64 C 89/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 81 119,52 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 119,52 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 22 651 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, z důvodu že po ukončení smluvního vztahu žalovaná nevyplatila žalobkyni správnou výši pojistného plnění. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu investičního životního pojištění PROFI Invest [číslo] (dále jen„ pojistná smlouva“). Součástí Pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako ŽP-VPP-DYKP [číslo] (dále jen„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako ŽP-DPP-DYKP [číslo] (dále jen„ DPP“). Pojistná smlouva zanikla dožitím ke dni [datum]. V souvislosti s dožitím vyplatila žalovaná žalobkyni pojistné plnění ve výši 253 157 Kč. V průběhu trvání pojištění však zaplatila žalobkyně celkem pojistné ve výši 301 386 Kč. Ve vztahu k výpočtu plnění z pojistné smlouvy žalovaná v dokumentu Mechanismus a výše počátečních a správních nákladů uvedla, že na správní náklady bylo žalobkyní uhrazeno 25 248,60 Kč, na počáteční náklady 29 150,28 Kč a na rizikové pojistné částka 26 720,64 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že v pojistné smlouvě nebyly řádně sjednány žádné počáteční a správní náklady ani poplatky či rizikové pojistné, neboť jejich definice odkazovala na pojistně matematické zásady a Přehled poplatků a tyto dokumenty nebyly do smluvní dokumentace řádně inkorporovány. Žalovaná proto snížila odkupné o částku 81 119,52 Kč neoprávněně. Poukázala na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13.2.2019, který zaujal sjednocující stanovisko k inkorporaci vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy a konstatoval, že pro inkorporaci další úrovně smluvních podmínek musí být dodrženy stejné podmínky, jaké jsou stanoveny pro úroveň první. Žalobkyně vybídla žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne [datum], ve které požadovala zaplacení částky 81 119,52 Kč, neoprávněně účtovaných poplatků za správu portfolia, administrativního poplatku a poplatku za evidenci podílových jednotek a nákladů právního zastoupení, to vše ve lhůtě 15-ti dnů od doručení předžalobní výzvy žalované. Výzva byla doručena žalované dne [datum].

2. V doplnění žaloby uvedla, že soud musí vzít v potaz, že jde o spor spotřebitele s podnikatelem a smluvní ujednání Doplňkových pojistných podmínek ŽP-DPP- DYKP [číslo] – bod 1.4 a 1.5 – jsou zneužívajícími ujednáními ve smyslu článku 3 Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen Směrnice) a ust. § 56 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Dne [datum] schválila [ulice] komise Pokyny o výkladu a uplatňování směrnice 93/13 EHS s cílem zajistit její efektivní aplikaci v členských státech EU a zemích EHP (dále jen Pokyny). Na všechny pojistné smlouvy se vztahují ustanovení Směrnice i starého občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, neboť jde o smlouvy uzavírané mezi spotřebitelem a prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb. Jde o ujednání, která nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dotčená smluvní ujednání dál v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy v neprospěch spotřebitele ve smyslu článku 3 odst. 1 Směrnice. Podle Soudního dvora Evropské unie transparentnost vyžaduje více, než jen to, aby byla smluvní ujednání srozumitelná z formálního a gramatického hlediska, ale znamená též, že spotřebitelé musí být schopni posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy. Upozorňuje z opatrnosti na rozsudek SDEU sp. zn. C [číslo] ze dne [datum] (dále jen rozsudek SDEU), kterým je řešena obdobná situace jako v případě posuzovaného sporu a to z hlediska výkladu článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen Listina EU), tj. práva na spravedlivý proces a dále Směrnice. Dále uvedla, že Generální advokát ve svém stanovisku pro SDEU k začátku běhu objektivní tříleté promlčecí lhůty a k přístupu soudů, kdy tato lhůta je počítána od každé jednotlivé platby zvlášť mj. uvedl, že za těchto podmínek může režim promlčení systematicky zbavovat spotřebitele možnosti domáhat se vrácení plateb uskutečněných na základě smluvních ujednání, která jsou v rozporu se směrnicemi v oblasti ochrany spotřebitele dříve, než dotčená smlouva skončí. Nelze totiž vyloučit, že spotřebitel, který si není zcela vědom nesouladu smlouvy s unijním právem a obává se žaloby, kterou by proti němu případně podal prodávající nebo poskytovatel, bude mít tendenci plnit své smluvní povinnosti. Za těchto podmínek pravděpodobně nebude neobvyklé, že se spotřebitel bude po zániku smlouvy informovat u advokáta nebo právního poradce o takovém nesouladu. Tak je tomu zejména v případě smluv, které jsou plněny po několik let, což nepředstavuje dostatečně dlouhou dobu k tomu, aby bylo možné od spotřebitele požadovat, aby se při určité obezřetnosti, pokud jde o ochranu jeho zájmů, informoval o takovém nesouladu. S přihlédnutím k výše uvedenému je třeba mít za to, že zásada efektivity brání vnitrostátní právní úpravě nebo jejímu výkladu, který stanoví, že tříletá promlčecí lhůta použitelná na žaloby na vrácení založené na smluvních ujednáních prohlášených za zneužívající ve smyslu směrnice 93/13 nebo na smluvních ujednáních, která jsou v rozporu s požadavky stanovenými směrnicí 2008/48, začíná plynout od okamžiku, kdy skutečně došlo k bezdůvodnému obohacení. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2460/17 ze dne [datum] a rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28Cdo 1826/2020 ze dne 23.9.2020.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Poukázala na to, že Pojistná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen SOZ). Již při uzavření měla žalobkyně k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohla dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a její nákladové struktury. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá zaplacení částky 81 119,52 Kč, která odpovídá neoprávněně účtovaným správním a počátečním nákladům a rizikovému pojistnému, jedná se ze strany žalobkyně o tvrzené právo na vydání bezdůvodného obohacení. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se o údajném bezdůvodném obohacení mohla dozvědět již při uzavírání Pojistné smlouvy, neboť od tohoto momentu měla k dispozici veškeré informace, ze kterých mohla dovodit případné neoprávněné snížení částky při dožití. Po uzavření Pojistné smlouvy byla navíc žalobkyně o vývoji Pojistné smlouvy pravidelně informována prostřednictvím výročních dopisů, prostřednictvím kterých byla informována mj. o kapitálové hodnotě pojištění, která v souladu s čl. 2 bodem 1 odst. [číslo]. Doplňkových podmínek životního pojištění ŽP-DPP-DYKP [číslo] (dále jen "DPP") tvoří částku pojistného plnění při dožití. Pojistná smlouva zanikla dožitím ke dni [datum]. V souvislosti s tím bylo žalobkyni vyplaceno pojistné plnění ve výši 253 157 Kč. Žalobkyně tak nejpozději ke dni zániku Pojistné smlouvy věděla o existenci a výši počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného. Žaloba však byla žalobkyní podána až [datum], tedy po téměř 4 letech od chvíle, kdy se žalobkyně prokazatelně s výší a existencí nákladové struktury Pojistné smlouvy seznámila. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčeno uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby. Žalovaná má rovněž za to, že soud by se měl promlčením zabývat přednostně před posouzením samotného nároku žalobkyně, a to s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení (k tomu konstantní judikatura Nejvyššího soudu, např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Sc [číslo] publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo] potvrzené rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006 či rozsudkem Nejvyššího soudu byl dále potvrzen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008). Pokud žalobkyně náhle po téměř čtyřech letech od ukončení Pojistné smlouvy tvrdí, že žalovaná snížila částku dožití neoprávněně, je to právě žalobkyně, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží neoprávněně získat zpět své finančního prostředky, a to navzdory skutečnosti, že žalovaná řádně po celou dobu od uzavření Pojistné smlouvy poskytovala žalobkyni pojistné krytí a vyplatila jí plnou výši pojistného plnění při dožití v souladu s Pojistnou smlouvou. Žalovaná je naopak přesvědčena, že uplatnění námitky promlčení v tomto řízení a v řízení před finančním arbitrem je zcela na místě a v souladu se základními principy právního státu. Dále uvedla, že předmětné náklady byly v Pojistné smlouvě, respektive v pojistných podmínkách řádně sjednány. Čl. 1 bod 2 odst.

2. DPP stanoví, že "Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele." Čl. 1 bod 2 odst. 2. pak stanoví, že "Pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.“ Z uvedeného je zřejmé, že Pojistná smlouva, respektive pojistné podmínky, které jsou její nedílnou součástí, stanoví jasný a konkrétní mechanismus výpočtu rizikového pojistného a výše zmíněných nákladů, který je závislý na konkrétních proměnných a mechanismech, a to zcela v souladu s právními předpisy účinnými ke dni uzavření Pojistné smlouvy. Užití pojistně matematických metod předpokládá i relevantní právní úprava, zejména pak zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění do [datum] (dále jen "ZoPS"), který o pojistně matematických metodách mluví například v § 3 odst. 1 písm. x) ZoPS a stanoví, že "odkupným část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Ustanovení § 59 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (dále jen "ZoP") stanoví, že "tuzemská pojišťovna a pojišťovna z třetího státu stanoví výši pojistného na základě reálných pojistně matematických předpokladů a odpovídajících metod jeho výpočtu tak, aby byla zajištěna trvalá splnitelnost všech jejích závazků z provozované pojišťovací činnosti" (obdobné pravidlo obsahoval v době uzavření Pojistné smlouvy § 56 odst. 1 ZoPS). Pojistně matematické zásady jsou objektivně existující metody (zásady), které žalovaná jako pojišťovna obligatorně používá v rámci své státem licencované a dozorované činnosti. Tato pravidla podléhají zákonné úpravě a dohledu ze strany regulátora. Na tytéž zásady odkazuje i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "NOZ"), a to například v ustanovení § 2865 odst. 2 NOZ, podle kterého může pojistitel s poškozeným ujednat, že mu namísto opakovaného plnění poskytne jednorázovou náhradu ve výši určené s použitím pojistně matematických metod. Pojistné smlouvy uzavřené před účinností NOZ se řídily SOZ a ZoPS ve znění účinném ke dni uzavření každé pojistné smlouvy. Tyto dva právní předpisy však v době uzavření Pojistné smlouvy nestanovily, že náležitostí pojistné smlouvy je konkrétní rozpad pojistného na dílčí složky, a tedy ani výše rizikového pojistného. Náležitosti pojistné smlouvy v době uzavření Pojistné smlouvy stanovil § 4 ZoPS. Odstavec 1 písm. e) téhož zákona pak stanoví, že pojistná smlouva musí obsahovat "výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové." Ustanovení § 9 ZoPS pak stanovilo náležitosti, které měla obsahovat pojistka, kterou žalovaná byla povinna vydávat jako doklad o uzavření pojištění. Pro potřeby písemné pojistné smlouvy měla pojistka obsahovat "určení smluvních stran, číslo pojistné smlouvy, pojistné nebezpečí, pojistnou dobu a dobu platnosti pojistné smlouvy. Odkaz žalobkyně na argumentaci a závěry v rozhodnutí velké senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 (dále jen“ Rozsudek“) není přiléhavý a Rozsudek, respektive závěry v něm obsažené, v předmětné věci nelze aplikovat. Nejvyšší soud se v Rozsudku zabýval posouzením otázky, zda jsou ve smyslu § 4 odst. 4 ZoPS součástí pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem – fyzickou osobou a pojistitelem, pojišťovnou [právnická osoba] i oceňovací tabulky pro účely stanovení výše pojistného plnění úrazového pojištění, na něž odkazují pojistné podmínky. Skutkový stav v dané věci byl následující. Nejvyšší soud se v Rozsudku zabýval diametrálně odlišným skutkovým stavem a právními otázkami. Žalovaná závěrem poukazuje na skutečnost, že žalobkyní vyčíslená žalovaná částka není plně v souladu s výší zaplaceného pojistného a částky vyplacené při dožití. Žalovaná zejména upozorňuje, že pojistné plnění při dožití bylo žalobkyni vyplaceno na základě řádně trvající Pojistné smlouvy a jejím ukončení v souladu s uplynutím pojistné doby. Nejedná se tedy, jak žalobkyně nesprávně uvádí, o "odkupné", které je pojistníkovi vypláceno v odlišných situacích. Žalobkyně v doplnění žaloby uvádí, že by předmětný spor měl být posouzen nadepsaným soudem s ohledem na směrnici 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"), která byla do českého právního řádu implementována zařazením § 52 – 57 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "SOZ"). Dále pak uvádí, že ujednání 1.4., 1.5., 2. a 2.. Doplňkových pojistných podmínek ŽP-DPP-DYKP [číslo] (dále jen "Dotčená ujednání") jsou zneužívajícími ujednáními ve smyslu Směrnice. Dle názoru žalobkyně zakládají významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch žalobkyně, jakožto spotřebitele. Žalobkyně však nikterak neuvádí, v čem konkrétně spatřuje danou nerovnováhu, resp. v jakém aspektu jsou práva a povinnosti stran v nerovnováze a neuvádí žádné důkazy, které by její tvrzení potvrzovaly. Z toho důvodu jsou tvrzení žalobkyně nepřezkoumatelná. Žalovaná nejprve upozorňuje, že před uzavřením pojistné smlouvy ze dne [datum] žalobkyně převzala plné znění Pojistné smlouvy a dokumentaci s uzavřením Pojistné smlouvy související, tj. mimo jiné Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění (dále jen "VPP") a Doplňkové pojistné podmínky (dále jen "DPP") a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Uvedené skutečnosti rovněž potvrdila sama žalobkyně podpisem prohlášení v Pojistné smlouvě. Čl. 4 odst. 2 Směrnice stanovuje, že„ posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem.“ Vzhledem ke skutečnosti, že ujednání o rizikovém pojistném a počátečních a správních nákladech (tedy Dotčená ujednání) jsou součástí hlavního předmětu smlouvy, tedy ujednání o pojistném hrazeném ze strany žalobkyně, pak je posouzení jejich údajné nepřiměřenosti vyloučeno samotnou Směrnicí. Směrnice není přímo vykonatelná v členském státě a je nutné, aby ji každý členský stát náležitě implementoval do vnitrostátního práva, ať už formou novelizace právních předpisů či vtělení směrnice do textu zákona. To bylo v daném případě provedeno zařazením § 55 a § 56 do SOZ. Ustanovení § 107 odst. 2 SOZ nebylo na základě Směrnice nikdy změněno, natož Rozhodnutí, a bylo zrušeno až zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona se režim promlčení práv na bezdůvodné obohacení řídí SOZ, a tedy i ustanovením § 107 SOZ. Nadto žalovaná doplňuje, že ani žádná metodika ministerstva či jiného orgánu výkonné moci není relevantním právním předpisem a soud se jí ani nemůže řídit či ji upřednostnit před dikcí zákona. Pojistná smlouva je tedy zcela transparentní. Nemůže být proto přičítáno žalované k tíži, pokud by žalobkyně podpisem akceptovala uzavření smluvního vztahu, aniž by se zajímala o obsah podepisované smlouvy, smluvní dokumentace či nebyla schopen posoudit ekonomické důsledky uzavřeného smluvního vztahu. Žalobkyně až do roku 2016, tedy po dobu více než 10 let od uzavření Pojistné smlouvy, nijak neprojevila jakýkoli nesouhlas s obsahem Pojistné smlouvy a souvisejících dokumentů. V každém případě měla žalobkyně možnost – pokud by naznala, že informace, které dostala od pojišťovacího zprostředkovatele či přímo od žalované, pro ni nejsou dostatečné, neobjasňují mu relevantně způsob a výši výpočtu počátečních a správních nákladů, příp. další ujednání a parametry sjednaného produktu – buď rovnou využít institutu výpovědi pojistné smlouvy do 2 měsíců od sjednání, nebo se dovolat neplatnosti právního úkonu v době k tomu určené. Žalobkyně tak ovšem neučinila. Žalobkyně v otázce transparentnosti odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen "SDEU") sp. zn. C [číslo], které pod pojem transparentnost řadí též schopnost vyhodnocení ekonomických důsledků plynoucích z daného smluvního vztahu. Z uvedeného rozhodnutí SDEU a skutkových okolností, z nichž SDEU vycházel, však jasně vyplývá, že schopností vyhodnocení ekonomických důsledků se nerozumí schopnost přesného vyčíslení částky, která má být dle dané smlouvy plněna, což v mnoha případech ani není na začátku smluvního vztahu možné, nýbrž schopnost posoudit, zda v určité situaci vznikne vůbec nárok na plnění či nikoliv. I v tomto ohledu jsou Dotčená ujednání zcela srozumitelná a tedy transparentní. Žalobkyně dále odkazuje i na rozhodnutí SDEU sp. zn. C [číslo], ve kterém však SDEU sám uvádí, že "článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že za takové situace, jako nastala ve věci v původním řízení, v níž smlouva uzavřená mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem nemůže po zrušení zneužívající klauzule nadále existovat, nebrání vnitrostátnímu předpisu umožňujícímu vnitrostátnímu soudu napravit neplatnost této klauzule jejím nahrazením dispozitivním ustanovením vnitrostátního práva." Z uvedeného závěru SDEU je tedy zřejmé, že v případě, že by byla shledána neplatnost Dotčených ujednání, pro což dle názoru žalované není žádný důvod, tato neplatnost nemusí nutně znamenat, že by žalovaná nebyla oprávněna snižovat pojistné o částky rizikového pojistného a správních nákladů, když by konkrétní výše těchto položek mohla být určena dle výše obvyklé obdobným případům. Z těchto skutečností je patrné, že žalobkyně se prostřednictvím účelově vybraných pasáží rozhodnutí SDEU, které jsou záměrně vytržené z kontextu, snaží vytvořit dojem, že rozhodovací praxe SDEU je zcela v jeho prospěch. Tento dojem je však zcela zavádějící a neodpovídá skutečnosti. Rozhodnutí však není na danou věc přiléhavé už z toho důvodu, že v předmětné věci nebyla aplikována promlčecí lhůta objektivní, nýbrž subjektivní promlčecí lhůta, když si žalobkyně musel být vzniku bezdůvodného obohacení vědom. Navíc se Rozhodnutí týká zcela jiného skutkového stavu, neboť se týká smluvního vztahu mezi nebankovním neregulovaným poskytovatelem spotřebitelského úvěru a spotřebitelem ze spotřebitelského úvěru. Vůbec se netýká pojistné smlouvy, natož investičního životního pojištění. Předmětem Rozhodnutí je posouzení dopadu námitky promlčení na spotřebitele v situaci, kdy má být krácen na svých právech v důsledku zneužívajících ujednání ve smyslu Směrnice či v důsledku rozporu ustanovení se směrnicí 2008/48/ES o spotřebitelském úvěru (dále jen "Směrnice o spotřebitelském úvěru"). Předmětem řízení však není ani jedna z uvedených situací, neboť žalobkyně v rámci žaloby tvrdila neplatnost dílčích ujednání předmětné pojistné smlouvy z důvodu neurčitosti. Tvrdí-li žalobkyně, že některá ujednání v pojistné smlouvě jsou neurčitá, respektive není z nich zřejmá konkrétní výše plateb, v žádném případě se nejedná o porušení Směrnice a aplikace Rozhodnutí tak není přiléhavá. Žalobkyně navíc dovozuje neplatnost Pojistné smlouvy pouze z jejího textu. Obecné soudy proto opakovaně a správně dovodily, že v takovém případě se uplatní dvouletá subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 107 odst. 1 SOZ, neboť subjektivní znalost žalobkyně byla dána právě okamžikem uzavřené předmětné Pojistné smlouvy, jak již bylo uvedeno v předchozí části vyjádření. Rozsudek však řeší pouze aplikaci objektivní promlčecí lhůty, nikoliv lhůty subjektivní. Ostatně i SDEU v Rozhodnutí potvrzuje, že "ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu a že stanovení přiměřených prekluzivních lhůt pro podání žaloby v zájmu právní jistoty je slučitelné s unijním právem (rozsudky ze dne [datum], [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], C [číslo] a C [číslo], EU:C: [číslo], bod 56, jakož i ze dne [datum], Caixabank a [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], C [číslo] a C [číslo], EU:C: [číslo], bod 82 a citovaná judikatura) ." Žalovaná připomíná, že § 107 SOZ se nadále vztahuje na vztahy z Pojistné smlouvy a má-li být v rozporu s unijním právem, popírá tento závěr aplikaci vnitrostátního práva členského státu na jeho území.

4. Žalovaná v doplnění vyjádřená dále uvedla, že žalobkyně v souvislosti s tvrzenou nespravedlností rozhodování soudů odkazuje na nález Ústavního soudu I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]. Ze závěrů tohoto nálezu vyplývá především toliko, že (nejen) vůči spotřebiteli je nutno chovat se poctivě s tím, že nejedná-li někdo tak, jemu jednání nelze poskytnout právní ochranu. S tím se žalovaná zcela ztotožňuje; zároveň však odmítá, že by se v souvislosti s uzavíráním Pojistné smlouvy či za doby jejího trvání chovala jinak než poctivě, neboť po celou dobu trvání pojištění jednala v souladu s Pojistnou smlouvou, o čemž svědčí pravidelné informování žalobkyně o stavu pojištění, či vyplacení dožití Pojistné smlouvy ze strany žalované. K subjektivní promlčecí lhůtě dále uvedla, že Pojistná smlouva byla uzavřena dne za účinnosti SOZ. Již při uzavření měl žalobkyně k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohla dovodit případnou nevýhodnost Pojistné smlouvy a měla tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti, jak bude nastíněno níže. Žalobkyně dovozovala neplatnost Pojistné smlouvy, či jejích částí, pouze z jejího textu, neboť v žalobě uvedla, že ujednání o rizikovém pojistném a nákladové struktuře Pojistné smlouvy nebyla řádně sjednána, a tudíž žalovaná nebyla oprávněna tyto částky od pojistného strhávat. Žalobkyně se tedy o údajném bezdůvodném obohacení mohla dozvědět již při první platbě pojistného, neboť již v okamžiku uzavření Pojistné smlouvy byla s jejím obsahem prokazatelně seznámena a měla tedy k dispozici veškeré informace, ze kterých mohla dovodit případnou neplatnost či neurčitost Pojistné smlouvy či jejích částí, a tedy že částka uhrazená dle těchto ustanovení je bezdůvodným obohacením. Po uzavření Pojistné smlouvy byla navíc žalobkyně o vývoji pojištění a nakládání s pojistným pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů. Žalobkyně byla se způsobem nakládání s pojistným prokazatelně seznámena a jeho nákladovou složkou a rizikovým pojistným nejpozději v okamžik uzavření Pojistné smlouvy, a to převzetím a seznámením se se všeobecnými pojistnými podmínkami (dále jen„ VPP“) a doplňkovými pojistnými podmínkami (dále jen„ DPP“). Žalobkyně dále v závěru části IV. Doplnění také tvrdí, že soud má korigovat uplatněnou námitku promlčení v souladu se zásadou souladu jednání s dobrými mravy. Toto tvrzení žalovaná kategoricky odmítá a považuje jej za účelové, neboť žalobkyně si je vědoma, že její domnělá práva se již dávno promlčela. Žalovaná v řízení navíc toliko hájí svá práva a uplatnění práv žalobkyně nijak nebránila, a naopak to byla žalobkyně, která v případě jí tvrzeného nároku na bezdůvodné obohacení byla pasivní a nikterak se proti předmětné pojistné smlouvě nevymezovala. Pokud tedy žalobkyně po více než 10 letech, resp. po dožití Pojistné smlouvy od uzavření pojistné smlouvy tvrdí, že pojistná smlouva je od počátku neplatná jako celek, a požaduje vrácení veškerého poskytnutého plnění, je to právě žalobkyně, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží neoprávněně získat plnění, které jí nenáleží, a to navzdory skutečnosti, že žalovaná řádně po celou dobu trvání pojištění poskytovala žalobkyni pojistné krytí a celou dobu postupovala v souladu s předmětnou pojistnou smlouvou. Žalovaná k tomuto uvádí, že uzavření pojistné smlouvy s žalobkyní proběhlo v souladu se zákonem, a tedy i dobrými mravy. Žalobkyně věděla, že uzavírá pojistný produkt, znala podmínky takového pojištění, pojistné částky si určila sama a měla zásadní vliv i na stanovení pojistného. Žalovaná na sebe na druhé straně převzala riziko, že vyplatí oprávněné osobě pojistné plnění ve výši sjednané pojistné částky. Současně na sebe žalovaná vzala závazek vyplatit odkupné či případně nespotřebované pojistné, což i učinila, jak bylo popsáno výše. Nadepsaný soud neshledal námitku promlčení nemravnou mj. v řízeních vedených pod následujícími spisovými značkami: [spisová značka]; [spisová značka]; [spisová značka]; [spisová značka]; [spisová značka] [spisová značka]; [spisová značka]; [spisová značka]; [spisová značka]; [spisová značka]: a [spisová značka]. Dále odkázala na vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR k problematice mravnosti námitky promlčení, a to například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2020, č. j. 23 Cdo 1254/2020-399, ve kterém soud uvedl, že„ uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil (…) Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty.“ Dále Nejvyšší soud upozornil, že„ rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku.“ Znamená to tedy, že soud může dojít k závěru o nemravnosti námitky promlčení jen na základě skutečností, které nastaly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se účastník vznesením námitky promlčení brání. Žalovaná zdůrazňuje, že výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu bylo následně potvrzeno i Ústavní soudem, který se zabýval ústavní stížností podanou proti výše uvedenému usnesení. Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2435/20 konstatoval, že "stěžovatel se v tomto případě nemůže smířit s výsledkem řízení pro něj nepříznivým, zejména se závěry soudů o promlčení uplatněného práva. Ústavní soud však v tomto případě neshledává na závěrech obecných soudů nic ústavně nekonformního, co by jej opravňovalo zasahovat do precizně odůvodněných napadených rozhodnutí, která navíc navazovala na rozhodnutí předchozí, takže je zřejmé, že se soudy zabývaly věcí pečlivě a podrobně. To, že rozhodly v neprospěch stěžovatele, neznamená, že by měl Ústavní soud začít plnit roli čtvrté přezkumné instance v rámci obecné justice, byť by měl na výklad podústavního práva názor jiný než obecné soudy, které vysvětlily, proč v tomto případě začala promlčecí doba běžet již v roce 2007, proč nejde na straně vedlejší účastnice o úmyslné bezdůvodné obohacení a proč není vznesená námitka promlčení nemravná.“ Dále na rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 3708/2020, ve věci sp. zn. 23 Cdo 727/2021 či ve věci sp. zn. 28 Cdo 4126/2019, ve kterých dovolací soud potvrdil správnost rozhodnutí odvolacího soudu ohledně závěrů o promlčení nároků a vyloučení nemravnosti námitky promlčení žalobkyně. Ilustrativně pak na aktuální rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 23 Cdo 1507/2020 ze dne 30.9.2021, ve kterém dovolací soud zdůraznil, že "V poměrech nyní řešené věci dovolací soud nepovažuje za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, který se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého ze skutkových okolností případu nelze dovodit, že by účastnice či jakákoliv jiná osoba měla vliv na marné uplynutí promlčecí doby, tj. že by účastnice jakkoliv bránila žalobci uplatnit předmětné nároky před jejich promlčením či zneužila tohoto práva na úkor žalovaný. V uvedených skutkových okolnostech nelze spatřovat ani žalovaným tvrzenou absenci dobré víry účastnice, neboť žalovaným uplatněné nároky měly vzniknout v souvislosti s uzavřením pojistné smlouvy, která byla ukončena výpovědí ze strany žalovaný již v roce 2011, kdy se žalovaný též dozvěděl o skutečnostech, jež takové nároky měly zakládat, přičemž případnou neplatnost již ukončené pojistné smlouvy a případné nároky na náhradu škody či na vydání bezdůvodného obohacení začal žalovaný vůči účastnici uplatňovat a řešit až v roce 2016, kdy podal návrh k finančnímu arbitrovi (do uvedené doby účastnice o tomto nebyla informována). Nešlo tedy o situaci, kterou prezentoval žalovaný v dovolání, kdy by z důvodu dlouhodobého trvání pojistné smlouvy a časové asymetrie nebylo možno očekávat, že by se spotřebitel domáhal vrácení zaplaceného pojistného před uplynutím promlčecí doby. V nyní řešené věci žalobci tato okolnost nebránila v tom, aby po ukončení pojistné smlouvy (kdy počala běžet subjektivní promlčecí doba) své případné nároky z ní vyplývající u účastnice uplatnil v promlčecí době." Žalobkyně zakládá svou argumentaci ohledně námitky promlčení vznesené v rozporu s dobrými mravy na své vlastní verzi skutkového stavu věci a nikoliv na skutkových zjištěních a závěrech soudu. V předmětném případě nelze ze žádných skutečností dovodit, že by k marnému uplynutí promlčecí doby po vzniku nároku přispěla žalovaná (např. tak, že by bránila žalobkyni v uplatnění nároku) či že by žalobkyni bránila ve včasném uplatnění nároku jakýkoli závažný důvod. K tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2020, sp. zn. 28 Cdo 4126/2019. Námitku promlčení vznesenou žalovanou proto nelze považovat za nemravnou a Napadené rozhodnutí je zcela v souladu s rozhodovací praxí dovolacího a Ústavního soudu. K souladu námitky promlčení s dobrými mravy se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 2127/21 ze dne [datum], kde uvedl, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy a dále doplnil, že:„ Stran rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Ústavní soud ústavněprávní pochybení obecných soudů neshledal; odůvodnění napadených rozhodnutí je v tomto ohledu srozumitelné a přesvědčivé, pročež na ně Ústavní soud pro stručnost odkazuje.“ Ústavní soud tedy opětovně v obdobné věci potvrdil, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy a výše ustálená judikatura odvolacího soudu je tedy v tomto ohledu zcela správná. Žalovaná s ohledem na výše uvedené shrnuje, že námitka promlčení nebyla v předmětném řízení vznesena v rozporu s dobrými mravy a odkazuje zejména na výše uvedenou bohatou rozhodovací praxi nadepsaného soudu, Městského soud v Praze jakožto soudu odvolacího a judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

6. Z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], vyplývá, že pojistná smlouva byla uzavřena o životní pojištění a investičních službách žalované, produktu Dynamik Plus. Žalobkyně, jakožto povoláním účetní, uzavřela pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od [datum] do [datum], tj. na pojistnou dobu 11 let. Pojistnou smlouvu žalobkyně uzavřela s pojišťovacím agentem, agentury č 817, s kódem obchodníka [číslo]. V pojistné smlouvě účastníci ujednali pojistné nebezpečí pro případ smrti pojistnou částkou 10 000 Kč a dále úrazové pojištění za dobu nezbytného léčení, tělesného postižení úrazem, trvalé následky úrazu, pro případ nemoci, pro denní dávky pracovní neschopnosti, přičemž sjednali pojistné pro případ smrti úrazem a trvalé následky úrazu ve výši 43 Kč měsíčně, pro pojištění doby nezbytného léčení, tělesného poškození úrazem pojistné ve výši 84 Kč měsíčně, celkem za úrazové pojištění měsíčně pojistné ve výši 146 Kč, včetně připojištění progresivního plnění za sjednaný násobek za trvalé následky úrazu ve výši 19 Kč. Pro pojištěné nebezpečí pro případ nemoci i připojištění denní dávky při pracovní neschopnosti ujednali měsíční pojistné celkem ve výši 160 Kč. V pojistné smlouvě účastníci za pojistná nebezpečí poskytovaném pojistitelem ujednali celkem pojistné v měsíční výši 345 Kč. Z pojistné smlouvy dále vyplývá, že se žalobkyně zavázala zaplatit celkové pojistné ve výši 3 000 Kč měsíčně s tím, že pojistné se umístí v investičním programu žalované, ve vyváženém programu kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou v rozsahu o 20 %, ve fondu peněžního trhu v rozsahu 30 % a ve fondu dluhopisovém v rozsahu o 50 %, v uvedeném vyváženém programu mělo být umístěno i běžné pojistné ve výši 345 Kč měsíčně. Dále účastníci ujednali v pojistné smlouvě růstový program ve fondu peněžitého trhu v rozsahu 10 %, ve fondu dluhopisovém v rozsahu 30 % a v akciovém fondu v rozsahu 60 %. Jednalo se o individuální program umístěný u běžného i mimořádného pojistného, které po odečtu běžného pojistného za pojistná nebezpečí poskytovaná pojistitelem představuje částku ve výši 2 655 Kč měsíčně dle ujednání pojistné smlouvy. V pojistné smlouvě žalobkyně též podepsala prohlášení pojištěného, že před uzavřením pojistné smlouvy obdržela písemné oznámení, informace podle § 66 zákona o pojistné smlouvě, že jí byly zodpovězeny všechny dotazy ohledně sjednaného pojištění, vzala na vědomí, že mává právo od pojistné smlouvy odstoupit ve smyslu § 23 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě a potvrdila, že před uzavřením pojistné smlouvy převzala Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění schválené [právnická osoba] dne [datum], všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění schválené představenstvem [obec] pojišťovny dne [datum], dále Doplňkové pojistné podmínky pro sjednaná pojištění včetně Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění denní dávky pro pracovní neschopnosti schválené [právnická osoba] dne [datum]. Program životního pojištění byl uzavřen ve formě Dynamik plus.

7. Ze Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění, které bylo schválené představenstvem [právnická osoba] dne [datum] dále vyplývá, jaké druhy pojištění pojistitel nabízí. V čl. 3 účastníci ujednali, že pojistitel má právo stanovit pro jednotlivé druhy a sazby životního pojištění minimální a maximální pojistné částky, za které lze pojištění sjednat. V čl. 6 ujednali, že za mimořádné pojistné je považováno za běžné pojistné uhrazené v průběhu trvání pojištění nad rámec dohodnuté placení běžného pojistného. V čl. 10 účastníci ujednali zánik pojištění, za níž může dojít k zániku pojištění, v čl. 11 pojistnou událost životní pojištění, jímž se rozumí smrt pojištěného nebo dožití pojištěného dne a ujednali, že pojištění se týká pojistných událostí, které nastanou během trvání pojištění. V čl. 25 dále účastníci ujednali, že všechny majetkové spory vzniklé z uzavřené pojistné smlouvy nebo v souvislosti s ní, které se týkají úplného či částečného nezaplacení běžného či jednorázového pojištění, jeho výše nebo splatnosti, budou rozhodovány s vyloučením pravomocí obecných soudů v rozhodčím řízení s výjimkou čl. 25 odst. 2 a těchto pojistných podmínek. V tomto článku účastníci sjednali, že rozhodčí doložka sjednaná v čl. 25 odst. 1 a těchto podmínek se v rozsahu rozhodování konkrétního majetkového sporu ve věci, kterého nebylo dosud zahájeno, rozhodčí řízení ruší zahájením soudního řízení ve věci tohoto konkrétního majetkového sporu. V čl. 26 účastníci ujednali, že pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, které provádí na žádost pojistníka a jsou uvedeny v přehledu poplatků. Výši poplatku určuje pojistitel a je obsažena v aktuálním přehledu poplatků přístupném na obchodních místech pojistitele. Úhrada poplatků se provádí započtením vzájemných pohledávek a není započtení možné provést již splatné předem.

8. Z Všeobecných pojistných podmínek pro úrazové pojištění dále vyplývá, že všechny majetkové spory vzniklé z uzavřené pojistné smlouvy nebo v souvislosti s ní, které se týkají úplného nebo částečného nezaplacení běžného či jednorázového pojištění, pojistného, jeho výše nebo splatnosti, budou rozhodovány s vyloučením pravomoci obecných soudů v rozhodčím řízení.

9. Z doplňkových pojistných podmínek pojistitele pro životní pojištění v programu Dynamik plus dále vyplývá, že pokud není stanoveno jinak, platí pro pojištění ustanovení zákona o pojistné smlouvě. V bodu 2 účastníci vymezili definici pojmu v mezích, v nichž patří vymezení definice běžného pojistného a mimořádného běžného pojistného, dále pojmy jako je kapitálová hodnota pojištění, výplata kapitálového pojištění, kapitálová hodnota s garantovanou technickou úrokovou mírou i negarantovanou technickou úrokovou mírou, která se skládá z kapitálové hodnoty s vyhlašovanou úrokovou mírou a kapitálových hodnot tvořených podílovými jednotkami vnitřních fondů. V čl. 1 a bod 1 účastníci též ujednali, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné na základě pojištění, a to podle pojistně technických zásad především s ohledem na pohlaví a věk, pojistnou částku, dále na zdravotní stav pojištěného od data sjednání pojištění nebo k datu změny pojistné částky nebo pojistného. V bodu 2 účastnící ujednali, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad. Pojistitel je oprávněn započítávat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. V případě úrazového pojištění, pojištění závažných onemocnění, pojištění se zprošťuje placení pojistného včetně pojištění pro případ nemoci, pokud to bylo sjednáno při uzavření pojistné smlouvy. V bodu 5 účastníci sjednali zánik pojištění a v bodu 6 informace o pojištění a dobou platnosti pojistné smlouvy se rozumí doba vymezená uvedení pojistné smlouvy a okamžikem jejího zániku. Na pojištění se též vztahuje právní úprava zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu v platném znění. V bodu [datum]. účastníci ujednali, že investiční úkonem se rozumí provedení nákupu, odkupu nebo převodu podílových jednotek vnitřního fondu a že investiční riziko spojené s prováděním investičního úkonu a proměnlivou cenou podílové hodnoty nese pojistník. Pojistitel je pak oprávněn od data počátku pojištění den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o poplatek za evidenci podílových jednotek uvedených v přehledu poplatků. Pojistitel je též oprávněn měnit podkladová aktiva vnitřních fondů, garantuje však zachování hodnoty podílových jednotek vnitřního fondu k datu změny vkladových aktiv. Pojistitel je též oprávněn rozhodnout o změně vnitřního fondu při zachování povahy podkladových aktivit zejména v případě, kdy dochází k významnému poklesu ceny podle podílových jednotek měněného vnitřního fondu. V čl. 2 účastníci ujednali, že v případě pojištění pro případ smrti, že dožije-li se pojištěný den uvedeného v pojistné smlouvě, je konec pojištění a pojistitel vyplatí pojištěnému kapitálovou hodnotu pojištění ve výši stanoveném k datu konce pojištění. V případě dynamického pojištění si účastníci ujednali, že pojistné za základní pojištění se zvyšuje o procento z pojistného, které pojistitel stanoví s ohledem na index růstu spotřebitelských cen publikovaných ČSÚ a růst nominálních mezd.

10. Z Výročních dopisů žalované ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyplývá, že v souladu se smlouvou žalovaná informovala žalobkyni o výši zaplaceného pojistného, o výši kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou a počet podílových jednotek ve fondu peněžního trhu, v dluhopisovém fondu a akciovém fondu.

11. Z přehledu plateb dále vyplývá, že žalobkyně do září 2008 platila na pojistném 3 000 Kč a od října 2008 pouze 2 000 Kč, tj. že od [datum] došlo ke změně pojistné smlouvy. Žádný z účastníků okolnosti k této skutečnosti netvrdil ani neprokazoval.

12. Z nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č.j. FA/SR/ZP [číslo] vyplývá, že žalobkyně dne [datum] zahájila svým návrhem podle ust. § 8 zákona č. 229/2002 Sb., ve spojení se zákonem č. 500/2004 Sb., řízení ve věci neplatnosti předmětné pojistné smlouvy a zaplacení částky 51 948 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu.

13. Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že je povoláním účetní. Před uzavřením předmětné smlouvy byla oslovena finančním poradcem [jméno] [příjmení] jak naložit s finančními prostředky a jak je zhodnotit. Měla zájem tedy investovat. To jí bylo i vysvětleno i poradcem, včetně doporučení fondů kam peníze vložit. Věděla kolik, a kam se bude ukládat. Dostala též od pojišťovny výroční dopisy a předpokládala, že se jí výnosy vyplatí po ukončení smlouvy. Oslovila jak pojistitele i finančního poradce jak ověřit podle počtů akcií výnosy. Byla odkázána na stránky, kde si to ověřovala a dostala návod. V roce 2008 skončila zaměstnání, pak šla do důchodu, proto smlouvu změnila a bylo sníženo pojistné. V průběhu účinnosti smlouvy rovněž měla daňové výhody z předmětné smlouvy životního pojištění, cca 15% slevy ze základu daně. K žalované částce došla na základě výpočtu po ukončení smlouvy, kdy podle kusů akcií vypočetla částku za náklady a poplatky. Závěrem uvedla, že kdyby při uzavření smlouvy věděla, že její finanční prostředky se nezhodnotí, smlouvu by neuzavřela. Návrh k finančnímu arbitrovi podala na základě doporučení advokáta a požadovala po pojišťovně bezdůvodné obohacení.

14. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví ve znění účinném ke dni [datum], tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství1) podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti a státní dozor nad provozováním pojišťovací a zajišťovací činnosti a penzijního připojištění, vykonávaný Ministerstvem financí (dále jen "ministerstvo"). Podle ust. § 1 odst. 4 písm. b) uvedeného zákona, tento zákon se nevztahuje na činnost spočívající v uzavírání závazků poskytnout plnění pouze v případě smrti, jestliže nepřesáhne průměrné náklady na pohřeb nebo jestliže je poskytováno nepeněžní plnění. Podle přílohy 1, Část A, Odvětví životních pojištění, pojištění pouze pro případ smrti, pojištění pouze pro případ dožití, pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti, pojištění spojených životů, životní pojištění s vrácením pojistného. Svatební pojištění nebo pojištění prostředků na výživu dětí. Důchodové pojištění. Pojištění podle bodů 1 až 3 spojené s investičním fondem. Kapitálové činnosti a) umořování kapitálu založené na pojistně matematickém výpočtu, jimiž jsou proti jednorázovým nebo periodickým platbám dohodnutým předem přijaty závazky se stanovenou dobou trvání a ve stanovené výši, b) správa skupinových penzijních fondů, c) činnosti doprovázené pojištěním zabezpečujícím zachování kapitálu nebo platbu minimálního úroku, d) pojištění týkající se délky lidského života, které je upraveno právními předpisy z oblasti sociálního pojištění, pokud zákon umožňuje jeho provádění pojišťovnou na její vlastní riziko. Pojištění pro případ úrazu nebo nemoci, je-li doplňkem pojištění podle odvětví 1 až 5.

15. Podle ust. § 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, tímto zákonem se řídí a) provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti pojišťovnou se sídlem na území České republiky a provozování zajišťovací činnosti zajišťovnou se sídlem na území České republiky, b) provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti na území České republiky pojišťovnou se sídlem na území členského státu Evropské unie nebo na území státu tvořícího Evropský hospodářský prostor jiného než Česká republika (dále jen„ jiný členský stát“) a provozování zajišťovací činnosti na území České republiky zajišťovnou se sídlem na území jiného členského státu, c) provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti na území České republiky pojišťovnou se sídlem na území jiného státu, než který je uveden v písmenech a) a b) (dále jen„ třetí stát“), a provozování zajišťovací činnosti na území České republiky zajišťovnou se sídlem na území třetího státu. Podle ust. § 84 odst. 1 uvedeného zákona, dohled v pojišťovnictví vykonává [ulice] národní banka zejména v zájmu ochrany pojistníků, pojištěných a oprávněných osob a v zájmu zachování finanční stability pojišťoven a zajišťoven. Nedílnou součástí dohledu je dohled nad činností pojišťovny nebo zajišťovny ve skupině podle § 87 až 91. Podle přílohy [číslo] Část A, Odvětví životních pojištění bod I. Pojištění a) pro případ smrti, pro případ dožití, pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti, spojených životů, s výplatou zaplaceného pojistného, b) důchodu, c) pojištění úrazu nebo nemoci jako doplňkové pojištění k pojištění podle této části. II. Svatební pojištění nebo pojištění prostředků na výživu dětí. III. Pojištění uvedená v bodě I písm. a) a b) a bodě II, která jsou spojena s investičním fondem.

16. Podle ust. § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni [datum], pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 3 písm. a) b) a n), pro účely tohoto zákona se rozumí nahodilou skutečností skutečnost, která je možná a u které není jisté, zda v době trvání soukromého pojištění vůbec nastane, nebo není známa doba jejího vzniku, b) pojistnou událostí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění, n) pojistným zájmem oprávněná potřeba ochrany před následky nahodilé skutečnosti vyvolané pojistným nebezpečí. Podle ust. § 19 odst. 1 uvedeného zákona, soukromé pojištění zaniká uplynutím pojistné doby. Podle ust. § 54 odst. 1, uvedeného zákona, životním pojištění lze pojistit fyzickou osobu zejména pro případ smrti, dožití se určitého věku, nebo dne stanoveného v pojistné smlouvě jako konec soukromého pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení této osoby. Podle § 66 odst. 2, zájemci musí být před uzavřením pojistné smlouvy týkající se pojištění osob oznámeny tyto informace o závazku: a) definice všech pojištění a všech opcí, b) doba platnosti pojistné smlouvy, c) způsoby zániku pojistné smlouvy, d) způsoby a doba placení pojistného, e) způsoby výpočtu a rozdělení bonusů, pokud jsou obsahem pojistné smlouvy, f) způsob určení výše odkupného, g) informace o výši pojistného za každé sjednané soukromé pojištění včetně doplňkového soukromého pojištění, pokud bylo požadováno, h) v případě soukromého pojištění vázaného na investiční podíly definice podílů, na které je vázáno pojistné plnění, i) uvedení povahy podkladových aktiv pro pojistné smlouvy vázané na investiční podíly, j) podmínky a lhůty týkající se možnosti odstoupení od pojistné smlouvy, způsob určení možných odečítaných částek a informace o adrese, na kterou je možno odstoupení od pojistné smlouvy zaslat, k ) obecné informace o daňových právních předpisech, které se vztahují k danému soukromému pojištění, l) způsob vyřizování stížností pojistníků, pojištěných nebo oprávněných osob, včetně možnosti obrátit se se stížností na Českou národní bankou, m) právo platné pro pojistnou smlouvu tam, kde strany nemají volný výběr práva platného pro pojistnou smlouvu, nebo právo, které navrhuje pojistitel v případech, kdy strany mají možnost výběru platného práva.

17. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., ve znění účinném ke dni [datum], o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, podřízený pojišťovací zprostředkovatel spolupracuje s pojišťovacím agentem nebo výhradním pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím makléřem na základě písemné smlouvy, neinkasuje pojistné a nezprostředkovává plnění z pojistných nebo zajišťovacích smluv. Ve své činnosti je vázán pokyny pojišťovacího zprostředkovatele, jehož jménem a na jehož účet jedná. Podřízený pojišťovací zprostředkovatel je odměňován pojišťovacím zprostředkovatelem, jehož jménem a na jehož účet jedná. Podle ust. § 6 odst. 2, podřízený pojišťovací zprostředkovatel musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a podmínky stanovené tímto zákonem pro základní kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. Podle ust. § 6 odst. 3, pojišťovací zprostředkovatel, jehož jménem a na jehož účet jedná podřízený pojišťovací zprostředkovatel, odpovídá za škodu jím způsobenou při výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví. Podle ust. § 12 odst. 2 písm. b) [ulice] národní banka zapíše do registru fyzickou nebo právnickou osobu, která splnila podmínky stanovené tímto zákonem pro výkon činnosti podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele. Podle § 21 odst. 3, pojišťovací zprostředkovatel a samostatný likvidátor pojistných událostí odpovídá za škodu způsobenou při provozování své činnosti. Této odpovědnosti se zprostí, jestliže prokáže, že vzniku škody nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat.

18. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ"), který nabyl účinnosti dne [datum] a nahradil zákon o pojistné smlouvě i občanský zákoník, se tímto zákonem„ řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti", přičemž podle odstavce 3 téhož ustanovení se právní poměry, na které se nevztahuje odstavec druhý (práva osobní, rodinná a věcná), a„ vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí činnosti tohoto zákona" řídí dosavadními právními předpisy, tedy zákonem o pojistné smlouvě a občanským zákoníkem.

19. Předně soud konstatuje, pojistná smlouva je dvoustranný právní úkony mezi pojistníkem a pojistitelem o poskytnutí pojistné ochrany. Pojistný vztah mezi účastníky založený na základě pojistné smlouvy upravený zákonem č. 37/2004 Sb., pak lze jednoznačně zařadit do práva soukromého. Nicméně zákon ponechána smluvní volnost mezi smluvními stranami za dodržení zákonem stanovených podmínek. V základní rovině platí, že základními právy a povinnostmi smluvních stran je povinnost pojistníka platit pojistné a na druhé straně právo pojistitele toto pojistné obdržet a právo pojistníka (na straně pojistitele povinnost) obdržet výplatu pojistného plnění při nastání pojistné události v zákoně o pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách předpokládané. Jednotlivé pojistné podmínky obsahují výčet pojistných událostí, na které se výplata předmětného pojistného plnění vztahuje, jak pozitivní, tak i negativní. Účastníkem pojištění je pojistitel a pojistník, jakožto smluvní strany. Pojistitelem je právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zvláštního zákona (zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů). Pojistníkem je osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu a pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje. Pojistná událost je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpise, na který se pojistná smlouva odvolává, skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Podle ustanovení § písm. u) a písm. v) zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění účinném ke dni [datum], pro účely tohoto zákona se rozumí pojistnými podmínkami podmínky zpracované pojistitelem pro uzavírání pojistných smluv pro jednotlivá pojistná odvětví, pro skupiny těchto odvětví nebo pro jednotlivé typy pojištění uzavíraných v rámci pojistného odvětví, zejména všeobecné pojistné podmínky, zvláštní nebo doplňkové pojistné podmínky, a životním pojištěním soubor pojistných odvětví uvedených v části A přílohy [číslo] k tomuto zákonu. Z uvedeného tedy vyplývá, že předmětná smlouva obsahuje ujednání o obnosovém pojištění životního pojištění pro případ smrti nebo dožití, pro případ úrazu, které není ujednáním další finanční služby poskytované v rámci tohoto pojištění a nenese atributy ve smyslu § 54 zákona o pojistné smlouvě. Jedná se o smlouvu tedy smíšenou v oblasti pojetí investičního životního pojištění, která naplňuje minimální požadavky pro platnou pojistnou smlouvu. Obsahuje ujednání o pojistném nebezpečí, o pojistné částce a o závazku pojistitele poskytnout pojistné plnění v případě pojistné události. Práva a povinnosti tohoto závazkového vztahu jsou pro účastníky rozvedené v příslušných pojistných podmínkách. V oblasti investičního životního pojištění se běžně na pojistném trhu poskytuje finanční produkt, který žalovaná v době uzavření pojistné smlouvy nabízela. Žalobkyně jakožto pojistník měla pojistný zájem na uzavření produktu sjednaného v pojistné smlouvě. Věděla o umístnění pojistného v nabízeném programu, vybrala si z nabízených fondů peněžního trhu, a podpisem smlouvy potvrdila i rozsah umístnění pojistného ve sjednaných fondech stanovením příslušného procenta. Jak sama žalobkyně uvedla, její zájem byl dán výnosem o investice. Zvolila si poměr své investice rovněž podle portfolia, které bylo nabízeno v programu Dynamický. Rovněž měla zájem o pojistné nebezpečí nabízené pojistitelem a pojistnou ochranu životného a úrazového pojištění. Pojistnou smlouvu podepsala, včetně ujednání o tom, že investiční riziko spojené s prováděním investičního úkonu a proměnlivou cenou podílové jednotky nese jako pojistník sama. Rovněž byla seznámena s tím, že pojistitel je oprávněn od počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční správní náklady a rovněž započíst inkasní náklady za každé zaplacení pojistného. Rovněž bylo ujednáno, že pojistitel je oprávněn snižovat hodnotu vnitřního fondu o poplatek za správu portfolia a že pojistitel vede v obchodních místech platné přehledy poplatků. Žalobkyně smlouvu nevypověděla ani od smlouvy neodstoupila. Po zániku smlouvy podala návrh podle zákona č. 229/2002 Sb., finančnímu arbitrovi dne [datum] a domáhala se určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení. V pojistné smlouvě však účastníci ujednali řešení všech majetkových sporů v rozhodčím řízení.

20. Pokud jde o pojistnou smlouvu, jedná se o právo soukromé. V případě, kdy soukromé právo je chápáno jako právo obecné, tak právo veřejné, včetně práva finančního, i poskytování finančního produktu pojistitele s názvem Dynamik, je právem zvláštním.

21. Poskytování investičních služeb ke dni [datum] upravoval zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o cenných papírech"). Investičními službami se podle tohoto zákona rozumí hlavní a doplňkové investiční služby poskytované obchodníkem s cennými papíry. Některé investiční služby mohou za určitých podmínek poskytovat také osoby s registrací Komise pro cenné papíry (dále jen "KCP"). Poskytovat investiční služby může pouze právnická osoba - obchodník s cennými papíry, která má povolení KCP. Cílem je, aby povolení k činnosti získaly pouze firmy, které splňují náročné požadavky na odbornost, disponují adekvátním organizačním a technickým zázemím a také přiměřeným kapitálovým vybavením. [příjmení] s registrací KCP je třeba odlišovat od obchodníků s cennými papíry. Tyto osoby jsou oprávněny poskytovat pouze investiční službu spočívající v přijímání a předávání pokynů k nákupu, resp. prodeji investičních instrumentů (např. akcií nebo podílových listů otevřených podílových fondů), a to výhradně ve vztahu k osobě licencované na území České republiky (obchodník s cennými papíry, investiční společnost, banka). [příjmení] s registrací KCP nesmějí od zákazníků přijímat ani peníze na nákup cenných papírů a ani nesmějí přijímat samotné cenné papíry, např. za účelem jejich prodeje.

22. S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci (uzavření smlouvy je pro její posouzení rozhodný dále zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu ve znění účinném do 31.12.2010, dále zákon č 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.), s poukazem na ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ustanovení § 32a zákona [číslo] určovalo, že vázaný zástupce je fyzická nebo právnická osoba, která je oprávněna na základě písemné smlouvy se zastoupeným jeho jménem a) zařídit, a popřípadě i uzavřít, obchody týkající se hlavní investiční služby uvedené v § 4 odst. 2 písm. a) nebo h), pokud je zastoupený k jejich poskytování oprávněn, b) poskytovat investiční službu uvedenou v § 4 odst. 2 písm. e), c) propagovat investiční služby, které je zastoupený oprávněn poskytovat. Zastoupeným se v tomto zákoně rozumí a) obchodník s cennými papíry, b) osoba, která má povolení orgánu dohledu jiného členského státu Evropské unie k poskytování investičních služeb, pokud poskytuje investiční služby v České republice, c) zahraniční osoba, která má sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie, a která poskytuje investiční služby v České republice prostřednictvím organizační složky, d) investiční zprostředkovatel. Vázaný zástupce, který je fyzickou osobou, může vykonávat činnost podle odstavce 1 pouze osobně nebo pomocí zaměstnanců. Vázaný zástupce, který je právnickou osobou, může vykonávat činnost podle odstavce 1 pouze statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo pomocí zaměstnanců. Za výkon činností vázaným zástupcem odpovídá zastoupený. Za škodu způsobenou vázaným zástupcem při výkonu jeho činnosti odpovídá zastoupený. Zastoupený má za škodu způsobenou vázaným zástupcem postih. Vázaný zástupce je povinen při výkonu činností uvedených sdělit zákazníkovi nebo potenciálnímu zákazníkovi údaje o osobě zastoupeného, jehož jménem jedná, a informaci o činnostech uvedených v § 32a odst. 1, které je oprávněn vykonávat a ve vztahu ke kterým investičním nástrojům. Vázaný zástupce je povinen vykonávat činnost, k níž je zavázán, s vynaložením odborné péče. Ve vztazích s vázaným zástupcem je zastoupený povinen jednat poctivě a v dobré víře. Podle § 194 odst. 4 uvedeného zákona, odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti podle tohoto zákona, nařízení o ratingových agenturách nebo jiného přímo použitelného předpisu Evropského společenství v oblasti činností na finančních trzích se řídí úpravou náhrady škody podle obchodního zákoníku. Podle § 375 obch. zák., bylo-li porušení povinnosti ze závazkového vztahu způsobeno třetí osobou, které povinná strana svěřila plnění své povinnosti, je u povinné strany vyloučena odpovědnost jen v případě, kdy je u ní vyloučena odpovědnost podle § 374 a třetí osoba by rovněž podle tohoto ustanovení nebyla odpovědnou, kdyby oprávněné straně byla přímo zavázána místo povinné strany. Institut vázaného zástupce byl do českého právního řádu zaveden s účinností od [datum] zákonem č. 230/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jímž byla (mimo jiné) implementována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne [datum] o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611 EHS a [číslo] EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22 EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/31/ES (dále jen směrnice MiFID). Podle čl. 4 odst. 1 bod 25 směrnice MiFID je„ smluvním zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba, která na plnou a bezpodmínečnou odpovědnost pouze jednoho investičního podniku, na jehož účet jedná, propaguje investice nebo doplňkové služby u klientů nebo potenciálních klientů, přijímá a předává pokyny nebo příkazy klientů v souvislosti s investičními službami nebo finančními nástroji, umísťuje finanční nástroje nebo poskytuje poradenství klientům nebo potenciálním klientům ohledně těchto finančních nástrojů nebo služeb. Podle čl. 23 směrnice MiFID členské státy vyžadují, aby v případě, že se investiční podnik rozhodne využít smluvního zástupce, byl tento podnik nadále plně a bezpodmínečně odpovědný za jakékoli jednání či opomenutí smluvního zástupce, pokud zástupce jedná na účet podniku. Členské státy dále vyžadují, aby investiční podnik zajistil, že smluvní zástupce ve styku s jakýmkoli klientem nebo potenciálním klientem nebo před obchodováním s ním sdělí, v jaké funkci jedná a který podnik zastupuje. Členské státy zajistí, aby smluvní zástupci byli do veřejného rejstříku zapsáni pouze tehdy, pokud je zjištěno, že mají dostatečně dobrou pověst a vhodné všeobecné, obchodní a odborné znalosti k tomu, aby mohli klientovi nebo potenciálnímu klientovi přesně sdělovat veškeré potřebné informace týkající se navrhované služby. Investiční zprostředkovatel (jakožto zastoupený) odpovídá za škodu způsobenou jeho vázaným zástupcem zákazníku při výkonu činností podle § 32a odst. 1 zákona (§ 32a odst. 5 zákona), a to bez ohledu na to, zda škoda vznikla v důsledku jednání samotného vázaného zástupce, který je fyzickou osobou, anebo v důsledku jednání osob, jejichž pomocí vázaný zástupce vykonává činnost podle § 32a odst. 1 zákona (§ 194 odst. 4 zákona, a § 375 obch. zák.). Z rozhodovací činnosti soudů (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 42/94, či ze dne [datum], sp. zn.

I. ÚS 2849/07, anebo z usnesení Nejvyššího soudu ze dne

22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 4476/2016) vyplývá, že vázaný zástupce ani investiční zprostředkovatel (jenž jev dle směrnice„ plně a bezpodmínečně odpovědný za jakékoli jednání či opomenutí“ vázaného zástupce) nemohou těžit ze skutečnosti, že vázaný zástupce (jenž je fyzickou osobou) porušil zákonný příkaz, podle něhož může vykonávat činnost podle § 32a odst. 1 zákona pouze osobně nebo pomocí zaměstnanců (§ 32a odst. 4 zákona). Investiční zprostředkovatel tudíž odpovídá i za škodu způsobenou osobou, která nebyla zaměstnancem vázaného zástupce a pomocí které vázaný zástupce vykonával činnost podle § 32a odst. 1 zákona. Odpovědnost investičního zprostředkovatele podle § 32a odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu je odpovědností objektivní (§ 194 odst. 4 zákona, § 373 obch. zák.). K výkladu § 420 odst. 2 obč. zák. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2010, sp. zn. 28 Cdo 2231/2010.

23. Obdobně podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., ve znění účinném ke dni [datum], o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, podřízený pojišťovací zprostředkovatel spolupracuje s pojišťovacím agentem nebo výhradním pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím makléřem na základě písemné smlouvy, neinkasuje pojistné a nezprostředkovává plnění z pojistných nebo zajišťovacích smluv. Ve své činnosti je vázán pokyny pojišťovacího zprostředkovatele, jehož jménem a na jehož účet jedná. Podřízený pojišťovací zprostředkovatel je odměňován pojišťovacím zprostředkovatelem, jehož jménem a na jehož účet jedná. Podle ust. § 6 odst. 2, podřízený pojišťovací zprostředkovatel musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a podmínky stanovené tímto zákonem pro základní kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. Podle ust. § 6 odst. 3, pojišťovací zprostředkovatel, jehož jménem a na jehož účet jedná podřízený pojišťovací zprostředkovatel, odpovídá za škodu jím způsobenou při výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví. Podle ust. § 12 odst. 2 písm. b) [ulice] národní banka zapíše do registru fyzickou nebo právnickou osobu, která splnila podmínky stanovené tímto zákonem pro výkon činnosti podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele. Podle § 21 odst. 3, pojišťovací zprostředkovatel a samostatný likvidátor pojistných událostí odpovídá za škodu způsobenou při provozování své činnosti. Této odpovědnosti se zprostí, jestliže prokáže, že vzniku škody nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat. Žalobkyně opět netvrdila a neprokazoval, že využila svého práva spotřebitele a po zprostředkovateli předmětné smlouvy požadovala odškodnění za neposkytnutí potřebné informace týkající se navrhované služby jejího investičního záměru, o nákladové struktuře pojištění.

24. Ustálená judikatura reflektuje právní úpravu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, a která je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 použitelná i v poměrech tohoto právního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.4.2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, ze dne 5.9.2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017, nebo ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 129/2019), a chápe závazek z bezdůvodného obohacení jako povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, ochuzenému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.5.2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007, ze dne 11.10.2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, či ze dne 20.10.2015, sp. zn. 28 Cdo 4897/2014). Obohacený je též povinen vydat jen ten majetkový prospěch, jehož se mu obohacením dostalo, a nikoliv nahradit majetkovou ztrátu tomu, na jehož úkor bylo obohacení získáno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2003, sp. zn. 33 Odo 477/2003, ze dne 29.4.2008, sp. zn. 32 Odo 891/2006, ze dne 10.6.2008, sp. zn. 32 Odo 1754/2006, ze dne 25.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009, ze dne 14.9.2012, sp. zn. 28 Cdo 223/2012, ze dne 26.9.2012, sp. zn. 23 Cdo 3/2011). Podle ustálené judikatury bezdůvodné obohacení též označuje objektivně nastalý přesun majetkových hodnot, jenž proběhl bez náležité opory v právním řádu, tedy způsobem, který právní řád neuznává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2017, sp. zn. 28 Cdo 3526/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2555/2018). Pokud tedy žalobkyně v projednávané věci tvrdí, že pojistitel řádně nesjednal počáteční a správní náklady, ani poplatky či rizikové pojistné, stejně tak jako poplatky za správu portfolia, za evidenci podílových jednotek a ujednání v pojistných podmínkách nebylo inkorporováno do předmětné smlouvy, protože žalobkyně nebyla s nimi seznámena, lze dovodit, že se domáhá vydání majetkového prospěchu, které bylo získáno pojistitelem po ukončení smlouvy, bez opory v právním řádu. Z výpovědi žalobkyně však jednoznačně bylo prokázáno, že její právní zájem při uzavření smlouvy byl dán z důvodu investování pojistného do investičního programu pojistitele. Podle ujednání ve smlouvě investiční riziko bylo zcela přeneseno na pojistníka, což v oblasti podnikání s investicemi není neobvyklé, ani v případě životního pojištění na pojistném trhu.

25. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie, sp. zn. C [číslo] ze dne [datum], ve věci [příjmení] [jméno] v němž soud uzavřel, že ve věcech investičního životního pojištění, za pojistnou smlouvu je třeba považovat i smlouvu o životním pojištění pro případ smrti, na základě které je zaplacené pojistné v různém poměru použito zcela na investice s pevně stanoveným výnosem, investice s proměnlivým výnosem a na investiční produkty společnosti, která je smluvním partnerem pojišťovny. S ohledem na uvedené rozhodnutí i pluralitu produktů tzv. investičního životního pojištění, které je do předmětné smlouvy jasně inkorporováno, soud uzavřel, že na předmětnou smlouvu lze nahlížet jako na pojistnou smlouvu uzavřenou podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, pokud pojistitel měl příslušné zvláštní podnikatelské oprávnění k výkonu nabízené investiční činnosti v souladu se zákonem o cenných papírech, o podnikání na kapitálovém trhu.

26. Ustanovením § 56 odst. 1 obč. zák. byl do českého právního řádu implementován článek 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“), podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Z toho plyne povinnost soudu vykládat i § 56 odst. 1 obč. zák. tak, aby bylo dosaženo cíle sledovaného jeho unijní předlohou, tj. aby byla spotřebitelům poskytována ochrana před nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách alespoň v rozsahu uvedenou směrnicí předvídaném. Výklad sousloví„ v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“ představuje tzv. acte éclairé, tj. otázku výkladu unijního práva Soudním dvorem Evropské unie již provedenou a nevzbuzující pochybnosti (srov. rozsudek ze dne [datum] ve věci [jméno] [jméno] proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C [číslo]). Podle článku 3 odst. 1 směrnice smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podle článku 4 odst. 2 směrnice posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Článek 3 odst. 1 směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že 1) pojem„ významná nerovnováha“ v neprospěch spotřebitele je třeba posuzovat na základě analýzy vnitrostátních právních předpisů, které by se použily v případě neexistence dohody stran, aby bylo možné posoudit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy. Stejně tak by za tímto účelem mělo být přezkoumáno právní postavení, v jakém se daný spotřebitel nachází s ohledem na prostředky, které má podle vnitrostátních právních předpisů k dispozici pro zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí; 2) za účelem zodpovězení otázky, zda je způsobena nerovnováha„ v rozporu s požadavkem dobré víry,“ je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2017, sp. zn. 33 Cdo 2335/2016). Na základě skutkového stavu projednávané věci, kdy bylo prokázáno, že pojistná smlouva byla spojená s investicemi do investičních fondů na základě projevené vůle žalobkyně, která nevyužila možnosti od smlouvy odstoupit, byla jí poskytnuta pojistná ochrana v rozsahu sjednaného pojistného nebezpečí po dobu trvání smlouvy, o vývoji pojištění a nakládání s pojistným byla každoročně informována prostřednictvím výročních dopisů pojistitele, byla seznámena nákladovou složkou pojištění při uzavření smlouvy, a to převzetím a seznámením se s všeobecnými pojistnými podmínkami a doplňkovými pojistnými podmínkami, měla vědomosti o výhodách pojištění v oblasti daňového práva, byla finančně gramotná, nevyužila svých zákonných práv ochrany odpovědnosti investičního zprostředkovatele za neodbornou péči v souvislosti s nákladovostí pojištění, nevyužila možnost rozhodčího řízení o majetkovém sporu ohledně snižování kapitálové hodnoty pojištění z budoucího plnění pojištění, nelze v projednávané věci shledat významnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků předmětné smlouvy životního pojištění. Soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že pouhým výkladem textu smlouvy nebyla schopna posoudit ekonomické důsledky ujednání v čl. 1 a čl. 2 DPP a v čl. 26 VPP. Pokud žalobkyně odkazuje na judikaturu a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, uvedená rozhodnutí se týkají smluvního vztahu mezi poskytovatelem spotřebitelského úvěru a spotřebitelem ze spotřebitelského úvěru, nikoliv smluv investičního životního pojištění.

27. S poukazem na výše uvedené a skutkové okolnosti projednávané věci, soud neshledal námitku promlčení vznesenou žalovanou v rozporu s dobrými mravy. Žádná ze žalobkyní tvrzených námitek totiž není způsobilá prolomit zákonem stanovený institut promlčení. Okolnosti odůvodňující jiný závěr by navíc musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Takový závěr však učinit z provedeného dokazování nelze. Takovému závěru odpovídá i ustálená judikatura specializovaného senátu Městského soudu v Praze (viz. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 271/2021-237, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne [číslo] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020 a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20). Na shora uvedeném závěru nemůže nic změnit ani odkaz na rozhodnutí Soudního dvora ve věci C – [číslo]. Ten se totiž týká jiného předmětu řízení.

28. V posuzovaném případě žalobkyně sjednala investiční životní pojištění zcela jednoznačně z důvodu finanční investice, jejichž investiční riziko bylo přeneseno na její osobu. Je též obecně znáno, že riziko samotného životního pojištění je spojeno s pojistným zájmem pojistníka na vlastním životě a zdraví a ze zákona je spojeno s právem pojistitele na pojistné, jejichž konkrétní výši stanovil § 13a zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví ve znění účinném ke dni [datum], a s účinností zákona č. 277/2009 Sb., ust. § 56 odst. 1, a to na základě pojistněmatematických metod tak, aby byla zajištěna splnitelnost závazků z provozované pojišťovací činnosti podle směrnice 2009/138/ES, která byla uveřejněna v Úředním věstníku EU dne [datum] (Solventnost II). Členění závazků upravuje čl. 80 směrnice Solventnost II a čl. 55 nařízení Komise 2015/35, přičemž jejich jednotlivé druhy jsou uvedeny v příloze č. I tohoto nařízení. Přiřazení pojistného nebo zajistného závazku k druhu pojištění rovněž odráží povahu rizik týkajících se závazku z pojištění. Z uvedeného vyplývá, že s ohledem na rizikovost investičního produktu pojistitel je oprávněn v souladu s právními předpisy podle charakteru závazku kalkulovat správní poplatky a náklady, které určuje podle uvedených zásad.

29. Podle ust. § 3036 OZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

30. Podle ust. § 451 odst. 1 SOZ, kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

31. Dle ust. § 451 odst. 2 SOZ je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

32. Podle ust. § 107 SOZ právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odst. 1). Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odst. 2).

33. Podle ust. § 100 odst. 1 SOZ právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

34. Vzhledem k okolnosti, že žalobkyně v posuzovaném řízení se domáhala zaplacení částky 81 119,52 Kč z důvodu, že po zániku pojistné smlouvy žalovaná snížila odkupné o uvedenou částku, ačkoliv účastníci nesjednali řádně počáteční a správní náklady ani poplatky z rizikového (investičního) pojištění, soud je názoru, že je na místě aplikace dvouleté subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 SOZ. Na danou věc soud aplikoval závěry rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č.j. 29 Co 127/2021-79, kde odvolací soud v obdobném předmět řízení, dovodil, že:„ Již v roce 2008 byla ustálená judikatura Nejvyššího soudu tak, že z hlediska posouzení počátku dvouleté promlčecí lhůty dle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu. Touto vědomostí se míní znalost takových skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná. Není významné, zda oprávněný má takové právní znalosti, aby byl subjektivně schopen posoudit uvedené skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnil, je neplatná (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1840/2008 a v něm citovaná rozhodnutí). Nutno zdůraznit, že uvedené závěry nebyly v judikatuře Nejvyššího soudu přehodnoceny, naopak byly pro skutkové poměry obdobné projednávané věci potvrzeny i v aktuálních rozhodnutích Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 a v usnesení ze dne 30. 9. 2020 sp. zn. 32 Cdo 1201/2020). V posuzovaném případě byla tvrzená neplatnost ujednání nákladovosti investičního životního pojištění, která je objektivně odvoditelná ze samotného obsahu celé smlouvy. Se smlouvou byla žalobkyně seznámena v okamžiku jejího uzavření, tj. dne [datum]. Z uvedené okolnosti vyplývá neoprávněný přesun majetkových hodnot v majetkové sféře žalované a její navýšení již od [datum] do [datum], kdy smlouva zanikla uplynutím sjednané pojistné doby. Vědomost žalobkyně o tom, co sama plnila s platbami pojistného, tedy musela mít k uvedenému okamžiku, tj. ke dni [datum]. Nicméně nelze opomenout, že pojistné platila měsíčně. Dne [datum] podala návrh finančnímu arbitrovi, kdy tvrdila neplatnost ujednání a domáhala se vydání bezdůvodného obohacení. Dle názoru soudu však žalobkyně při uzavření investiční životní pojistné smlouvy musela být vědoma neplatnosti předmětného ujednání o nákladovosti a po provedeném zúčtovacím období pojistitele mněla možnost též zjistit, jaké konkrétní úkony v souvislosti se sjednaným investičním produktem byly provedené pojistitelem a v obchodních místech pojistitele zjistit nákladovost těchto úkonů podle jeho aktuálního Sazebníku Náklady a srážky pojistitel prováděl již od okamžiku účinnosti pojistné smlouvy, a to průběžně a byly hrazeny, dle výpočtu pojistitele formou započtení celou dobu pojištění. Pokud tedy žalobkyně argumentuje navýšením majetkových hodnot pojistitele, netvrdí žádné relevantní okolnosti o objektivním a faktickém přesunu majetkových hodnot mezi účastníky z předmětné smlouvy od počátku pojištění ke každému 1. dne zúčtovacího období. Soud proto uzavřel, že dvouletá subjektivní promlčecí lhůta stanovená v § 107 odst. 2 SOZ započala dne [datum], (objektivně ke každému 1. dne zúčtovacího období od [datum], kdy bylo plněno) kdy smlouva zanikla a bylo plněno účastníky z předmětné smlouvy, a uplynula dne [datum]. Žaloba byla soudu podána dne [datum] po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

35. S poukazem na výše uvedené soud žalobu zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhod podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce Kč, představující náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 a § 8 osat. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif za 4 úkony právní služby po částce ve výši 4 380 Kč z tarifní hodnoty ve výši 17 520 Kč za 4 úkonů právní služby dle § 11 vyhl. (vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a účast na jednání dne [datum]) dále pak režijní paušál za 4 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. ve výši 1 200 Kč a DPH, neboť advokát žalované je plátcem DPH v sazbě 21%, ve výši 3 931 Kč, celkem ve výši 22 651 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalobce povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení