64 C 21/2017-78

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 63 135,90 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 63 135.90 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit českému státu na nákladech řízení částku 6 958 Kč, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované částky ve výši 63 135,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, která byla způsobena provozem vozidla, na které se vztahuje pojištění odpovědnosti podle § 3 a násl. zák. poj. odp. voz., sjednané u žalované. Provozovatel tohoto vozidla odpovídá za škodu vzniklou v důsledku této dopravní nehody ve smyslu § 2927 a násl. obč. zák. č. 89/2012 Sb. Žalovaná eviduje tuto dopravní nehodu jako pojistnou událost pod [číslo]. V rámci této škodné události bylo poškozeno vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka] 329, které bylo vlastnictví poškozeného pana [jméno] [příjmení], bytem a místem podnikání [adresa], [IČO], (dále jen„ poškozený"). Podle § 9 odst. 1 zák. poj. odp. voz., má poškozený právo uplatnit nárok na peněžní plnění odpovídající nároku na náhradu škody vzniklé v důsledku této dopravní nehody přímo u žalované. Po dobu řešení pojistné události si poškozený zapůjčil náhradní vozidlo, které po tuto dobu sloužilo poškozenému k pravidelnému zajišťování jeho pracovní činnosti, a k těmto účelům nemohl využít jiného vozidla stejných užitkových vlastností. Toto náhradní vozidlo užíval poškozený pouze po dobu, kdy nebylo možné následkem jím nezaviněné dopravní nehody užívat vozidlo vlastní. Dne [datum] ve večerních hodinách došlo k převzetí právního zastoupení žalobcem, ihned následujícího dne k nahlášení pojistné události a podání žádosti o provedení prohlídky poškozeného vozidla. S ohledem na skutečnost, že poškozené vozidlo nebylo způsobilé k běžnému provozu na pozemních komunikacích, bylo žalovanému sděleno, kde je poškozené vozidlo odstaveno. Dne [datum] byla technikem žalované provedena první prohlídka s tím, že téhož dne bylo započato s odstrojováním dílů poškozeného vozidla. Dne [datum] došlo k provedení druhé a [datum] k třetí prohlídky technikem žalované, kdy bylo zjištěno, že rám vozidla musí být narovnáván, s čím souvisí i odstrojení motorové části vozidla. Tato časově náročná oprava byla ukončena dne [datum]. V tento den byl taktéž ukončen pronájem náhradního vozidla. Poškozený tedy užíval vozidlo pouze po dobu od [datum] do [datum]. Za opravu poškozeného vozidla vystavil žalobce poškozenému dne [datum] fakturu [číslo] na částku 58.649,50Kč a za pronájem náhradního vozidla částku ve výši 75.000 Kč. Poškozenému tak vznikl dluh za žalobcem ve výši 133.649,50Kč bez DPH, který představuje v důsledku výše popsaných událostí skutečnou škodu. Oprava poškozeného vozidla byla odborně provedena kvalifikovanou osobou za přiměřené a obvyklé ceny na trhu autoopraven. S ohledem na skutečnost, že byla oprava provedena ze starších či neoriginálních náhradních dílů, byla výsledná cena po slevě 40 % ve výši 58.649,50Kč. Žalovaná však uhradila za náklady spojené s opravou poškozeného vozidla pouze částku 34.864 Kč. Dle názoru žalobce se jedná o svévolné ponížení plnění ze strany žalované, které nemá oporu v právním řádu. Jednotlivé provedené opravárenské práce byly žalované jednotlivě vyúčtované. Žalovaná je tedy v prodlení s úhradou částky ve výši 23.785,50Kč, která představuje zbývající část nevyplaceného pojistného plnění spojeného s opravou poškozeného vozidla. V souvislosti s dopravní nehodou poškozenému, vedle samotné škody na vozidle, vznikl také nárok na plnění podle § 6 odst. 2 písm. b) zák. poj. odp. voz., a to v rozsahu plnění nájemného za náhradní vozidlo. Náklady na nájem náhradního vozidla představují po dobu nemožnosti užívat vlastní poškozené vozidlo (50 dnů) částku 75.000 Kč se sazbou 1.500 Kč za jeden den nájmu náhradního vozidla (denní sazba se přitom nachází v rozmezí obvyklých a přiměřených cen v daném místě a čase). Celková částka za pronájem náhradního vozidla však činní 73.444 Kč, když od částky 75.000 Kč žalobce odečetl ještě pevné náklady v celkové částce 1.556 Kč (0,74Kč x 2.103km). Jelikož však chtěl žalobce vyhovět žalované a předejít soudnímu sporu, moderoval svůj nárok následovně: Žalobce ponížil délku zapůjčení náhradního vozidla o 5 dnů. Po žalované tedy nárokuje půjčovné pouze v délce 45 dnů. Ponížil též výši denního půjčovného na částku [číslo] Kč/den. Spolu s délkou zapůjčení náhradního vozidla moderoval žalobce taktéž odpovídající výši ujetých km s náhradním vozidlem, kdy při 2.103km za 50 dnů ujel 42km za jeden den pronájmu. Z tohoto výpočtu tedy vychází i moderovaná výše pevných nákladů v částce 1.398,60Kč (45 dnů x 42km x 0,74). Požadovaná částka za pronájem náhradního vozidla činí 58.500 Kč za 45 pronajatých dnů. Tuto částku však žalobce ponížil ještě o pevné náklady ve výši 1.398,60Kč. Celkový nárok žalobce uplatněny u žalované za pronájem náhradního vozidla tedy činí 57.101,40 Kč. Žalovaná uhradila na pojistném plnění za pronájem náhradního vozidla poškozeného vozidla částku ve výši 17.751 Kč. Žalovaná je tak na nájemném za náhradní vozidlo v prodlení s úhradou částky 39.350,40 Kč. Žalovaná je tak v prodlení s úhradou celkové částky ve výši 63.135,90Kč (23.785.50Kč + 39.350,40 Kč), která představuje zbývající část nevyplaceného pojistného plnění spojeného s úhradou opravy poškozeného vozidla a za pronájem náhradního vozidla. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupil poškozený žalobci svoji pohledávku s příslušenstvím za žalovaným, vzniklou z titulu nároku na pojistné plnění, saturující vzniklou skutečnou škodu, a žalobce tak proto vstoupil do všech práv a povinností původního věřitele. Postoupení pohledávky bylo postupníkem řádně oznámeno a v souladu se zákonnou úpravou doloženo žalované, a to formou vzájemné potvrzené e-mailové komunikace ze dne [datum], jehož přílohou byla samotná smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Podle § 9 odst. 2 POPV je pojistné plnění splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit. Žalovaná je tak od [datum] v prodlení s plněním částky 63.135,90 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], ve kterém uvedl, že shodně s žalobcem konstatuje, že eviduje pod [číslo] pojistnou událost ze dne [datum], která spočívala v poškození vozidla majitele [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“), tovární značky Ford Transit, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“), a to při dopravní nehodě způsobené osobou pojištěnou pro tyto případy u žalované (dále jen„ pojistná událost“). Následně došlo k postoupení pohledávky na pojistné plnění z titulu pojistné události z poškozeného na žalobce. Žalovaná uhradila žalobci z titulu pojistné události 34.864 Kč za opravu vozidla a 17.751 Kč za zapůjčení náhradního vozidla. Pokud jde o jednotlivé namítané roviny, uvádí žalovaná následující: a) výši plnění za opravu vozidla stanovila žalovaná na základě obvyklého postupu za využití výpočtu systému AUDATEX. Žalobce žalované předložil pouze velmi stručnou a tedy nepřezkoumatelnou fakturu, z níž není možné přesně vyčíst, v jakém rozsahu byly jaké úkony učiněny. Navíc je v doprovodném dokumentu k faktuře (důkaz [číslo] – výčet položek) obsažena minimálně jedna položka, jejíž oprava nesouvisí s pojistnou událostí (a to„ NÁRAZNÍK DÍL BOČ. VLEVO POUŽITÝ“). Na základě výpočtu systému AUDATEX tedy žalovaná určila výši plnění za opravu vozidla na 34.864 Kč. Pro účely zjištění výše opravy vozidla žalovaná navrhuje zadání znaleckého posudku soudem. b) pokud jde délku uznané a uhrazené doby zapůjčení náhradního vozidla, žalovaná odkazuje na vyjádření k bodu a), zejména pak na výpočet systému AUDATEX. Žalovaná akceptovala délku opravy (a tedy délku zapůjčení náhradního vozidla) v délce 30 dní, žalobce považuje za adekvátní dobu 50, resp. 45 dní. Pro účely zjištění průměrné doby opravy poškození, jako v případě pojistné události, žalovaná opět navrhuje zadání znaleckého posudku soudem; c) pokud jde výši denního půjčovného, žalovaná akceptovala částku 704 Kč/den (a to dle typu vozidla, délky zapůjčení a stáří vozidla), byť správně mělo dojít k aplikaci částky 705 Kč/den. Takto vzniklý rozdíl ve výši 30 Kč je žalovaná připravena žalobci uhradit. Žalovaná považuje žalobcem navrhovanou denní sazbu 1.500 Kč, resp. 1.300 Kč za výrazně nadsazenou a tedy netržní. Žalovaná v závěru svého podání navrhla žalobu zamítnout.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo, majitele [jméno] [příjmení], podnikající fyzická osoba pod [IČO] od roku 2001 (důkaz: Výpis z registru ekonomických subjektů, technický průkaz), tovární značky Ford Transit, [registrační značka], a to dopravní nehoda způsobená osobou pojištěnou pro tyto případy u žalované, která tuto událost eviduje pod [číslo] (důkaz: potvrzení o účasti na dopravní nehodě). Ze zápisu o technické způsobilosti vystaveného v roce 2015 do roku 2017 (předmětné období), vyplývá, že se osvědčení o registraci měnilo opakovaně třikrát, třikrát jiné číslo této registrace k předmětnému vozidlu. První registrace vozidla byla ke dni [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobce požádal žalovanou o registraci škody a provedení prohlídky poškozeného vozidla (důkaz: Žádost ze dne [datum]). Následně došlo k postoupení pohledávky na pojistné plnění z titulu pojistné události z poškozeného, [jméno] [příjmení], na žalobce. Žalovaná uhradila žalobci z titulu pojistné události 34 864 Kč za opravu vozidla a 17 751 Kč za zapůjčení náhradního vozidla (důkaz: Informace o vyplacení pojistného plnění ze dne [datum] a ze dne [datum]). Ze Zápisu o poškození motorového vozidla ze dne [datum], [datum] a [datum] je patrný stav předmětného vozidla po dopravní nehodě. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě vyplývá, že došlo k poškození předního nárazníku, předního víka motoru, levého předního světla a levé strany předního blatníku vozidla [příjmení] [jméno] a že odhadnutá škoda na vozidle je 30 000 Kč. Soud dále zjistil, že žalobce poškozenému pronajal náhradní vozidlo [značka automobilu] combi od [datum] do [datum], o čemž byla sepsána smlouva o nájmu dopravního prostředku dne [datum] (důkaz: Zápis o poškození motorového vozidla, Smlouva o nájmu dopravního prostředku). Z faktury vystavené žalobcem dne [datum] [číslo] soud dále zjistil, že žalobce vyfakturoval poškozenému za pronájem vozidla Toyota Avensis combi od [datum] do [datum] celkem částku 161 715,90 Kč s DPH, tj. částku 133 649,50Kč bez DPH; představující částku ve výši 58 649,50 Kč za opravu osobního vozidla; (oprava byla z části provedena se souhlasem majitele ze starších či neoriginálních ND, a to se slevou 40% z ceny nových ND) a částku 75 000 Kč bez DPH za pronájem vozidla Toyota Avensis combi (důkaz: Faktura [číslo]). Z písemné Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] dále bylo zjištěno, že žalobce jakožto postupník se zavázal poškozenému jako postupiteli [jméno] [příjmení] zaplatit cenu za postoupení pohledávky ve výši 133 649,50 Kč, představující pohledávku za dlužníkem žalovanou v celkové výši 133 649,50Kč ze škodné události ze dne [datum]. Výše uvedená částka měla být postupníkem uhrazena postupiteli převodem na jeho účet nejpozději do 10-ti dnů ode dne podpisu této smlouvy, ale ne dříve než postupitel uhradí fakturu postupníka [číslo] na jeho bankovní účet (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávky a výpis z ČSOB BusinessBanking 24 žalobce). Z Čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že žalované sdělil, že svou pohledávku vůči žalované postoupil žalobci a dále pak uvádí, že si zapůjčil u žalobce náhradní vozidlo po dobu od [datum] do [datum] a žádá žalovanou o poukázání náhrady škody spojené s opravou, pronájmem a další účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením aby byly poukázány přímo žalobci na jeho bankovní účet (důkaz: Čestné prohlášení – pojistná událost [číslo] nehoda ze dne [datum] na vozidle [registrační značka]). Žalovaná potvrdila registraci škodní události k pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla dopisem ze dne [datum]. Žalovaná ukončila šetření pojistné události a dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobci sdělila výši pojistného plnění po částkách 17 751 Kč a 34 864 Kč (důkaz: Dopis ze dne [datum] a [datum]). Z Výpočtu půjčovného – POV ze dne [datum] žalované vyplývá sazba půjčovného za 1 den bez DPH 704 Kč po akceptovatelnou dobu 30 dnů a dále pak žalovaná zohlednila též pevné náklady; žalovaná vypočítala skutečnou škodu za zapůjčení náhradního vozidla ve výši 17 751 Kč a z Výpočtu plnění POV ze dne [datum] je patrný výpočet náhrady škody na poškozeném vozidle v celkové výši 34 864 Kč; částka vyplývá z výpočtu AUDATEX, který měl soud též k dispozici (důkaz: Výpočet půjčovného – POV ze dne [datum], Výpočet plnění POV ze dne [datum] a výpočet AUDATEX ze dne [datum]). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná uhradila žalobci za nájem náhradního vozidla částku ve výši 17 751 Kč a dále pak částku ve výši 34 864 bez DPH za opravu poškozeného vozidla. Žalobce dopisem ze dne [datum] reklamoval náhradu škody a dále pak dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] dále soud zjisti, že znalec vycházel z obsahu spisu a že celková cena opravy poškozeného vozidla s kalkulací originálních náhradních dílo výrobce je ve výši 62 860,40Kč s DPH, bez DPH 49 660,40Kč. Dobu opravy poškozeného vozidla znalec stanovil rozsahu 12 pracovních dnů, tj. celkem v rozsahu 16 kalendářních dnů. Znalec stanovil denní sazbu zapůjčení vozidla obdobnému vozidlu zapůjčenému ve výši 861 Kč s DPH, 680 Kč bez DPH.

4. Podle ust. § 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni [datum], poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.

5. Podle ust. § 2927 odst. 1o.z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle ust. § [číslo] odst. 1, škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § [číslo], hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle § [číslo], při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

6. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co účastníci uvedli. Další provedené důkazy nehodnotil, jelikož z nich nezjistil právně významné skutečnosti. Soud zamítl návrh žalobce na výslech ustanoveného znalce, jelikož jej považoval za nadbytečný.

