jak vyplývá z oznámení ze dne [datum] a z plné moci ze dne [datum], na základě které žalobce udělil plnou moc pro zastupování Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokátovi. Z protokolu o projednání přestupku ze dne [datum] pak vyplývá, že uvedeného jednání byl přítomen právní zástupce žalobce. K dokazování byl předložen spisový materiál Policie ČR, ručně sepsané oznámení o dopravním přestupku, úřední záznam sepsaný dne [datum], záznam o přestupku pořízený měřícím zařízením, dále kopie ověřovacího listu vydaného autorizovaným metrologickým střediskem [právnická osoba] pro předmětný radarový rychloměr a doklad o proškolení k používání měřícího zařízení včetně návodu k obsluze. Právní zástupce žalobce požádal o lhůtu k písemnému vyjádření. Z předvolání k ústnímu jednání ze dne [datum] a z protokolu o ústním projednání přestupku ze dne [datum] pak vyplývá, že další jednání se konalo dne [datum], jemuž byl přítomen právní zástupce žalobce a správní orgán doplnil dokazování výslechem svědka prap. [jméno] [příjmení] a prap. [jméno] [příjmení]. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že předmětný den měřil spolu s kolegou Šachem a prováděli měření rychlosti na silnici č. I/20. Sám měřil vozidlo a jeho kolega obsluhoval radar. Po změření vozidla žalobce za vozidlem vyjeli a vozidlo bylo pomocí VRZ zastaveno. Žalobce byl poučen o podezření ze spáchání přestupku, byl vyzván též k předložení dokladů potřebných k řízení motorového vozidla a předložení občanského průkazu. Na výzvu k předložení občanského průkazu nereflektoval, byla u něj též provedena dechová zkouška s negativním výsledkem. Byl dotázán, zda souhlasí s vyřízením přestupku v blokovém řízení, odpověděl, že kdyby s tím souhlasil, tak by přiznal body. Svědek uváděl, že radar nastavoval k měření jeho kolega. K jednání žalobce též uvedl, že se choval velmi arogantně, přestupek chtěl řešit ve správním řízení a zpochybňoval činnost svědka (policie). Svědek [příjmení] uvedl, že předmětného dne na služebním vozidle nastavoval radar dle stanovených směrnic. Jeho kolega řídil. K jednání žalobce dále uvedl, že stále se rozčiloval ohledně majáku a něco sporoval. K předložené listině, záznamu o přestupku, uvedl, že čísla autíčko [číslo] a náklaďák 130, jsou limity rychlostí, sám nastavoval jenom limit měření, jinak rychlosti jsou v radaru nastaveny. Dále svědek neuměl vysvětlit, co znamená v záznamu údaj 46 km/h., a že záznamy o měření nevyhotovovali, to vyhotovuje třetí osoba. Z usnesení Městského úřadu Písek ze dne [datum] vyplývá, že řízení zahájené z moci úřední vedené proti žalobci o předmětném přestupku bylo zastaveno podle ustanovení § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo obviněnému prokázáno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Z daňového dokladu Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] vyplývá, že advokát vyfakturoval žalobci za zastoupení v předmětném přestupkovém řízení částku 13 053,31 Kč.

6. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce uplatnili u žalované nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem dne [datum], žalovaná sdělila dopisem ze dne [datum] své odmítavé stanovisko.

