64 Co 554/2024 - 265

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 380 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 4. 7. 2024, č. j. 3 C 342/2021-221 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 206 835 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Tachově náhradu nákladů řízení ve výši 15 406 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 42 810 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 380 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 16. 8. 2021 do zaplacení, výrokem IV žalobu ve zbylé částce 330 000 Kč s příslušenstvím zamítl, výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III žalobkyni a žalovanému uložil, aby každý z nich zaplatil České republice-Okresnímu soudu v Tachově náhradu nákladů řízení ve výši 7 703,05 Kč. Rozhodl tím o nároku na náhradu škody ve výši 710 000 Kč s příslušenstvím, způsobené žalobkyni zničením ultralehkého letounu [jméno FO], RZ [SPZ] [Anonymizováno], rok výroby 1998 (dále letadlo), se kterým žalovaný dne 31. 7. 2020 havaroval. Žalobkyně nárok prokazovala závěrečnou zprávou [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále [Anonymizováno]) č. ÚA-20/2020 ze dne 11. 11. 2020 popisující průběh letu tak, že po vzletu z letiště v [Anonymizováno] došlo ve výšce cca 100 m nad zemí k otevření průhledného krytu kabiny a při nouzovém přistání letadlo narazilo pravou polovinou křídla do kmene stromu, pak dosedlo 13 m od stromu a pilot opustil letoun bez cizí pomoci, a znaleckým posudkem ze dne 12. 7. 2021 [tituly před jménem] [jméno FO], který porovnávací metodou stanovil obecnou cenu letadla před nehodou na 675 000 Kč bez DPH. Spolu s ní žalobkyně požadovala částku 35 000 Kč za vypracování posudku. Protože žalovaný odpovědnost za škodu odmítl a výši škody zpochybňoval znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 17. 1. 2022, podle kterého obecná cena letadla před nehodou činila 343 000 Kč bez DPH, soud prvního stupně provedl důkaz revizním znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] Ten ve znaleckém posudku ze dne 13. 12. 2023 konstatoval, že letadlo bylo v době nehody letově způsobilé, splňovalo požadavky předpisu LA 2 a v deníku letadla není záznam o závadě mechanismu zavírání kabiny. Za leteckou nehodu odpovídá pilot letadla, který byl povinen provést před vzletem kontrolu jeho technického stavu. Hodnotu letadla před nehodou znalec vyčíslil na 380 000 Kč a se znalci účastníků se shodl v tom, že zůstatková hodnota letadla po nehodě je nulová. Po právní stránce soud prvního stupně nárok žalobkyně posoudil podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) s tím, že všechny předpoklady pro odpovědnost žalovaného za škodu byly splněny. Porušení povinnosti žalovaným prokazuje znalecký posudek a závěrečná zpráva [Anonymizováno], která má sice jen informativní charakter, jednoznačně z ní však vyplývá, že příčinou nehody byla nedůsledně provedená kontrola zavření kabiny před letem, kdy za letu došlo k jejímu otevření. Při zkoušce zavření kabiny u pilota, která byla provedena po nehodě za asistence přivolané Policie ČR, nešlo za madlo na přední části kabinu otevřít, takže systém zavírání kabiny před letem nebyl poškozen. Tvrzení žalovaného o zanedbané údržbě a servisu letadla nebylo prokázáno. K tíži žalovaného také soud prvního stupně připsal jím vyhotovený vlastnoruční záznam ze dne 23. 8. 2019, v němž popsal průběh jiného jeho letu ze dne 11. 8. 2019 z letiště v [Anonymizováno], kdy nevěnoval pozor výškoměru, na rozdíl od předmětné události si ale tuto chybu včas uvědomil a vystoupal do povolené výšky. V zápise žalovaný přiznal, že se jednalo o jeho nepozornost a chybnou pilotáž, která se už nebude opakovat. Podle soudu prvního stupně se jedná o konstantní nedůsledné jednání žalovaného, které se při letu dne 31.7. 2020 projevilo v jeho nedostatečné kontrole uzavření kabiny letadla, která se za letu otevřela a vedla k havárii a úplnému zničení letadla. Při stanovení výše škody vyšel z revizního znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [adresa] a příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovaným a škodou dovodil z toho, že při jednání o smíru byl žalovaný ochoten uhradit žalobkyni částku 290 000 Kč. Žalobkyni proto přiznal částku 380 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od požadovaného dne 16.8.2021 souvisejícího s předžalobní výzvou do zaplacení. Ve zbývající částce 330 000 Kč s příslušenství včetně částky 35 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila znalci [tituly před jménem] [jméno FO] za vadný a nepoužitelný posudek, soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 148 o.s.ř. a žádnému z účastníků je nepřiznal. Odůvodnil to tím, že úspěch účastníků v řízení byl vyrovnaný, a proto oběma uložil povinnost zaplatit státu rovným dílem náklady, které vznikly zaplacením znalečného v celkové výši 15 406 Kč. Proti rozsudku se účastníci řízení včas odvolali. Žalovaný se odvolal proti výroku I a nákladovým výrokům II a III. Namítl nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, který z jeho ochoty část nároku dovodil příčinnou souvislost mezi škodou a jeho údajným porušením právní povinnosti. On přitom se smírem souhlasil pouze při splnění dvou podmínek, a to zaplacení maximální částky 290 000 Kč za uzavření celé záležitosti a tzv. koupi klidu, a vydání vraku letadla, čímž si chtěl ověřit, zda žalobkyně bude ochotna vystavit se riziku zjištění, že v důsledku zanedbané údržby nebylo letadlo v bezvadném stavu, jak co se týká motorové jednotky, tak i mechanického zavírání překrytu kabiny. Podle znalce [tituly před jménem] [adresa] byla letová dokumentace vedena nekompletně a „neobsahovala záznamy o prováděné údržbě na letadle, která by měla být prováděna minimálně jednou za rok“. Žalobkyně ale vrak letadla odmítla vydat s tvrzením, že byl zlikvidován, žádný důkaz v podobě dokladu o ekologické likvidaci nebo o předání vraku pro potřebu výuky však nepředložila. Osud vraku tak zůstal neobjasněn, což dokládá jeho hypotézu, že žalobkyně se brání vydání kvůli riziku, že by se prokázala vada zavírání kabiny. Za takové situace mu nelze přičítat zavinění nehody jen proto, že souhlasil se smírem, což jde za hranici logiky, navíc s návrhem na smír přišla žalobkyně. Stejně tak úvaha soudu prvního stupně o jeho „nedůsledném jednání“, které dovodil ze záznamu ze dne 23. 8. 2019, je nepatřičná. V zápise popsal část pilotáže ze dne 11. 8. 2019, ale zároveň uvedl, že je to pro něj obrovské ponaučení a udělá vše pro to, aby chybu neopakoval. Toto do budoucna jím vyslovené ponaučení měl soud prvního stupně zohlednit v jeho prospěch, což neučinil. Žalovaný dále namítl, že závěrečná zpráva [Anonymizováno] má pouze informativní charakter a nemůže sloužit ke stanovení jeho viny či odpovědnosti za leteckou nehodu. Podle znalce [tituly před jménem] [adresa] šetří příčiny letecké nehody [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále [Anonymizováno]) a zavinění Policie ČR, k čemuž ale v jeho případě nedošlo. I z nepoužitelné závěrečné zprávy [Anonymizováno] však plyne, že zkoušku překrytu kabiny po nehodě neprováděly osoby k tomu povolané, a také že výsledek zkoušky po nehodě nelze spojovat s vlastnostmi před nehodou. Žalovaný žádal, aby odvolací soud výrok I rozsudku změnil a žalobu zamítl, a aby mu přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se odvolala proti nákladovému výroku II a III rozsudku, kde soud prvního stupně podle ní nesprávně aplikoval § 142 odst. 2 o.s.ř., místo správného § 142 odst. 3 o.s.ř. Měl jí proto přiznat plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, jak plyne z usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2101/22. Stejně tak podle jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 2389/20 platí, že „poměřovat úspěch a neúspěch v řízení nelze jen tím, jak bylo o žalobě rozhodnuto, ale je třeba zohlednit širší souvislosti a v případě, že soud bez náležitého odůvodnění nepoužije § 142 odst. 3 o.s.ř., ačkoliv ten na věc dopadá, dopustí se svévole, což je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti“. Její snahou po celou dobu řízení přitom bylo prokázat vznik nároku na náhradu škody. K určení její výše nechala vypracovat znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký posudek, který byl opatřen znaleckou doložkou. Udělal tak vše, co bylo v jejich silách, aby žalovanou částku co nejlépe specifikovala, a jestliže soud prvního stupně nechal vypracovat revizní znalecký posudek, nelze to klást k její tíži. Znalcem [tituly před jménem] [adresa] vyčíslenou škodu rovněž respektovala a jeho výslech nenavrhla. Jako v řízení úspěšné jí proto měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žádala proto, aby odvolací soud nákladové výroky rozsudku změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 293 941 Kč, a aby povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení uložil pouze žalovanému. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení výroku I rozsudku. Podle ní se žalovaný pouze snaží oddálit nabytí právní moci rozsudku ukládajícího mu povinnost zaplatit jí náhradu škody za letadlo zničené v důsledku porušení jeho povinnosti. K použitelnosti závěrečné zprávy [Anonymizováno] k důkazním účelům se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3163/2022, kde také upozornil, že použitá formulace, že „cílem zprávy není stanovení viny či odpovědnosti“, nevylučuje, aby údaje v ní uvedené byly justičními orgány hodnoceny a zvažovány, a že je rovněž přípustné, aby je použil znalec jako podklad pro znalecký posudek. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] jako odborník ve svém oboru přitom potvrdil, že ke zpracování znaleckého posudku měl dostatek podkladů ze spisu včetně oné závěrečné zprávy [Anonymizováno]. Uvedl rovněž, že žalovaný měl k letu všechny potřebné předpoklady, měl požadovanou kvalifikaci, byl zdravotně způsobilý, letoun byl k letu připraven, počasí pro let plně vyhovovalo a letiště nemělo na vznik nehody vliv a také že hlavní příčinou nehody byla nedůsledná kontrola uzavření kabiny před letem a jeho spolupříčinou pak otevření kabiny. Žalovaný v řízení potvrdil, že v průběhu roku 2020 si letadlo několikrát zapůjčil na krátkodobý let po okolí [Anonymizováno]. S letadlem a s jeho ovládáním byl proto seznámen, věděl, jak funguje, a to včetně mechaniky uzavírání kabiny, neboť nikdy před tím s ní neměl problém. Doklad o ekologické likvidaci vraku nemá v řízení žádnou vypovídací hodnotu, neboť všichni tři znalci se vyjádřili tak, že zůstatková hodnota dílů letadla je nulová a že je nelze využít, tedy ani prodat jiné osobě. O špatném technickém stavu letadla po nehodě svědčí i to, že po nárazu do stromu došlo ke zničení vrtule, ulomení podvozku a přeražení klikové hřídele motoru, čímž se motor stal neopravitelným. Zdeformované a neopravitelné byly také palubní přístroje. Mezi škodou vzniklou jí zničením letadla a nedůsledně provedenou kontrolou zavření kabiny před letem žalovaným je příčinná souvislost, neboť nebýt tohoto opomenutí, ke škodné události by nedošlo. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadené části podle § 212 a § 212a o.s.ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty účastníků uvedené v jejich odvolání a po zopakování důkazu výpovědí znalce [tituly před jménem] [adresa] [tituly za jménem] ke znaleckému posudku a doplnění dokazování o úřední záznam Policie ČR ze dne 31. 7. 2020 a usnesení Policie ČR ze dne 18. 11. 2020, č. j. KRP-85 431-20/TČ-2020-031071, kterým bylo trestní stíhání žalovaného odloženo, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Naproti tomu důvodné je odvolání žalobkyně do nákladových výroků II a III rozsudku. Výrok IV rozsudku, kterým byla žaloba o částku 330 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta, nebyl odvoláním žádného z účastníků dotčen, takže v této části je již pravomocný. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020) je citovaná úprava této tzv. obecné povinnosti nahradit poškozenému újmu, založena na povinnosti poškozeného prokázat, že mu škůdce újmu způsobil porušením zákonem uložené povinnosti ať už svým konáním či opomenutím, a šlo-li o zaviněné porušení takové povinnosti, která byla stanovena právě za účelem ochrany dotčeného práva (princip ochranné normy). Zavinění se za podmínek § 2911 a § 2912 o. z. presumuje. Podle § 54 věta první zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví za bezpečné provedení letu odpovídá pilot jako velitel letadla. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1327/2021 v rámci této odpovědnosti je pilot odpovědný za provedení veškerých předepsaný procedur, včetně předletové prohlídky, a v případě, že letoun není způsobilý letu, nesmí pilot let vůbec provést. Předmětem odvolacího řízení zůstal požadavek na zaplacení částky 380 000 Kč představující škodu vzniklou žalobkyni v důsledku totálnímu zničení jejího letadla při letecké nehodě dne 31. 7. 2020. K tomu, aby byla žalobkyně jako poškozená se svým nárokem na náhradu škody úspěšná, musela by ve smyslu citovaného § 2910 o. z. prokázat, že jí tuto škodu způsobil žalovaný porušením zákonné právní povinnosti, tedy že je zde i příčinná souvislost mezi tímto porušením povinnosti a vznikem škody, což se jí podařilo. Na žalovaném pak bylo prokázat, že škodu nezavinil. V závěrečné zprávě ze dne 11. 11. 2020 v rámci šetření letecké nehody označila [Anonymizováno] za příčinu havárie letadla nedůsledně provedenou kontrolu zavření kabiny před letem pilotem, a následné otevření kabiny za letu. Ve zprávě zároveň uvedla, že s pilotem bude proveden rozbor letecké nehody, inspektor provozu s ním provede přezkoušení v rozsahu praktické pilotní zkoušky se zaměřením na provádění úkonů a provede rozbor letecké nehody na semináři inspektorů provozu a techniky. Z této závěrečné zprávy [Anonymizováno] pak vyšel znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v revizním znaleckém posudku, podle kterého za leteckou nehodu odpovídá žalovaný jako pilot letadla, jenž byl povinen provést před vzletem kontrolu jeho technického stavu. Tvrzení žalovaného o špatném technickém stavu letadla, což mělo podle něj vést k pádu letadla, žádný z provedených důkazů neprokazuje. Z letadlové knihy je zřejmé, že žalovaný s letadlem létal před nehodou vcelku pravidelně vždy po dobu jedné hodiny. V květnu 2020 to bylo ve dnech 20., 21. a 26., v červnu 2020 to bylo 2.6., a naposled před nehodou s letadlem letěl dne 29. 7. 2020. Ani v jednom z těchto případů po letu nepoukázal na závadu mechanického zavírání překrytu kabiny, popř. jím rovněž zmíněnou zanedbanou údržbu motorové jednotky. V odporu proti platebnímu rozkazu podrobně popsal atypický způsob zavírání kabiny letadla, takže s ním byl obeznámen a věděl, jak je třeba kabinu uzavřít, aby za letu nedošlo k jejímu otevření. Pokud znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku uvedl, že dokumentace k letadlu neobsahovala záznamy o prováděné údržbě na letadle, která by měla být podle něj prováděna minimálně jednou za rok, nelze z toho dovozovat, že údržba letadla byla zanedbaná. Znalec to při odvolacím jednání vysvětlil a jednoznačně také uvedl, že letadlo bylo v době nehody letově způsobilé, splňovalo tedy požadavky předpisu LA 2, a v deníku letadla nenašel záznam o závadě mechanismu zavírání kabiny. Žalovaný v rámci námitky zpochybňující technický stav letadla soustavně pomíjí shora citovanou odpovědnostní normu, která mu ukládala povinnost provést před vzletem kontrolu technického stavu letadla. Jestliže tuto povinnost splnil, jak v řízení tvrdil, nepochybně by musel zjistit závadu zavírání kabiny v případě, že by existovala. V takové situaci by nesměl let vůbec provést. Jestliže ale v rámci všech jím provedených předletových procedur žádnou závadu zavírání kabiny neodhalil, je zřejmé, že žádná taková závada neexistovala. Ke stejnému závěru ostatně dospěla [Anonymizováno] při zkoušce zavření kabiny u pilota, kterou provedla za asistence Policie ČR, kdy bylo zjištěno, že systém před letem nebyl poškozen. Tuto zkoušku přitom provedly kompetentní osoby a podle odvolacího soudu není důvod její výsledek zpochybňovat. S žalovaným lze souhlasit v tom, že zkouška provedená po havárii zachycuje jinou situaci, než jaká byla před havárií. Pokud ale po havárii šla kabina u pilota zavřít, těžko si lze představit, že by tomu tak před letem nebylo. Jestliže se přesto kabina za letu otevřela, bylo to v důsledku jejího špatného zavření žalovaným, tzn. jeho zaviněním, resp. podle znaleckého posudku nedůsledně jím provedenou kontrolou zavření kabiny před letem. Tak či onak leží odpovědnost za leteckou nehodu na žalovaném jako pilotovi. V té souvislosti nelze také pominout úřední záznam Policie ČR, vypracovaný komisařem [Anonymizováno], který byl vyslán na místo letecké nehody dne 31. 7. 2020 v 17,22 hodin, a kterému žalovaný tehdy uvedl, že si před vzlétnutím zřejmě nedovřel horní kabinu, takže chvilku po vzlétnutí, kdy byl asi ve výšce 100 m se kabina otevřela, došlo k poklesu tlaku v kabině, začal zmatkovat, letadlo poté začalo klesat a došlo k nárazu o větve stromu a následně pádu na volné prostranství. Stejně tak z usnesení Policie ČR ze dne 18. 11. 2020, č. j. KRP-85 431-20/TČ-2020-031071, kterým byla trestní věc pro podezření ze spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti žalovaným odložena s tím, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, plyne, že žalovaný po vzletu letadla udělal několik chyb, v důsledku kterých došlo při letu k otevření víka kokpitu a poté, kdy s letadlem začal klesat, nezvládl krizovou situaci. Námitka žalovaného o nepoužitelnosti závěrečné zprávy [Anonymizováno] v soudním řízení není důvodná. I v případě, že by předmětnou leteckou nehodu šetřil [Anonymizováno], kterému měla být nahlášena, neboť při ní došlo ke zranění žalovaného (v odvolacím řízení bylo objasněno, že žalovaný si při evakuaci z letadla zlomil také nohu), nebo „pouze“ [Anonymizováno], v obou případech představuje závěrečná zpráva důkaz podpůrný, jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu, na který žalobkyně správně poukázala. Spolu s dalšími důkazy, k nimž se řadí revizní znalecký posudek [tituly před jménem] [adresa] k zjišťování příčin letecké nehody a zmíněný úřední záznam a usnesení Policie ČR, však svědčí pro závěr o porušení právní povinnosti žalovaným. Výše škody 380 000 Kč představující obvyklou cenu letadla před nehodou byla prokázána znaleckým posudkem [tituly před jménem] [adresa], který rovněž potvrdil, ostatně ve shodě s předchozími dvěma znalci, že části letadla po nehodě nelze prodat jinému subjektu a že zůstatková hodnota těchto dílů je nulová. Třebaže nebyl v řízení předložen protokol o ekologické likvidaci vraku letadla či jeho poskytnutí pro potřeby výuky, není to podle odvolacího soudu pro posouzení podstatné. Odvolací soud z uvedených důvodů považuje rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým požadavku žalobkyně na náhradu škody ve výši 380 000 Kč vyhověl, za věcně správné, třebaže z jiného než jím uvedeného důvodu. Z toho důvodu výrok I rozsudku podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve shodě se žalovaným je však třeba uvést, že dovozovat porušení jeho povinnosti z předchozího počínání při jiném letu, jak soud prvního stupně nesprávně učinil, skutečně nelze. Stejně tak není důvod tuto odpovědnost, resp. příčinou souvislost mezi škodou a porušením právní povinnosti žalovaným, dovozovat z jeho ochoty uzavřít se žalobkyní smír. Za správný však nelze označit výrok II a III rozsudku, kterými soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o jejich povinnosti zaplatit státu rovným dílem náhradu nákladů řízení. Se žalobkyní je třeba souhlasit v tom, že o náhradě nákladů řízení mezi účastníky mělo být rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. neboť výše plnění závisela na znaleckém posudku. Žalobkyni proto náleží vůči žalovanému plná náhrada nákladů řízení, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 35 500 Kč a náklady právního zastoupení za 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 28. 4. 2022 a ze dne 29. 9. 2022, sepis závěrečného návrhu a účast na jednání dne 9. 3. 2022, 22. 12. 2022, 25. 1. 2023, 23. 3. 2023, 28. 2. 2024, 26. 4. 2024) po 9 820 Kč (při tarifní hodnotě věci 380 000 Kč) podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a, b, d, g, m vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (AT) a za 2 úkony poloviční (sepis předžalobní výzvy a účast na jednání dne 4. 7. 2024, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku) po 4 910 Kč podle § 11 odst. 2 písm. h) AT. Dále se jedná o 14 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovné k 7 jednáním z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět osobním autem v celkové výši 6 939 Kč (899 Kč, 964 Kč, 2x 996 Kč, 3 x 1 028 Kč), náhradu za ztrátu času cestou k jednáním za 28 půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 29 736 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně tak činí celkem 206 835 Kč. Za neúčelný naopak odvolací soud považuje úkon spočívající v nahlížení do spisu dne 10. 2. 2022, který trval pouhých 15 minut, s nímž pak souvisí cestovné z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět a náhrada za ztrátu času cestou. Žalobkyni rovněž nebyla přiznána náhrada za úkon spočívající v sepisu vyjádření ze dne 7. 3. 2022, které spis neobsahuje. Žalovanému jako neúspěšnému bylo podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit státu náhradu nákladů řízení vzniklých vyplacením znalečného za jednání u soudu znalci [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 8 688 Kč a znalci [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 6 718,10 Kč, v celkové výši 15 406,10 Kč. Odvolací soud z toho důvodu výrok II a III rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm a) o. s. ř. změnil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada právního zastoupení za 3 úkony právní služby (účast při jednání u odvolacího soudu dne 10. 12. 2024 a dne 25. 2. 2025 a vyjádření k odvolání žalovaného) po 9 820 Kč, 1 úkon poloviční (sepis odvolání do nákladových výroků) podle § 11 odst. 2, písm. c) AT ve výši 4 570 Kč (při tarifní hodnotě věci 206 835 Kč), 4 režijní paušály, z toho 3 po 300 Kč a jeden (účast na jednání dne 25. 2. 2025) ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 3 AT ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025, a náhrada za 21 % DPH ve výši 7 430 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení přiznaná žalobkyni tedy činí 42 810 Kč.

Poučení