64 C 2/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 95 241 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 212 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 68 029 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 540 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se jako veřejný zdravotní pojistitel podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, domáhala na žalované zaplacení částky 95 241 Kč s příslušenstvím z titulu zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedla, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě na [obec a číslo], ulice [ulice], kde se vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] střetlo s motocyklem [příjmení] [jméno], řízeným [jméno] [příjmení]. Motocyklista v důsledku střetu upadl, a následně narazil do zadní části osobního vozidla [značka automobilu], a utrpěl tříštivou otevřenou zlomeninu dolního konce levé kosti pažní, levého loketního kloubu, povrchovou oděrku kůže na pravé dolní končetině. [jméno] [příjmení] byl pojištěncem žalobkyně a žalobkyně z veřejného zdravotního pojištění vynaložila na léčení svého pojištěnce celkem částku ve výši 136 059 Kč. Svůj nárok uplatnila u žalované z titulu povinného ručení vozidla [značka automobilu], avšak žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně při uplatnění nároku akceptovala spoluzavinění poškozeného v rozsahu 30% a domáhala se po žalované zaplacení 70% celkových nákladů léčení ve výši 95 241 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], kdy splatnost své pohledávky vyvozovala doručením výzvy ze dne [datum]. Uvedla, že nesouhlasila s likvidací této škodné (pojistné) události, kdy řidič provozovaného vozidla sice nebyl pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu, nicméně byl vypracován znalecký posudek v průběhu trestního řízení [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], který konstatoval, že řidič vozidla mohl zareagovat na pohyb motocyklisty poškozeného minimálně tři sekundy před střetem, když byl ve vzdálenosti cca 11 metrů od místa střetu a poškozený mohl reagovat až na zjevné vybočení vozidla řidiče z levého do pravého jízdního pruhu cca 2 sekundy před střetem, což odpovídá reakci v řešení předstřetového děje. Znalec ve svém posudku též dospěl k závěru, že příčina vzniku nehodového děje spočívala v tom, že řidič nesledoval provoz v pravém jízdním pruhu, do kterého najížděl, a proto reagoval s delší reakční dobou, než obvyklou, na předjíždějící motocykl. Řidič vozidla mohl střetu s poškozeným zabránit, pokud by si ověřil dopravní situaci za vozidlem v pravém jízdním pruhu bezprostředně před začátkem najíždění do pravého jízdního pruhu. Poškozený v průběhu trestního řízení též vypověděl, že se rozhodl předjet před ním jedoucí vozidla, podíval se do zpětného zrcátka a započal toto vozidlo předjíždět z levé strany, neboť viděl, že se před něj může bezpečně zařadit. I svědek nehody [jméno] [příjmení] uvedl, že mezi jeho vozidlem a předjíždějícím vozidlem byla cca 20 metrová mezera, která byla dostatečná na zařazení předmětného motocyklu, který řídil poškozený. Způsob jízdy motocyklisty nebyl primární příčinou dopravní nehody. Důvodem střetu bylo to, že řidič vozidla [příjmení] při přejíždění z levého do pravého jízdního pruhu ohrozil poškozeného motocyklistu a tak došlo k bočnímu střetu a újmě na zdraví poškozeného. Považoval za viníka dopravní nehody řidiče automobilu, který si při přejíždění z levého do pravého jízdního pruhu nepočínal dostatečně opatrně, když v důsledku nesledování situace v provozu zvolil jízdní manévr, který nebyl natolik bezpečný a ohleduplný, aby nevyvolal nebezpečí vzniku škody na zdraví. Zastávala názor, že chování poškozeného zohledňuje jeho spoluzavinění na dopravní nehodě pouze v rozsahu 30%. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25Cdo 1054/2007 a ve věci sp. zn. 7 Tdo 918/2013.

2. Žalovaná uplatněný nárok zcela neuznala. Nesporovala skutečnosti, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kdy řidič vozila [značka automobilu], pan [jméno] [příjmení], v [obec a číslo] po ulici [ulice] při přejíždění z levého jízdního pruhu do pravého se střetl s motocyklem [značka automobilu], řízeného [jméno] [příjmení], že při dopravní nehodě pojištěnec žalobkyně [jméno] [příjmení] utrpěl škodu na zdraví a že v době dopravní nehody byla zákonným pojistitelem vozidla [příjmení]. Poukazovala na to, že řidič vozidla [příjmení] pan [jméno] [příjmení], byl zproštěn obžaloby rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací], neboť po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že s ohledem na chybějící míru zavinění a absenci porušení důležité povinnosti ze strany obžalovaného, ve smyslu trestního zákona se nejedná o trestný čin, případně přečin. Uvedla dále, že v trestním řízení nebylo možné určit, jak přesně k předmětné dopravní nehodě došlo. Dále ze znaleckého posudku, který byl proveden v trestním řízení, poukazovala na to, že jsou důležité i další okolnosti, jako například, že poškozený jel v koloně, která popojížděla pomalou rychlostí kolem 20 km/hod., motocyklista přitom jel nepřiměřenou rychlostí 60 km/hod., a to mezi vozidly u středové čáry, kde podle znaleckých posudků neměl bezpečnou vzdálenost od vozidel na obou stranách. Poškozený sám nedodržel bezpečný odstup od vozidel a uvedl, že na každé straně řídítek měl odstup přibližně 45 cm. Svým jednáním tedy hrubě porušil zákon o silničním provozu především ustanovení § 4 písm. a) zákona. Pokud jde o řidiče vozidla, jeho výhledové možnosti za dané dopravní situace byly takové, že při natáčení vozidla se současně ve stejném úhlu natáčela i jeho zrcátka a tím došlo ke zvětšení tzv. mrtvého úhlu, tedy úhlu, v němž řidič vozidla poškozeného vidět nemohl. Poškozený však byl povinen sledovat jízdu před sebou i za sebou, měl možnost též vidět znamení o změně směru jízdy vozidla, což řidič vozidla i učinil. Navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Žalobkyně při jednání soudu dne [datum] navrhovala změnu žaloby spočívající v době splatnosti své pohledávky a požadovala zákonný úrok ode dne [datum] do zaplacení, a to od okamžiku uplynutí 15 denní lhůty dle výzvy žalobkyně ze dne [datum]. Soud změnu žaloby pravomocně připustil.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporné, že dne [datum], v pondělí ve [údaj o čase] hod., došlo na místní komunikaci v [anonymizováno] ulici, ve směru jízdy k ulici [ulice], v blízkosti sloupu veřejného osvětlení, na [obec a číslo] – [část obce], k dopravní nehodě. Účastníkem dopravní nehody bylo vozidlo [příjmení], motocykl [příjmení] [jméno] a [značka automobilu]. [příjmení] [příjmení] bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalované z titulu zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Při dopravní nehodě byl zraněn řidič motocyklu [jméno] [příjmení], který byl pojištěncem žalobkyně z veřejného zdravotního pojištění. [příjmení] [příjmení] též utrpěl škodu na zdraví a žalobkyně vyplatila zdravotnickým zařízením na jeho léčbu, v souvislosti s utrpěnou újmou na zdraví, celkem částku 136 059 Kč. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dopisem ze dne [datum] a vyzvala žalovanou k náhradě nákladů hrazené služby poskytnuté zraněnému, a to do 15 dnů od doručení výzvy. Výše uvedené skutečnosti též byly osvědčené soudu z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne [datum] a z dopisu žalobkyně ze dne [datum]. Z vyjádření žalované ze dne [datum] pak vyplývá, že žalovaná odmítla poskytnout plnění z předmětné dopravní nehody, jelikož po provedeném šetření zjistila, že řidič vozidla nebyl shledán odpovědným za vznik škody.

6. Soud dále z listin spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] zjistil, že orgány činné v trestním řízení při ohledání místa dopravní nehody zjistily dopravní situaci následovně:„ ve směru jízdy byla povolena maximální rychlost 70 km/hod., komunikace byla dvouproudová, každý pruh o šíři 3,6 m. Jízdní pruhy byly odděleny dopravním značením V2A. Ohledali v konečném postavení vozidlo [anonymizováno], vozidlo [příjmení] a motocykl, který nebyl v konečném postavení. Na komunikaci byla zjištěna dřecí plocha, která vznikla pádem motocyklu. [příjmení] zkouška na zjištění alkoholu účastníků nehody byla negativní. Ve vylíčení události policií bylo uvedeno, že řidič vozidla [příjmení], [jméno] [příjmení], po ulici [ulice] řídil vozidlo [příjmení] v levém jízdním pruhu. V blízkosti sloupu veřejného osvětlení přejížděl z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu, přičemž se bočně střetl s řidičem motocyklu a při střetu došlo k pádu řidiče [příjmení], i motocyklu. [příjmení] [příjmení] svým tělem narazil do zadní části vozidla [anonymizováno], se kterým v pravém jízdním pruhu v koloně stál řidič [jméno] [příjmení]. Součástí protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne [datum] byl i situační plánek z místa dopravní nehody a fotodokumentace. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] vyplývá, že byl vyslechnut řidič vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení], který uvedl, že předmětného dne jel vozidlem [příjmení] po ulici [ulice], ve směru jízdy k ulici [ulice] v levém jízdním pruhu, ve vozidle jel sám, byl připoutaný, jel rychlostí cca 10 km/h, ale určitě ne více, než 20 km/h, s vozidlem jel v koloně a chtěl přejet do pravého jízdního pruhu, proto zapnul směrové světlo, vpravo pohledem do zrcátka zjistil, že v pravém pruhu stojí stříbrná dodávka, která měla před sebou odstup cca 10 metrů, do uvedené mezery se chtěl zařadit, přitom náhle došlo ke střetu s motocyklem, který se bočně střetl s pravým zrcátkem jeho vozidla. Po střetu motorkář nezvládl řízení a následně upadl a přitom se svým tělem sklouzl pod úroveň zadní části vozidla, které jelo v koloně před ním a které již v době nehody stálo. Dle jeho názoru řidič motocyklu jel v koloně mezi jízdními pruhy na přerušované čáře. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum], řidiče motocyklu [jméno] [příjmení], dále vyplývá, že uvedeného dne odjížděl od ulice [ulice], od prodejny [anonymizována dvě slova], na svém motocyklu [značka automobilu], a měl v úmyslu jet ulicí [ulice], směrem na [část obce]. Při jízdě přes most na ulici [ulice] se nacházel v pravém jízdním pruhu, kde byl provoz plynulý. V místě, kde již ulice [ulice] klesala směrem k ulici [ulice], začínala kolona volně popojíždějících vozidel v pravém i levém jízdním pruhu. V té chvíli již všichni sjížděli pomalou jízdou směrem k ulici [ulice]. V té chvíli se nacházel v pravém jízdním pruhu za nízkou rychlostí jedoucím osobním vozidlem. Rozhodl se, že vozidlo jedoucí před svým motocyklem předjede z levé strany. Začal vozidlo tedy předjíždět z levé strany, podíval se do levého i pravého zpětného zrcátka, a viděl, že může bezpečně vozidlo jedoucí před motocyklem předjet z levé strany. Než však začal předjíždět, tak viděl, že v levém jízdním pruhu bylo volné místo, kde může započít bezpečné předjíždění. Náhle z levého jízdního pruhu, zhruba na vzdálenost jednoho metru před jeho motocyklem, začalo přejíždět z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu osobní vozidlo, náhle pak následoval náraz motocyklu do levého předního blatníku vozidla, které přejíždělo z levého do pravého jízdního pruhu. Jako příčinu dopravní nehody označil nepozornost řidiče vozidla, které přejíždělo z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] svědka [jméno] [příjmení] dále vyplývá, že předmětného dne jel vozidlem [anonymizováno] na předmětné komunikaci, ve vozidle se nacházel též spolujedoucí [příjmení] [příjmení]. V určitém místě [anonymizováno] ulice se vytvořila kolona vozidel, v pravém jízdním pruhu stálo jeho vozidlo, v pravém jízdním pruhu bezpečně zastavil, a po krátkém stání uslyšel vzdálené skřípění pneumatik a následoval náraz do zadní části vozidla. [příjmení] střet vozidla a motocyklu neviděl. Žalobkyně se k trestnímu řízení připojila se svým nárokem dle ust. § 43 odst. 3 trestního řádu, což vyplývá z podání žalobkyně ze dne [datum]. V souvislosti s vyšetřováním předmětné dopravní nehody byl přibrán soudní znalec [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], který měl za úkol zodpovědět otázky o průběhu dopravní nehody, k příčině vzniku dopravní nehody, z technického hlediska stanovit rychlost jízdy vozidla [příjmení] i motocyklu, posoudit z technického hlediska reálnost výpovědi řidičů, účastníků dopravní nehody. Soudní znalec též vycházel ze spisového materiálu trestního řízení, jímž byl protokol o nehodě, plánek místa dopravní nehody, fotodokumentace, výpovědi účastníků a svědků mj. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Průběh nehodového děje, který usuzoval z konečné polohy vozidel, z rozsahu poškození automobilu i motocyklu, včetně stop z místa nehodového děje, pak řešil s podporou programu PC Crash, se simulací řešenou dopředným výpočtem. K posouzení otázky průběhu dopravní nehody v čase a prostoru uvedl, že z provedeného řešení vyplývá, že nárazová rychlost motocyklu mohla být cca 48 km/h a rychlost [značka automobilu] cca 20 km/h. Motocykl byl bezprostředně před střetem brzděn, což vyplývá i z výpovědi řidiče motocyklu i svědka [příjmení]. U vozidla [příjmení] nebylo uvažováno o brzdění, neboť je zřejmé, že řidič o motocyklu v podstatě nevěděl. Z provedené simulace vyplývá, že v čase 3,08 s před střetem mohl být motocykl cca 49 až 50 m. před místem střetu, jeho rychlost mohla být cca 61 km/h, v tomto čase mohl [značka automobilu] v levém jízdním pruhu jet rychlostí cca 20 km/h a mohla být jeho vzdálenost cca 16 až 17 m. S největší pravděpodobností motocykl se pohyboval v pravém jízdním pruhu, zda při předjíždění vybočil vlevo nebo se po celou dobu pohyboval v levé části pravého jízdního pruhu, nebylo možné dle znalce určit. Doložená dokumentace neumožňovala stanovit objektivní průběh předstřetového děje. Pokud by předpoklady v řešení předstřetového děje odpovídaly skutečnosti, pak řidič vozidla začal reagovat na pohyb motocyklu minimálně 3 s před střetem, když byl ve vzdálenosti cca 11 m. od místa střetu, a v té době pravděpodobně vozidlo jelo v levém jízdním pruhu a řidič motocyklu mohl reagovat až na zjevné vybočování vozidla [příjmení] z levého do pravého jízdního pruhu cca 2 s před střetem. Z technického hlediska uzavřel nepřijatelnost výpovědi řidiče a popisu střetového děje, i řidiče motocyklu [příjmení] k otázce rychlosti jeho jízdy. Po podání obžaloby [název soudu] byl též vypracován ve věci další znalecký posudek dne [datum], znalcem z oboru ekonomika strojírenství, oprava, ceny a odhad motorových vozidel, dopravní, silniční, městská, dopravní nehody, [jméno] [příjmení]. Znalec při vypracování znaleckého úkolu vycházel ze spisového materiálu, jímž byl protokol o nehodě v silničním provozu včetně plánku, z fotodokumentace policie, ze znaleckého posudku [anonymizováno]. [příjmení], z potvrzení účasti na dopravní nehodě, z úředních záznamů o podaném vysvětlení řidiče motocyklu i vozidla, svědků [příjmení] a [příjmení]. K místu dopravní nehody konstatoval, že se jedná o komunikaci [ulice] v [obec] směrem [ulice], s mírným klesáním komunikace. Při řešení vzniku a průběhu dopravní nehody znalec z technického hlediska měl k dispozici vstupní údaje z dokumentace Policie ČR, zaměřil místo dopravní nehody, provedl analýzu dopravní nehody i simulaci dopravní nehody s podporou PC. Znalec dále provedl rozbor možné trajektorie pohybu vozidla i motocyklu před dopravní nehodou a též hodnotil poškození motocyklu i poškození vozidla. Závěrem konstatoval, že na základě vyhodnocení podkladů zjistil, že řidič vozidla [příjmení] jel v levém jízdním pruhu komunikace v koloně vozidel a z důvodu provozu zpomalil na rychlost 20 km/h a nižší. V pravém jízdním pruhu zastavovalo vozidlo [anonymizováno] a za ním další vozidlo. Mezi těmito vozidly vznikl rozestup asi 10 m a řidič vozidla [příjmení] chtěl přejet z levého do pravého jízdního pruhu mezi tato vozidla. V pravém jízdním pruhu za vozidlem přijížděl řidič motocyklu, který jel rychlostí asi 60 km/h. Rozhodl se v pravém pruhu též vozidlo předjet, když byl motocykl asi 15 až 17 m před místem střetu, jel rychlostí 60 km/h a byl vzdálen od vozidla [příjmení] asi 5 až 6 m za vozidlem [příjmení], kdy začne provádět předjížděcí manévr, a když byl motocykl asi 5 až 9 metrů před střetem, blížil se ke středové čáře, jeho rychlost byla stejná. Když byl motocykl asi 4 m od místa střetu, pořád jel rychlostí asi 60 km/h a vyjížděl na střední dělící část a jel asi 0,5 m pravou přední částí od delící čáry a jeho rychlost byla asi 15 až 20 km/h. Následně pak dochází ke střetu levé boční části motocyklu s pravým zpětným zrcátkem vozidla [příjmení]. Na základě provedené analýzy pak znalec uvedl, že řidič motocyklu přijížděl po komunikaci rychlostí asi 60 km/h za vozidly, která v pravém jízdním pruhu zastavovala a stála. Motocyklista však nezačal zpomalovat a nemohl již za vozidly zastavit. Rozhodl se projet mezi vozidly po středové dělicí čáře a to bez zpomalení. Mezi pravou boční částí vozidla [příjmení] jedoucího v levém jízdním pruhu a levou boční částí dodávkového vozidla zastavujícího v pravém jízdním pruhu však byl rozestup asi 1,5 m. Motocyklista pro bezpečné projetí v rychlosti 60 km/h a současném příčném přemístění však potřeboval rozestup 2,8 m, což k dispozici neměl. Již z uvedeného hlediska lze vznik nehodového děje hodnotit jako chybu techniky jízdy řidiče motocyklu a jeho chybné užití komunikace, kdy v podstatě dojel kolonu vozidel v pravém i levém jízdním pruhu, svou jízdu nezpomalil a rozhodl se projet po středové čáře mezi vozidly. Rychlost vozidla [příjmení] přitom byla klesající, protože zpomalovalo za jinými vozidly a řidič motocyklu vozidlo neviděl, z čehož lze usuzovat, že reagoval až na střet. Znalec dále uvedl, že v podkladech spisu nejsou zaznamenány žádné brzdné stopy od motocyklu. Na podkladě početné grafické analýzy znalec vyhodnotil, že jak vozidlo [příjmení], tak i motocykl, započaly viditelně měnit směr jízdy asi 0,6 sekund před střetem, když vozidlo bylo asi 4 m a motocykl asi 11 m před střetem. V dané situaci proto dle znalce lze usuzovat, že řidič vozidla nemohl zabránit dopravní nehodě, neboť o motocyklu nevěděl, neměl o jeho pohybu žádnou informaci a jelikož v pravém jízdním pruhu byla vozidla, nemohl předpokládat ani pohyb motocyklisty ve středu komunikace mezi vozidly. Motocyklista však dojížděl zastavující vozidla v pravém i levém jízdním pruhu a zřejmě se rozhodl mezi vozidly projet, když se jednalo u něj o souběžnou jízdu jak v pravém, tak i v levém pruhu, nicméně v daném případě měl být dodržen od každého vozidla boční odstup 1 m a při šířce motocyklu s motocyklistou 0,8 m, když tak potřebný rozestup mezi vozidly (1 + 1 + 0,8) je 2,8 m. Tento prostor však motocyklista neměl k dispozici, mohl tak zabránit vzniku nehodového děje správnou technikou jízdy a správným užitím komunikace a tím, že nevyjíždí do prostoru mezi vozidly, kde nemá dostatek prostoru pro bezpečné projetí. Z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum], [datum] a z rozsudku [název soudu], 7. sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že znalec [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] předstřetový děj předmětné nehody analyzoval pouze z výpovědí, protože k dispozici neměl žádný objektivní podklad, a že pokud řidič motocyklu intenzívně brzdil před střetem, znamená to, že musel mezi vozidly jedoucími v jízdních pruzích jet. Nemohl tak dodržovat rychlost kolony, což znamená, že nějaký čas jel již mezi kolonami. Z výpovědi znalce [příjmení] dále vyplynulo, že i řidič motocyklu v dané dopravní situaci, když se rozhodne předjet vozidlo před ním, musí sledovat vozidla před sebou, vedle sebe a hlavně se musí dívat i dopředu, jestli má prostor, kam pojede, kam se zařadí. Pokud řidič vozidla dával směr jízdy, mohl to motocyklista vidět. To, že řidič vozidla dával směr jízdy, vyplynulo i z výpovědi svědka. Na základě provedeného dokazování pak soud zprostil obžaloby řidiče vozidla [příjmení], [jméno] [příjmení], pro jednání spočívající v tom, že dne [datum] kolem 13.35 hod. řídil [značka automobilu], RZ [anonymizováno] [příjmení] [číslo] po ulici [ulice] ve směru od ulice [ulice] k ulici [ulice] a v blízkosti sloupu veřejného osvětlení při přejíždění z levého do pravého pruhu se v důsledku nesledování situace v provozu střetl s motocyklem [anonymizováno], řízeným [jméno] [příjmení], který v důsledku střetu upadl na vozovku a následně narazil do zadní části vozidla [anonymizováno] a utrpěl zranění, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Poškozený [jméno] [příjmení] i žalobkyně, byli svými nároky odkázáni na náhradu škody v řízení ve věcech občanskoprávních. Rozhodnutí soudu nabylo právní moci dne [datum].

8. Podle ust. § 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen ZoP), poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy. Podle ust. § 6 odst. 4, pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

9. Podle ust. § 2927 odst. 1 o.z., ve znění účinném ke dni [datum], kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle ust. § [číslo], škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ust. § [číslo], vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

10. Podle ust. 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném ke dni 6 [datum], příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

11. Soud předně konstatuje, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 ZoP, je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem. Nemá povahu nároku na náhradu škody, ale dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. Základným předpokladem existence tohoto nároku je: 1) škodní událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí vyvolanou provozem dopravního prostředku. Pojištění odpovědnosti za škodu podle uvedeného zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle § 2927 a násl. o.z., tak i na osoby odpovídající za škodu podle § 2910 o.z., např. na řidiče vozidla. Ustanovení § 2927 o.z., upravující odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem motorového vozidla není ve vztahu k obecné odpovědnosti podle § 2910 o.z., ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem proto nevylučuje odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události porušením právní povinnosti. Na rozdíl od povinnosti k náhradě škody založené na porušení zákona je však provozovatel povinen nahradit škodu nejen tehdy, bylo-li nepříznivé působení dopravního prostředku spojeno s porušením zákona (nejčastěji pravidla silničního provozu), nýbrž i tehdy, projevila-li se zvláštní povaha provozu, tj. došlo-li k nežádoucímu projevu takových vlastností vozidla, které jsou pro jeho provoz typické a vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku. Jeho odpovědnost je objektivní. V projednávané věci je povinným subjektem provozovatel vozidla [příjmení], zatímco u jeho řidiče [jméno] [příjmení] se jedná o odpovědnost podle obecné úpravy § 2910 o.z., kdy se vyžaduje porušení zákonem stanovené povinnosti (nejčastěji pravidla silničního provozu) s presumovaným zaviněním. V projednávané věci žalobkyně uplatňuje nárok vyplývající z ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. V rozsudku ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4330/2014 Nejvyšší soud vysvětlil, že zákonným předpokladem vzniku tohoto nároku je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu. Povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu partnerovi (poskytovateli zdravotní péče) náklady péče poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby nebo následkem jiné události. Ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., jako speciální norma ve vztahu k ustanovením občanského zákoníku zakládá pak zdravotní pojišťovně specifické právo postižního charakteru (tzv. regres) požadovat náhradu škody od třetích osob za náklady na péči hrazenou zdravotním pojištění, vznikly-li v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěncům zdravotní pojišťovny. Nejde tedy o nárok na náhradu škody podle občanského zákoníku, nýbrž o zvláštní postižní právo, jehož podmínky se řídí především citovaným ustanovením. Při posuzování nároku zdravotní pojišťovny pak platí, že třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém je její zaviněné protiprávní jednání v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. Na náhradu nákladů v rozsahu, v jakém je sice vynaložila na péči o pojištěnce, avšak jednáním třetí osoby zapříčiněny nebyly, totiž zdravotní pojišťovna nárok nemá, neboť s takovou skutečností zákon její nárok vůči třetím osobám nespojuje. Z toho plyne, že v rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl způsoben spoluzaviněním pojištěnce, třetí osoba za škodu podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. neodpovídá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1113/2002, sp. zn. 25 Cdo 1005/2003). Ustanovení § 2918 o.z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007). Spoluzavinění poškozeného znamená, že jeho jednání bylo buď hlavní a bezprostřední příčinou vzniku jeho škody nebo bylo jednou z příčin jejího vzniku. V rozsahu, v jakém se podílelo jednání poškozeného na vzniku škody, je vyloučena odpovědnost škůdce, a to platí jak pro odpovědnost spočívající na zásadě presumovaného zavinění, tak i v případě objektivní odpovědnosti, jakou je i odpovědnost podle § 2927 o.z.. Byla-li škoda způsobena výlučně jednáním poškozené, je zcela vyloučena odpovědnost provozovatele, a to nikoliv z důvodu zproštění se jeho odpovědnosti z tzv. liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 věta druhá o.z. nýbrž z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za níž žalovaný objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 431/2008). Při úvaze o poměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným pak jde o určení vzájemného vztahu mezi jejich jednáním či opomenutím. Soud přitom zvažuje veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a stejně jako u škůdce i u poškozeného, bere v úvahu takové jejich jednání, jež by mohlo být alespoň jednou z příčin vzniku škody. [ulice] úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody na obou stranách. Podkladem je zjištěný průběh nehodového děje a rozhodující jsou zejména ty okolnosti, jež způsobily nejzávažnější následky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 25 Cdo 748/2016, a ze dne 28. 5. 2009, nebo sp. zn. 25 Cdo 1054/2007).

12. V projednávané věci, s ohledem na vyjádření žalované, byla předmětem soudního přezkumu okolnost, v jakém rozsahu se na vzniku škody podílelo jednání poškozeného pojištěnce žalobkyně, motocyklisty a škůdce vozidla [příjmení]. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, ani jeden z účastníků předmětné dopravní nehody nebyl za své jednání správně ani trestněprávně potrestán, neboť nebylo zjištěno, že jejich jednání při dopravní nehodě naplňovalo znaky porušení předpisů silničního provozu. Soud pak hodnotil průběh nehodového děje předmětné dopravní nehody, tak jak byl popsán orgány činných v trestním řízení. Jak bylo prokázáno, jednalo se o dopravní nehodu na místní komunikaci kolem 13.35 hod, která byla dvouproudová. Jízdní pruhy byly odděleny dopravním značením V2A, a každý pruh byl o šíři 3,6 m. Ve směru jízdy motocyklu i vozidla byla povolena maximální rychlost 70 km/hod. Jednalo se o komunikaci s mírným klesáním, kdy provoz nebyl plynulý. V době nehody v obou pruzích byla kolona volně popojíždějících vozidel. Bylo v době dopravní špičky a provoz nebyl zcela plynulý. V pravém jízdním pruhu stálo vozidlo [anonymizováno] a pomalu popojíždělo. [příjmení] [příjmení] popojíždělo v levém pruhu, rychlostí předstřetovou cca 20 km/h., a řidič vozidla chtěl přejet z levého do pravého jízdního pruhu mezi vozidla v okamžiku, kdy v pravém jízdním pruhu řidič motocyklu předjížděl vozidlo a jel mezi vozidly rychlostí cca 60 km/h. Znalec po simulaci dopravní nehody nevyloučil, že motocykl musel mezi vozidly jedoucími v jízdních pruzích jet a nedodržoval tak rychlost kolony ani potřebný rozestup mezi vozidly. Jak bylo též objektivně zjištěno, dřecí plocha vznikla pouze pádem motocyklu, nikoliv bržděním vozidla. Znalec konstatoval, že motocyklista mohl zabránit vzniku nehodového děje správnou technikou jízdy a správným užitím komunikace a tím, že nevyjíždí do prostoru mezi vozidly. Bez existence této okolnosti, pokud by motocyklista jel ve svém pruhu, by škodlivému následku nedošlo. Motocyklista byl povinen dodržovat ust. § 4 písm. a), § 17 a ust. § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu v platném znění, tedy jet za vozidlem ve svém pruhu a ne mezi vozidly na dvouproudové komunikaci rychlostí 60 km/h, kdy kolona vozidel stála či pomalu popojížděla. Objektivně nebylo prokázáno, že řidič motocyklu vyjížděl z řady stojících vozidel (z pravého pruhu do levého pruhu) a dával znamení o změně směru své jízdy a že objektivně v levém pruhu vozidla byla v dostatečně bezpečnostní vzdálenosti. V té chvíli, cca 0,6 s před střetem, rovněž v levém pruhu změnilo směr jízdy vozidlo [příjmení], které dávalo znamení změny směru jízdy. Pokud vozidlo vybočovalo ze směru jízdy, řidič byl povinen dostatečně odhalit moznost rychlosti motocyklu, pokud ho mohl vidět ve zpětném zrcátku a posoudit, zda při vybočování může ohrozit řidiče motocyklu dle ust. ust. § 4 písm. a) a § 17 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu v platném znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 939/2016). Jak bylo prokázáno, znalec [příjmení] [příjmení] uzavřel, že provedením analýzy možného vzniku nehodového děje řidič vozidla nevěděl o motocyklu, protože o jeho pohybu neměl informaci a nepředpokládal jeho pohyb. Zda subjektivně neviděl motocykl a proč neměl možnost spatřit motocykl, ze znaleckého posudku však nevyplývá. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] z technického hlediska vyjádřil nepřijatelnost výpovědi řidiče vozidla o této možnosti.

13. S poukazem na výše uvedené soud, při úvaze o poměrném rozdělení škody vycházel ze skutkových zjištění, kdy orgánem činným v trestním řízení bylo vedeno dokazování v množství různých úkonů, fotodokumentace, výslechem svědků, znaleckými posudky apod. Pokud uvedené úkony postupně směřovali k přísné individualizaci a upřesnění činnosti jednotlivých osob (řidiče vozidla i motocyklu) na místě dopravní nehody, nedošly k závěru o hrubém porušení dopravních předpisů ze strany řidiče motocyklu. Jednoznačně proto nelze za jedinou příčinu izolovaně považovat pouze jednání poškozeného motocyklistu, pojištěnce žalobkyně. Nepochybně ten sice svým počínáním celou situaci vyvolal, jeho jednání bylo závažnější, avšak bez změny jízdy vozidla [příjmení] by ke střetu nedošlo, a nedošlo by tak ani ke zranění motocyklisty.

14. Soud proto v projednávané věci uzavřel, že s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci, je přiměřené spoluzavinění poškozeného ve smyslu ust. § 2918 o.z. v rozsahu 80% a nepřiměřené spoluzavinění vozidla [příjmení] v rozsahu 20%. Přiznal tak žalobkyni nárok na 20% z celkových nákladů (136 059 Kč) na poskytnutou lékařskou péči ve výši 27 212 Kč dle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve spojení s ust. § 6 odst. 4 ZoP, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalované rovněž uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 27 212 Kč ve smyslu ust. § 9 odst. 2 ZoP, když bylo prokázáno, že rozhodnutí o trestněprávní odpovědnosti řidiče vozidla [příjmení] nabylo právní moci dne [datum] a žalovaná dopisem ze dne [datum] sdělila žalobkyni, že odmítlá poskytnout plnění.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalované, jenž byla v řízení úspěšná v rozsahu 80%, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60% v částce 540 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 vyhl. a to za 6 úkonů po 300 Kč (písemné podání ze dne [datum], příprava účasti na jednání [datum] a účast na jednání [datum]). Náhradu nákladů řízení je pak žalobkyně povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. Po právní moci tohoto rozsudku bude rozhodování o poplatkové povinnosti žalované, protože žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Poučení