7. Soud hodnotil důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co účastníci uvedli. Uzavírá následující skutkový stav. Žalobce byl dne [datum] zastaven na sjezdu na obce Chlaponice v k. ú. [část obce], u [obec], zasahujícími policisty, když řídil vozidlo značky Volvo V 9, [registrační značka]. Důvodem silniční kontroly byla okolnost, že v 15.35 hod., na rychlostní silnici č. I/20 na 159. km, ve směru na [část Prahy] volném úseku, bylo policisty prováděno měření rychlostním přístrojem [příjmení] 10C a byla naměřena tímto radarem rychlost 157 km/h, v úseku povolené rychlosti 110 km/h. Uvedený přestupek v blokovém řízení žalobce nechtěl řešit, s překročení rychlosti nesouhlasil, sám požadoval projednání tohoto přestupku před správním orgánem a během kontroly se choval arogantně, s hlídkou nespolupracoval. Z jeho evidenční karty řidiče vyplývá, že v případě žalobce se jedná o recidivu páchání přestupků proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích z důvodu překročení maximální povolené rychlosti. Opakovaně dopustil obdobných přestupků a to dne [datum], dne [datum] i dne [datum]. Z důvodu uvedeného protiprávního jednání žalobce, věcně a místně příslušný správní orgán vydal dne [datum] příkaz podle zákona o odpovědnosti za přestupky, ve spojení se správním řádem. Proti tomuto příkazu žalobce podal pouze blanketní odpor. Ničeho nenamítal. Až v rámci ústního jednání dne [datum] sdělil, že ve správním řízení je zastoupen advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení]. Ústního projednání přestupku se sám nezúčastnil, a až advokát žalobce namítal okolnosti ovlivňující přesnost měření rychlosti zasahujícími policisty, zvláště špatné nastavení radaru v souladu s jeho návodem a namítal jeho špatné nastavení v okamžiku měření. Správní orgán provedl důkaz návodem k obsluze předmětného silničního radarového systému, dokladem o proškolení policistů i ověřovacím listem vydaného Autorizovaným metrologickým střediskem [právnická osoba] Zahájené řízení z úřední moci pak usnesením ze dne [datum] zastavil, podle ust. § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky, protože uzavřel po provedeném dokazování, že spáchání skutku nebylo žalobci prokázáno.

8. Podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve spojení s občanským zákoníkem (dále jen OdpŠk), který je předpisem obecným i pro posuzování odpovědnosti za škodu na straně státu, je pro vznik odpovědnosti státu za škodu potřeba splnění tří podmínek, kterými jsou vznik škody, nesprávný úřední postup (event. nezákonné rozhodnutí) a příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím.

9. Podle § 8 odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 14 odst. 3, je uplatnění nároku na náhradu škody podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2, se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

10. Soud nejprve zkoumal, zda žalobce splnil podmínku uplatnění nároku u žalované ve lhůtě uvedené v ust. § 15 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen [příjmení]). Jak bylo zjištěno shora provedenými důkazy, žalovaná obdržela žádost žalobce o náhradu škody dne [datum], lhůta k vyřízení žádosti tedy uplynula dnem [datum], vyjádření k této žádosti bylo žalovanou vydáno dne [datum], žaloba byla podána dne [datum], žádosti žalobce nebylo vyhověno, proto podání žaloby bylo po právu.

11. S ohledem na skutkové závěry projednávané věci na recidivitu žalobce o spáchání totožných přestupků, soud považuje za podstatné vyjádřit se k jeho jednání. Systém bodového hodnocení slouží všeobecně ke sledování opakovaného páchání přestupků nebo trestných činů. V České republice se typicky užívá jako nástroj, jímž je vynucováno dodržování pravidel silničního provozu. Bodový systém v České republice byl zaveden dne [datum] a funguje na bázi sbírání„ trestných“ bodů. Do registru řidičů body zaznamenává obecní úřad obce s rozšířenou působností a to nejpozději do 5 pracovních dnů, kdy mu bylo doručeno oznámení, nebo rozhodnutí o pravomocné sankci za porušení vybraných povinností v provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla. Po dosažení celkového počtu 12 bodů příslušný úřad neprodleně vyzve řidiče k odevzdání řidičského průkazu a to do 5 pracovních dnů od doručení výzvy. Jak bylo judikováno Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 30.9.2015, č.j. 6 As 114/2014 – 55,„ záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích je„ trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší správní soud v této souvislosti mj. podotkl, že zde nedochází k porušení zásady„ non bis in idem“ zakotvené v čl. 4 Protokolu [číslo] k Úmluvě, neboť záznam bodů je natolik spjat se samotným řízením o přestupku, popř. trestném činu, že nelze hovořit o druhém trestu uloženém v jiném řízení. Ostatně i podle rozsudku ESLP ve věci Malige proti Francii je záznam bodů podobný vedlejšímu trestu. Pokud jde o druhý rozměr zásady ne bis in idem, tj. o vztah mezi jednotlivým záznamem bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů, žalobce není ve smyslu článku 4 Protokolu [číslo] k Úmluvě znovu trestán za totéž jednání, za které byl již potrestán dříve. Pozbytím řidičského oprávnění je trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a tedy sankcí sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu. Není tedy dána totožnost skutku, a nejedná se tak o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání, a proto ani nemůže jít o opakovaný postih podle článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě“. Bodový systém byl zaveden do právního řádu zákonem č. 411/2005 Sb., kterým byl změněn zákon o silničním provozu a některé další zákony s účinností od [datum]. Z důvodové zprávy tohoto zákona vyplývá, že„ bodový systém obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány trestné body do určité výše. Účelem systému je zejména postihovat recidivu páchání přestupků proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Dostatečný preventivní účinek má pouze hrozba ztráty řidičského oprávnění. Na druhou stranu ale dává řidiči kdykoli před tím, než tento krajní důsledek nastane, možnost změnou svého chování pozitivně ovlivnit své postavení a hrozbu ztráty řidičského oprávněni svým aktivním postojem odvrátit“. Co se týče policistů řešících s přestupcem dopravní přestupek v blokovém či příkazním řízení, tito nejsou povinni ani zmocněni přestupce jakkoli informovat o výši bodů, která mu bude zapsána. Jak vyplynulo z výpovědi zasahujícího policisty, žalobce byl při kontrole arogantní a sám se domáhal projednání přestupku s ohledem na výsledky měření a nechtěl přiznat body, proto nesouhlasil s vyřízením přestupku v blokovém řízení.

12. V projednávané věci žalobce tvrdil, že mu vznikla škoda v podobě nákladů obhajoby v důsledku nedůvodně vedeného přestupkového řízení. Ve smyslu ust. § 101 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. označil pochybení správního orgánu v přestupkovém řízení a zpochybnil fakt, že správní orgán vůči žalobci přestupkové řízení zahájil, ačkoliv v průběhu dokazování se ukázalo, že podklady policejního orgánu byly nedostatečné a rozporné. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1099/19 v němž soud zdůrazňuje, že v „ každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí a tedy spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy zapotřebí zkoumat jak daný postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů“. V uvedené věci posuzované Ústavním soudem však došlo k závažnému pochybení policistů při dokumentaci dopravní nehody osobního automobilu stěžovatele a poškození, kdy skutková otázka naplnění znaků skutkové podstaty spáchání přestupku byla řešena znaleckým zkoumáním. V bode 16. [příjmení] pak Ústavní soud současně zdůraznil, že„ v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí a tedy spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy zapotřebí zkoumat jak daný postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů“. V nálezu sp. zn. II. ÚS 3005/14 ze dne [datum] Ústavní soud rovněž konstatoval, že„ pokud se správní orgány v přestupkovém řízení dopustily procesních pochybení v intenzitě, která„ mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé již nemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla napravena zjištěná procesní pochybení, nelze tuto okolnost klást k tíži stěžovatele v tom směru, že mu nenáleží nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení podle zákona o odpovědnosti státu. To nicméně neznamená, že by každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, zakládající bez dalšího odpovědnost státu za škodu podle zákona o odpovědnosti státu. Ústavně zaručené právo na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny se totiž neuplatní např. tehdy, je-li uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku spíše přímým důsledkem procesní taktiky obviněného, příp. jeho právního zástupce, založené na„ obstrukčním“ jednání, než liknavosti či jiného pochybení správního orgánu“.

13. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h a více nebo mimo obec o 50 km/h a více. Podle § 18 odst. 3 téhož zákona přitom řidič (osobního) motorového vozidla smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/h (na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 km/h). Jak vyplývá z listin správního orgánu, v projednávané věci, správní orgán postavil svá rozhodnutí na tom, žalobce uvedené ustanovení porušil, neboť dne [datum], v 15.35 hod., na silnici č. I/20 na 159. km, ve směru na [část Prahy] prováděno měření rychlostním přístrojem [příjmení] 10C osobního vozidla [registrační značka], a byla naměřena tímto radarem rychlost 157 km/h v úseku povolené rychlosti 110 km/h. Dle právního názoru vysloveného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14.1.2014, č.j. 5 As 126/2011-68„ v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku. Pokud tedy správní orgán dne [datum] vydal příkaz o protiprávním jednání žalobce, postupoval v souladu se zákonem, z úřední činnosti. Shromáždil důkazy, včetně ověřovacího listu autorizované metrologického střediska. Shromážděné důkazy vytvořily jasnou představu o průběhu celého skutkového děje a bez důvodné pochybnosti z nich vyplývá přesvědčivý závěr o tom, že žalobce překročil maximálně dovolenou rychlost o více než 50 km/h. To vyplývá jak z úředního záznamu sepsaného zasahujícími policisty (k použitelnosti úředního záznamu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2017, č.j. 1 As 53/2017-42, nebo ze dne 20.9.2018, č.j. 4 As 135/2017-42). [ulice] pořízeného měřícím zařízením [příjmení] 10C je jednoznačně zobrazeno měřené vozidlo, jakož i jím dosažená rychlost (157 km/h). Předmětný silniční radarový systém tedy byl ověřen v souladu se zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, z čehož plyne závěr, že měřící zařízení bylo schopné správně změřit rychlost vozidla. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích ze dne 27.9.2016, č.j. 3 As 9/2013-35, nebo ze dne 27.9.2016, č.j. 1 As 101/2016-77, tento ověřovací list je veřejnou listinou, u níž se presumuje správnost. Ostatně i z další judikatury vyplývá, že za dostačující podklad lze považovat ověřovací list vydaný metrologickým ústavem a osvědčení zasahujících policistů pro užívání měřícího zařízení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24.4.2008, č.j. 7 As 39/2007-66, nebo ze dne 21.9.2015, č.j. 1 As 79/2015-56). Judikatura Nejvyššího správního soudu se přitom zabývala i dalšími žalobcem tvrzeními skutečnostmi v přestupkovém řízení, a to včetně důsledků nedodržení návodu k obsluze (srov. rozsudky ze dne 16.1.2013, č.j. 3 As 82/2012-27, ze dne 27.9.2016, č.j. 1 As 101/2016-77, nebo ze dne 26.1.2015, č. j. 8 As 109/2014-71). Podle konstantní soudní judikatury je pro věc tedy klíčové, že důkaz o rychlosti byl pořízen radarem, který splňoval všechny zákonné požadavky a současně byl v souladu se zákonem o metrologii ověřen (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2011, č.j. 1 As 42/2011-115).

14. V posuzovaném přestupkovém řízení místem měření byla silnice č. I/20, mimo obec, kde byla stanovena nejvyšší dovolená rychlost 110 km/h, kdy bylo započato měřením rychlosti a na radaru obsluhující policajt nastavil limit 90 km/h [číslo] km/h. Žalobci však byla naměřena rychlost [číslo]. Přestože výslechem policistů nebylo prokázáno dodržování návodu k obsluze radaru při měření rychlosti, protože byly nastavené nižší limity, objektivně však uvedená skutečnost neprokazuje, že nebyl žalobcem dne [datum] spáchán přestupek spočívající v překročení zákonem dovolené rychlosti mimo obec, a že zahájení přestupkového řízení nebylo důvodné. V daném případě se jednalo o měření rychlosti radarem [příjmení] 10C, který je zabudovaný ve služebním vozidle PČR a tento typ rychloměru byl ověřován autorizovaným metrologickým střediskem jako nedílná součást služebního vozidla a byl shledán způsobilým k měření rychlosti. Samotné měření prováděli policisté služebně zařazení k dopravní policii, zaměření na dohled nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích, kdy správní orgány nemají důvod zpochybňovat odbornou způsobilost těchto osob. Znalost předpisů obsluhy radarového rychloměru tak spadá do povinností dopravních policistů. Zasahující policista, který prováděl obsluhu radaru, však nebyl schopen správnímu orgánu, k námitce žalobce, vysvětlit nastavení radaru a co je test RADAR-TACHO. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3.5.2017, sp. zn. 6 As 40/2017, který detailně popisuje průběh měření předmětným měřičem [příjmení] 10C. Z citovaného rozsudku vyplývá kromě jiného i průběh automatických korekcí měřícího přístroje [příjmení] 10C, a skutečnost, že probíhá ještě ověření výsledku měření a kontroluje se správnost měření a pokud by kontrola ukázala více než povolenou odchylku, bylo by měření přístrojem automaticky anulováno. Vše probíhá automaticky. Zda uvedené nedodržení návodu k použití radaru [příjmení] 10C mohlo mít za následek ovlivnění výsledku měření rychlosti jízdy vozidla žalobce dne [datum] v daném místě, a v jakém rozsahu, však z obsahu listin správního orgánu nikterak objektivně nevyplývá. Pro srovnání soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2018, č. j. 4 As 159/2018 - 37, v němž Nejvyšší správní soud poukázal na skutečnost, že pachatelé přestupků spočívajících v překročení maximálně dovolené rychlosti používají„ typizované námitky (nedodržení návodu k obsluze radaru, nekonkrétní tvrzení ohledně absence či naopak existence zvláštního dopravního značení v místě měření rychlosti apod.) ... (srov. rozsudek NSS ze dne 8.3.2018, čj. 4 As 152/2017 - 30, bod 15, a tam citovaná další judikatura). Za těchto okolností lze opět obecně možno pouze poukázat na nevěrohodnost takovýchto typizovaných námitek a tvrzení. (…) Za této situace Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud považuje stěžovatelem požadované provedení důkazu návodem, resp. výpovědí policistů či znaleckým posudkem za nepotřebné a rozporné se zásadou procesní ekonomie. Ověřovací list rychloměru ve správním spise dokládá, že rychloměr byl řádně certifikován, tj. byl technicky plně způsobilý k měření. Záznam o měření je jednoznačný a nevyvolává žádné pochybnosti. Námitky stěžovatele proti způsobu měření, vzhledem k jejich obecné a standardizované podobě (srov. výše) nejsou způsobilé výsledek měření rychlosti relevantním způsobem zpochybnit tak, aby bylo nutné přistoupit k jejich dalšímu ověřování, např. provedením stěžovatelem navržených důkazů“. Dále soud odkazuje na rozsudek ze dne 26.2.2021, sp. zn. 4 As 283/2020. Pokud tedy předmětné přestupkové řízení bylo k námitce žalobce dne [datum] zastaveno, protože žalobci spáchání skutku nebylo prokázáno, nelze objektivně uzavřít v projednávané věci, že to bylo z důvodu nesprávného postupu správního orgánu, v souvislosti s zahájením přestupkového řízení dne [datum]. V této věci rovněž soudu nepřísluší přezkoumávat odůvodnění rozhodnutí správního orgánu o zastavení přestupkového řízení.

15. S poukazem na výše uvedené soud uzavírá, že v projednávané věci nebyla naplněna zákonná podmínka nesprávného úředního postupu [stát. instituce] ve věci vedené pod sp. zn. VV [číslo] [spisová značka] a podmínka příčinné souvislost mezi vznikem proklamované škody a nesprávným úředním postupem tohoto úřadu, spočívající v zahájení předmětného přestupkového řízení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 6 úkonů po 300 Kč (písemné vyjádření ze dne [datum], příprava účasti na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) celkem 900 Kč. Náhradu nákladů řízení je povinen žalobce zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení