64 C 225/2022 - 49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 200 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 36 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 250 Kč od 8. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 163 750 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 20 694,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 6. 12. 2022 domáhal zadostiučinění v penězích za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením o kontrole a na to navazujícím přestupkovým řízením vedeným [Anonymizováno] („Magistrát“) pod sp. zn. [č. účtu]. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku, přičemž jako jediný důkaz správnímu orgánu stačil nezákonný exekutorský zápis. Po cca 3 letech od podání odvolání žalobce rozhodla žalovaná tak, že odvolání částečně vyhověla a uloženou pokutu snížila. Při následném soudním přezkumu bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalované k novému rozhodnutí. Soudní řízení skončilo zastavením dne 21. 6. 2022 po kasačním rozsudku. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20 na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Žalobce se domáhal u žalované zaplacení zadostiučinění ve výši 200 000 Kč písemně dne 7. 6. 2022, žalovaná reagovala stanoviskem doručeným žalobci dne 6. 12 2022, v němž konstatuje porušení práva, za něž se omlouvá. Žalovaná je v prodlení se zaplacením žalovaného zadostiučinění již po uplynutí 1 měsíce od uplatnění nároku, zákonná 6měsíční lhůta, která byla obsažena již v zákoně s platností od roku 1969, neodpovídá stavu společnosti a techniky.

2. Žalovaná nárok žalobce zcela neuznala. a) Dne 21. 1. 2017 byla cestujícímu ([tituly před jménem] [jméno FO], exekutorskému koncipientovi, který se prostřednictvím aplikace Uber zaregistroval jako „[Anonymizováno]“) poskytnuta přeprava formou taxislužby vozidlem [Anonymizováno] RZ [SPZ], na trase z [adresa] do cílového místa [adresa], o které sepsal [tituly před jménem] [jméno FO], pověřený soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem [adresa], dne [datum] exekutorský zápis č. j. [spisová značka] osvědčující skutkový děj výše uvedené přepravy. b) Dne 8. 1. 2018 vypracoval Magistrát oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku č. j. [č. účtu]. Žalobce se měl dne 21. 2. 2017 dopustit přestupku dle § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SilDop“) tím, že provozoval taxislužbu vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby; žalobci bylo doručeno dne 22. 1. 2018. Dne 5. 3. 2018 vydal Magistrát rozhodnutí č. j. [č. účtu], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 35 odst. 2 písm. w) SilDop. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Toto rozhodnutí bylo žalobci prostřednictvím nadepsaného zástupce doručeno dne 6. 3. 2018. c) Dne 4. 2. 2021 vypracovala žalovaná, [právnická osoba] rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] kterým rozhodnutí Magistrátu ze dne 5. 3. 2018 k odvolání žalobce změnila tak, že snížila uloženou pokutu na částku 75 000 Kč a prodloužila dobu splatnosti pokuty. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 2. 2021. d) Dne 17. 5. 2022 rozhodl [Anonymizováno] rozsudkem č. j. [spisová značka] o správní žalobě, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalované, [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]3, tak, že předmětné rozhodnutí zrušil a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl spokojen s výší přiznané náhrady nákladů řízení, a proto napadl předmětný výrok rozsudku ústavní stížností, kterou [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum], sp. zn. I[Anonymizováno], odmítl. e) Dne [datum] rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] zrušila žalovaná předchozí rozhodnutí Magistrátu a řízení zastavila, neboť došlo k promlčení předmětného přestupku. Řízení zahájené dne 22. 1. 2018 a skončené 21. 6. 2022 trvalo 4 roky 4 měsíce a 30 dnů. Každý konkrétní případ musí být hodnocen individuálně v závislosti na jeho okolnostech. Tomu odpovídá také funkce náhrady nemajetkové újmy, jíž je primárně funkce satisfakční, tj. poskytnuté odškodnění musí být přiměřené s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu. Hodnocenými kritérii v případě posuzování přiměřenosti délky řízení jsou vždy složitost věci, a to jak po stránce skutkové, tak právní, jednání a procesní aktivita účastníků řízení, jakož i chování příslušných orgánů, tj. správních orgánů či soudů. V úvahu je nutné přitom vzít i to, co je pro žadatele o odškodnění v řízení v sázce. Z hlediska složitosti případu je nutné zohlednit, že na celkovou délku řízení mělo vliv počet instancí, které v řízení rozhodovali. Předmětnou věc vyřizoval Magistrát, žalovaná, [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žalobce potom činil jednotlivé úkony v poskytnutých a zákonných lhůtách; za žalovanou lze zmínit, že ta při vyřizování žalobcova odvolání nedodržela lhůtu zakotvenou v ust. § 71 správního řádu, řízení před [Anonymizováno] trvalo více než rok.

3. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2595/2010, je třeba mít stále na paměti, že smyslem kompenzačního řízení je odškodnit nemajetkovou újmu, která žalobci nepřiměřenou délkou řízení skutečně vznikla. V každém řízení je proto třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. Trestní řízení je pouze logickým důsledkem trestné činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Ač má žalovaná na zřeteli zásadu presumpce neviny, v tomto konkrétním případě lze však konstatovat, že se žalobce dopustil jednání, za něž důvodně mohl očekávat uložení trestu. Otázku, zda se žalobce dopustil jednání, za něž mohl důvodně očekávat uložení trestu, si může soud rozhodující v kompenzačním řízení posoudit samostatně (III. ÚS 1391/15). Pro případ, že by žalovaný popíral, že předmětnou přepravu vůbec neposkytl, připomíná žalovaná, že již dříve Městský soud v Praze připustil důkaz exekutorským zápisem jako důkaz mající sílu soukromé listiny.

4. Žalobce příslušné orány nijak neurgoval, nečinil dotazy na stav řízení a neuplatňoval k opatření k odstranění průtahů. Nečinnost může být žalobci přičítána k tíži. Pokud by řízení vnímal úkorně, zasadil by se o co nejrychlejší průběh řízení (srov. NS 30 Cdo 3694/2014, 30 Cdo 1292/2017). Nelze přehlédnout, že žalobce byl od počátku řízení zastoupen advokátem, který zastupoval stovky dalších přestupců spjatých s činností společnosti [Anonymizováno], a řízení se sám aktivně neúčastnil, neuváděl žádné individuální podrobnosti ke skutkovému stavu svého případu. V řízení byla činěna prakticky pouze šablonovitá podání ze strany právního zástupce žalobce, která využíval v celé řadě skutkově totožných případů. Lze též uzavřít, že délka řízení byla žalobci paradoxně ku prospěchu, neboť prekluze přestupku nastala dříve, než měl správní orgán možnost napravit pochybení vytýkané správním soudem. Již zastavením řízení pro prekluzi se žalobci dostalo zadostiučinění. Z hlediska výše uložené sankce mělo řízení pro žalobce nulový význam, protože uloženou pokutu neplatil ze svých prostředků žalobce, ale společnost [Anonymizováno] v rámci podpory přislíbené řidičům, k takovému závěru dospěl odvolací [Anonymizováno], viz [spisová značka] a [spisová značka]. Žalobcův nárok na zadostiučinění je v rozporu s veřejným pořádkem, neboť žalobce patří mezi širokou skupinu přepravců poskytující zprostředkování přepravy prostřednictvím aplikace [Anonymizováno], kteří systematicky a dlouhodobě neplnili zákonné povinnosti dle SilDop.

5. Soud vzal za svá zjištění následující shodná tvrzení účastníků: dne 4. 2. 2021 vypracovala žalovaná, [právnická osoba] rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým rozhodnutí Magistrátu ze dne 5. 3. 2018 k odvolání žalobce změnila tak, že snížila uloženou pokutu na částku 75 000 Kč a prodloužila dobu splatnosti pokuty. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 2. 2021. Žalobce nebyl spokojen s výší přiznané náhrady nákladů řízení přiznané rozsudkem [Anonymizováno] ze [datum], č. j. [spisová značka], a proto napadl předmětný výrok rozsudku ústavní stížností, kterou [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], odmítl. Dne 21. 6. 2022 rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] zrušila žalovaná předchozí rozhodnutí Magistrátu a řízení zastavila, neboť došlo k promlčení předmětného přestupku.

6. Soud po provedeném dokazování vycházel z následujících důkazů: Z obsahu spisu [Anonymizováno] ve věci sp. zn. [spisová značka] se podává, že soud rozsudkem ze [datum], č. j. [spisová značka], zrušil rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] věc mu vrátil k dalšímu řízení, žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Vyhověl tak žalobě z 8. 4. 2021, neboť správní orgán neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl výslech žalobcem navrhovaného svědka.

7. Z obsahu spisu Magistrátu sp. zn. [č. účtu] se podává, že dne 8. 1. 2018 vydal Magistrát oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku č. j. [č. účtu]. Žalobce se měl dne 21. 2. 2017 dopustit přestupku dle § 35 odst. 2 písm. w) SilDop tím, že provozoval taxislužbu vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby; žalobci bylo doručeno dne 22. 1. 2018. Dne 5. 3. 2018 vydal Magistrát rozhodnutí č. j. [č. účtu], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 35 odst. 2 písm. w) SilDop. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Toto rozhodnutí bylo žalobci prostřednictvím nadepsaného zástupce doručeno dne 6. 3. 2018. Dne 15. 3. 2021 byl žalované, [právnická osoba] předán spis k rozhodnutí o dovolání.

8. Z Vyjádření k žádosti o odškodnění z 6. 12. 2022 bylo zjištěno, že v dopise adresovaném nadepsanému právnímu zástupci žalobce shrnuje žalovaná průběh předmětného řízení a k žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění v částce 200 000 Kč konstatuje, že předmětné přestupkové řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a v důsledku čehož došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, za což se žalovaná omluvila.

9. Ze sdělení Magistrátu z [datum], č. j. [č. účtu], bylo zjištěno, že Magistrát předal žalované bankovní výpisy pořízené k datu 13. 7. 2022, z nichž se podává, že na účet Magistrátu byly připsaný platby z účtu č. [č. účtu] jako úhrada za pokuty.

10. Důkazy dalším Sdělením Magistrátu, výpisy z účtu, rozhodnutími [Anonymizováno] a soudu zdejšího soud neprováděl, neboť nebyly sto přinést další skutkově relevantní poznatky. Soudní rozhodnutí mají relevanci toliko v argumentační rovině a soud k nim tomto ohledu přihlíží.

11. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: dne 8. 1. 2018 vydal Magistrát oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku č. j. [č. účtu]. Žalobce se měl dne 21. 2. 2017 dopustit přestupku dle § 35 odst. 2 písm. w) SilDop tím, že provozoval taxislužbu vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby; žalobci bylo doručeno dne 22. 1. 2018. Dne 5. 3. 2018 vydal Magistrát rozhodnutí č. j. [č. účtu], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 35 odst. 2 písm. w) SilDop. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Toto rozhodnutí bylo žalobci prostřednictvím nadepsaného zástupce doručeno dne 6. 3. 2018. Dne 15. 3. 2021 byl žalované, [právnická osoba] předán spis k rozhodnutí o dovolání. dne 4. 2. 2021 vypracovala žalovaná, [právnická osoba] rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým rozhodnutí Magistrátu ze dne 5. 3. 2018 k odvolání žalobce změnila tak, že snížila uloženou pokutu na částku 75 000 Kč a prodloužila dobu splatnosti pokuty. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 2. 2021. Dne [datum] rozhodl [Anonymizováno] rozsudkem č. j. [spisová značka] o správní žalobě, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalované, [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], tak, že předmětné rozhodnutí zrušil a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl spokojen s výší přiznané náhrady nákladů řízení, a proto napadl předmětný výrok rozsudku ústavní stížností, kterou [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], odmítl. Dne 21. 6. 2022 rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] zrušila žalovaná předchozí rozhodnutí Magistrátu a řízení zastavila, neboť došlo k promlčení předmětného přestupku. Dopisem z 6. 12. 2022 žalovaná k žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění v částce 200 000 Kč konstatuje, že předmětné přestupkové řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a v důsledku čehož došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, za což se žalovaná omluvila.

12. Podle § 13 odstavce 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) („OdpŠk“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odstavce 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Skutkové otázky nebyly mezi účastníky problematické, spor mezi nimi spočívá v otázce, zdali je zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem – nepřiměřeně dlouhým řízením o přestupku – konstatování porušení práva dostatečným zadostiučiněním.

15. Z právního hlediska je třeba na souzenou věc použít zákon OdpŠk (zejm. výše citovaná ustanovení), žalobce na státu nárokuje poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích za nepřiměřeně dlouhé přestupkové řízení, které, jak správně žalobce poukazuje, podle nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 570/20 tvoří spolu s řízením o odvolání proti rozhodnutí a především o správní žalobě jeden celek, neboť předmětem rozhodování orgánu bylo základní právo žalobce. Nepřiměřeně dlouhé řízení správní řízení soud nejprve podrobuje testu aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“). Do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy dle jeho dikce spadají řízení soudní, judikatura dospívá k závěru, že se použije také na řízení přestupkové (Nejvyšší soud, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016) a souzenou věc je třeba hodnotit v souladu se závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 („Stanovisko“).

16. Nepřiměřená délka řízení trvajícího 4 roky 4 měsíce a 30 dnů je zjevná a představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Excesivní je zejména průtah způsobený odvolacím správním orgánem, kdy zákon ukládá rozhodnout v 30denní (prodloužitelné) lhůtě (§ 77 ve spojení s § 90 odst. 6 správního řádu). Mezi předáním spisu odvolacímu orgánu a vydáním rozhodnutí vznikl neodůvodněný průtah 2 roky 10 měsíců a 20 dní.

17. Je na soudu, aby poté, co shledal ve věci nesprávný úřední postup, hodnotil hlediska uvedená v § 31a OdpŠk. Předně, jak již bylo vyloženo, je předmětné řízení zatíženo značným průtahem, který působí, že jeho celkovou délku nelze označit jinak než jako nepřiměřenou. Otázka počátku a konce řízení nečinila potíže, jak bylo vyloženo, tvoří řízení před správními orgány a z něj vzešlé řízení před správním soudem jeden celek a v tomto ohledu nebylo ani mezi účastníky sporu. Předmětné řízení nemá soud za takové, které by se svou se složitostí zvláštně vymykalo. Tento faktor ovlivňuje zejména skutečnost, že o věci rozhodovaly orgány ve třech instancích (počítaje v to řízení před správním soudem), i tak tato skutečnost bez dalšího řízení zvlášť nekomplikuje. V otázce chování poškozeného, nelze konstatovat, že by žalobce zavdával k průtahům příčinu. Opravné prostředky podávané žalobcem nemá soud nikterak na nerozumné i s ohledem na jejich důvodnost – zmírnění trestu odvolacím správním orgánem, kasační zásah správní soudu. Ani nelze říci, že střídmost v činění úkonů v řízení, by šla žalobci zvlášť k tíži, jak namítá žalovaná. Vinu na průtazích lze dávat nesprávnému postupu orgánu veřejné moci, který neodůvodněně dlouho otálel s vydáním konečného rozhodnutí. Konečně k otázce významu řízení pro žalovaného, nelze učinit jednoznačný závěr, že význam předmětného přestupkového řízení pro žalobce byl pouze nepatrný, jak uzavřela žalovaná. Přestupkové řízení, jež je řízením quasi trestním, které má defaultně pro obviněného zvýšený význam, a proto by měl soud velmi opatrně vážit okolnosti případu, než by uzavřel, že pro žalovaného je přestupkové řízení svým významem marginální. Za jedno žalovaná argumentuje, že se žalobce dopustil jednání, za něž mohl důvodně očekávat uložení trestu, a s ním vedené řízení bylo tak nutným důsledkem. K tomu soud uvádí, že [Anonymizováno], který na základě žalobcovi správní žaloby přezkoumával rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno], viz rozsudek č. j. [spisová značka], přistoupil ke kasaci napadeného rozhodnutí, neboť správním orgánům vytýkal nesprávně zjištěný skutkový stav, když neprovedly žalobcem navrhovaný důkaz výslechem řidičky, která měla provést jízdu inkriminovaným vozidlem dne 21. 1. 2017. Žalovaná dále v řízení před zdejším soudem nečila příslušné důkazní návrhy a soud tak nemohl učinit závěr, že by se žalobce dopustil jednání alespoň podobného jednání přestupkovému, a v tom důsledku že by se snižoval význam namítaného řízení pro žalobce nebo spíše, že by nevznikla žalobci újma. Ostatně zjišťování se účastník dopouštěl přestupkového jednání není primárním úkolem soudu v kompenzačním řízení dle OdpŠk.

18. Pro žalovanou bylo stěžení v posouzení věci skutečnost, že společnost [Anonymizováno]. by byla bývala za žalobce zapravila jemu z přestupkového řízení hrozící sankci. K tomu soud uvádí, že placení uložené pokuty za osobu vinou spácháním přestupku osobou jinou nepřestavuje právem reprobovaný postup. Přes potenciální saturaci možného dopadu správního trestu na obviněného v majetkové rovině, zůstávají v řízení pro obviněného jiná rizika a s tím spojená nejistota, nelze zároveň odhlédnout i od rizika reputačního.

19. Žalovaná dále namítala rozpor žalobcova nároku s veřejným pořádkem, neboť on i řada dalších v kontextu poskytování služeb prostřednictvím aplikace Uber programově porušovali zákon. K tomu Nejvyšší soud uvedl, že státu námitka rozporu s dobrými mravy nenáleží v případech, kdy je rozhodováno o nároku dle OdpŠk (rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011, publikováno ve Sbírce civilních rozhodnutí a stanovisek NS, 18/2012). Veřejný pořádek a dobré mravy jsou společně základními korektivy soukromého práva, a použití závěrů plynoucích ze zmíněného rozhodnutí na souzenou věc je tak namístě.

20. V případech, než dopadá úprava čl. 6 odst. 1 Úmluvy, se imateriální újma presumuje, a to v i souladu se Stanoviskem NS (srov. zejm. jeho část V.). Za nejpodstatnější lze považovat narušení principu, podle něhož je poškozený povinen prokazovat i vznik nemajetkové újmy, neboť ESLP ve vztahu k řízením uvedeným v čl. 6 odst. 1 EÚLP vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu, a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella proti Itálii, odst. 93, nebo Kmec 2006 s. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva. Zároveň jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích, takže k případné náhradě jinou formou dochází jen za zcela výjimečných okolností (například tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, jak bylo konstatováno v rozsudku ve věci Szeloch proti Polsku nebo v rozsudku ve věci Berlin proti Lucembursku) (BIČÁK, Vít. § 31a [Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 300, marg. č. 37.).

21. Výchozím způsobem odškodňování nesprávného úředního postupu je tedy poskytnutí zadostiučinění penězích. Morální satisfakce v podobě konstatování porušení práva nastupuje subsidiárně, prokáže-li se, že namítané řízení mělo pro poškozeného jen okrajový význam, logice ust. § 31a odst. 2 OdpŠk navzdory.

22. Ve Stanovisku NS s odkazem na své rozhodnutí ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce základní částky a uvedl, že pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení přihlédl Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení.

23. Na základě výše uvedeného shledal soud návrh žalobce částečně důvodným, a proto mu částečně vyhověl. Soud proto přiznal žalobkyni dle Stanoviska NS za prvé dva roky řízení částku 15 000 Kč, za další dva roky po 15 000 Kč, za další 4 měsíce 6 250 Kč (poměrná část z 15 000 Kč za necelý rok), celkem ve výši 36 250 Kč, když v dalším žalobu zamítl (výrok II).

24. Požadované příslušenství pak bylo přiznáno v souladu s ust. § 1970 o. z. v sepjetí s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný co do základu a o výše přiznané náhrady rozhodl soud dle vlastní, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 20 694,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, žaloba, replika k vyjádření, účast na jednání dne 2. 10. 2023) a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na jednání, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 450 Kč ve výši 3 244,50 Kč.

Poučení