7. Soud předně konstatuje, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem. Nemá povahu nároku na náhradu škody, ale dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. Základným předpokladem existence tohoto nároku je: 1) škodní událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí vyvolanou provozem dopravního prostředku. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni předmětné dopravní nehody, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škody vzniklé odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti. Škoda se hradí v penězích, maximálně však do výše limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. Z této úpravy je zřejmé, že zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla má zásadně pokrývat co nejširší okruh újem, které vzniknou v souvislosti s dopravními nehodami, aby jednak poškozenému byla poskytnuta možnost dosáhnout odškodnění, jednak aby i provozovatel vozidla mohl využít dobrodiní pojištění odpovědnosti za škodu vyvolanou relativně nebezpečnou činností, jíž je provoz silničního motorového vozidla. Na druhé straně však nejde o pojištění absolutní či všezahrnující, čemuž odpovídá pozitivní taxativní vymezení nároků, které jsou touto formou pojištěny, to je doplněno vymezením negativním v ustanovení § 7, které naopak výslovně vyjmenovává případy, na které se pojištění nevztahuje. Konečně je tu i limit výše pojistného plnění, který doplňuje závěr o tom, že pojistné plnění je pojišťovna povinna poskytnout jen za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem č. 168/1999 Sb. Každá škoda (újma) vzniklá zvláštní povahou provozu motorového vozidla, za kterou odpovídá provozovatel či řidič, se odškodňuje prostřednictvím pojistného plnění, resp. že pojišťovna je povinna za odpovědnou osobu plnit poškozenému pouze tehdy, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3521/2006 nebo sp. zn. 25 Cdo 3086/2011). Především však je pojišťovna povinna plnit pouze na úhradu těch nároků na náhradu škody, jež mají oporu v úpravě náhrady škody obsažené v občanském zákoníku. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že rozumí-li se podle ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., pro účely tohoto zákona pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a podle ustanovení § 6 odst. 1 tohoto zákona se pojištění odpovědnosti za škodu vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, je třeba za pojištěného považovat nejen provozovatele vozidla, ale i osobu odlišnou od provozovatele, která vozidlo tohoto provozovatele v době dopravní nehody řídila a za škodu odpovídá. Škodou podle § 2894 o. z. je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu § 495 o. z. Je-li pojem škody i nadále spjat s materiální sférou, lze využít v podstatné míře dosavadní judikatorní definici, podle níž se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu § 2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Skutečnou škodou na věci je pak újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením, a při určení její výše se zásadně vychází z obvyklé ceny věci v době poškození, přičemž zároveň se přihlíží k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci (§ 2969 odst. 1 o. z.). Tím se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav (naturální restituce), tedy v případě provedení opravy poškozené věci může poškozený požadovat náhradu škody ve výši ceny opravy. Náhrada škody v penězích (relutární kompenzace) představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit na uvedení věci do původního stavu, avšak výše škody nemusí být určena jen vyúčtováním nákladů na její opravu. Lze vycházet z porovnání hodnoty věci, jakou měla v době poškození, oproti stavu po poškození s přihlédnutím k rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce. Zásadně tedy přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to porovnání ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, a náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. Při určení výše škody se vychází z ceny obvyklé. Cena obvyklá je přitom taková cena, za kterou lze skutečně získat příslušnou službu či věc v daném místě a čase, jde tedy o cenu odvíjející se od běžně fungujících vztahů nabídky a poptávky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 601/2007, rozsudek ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1205/2012, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017). Je-li účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody, má poškozený zásadně nárok na nahrazení poškozené věci minimálně do výše její původní hodnoty. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny věci, což je podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci vyjádřená v penězích, ta se zásadně určuje jako cena obvyklá. Cena obvyklá ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu, tedy zahrnuje i hledisko„ prodejnosti“ věci. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 795/16, (body 32 a 33) Ústavní soud též konstatoval, že„ ekonomická hodnota vozidla (či obecně věci) není determinována pouze jeho "technickou" či "funkční" hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Bez pojmu užitku nelze pojem hodnoty rozumně formulovat. Tento užitek samozřejmě může spočívat v tom, že vlastník bude vozidlo užívat v rámci běžného provozu, avšak například i v tom, že se může v kterémkoliv okamžiku v závislosti na svých aktuálních potřebách a preferencích rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá. Dojde-li v důsledku protiprávního jednání k poškození věci, je proto ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech zmíněných ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická; tím by totiž a priori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci. Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek a škoda na věci tudíž není plně nahrazena“. Přitom, jak podotkl Ústavní soud již v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1902/13, je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo. Pokud by poškozenému byly nahrazeny pouze náklady na opravu věci a nikoli již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřinášela by již věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním či škodnou událostí by mu tak nebyla nahrazena v plném rozsahu. Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení či pronájem vozu, převyšujících náklady na provoz vlastního vozu, je však odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém povinnost k jejich úhradě odráží nutné a účelné náklady na vypůjčení náhradní věci, odpovídající věci poškozené (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, ve spojení s ust. § 2952 o. z., z něhož je zřejmé, že v právních vztazích, jež se řídí o. z., pro vznik škody již není nutné zmenšení majetkového stavu poškozeného, tj. úhrada tomu odpovídajícího dluhu, nýbrž postačí jen jeho vznik). Z hlediska příčinné souvislosti je třeba vždy též zvažovat, zda a v jakém rozsahu bylo vypůjčení auta za úplatu s ohledem na okolnosti daného případu skutečně nutným důsledkem dané škodné události. V projednávané věci bylo prokázáno, že dne [datum] došlo ke škodné události, při které bylo poškozeno vozidlo [příjmení] [jméno], ve vlastnictví [jméno] [příjmení], který byl k uvedenému datu též plátcem DPH, jakožto fyzická osoba podnikající. Škůdcem bylo vozidlo, které bylo u žalované pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zák. č. 168/1999 Sb. Poškozená osoba o odškodnění neprojevila žádný zájem a svou pohledávku postoupila dne [datum], poté co žalobce uplatnil u žalované nárok na odškodnění z předmětné škodné události dne [datum]. Poškozená osoba též postoupila svůj nárok na žalobce za odměnu ve stejné výši, jak bylo žalobcem fakturováno za opravu poškozeného vozidla a nájem vozidla náhradního, v ceně bez DPH. Z uvedeného vyplývá, že účelem postoupení předmětné pohledávky nebylo spravedlivé odškodnění osoby poškozené, ale pouhá změna osoby věřitele pohledávky. Žalobce ani netvrdil a neprokazoval konkrétní okolnosti o skutečné opravě vozidla a o existenci závazkového vztahu o opravě, pouze o nájmu náhradního vozidla. Soudu dále bylo prokázáno, že s ohledem na rozsah poškození, byla účelná a nutná doba opravy 16 kalendářních dnů, včetně účelnosti pronájmu náhradního vozidla za vozidlo poškozené. Žalobce rovněž netvrdil a neprokazoval soudu skutečné okolnosti o technické a funkční hodnotě tohoto vozidla. Dle názoru soudu přímým důkazem proto o výši skutečné škodě nemůže být fakturace žalobce o opravě vozidla. Soud proto vycházel ze znaleckého posudku, jelikož znalec hodnotil obsah spisu a provedené důkazy. Stanovil náklady za opravu vozidla ve výši 49 660,40Kč bez DPH. Není rozumně akceptovatelné ani tvrzení žalobce, že poškozený musel vynaložit náklady za náhradní vozidlo za 50 dnů ve výši fakturované žalobcem, protože po uvedenou dobu nemohl užívat vozidlo vlastní. Ze znaleckého posudku vyplývá účelná a nutná doba opravy v rozsahu 16 dnů s akceptovatelnou denní sazbou 680 Kč bez DPH, což odpovídá skutečné škodě ve výši 10 880 Kč. Další okolností, kterou soud hodnotil je, že poškozený náklady na náhradní vozidlo fakticky nevynaložil, ale čerpal prostředky na pronájem ve formě úvěru od žalobce a pohledávku z úvěru žalobci postoupil. Uvedené nelze jednostranně hodnotit jako podnikatelský koncept vstřícný vůči poškozenému, nýbrž je nutné zvažovat, zda nejde o využití nepříznivé situace poškozeného k získání nepřiměřeného zisku na úkor žalované a v konečném důsledku na úkor pojištěnců povinného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel. Pro srovnání soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS sp. zn. 141/ 2015. Pokud tedy poškozený ničeho za pronájem náhradního vozidla nezaplatil žalobci, nárok žalobce z uvedeného titulu není po právu. Žalovaná přitom z předmětné škodné události zaplatila žalobci celkem částku 52 615 Kč. Což znamená ve svém důsledku v projednávané věci, že na straně žalobce došlo k bezdůvodnému obohacení.

8. S poukazem na výše uvedené soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující 300 Kč za každý z pěti úkonů (odpor, vyjádření k žalobě, vyjádření k znaleckému posudku, příprava na ústní jednání a účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

10. Ve věci byl ustanoven znalec [celé jméno znalce] usnesením ze dne 11.10.2017, č.j. 64 C 21/2017-24, který vypracoval znalecký posudek [číslo] 2017, za který mu byla přiznána odměna ve výši 6 958 Kč usnesením ze dne 17.4.2018, č.j. 64 C 21/2017-47. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., soud udělil povinnost k úhradě nákladů státu žalobci, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.