64 C 54/2020-43

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 30 283 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 30 283 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 283 Kč za období ode dne 25. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Ve věci této, se žalobkyně svou žalobou ze dne 22. 4. 2020 domáhala po žalované nároku na plnění v částce 30 283 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 283 Kč za období ode dne 25. 7. 2017 do zaplacení. Ve své žalobě uvedla, že dne 24. 4. 2017 došlo k pojistné události [číslo] sice k poškození motorového vozidla žalobkyně, tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka] O poškození vozidla byl učiněn zápis Policií České republiky (potvrzení o účasti na dopravní nehodě) a dále zápis žalované o poškození vozidla. Z důvodu opravy vozidla (25. 4. 2017 až 31. 5. 2017) byla žalobkyně nucena zapůjčit si náhradní vozidlo. Žalobkyně si náhradní vozidlo (Ford Mondeo) zapůjčila, na základě nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2017, u společnosti [právnická osoba] Za zapůjčení vozidla uhradila žalobkyně částku 33 000 Kč (900 Kč za každý z 37 dnů pronájmu vozidla). Oprava poškozeného vozidla byla vyfakturována na částku 94 616 Kč, bez daně z přidané hodnoty (částka 40 209,51 Kč cena náhradních dílů-starší, originální díly; částka 27 360 Kč jako cena práce a částka 27 064,64 Kč jako lakýrnické práce). Žalovaná uznala cenu opravy vozidla pouze v částce 84 836 Kč (neuznala částku opravy ve výši 9 780 Kč) cenu nájmu náhradního vozidla uznala žalovaná pouze ve výši 12 797 Kč (neuznala částku nájmu vozidla ve výši 20 503 Kč). Zde žalovaná nesouhlasila jak s cenou nájmu náhradního vozidla ve výši 900 Kč, tak i s délkou nájmu náhradního vozidla v rozsahu 37 dní. Adekvátní částka za nájem náhradního vozidla představuje, dle žalované, 700 Kč a délka opravy poškozeného vozidla žalobkyně by neměla přesáhnout 21 dnů, tudíž i nutný nájem náhradního vozidla měl trvat pouze 21 dnů. Žalovaná tak rozporovala nejen délku zápůjčky náhradního vozidla, tak i denní sazbu za půjčení tohoto vozidla. Žalobkyně však má za to, že její právo na náhradu škody a pojistné plnění bylo žalovanou neoprávněně zkráceno o částku 30 283 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužného plnění předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila a ve svém vyjádření uvedla, že za fakturu za opravu vozidla uhradila částku 84 836 Kč. Pojistné bylo poníženo o částku 10 179,60 Kč z důvodů optimalizace dílů (nebyl doložen původ náhradních dílů použitých při opravě poškozeného vozidla). Cena náhradních dílů byla oproti ceně nových náhradních dílů ponížena žalobkyní o 50 %, tato cena však nebyla žalobkyní jakkoliv doložena, proto žalovaná ponížila jejich cenu o dalších 20 %. Žalovaná považovala za účelnou dobu opravy poškozeného vozidla, a tedy dobu nutnou k nájmu náhradního vozidla, dobu 21 dnů. Denní sazba náhradního vozidla v daném čase a místě pak dosahovala za srovnatelné vozidlo částku 705 Kč. Navíc poškozené vozidlo bylo staršího data a nižší třídy než vozidlo zapůjčené. Při plnění nároku v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla odečetla žalovaná také tzv. pevné náklady. Výsledné plnění tak zohlednilo rozdíl mezi účelnými náklady na zapůjčení náhradního vozidla a výší pevných nákladů (náklady opotřebování pneumatik, mazadla a provozní náplně) na provoz vlastního vozidla. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu, jako nedůvodnou, zamítnout.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že pro opravu poškozeného vozidla byly použity originální díly, avšak již použité, kdy za tyto díly bylo fakturováno 50 % jejich ceny (kalkulace nákladů na opravu vozidla). Přesto však žalovaná jejich cenu ještě ponížila o 20 %.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporné, že dne 24. 4. 2017 došlo k pojistné události [číslo] sice k poškození motorového vozidla ve vlastnictví žalobkyně, tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka]. Žalovaná byla zákonným pojistitelem vozidla škůdce a po oznámení pojistné události vyplatila žalobkyni za opravu vozidla částku 84 836 Kč a za zapůjčení náhradního vozidla částku 12 797 Kč.

6. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 24. 4. 2017 plyne, že automobil žalobkyně tov. zn. Škoda Octavia 1Z, rok výroby 2007, [registrační značka] byl v důsledku dopravní nehody, v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], poškozen v rozsahu zadního nárazníku, zadního čela, pravého zadního blatníku a pátých dveří. Odhadnutá škoda na vozidla byla vyčíslena na 80 000 Kč.

7. Ze zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 28. 4. 2017 plyne, že za díly na výměnu byly určeny technikem žalované: kryt zadního nárazníku, spojler zadního nárazníku, výztuha, zadní čelo, zadní výko, podlaha zavazadlového prostoru, podélník zadní pravý, kryt zadní pravý, ochranná lišta zadní, upevnění vodítka, plech zadní, bočnice zadní pravá, tažné okno a koncový tlumič výfuku. V listinném důkazním prostředku je dále označena skutečnost, že se jedná o totální škodu.

8. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 25. 4. 2017 plyne, že pronajímatel [právnická osoba], pronajal žalobkyni osobní automobil, tovární značky Ford Mondeo, rok výroby 2016, [registrační značka] za denní sazbu 900 Kč + daň z přidané hodnoty. Z osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) č. [anonymizováno] [číslo] pak vyplývají technické parametry zapůjčeného vozidla Ford Mondeo.

9. Z osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) č. [anonymizováno] [číslo] dále vyplývají technické parametry poškozeného vozidla Škoda Octavia.

10. Z kalkulace [číslo] ze dne 1. 9. 2017 plyne, že výše nákladů na opravu poškozeného vozidla byla vykalkulována prostřednictvím systému Audatex na částku 95 015 Kč.

11. Z daňového dokladu [číslo] ze dne 6. 6. 2017 plyne, že oprava poškozeného vozidla žalobkyně byla vyfakturována opravcem ve výši 94 616,15 Kč (náhradní díly 40 209,51 Kč, cena práce 27 360 Kč a cena lakování 27 046,64 Kč) bez daně z přidané hodnoty (dále jen DPH).

12. Z daňového dokladu [číslo] ze dne 15. 6. 2017 plyne, že za zapůjčení náhradního vozidla žalobkyni byla vyúčtována částka 40 293 Kč (900 Kč za jeden den, přičemž náhradní vozidlo bylo zapůjčeno na 37 dnů).

13. Z výpočtu plnění ze dne 1. 9. 2017 plyne, že částka 95 015 Kč (cena opravy dle výpočtu Audatex) byla žalovanou ponížena o optimalizaci ve výši 20 % (10 179,60 Kč). Náhrada škody na poškozeném vozidle je tak představována částkou 84 836 Kč.

14. Z informace o výplatě pojistného plnění ze dne 2. 9. 2017 plyne, že žalobkyni bylo vyplaceno pojistné plnění (za opravu poškozeného automobilu) ve výši 84 836 Kč. V doplňující informaci k pojistnému plnění bylo uvedeno, že částka vynaložená na opravu automobilu byla ponížena o 10 179,60 Kč (optimalizace ceny dílů).

15. Z výpočtu půjčovného ze dne 1. 9. 2017 plyne, že z částky 33 300 Kč (nájemné za dobu 37 dní půjčení náhradního vozidla, 900 Kč za jeden den) byla odečtena částka 14 805 Kč, neboť žalovaná považuje za účelnou dobu pronájmu náhradního vozidla pouze 21 dnů, při sazbě 705 Kč za jeden den. Náhrada škody za zapůjčení náhradního vozidla je tak představována částkou 12 797 Kč.

16. Z informace o výplatě pojistného plnění ze dne 2. 9. 2017 plyne, že žalobkyni bylo vyplaceno pojistné plnění (za nájem náhradního automobilu) ve výši 12 797 Kč. V doplňující informaci k pojistnému plnění bylo uvedeno, že částka určená žalovanou, jako účelná, za pronájem náhradního vozidla, tedy částka 14 805 Kč byla ponížena o pevné náklady ve výši 2 008 Kč (náklady na ujeté kilometry).

17. Z listinného důkazního prostředku www. [webová adresa] plyne, že žalobkyně inzerovala na svých webových stránkách poskytnutí náhradního vozidla zdarma.

18. Podepsaný soud neprovedl důkazní prostředek, navržený žalobkyní, znalecký posudek, neboť žalobkyně nesložila zálohu na náklady tohoto znaleckého posudku (usnesení Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 3. 1. 2023, č. j. 64 C 54/2020-34). O složení této zálohy na znalecký posudek byla žalobkyně ještě upomínána dne 9. 2. 2023, č. j. 64 C 54/2020-36.

19. Soud posoudil, na základě zásady volného hodnocení důkazů, všechny provedené důkazní prostředky jednotlivě a poté vzájemných souvislostech, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení uvedly strany.

20. Podle ust. § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti"). Podle ust. § 3 odst. 1 tohoto zákona, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle ust. § 9 odst. 1 tohoto zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Podle ust. § 9 odst. 2 ZoP plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

21. Podle ust. § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále též„ o. z.“), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla. Podle ust. § 2951 odst. 1 o. z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § 2952 o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušli (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

22. Soud předně konstatuje, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 ZoP je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem. Nemá povahu nároku na náhradu škody, ale dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. Základným předpokladem existence tohoto nároku je: 1) škodní událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislosti mezi vzniklou škodou a škodní událostí vyvolanou provozem dopravního prostředku. Podle § 6 odst. 2 písm. b) ZoP, ve znění účinném ke dni předmětné dopravní nehody, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škody vzniklé odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti. Škoda se hradí v penězích, maximálně však do výše limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. Z této úpravy je zřejmé, že zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla má zásadně pokrývat co nejširší okruh újem, které vzniknou v souvislosti s dopravními nehodami, aby jednak poškozenému byla poskytnuta možnost dosáhnout odškodnění, jednak aby i provozovatel vozidla mohl využít dobrodiní pojištění odpovědnosti za škodu vyvolanou relativně nebezpečnou činností, jíž je provoz silničního motorového vozidla. Na druhé straně však nejde o pojištění absolutní či všezahrnující, čemuž odpovídá pozitivní taxativní vymezení nároků, které jsou touto formou pojištěny, to je doplněno vymezením negativním v ustanovení § 7, které naopak výslovně vyjmenovává případy, na které se pojištění nevztahuje. Každá škoda (újma) vzniklá zvláštní povahou provozu motorového vozidla, za kterou odpovídá provozovatel či řidič, se odškodňuje prostřednictvím pojistného plnění, resp. že pojišťovna je povinna za odpovědnou osobu plnit poškozenému pouze tehdy, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3521/2006 nebo sp. zn. 25 Cdo 3086/2011).

23. Škodou podle § 2894 o. z. je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu § 495 o. z. Je-li pojem škody i nadále spjat s materiální sférou, lze využít v podstatné míře dosavadní judikatorní definici, podle níž se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu § 2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Skutečnou škodou na věci je pak újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením, a při určení její výše se zásadně vychází z obvyklé ceny věci v době poškození, přičemž zároveň se přihlíží k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci (§ 2969 odst. 1 o. z.). Tím se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav (naturální restituce), tedy v případě provedení opravy poškozené věci může poškozený požadovat náhradu škody ve výši ceny opravy. Náhrada škody v penězích (relutární kompenzace) představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit na uvedení věci do původního stavu, avšak výše škody nemusí být určena jen vyúčtováním nákladů na její opravu. Lze vycházet z porovnání hodnoty věci, jakou měla v době poškození, oproti stavu po poškození s přihlédnutím k rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce. Zásadně tedy přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to porovnání ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, a náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. Při určení výše škody se vychází z ceny obvyklé. Cena obvyklá je přitom taková cena, za kterou lze skutečně získat příslušnou službu či věc v daném místě a čase, jde tedy o cenu odvíjející se od běžně fungujících vztahů nabídky a poptávky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 601/2007, rozsudek ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1205/2012, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017). Je-li účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody, má poškozený zásadně nárok na nahrazení poškozené věci minimálně do výše její původní hodnoty. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny věci, což je podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci vyjádřená v penězích, ta se zásadně určuje jako cena obvyklá. Cena obvyklá ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu, tedy zahrnuje i hledisko„ prodejnosti“ věci. V nálezu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16, (body 32 a 33) Ústavní soud též konstatoval, že„ ekonomická hodnota vozidla (či obecně věci) není determinována pouze jeho "technickou" či "funkční" hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Bez pojmu užitku nelze pojem hodnoty rozumně formulovat. Tento užitek samozřejmě může spočívat v tom, že vlastník bude vozidlo užívat v rámci běžného provozu, avšak například i v tom, že se může v kterémkoliv okamžiku v závislosti na svých aktuálních potřebách a preferencích rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá. Dojde-li v důsledku protiprávního jednání k poškození věci, je proto ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech zmíněných ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická; tím by totiž a priori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci. Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek a škoda na věci tudíž není plně nahrazena“. Přitom, jak podotkl Ústavní soud již v nálezu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 1902/13, je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo. Pokud by poškozenému byly nahrazeny pouze náklady na opravu věci a nikoli již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřinášela by již věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním či škodnou událostí by mu tak nebyla nahrazena v plném rozsahu.

24. Ve vztahu k nájemnému (půjčovnému) platí, že skutečnou škodou (ust. § 2927 odst. 1, § 2951 odst. 1 o. z.) spočívající v nutně a účelně vynaložených nákladech na vypůjčení osobního automobilu po dobu, kdy poškozený nemohl použít svého automobilu v důsledku poškození (ust. § 6 odst. 2 písm. b), § 1 odst. 1 písm. a) ZoP), se rozumí též půjčovné, zaplacené za vypůjčení vozidla srovnatelného s vozidlem poškozeným, pokud převyšuje výdaje spojené s užitím vlastního vozu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2703/2006, a především Petr Vojtek: K některým otázkám odpovědnosti za škodu v dopravě, v : Soudní rozhledy 10/2009, kapitola Náhrada škody na vozidle, ve které je shrnována soudní praxe (zejména Nejvyššího soudu) stran posuzování této problematiky, jež se uplatní i v poměrech o. z.). Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení či pronájem vozu, převyšujících náklady na provoz vlastního vozu, je však odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém povinnost k jejich úhradě odráží nutné a účelné náklady na vypůjčení náhradní věci, odpovídající věci poškozené (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, ve spojení s ust. § 2952 o. z., z něhož je zřejmé, že v právních vztazích, jež se řídí o. z., pro vznik škody již není nutné zmenšení majetkového stavu poškozeného, tj. úhrada tomu odpovídajícího dluhu, nýbrž postačí jen jeho vznik). Z hlediska příčinné souvislosti je třeba vždy zvažovat, zda a v jakém rozsahu bylo vypůjčení auta za úplatu s ohledem na okolnosti daného případu skutečně nutným důsledkem dané škodné události (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 1 Cz 86/90, publikované pod č. 7/1992 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. V projednávané věci, s ohledem na procesní stanovisko žalované, soud zdůrazňuje, že pro sporné řízení platí zásada dispoziční a projednací a je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy, od níž odvozují svůj úspěch ve věci, tvrdit a prokázat skutečnosti takovou právní normou předvídané (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání jeho právně relevantních tvrzení, nebo sice takové důkazy označil, ale i po jejich provedení nebyla s dostatečnou jistotou potvrzena pravdivost tvrzení, je povinen nést s tím spojené procesní následky, kterými se rozumí neúspěch ve věci. Neunesení důkazního břemene tedy dopadá na případy, kdy po provedeném dokazování nebylo možno přijmout závěr o pravdivosti či ani naopak o nepravdivosti učiněných tvrzení, a to na úrovni poznání dosahující praktické jistoty (nestačí tedy pouhá pravděpodobnost skutkového děje). Důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) v tomto ohledu představuje procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, který je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. I v těchto případech (tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001). Pokud tedy žalobkyně svůj nárok na náhradu skutečné škody z předmětné pojistné události opřela o fakturaci oprávce a pronajímatele, bylo její povinností prokázat, že nárok na pojistné plnění v rozsahu 94 616 Kč je obvyklým nákladem v místě a čase v souvislosti s opravou poškozeného vozidla, a bylo to nutné vynaložit k obnovení jeho funkčnosti v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. V souvislosti vynaložených nákladů na vypůjčení osobního automobilu, bylo-li to účelné a nutné za dobu 37 dnů při ceně 900 Kč denně za srovnatelné vozidlo. Objektivně uvedené okolnosti ze skutkového závěru však nevyplývají, ačkoliv žalobkyně byla poučena soudem dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání dne 29. 4. 2021. Bylo na žalobkyni, aby prokázala v projednávané věci odborné otázky, že za účelem odstranění způsobeného poškození na předmětném vozidle bylo účelné provést konkrétní úkony a vykonat práce, které byly fakturované opravcem, že opravcem fakturované práce odpovídají jejich vymezení a definici časových jednotek, že se jedná o tržní cenu opravy spočívající v provedení úkonů a prací a jaká byla tržní cena konkrétně použitých náhradních dílů. Fakturace oprávce ani kalkulace žalované (primárně cena, určená pomocí matematických vzorců a výpočtů zohledňujících v procentuálním vyjádřením amortizace, technické hodnoty, tj. ani prostřednictvím systému Audatex, SilverDat, apod.), objektivně a přímo skutečnou škodu v projednávané věci neprokazují, rovněž tak fakturace pronajímatele o nájemném.

26. S poukazem na výše uvedené soud žalobu zamítl, protože žalobkyně neunesla své důkazní břemeno.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 8 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 19. 6. 2020, příprava na účast na jednání dne 29. 4. 2021, dne 3. 11. 2022 a dne 27. 3. 2023, dále účast na jednání dne 29. 4. 2021, dne 3. 11. 2022 a dne 27. 3. 2023, a návrh otázek na znalce ze dne 16. 11. 2022), celkem ve výši 2 400 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalobkyně povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení