64 CO 19/2016 - 215

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Klášterky a soudců JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Michala Holuba ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a II. o věci samé mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení 7,5% ročně od [datum] do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v zamítavém výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů [anonymizováno] před soudy všech stupňů částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně soud I. stupně vyslovil, že úředním postupem [stát. instituce] ve věci vedené pod sp. zn. MUVS- [spisová značka] ve veřejnoprávním přestupkovém [anonymizováno] bylo nezákonně zasaženo do práv žalobce (výrok ad I.), zamítl žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím, které se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (výrok ad II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok ad III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s tvrzením, že byl v přestupkovém [anonymizováno] rozhodnutím [stát. instituce] č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uznán vinným z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1, 3 a 7 zák. č. 200/1990 Sb., byla mu uložena pokuta [částka], zákaz [anonymizováno] motorových vozidel po dobu šesti měsíců a povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno] ve výši [částka], jeho odvolání Krajský úřad [územní celek] jako nadřízený správní orgán rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Na základě podané žaloby Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu [anonymizováno].

3. Žalobou se žalobce dále domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s tvrzením, že byl v přestupkovém [anonymizováno] rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] zamítnut jeho návrh na odložení zákazu [anonymizováno] motorových vozidel na dobu šesti měsíců, které bylo k odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek], Odborem dopravy a silničního hospodářství ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] a bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací].

4. Krajský úřad [územní celek] v novém projednání rozhodnutím ze dne [datum] zrušil rozhodnutí Městského úřadu ve Vsetíně č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a [anonymizováno] zastavil, neboť podle § 20 odst. 1 zákona o přestupcích již nebylo možné přestupek projednat vzhledem k tomu, že uplynul od jeho spáchání jeden rok. Krajský úřad [územní celek] zároveň změnil rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] vyhověl žádosti o odklad.

5. Z důvodu nezákonného rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] a z důvodu nezákonného rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek], ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Žalobce tvrdil, že se v důsledku zákazu [anonymizováno] motorových vozidel nemohl svobodně pohybovat motorovým vozidlem a byl odkázán na pomoc druhých osob, když jeho bydliště se nachází na samotě v obci [obec]. Svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum], žalovaná v předběžném projednání nároku jeho žádosti nevyhověla.

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že Městský úřad Vsetín, odbor správních agend jako věcně a místně příslušný správní orgán na základě oznámení od policie zahájil přestupkové [anonymizováno] v souladu s § 67 přestupkového zákona. Zahájení a následné vedení [anonymizováno] o přestupku nebylo nesprávným úředním postupem, na čemž nic nemění ani skutečnost, že následně bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Žaloba není důvodná rovněž s ohledem na skutečnost, že rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek], odboru dopravy a silničního zákona, ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], bylo rozhodnutí [stát. instituce], odboru správních agend, ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [spisová značka] zrušeno a [anonymizováno] ve věci zastaveno, současně bylo provedena změna rozhodnutí [stát. instituce] odboru dopravně správních agend ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] v tom smyslu, že žádosti o odklad bylo plně vyhověno. Žalovaná namítla nedostatek příčinné souvislosti mezi postupem dotčených správních orgánů a nemajetkovou újmou, která by odůvodňovala finanční náhradu ve výši [částka] vzhledem ke konkrétním okolnostem věci, kdy má žalovaná za prokázané, že se žalobce dopustil protiprávního jednání a k uložení sankcí a zákazu činnosti nedošlo jen s ohledem na prekluzivní lhůtu podle § 20 odst. 1 přestupkového zákona. V této souvislosti žalovaná odkázala na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [stanovisko NS].

7. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], uznán vinným z přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3, 7 a 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen„ zákon o přestupcích“). Za tyto přestupky mu byla uložena pokuta ve výši [částka], povinnost uhradit náklady [anonymizováno] ve výši [částka] a zákaz činnosti spočívající v zákazu [anonymizováno] všech motorových vozidel na dobu šest měsíců. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Přestupkové [anonymizováno] pravomocně skončilo ke dni [datum], v soudním [anonymizováno] správním byla žaloba žalobce zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který však byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] pro nedostatek formálních náležitostí rozhodnutí. Na základě tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] pro vady [anonymizováno] a věc mu vrátil k dalšímu [anonymizováno]. Věc byla vrácena žalované k novému projednání s odůvodněním, že ze strany žalované došlo k pochybení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, spočívající zejména v tom, že výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byl neurčitý, nepřesný, nedostatečně specifikovaný v popisu skutkového děje, neboť místo přestupku nebylo dostatečně identifikováno a specifikováno. Současně Krajský soud v Brně poukázal na § 20 odst. 1 zákona o přestupcích, podle kterého nelze přestupek projednat, uplynula-li od jeho spáchání doba jednoho roku. S ohledem na soudem vyslovené závazné právní názory Krajský úřad [územní celek] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušil rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], a předmětné [anonymizováno] zastavil, neboť přestupky již nešlo projednat vzhledem k uplynutí lhůty pro projednání ve smyslu § 20 odst. 1 zákona o přestupcích. Současně změnil rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], a to tak, že žádosti o odklad výkonu rozhodnutí bylo plně vyhověno.

8. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí, a s ohledem na podanou žalobu podal rovněž dne [datum] k Městskému úřadu Vsetín žádost o odložení výkonu rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], které Městský úřad Vsetín rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], v části o odložení výkonu rozhodnutí u pokuty ve výši [částka] a nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] vyhověl. V části týkající se odložení výkonu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu [anonymizováno] všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců vyhověno nebylo. Rozhodnutí [stát. instituce] bylo potvrzeno rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

9. Na podkladě žalobcem podaných správních žalob Krajský soud v Brně nejprve rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a věc vrátil žalované k novému projednání s odůvodněním, že rozhodnutí správního orgánu bylo v části odložení, resp. neodložení výkonu rozhodnutí sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu [anonymizováno] motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 měsíců nezákonné a potažmo i protiústavní. Současně Krajský soud v Brně vyslovil závazný právní názor, že žádosti žalobce o odklad výkonu rozhodnutí u sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu [anonymizováno] motorových vozidel všeho druhu má být vyhověno.

10. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že ve věci je prokázána existence nezákonných rozhodnutí, neboť žalobcem napadená rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] byla pro nezákonnost zrušena a věc byla vrácena k novému projednání, přičemž následně správní orgán původní rozhodnutí Městského úřadu ve Vsetíně zrušil a [anonymizováno] zastavil. Dovodil, že postupem žalované došlo k řetězení hned čtyř rozhodnutí nezákonných ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., a to rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], a [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a s ohledem na povahu a význam práv, která byla postupem žalované dotčena, míru závažnosti narušení a jeho rozsah, shledal, že v dané věci postačuje samotné konstatování porušení práva žalobce na zákonný postup správního orgánu a není na místě žalobci přiznat finanční kompenzaci za vzniklou nemateriální újmu. V této souvislosti odkázal na § 31a odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb. a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž je konstatování porušení práva plnohodnotnou formou zadostiučinění.

11. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, v němž vytkl soudu I. stupně nesprávně zjištěný skutkový stav věci a její nesprávné právní posouzení. Zdůraznil, že mu vznikla nemajetková újma jednak v souvislosti s vydáním nezákonných rozhodnutí: rozhodnutí Městského úřadu ve Vsetíně ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], která byla zrušena, jednak v souvislosti s rozhodnutím, jímž byl zamítnut jeho návrh na odložení zákazu [anonymizováno] motorových vozidel na dobu šest měsíců, takže se zákazu [anonymizováno] všech motorových vozidel musel podrobit, přičemž i toto rozhodnutí bylo zrušeno. Namítal, že nezákonné rozhodnutí mělo dopady do jeho soukromého, osobního, rodinného a pracovního života. Poukazoval rovněž na skutečnost, že mu bylo v bodovém hodnocení zaznamenáno 6 bodů a následně v roce 2008 v souvislosti s jinou věcí dalších 7 bodů, když měl již zaznamenané 2 body, což mělo za následek pozbytí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku a opětovné absolvování autoškoly. Celkem tedy byl bez řidičského oprávnění 1,5 roku. Poukázal i na zdlouhavost soudního [anonymizováno], když zrušující rozsudky Krajského soudu v Brně byly vydány až poté, kdy žalobce byl úspěšný u Nejvyššího správního soudu, který původní rozhodnutí [anonymizováno] soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu [anonymizováno]. Zdůraznil, že mu újma vznikla v důsledku toho, že se musel podrobit zákazu [anonymizováno], což považuje za újmu velmi závažnou mající dopad do jeho rodinného a osobního života, když nemohl navštívit své příbuzné, zejména matku, která bydlí v jiné obci, a byl omezen v cestování, neboť se nemohl libovolně pohybovat. Zdůraznil dále, že bydlí na samotě v obci [obec], několik kilometrů od zástavby, u jeho bydliště není zastávka hromadné dopravy, takže byl odkázán na jiné osoby. Jeho manželka není aktivní řidičkou. Žalobce tvrdil, že v tomto období prožíval velký stres a nejistotu, zda bude schopen zajistit dopravu, když předtím jezdil denně. V důsledku zákazu [anonymizováno] přišel rovněž o pracovní místo u svého zaměstnavatele, kde pracoval na pozici zástupce generálního ředitele, když k výkonu zaměstnání potřeboval nutně řidičské oprávnění. [příjmení] proto přistoupit k ukončení pracovního poměru. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že situace popsaná žalobcem ve výpovědi neprokazuje intenzivnější zásah do jeho práv proto, že právo jednotlivce řídit motorové vozidlo není ústavně zakotveno, podmínkou pro poskytnutí zadostiučinění není podle odvolatele jen zásah do ústavně zaručeného práva. Nehledě na to, že svoboda pohybu a pobytu je v čl. 14 Listiny zaručena. Poukazoval rovněž na svůj návrh na výslech svědků za účelem prokázání vlivu nezákonných rozhodnutí na dosavadní způsob jeho života a intenzity újmy, proto požaduje náhradu újmy v penězích [částka] a [částka]. Současně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se přiměřeného [anonymizováno] nemajetkové újmy v obdobném případu. Navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek ve výroku II. a III. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno].

12. Odvolací soud ve věci rozhodl poprvé rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku a ve výroku o nákladech [anonymizováno] potvrdil, když vycházel ze skutkového [anonymizováno] zjištěného soudem I. stupně, z nějž vyplývá, že [anonymizováno] o projednání přestupku oznámeného Policií České republiky dne [datum] probíhalo u [anonymizováno] [obec] plynule, vyústilo v pravomocné rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze tří přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 3, 7 a 1 zák. č. 200/1990 Sb., byla mu uložena pokuta [částka], zákaz činnosti spočívající v zákazu [anonymizováno] všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno]. Přestupkové [anonymizováno] pravomocně skončilo ke dni [datum], v soudním [anonymizováno] správním byla žaloba žalobce zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který však byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Na základě tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] pro vady [anonymizováno] a věc mu vrátil k dalšímu [anonymizováno]. Dovolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce uplatňoval proti rozhodnutí o přestupku nedostatek formálních náležitostí rozhodnutí, a to neuvedení řidiče protijedoucího vozidla, jehož měl při předjíždění ohrozit, jakož i bližšího místa, kde ke skutkům mělo dojít, že se správní orgán nevypořádal s jeho tvrzením, že použil fotoaparát k získání důkazních prostředků, že policisté jedoucí za vozidlem žalobce též překročili povolenou rychlost a tím museli porušit zákon, že se správní orgán nezabýval řádně jeho námitkou, že policisté neměli při měření rychlosti zapnuté zvukové a světelné výstražné znamení a že namítal rozpor ve výpovědích policistů ve vztahu k pořízenému zvukovému záznamu a fotografii a poškození přední masky vozidla a tím funkčnosti radaru a řadu dalších námitek formálního charakteru, jako např. nedostatečnou specifikaci konkrétní naměřené rychlosti, obsažených v podání ze dne [datum] uplatnil opožděně. Odvolací soud ve svém prvém rozhodnutí přihlédl k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3005/14, neboť již ze zjištění soudu I. stupně vyplývá, že přestupkové [anonymizováno] skončilo v obou stupních správních orgánů ve lhůtě kratší jednoho roku, správní orgány postupovaly v [anonymizováno] plynule a bez průtahů a [anonymizováno] muselo být v konečném důsledku z důvodu uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro projednání přestupku podle § 20 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb. v důsledku uplatnění dalších právních prostředků žalobcem z rozhodnutí [anonymizováno] [obec] zrušeno a [anonymizováno] zastaveno. Odvolací soud hodnotil námitky uplatněné žalobcem ve správním [anonymizováno] soudním jako námitky vesměs obstrukčního charakteru, případně námitky opožděné. K uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupků došlo v důsledku námitek žalobce uplatněných ve správním [anonymizováno] soudním, které nijak nesměřovaly k vyvrácení spáchání přestupků, nýbrž směřovaly proti procesním pochybením. Odvolací soud k odkazu žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud vyslovil, že i v případě zrušeného rozhodnutí správního orgánu a zastavení přestupkového [anonymizováno] v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku přichází obecně v úvahu odpovědnost státu za majetkovou či nemajetkovou újmu, uvedl, že v projednávané věci se žalobci [anonymizováno] podařilo protáhnout především námitkami směřujícími proti procesním pochybením v [anonymizováno] o přestupku tak, že došlo k uplynutí prekluzivní lhůty, nelze proto citované rozhodnutí na tuto věc použít. Odvolací soud proto odmítl argumentaci žalobce, že v případě odložení zákazu [anonymizováno] by žalobce mohl dále jezdit a nakonec by se zákazu [anonymizováno] vůbec nepodrobil, protože rozhodnutí bylo zrušeno a přestupky již nelze projednat.

13. Tento v pořadí první rozsudek Městského soudu v Praze (dále též jen odvolací soud) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzující v obou výrocích výše uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně, byl k dovolání žalobce zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. V něm Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně ve vztahu k výroku I, jehož znění neodpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], neboť v něm není výslovně uvedeno, k porušení kterého práva nebo práv žalobce došlo a není z něj ani zřejmé, jakým úředním postupem nebo rozhodnutím mělo být do práv žalobce zasaženo. Nejvyšší soud také nepovažoval z rozsudku odvolacího soudu za zřejmé, zda ten dospěl k závěru, že dovolateli nemajetková újma nevznikla a není na místě poskytnutí zadostiučinění v žádné formě, tj. ani konstatování porušení práva, či mu nemajetková újma v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími vznikla. Nejvyšší soud dále uvedl, že v projednávané věci nelze pochybovat o tom, že rozhodnutí správního odvolacího orgánu, které prvostupňové rozhodnutí o vině a trestu převzalo, bylo ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. pro nezákonnost zrušeno, přičemž žalobce na základě tohoto rozhodnutí vykonal trest zákazu činnosti, tudíž nelze bez dalšího dokazování vyloučit, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma. K posouzení možného obstrukčního jednání žalobce jako účastníka správního [anonymizováno] uvedl, že procesní aktivitu je možné účastníku [anonymizováno] přičítat k tíži pouze ve zcela výjimečných případech, kdy ji již nelze považovat za využívání jeho procesních práv, ale za jejich zneužívání a za obstrukční jednání. Odvolacímu soudu vytkl, že v napadeném rozhodnutí neuvedl, proč podle jeho názoru došlo k uplynutí prekluzivní lhůty právě a jen v důsledku obstrukčního jednání žalobce a v čem spatřoval obstrukčnost jeho námitek ve správním [anonymizováno], které délku [anonymizováno] nijak neprodloužily, neboť současně byly shledány správními soudy důvody pro zrušení správních rozhodnutí pro nezákonnost. Nejvyšší soud vyslovil, že uplatnění takových důvodů nelze považovat obecně za obstrukční jednání, neboť jsou součástí práva obviněného z přestupku na obhajobu. Pro závěr o obstrukčním jednání žalobce by mohly svědčit okolnosti v postupu obviněného z přestupku projevující se např. obstrukčním chováním svědčící o tom, že jeho primární snahou bylo nikoliv řádné a rychlé projednání věci a tím i osvědčení nedůvodnosti přestupkového [anonymizováno], nýbrž zmaření projednání věci a rozhodnutí o přestupku s cílem dosažení prekluze.

14. Nejvyšší soud dále vyslovil, že není rozhodné, z jakého důvodu bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno, zda z důvodu procesních vad, pro vady skutkových zjištění nebo pro nesprávné právní posouzení. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], jakož i rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Dále odkázal též na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], [stanovisko NS], v němž Nejvyšší soud uvedl k posuzování přiměřenosti celkové délky [anonymizováno], že účastník může přispět k nárůstu délky [anonymizováno], jak svou nečinností, tak i svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.), a to jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním. Procesní aktivitu účastníka [anonymizováno] lze tak přičítat k jeho tíži podle závěru Nejvyššího soudu pouze tehdy, kdy ji již nelze považovat za využívání procesních práv účastníka, ale za jejich zneužívání a za obstrukční jednání.

15. Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby znovu posoudil nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se dokazování vzniku nemajetkové újmy a stanovení adekvátní formy či výše zadostiučinění. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a uložil odvolacímu soudu též, aby zohlednil judikaturu označenou dovolatelem v dovolání a neopomenul judikaturní požadavek, že poskytnutí zadostiučinění nesmí být v konkrétních okolnostech případu v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti.

16. Odvolací soud v pořadí druhém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II o věci samé potvrdil, ve výroku III o nákladech [anonymizováno] jej změnil jen tak, že výše nákladů [anonymizováno] činí [částka], jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] částku [částka] (výrok II). Odvolací soud zejména vycházel z prokázaného jednání žalobce, vzal v úvahu, že jednání realizované žalobcem by jakákoliv jiná fyzická osoba pociťovala jako jednání deliktní, za nějž ji hrozí sankce. S přihlédnutím k té skutečnosti, že po zásahu Nejvyššího správního soudu bylo Krajským soudem v Brně a následně Krajským úřadem pro Zlínský kraj rozhodnutí [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] zrušeno a [anonymizováno] zastaveno a rozhodnutí [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] změněno a vyhověno žádosti žalobce o odklad zákazu [anonymizováno] motorových vozidel, došlo tedy ke zrušení pravomocných rozhodnutí pro nezákonnost a podle § 31a odst. 1, 2 zák. č. 82/1998 Sb. má žalobce právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími. Dostačujícím shledal [anonymizováno] poskytnuté soudem I. stupně spočívající v konstatování porušení práva žalobce ve smyslu § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. dostačujícím. Odvolací soud zároveň vyslovil, že přiznání jakékoliv finanční satisfakce žalobci za zjištěného skutkového [anonymizováno] průběhu jeho deliktního jednání je v příkrém rozporu s vnímáním obecné spravedlnosti a obecné slušnosti, když vzal v úvahu řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu.

17. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek odvolacího soudu zrušil a odvolacímu soudu vytkl, že odvolací [anonymizováno] bylo zatíženo vadou [anonymizováno], která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Odvolacímu soudu vytkl, že nevzal v úvahu, že kompenzační [anonymizováno] je vedeno o dvou nárocích ze dvou rozdílných nezákonných rozhodnutí, které se sice týkaly náhrady nemajetkové újmy co do vykonaného trestu zákazu činnosti totožné a nezákonné rozhodnutí v [anonymizováno] o žádosti o odložení výkonu rozhodnutí je v kompenzačním [anonymizováno] dotčeno pouze ve vadném výroku I. soudu I. stupně. Odvolacímu soudu vytkl, že nijak neposuzoval nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] vyplývající dle žalobního tvrzení z nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno prvostupňové nevyhovění žalobcově žádosti o odložení výkonu rozhodnutí, tj. zákazu [anonymizováno].

18. Nejvyšší soud dále uvedl, že rozhodnutí správního odvolacího orgánu bylo ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. pro nezákonnost zrušeno a žalobce na základě tohoto rozhodnutí vykonal trest zákazu činnosti a nelze vyloučit, že žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma. Dovolací soud uvedl, že v kompenzačním [anonymizováno] nelze znovu posuzovat otázku viny poškozené osoby, což by znamenalo porušení zásady presumpce neviny. Vyslovil názor, že nejde o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán, ale o to, zda svým jednáním ovlivnil postup orgánů činných v [anonymizována dvě slova] před zahájením [anonymizována dvě slova] nebo v jeho průběhu. Nejvyšší soud vyslovil, že bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si [anonymizována dvě slova] zavinil a k absenci odpovědnosti státu za vzniklou újmu, ale o důležitou okolnost při stanovení formy a výše [anonymizováno] nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. Tyto závěry citoval Nejvyšší soud z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] s tím, že je lze použít i v případě stanovení adekvátní formy či výše přiměřeného zadostiučinění za vykonaný trest uložený rozhodnutím o přestupku, které bylo posléze pro nezákonnost zrušeno, bylo-li následně přestupkové [anonymizováno] zastaveno. Vyslovil, že k obraně žalované lze ve smyslu § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. zohlednit skutečnost, že se poškozený dopustil jednání, za něž důvodně mohl očekávat uložení trestu, který na něm posléze byl, byť na podkladě nezákonného rozhodnutí, vykonán.

19. Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že již v předchozím zrušujícím rozhodnutí zavázal odvolací soud k tomu, aby napravil pochybení soudu prvního stupně ve vztahu k výroku I, jehož znění neodpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, a to rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], neboť v něm není výslovně uvedeno, k porušení kterého práva nebo práv žalobce došlo. Odvolacímu soudu vytkl, že tato nesprávnost nebyla ani v jeho druhém rozhodnutí napravena, v čemž Nejvyšší soud shledal nesprávné právní posouzení, neboť odvolací soud opětovně rozhodl tak, že svým výrokem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně pouze v zamítavém výroku II ohledně částky [částka] a změnil jej ve výroku III o nákladech [anonymizováno] a výrok I rozsudku soudu prvního stupně spočívající v zasažení do práv žalobce úředním postupem [stát. instituce] ve věci vedené pod sp. zn. MUVS- [spisová značka] ponechal beze změny, a to vše za situace, kdy bylo kompenzační [anonymizováno] vedeno o dvou rozdílných nárocích žalobce ze dvou rozdílných nezákonných rozhodnutí, byť se oba nároky týkaly náhrady nemajetkové újmy a co do vykonaného trestu zákazu činnosti byly dokonce totožné.

20. Nejvyšší soud měl také za další nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, pokud za situace, kdy v napadeném rozsudku byl posuzován nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím o přestupku, pouze obecně konstatoval, že žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nemajetková újma spočívající v jeho pociťování vzniklé situace zejména v důsledku výkonu uloženého trestu zákazu činnosti, aniž by zjištěnou žalobcovu újmu blíže objasnil.

21. Nejvyšší soud považoval za nesprávně právně posouzenou věc co do formy a výše zadostiučinění. Uvedl, že je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce, nikoliv ovšem jiná osoba v postavení řidiče páchajícího přestupek, jak dovozuje odvolací soud, ale v postavení osoby prožívající ve svém životě následek nezákonného rozhodnutí, tj. následek pochybení státní moci. Odkázal přitom na svoji rozhodovací praxi, ze které vychází obecný požadavek, že při úvaze o formě a výši [anonymizováno] nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí vydané ve správním [anonymizováno], je třeba vzít do úvahy kritérium povahy správního [anonymizováno] a jeho specifik, dopady rozhodnutí vydaného ve správním [anonymizováno] do osobnostní sféry poškozeného a na jeho dosavadní způsob života, a případně další pro věc významná a přezkoumatelná hlediska. Zavázal odvolací soud znovu posoudit formu a výši zadostiučinění za jím zjištěnou nemajetkovou újmu žalobce, která mu vznikla v době po vydání později pro nezákonnost zrušeného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], a to jak z hlediska morálního poškození žalobcovy osobnosti (integrity), tak i z hlediska narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života, zjistit, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce, a výslovně posoudit nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], dle žalobce vzniklé následkem nezákonnosti zrušeného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

22. V pořadí třetím rozsudkem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II o věci samé změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení 7,5 % ročně od [datum] do zaplacení, jinak jej v zamítavém výroku II potvrdil (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy všech stupňů (výrok II).

23. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění získaných v průběhu předchozích [anonymizováno], z nichž je třeba mít v intencích právního názoru uvedeného v předchozích rozsudcích Nejvyššího soudu za to, že v projednávané věci jsou splněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy deliktní jednání státu spočívající ve vydání nezákonných rozhodnutí, tvrzená nemajetková újma a příčinná souvislost mezi deliktním jednáním státu a újmou. Dospěl též k závěru, že ve věci jsou splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění ve formě finanční náhrady nemajetkové újmy a zabýval se její výší.

24. Odvolací soud dle pokynů Nejvyššího soudu odhlédl od skutečnosti, že žalobce je osoba páchající dopravní přestupky (již před jednáním, z nějž se domáhá finančního zadostiučinění v tomto [anonymizováno] měl v bodovém hodnocení zaznamenané dva body a následně v roce 2008 dalších sedm bodů), nýbrž věc posoudil z hlediska jiné osoby, která by se ocitla v obdobném postavení. Vycházel z § 13 občanského zákoníku, podle nějž každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Přihlédl proto k judikatuře Městského soudu v Praze ohledně přiznávané výše nemajetkové újmy za rozhodnutí vydaná v přestupkovém [anonymizováno] zrušená pro nezákonnost, jimiž byl uložen a vykonán trest zákazu [anonymizováno] motorových vozidel. Odvolací soud vzal v úvahu, že nemajetková újma znamená utrpění na nehmotných hodnotách, které se týkají morální integrity poškozené osoby, z nich vyplývá i výše nemajetkové újmy. Požadavek žalobce shledal odvolací soud zcela nepřípadným rozsahu utrpěné nemajetkové újmy, která musí být přiměřená i v kontextu s nemajetkovou újmou přiznávanou jako zadostiučinění v jiných řízeních. Za jeden den ve vazbě je přiznávána částka v rozmezí [anonymizováno] až [částka]. Omezení osobní svobody a podřízení se režimu ve věznici a s tím spojenými omezeními, nelze klást na roveň diskomfort nevýhod spojených s odnětím řidičského oprávnění a nemožnost [anonymizováno] motorových vozidel. Odvolací soud proto s přihlédnutím k obvyklým částkám přiznávaným za nezákonné zadržení řidičského průkazu přiznal částku [částka] za jeden den, kdy byl žalobci řidičský průkaz zadržen (např. rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). [příjmení] vyšší, a to částka [částka] za jeden den zadržení řidičského průkazu byla přiznána v případě, kdy se jednalo o řidiče kamionové dopravy, který v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím o odebrání řidičského průkazu přišel o práci (rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. [číslo jednací] a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]). Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka] nebylo rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] za tvrzenou nemajetkovou újmu, která měla být způsobena nezákonným zadržením řidičského oprávnění, přiznáno žádné [anonymizováno] v penězích, za dostačující považoval odvolací soud konstatování porušení práva. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci plně saturuje nemajetkovou újmu vzniklou žalobci tím, že nebyl oprávněn po dobu šesti měsíců řídit motorová vozidla, částka [částka] denně za období od [datum] dne [datum], což je 184 dní. Výsledná částka tedy činí [částka].

25. K požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, o níž tvrdil, že mu vznikla v příčinné souvislosti se dvěma zrušenými rozhodnutími, přihlédl odvolací soud k té skutečnosti, že se vždy se jednalo o to, že žalobce nemohl po dobu šesti měsíců řídit motorová vozidla. Odvolací soud odkázal na tvrzení žalované, že újmu spočívající v nemožnosti řídit motorová vozidla nelze pociťovat násobně a nelze tutéž újmu za stejné období odškodnit dvojnásobně. Dopad pozbytí řidičského oprávnění na osobu žalobce a vnímání újmy je stále tentýž. Žalobci byl uložen zákaz [anonymizováno] motorových vozidel na dobu šesti měsíců a dalším rozhodnutím bylo rozhodováno o odkladu zákazu [anonymizováno] motorových vozidel. Újmu proto pociťoval v příčinné souvislosti se zákazem [anonymizováno] motorových vozidel, jedná se o tutéž újmu, byť způsobenou dvěma rozhodnutími, která obě byla pro nezákonnost zrušena. Odvolací soud dospěl k závěru, že tvrzená újma z rozhodnutí, jímž bylo zrušeno potvrzující rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum], je plně subsumována přiznaným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou zákazem [anonymizováno] motorových vozidel.

26. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil v pořadí třetí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu [anonymizováno]. Dovolací soud shledal vadu [anonymizováno] spočívající v tom, že se odvolací soud nijak nevypořádal s tvrzením žalobce, že v důsledku nezákonně připsaných šesti bodů do bodového hodnocení řidiče byl v dalším [anonymizováno] o jiném přestupku, za něž žalobce obdržel dalších sedm bodů, proveden v jeho neprospěch součet všech obdržených bodů, tedy šesti nezákonně připsaných, dvou již předtím získaných a počet bodů přesáhl 12, což mělo za následek odebrání řidičského oprávnění na další jeden rok. Dovolací soud k tomu uvedl, že nepředjímá možný závěr, že původní doba odebrání řidičského oprávnění na šest měsíců se má o žalobcem tvrzenou dobu jednoho roku prodloužit, odvolací soud se však měl s těmito tvrzeními, jakož i se související obranou žalované, vypořádat. Podle názoru dovolacího soudu tak nepostupoval a v této skutečnosti spatřuje dovolací soud nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu pro nedostatek důvodů.

27. Nejvyšší soud odkázal na své předcházející kasační rozhodnutí č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v němž uložil odvolacímu soudu znovu posoudit formu a výši zadostiučinění, za jím zjištěnou nemajetkovou újmu žalobce, která mu vznikla v době po vydání později pro nezákonnost zrušeného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum], kterým bylo potvrzeno rozhodnutím [anonymizováno] [obec] ze dne [datum]. Toto posouzení mělo být učiněno z hlediska morálního poškození žalobcovy osobnosti a z hlediska narušení jeho soukromého, rodinného a popřípadě i jiného života. Zavázal jej k objektivizaci formy a výši zadostiučinění s tím, že vyslovil, že cílem je dosažení obecně sdílené představy spravedlnosti, tedy posouzení, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, mezi kterými může být k obraně žalované zohledněno i případné jednání poškozeného, pro které bylo přestupkové [anonymizováno] vedeno, by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Přihlédnuto mělo být jak k obraně žalované k jednání poškozeného, pro které bylo přestupkové [anonymizováno] vedeno, tak k pocitům jiné osoby v obdobném postavení především však té, která by byla nezákonně shledána vinnou ze spáchání přestupku a na níž by byl vykonán nezákonně uložený trest zákazu činnosti.

28. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že nedostál pokynům dovolacího soudu co do odůvodnění právní úvahy, která vedla k přiznané částce zadostiučinění, neboť absentuje výslovné posouzení dopadu trestu odebrání řidičského oprávnění na žalobcův soukromý, rodinný a pracovní život, není zřejmé, z jakých tvrzení žalobce odvolací soud vycházel a absentuje posouzení objektivizačních důvodů. Dále vytkl odvolacímu soudu, že nebyl naplněn příkaz k aplikaci závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], z nějž vychází obecný požadavek ve správním [anonymizováno] vzít do úvahy kritérium povahy správního [anonymizováno] a jeho specifik.

29. Odvolacímu soudu též vytkl, že neobjasnil skutkové okolnosti případů, s nimiž posuzovanou věc srovnával, ačkoli tyto okolnosti měly být„ dílčím etalonem" přiznaného zadostiučinění v projednávané věci a v této souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka].

30. Odvolacímu soudu Nejvyšší soud uložil znovu posoudit výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce z hlediska morálního poškození žalobcovy osobnosti i z hlediska narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě jiného života. Dále odvolacímu soudu uložil posoudit, zda jsou dány objektivní důvody, aby se žalobce mohl cítit vzhledem ke konkrétním okolnostem případu poškozeným s tím, že k obraně žalované zohlední případné jednání poškozeného, pro které bylo přestupkové [anonymizováno] vedeno a posoudí, zda by se jiná osoba v obdobném postavení, tedy především ta, která by byla nezákonně shledána vinnou ze spáchání přestupku a na níž by byl vykonán nezákonně uložený trest zákazu činnosti, mohla cítit dotčenou ve složkách tvořícím ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce.

31. Odvolací soud opětovně přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i [anonymizováno] předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a postupoval podle pokynů dovolacího soudu uvedených jak v posledním zrušovacím rozhodnutí, zejména v bodě 33, tak i ve všech předchozích zrušovacích rozsudcích. Opakoval dokazování v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř. pracovní smlouvou žalobce a dohodou o rozvázání pracovního poměru a provedl důkaz výpisem z veřejného rejstříku [právnická osoba] a.s.

32. Odvolací soud vycházel ze zjištěného skutkového [anonymizováno] v průběhu předchozích [anonymizováno], který je podrobně uveden pod body 7 až 9 tohoto rozsudku.

33. Odvolací soud tedy vycházel ze závěru, že vzhledem ke zrušení obou pravomocných rozhodnutí správního odvolacího orgánu, a to rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] pro nezákonnost jsou ve věci splněny podmínky § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., tedy předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu spočívající v deliktním jednání státu (vydání nezákonných rozhodnutí), tvrzené nemajetkové újmě a příčinné souvislosti mezi deliktním jednáním státu a újmou.

34. Dovolací soud nejprve vytkl odvolacímu soudu, že je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, které spočívají v tom, že se odvolací soud nikterak nevypořádal s tvrzením žalobce, že v důsledku nezákonně připsaných šesti bodů do bodového hodnocení řidiče byl v dalším [anonymizováno] o jiném přestupku, za nějž žalobce obdržel dalších sedm bodů, proveden v jeho neprospěch součet všech obdržených bodů, tedy šest nezákonně připsaných, dvou, které obdržel již předtím a nově obdržených sedmi bodů tak, že celkový součet všech bodů žalobce přesáhl počet 12, což mělo za následek odebrání řidičského oprávnění na další jeden rok. Skutečnost, že žalobce obdržel sedm bodů za nedodržení zákazu [anonymizováno] motorových vozidel podle § 180d zák. č. 140/1961 Sb., tedy spáchal [anonymizována tři slova] motorového vozidla bez řidičského oprávnění svědčí o tom, že žalobce nedodržel jemu uložený zákaz. V této souvislosti není podstatné, že ohledně skutku, který se stal a za nějž bylo žalobci uděleno šest bodů, bylo posléze přestupkové [anonymizováno] pro prekluzi zastaveno. Má-li se vycházet i z obecně sdílené představy spravedlnosti nelze argumentovat tím, že kdyby býval byl neobdržel sedm bodů, nebyl by pozbyl řidičské oprávnění na další jeden rok. Za normu a jednání odpovídající obecně sdílené představě spravedlnosti je možné považovat pouze takové jednání, které respektuje veškeré zákonné předpisy, jakož i dopravní předpisy, tedy jednání, že se jakákoli osoba přestupků, ani trestných činů nedopouští. Argumentem tedy může být pouze to, že kdyby byl býval žalobce jednal jako řádný občan a řidič, a respektoval zákaz [anonymizováno] motorových vozidel, nezískal by dalších sedm bodů a nepřišel o řidičské oprávnění.

35. Odvolacímu soudu bylo dále uloženo vzít do úvahy kritérium povahy správního [anonymizováno] a jeho specifik s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] při úvaze o formě a výši [anonymizováno] nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí vydané ve správním řízení. Odvolací soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], z nějž mimo jiné vyplývá, že je třeba přihlížet k tomu, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba, tedy osoba v postavení osoby prožívající následek nezákonného rozhodnutí mohla cítit poškozenou s tím, že případné jednání poškozeného, které důvodně zavdalo příčinu k vedení přestupkového [anonymizováno] je pouze jednou z okolností. Odvolací soud tedy přihlédl i k té skutečnosti, že žalobci vnikla nemajetková újma spočívající ve [anonymizováno] mysli poškozené osoby, a to v obecném pojetí jakékoli jiné osoby v obdobném postavení, jak uvedeno shora.

36. Odvolacímu soudu bylo uloženo, aby se zabýval tím, zda jsou dány objektivní důvody, pro něž by se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, mezi kterými může být k obraně žalované zohledněno i případné jednání poškozeného, pro které bylo přestupkové [anonymizováno] vedeno, by se i jiná osoba v obdobném postavení, tedy především ta, která by byla nezákonně shledána vinnou ze spáchání přestupku a na níž by byl vykonán nezákonně uložený trest zákazu činnosti, mohla cítit dotčenou ve složkách tvořícím ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Posouzení takto zadaného hlediska je poněkud složité, má-li být přihlédnuto k jednání poškozeného, pro které bylo přestupkové [anonymizováno] vedeno, s čímž souvisí též skutečnost, že přestupkové [anonymizováno] bylo zastaveno nikoli z toho důvodu, že by se skutek, tedy přestupek spočívající v jednání žalobce nestal, nýbrž pouze pro prekluzi. Za takové situace lze těžko brát v úvahu pocity osoby, která by byla nezákonně shledána vinnou ze spáchání přestupku, tedy pocity osoby, která běžně dopravní přestupky nepáchá. Odvolacímu soudu však bylo uloženo odhlédnout od jednání žalobce jako pachatele přestupku, neboť v důsledku plynutí času jím nebyl a přihlédnout k pocitům jakékoli osoby, která běžně přestupky nepáchá a na níž byl vykonán skutečně nezákonně uložený trest zákazu činnosti. Odvolací soud dovodil, že běžná osoba ve smyslu § 4 odst. 1 o.z. by se cítila v případě, že na ní byl vykonán nezákonně uložený trest např. zákazu činnosti, poškozenou. Těžko lze ale za dosažení obecně sdílené představy spravedlnosti považovat konkrétní jednání konkrétního poškozeného v projednávané věci tedy žalobce za situace, kdy bylo přestupkové [anonymizováno] zastaveni pro prekluzi.

37. Při posuzování odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí v projednávané věci se nemajetková újma nepresumuje, její existenci je třeba tvrdit a v [anonymizováno] prokázat. [příjmení] oblast újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizováno] není třeba vznik nemajetkové újmy dokazovat pouze v situacích, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena. Ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitřními prožitky člověka, plyne, že její vznik je prokazatelný jen obtížně, dovodí se proto zpravidla tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený výkon veřejné moci a jeho následky vnímala úkorně. Je tedy třeba zvážit dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně. Žalobce tvrdil, že odnětím řidičského oprávnění došlo k narušení jeho soukromého, rodinného a pracovního života. Odvolací soud shledal omezení soukromého a rodinného života žalobce v tom, že v důsledku odebrání řidičského oprávnění a vzhledem k bydlišti na samotě v hájovně mimo civilizaci s manželkou a dvěma dětmi se nemohl svobodně pohybovat, jak byl zvyklý, měl obavu, zda bude schopný zajistit odvoz v případě potřeby, nemohl být v kontaktu s matkou, která bydlí na jiném místě, ani s dalšími příbuznými za situace, kdy se jeho bydliště nachází na opuštěném okraji vesnice [obec] a je těžko přístupné hromadnou dopravou. Tvrzení, že manželka žalobce nebyla„ aktivní řidičkou“ je nejasné a právní zástupkyně při posledním jednání odvolacího soudu nebyla schopna sdělit, zda je manželka žalobce držitelkou řidičského průkazu.

38. Tvrzení o narušení pracovního života žalobce odvolací soud neshledal po opakovaném dokazování pracovní smlouvou a dohodou o rozvázání pracovního poměru prokázaným. Pracovní smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba] a.s. a žalobcem, kterou za akciovou společnost podepsal Ing. [jméno] [příjmení] jednatel a generální ředitel, předseda představenstva, byla uzavřena na dobu neurčitou s pravidelným pracovištěm zaměstnance [obec] s tím, že místem výkonu práce jsou všechna pracoviště a provozovny zaměstnavatele, kdy podle bodu 14 této smlouvy je podmínkou výkonu práce držení řidičského oprávnění skupiny B. Dohoda o rozvázání pracovního poměru byla uzavřena dne [datum] a jako důvod rozvázání je uvedena očekávaná ztráta řidičského oprávnění. Uzavření pracovní smlouvy dne [datum] s podmínkou držení řidičského průkazu v době, kdy již bylo vedeno přestupkové [anonymizováno] a uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru dne [datum], kdy důvodem rozvázání byla očekávaná ztráta řidičského oprávnění, hodnotil odvolací soud jako účelové. Odvolací soud dále provedl důkaz úplným výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] a.s. v insolvenci dostupného ve veřejném registru, z nějž zjistil, že žalobce byl členem představenstva této společnosti v době od [datum] do [datum], v době od [datum] do [datum] byl žalobce ve funkci místopředsedy představenstva. I z tohoto zjištění dovodil účelovost uzavření a rozvázání pracovního poměru žalobce ve shora uvedené době.

39. Odvolací soud se dále zabýval formou a výší zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce.

40. Nemajetkovou újmou se rozumí újma, v důsledku níž osoba utrpí na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod., jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z těchto kritérií pak vyplývá i výše nemajetkové újmy. Ze shora uvedeného odvolací soud dovodil, že žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újma vznikla, a že tato nemajetková újma není jen nepatrná, neboť jakákoliv jiná osoba v obdobném postavení by rovněž pociťovala dopady rozhodnutí majícího za následek nemožnost řídit motorové vozidlo do své osobnostní sféry. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva není dostatečným prostředkem satisfakce, a že žalobci přísluší zadostiučinění v penězích podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/98 Sb. Při určení výše tohoto zadostiučinění odvolací soud vycházel ze všech shora uvedených skutečností, tedy dopadů nezákonného rozhodnutí do nemajetkové sféry žalobce.

41. Odvolací soud dále vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jak uvedeno shora, z nějž především vyplývá, že při úvaze o formě a výši zadostiučinění je, aby se jednalo o přiměřené zadostiučinění, které poskytne poškozené osobě vhodnou a účinnou nápravu. Odvolací soud proto při úvaze o formě a výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu vycházel z judikatury Městského soudu v Praze, neboť judikaturu žádného jiného soudu, včetně Nejvyššího soudu, nedohledal. Podrobně proto rozebral skutkové okolnosti srovnávaných případů, vycházel přitom z ust. § 13 občanského zákoníku, podle nějž každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Odvolací soud neshledal, že by mezi srovnávanými případy a posuzovanou věcí byly zásadní odchylky, podrobně pouze rozvedl jednotlivé skutkové okolnosti, aby dostál pokynu, uvedeném v posledním rozsudku Nejvyššího soudu, který odkazuje na rozhodnutí ve věcech sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] Odvolací soud dospěl k závěru, že aby dostál ust. § 13 o. z., nelze postupovat jinak, než vycházet z částek přiznaných poškozeným v předchozích rozhodnutích.

42. Ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] soud vycházel ze skutkových okolností na straně žalobce, jemuž byl zadržen řidičský průkaz z důvodu pozitivního testu na amfetaminy na základě orientačního testu DrugWipe dne [datum] a žalobce se zároveň podrobil odběru krve. Následně byl vypracován znalecký posudek s negativním výsledkem dne [datum], žalobce byl dne [datum] telefonicky kontaktován, aby si řidičský průkaz vyzvedl, neboť policie dne [datum] v důsledku negativního výsledku na amfetaminy a THC v krvi žalobce [anonymizováno] věc odložila. Řidičský průkaz byl žalobci vrácen v důsledku překážky vyznačení doložky právní moci až po několika telefonických urgencích dne [datum]. Při úvaze o rozsahu nemajetkové újmy, která vznikla žalobci v uvedené věci, vycházel soud ze zjištění, že se jedná o morální újmu, která se dotýká morální integrity poškozené osoby, a to zejména její důstojnosti, cti, dobré pověsti, svobody pohybu i rodinného života. Soud nevyhověl návrhu žalobce, aby bylo přihlédnuto k výši částek pro [anonymizováno] vazby, tedy v rozmezí [anonymizováno] až [částka] za jeden den trvání vazby, resp. ve výši jedné třetiny nejnižší sazby, což odůvodnil tím, že újma, kterou pocítí jakákoliv osoba při zadržení řidičského průkazu ve srovnání s osobou, na niž byla uvalena vazba, je podstatně nižší již z toho důvodu, že taková osoba není zbavena osobní svobody, není podřízena režimu ve věznici a pociťuje pouze diskomfort výhod spojených s držením řidičského oprávnění a řízením motorových vozidel. Soud v projednávané věci přiznal částku [částka] za jeden den, kdy byl žalobci řidičský průkaz zadržen, přihlédl však k tomu, že v důsledku zadržení řidičského průkazu byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru dne [datum], když žalobce užíval automobil i k pracovním cestám a navýšil základní částku o 20 % Celkem tak přiznal za 78 dnů částku [částka].

43. V další srovnávané věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vycházel soud ze skutkových okolností, kdy žalobci byl zadržen řidičský průkaz z toho důvodu, že řídil vozidlo po požití jiné návykové látky, avšak podle znaleckého posudku nebylo prokázáno, že by žalobce byl návykovou látkou ovlivněn v době odběru, tedy, kdy řídil motorové vozidlo v krvi neměl aktivní metabolit. V minulosti však užil marihuanu. V této věci se jednalo o žalobce, který nepracoval jako řidič, byl omezen v osobním životě, jak ohledně trávení volného času, tak i zajišťování objemnějších nákupů, bydliště žalobce se nachází ve spádové oblasti [obec] a manželka žalobce vlastní řidičské oprávnění. Dovodil, že žalobci vznikla nemajetková újma, nikoli nepatrná, kterou by jakákoliv jiná osoba v obdobném postavení obdobně pociťovala. Žalobci přiznal [anonymizováno] ve výši [částka] za každý den, kdy byl žalobci zadržen řidičský průkaz, neboť neshledal žádné důvody pro zvýšení základní sazby. Za 50 dnů trvání zadržení řidičského průkazu tedy byla přiznána částka [částka].

44. Ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byla přiznána částka [částka] denně za zadržený řidičský průkaz žalobci z toho důvodu, že žalobce dosáhl 12 trestných bodů, kdy posledních pět bodů dosáhl v souvislosti s rozhodnutím o blokové pokutě. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím žalované pro nicotnost zrušeno. Soud v této věci přihlédl především k té skutečnosti, že žalobce pracoval jako řidič mezinárodní kamionové dopravy, rozhodnutím o blokové pokutě v blokovém [anonymizováno] dosáhl celkem 12 bodů, tím byl žalobci odebrán řidičský průkaz a žalobce nemohl pracovat nadále jako řidič kamionu. Soud však přihlédl k té skutečnosti, že žalobce skutečně porušil zákon a spáchal přestupek, avšak za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši [částka] a 5 trestných bodů [anonymizována tři slova] [obec], která toto nebyla oprávněna řešit. Soud v této věci dovodil omezení integrity žalobce jako řidiče kamionu, přiznal tedy částku [částka] za jeden den a tuto částku zvýšil o 5 % především v důsledku ztráty zaměstnání.

45. Naproti tomu ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] nebylo přiznáno žádné zadostiučinění v penězích za tvrzenou nemajetkovou újmu a odvolací soud v této věci považoval za dostačující konstatování porušení práva. Z hlediska skutkových okolností se jednalo o situaci, kdy žalobci byl neoprávněně zadržen řidičský průkaz, neboť Policie ČR v případě provedení dechové zkoušky nepostupovala v souladu s resortními metodickými pokyny a provedené měření nebylo možné považovat za prokazatelné. Žalobci byla ze strany žalované poskytnuta písemná omluva v rámci mimosoudního projednání nároku. Soud I. stupně odškodnil žalobce v penězích ve výši [částka] denně, což odvolací soud neshledal důvodným s tím, že žalobce tvrdil, že nemohl dojíždět do zaměstnání, avšak v té době byl nezaměstnaný a nemohl pečovat o babičku, o niž však mohl pečovat v místě jejího bydliště vzhledem k tomu, že ani do zaměstnání nedojížděl. Konstatování porušení práva pak považoval odvolací soud za plnohodnotnou formu satisfakce a v této souvislosti odkázal na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, která příkladmo uvedl sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a další.

46. Při přihlédnutí ke shora uvedeným obdobným právním případům shledal odvolací soud, že částka [částka] denní náhrady nemajetkové újmy je zcela přiměřená tvrzené újmě, kterou by při zadržení řidičského průkazu pocítila jakákoli jiná osoba. Odvolací soud nesdílí stanovisko žalobce, který se domáhá celkové částky [částka], což představuje cca částku [částka] denně. Vzal v úvahu, že pro [anonymizováno] vazby jsou přiznávány částky v rozmezí 500- [částka] za jeden den trvání vazby. Újma, kterou pocítí jakákoli osoba při zadržení řidičského průkazu ve srovnání s osobou, na niž byla uvalena vazba, je podstatně nižší již při úvaze, že taková osoba není zbavena osobní svobody, není podřízena režimu ve věznici včetně s tím spojenými omezeními podle zákona č. 293/1993 Sb., a pociťuje pouze diskomfort výhod spojených s držením řidičského oprávnění a řízením motorových vozidel (pohodlí, dostupnost, rychlost, časové prodlevy spojené s hromadnou dopravou, velikost úložných prostor, apod.). Ostatně i osoby, které samy nedisponují řidičským oprávněním, těchto výhod nepožívají (ať z vlastní vůle, či věku, [anonymizována dvě slova], apod., přitom v případě posledních dvou jmenovaných pro omezení vyplývající z právních předpisů). Zadržení řidičského průkazu, v jehož důsledku je podle § 118b odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. znemožněno řídit motorová vozidla, je ve svém důsledku srovnatelné s uložením trestu zákazu [anonymizováno] vozidel. Odvolací soud při vědomí všech výše uvedených skutečností nemajetkovou újmu stanovil základní částkou [částka] za každý jeden den, kdy byl žalobci řidičský průkaz zadržen. V [anonymizováno] nebylo prokázáno, že by zadržení řidičského průkazu mělo zásadní vliv na pracovní zařazení žalobce, jak uvedeno shora, na rozdíl od věci vedené pod sp.zn. [spisová značka] proto odvolací soud neshledal žádné skutečnosti, pro které by bylo na místě tuto základní sazbu zvýšit. Odvolací soud při stanovení výše přiměřeného [anonymizováno] přihlédl též k té skutečnosti, že u žalobce bylo přestupkové [anonymizováno] zastaveno pouze z důvodu prekluze, nikoli, že by se skutek nestal. Obdobně vyznívá jedno z posledních rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], byť týkající se [anonymizováno] v [anonymizováno] věci.

47. Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy s tvrzením, že mu vznikla v příčinné souvislosti se dvěma zrušenými rozhodnutími. Nemajetkovou újmu však dovozoval z té skutečnosti, že nemohl po dobu šesti měsíců řídit motorová vozidla. V této souvislosti je třeba přisvědčit žalované, že újmu spočívající v nemožnosti řídit motorová vozidla nelze pociťovat násobně a nelze tutéž újmu za stejné období odškodnit dvojnásobně. Dopad pozbytí řidičského oprávnění na osobu žalobce a vnímání újmy je stále tentýž. Žalobci byl uložen zákaz [anonymizováno] motorových vozidel na dobu šesti měsíců a dalším rozhodnutím bylo rozhodováno o odkladu zákazu [anonymizováno] motorových vozidel. Újmu proto pociťoval v příčinné souvislosti se zákazem [anonymizováno] motorových vozidel, jedná se o tutéž újmu, byť způsobenou dvěma rozhodnutími, která obě byla pro nezákonnost zrušena. Odvolací soud dospěl k závěru, že tvrzená újma z rozhodnutí, jímž bylo zrušeno potvrzující rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum], je plně subsumována přiznaným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou zákazem [anonymizováno] motorových vozidel.

48. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud ve výrocích I. a II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v těchto výrocích změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka]. Zároveň rozhodl o zákonném úroku z prodlení, a to ode dne [datum], od nějž je žalovaná v prodlení. Nárok byl u žalované uplatněn v rámci předběžného projednání dne [datum], žalovaná má podle § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. dobu šesti měsíců na posouzení nároku a až poté je v prodlení, což je v projednávané věci od [datum].

49. Odvolací soud přiznal žalobci finanční zadostiučinění, v němž je již obsaženo též konstatování zásahu do práv žalobce výkonem veřejné moci (§ 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.), změny tedy doznal též výrok ad I., nikoli jen zamítavý výrok ad II.

50. Výrok o nákladech [anonymizováno] je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl úspěšný ve věci samé, byť mu nebylo přiznáno plnění v jím požadované výši, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] Náklady [anonymizováno] jsou tvořeny náklady na zaplacený soudní poplatek z dovolání ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení advokátem, náklady na cestovné, ztrátu času a DPH. V [anonymizováno] před soudem I. stupně za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání ve věci samé - žaloba a účast u jednání soudu I. stupně dne [datum] a dne [datum]). Výše úkonu právní služby byla stanovena z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši sazby mimosmluvní odměny stanovené podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou [částka] za jeden úkon právní služby. Žalobci nepřísluší náhrada nákladů zastoupení za návrh na předběžné projednání nároku u ministerstva dopravy (§ 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb.), ani za doplnění tvrzení, neboť veškerá tvrzení k věci mají být uvedena v žalobě, či provedena při jednání soudu v rámci zásady ústnosti. Dále byly žalobci přiznány náklady za prvé odvolací [anonymizováno] za jeden úkon právní služby (podání odvolání), za prvé dovolací [anonymizováno] za jeden úkon právní služby (podání dovolání), za druhé odvolací [anonymizováno] za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]), za druhé dovolací [anonymizováno] za jeden úkon právní služby (podání dovolání), za třetí odvolací [anonymizováno] za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]), za třetí dovolací [anonymizováno] za jeden úkon právní služby (podání dovolání), za čtvrté odvolací [anonymizováno] za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]). Celkem byly žalobci přiznány náklady za právní zastoupení advokátem za jedenáct úkonů právní služby po [částka] v částce [částka], k nimž náleží jedenáct náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce [částka], celkem částka [částka]. K nákladům [anonymizováno] náleží cestovné právní zástupkyně žalobce k soudu v [obec] a zpět do sídla ve [obec] za cestu dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], celkem částka [částka] a náhrada za promeškaný čas za 12 půlhodin dne [datum], za 12 půlhodin dne [datum], 18 půlhodin dne [datum], 15 půlhodin dne [datum] a 21 půlhodin dne [datum], tj. celkem za 78 půlhodin po [částka] v částce [částka]. K celkové částce [částka] bylo připočteno DPH 21% v částce [částka], neboť obě právní zástupkyně žalobce jsou plátci DPH. Celkem náleží žalobci na nákladech [anonymizováno] včetně zaplaceného soudního poplatku z dovolání ve výši [částka] částka [částka], kterou bylo žalované uloženo zaplatit k rukám stávající právní zástupkyně žalobce.

Poučení