64 C 162/2020-87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 47 926,18 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26 272,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 926,18 Kč od 29. 9. 2020 do 7. 3. 2021 a z částky 26 272 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem podaným soudu dne 16. 11. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky 47 926,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 9. 2020 do zaplacení. Uvedl, že dne 13. 4. 2019 došlo v [obec], na ulici [ulice], v místě křižovatky s ulicí [ulice], k dopravní nehodě, jejíž účastníky byli žalobce, řídící svůj osobní automobil zn. Peugeot 308 s registrační značkou (dále jen [registrační značka] [číslo], a [jméno] [příjmení], řídící svůj osobní automobil zn. Renault Twingo [anonymizováno], [registrační značka]. [jméno] [příjmení] byl pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou provozem svého vozidla u právní předchůdkyně žalované, [právnická osoba] Žalobce uplatnil původně u [právnická osoba] a následně také u žalované v souladu s § 9 zákona č. 168/1999 Sb., nárok na pojistné plnění vyplývající z toho, že mu [jméno] [příjmení] provozem svého vozidla způsobil na jeho vozidla škodu. [právnická osoba] ani žalovaná nezpochybnily plnou odpovědnost [jméno] [příjmení] za škodu vzniklou na vozidla žalobce. Žalovaná uspokojila uplatněné nároky žalobce pouze částečně, přičemž dopisem ze dne 9. 10. 2020 sdělila právnímu zástupci žalobce, že nároky žalobce již plně uspokojila. Žalovaná dosud neuhradila dále uvedené finanční požadavky, ačkoliv dle přesvědčení žalobce je povinna tak učinit. Žalovaná byla žalobcem naposledy dopisem ze dne 13. 9. 2020 vyzvána k plnění, přičemž z její odpovědi ze dne 9. 10. 2020 je zřejmé, že další uplatněné nároky žalobce plnit odmítá. Žalobce nadále požadoval na žalované zaplacení a) částky 21 654 Kč, což je rozdíl mezi částkou 63 966 Kč a mezi částkou 85 620 Kč, která vyjadřuje znalcem zjištěnou cenu vozidla před nehodou po odečtení ceny využitelných zbytků vozidla po nehodě, za kterou uvedené zbytky žalobce skutečně zpeněžil, b) částky 768 Kč, což je rozdíl mezi částkou na úhradu nákladů skladování zbytků vozidla ve výši 5 850 Kč a skutečně žalovanou vyplacenou částku za skladování zbytků zničeného vozidla, c) částky 13 057 Kč, což je rozdíl mezi částkou na úhradu nájemného za pronájem náhradního vozidla vyplacenou žalovanou a skutečně žalobcem zaplaceného nájemného za pronájem náhradního vozidla ve výši 22 717 Kč, d) částky ve výši 1 500 Kč, což je cena nové dálniční známky, která se stala zničením vozidla nepoužitelnou, přičemž na nově pořízené vozidlo musel žalobce zakoupit dálniční známku novou, e) částky 330,58 Kč, což je poplatek za provedení technické prohlídky poškozeného vozidla za účelem změny zápisů v evidenci vozidel, f) částky 743,80 Kč a 743,80 Kč, což je nájemné za dvě pronajmutí valníku k přepravě zbytků zničeného vozidla z prostor společnosti [právnická osoba] a do STK a zpět, g) částky 800 Kč, což je správní poplatek spojený s přepisem vlastníka k poškozeného vozidlu v evidenci vozidel, h) částky 3 000 Kč, což je odměna znalce za ocenění vozidla, i) částky 1 020 Kč, což je cena pohonných hmot spotřebovaných při přepravě zbytků poškozeného vozidla z prostor společnosti [právnická osoba] do autorizovaného servisu zn. Peugeot Auto [právnická osoba], v [obec], [ulice a číslo], kde žalobci bylo sděleno, že oprava by byla u nich příliš drahá na to, aby se vyplatila, a byl mu doporučen autoservis [jméno] [příjmení] v [obec], [anonymizováno] 13, kde i tento podnikatel po podrobné prohlídce vozidla rovněž žalobci sdělil, že oprava auta by byla neekonomická. Vozidlo bylo také prohlédnuto v autoservisu [právnická osoba], se sídlem v [PSČ] [obec] [obec], [ulice a číslo]. Poté žalobce zbytky vozidla převezl do místa svého bydliště, do [obec], [adresa], kde je uložil na sousedním pozemku se svolením jeho majitele. Při převozech zbytku vozidla žalobce použil svého vozidla zn. MITSUBISHI [anonymizována dvě slova] s [registrační značka], j) částky 100 Kč, což je cena pohonných hmot spotřebovaných při přepravě zbytku poškozeného vozidla - z místa klientova bydliště do prostor STK v [obec], - z prostor STK v [obec] do místa klientova bydliště, za použití klientova vozidla zn. MITSUBISHI [anonymizována dvě slova] s [registrační značka] [anonymizováno], k ) částky 1 491 Kč, což je cena pohonných hmot spotřebovaných dne 16. 5. 2019 při jízdě žalobce půjčeným autem do [obec] za účelem prohlídky vyhlédnutého vozidla a zpět, l) částky 348 Kč, což je cena jízdenky zakoupené žalobcem pro jízdu vlakem do [obec] za účelem uzavření kupní smlouvy a převzetí nového vozidla, m) částky 2 370 Kč, což je cena pohonných hmot spotřebovaných dne 16. 5. 2019 při jízdě žalobce novým autem z [obec] do místa žalobcova bydliště. Své nároky uplatnil z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle přísl. ustanovení zákona č. 168/1999 Sb.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nároky uplatněné žalobce na doplatek plnění z předmětné škodné události neuznala ani co do důvodu ani co do výše. Nesporovala okolnosti o škodné události dne 13. 4. 2019 ani okolnosti o zavinění provozovatele vozidla Renault Twingo [anonymizováno] [registrační značka], který měl u žalované sjednané zákonné pojištění tohoto vozidla. Uvedla, že předmětnou pojistnou událost likvidovala formou finanční totální škody na vozidle zn. Peugeot 308, [registrační značka] ve vlastnictví žalobce, ve výši 63 966 Kč bez DPH, když od obvyklé ceny vozidla 95 867 Kč bez DPH byly odečteny použitelné zbytky vozidla. Ocenění hodnoty zbytků vozidla proběhla formou elektronické aukce TotalCar, kdy byla zjištěna jejich prokazatelná hodnota ve výši 31 901 Kč. Při likvidaci pojistné události ze strany žalobce byl doložen znalecký posudek, kdy obvyklá cena byla stanovena znalcem na částku 129 500 Kč vč. DPH (107 025 Kč bez DPH). Znalec stanovil obvyklou cenu vozidla s využitím ceníku [příjmení] a další vozidla z podkladů v rámci trhu nejsou v posudku použita. Žalovaná při likvidaci události vycházela v ocenění vozidla jednak z expertního systému spol. CEBIA a dále průzkumem trhu vozidel, jak je uvedeno i ve výpočtu plnění. Pro kontrolu byl proveden ještě výpočet obvyklé ceny v expertním systému (v příloze dokumentů) TotalCAR, kdy byla zjištěna reálná cena ve výši 113 967 Kč vč. DPH, tj. 94 188 Kč bez DPH. Žalovaná provedla výpočet ze dvou expertních systémů a i průzkumem trhu. Znalec pouze vycházel z jednoho expertního systému. Každý expertní systém v sobě zahrnuje různá vozidla a záleží, z jakých zdrojů na trhu vozidel čerpá. Z doloženého vyplývá, že stanovení obvyklé ceny vozidla je vždy v určitém rozpětí a žalovaná hradila obvyklou cenu. Hodnota zbytků vozidla byla stanovena oceněním v systému TotalCAR na cenu 38 600 Kč vč. DPH, tj. 31 901 Kč bez DPH. K prodeji vozidla za výše uvedenou cenu nedošlo, protože žalobce neponechal vozidlo v původním stavu tak, jako bylo zdokumentováno při prohlídce, ale vozidlo z vlastní vůle rozebral. Z tohoto důvodu dražitel vozidlo nepřevzal. Žalobce si následně prodal zbytky vozidla (poškozené vozidlo) sám, ale není doloženo za jakou cenu, kdy, komu a v jakém stavu. Uvedla dále, že žalobcem byla doložena faktura za parkovné, uložení v hale odtahové služby, na dobu 13.4 – 21.5.2019, na částku 5 850 bez DPH. Faktura č. H1101458 byla vystavena dne 22. 5. 2019. Pojišťovnou byla uhrazena částka 5 082 Kč za dobu 13. 4. – 10. 5. 2019. Důvodem bylo, že likvidace pojistné události byla ukončena dne 9. 5. 2019 a písemně oznámena výplata plnění žalobci dopisem ze dne 10. 5. 2019. Likvidace tak byla provedena na dobu do provedené likvidace škody na vozidle, tj. dobu nezbytně nutnou. Při likvidaci žalované nebylo doloženo a nebylo ani známo, kde se vozidlo nacházelo po termínu 21. 5. 2019. Je proto otázkou, zda uložení vozidla v hale spol. [právnická osoba], bylo účelné. Žalobce má sídlo na adrese [příjmení] [obec a číslo], což je rodinný dům s pozemkem a garáží (foto v dokumentech). Žalobce měl možnost vozidlo zabezpečit a nenavyšovat tím náklady. K tomu doložila fotodokumentaci i mapy, kdy z místa nehody to má žalobce do svého bydliště 3,3 km a vozidlo bylo odvezeno do místa [právnická osoba] 4 km. Žalované byla doložena faktura [číslo] kde je účtován pronájem vozidla za dny zapůjčení 27. 4. – 28. 5. 2019 (32 dní), za cenu 22 080 Kč bez DPH. Žalovaná při likvidaci však uhradila pronájem vozidla na dobu nezbytně nutnou a účelnou do doby provedení likvidace, tj. do 10. 5. 2019. Dobu do 28.

