64 C 43/2016

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 515 850 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 515 850 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 4 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit českému státu na nákladech řízení částku 7 900 Kč, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované pojistného plnění ve výši 515 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejíž součástí bylo pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce nastalou při dopravě motorovým vozidlem, konkrétně vozidlem [značka automobilu], [registrační značka]. V pojistné smlouvě účastníci sjednali územní rozsah pojištění, mimo jiné Evropa, se spoluúčastí pojištěného ve výši 5%, min. 50 000 Kč. Součástí pojistné smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu (dále jen VPPOS 2005) a doplňkové pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce (dále jen DPPD 09). Dne [datum] přepravovala žalobkyně na základě objednávky [číslo] mezinárodního nákladního listu [číslo] mobilní drtící jednotku [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova], přičemž došlo ke škodné události tak, že došlo k sesunutí drtící jednotky z návěsu a to v důsledku utržení krajnice při přepravě návěsnou soupravou tahače [anonymizováno]. Následná oprava drtící jednotky byla vyčíslena na částku 565 850 Kč, bez DPH. V této souvislosti nechala vypracovat u soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] znalecký posudek, za jehož vyhotovení zaplatila dle daňového dokladu částku ve výši 17 500 Kč. Uvedenou částku uplatňuje v souvislosti s náklady, které byly spojeny s uplatněním předmětné pohledávky. Ze znaleckého posudku je zřejmé, že v dané věci nešlo o vlastní vadu zásilky, nýbrž vzniklým silám v důsledku sesunutí krajnice by neodolalo ani naprosto bezvadné jištění, ale na základě nedbalosti žalobkyně, konkrétně jejího řidiče, který s vozidlem o vysoké tonáži najel na nezpevněnou cestu. Tvrdila dále v bodu VII. žaloby, že uhradila za opravu částku ve výši 565 850 Kč, bez DPH. Dne [datum] byla žalované zaslána výzva k úhradě pojistného plnění. Žalovaná se k předmětné pojistné události vyjádřila písemně dne [datum] a odmítla poskytnout pojistné plnění.

2. Po výzvě soudu dle ust. § 118a o.s.ř. žalobkyně tvrdila, že na základě pojistné smlouvy se zavázala k úhradě pojistného ve výši 224 364 Kč a to ve čtyřech pravidelných splátkách. První platbu ve prospěch žalované uhradila na základě platebního příkazu ze dne [datum], ve výši 56 091 Kč, druhou platbu na základě platebního příkazu ze dne [datum], ve výši 1 639 Kč, třetí platbu na základě platebního příkazu ze dne [datum], ve výši 56 091 Kč a čtvrtou platbu na základě platebního příkazu ze dne [datum], ve výši 62 308 Kč. Pátá platba byla uhrazena na základě platebního příkazu ze dne [datum], ve výši 7 568 Kč a šestá na základě platebního příkazu ze dne [datum], ve výši 58 960 Kč. Po splatnosti uhradila sjednané pojistné ve výši 242 657 Kč. Poukazovala na to, že pojistitel v daném případě odmítl výplatu pojistného plnění s odkazem na výluku z pojištění sjednanou v DPPD 09, přestože se výluky z pojištění pojmově vztahují k samotné pojistné události, nikoli závazku pojistníka z pojistné smlouvy. Při výkladu ustanovení pojistných podmínek je třeba sice respektovat principy soukromého práva a z toho plynoucí autonomní vůle smluvních stran, avšak zároveň také společenskou a hospodářskou funkci smlouvy. Poukazovala na to, že pojistník má právo na pojistné plnění do doby skončení pojištění a na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2440/2009 a sp. zn. 32 Odo 180/2002. Uvedla, že ustanovení čl. 7 DPPD 09 je dle ust. § 39 občanského zákoníku neplatné, protože svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. K odpovědnosti za vzniklou škodu dále uvedla, že na základě objednávky ze dne [datum] bylo jejím závazkem provést pro poškozeného, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], přepravu mobilní drtící jednotky o hmotnosti 28 000 kg, z místa nakládky [obec] CZ, do místa vykládky [anonymizována dvě slova], a to vozidlem [registrační značka]. Řidič vozidla v cíli vykládky, v obci [anonymizováno], vjel do obce po asfaltové cestě, doručoval však zásilku až do lomu, po silnici s hliněným podkladem. Při tomto jednání došlo při přepravě k sesunutí krajnice hliněné cesty, drticí jednotka se sesunula z podvalu a zastavila se o strom stojící podél cesty. Drtička byla upevněna na čtyřech okách, z nichž jedno z nich a jeden řetěz se při nadměrném jednostranném zatížení přetrhly. Příčinou vzniku škody nebyla opotřebovanost zajišťovacího systému, nýbrž mimo jiné nepozornost řidiče. Jedná se proto o jeho zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Povinnost péče o zásilku však představuje objektivní odpovědnost dopravce, když ke škodě na zásilce dojde během přepravy. Je proto dána její odpovědnost dle čl. 17 odst. 1 CMR. Dopravce je též povinen starat se o zásilku po dobu, po níž se u něj zásilka nachází až do okamžiku jejího vydání příjemci. Musí též vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby zásilka nebyla vystavena nebezpečí ztráty nebo poškození. Dle čl. 3 CMR dopravce též odpovídá za jednání a opomenutí svých zástupců a pracovníků a všech osob, kterých použije při provádění přepravy. Přepravu v rámci svých pracovních úkolů prováděl řidič [jméno] [příjmení], který však při přepravě do lomu po hliněné cestě nepřizpůsobil jízdu povaze vozovky a v důsledku toho došlo k utržení krajnice a vzniku škody. K samotné škodě dále tvrdila, že poškozený vystavil dne [datum], fakturu [číslo] za opravu drtící jednotky ve výši 568 850 Kč, bez DPH, se splatností [datum]. Naproti tomu měla žalobkyně vůči poškozenému, v rámci jejích pravidelných obchodních styků, pohledávky za vystavené faktury: č. FV [číslo] ze dne [datum] ve výši 39 888 Kč, č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] ve výši 35 892 Kč bez DPH, č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] ve výši 36 216 Kč bez DPH, č. FV [číslo] ze dne [datum] ve výši 9 120 Kč bez DPH, č. FV [číslo] ze dne [datum] ve výši 3 648 Kč bez DPH, č. FV [číslo] ze dne [datum] ve výši 76 139,34 Kč bez DPH, č. FV [číslo] ze dne [datum] ve výši 97 262,84 Kč bez DPH, FV [číslo] ze dne [datum] ve výši 144 182,07 Kč bez DPH, č. FV [číslo] ze dne [datum] ve výši 102 461,06 Kč bez DPH, č. FV [číslo] ze dne [datum] ve výši 8 108,70 Kč. Pohledávky žalobkyně vůči poškozenému byly započteny na fakturu [číslo] za opravu drtící jednotky, a to na základě dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne [datum], když na pohledávku poškozeného měla zaplatit částku 18 388 Kč.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, uplatněný nárok neuznala co do důvodu. Činila nesporným, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce, jejíž součástí byly VPPOS 2005 a DPPD 09, s počátkem pojištění od [datum]. V souvislosti se sjednanou pojistnou smlouvou žalovaná namítala, že k datu škodné události žalobkyně nezaplatila sjednanou splátku pojistného. Poukázala na ujednání účastníků v čl. 7 DPPD 09, kdy v případě prodlení s úhradou pojistného nevznikla žalované povinnost poskytnout pojistné plnění. K této okolnosti tvrdila, že splatnost pojistného nastala dne [datum]. Na uvedenou skutečnost žalovaná upozornila žalobkyni písemně dopisem ze dne [datum], následně dopisem ze dne [datum], včetně zániku pojistné smlouvy. Další splátka pojistného byla splatná k datu [datum], a i na tuto další splátku pojistného byla žalobkyně upozorněna dopisem ze dne [datum], další upomínkou ze dne [datum]. K úhradě pojistného však došlo až po dni splatnosti, a to dne [datum] a dne [datum]. Uvedla, že žalobkyně sice předložila žalované znalecký posudek, nicméně nedisponovala v rámci likvidace relevantní informací, že ke vzniku škody došlo na základě nedbalosti dopravce, kdy řidič s vozidlem o vysoké tonáži najel na nezpevněnou cestu. Po šetření pojistné události zjistila, že vznik poškození uloženého drtiče je technicky nemožný pouhým sjetím z podvalu, bez přímého nárazu. Poškození násypky nebylo prokázáno. Při převážení mobilní drtící jednotka sama, bez pomoci najede na podval a zajišťuje se proti pohybu a působení bočních sil lany za čtyři oka v rozích na pásech. Žalovaná zjistila, že z prezentované škodné události za vzniklou škodu neodpovídá dopravce jakožto pojištěný, ale sám poškozený, který neměl drtící jednotku v technicky způsobilém stavu k převozu. Šetřením žalované bylo zjištěno, že se utrhla dvě oka ze čtyř v rozích na pásech z důvodu špatného technického stavu a zároveň nedošlo pouze k opravě drtící jednotky do původního stavu, ale ke generální opravě stroje, což výrazně navýší náklady na opravu. Škodná událost byla ze strany likvidačního útvaru žalované uzavřena s tím, že za vzniklou škodu dopravce ve smyslu čl. 17 odst. 2 Úmluvy CMR neodpovídá, jelikož konkrétně příčinou vzniklé škody byla vada zásilky, protože k utržení ok došlo provozním opotřebením.

4. O nároku žalobkyně soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]. Uvedeným rozsudkem soud zamítl žalobu na pojistné plnění a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že ujednání účastníků v pojistné smlouvě o tom, že žalovaná nemá povinnost poskytnout pojistné plnění v případě prodlení s placením pojistného, obchází zákon. Poukazovala na to, že rozhodnutí soudu bylo překvapivé a hodnocení důkazů nevěrohodné. Ke tvrzení žalobkyně soud neprovedl důkazy jí navržené, použil veškeré možné argumenty ve prospěch žalované. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] Odvolací soud zdůraznil, že v projednávané věci břemeno tvrzení a břemeno důkazní leží na žalobkyni. Pokud žalobkyně tvrdila, že k úhradě škody došlo ze strany žalobkyně formou započtení pohledávky na základě dohody ze dne [datum], a soud nepovažoval dokládání této skutečnosti za dostatečné, měl poskytnout potřebná poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Pokud v projednávané věci soud dospěje k závěru, že žalobkyně uhradila poškozené společnosti vzniklou škodu, bude nutné postavit najisto, jakým způsobem ke škodné události došlo. Zda k sesunutí drtící jednotky z návěsu došlo v důsledku utržení krajnice při přepravě, nebo zda se tak stalo v důsledku utržení dvou ok, na nichž byla upevněna zajišťovací lana. Teprve po této skutečnosti bude moci soud posoudit, zda se jedná o případ odpovědnosti žalobkyně, na níž se vztahovala předmětná pojistná smlouva.

5. Po provedeném a doplněném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejíž součástí bylo mimo jiné pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce, prováděné vozidlem [značka automobilu], [registrační značka]. Z pojistné smlouvy ze dne [datum], bod 4.2. dále vyplývá, že účastníci odchylně od ujednání v čl. 3, bod 1 písm. d) DPPD 09 ujednali, že pojištění se vztahuje i na odpovědnost za škodu vzniklou na přepravovaných, použitých, nebo porouchaných strojů a zařízení, s výjimkou ojetých a havarovaných motorových vozidel v důsledku nahodilé události, k níž došlo v době trvání pojištění při silniční dopravě. Ve smlouvě byl ujednán územní rozsah mimo jiné i pro Evropu, pojistný limit ve výši 15 000 000 Kč, a spoluúčast pojištěného v rozsahu 5%, min. 50 000 Kč. Pojištění bylo sjednáno na dobu určitou, od [datum] do [datum]. V pojistné smlouvě účastníci ujednali, že vedle povinností stanovených všeobecnými pojistnými podmínkami a doplňkovými pojistnými podmínkami je pojištěný povinen při vzniku škodné události mimo území České republiky, převyšuje-li škoda 100 000 Kč, neprodleně zajistit vyšetření škodné události havarijním komisařem, jejichž seznam je k dispozici na webové adrese. Pojistitel se zavázal, že pojistníkovi pojištěnému poskytne kontakt na havarijního komisaře také na telefonním čísle klientského servisu. Pojištění se řídí VPPOS 2005, DPPD 09, ujednáními v úvodní části pojistné smlouvy a ujednáními tohoto pojištění. V čl. 1 VPPOS 2005 účastníci ujednali, že pojištění odpovědnosti za škodu je pojištění soukromé a sjednává se jako pojištění škodové pro pojistná nebezpečí uvedená v pojistné smlouvě. Podle čl. 5 VPPOS 2005, pojistnou událostí je vznik povinnosti pojištěného nahradit vzniklou škodu. Podle čl. 7 odst. 1 VPPOS 2005 pojistné plnění se stanoví jako náhrada škody, za kterou pojištěný odpovídá podle obecně závazných právních předpisů. Plnění se poskytne v rozsahu právních předpisů upravených náhradou škody a za podmínek stanovených těmito všeobecnými pojistnými podmínkami, doplňkovými pojistnými podmínkami nebo pojistnou smlouvou. Jestliže pojištěný uhradil poškozenému škodu sám, pojišťovna je oprávněna přezkoumat a zhodnotiti všechny skutečnosti týkající se vzniku práva na pojistné plnění, rozsahu a výše škody jako by k náhradě škody pojištěným nedošlo. Podle ujednání účastníků v čl. 11 odst. 1 písm. f) VPPOS 2005, pojištěný je povinen oznámit pojišťovně bez zbytečného odkladu, že nastala škodná událost, sdělit, že poškozený uplatil proti pojištěnému právo na náhradu škody ze škodné události, vyjádřit se k požadované náhradě, její výši, zmocnit pojišťovnu, aby za něj škodnou událost projednala a dále postupovat podle pokynů pojišťovny. Podle čl. 11 odst. 3, poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnosti uvedené v čl. 11 bod 1 písm. f) a neoznámil pojišťovně bez zbytečného odkladu, že nastala škodná událost, že poškozený uplatil proti jinému pojištěnému právo na náhradu škody ze škodné události, nevyjádří-li se k požadované náhradě a výši a nezmocnil pojišťovnu, aby za něj škodnou událost projednala, a nepostupoval dle pokynů pojišťovny, je pojišťovna oprávněna plnění ze smlouvy odmítnout. Podle čl. 2 DPPD 09, pojištění se sjednává pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému na věci vyplývající z přepravních smluv v důsledku nahodilé události, ke které došlo v době trvání pojištění při vnitrostátní silniční dopravě prováděné na území České republiky. Je-li v pojistné smlouvě ujednáno pojištění, vztahuje se na odpovědnost pojištěného za škodu vzniklou jinému na přepravovaných věcech, na které byla vystavena zahraniční obchodní faktura, nastala-li odpovědnost za škodu v důsledku nahodilé události, k níž došlo v době trvání pojištění při mezinárodní silniční dopravě, rozsah odpovědnosti je v tomto případě dán ustanoveními úmluvy o přepravní smlouvě mezinárodní silniční nákladní dopravě, (dále jen Úmluva CMR ve znění protokolu k Úmluvě CMR). Pojištění se vztahuje pouze na případy odpovědnosti za škodu vyplývající z takové přepravní smlouvy, ke které byl vydán písemný přepravní doklad potvrzený dopravcem a odesílatelem. Podle čl. 3 DPPD 09, pojištění se nevztahuje na škodu vzniklou v rozsahu daném ustanoveními čl. 24 a čl. 26 Úmluvy CMR. V čl. 7 DPPD 09 účastníci ujednali, že je-li pojistník v prodlení s placením pojistného, není pojišťovna povinna poskytnout pojistné plnění ze škodných událostí nastalých před zaplacením pojistného. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], znalce v oboru doprava a strojírenství, doprava silniční, motorová vozila, stroje a zařízení soud zjistil, že zadavatelem tohoto posudku byla žalobkyně. Znaleckým úkolem bylo stanovení příčinu sesunutí mobilní drtící jednotky [příjmení] [jméno], k němuž došlo v důsledku utržení krajnice při přepravě návěsovou soupravou tahače [anonymizováno], [registrační značka] a plošinového návěsu, s datem nakládky [datum]. Znalec při vypracování posudku vycházel z nákladního listu CMR, z vyjádření řidiče, z fotografické dokumentace, z technických parametrů mobilní drtící jednotky, ze stanoviska žalované a z použité literatury. Konstatoval, že přepravovaná drtička byla proti dopřednému pohybu zajištěna dostatečným způsobem. Jestliže došlo k přetržení řetězu, znamená to, že při předmětné události, tedy naklonění návěsu po utržení krajnice došlo ke vzniku sil, které byly výrazně větší, než byl dopravce dle příslušné normy povinen zajistit. Zdůraznil, že přípustná tažná síla řetězu neznamená jeho pevnost při přetržení, neboť výrobcem udávaná hodnota přípustné tažné síly je účelově snížena o bezpečnostní koeficient. Pro posouzení v dané věci též je podstatné, že po utržení krajnice došlo k naklonění návěsu a tím i přepravované drtičky na pravou stranu a vzniklé síly byly zachyceny zejména řetězy ukotvenými na levé straně návěsu, zatímco řetězy pravé byly odlehčeny. Při sesunutí drtiče se přetrhnul řetěz ukotvený k levému boku návěsu a zadní části pravého pásu drtičky. Dále došlo k utržení oka přední části levého pásu, kde byl uchycen řetěz ukotvený na pravé straně návěsu a tedy větev, která měla být odlehčena. Dovodil, že vlivem naklonění návěsu a drtičky došlo nejprve k přetržení řetězu ukotveného mezi levou stranou návěsu a pravou zadní částí pásového podvozku drtičky a v důsledku toho se zadní části drtičky vyklonila více vpravo. Drtička tak vyrotovala mírně proti pohybu hodinových ručiček a tím došlo k přenosu sil na řetěz mezi okem, přední částí levého pásu a pravou stranou drtičky. Utržení oka v přední čísti levého pásu bylo pak s vysokou pravděpodobností až důsledkem přetržení řetězu a následného vytočení drtičky. Na základě vyhodnocení dostupných podkladů konstatoval, že mobilní drtící jednotka byla při přepravě návěsovou soupravou tahače a plošinového návěsu přepravována způsobem, kdy dle hodnot mezních příčinných zrychlení požadovaných v ČSN EN ji při zdokumentovaném způsobu naložení a použití gumových pásů nebylo nutno zajišťovat proti převrácení v podélném ani přímém směru. Nebylo nutno ji zajišťovat proti posunu do stran a vzad a proti případnému posunu vpřed byla zajištěna v souladu s požadavky výše uvedené normy. Ze skutečnosti, že při naklonění návěsu po utržení krajnice došlo k přetržení řádně ukotveného a dostatečně dimenzovaného řetězu mezi levou stranou návěsu a pravou zadní částí pásu drtičky, dovodil, že při předmětné události došlo ke vzniku sil, které byly výrazně větší, než byl dopravce dle příslušné normy povinen zajistit. Utržení oka přední části levého pásu pak bylo s vysokou pravděpodobností až důsledkem přetržení levého zadního řetězu a následného vytočení drtičky. Ze znaleckého posudku o poškození mobilní drticí jednotky vypracovaného [celé jméno znalce] na základě zadání soudu bylo zjištěno, že v projednávané věci přeprava nákladů byla zajištěna pomocí diagonálního uvázání, které mělo za cíl zajistit náklad před pohybem dopředu, kde působí i koeficient zrychlení 0,8, kde vzniká a působí i hodnota zbytkové síly, která je zajištěna. V této věci diagonální uvázání nákladu zároveň splňovalo podmínku zajištění nákladu proti vibracím. Znalec dále uvedl, že v případě nestabilního nákladu platí všeobecná technická pravidla. Základním pravidlem je, že náklad může být maximálně dvakrát vyšší, nežli je širší, aby byl považován za stabilní a to za předpokladu, že těžiště nákladu se nachází v geometrickém středu. Z dostupných informací ze spisu znalec též zjistil, že v projednávané věci se náklad nacházel na těžišti v polovině výšky nákladu a byly splněny podmínky stability v příčném směru, náklad tak bylo možno považovat za stabilní a nenáchylný k převrácení. Diagonální zajištění předmětného nákladu, které bylo použito pro zajištění stroje, pro podélný směr, bylo v souladu s normou ČSN EN [číslo], pro zajišťování břemen na silničním vozidle. Z obsahu spisu a z dostupných podkladů znalec též zjistil, že došlo k sesunutí přepravované mobilní drticí jednotky směrem příčně do boku. Za hlavní a technicky přijatelnou příčinu tohoto sesunutí dle znalce je působení větší síly, než je tomu při normálních provozních podmínkách při přepravě, což bylo způsobeno nepřirozeným nakloněním závěsu z důvodu utržení krajnice. Náklad na silničních vozidlech v tomto případě se zajišťuje podle základních pravidel uvedených v normě ČSN EN [číslo]. U takto hmotnostně objemných přeprav však nelze prakticky náklad zajistit, aby odolal silám působícím při nárazu či podobné události. Z provedeného výpočtu z normy ČSN EN [číslo] znalec dospěl k závěru, že na poškození uvedeného stroje mělo vliv utržení krajnice vozovky, na které docházelo k přepravě stroje, jednalo se o jev, který nelze považovat za normální provozní podmínky, které berou v úvahu veškeré jízdní manévry, jako je brzdění, prudké brzdění, úhybné manévry, povětrnostní podmínky, průjezdy zatáčkou, apod. Dle závěrů znalce v projednávané věci bezprostředním vlivem na poškození přepravovaného stroje mělo utržení krajnice na komunikaci a teprve poté sesunutí stroje a jeho poškození. Z technického průkazu č. ÚC [číslo] vyplývá, že žalobkyně byla provozovatelem nákladního automobilu - tahač návěs, tov. zn. [anonymizováno], [VIN kód]. Z opisu objednávky [číslo] dále bylo zjištěno, že u žalobkyně firma [právnická osoba] objednala přepravu drtiče na pásovém podvozku [příjmení] 900x600, s místem nakládky dne [datum] [obec], s místem vykládky [příjmení] [příjmení], Slovensko. Z mezinárodního nákladního listu CZC [číslo] vyplývá, že uvedená listina byla potvrzena objednatelem přepravy a žalobkyní jako dopravcem, a že se jednalo o přepravu mobilní drtící jednotky s hmotností 28.500 kg, vozidlem [registrační značka] a návěsu [anonymizováno] [číslo]. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka [číslo] vyplývá, že od [datum] do [datum] byla předmětem podnikání žalobkyně, mj. silniční motorová doprava, nákladní vnitrostátní a nákladní mezinárodní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti 3,5 t včetně, a že dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalobkyně, které bylo ukončeno dne [datum]. Z objednávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. objednala u žalobkyně přepravu kameniva podle individuálních telefonických pokynů do místa [obec]. Ze seznamu knihy vystavených faktur žalobkyně za účetní rok [rok] soud dále zjistil, že žalobkyně vystavila účetní doklady pro odběratele [právnická osoba] dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Z daňových dokladů vystavených žalobkyní a z knih jízd soud dále zjistil, že žalobkyně vyfakturovala [právnická osoba] s.r.o. za přepravu kameniva částku celkem ve výši 761 493 Kč, a to daňovým dokladem č. FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo], FV [číslo]. Z daňového dokladu vystaveného [právnická osoba] s.r.o., [IČO] soud dále zjistil, že uvedená společnost fakturovala za opravu drtící jednotky [právnická osoba] s.r.o., [IČO] částku 684 679 Kč. Z interního dokladu [právnická osoba] s.r.o. [číslo] [číslo] vyplývá, že interní doklad na započtení vzájemných pohledávek na základě daňových dokladů č. [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [číslo] byly stornovány. Z daňového dokladu ze dne, který byl vystaven [právnická osoba] [anonymizováno], [variabilní symbol] soud dále zjistil, že faktura byla vystavena za účelem opravy drtící jednotky na částku 684 679 Kč, s 21% DPH, se splatností dne [datum]. Z písemného vyjádření [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum] soud zjistil, že uvedená společnost zaslala žalobkyni k potvrzení dohodu o vzájemném započtení pohledávek a závazků, kterou firma však nepotvrdila. Uvedený zápočet dohodou byl z uvedeného důvodu interním dokladem i stornován. Protože žalobkyně nepotvrdila dohodu o vzájemném započtení pohledávek a závazků, zaslala společnost dne [datum] žalobkyni oznámení o jednostranném zápočtu a uvedená skutečnost byla zaúčtována jejím interním dokladem. Dle oznámení k případnému započtení částky 702 978 Kč tak došlo ke dni [datum]. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplývá, že byl zaměstnancem společnosti žalobkyně od roku [rok] [anonymizována dvě slova] [rok]. V [anonymizováno] [rok] vezl předmětnou drtičku na Slovensko. [obec] určení bylo asi 1 km mimo cestu, ale bohužel tam s nákladem nedojel, protože se utrhla krajnice. Zásilka byla určena do místa u ukrajinské hranice, přesně kam, svědek neuvedl. Zásilku přepravovali dva řidiči. Když se pod vozidlem utrhla krajnice, vozidlo bylo asi 300 až 400 metrů od místa vykládky. Náklad se měl dopravit do kamenolomu, kam nevedla místní komunikace, spíše polní, kamenitá cesta. Přepravovaná drtička byla na přívěsu a vážila asi 30 tun. Při nakládce náklad byl zkontrolován a na česko-slovenských hranicích opět. Kontroloval úvaz oka, řetězů, protože drtička byla ukotvena řetězy standardním způsobem. Svědek dále k předmětné události uvedl, že zrovna projížděl zatáčkou, když na něj zavolal kolega, že je na cestě díra, v ten moment šlápl na brzdu, protože návěs tahal dozadu a zůstal s vozidlem stát. Návěs se vyklonil mimo vozovku a za pár vteřin drtička spadla. Vznikl tlak na úvazu, ten nevydržel. Svědek uvedl, že chtěl volat policii, nicméně bylo mu řečeno majitelem nebo mistrem, to si již nevybavil, že není třeba, že tomu nic není. Přitom mu bylo sděleno zástupcem žalobkyně, že náklad se veze zpátky a bude se kontrolovat, jestli se mu nic nestalo. Svědek uvedl, že větší rozsah škody na nákladu se stal na základě okolností při vyprošťování. Úvazky zmáčkly zábradlí, schodky i žebříky. Náklad se pak ten samý den převezl zpátky do [obec]. K dotazu zástupce žalobkyně svědek dále uvedl, že škodná událost nastala na komunikaci mimo vesnici, v podstatě na pustině v lese. Když jel autem, v podstatě česal haluze a okolní stromy, když na něj kolega zavolal a upozornil ho, že je tam díra, neměl prostor již s vozidlem manévrovat. Když z vozidla vystoupili, věděli, že mají problém, s firmou komunikovali telefonicky. Z dopisu žalované ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně nahlásil škodnou událost, která nastala dne [datum] při mezinárodní přepravě mobilní drtící jednotky, a že neposkytuje pojistné plnění. Z dopisu žalované ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě dlužného splatného pojistného ke dni [datum] ve výši 56 171 Kč, žalobkyně byl dále žalovanou upozorněna, že pokud dlužné pojistné nezaplatí do [datum], pojištění podle zákona zanikne ke dni [datum]. Z výpisu denního pohybu účtu žalobkyně soud dále zjistil, že žalobkyně první platbu sjednaného pojistného ze smlouvy uzavřené dne [datum], zaplatil žalované až dne [datum].

7. Na základě dostatečných skutkových zjištění soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. a uzavírá v projednávané věci následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva v němž účastníci sjednali, nastala-li odpovědnost za škodu v důsledku nahodilé události, k níž došlo v době trvání pojištění při mezinárodní silniční dopravě, rozsah odpovědnosti je v tomto případě dán ustanoveními úmluvy o přepravní smlouvě mezinárodní silniční nákladní dopravě. Dne [datum] došlo ke škodné události na území Slovenska. Žalobkyně uvedeného dne na základě dohody prováděla přepravu drtiče [příjmení] 900x600, s místem nakládky [obec], s místem vykládky [příjmení] [příjmení], Slovensko, a to na základě mezinárodního nákladního listu CZC [číslo]. Ke dni škodné události žalobkyně nezaplatila sjednané pojistné. Předmětnou událost neoznámila havarijními komisaři podle pojistné smlouvy. Žalovanou nepověřila k jednání s poškozenou osobou. Ke škodné událost došlo na Slovensku, mimo pozemní komunikaci, v podstatě na pustině v lese, jak bylo prokázáno výpovědí svědka, který řídil vozidlo s nákladem. V okamžiku škodné události vozidlo v podstatě česalo haluze a okolní stromy, když na řidiče kolega zavolal a upozornil ho, že je tam díra, ten již neměl prostor s vozidlem manévrovat. Návěs se vyklonil a drtička spadla. Náklad na návěsu byl zajištěn podle platných norem. Ze znaleckých posudků pak bylo prokázáno, že k poškození nákladu (drtičky) došlo vlivem utržení krajnice na komunikaci. Výpovědí svědka bylo též prokázáno, že náklad se ve větším rozsahu poškodil při vyprošťování. Soud nehodnotil písemnou dohodu ze dne [datum] o vzájemném započtení závazků, protože bylo prokázáno, že uvedenou písemnou dohodu žalobkyně nedoručila druhému subjektu. Z provedeného dokazování též nebylo prokázáno, že [právnická osoba] s.r.o. byla vlastníkem přepravovaného nákladu. Byla pouze objednatelem přepravy. Bylo dále prokázáno výpovědí svědka, že žalobkyně porušila své povinnosti z předmětné smlouvy a ke dni škodné události nezaplatila pojistné a k předmětné škodné události nezajistila vyšetření havarijním komisařem, ale téhož dne náklad přepravila na území ČR. Žalobkyně věrohodným způsoben neprokázala zaplacení škody osobě poškozené dne [datum]. Žalobkyně též netvrdila a neprokazovala konkrétní okolnosti o reklamaci způsobené škody objednatelem podle Úmluvy CMR.

8. Podle ust. § 3081 zákona č. 89/2012 Sb. (NOZ) je tento zákon účinný od [datum]. Dle § 3028 odst. 3 zákona, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 1 odst. 1 uvedeného zákona, ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Podle ust. 1 odst. 2, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

1. Podle ust. § 2 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni [datum], pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 3 písm. i) uvedeného zákona pro účely tohoto zákona se rozumí i) oprávněnou osobou osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění. Podle ust. § 4 odst. 4 uvedeného zákona, součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle ust. § 4 odst. 5, pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Podle ust. § 43 odst. 1) odst. 2) uvedeného zákona, pojištění odpovědnosti za škodu lze sjednat pouze jako pojištění škodové. Pojištění odpovědnosti za škodu se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu, kterou způsobil jinému. Podle ust. § 44 odst. 1) a odst. 3) uvedeného zákona, Pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel.

9. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ NOZ“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. S ohledem na ust. § 3028 odst. 3 NOZ se právní vztahy vzniklé před účinností NOZ řídí dosavadními právními předpisy, tj. zejm. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do účinnosti NOZ (dále jen obč. zák.), či zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do účinnosti NOZ (dále jen obch. zák).

11. Podle § 610 obch. zák., smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). Podle ust. § 622 odst. 1, dopravce odpovídá za škodu na zásilce, jež vznikla po jejím převzetí dopravcem až do jejího vydání příjemci, ledaže ji dopravce nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče.

12. Podle článku 17 odst. 1 vyhl. č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Podle článku 17 odst. 2 Úmluvy CMR je dopravce zproštěn odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci. Podle článku 17 odst. 2 Úmluvy CMR je dopravce zproštěn odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci.

13. Předmětem soudního přezkumu byla sporná otázka, zda z předmětné pojistné smlouvy svědčí právo žalobkyně na pojistné plnění, zda došlo k pojistné události sjednané v pojistné smlouvě dne [datum].

14. Předně soud konstatuje, že pojistná smlouva je dvoustranný právní úkony mezi pojistníkem a pojistitelem o poskytnutí pojistné ochrany. Pojistný vztah mezi účastníky založený na základě pojistné smlouvy upravený podle zákona č. 37/2004 Sb., pak lze jednoznačně zařadit do práva soukromého. Nicméně zákon ponechána smluvní volnost mezi smluvními stranami za dodržení zákonem stanovených podmínek. V základní rovině platí, že základními právy a povinnostmi smluvních stran je povinnost pojistníka platit pojistné a na druhé straně právo pojistitele toto pojistné obdržet a právo pojistníka (na straně pojistitele povinnost) obdržet výplatu pojistného plnění při nastání pojistné události v zákoně o pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách předpokládané. Jednotlivé pojistné podmínky obsahují výčet pojistných událostí, na které se výplata předmětného pojistného plnění vztahuje, jak pozitivní, tak i negativní. Ustanovení § 4 zákona č. 37/20004 Sb., vymezuje základní obsah pojistné smlouvy, který musí být vždy dodržen. Pojistitel je oprávněn zabezpečit identifikaci pojistníka a pojištěného stanoveným způsobem. Součástí pojistné smlouvy jsou též v projednávané věci pojistné podmínky. Zákon současně stanoví i základní obsah pojistných podmínek, a to pouze v nejobecnější rovině, neboť tento obsah je převážně závislý na typu pojištění. S nimi musí být pojistník před uzavřením pojistné smlouvy seznámen. Pojistné podmínky mohou být během doby trvání pojistné smlouvy měněny pouze se souhlasem smluvních stran. Účastníkem pojištění je pojistitel a pojistník, jakožto smluvní strany. Pojistitelem je právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zvláštního zákona a pojistníkem osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu a pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje. Oprávněnou osobou je osoba, která má oprávněnou potřebu ochrany před následky vyvolané pojistným nebezpečím a které vznikne právo na pojistné plnění. Pojistný zájem je pak oprávněnou potřebou ochrany před následky pojistné události, která má objektivní charakter a podmiňuje vznik a trvání pojištění. Pojistná událost je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpise, na který se pojistná smlouva odvolává, skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění, tj. událost kryta pojištěním. Pojistná částka, pojistné nebezpečí a pojistné riziko jsou faktory, které ovlivňují výši pojistné sazby a zároveň vytvářejí cenu pojištění (pojistné). V projednávané věci nebylo sporné, že účastníci smlouvu uzavřeli jako pojištění škodové. Povinnost žalované jako pojistitele poskytnout pojistné plnění se tak pojí s ust. § 3 písm. b) a h) zák. č. 37/2004 Sb., s pojistnou událostí. Podle ust. § 43 zákona č. 37/2004 Sb., pojištění odpovědnosti za škodu lze též sjednat pouze jako pojištění škodové. Pojištění odpovědnosti za škodu se sjednává pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu, kterou způsobil jinému. Náhradu škody platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo pojistná smlouva jinak. Dle ust. § 44 zákona č. 37/2004 Sb., z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Nebyl-li v pojistné smlouvě rozsah pojistného plnění pojistitele omezen limitem pojistného plnění, je pojistitel povinen plnit v rozsahu a ve výši vzniklé škody, za kterou pojištěný odpovídá. Uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel. Předně soud uvádí, že je nutno rozlišovat mezi právem oprávněné osoby na pojistné plnění a právem poškozeného na náhradu škody. Jedná se o dva odlišné nároky. Pojistitel není škůdcem a neodpovídá za škodu škůdcem způsobenou, tudíž právo směřující vůči němu je vždy právem na pojistné plnění, nikoli právem na náhradu škody. Právo vůči pojistiteli na pojistné plnění nemá povahu nároku na náhradu škodu; jedná se o originální právo (k tomu obdobně srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2014, sp. zn. 25 Cdo 1002/2012 a ze dne 23. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012). Též platí, že pojištěný, který uhradil škodu, za kterou odpovídá, přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky (a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel) v souladu se shora citovaným ust. § 44 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb., bez dalšího. Zákon však žádné další předpoklady neuvádí. Není tedy rozhodné, zda existuje na straně pojištěného nějaká škoda, určující je toliko fakt, že pojištěný uhradil poškozenému škodu, za kterou odpovídá.

15. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že Úmluva CMR je svou povahou komplexní úpravou, která řeší závazkové vztahy založené smlouvami o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, pokud místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy Úmluvou jsou tedy řešeny i otázky nároků na přepravné a odpovědnostních nároků, a to včetně promlčecích dob, v nichž je nutno nároky uplatňovat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 32 Cdo 5121/2007 nebo ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 32 Odo 53/2002). Jestliže žalobkyně dne [datum] uzavřela smlouvu o přepravě věci podle § 610 a násl. obch. zák. (a tento závěr v řízení zpochybněn nebyl, žalobkyně k důkazu navrhovala objednávku a mezinárodní přepravní list), je nutno na vztah žalobkyně a [právnická osoba] s.r.o. aplikovat výše označenou Úmluvu (šlo tak o přepravní smlouvu v mezinárodní silniční nákladní přepravě, když místo převzetí zásilky a místo jejího předpokládaného dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem Úmluvy). V předmětné pojistné smlouvě účastníci též ujednali, že nastala-li odpovědnost za škodu v důsledku nahodilé události, k níž došlo v době trvání pojištění při mezinárodní silniční dopravě, rozsah odpovědnosti je v tomto případě dán ustanoveními Úmluvy o přepravní smlouvě mezinárodní silniční nákladní dopravě. Úmluva výslovně určuje, že není rozhodné, jaké je trvalé bydliště, popř. státní příslušnost stran smlouvy, je nutno ji uplatnit i tehdy, jde-li o vztah dvou tuzemských subjektů (srov. např. rozsudek Nejvyšší soudu dne 30.5.2000, sp. zn. 33 Cdo 1262/2000). Přičemž Úmluva CMR staví maximální limit rozsahu kompenzační povinnosti v čl. 23 odst. 3. a pokud dojde v průběhu přepravy k znehodnocení části nebo celé zásilky, kritéria jsou stanovená v čl. 25 Úmluvy CMR. Úmluva CMR jiný rozsah odškodnění nestanovuje. Nehovoří o nákladech opravy v případě poškození přepravované věci. Navíc Úmluva v článku 32 odst. 1 stanoví promlčecí dobu jednoho roku ke všem nárokům z přeprav (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2004, sp. zn. 32 Odo 1186/2003). Ve smyslu článku 17 odst. 2 Úmluvy CMR, lze pak považovat liberačním důvodem pro odpovědnost dopravce události přírodního charakteru nebo dopravcem neodvratitelné okolnosti (srov. např. in: [příjmení], P. Úmluva CMR, komentář) Mezinárodní silniční nákladní doprava. 1. [právnická osoba] - Nakladatelství, 2009, s. 258 – 331 nebo citované rozhodnutí). Obdobně ust. § 622 obch. zák. obsahuje speciální úpravu podmínek odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce. Je tak vyloučena obecná úprava odpovědnosti za škodu. Toto ustanovení se však nevztahuje na jiné škody způsobené dopravcem porušením povinnosti ze smlouvy o přepravě věci. Takové okolnosti však žalobkyně v projednávané věci netvrdila. Rozhodující v projednávané věci pro naplnění sjednané pojistné události je jednání a chování řidiče při přepravě zásilky (ale i další okolnosti jako je technické zabezpečení zásilky nebo i místo kde došlo k poškození zásilky), které by muselo být v případě odpovědnosti žalobkyně ve formě úmyslu nebo hrubé nedbalosti ve smyslu čl. 29 odst. 1 Úmluvy CMR (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012, ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2102/2017). Úmysl nebo zavinění rovnocenné úmyslu ve smyslu čl. 29 odst. 1 Úmluvy CMR je nutno vykládat ve smyslu příslušného národního práva. Při vymezení forem zavinění, pojmů úmyslu a nedbalosti si české občanské právo vypomáhalo před účinností NOZ právem trestním O úmysl přímý jde tehdy, jestliže škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit a také ji způsobit chtěl. O úmysl nepřímý jde, jestliže škůdce věděl, že svým jednáním škodu způsobit může a je s tímto škodlivým následkem srozuměn pro případ, že nastane. V případě vědomé nedbalosti škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí. Při nedbalosti nevědomé škůdce nevěděl, že svým jednáním může škodu způsobit, ačkoliv to podle okolností a vzhledem ke svým osobním poměrům předvídat měl a mohl. V trestním právu je definice hrubé nedbalosti vyjádřena tak, že jednáním v hrubé nedbalosti je takové jednání, kdy přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem. Hrubou nedbalostí se tedy v nyní platném trestním zákoníku rozumí vyšší stupeň intenzity nedbalosti, ať již vědomé či nevědomé, a to na základě přístupu (postoje) pachatele k požadavku náležité opatrnosti, kterou zákon charakterizuje jako„ zřejmou bezohlednost“, kde je použita formulace„ byť i z hrubé nedbalosti“, což znamená buď úmyslně, nebo alespoň z hrubé nedbalosti, ať už vědomé či nevědomé. Za hrubou nedbalost se považuje nedbalost nejvyšší intenzity, za takovou nedbalost, jež svědčí o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění svých povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdce k zájmům jiných osob. Ke stanovení odpovědnosti žalobkyně dle Úmluvy CMR tak nepostačuje pouhý fakt, že byl chybní postup při technickém zajištění zásilky, jak tvrdí žalovaná. Utržení dvou ok zajišťovací techniky nákladu, jak bylo prokázáno znaleckým posudkem, nebylo podstatnou a výlučnou příčinou poškození nákladu. Znalec konstatoval, že zajištění nákladu bylo v souladu základnými pravidly ČSN EN [číslo], nicméně k poškození nákladu došlo vlivem utržení krajnice vozovky. Uvedené bylo prokázáno i výpovědí svědka, řidiče vozidla. Dle názoru znalce i soudu tak šlo o jev, který nelze považovat za normální provozní podmínky. Jak bylo prokázáno z výpovědi svědka, ke škodné události došlo mimo místní komunikaci, na polní cestě, kde byl štěrk a v okolí byl v podstatě náletový les. Ve chvíli kdy řidič najel na díru, došlo k naklonění závěsu a teprve poté k sesunutí přepravovaného nákladu. Pokud tedy v projednávané věci šlo o neodvratitelnou událost, protože z technického hlediska žádné vlivy na následném poškození přepravovaném nákladu prokázané nebylo, soud uzavírá, že za dopravcem neodvratitelné okolnosti žalobkyně žádnou odpovědnost nenese. Z provedených důkazů nevyplývá ani okolnost o úmyslném jednání řidiče vozidla nebo jednání, které by vykazovalo znaky hrubé nedbalosti při přepravě. Jak bylo dále soudu prokázáno, žalobkyně porušila své povinnosti, k nimž se v předmětné pojistné smlouvě zavázala a nepověřila žalovanou k projednání náhrady škody, neoznámila událost komisaři, nezaplatila splatné pojistné ke dni [datum]. Z výpovědi svědka, řidiče vozidla, bylo též prokázáno, že k poškození předmětu přepravy ve větším rozsahu došlo při vyprošťování. Žalobkyně dále bez souhlasu žalované uzavřela dohodu o započtení své pohledávky oproti pohledávce poškozeného. Žalobkyně tvrdila, že předmětná dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek měla být uzavřena písemně dne [datum] (viz podání žalobkyně ze dne [datum]). Z vyjádření [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum] však bylo prokázáno, že tvrzení žalobkyně není pravdivé. Uvedená společnost jednoznačně uvedla soudu, že žalobkyně předmětnou písemnou dohodu nepotvrdila, proto bylo přistoupeno k jednostrannému zápočtu, což bylo žalobkyni oznámeno dopisem ze dne [datum]. V projednávané věci tak má soud pochybnosti i o pravdivosti tvrzení žalobkyně o okolnostech úhrady škody.

16. V předmětné pojistné smlouvě účastníci jasně a srozumitelně ujednali, že nastala-li odpovědnost za škodu v důsledku nahodilé události, k níž došlo v době trvání pojištění při mezinárodní silniční dopravě, rozsah odpovědnosti je v tomto případě dán ustanoveními úmluvy o přepravní smlouvě mezinárodní silniční nákladní dopravě. Z výše uvedeného soud uzavírá, že pokud není dána odpovědnost žalobkyně z liberačního důvodu dle článku 17 odst. 2 Úmluvy CMR (nebo ust. § 622 odst. 1 obch. zák.), z předmětné mezinárodní přepravní smlouvy, není dán ani nárok na pojistné plnění z předmětné přepravní smlouvy. Je tak zcela irelevantní, zda poškozený si své pohledávky za opravu započetl jednostranně oproti pohledávkám žalobkyně, či nikoliv. Uvedené okolnosti již soud pro své rozhodnutí ve věci nehodonotil.

17. Závěrem soud poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 190/15, v němž bylo konstatováno následující:„ Pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob. Takové soudcovské dotváření práva je nutné podrobit obzvláště přísnému ústavnímu přezkumu, neboť tímto postupem obecných soudů mohou být porušena nejen základní práva stěžovatele (a to zejména subjektivní právo stěžovatele na svobodné jednání v zákonných mezích ve smyslu čl. 2 odst. 3 Listiny a zásada pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy), ale i princip dělby moci, který je nedílnou součástí principu právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy“. S poukazem na výše uvede soud žalobu, jako nedůvodnou zamítl, jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně nese odpovědnost ze škodné události ze dne [datum]. Nezkoumal dále námitku žalované o okolnostech prodlení žalobkyně se zaplacením pojistného.

18. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalované v přiznal náhradu nákladů dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 14 úkonů po 300 Kč (odpor, písemné vyjádření ze dne [datum], příprava účasti na jednání [datum], [datum], účast na jednání [datum], [datum]) jednání před soudem I. stupně, opětovné řízení před soudem I. stupně (písemné vyjádření ze dne [datum], [datum], příprava účasti na jednání dne [datum], [datum], [datum], účast na jednání dne [datum], [datum], [datum]), celkem ve výši 4 200 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalobkyně povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

19. O náhradě nákladů státu, které vznikly v souvislosti se zaplacením znalečného [celé jméno znalce] ve výši 7 900 Kč, soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela neúspěšná žalobkyně je povinna jej zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

20. Po právní moci tohoto rozsudku soud vrátí žalované zálohu, kterou složila na účet soudu na vypracování znaleckého posudku ve výši 2 000 Kč.

Poučení