5. Požadovanou žalobcem proto nelze považovat za účelné vynaložení nákladů. Poukázala dále na to, že v databázi České kanceláře pojistitelů bylo zjištěno, že žalobce vlastnil v době vzniku události další vozidlo Mitsubishi L200, které mohl využít místo zapůjčeného vozidla Škoda Octavia a z tohoto důvodu není zapůjčení náhradního vozidla v projednávané věci ani účelné. Že toto vozidlo využíval, potvrzuje žalobce sám v předmětné žalobě. Nové vozidlo, které žalobce pořídil, je evidováno v databázi České kanceláře pojistitelů od 27. 5. 2019. Zapůjčení náhradního vozidla do 28. 5. tedy není účelné. K nákladům nákupu dálniční známky k novému vozidlu dále uvedla, že na základě zák. č. 168/1999 Sb., § 6 odst. 2 písm. b) z povinného ručení hradí pojistitel škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat. Nároky vzniklé s pořízením nového vozidla nelze hradit. Za takovou škodu pojištěný neodpovídá. Žalované nebyl ani doložen žádný dokument o vynaložení nákladů. K nákladům spojeným s provedenou evidenční, či technickou kontrolou žalovaná dále uvedla, že pokud by byl prodej poškozeného vozidla realizován přes [právnická osoba], jak bylo sděleno v dopise o výplatě plnění, tak by tyto náklady klientovi nevznikly, jelikož tato služba zahrnuje i zajištění odtahu na evidenční kontrolu i úhradu poplatku spojeného s tímto úkonem, protože tyto náklady hradí ten, kdo vozidlo kupuje. Žalované nebyl ani doložen žádný dokument o vynaložení těchto nákladů. Požadovaná úhrada za znalečné nebyla provedena, jelikož nebyla uznána výše obvyklé ceny určená znalcem. K nárokům za pohonné hmoty dále uvedla, že žalobce tvrdí, že vozidlo převážel k různým subjektům a ty mu vždy potvrdili, že oprava vozidla není ekonomická. Bylo tedy potvrzeno to, co bylo žalobci sděleno žalovanou od počátku likvidace, kdy po provedené prohlídce dne 23. 4. bylo v zápise uvedeno, že se jedná o totální škodu a náklad na opravu překročí obvyklou cenu vozidla. Likvidace tedy proběhla formou finanční totální škody s odpočtem použitelných zbytků. Z uvedeného důvodu převoz poškozeného vozidla nebyl zcela zjevně účelný a za takovou škodu neodpovídá pojištěný. K nárokům pod písm. k ) l) m) za pohonné hmoty a jízdenky na prohlídku a pořízení nového vozidla žalovaná poukázala na skutečnost, že na základě zák. č. 168/1999 Sb., § 6 odst. 2 písm. b) z povinného ručení hradí pojistitel škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat. Nároky vzniklé s pořízením nového vozidla proto nelze hradit. Za takovou škodu pojištěný neodpovídá. Při likvidaci pojistné události nebyl ani doložen žádný dokument o vynaložení těchto nákladů.

3. Ve svém podání ze dne 14. 1. 2021 žalobce omezil svůj nárok o částku 21 654 Kč z důvodu plnění žalovanou. O částečném zpětvzetí nároku bylo pravomocně rozhodnuto soudem dne 15. 7. 2021. Plnění bylo poskytnuto žalovanou z titulu doplatku skutečné škody za poškozené vozidlo, tj. doplatku obvyklé ceny vozidla ke dni škodné události.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 13. 4. 2019 došlo k dopravní nehodě, při které byl poškozen osobní automobil ve vlastnictví žalobce zn. Peugeot 308, [registrační značka]. Viníkem dopravní nehody bylo osobní vozidlo zn. Renault Twingo, [registrační značka], které bylo u žalované pojištěné pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že žalobce uplatnil své nároky u žalované podle zvláštního zákona a žalovaná šetření této pojistné události ukončila dne 9. 5. 2019. Žalovaná z předmětné pojistné události vyplatila pojistné plnění, které žalobce při uplatnění svého nároku prokázal. Na poškozeném vozidle byla likvidovaná náhrada škody formou totální škody a za poškozené vozidlo bylo plněno po ukončení šetření pojistné události žalobci ve výši 63 966 Kč a po podání žaloby ve výši 21 654 Kč, jako doplatek za skutečnou cenu vozidla.

6. Z dopisu žalované ze dne 10. 5. 2019 vyplývá ukončení šetření této pojistné události a plnění za poškození vozidla ve výši 63 966 Kč. Z doplňující informace k pojistnému plnění dále vyplývá, že žalovaná likvidovala poškození vozidla formou totální škody a stanovila obvyklou cenu vozidla bez DPH ve výši 95 867 Kč a hodnotu zbytků vozidla ve výši 31 901 Kč.

7. Z dopisu žalované ze dne 18. 9. 2019 a ze dne 20. 12. 2019 dále vyplývá, že žalovaná poskytla odškodnění po ukončení šetření pojistné události ve výši 9 666 Kč v souvislosti se vzniklými náklady spojenými se zapůjčením náhradního vozidla, kdy akceptovala dobu zapůjčení od 27. 4. 2019 do 10. 5. 2019, kdy určila výši nákladů půjčovného bez DPH v celkové výši 17 600 Kč a korekci doby zapůjčení hodnotila částkou 12 420 Kč. Z uvedeného titulu poskytla plnění žalobci ve výši 9 660 Kč. Žalobci dále po ukončení šetření pojistné události žalovaná vyplatila částku 5 082 Kč v souvislosti s úhradou nákladů spojených s úschovou poškozeného vozidla od 13. 4. 2019 do 10. 5. 2019, tj. za 28 dnů.

8. Z dopisu žalované ze dne 22. 10. 2019 vyplývá, že v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody za zapůjčené vozidlo akceptovala dobu zapůjčení do 10. 5. 2019. Z obsahu vyjádření a dopisu žalované dále vyplývá, že žalobce uvedený nárok uplatnil až dne 22. 5. 2019, tj. po ukončení šetření pojistné události a další dotaz vznesl na žalovanou dne 28. 5. 2019. Fakturaci o náhradním vozidle žalobce dokonce doložil žalované až dne 26. 8. 2019, kde byla fakturována denní sazba nájmu ve výši 690 Kč, bez DPH za období od 27. 4. 2019 do 28. 5. 2019 ve výši 26 717 Kč s DPH.

9. Z kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2019 vyplývá, že žalobce jakožto kupující uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo značky Peugeot, rok výroby 2014 za kupní cenu 249 000 Kč.

10. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], který byl vyhotoven až dne 5. 11. 2019, tj. po ukončení šetření pojistné události, dále vyplývá, že posudek byl zadán žalobcem, k ocenění vozidla Peugeot 308, [registrační značka] až ke dni 10. 10. 2019. Úkolem znalce bylo stanovit obvyklou cenu osobního vozidla ke dni dopravní nehody dne 13. 4. 2019. Znalec použil podklady pro stanovení obvyklé ceny, a to vlastní kartotéku, znalecký standard, technickou dokumentaci výrobce vozidla, dále auto katalog Eurotax, [příjmení] [příjmení] a Tip Cars a z údajů zadavatele. Znalec hodnotil, že oceňované vozidlo nebylo v minulosti opravováno, ani poškozeno a okolnost, že na vozidle byla provedena běžná údržba. Znalec ke stanovení ceny použil katalog obdobných obchodovaných vozidel v daném období [právnická osoba] [příjmení], kde podle tohoto katalogu v databázi obchodovaných vozidel při počtu najetých km byla průměrná cena vozidel od částky 105 100 Kč, včetně DPH až 130 000 Kč, včetně DPH. Obvyklou cenu vozidla tak stanovil na částku 129 500 Kč včetně DPH.

11. Z potvrzení účasti na dopravní nehodě ze dne 13. 4. 2019 vyplývá, že k dopravní nehodě došlo dne 13. 4. 2019 a účastníkem dopravní nehody bylo vozidlo žalobce Peugeot 308 a vozidlo Renault Twingo, které mělo vydanou mezinárodní pojistnou kartu u žalované v předmětném období. V případě vozidla Peugeot došlo k poškození předního nárazníku, masky kapoty, chladiče, levého předního blatníku, levého předního osvětlení, čelního skla, levých zadních dveří, levého zadního blatníku a k poškození střechy. Odhadnutá škoda na vozidle byla ve výši 80 000 Kč.

12. Z daňového dokladu vyhotoveného dne 21. 5. 2019 vyplývá, že daňový doklad byl vyhotoven společností [právnická osoba], se sazbou DPH ve výši 21% za zapůjčení valníku pro přepravu na částku 900 Kč, bez DPH na částku 743,80 Kč. Z dalšího daňového dokladu uvedené společnosti, který byl vystaven dne 26. 6. 2019, dále vyplývá, že zapůjčení valníku bylo fakturováno opět se sazbou DPH ve výši 21%, částka ve výši 900 Kč, bez DPH ve výši 743,80 Kč.

13. Ze smlouvy o nájmu vyplývá, že žalobce si zapůjčil jako nájemce od pronajímatele [právnická osoba] přívěsný vozík od 26. 6. do 27. 6., za půjčovné ve výši 900 Kč za každých započatých 24 hodin.

14. Z daňového dokladu vystaveného dne 30. 5. 2019 dále vyplývá, že dodavatelem [právnická osoba] byl vydán daňový doklad se splatností 13. 6. 2019 pro žalobce jako odběratele k zaplacení částky 26 717 Kč, s 21% DPH za zapůjčení náhradního vozidla v období od 27. 4. 2019 do 28. 5. 2019, s denní sazbou ve výši 690 Kč, bez DPH.

15. Z příjmového dokladu ze dne 30. 5. 2019 vyplývá, že půjčovné žalobce uhradil po ukončení šetření předmětné pojistné události.

16. Z opisu technického průkazu vozidla č. [anonymizováno] [číslo] dále vyplývá, že osobní automobil Peugeot 308 měl první registraci v ČR dne 18. 7. 2011. Provoz vozidla byl omezen od 6. 9. 2011 do 20. 9. 2011 podle záznamu a technická prohlídka o osvědčení technické způsobilosti vozidla byla platná od 4. 9. 2017 do 4. 9. 2019. Žalobce byl registrován jako vlastník a provozovatel uvedeného vozidla od 7. 9. 2011.

17. Z výpisu transakce u peněžního ústavu [příjmení] [příjmení] ze dne 28. 12. 2019 dále vyplývá, že žalobce ze svého účtu uhradil prodejci kupní cenu vozidla 20. 5. 2019 ve výši 249 000 Kč, dále dne 13. 5. 2019 obdržel pojistné plnění od žalované ve výši 63 966 Kč, dne 20. 9. 2019 částku ve výši 9 660 Kč a dne 27. 12. 2019 částku ve výši 5 082 Kč. Z uvedeného výpisu transakcí dále vyplývá, že žalobce dne 1. 7. 2019 obdržel za zbytky poškozeného vozidla částku 25 900 Kč.

18. Z výpisu České kanceláře pojistitelů ze dne 5. 2. 2021 soud dále zjistil, že v období, kdy došlo k předmětné pojistné události, žalobce byl vlastníkem a provozovatelem vozidla Mitsubishi [registrační značka] a měl uzavřenou pojistnou smlouvu u [právnická osoba] k tomuto vozidlu v období od 24. 1. 2017 do 23. 1. 2020 a rovněž provozoval další vozidlo neuvedeného typu, [registrační značka] a pojistnou smlouvu měl uzavřenou u žalované k tomuto vozidlu v období od 30. 10. 2007 do 29. 10. 2020.

19. Ze zápisu o poškození vozidla ze dne 23. 4. 2019 dále vyplývá, že mobilní technik žalované provedl prohlídku poškozeného vozidla v [obec]. Konstatoval díly na výměnu i nutnost provedení prací a lakování s tím, že náklady na opravu vozidla dle mobilního technika žalované, překročí zřejmě obvyklou cenu vozidla a že navrhuje likvidaci formou totální škody s odečtením použitelných zbytků. Žalobce odmítl zápis o poškození motorového vozidla podepsat. Podle zápisu byl přítomen uvedené prohlídce.

20. Z výpovědi žalobce vyplývá, že 15. dubna si půjčil náhradní vozidlo u firmy [příjmení] a provozoval ho vlastně po dobu první aukce zbytků vozidla, do 20. května. Aukci zbytků vozidla na portálu zajišťovala žalovaná. Po první aukci naložil zbytky vozidla na půjčený podvalník, který jsem zapřáhnul za nákladní vozidlo, a odvezl ho k sobě domů na zahradu a tam bylo po dobu do druhé aukce, než to vydražil následný vydražitel, který si to potom odvezl už vlastním nákladem a mezitím jsem vlastně dojel na tu technickou prohlídku a udělal přeregistraci na registru vozidel.

21. Na základě dostatečných skutkových zjištění a nesporných tvrzení účastníků soud zhodnotil výše uvedené a provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř., a uzavírá v projednávané věci následující skutkový stav. Dne 13. 4. 2019 došlo ke škodné události, při které bylo poškozeno vozidlo žalobce Peugeot 308. Žalovaná byla pojistitelem vozidla škůdce. Dne 23. 4. 2019 v [obec] byla provedena prohlídka poškozeného vozidla mobilním technikem žalované. Prohlídky byl přítomen i žalobce, který byl informován o návrhu technika likvidovat pojistnou událost jako totální škodu. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že závěr technika žalované po uvedené prohlídce byl též podkladem pro likvidaci této události. O způsobu likvidace škody zaplacením hodnoty vozidla s odečtením upotřebitelných zbytků se žalobce dozvěděl již z dopisu žalované ze dne 9. 5. 2019. Rovněž dne 13. 5. 2019 obdržel i pojistné plnění za škodu, kterou u žalované uplatnil a prokázal. Žalobce si již dne 27. 5. 2019 zakoupil jiné vozidlo. Žalobce po ukončení šetření pojistné události 9. 5. 2019 a uplynutí 3 měsíců uplatnil u žalované další nároky z předmětné pojistné události. Dokládal je důkazy, které byly vyhotovené po ukončení šetření pojistné události, jako je znalecký posudek, daňové doklady za zapůjčení náhradního vozidla, na zapůjčení valníku nebo kupní smlouva. Jak bylo soudu prokázáno, žalobce ke dni škodné události byl vlastníkem a provozovatelem vozidla Mitsubishi [registrační značka]. Při jednání soudu dne 22. 9. 2022 byl tak žalobce poučen dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o prokázání účelnosti a nutnosti vynaložení požadovaných nákladů a prokázání příčinné souvislosti.

22. Podle ust. § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti"). Podle ust. § 3 odst. 1 ZoP pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle 3 odst. 2 ZoP, je vlastník tuzemského vozidla povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle ust. § 9 odst. 1 tohoto zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Podle ust. § 9 odst. 2 ZoP plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

23. Podle ust. § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále též„ o. z.“), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla. Podle ust. § 2951 odst. 1 o. z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § 2952 o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušli (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle ust. § 2861 o. z., při pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.

24. S odkazem na výše uvedenou právní úpravu soud uzavírá, že v obecné rovině je žalovaná, jakožto pojistitel viníka dopravní nehody a z provozu vozidla Renault Twingo [registrační značka], vůči žalobci jakožto poškozenému povinna uhradit nárok na náhradu škody dle § 2811 o. z., § 2758 o. z., § 2861 o. z., ve spojení s § 6, a § 9 ZoP.

25. Soud předně konstatuje, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 ZoP., je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem. Nemá povahu nároku na náhradu škody, ale dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. Základným předpokladem existence tohoto nároku je: 1) škodní událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí vyvolanou provozem dopravního prostředku. Pojištění odpovědnosti za škodu podle uvedeného zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle § 2927 a násl. o. z., tak i na osoby odpovídající za škodu podle § 2910 o. z., například na řidiče vozidla. I v projednávané věci však rozsah zákonného pojištění v souladu se ZoP (§ 3 odst. 2) a ust. § 2779 o. z., musí být rovněž vymezen v pojistné smlouvě mezi pojistitelem a pojištěným provozovatelem, a to v zásadě právními mantinely jimž jsou: 1) pozitivní definicí pojistné události (tzn. vymezením skutkových situací, na které se pojištění vztahuje), 2) negativní definicí výluk z pojištění (tzn. vymezením skutkových situací, na které se pojištění naopak nevztahuje, včetně ujednání o DPH) a 3) spodním a horním hodnotovým mantinelem (tzn. mimo jiné i spoluúčastí a horní hranicí pojistného plnění vymezujícími, jaká část náhrady újmy způsobené pojištěným je pojistným plněním z povinného pojištění kryta). Ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a v souladu s pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti s provozem vozidla se tak má zásadně pokrývat co nejširší okruh újem, které vzniknou v souvislosti s dopravními nehodami, aby jednak poškozenému byla poskytnuta možnost dosáhnout odškodnění, jednak aby i provozovatel vozidla mohl využít dobrodiní pojištění odpovědnosti za škodu vyvolanou relativně nebezpečnou činností, jíž je provoz silničního motorového vozidla. Na druhé straně však nejde o pojištění absolutní či všezahrnující, čemuž odpovídá pozitivní taxativní vymezení nároků, které jsou touto formou pojištěny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3521/2006). Především však je pojišťovna povinna plnit pouze úhradu těch nároků na náhradu škody, jež mají oporu v úpravě náhrady škody obsažené v občanském zákoníku ale i sjednaných výluk z pojištění a sjednané spoluúčasti. Škodou podle § 2894 o. z. je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu § 495 o. z. Podle dosavadní judikatorní definici, za škodu se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu § 2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Skutečnou škodou na věci je pak újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením, a při určení její výše se zásadně vychází z obvyklé ceny věci v době poškození, přičemž zároveň se přihlíží k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci (§ 2969 odst. 1 o. z.). Tím se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav (naturální restituce), tedy v případě provedení opravy poškozené věci může poškozený požadovat náhradu škody ve výši ceny opravy. Náhrada škody v penězích (relutární kompenzace) představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit na uvedení věci do původního stavu, avšak výše škody nemusí být určena jen vyúčtováním nákladů na její opravu. Lze vycházet z porovnání hodnoty věci, jakou měla v době poškození, oproti stavu po poškození s přihlédnutím k rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce. Zásadně tedy přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to porovnání ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, a náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. Ve svém nálezu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16 (body 32 a 33), Ústavní soud k otázce poškozeného vozidla konstatoval, že ekonomická hodnota vozidla (či obecně věci) není determinována pouze jeho "technickou" či "funkční" hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Bez pojmu užitku nelze pojem hodnoty rozumně formulovat. Tento užitek samozřejmě může spočívat v tom, že vlastník bude vozidlo užívat v rámci běžného provozu, avšak například i v tom, že se může v kterémkoliv okamžiku v závislosti na svých aktuálních potřebách a preferencích rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá. Dojde-li v důsledku protiprávního jednání k poškození věci, je proto ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech zmíněných ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická; tím by totiž a priori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci. Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek, a škoda na věci tudíž není plně nahrazena. Přitom, jak podotkl Ústavní soud již v nálezu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 1902/13, je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo. Pokud by poškozenému byly nahrazeny pouze náklady na opravu věci, a nikoli již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřinášela by již věc svému vlastníku stejný užitek, a škoda způsobená protiprávním jednáním či škodnou událostí by mu tak nebyla nahrazena v plném rozsahu.“ 26. Vzhledem k tomu, že při dopravní nehodě dne 13. 4. 2019 došlo k poškození vozidla žalobce v takovém rozsahu, že ho již nebylo z ekonomického hlediska výhodné opravovat, což žalobce ani nesporoval, lze posoudit výši škody na vozidle v částce, která odpovídá jeho obvyklé ceně před dopravní nehodou a kterou dokládal žalobce při likvidaci pojistné události znaleckým posudkem, kdy obvyklá cena byla stanovena znalcem na částku 129 500 Kč vč. DPH (107 025 Kč bez DPH), přičemž z této částky je nutné odečíst částku za hodnota zbytků vozidla stanovenou oceněním v systému TOTALCAR na cenu 38 600 Kč vč. DPH, tj. 31 901 Kč bez DPH, nebo 25 900 Kč kterou žalobce skutečně obdržel za prodej vozidla na náhradní díly v souvislosti s jeho likvidací. Vzhledem k tomu, že žalobce je plátcem DPH a uvedené nesporoval, náleží žalobci za poškození vozidla částka nejvýše 75 124 Kč resp. 81 125 Kč, když žalovanou bylo plnění ve výši 63 966 Kč ke dni 10. 5. 2019, tj. ke dni ukončení šetření pojistné události a následně po podání žaloby ve výši 21 654 Kč, celkem ve výši 85 620 Kč. Nicméně dle názoru soudu je nutné vycházet též z pojistné smlouvy o zákonném pojištění vozidla škůdce a hodnotit ujednání účastníků o rozsahu spoluúčasti pojištěného a ujednání o DPH, což nebylo předmětem soudního přezkumu, protože žalobce v uvedeném rozsahu svůj nárok omezil a účastníci o ujednání rozsahu spoluúčasti pojištěného a DPH ničeho netvrdili. Smluvní limitaci náhrady škody občanský zákoník však nezakazuje a pouze v ust. § 2898 o. z. limitaci smluvní i zákonnou vylučuje v případě újmy člověku, na jeho přirozených právech a škod způsobených úmyslně, nebo z hrubé nedbalosti, což není projednávaný případ.

27. Soud se proto zabýval otázkou vzniku další žalobcem uplatněné škody a příčinné souvislosti uplatněných nároků s provozem pojištěného vozidla. Dle ust. § 6 odst. 2 písm. b) ZoP má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Z uvedeného vyplývá, že poškozený své nároky u pojistitele při šetření pojistné události do jeho skončení nejen uplatňuje ale taky i prokazuje, pokud ke škodě došlo za trvání pojištění odpovědnosti. Žalobce se v projednávané věci domáhá zaplacení částky 768 Kč, což dle žalobce je rozdíl mezi částkou na úhradu nákladů skladování zbytků vozidla ve výši 5 850 Kč a skutečně žalovanou vyplacenou částku za skladování zbytků zničeného vozidla. Jak bylo prokázáno, žalobce uplatnil svůj nárok u žalované po ukončení šetření pojistné události dne 9. 5. 2019 a doložil doklad o skladování do 21. 5. 2019, který byl vystaven dne 22. 5. 2019. Z jakého důvodu bylo nutné skladování poškozeného vozidla do 21. 5. 2019 však z provedeného dokazování nikterak nevyplývá. Dále se domáhal zaplacení částky 13 057 Kč, což je rozdíl mezi částkou na úhradu nájemného za pronájem náhradního vozidla vyplacenou žalovanou a skutečně žalobcem zaplaceného nájemného za pronájem náhradního do 28. 5. 2019. Z provedeného dokazování však nevyplývá ani účelnost ani nutnost pronájmu náhradního vozidla od 10. 5. 2019 do 28. 5. 2019, když žalovanou bylo plněno již dne 13. 5. 2019 a žalobce byl vlastníkem jiného vozidla. Žalobce dále požadoval zaplacení částky ve výši 1 500 Kč, což je cena nové dálniční známky, která se stala zničením vozidla nepoužitelnou, přičemž na nově pořízené vozidlo musel žalobce zakoupit dálniční známku novou, dále částky 330,58 Kč, což je poplatek za provedení technické prohlídky poškozeného vozidla za účelem změny zápisů v evidenci vozidel, dále částky 743,80 Kč a 743,80 Kč, což je nájemné za dvě pronajmutí valníku k přepravě zbytků zničeného vozidla z prostor společnosti [právnická osoba] a do STK a zpět, částky 800 Kč, což je správní poplatek spojený s přepisem vlastníka k poškozeného vozidlu v evidenci vozidel, a částky 3 000 Kč, za znalecký posudek, avšak z provedeného dokazování nevyplývá, že uvedené náklady vynaložil účelně a nutně v souvislosti s poškozením vozidla do 10. 5. 2019, kdy šetření bylo ze strany žalované ukončeno. Znalecký posudek navíc byl vypracován až dne 5. 11. 2019, a znalečné bylo uhrazeno dne 14. 11. 2019, poté co bylo žalovanou plněno již dne 13. 5. 2019. Z provedeného dokazování rovněž soud nemá za prokázané, že došlo k poškození čelního skla na vozidle Peugeot 308 (viz. protokol o dopravní nehodě) a že se jedná o účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků žalobce u žalované dle ust. § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., v případě požadavku na zaplacení znalečného ve výši 3 000 Kč. Žalobce o zastoupení právním zástupcem při uplatňování nároku u žalované ničeho netvrdil. Rovněž nebylo prokázané, že správní poplatky za změnu zápisu v evidenci vozidla byly nutně vynaložené v souvislosti s poškozením vozidla, a že byly nutně a účelně vynaložené náklady na pronájem valníku k přepravě zbytků poškozeného vozidla z prostor společnosti [právnická osoba] a do STK a zpět. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 1 020 Kč, což je cena pohonných hmot spotřebovaných při přepravě zbytků poškozeného vozidla z prostor společnosti [právnická osoba] do autorizovaného servisu zn. Peugeot Auto [právnická osoba], v [obec], částky 100 Kč, což je cena pohonných hmot spotřebovaných při přepravě zbytku poškozeného vozidla - z místa klientova bydliště do prostor STK v [obec], - z prostor STK v [obec] do místa bydliště žalobce, dále částky 1 491 Kč, což je cena pohonných hmot spotřebovaných dne 16. 5. 2019 při jízdě žalobce půjčeným autem do [obec] za účelem prohlídky vyhlédnutého vozidla a zpět, i částky 348 Kč, což je cena jízdenky zakoupené žalobcem pro jízdu vlakem do [obec] za účelem uzavření kupní smlouvy a převzetí nového vozidla, a částky 2 370 Kč, což je cena pohonných hmot spotřebovaných dne 16. 5. 2019 při jízdě žalobce novým autem z [obec] do místa žalobcova bydliště. Z provedeného dokazování vyplývá, že ke dni 10. 5. 2019 bylo šetření žalované ukončeno, že žalobce dne 13. 5. 2019 rovněž obdržel plnění za poškozené vozidlo, že byl vlastníkem jiného vozidla v době škodné události a nikterak nevyplývá, že vynaložení těchto nákladů bylo účelné a nutné k obnovení stavu poškozeného vozidla před škodnou událostí ani okolnost, že přeprava zbytků vozidla z prostor společnosti [právnická osoba] do autorizovaného servisu zn. Peugeot Auto [právnická osoba], v [obec] či z místa žalobcova bydliště do prostor STK v [obec] byla nutností k posouzení otázky totální škodě o vozidle, kterou žalobce navíc akceptoval. Soud tak uzavírá, že základní a právně významné skutečnosti o tom, že vynaložení požadovaných nákladů bylo nutným důsledkem dané škodné události ze dne 13. 4. 2019, z provedených důkazů nemá za prokázané (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 712/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

28. S poukazem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 6 úkonů po 300 Kč (písemné vyjádření ze dne 18. 2. 2021, 24. 2. 2021, příprava účasti na jednání 22. 9. 2022, 6. 2 2023 a účast na jednání 22. 9. 2022, 6. 2. 2023), celkem 1 800 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalobce povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení