64 Co 572/2024 - 176

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudkyň JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] o zaplacení 31 460 Kč s příslušenstvím o vzájemné žalobě na zaplacení 8 371 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 31. 5. 2024, č. j. 7 C 263/2021-152 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 60 328 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 449 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 31 460 Kč s úrokem z prodlení jdoucím z tohoto základu ve výši 8,5 % ročně od 4. 9. 2021 do zaplacení a částkou 1 200 Kč (výrok I), zamítl vzájemnou žalobu žalované, kterou se proti žalobkyni domáhala zaplacení 8 371 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 77 433, 79 Kč. Podle odůvodnění rozhodnutí vzal za prokázané, že žalobkyně dodala žalované na základě její objednávky ze dne 12. 10. 2020 formu na betonové výrobky (lego bloky či kostky) za kupní cenu ve výši 45 133 vč. DPH, kterou žalovaná zaplatila. Dodanou formu žalovaná u žalobkyně reklamovala pro nevyhovující rozměry, žalobkyně důvodnost reklamace uznala a strany se dohodly na dodání nové, bezvadné formy za sníženou cenu ve výši 31 460 Kč. Tato nová forma již vyhovujících rozměrů byla žalobkyní žalované dodána dne 28. 6. 2021. Cenu ve výši 31 460 Kč žalovaná žalobkyni neuhradila. Existenci pohledávky, resp. dluhu vůči žalobkyni žalovaná fakticky uznala, což plyne z dokumentu ze dne 13. 9. 2021 (jednostranný zápočet), v němž žalovaná výslovně uvedla, že žalobkyně má proti ní pohledávku ve výši 31 460 Kč za dodání nové formy z neuhrazené faktury č. 00120 ze dne 1. 9. 2021, splatné dne 3. 9. 2021. Po právní stránce nárok žalobkyně posoudil jak pohledávku na zaplacení kupní ceny. Tato pohledávka nezanikla žalovanou namítaným jednostranným započtením. Tvrzená vzájemná pohledávka žalobkyně není podle ust. § 1987 občanského zákoníku (o. z.) způsobilá k započtení, neboť se jedná o nárok nejistý a zcela neurčitý. Za nejistou a neurčitou lze považovat i pohledávku z titulu náhrady škody, neboť kompenzace vzniklé škody podléhá případné moderaci rozhodnutím soudu (ust. § 2953). Samotnou otázku spornosti náhrady škody nastolila žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 18. 1. 2022, kde uvádí, že uplatnění nároku ze strany žalované je účelové a ze strany žalované byla vzniklá škoda zmíněna teprve poté, co žalovaná obdržela výzvu k zaplacení dlužné faktury. Jednostranné započtení provedené žalovanou dopisem ze dne 13. 9. 2021 je právním jednáním neurčitým, a tedy zdánlivým ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 občanského zákoníku, k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 občanského zákoníku nepřihlíží. K pohledávce, která je předmětem vzájemné žaloby soud uvedl, že mezi žalovanou jako objednatelem a společností [Anonymizováno] [právnická osoba][Anonymizováno] v postavení zhotovitele, byla uzavřena smlouva o dílo podle § 2586 a násl o. z. Není sporu o tom, že žalovaná jako objednatel dodala společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba][Anonymizováno] vadné betonové kostky (k provedení díla, které si objednala). Společnost [Anonymizováno] [právnická osoba][Anonymizováno] měla jako zhotovitel postupovat podle ust. § 2594 občanského zákoníku a upozornit bez zbytečného odkladu objednatele (žalovanou) na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal. Překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu. Zachová-li se zhotovitel podle odstavců 1 a 2, nemá objednatel práva z vady díla vzniklé pro nevhodnost věci. Jednatel společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. potvrdil, že o úpravě vadných kostek jejich broušením rozhodl on sám, v pozici zhotovitele. Od objednatele – žalované, pokyn k úpravě kostek nedostal. Jestliže [Anonymizováno] [právnická osoba]. nepostupovala podle § 2594 o. z. a bez příkazu sama začala vadné kostky upravovat, v důsledku čehož jí vznikla materiální a finanční škoda, zbavuje tento její postup žalovanou povinnosti jí tuto škodu nahradit. Žalovaná proto není za tuto škodu odpovědná, neměla povinnost ji nahradit a nemůže se z tohoto důvodu domáhat (regresní) náhrady ani vůči žalobkyni. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Žalovaná rozsudek napadla včasným odvoláním, a to v celém rozsahu. Způsob řešení reklamace, který uvádí žalobkyně, a který je uveden v rozsudku (sleva na nový bezvadný výrobek), občanský zákoník vůbec nezná. Reklamace původní vadné formy byla vyřízena v souladu s občanským zákoníkem, a to dodáním nové věci. Shora uvedené však nic nemění na tom, že žalovaná měla povinnost uhradit bezvadnou formu a vadnou formu ve snížené výši. Poukázala na povinnost smluvních stran jednat s odbornou péčí a minimalizovat vznik škody (§ 2586 a násl. o. z.) a na generální prevenční povinnost podle § 2900 a násl. o. z. Úprava vadných betonových kostek jejich broušením byla zvolena jako nejefektivnější řešení k minimalizaci škody. Mnohem větší škoda a mnohem vyšší náklady by vznikly přerušením prací a čekáním na nové, bezvadné betonové kostky. Z výpovědi slyšených osob plyne, že se žalovaná a [Anonymizováno] [právnická osoba]. na tomto postupu dohodli. Soud prvního postavil celý svůj závěr po provedených podrobných výsleších mnoha osob na jedné větě účelově vytržené z kontextu. Škoda je právním řádem definována jako ztráta na majetku, přičemž se nejedná pouze o škodu skutečnou (výše, o kterou se hodnota majetku snížila), ale i o ušlý zisk (výše, o kterou se hodnota majetku nezvýšila, ačkoliv měla). Společnost [Anonymizováno] [právnická osoba][Anonymizováno] provedla práce nad rámec původně sjednaného rozsahu (tzv. vícepráce), které jí byly zaplacené. Společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. tedy skutečně žádná škoda nevznikla, a na tom nic nemění názvosloví jednatele použité v korespondenci či faktuře. [jméno FO] je odborníkem ve stavebnictví. Reálná škoda vznikla pouze žalované. Ta v důsledku porušení povinností žalobkyní, musela ze svého majetku vynaložit finanční sumu, kterou by jinak vynaložit nemusela, pokud by žalobkyně dodala bezvadnou formu, na které by bylo možné vyrábět bezvadné výrobky. Z pohledu žalované [právnická osoba] se jedná o škodu, kterou jsou vícepráce uhrazené společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soud prvního stupně změnil, zamítl žalobu, a naopak vyhověl vzájemné žalobě žalované.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud prvního stupně správně zjistil okolnosti prokazující její pohledávku proti žalované, kterou žalovaná ostatně nepopírá. Žalovaná její existenci potvrzuje zápočtem, který proti ní provedla. Souhlasí i se závěry soudu prvního stupně, dle kterých [Anonymizováno] [právnická osoba]. postupovala v rozporu se ust. § 2594 o. z. Pokud navíc žalovaná v odvolání uvádí, že této společnosti žádná škoda nevznikla, žalobkyně nerozumí tomu, jakou škodu jí měla žalovaná nahradit. Žalovaná nemusela ze svého majetku vynaložit žádnou finanční sumu, nárok uplatněný společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. měla odmítnout.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 212, §212a o. s. ř. Odvolání žalované ve věci samé důvodné není, částečně důvodné je ve vztahu k výroku o nákladech řízení.

5. Soud prvního stupně správně a v potřebném rozsahu zjistil skutečnosti potřebné pro posouzení opodstatněnosti žalobkyních tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, a důkazy soudem prvního stupně řádné zhodnocenými také prokázala, že si u ní žalovaná dne 12. 10. 2020 objednala dodání formy na výrobu betonových „lego“ bloků, a to za s cenu ve výši 45 133 Kč. Žalobkyně předmět koupě dodala, žalovaná zaplatila kupní cenu. Plnění žalobkyně bylo vadné, žalovaná vady (nesprávné rozměry formy) řádně vytkla, žalobkyně vadu uznala a účastníci se dohodli na vypořádání nároků žalované z vadného plnění žalobkyně tak, že žalobkyně dodá novou formu odpovídající požadavkům žalované dle původní objednávky (tedy dodání bezvadné věci) ovšem s tím, že žalovaná si ponechá i formu vadnou a žalobkyni doplatí částku 31 460 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtuje jako (sníženou) kupní cenu za druhou formu. Konečný obsah práv a povinností účastníků byl na základě těchto právních jednání smluvních stran takový, že žalobkyně prodala žalované celkem dvě formy za celkovou kupní cenu ve výši 76 593 Kč 45 133 Kč + 31 460 Kč) zohledňující i vadu prve dodané formy, splatnou ve lhůtách určených fakturami žalobkyně, vystavených a doručených žalované po dodání zboží. Žalobkyně svou povinnost prodávajícího splnila, žalovaná v rozsahu předmětných 31 460 Kč, splatných 3. 9. 2021 nikoliv. V tomto směru jsou závěry soudu prvního stupně zcela správné a odvolací soud na příslušnou část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odstavce 7 až 15) bez jakýchkoliv výhrad odkazuje, stejně jako na odstavce 31 a 32 odůvodnění rozsudku, v nichž odůvodnil, proč žalobkyni vzniklo právo na zaplacení přisouzeného úroku z prodlení a částky 1 200 Kč, jakožto náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

6. Těžiště sporu spočívá v obraně žalované: žalovaná tvrdí, že proti žalobkyni měla pohledávku na náhradu škody ve výši 39 831 Kč, za kterou žalobkyně odpovídá, neboť žalované dodala vadnou formu. Pohledávku v této výši žalovaná jednostranně započetla dopisem z 13. 9. 2021, který žalobkyně převzala 23. 9. 2021; v důsledku toho pohledávka žalobkyně uplatněná v tomto řízení zanikla. Saldem zápočtu zůstala část pohledávky žalované ve výši 8 371 Kč, kterou žalovaná v řízení uplatnila vzájemnou žalobou (viz dále).

7. Soud prvního stupně se při hodnocení této obrany žalované (proti nároku uplatněnému v žalobě) správně zabýval tím, zda žalovanou označený dopis z 13. 9. 2021 byl schopen vyvolat žalovanou tvrzený následek, tj. zánik vzájemných pohledávek účastníků v rozsahu, v jakém se kryjí. Zkoumal, zda pohledávka namítaná žalovanou je vůbec způsobilá být předmětem jednostranného zápočtu a také to, zda provedený započet je platným právním jednáním. Jeho závěr, který vychází z obsahu dopisu z 13. 9. 2021 (jiný úkon směřující k započtení žalovaná neprovedla), že jednání žalované trpí vadou neurčitosti ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., pročež jde o tzv. zdánlivé právní jednání, k němž se dle § 554 o. z. nepřihlíží, odvolací soud sdílí.

8. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

9. Z ustanovení § 1982 plyne, že v případě jednostranného započtení je třeba právního jednání, ve kterém jedna ze smluvních stran prohlásí druhé, že svoji pohledávku započítává vůči pohledávce druhé strany. Z prohlášení smluvní strany, která započítává, musí být patrné, která pohledávka, z kterého závazkového vztahu se započítává (aktivně započítávaná pohledávka) a vůči které pohledávce (pasivně započítávaná pohledávka) je započtení činěno (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3082/2007).

10. V prohlášení žalované, které je vtěleno do dopisu z 13. 9. 2021, je dostatečně určitě identifikována pohledávka žalobkyně, proti níž započtení směřuje. Naproti tomu aktivně započítávaná pohledávka, tj, pohledávka žalované, je vymezena jako „náhrada škody způsobené zákazníkovi dodáním vadných výrobků vyrobených na Vámi, prvně dodané vadné formě. Tato škoda byla vyfakturován v částce 39 831 Kč.“ Žalovaná sice uvedla výši pohledávky, kterou započítává, uvedla i její právní kvalifikaci (náhrada škody), neurčité je ale skutkové vymezení započítávané pohledávky, neboť u něj nelze zjistit, na základě jakých okolností má být žalobkyně povinna nahradit škodu v tvrzené výši, a proč má tuto povinnost mít právě vůči žalované. Z dopisu lze seznat pouze to, že blíže neupřesněné třetí osobně (označené jako zákazník – přičemž ve skutečnosti společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. v předmětném vztahu k žalované v postavení zákazníka nebyla), tedy nikoliv žalované, měla vzniknout škoda „dodáním vadných výrobků“. V čem škoda spočívá (jak se projevila v majetkové sféře „zákazníka“) ani proč by její náhradu měla nárokovat žalovaná, z obsahu dopisu zjistit nelze ani výkladem. Zmiňuje-li žalovaná v dopise, že škoda byla vyfakturována, faktura (ve spise založená na č.l. 28) v dopis není nikterak identifikována, a nebyla ani žalovanou k dopisu připojena (a žalovaná netvrdí, že by s fakturou žalobkyní seznámila před doručením kompenzačního úkonu). Žalobkyně tak z dopisu nemohla dostatečně určitě zjistit, jaký je obsah kompenzačního projevu žalované, neboť z něj, a to ani jeho výkladem možno zjistit, jaká újma žalované má být požadovaným plněním ve výši 39 831 Kč nahrazena, tedy nebylo možno (objektivně) určit, jaká práva a povinnosti účastníků mají být právním jednáním žalované dotčeny. Takový projev vůle je neurčitý ve smyslu soudem prvního stupně správně aplikovaného ust. § 553 o. z. Dopis z 13. 9. 2021 tudíž jakožto zdánlivé právní jednání nemohl způsobit žalovanou zamýšlené právní následky a k zániku pohledávky žalobkyně jeho doručením nedošlo. Žalovaná pak v řízení netvrdila, že by kdykoliv v později učinila jiné prohlášení o započtení předmětných pohledávek.

11. I kdyby ale nebyl dopis žalované z 13. 9. 2021 pro svou neurčitost toliko zdánlivým právním jednáním, k účinnému započtení pohledávek účastníků by jeho doručením nedošlo ještě z jiného důvodu. Žalovaná tvrdí, že právním důvodem aktivně započítávané pohledávky je právo na náhradu újmy (škody), za kterou žalobkyně odpovídá. Doba splatnosti závazku k náhradě škody není stanovena právním předpisem, ten, kdo za škodu odpovídá (škůdce – dlužník) je povinen plnit na základě výzvy poškozeného (věřitele) dle § 1958 odst. 2 o. z. Dokud poškozený škůdce k náhradě újmy (v daném případě její náhrady v penězích) nevyzve a škůdci neuplyne lhůta bez zbytečného odkladu od doručení výzvy (případně jiná (delší) lhůta ve výzvě stanovená), není pohledávka na náhradu újmy dospělá, nelze se jí domáhat u soudu a není tak způsobilá k jednostrannému započtení dle § 1982 odst. 1 věta druhá o. z. Žalovaná žalobkyni před odesláním dopisu z 13. 9. 2021 k náhradě škody nevyzvala, učinila tak (s výhradami neurčitosti tohoto jednání) až právě dopisem, kterým současně projevila vůli pohledávky započíst. Tímto postupem pohledávky splatné na výzvu věřitele započítávat nelze, jak opakovaně vyslovil Nejvyšší soud (naposledy viz rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 3057/2023 z 23. 4. 2024 - Úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení této pohledávky, neboť účinek zániku závazku nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky stanou způsobilými k započtení, přičemž nesplatnou pohledávku proti splatné jednostranně započíst nelze a nelze tak učinit ani pro futuro).

12. Jelikož pro každý z obou výše uvedených důvodů nemohlo dojít k zániku pohledávky žalobkyně započtením podle dopisu žalované z 13. 9. 2021, nezabýval se odvolací soud pro nadbytečnost přezkumem správnosti úvahy prvoinstančního soudu o nezpůsobilosti započítávané pohledávky žalované dle § 1987 o. z.

13. Existencí a splatností žalovanou tvrzeného nároku na zaplacení peněžité náhrady škody soud prvního stupně správně zkoumal až v souvislosti s posouzením vzájemné žaloby žalované, neboť její opodstatněnost (v rozsahu, v jakém je předmětem řízení) nezávisí na tom, zda ve zbylém rozsahu došlo či nedošlo k jejímu započtení. Žalovaná svou pohledávku skutkově vymezila v podání ze dne 13. 12. 2021 (odůvodnění odporu vůči platebnímu rozkazu). Tvrdí, že výrobky z vadné formy (dodané žalobkyní) byly rovněž vadné, betonové kostky na ní vyrobené měly chybný tvar a rozměry, nebylo je možné na sebe vázat, což byla jejich základní funkce. Žalovaná obdržela výzvu k náhradě škody způsobené zákazníkovi dodáním vadných výrobků vyrobených na prvně dodané, vadné formě. Tato škoda byla zákazníkem vyfakturována v částce 39 831 Kč, protože v této výši zákazníkovi vznikly v důsledku dodání vadných lego kostek vyrobených na vadné formě vícenáklady a vícepráce. V dalším podání ze 17. 5. 2022 doplnila, že „subjektem, kterému vznikla škoda“ je [Anonymizováno] [právnická osoba]. a tato škoda spočívala v provedených vícepracích, spočívajících v dodatečně úpravě betonových bloků vyrobených na vadné formě, a v potřebě prodloužit zapůjčení (myšleno nájem) jeřábu, který tyto bloky usazoval.

14. Soud prvního stupně vzájemnou žalobu zamítl již svým prvním rozsudkem, jímž ve věci rozhodl dne 4. 11. 2022, č. j. 7 C 263/2021-93. Poté, co bylo toto rozhodnutí usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2023, č.j. 64 Co 40/2023-113 zrušeno, s žalovanou při jednání konaném dne 24. 10. 2023 ujasnil, že se žalovaná z důvodů vymezených výše vzájemnou žalobou domáhá částky 8 371 Kč, přičemž skutkové vymezení nároku zůstala beze změny; žalované vznikla v důsledku žalobkyní vadně dodané formy škoda, neboť byla povinna nahradit škodu, jež vznikla společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. – škoda vzniklá této společnosti spočívá v ceně plnění, která musela k opravě betonových bloků, které jí žalovaná dodala. Následně soud v souladu s pokynem odvolacího soudu provedl důkazy účastníky označené a dospěl k závěru, že vadné betonové bloky byla žalovanou poskytnuty společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. k tomu, aby je použila ke zhotovená díla, které prováděla pro žalovanou (tedy nebyla zákazníkem žalované, jak žalovaná tvrdila ve vzájemné žalobě i v dopise z 13. 9. 2021, nýbrž jejím dodavatelem). Tento skutkový závěr soudu prvního stupně odpovídá provedeným důkazům a žalovaná proti němu nebrojí ani v projednávaném odvolání.

15. Soud prvního stupně na podkladě uvedeného zjištění uzavřel, že žalovaná nemá nárok na náhradu škody vůči žalobkyni, protože neodpovídá za tvrzenou škodu vniklou společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., neboť tato společnost po zjištění vady betonových bloků nepostupovala v souladu s ust. § 2594 o. z. Tento názor opírá především o část svědecké výpovědi jednatele [Anonymizováno] [právnická osoba]. pana [jméno FO], ze které dle názoru soudu plyne, že zhotovitel přistoupil k odstranění vad betonových kostek (bloků) o své vůli, bez pokynu žalované - objednatele. Odvolací soud má pochybnost o správnosti tohoto skutkového zjištění, zejména pokud jde o správnost hodnocení důkazu výpovědi pana [Anonymizováno] ve vzájemné souvislosti s dalšími důkazy, především výpovědí svědka [Anonymizováno]; je si však vědom toho, že pokud by měl dospět k jiným skutkovým závěrům, než soud prvního stupně, musel by přinejmenším oba uvedené svědky sám znovu vyslechnout (§213 odst. 2 o. s. ř.). To se ukázalo nadbytečným, a to vzhledem k tvrzením, která žalovaná uvedla v odvolání a zopakovala je i při jednání před odvolacím soudem. Žalovaná nově tvrdí, že dodáním vadné formy nevznikla škoda společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., ale přímo žalované, a právě za tuto škodu (její část) žalovaná požaduje po žalobkyni náhradu vzájemnou žalobou.

16. Soud je ve sporném řízení vázán žalobou, což znamená, že může rozhodnout pouze o právech a povinnostech, které jsou skutkově vymezeny žalobními tvrzeními; to platí i pro vzájemnou žalobu ve smyslu ust. § 97 o. s. ř. Jestliže žalovaná po celou dobu řízení požaduje zaplacení 8 371 Kč z důvodu, že byla povinna zaplatit (a také zaplatila) v příčinné souvislosti s vadným plněním žalobkyně škodu vzniklou třetí osobě ([Anonymizováno] [právnická osoba].), a nyní opírá své žalobní žádání o zcela jiné skutkové okolnosti, než jaké dosud jsou předmětem řízení a jaké byly předmětem přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně, nejde o nesprávné právní posouzení nároku jednatele společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. (jak se žalovaná snažila odvolacímu soudu předestřít) ale uplatnění nároku jiného, který předmětem řízení dosud nebyl. O takovém, až v odvolacím řízení nově uplatněném, nároku odvolací soud rozhodnout nemůže (§ 216 odst. 2 o. s. ř.) a i soud prvního stupně by o něm mohl rozhodovat pouze na základě postupu podle § 95 o.s.ř.; pokud by žalovaná navrhla změnu své vzájemné žaloby a soud by svým rozhodnutím změnu připustil, k čemuž nedošlo. Současně ale žalovaná tímto svým vyjádřením vyvrátila důvodnost vzájemné žaloby; nevznikla-li společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. škoda, žalovaná neměla povinnost jí jakoukoliv škodu nahradit a nemůže se tak domáhat regresu této náhrady proti žalobkyni. Vzájemná žaloba proto není opodstatněná a rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta, byť na základě jiných důvodů, které se ale již staly obsolentními, je věcně správné.

17. Veden sdělenými důvody odvolací soud rozsudek soud prvního stupně ve věci samé, podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud prvního stupně správně vyšel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na plný procesní úspěch žalobkyně, která tak má právo na úplnou náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Tarifní hodnotou, z níž se stanoví odměna zástupce žalobkyně (advokátky) je podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu součet obou samostatných nároků, který jsou předmětem řízení, tedy 31 460 Kč (žaloba) a 8 731 Kč (vzájemná žaloba), v součtu 39 831 Kč, a nikoliv částka 71 291 Kč, z níž vycházel soud prvního stupně. Odměna zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby činí podle ust. § 7 advokátního tarifu 2 700 Kč. Žalobkyni její zástupce v řízení před soudem prvního stupně a v předchozím odvolacím řízení (o jehož nákladech podle § 224 odst. 3 o. s. ř. soud prvního stupně rovněž rozhoduje), poskytl celkem devět úkonů právní služby, za které mu náleží odměna v plné výši (§11 odst. 1 advokátního tarifu) a dva úkony, za které mu náleží odměna ve výši poloviční (§11 odst. 2 advokátního tarifu); na rozdíl od soud prvního stupně odvolací soud neposoudil tvz. předžalobní výzvu jako úkon podle § 11 odst. 1 adv. tarifu, neboť ustanovení § 142a o. s. ř., které odesláním předžalobní výzvy zásadně podmiňuje přiznání práva na náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci, nevyžaduje, aby výzva obsahovala základní skutkový či právní rozbor věci. Celkem činí odměna zástupce žalobkyně 27 000 Kč. Vedle toho má žalobkyně právo na náhradu hotových výdajů svého zástupce ve výši 300 Kč za každý z 11 úkonů právní služby (celkem 3 300 Kč) a na náhradu času, který její zástupce promeškal během přepravy k jednáním před soudy, a to 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. za 36 půlhodin 3 600 Kč. Shora uvedené částky je třeba navýšit o 21 % DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem, což soudu doložil. Dále má žalobkyně právo na náhradu soudního poplatku za žalobu ve výši 1 573 Kč, náhrady cestovních výdajů zástupce žalobce za použití osobního automobilu za celkem šest jízd z jeho sídla k procesnímu soudu a zpět ve výši 14 494,69 Kč (v nichž je již DPH započtena) a náhradu cestovních výdajů jednatele žalobkyně k jednání, při němž byl vyslechnut, ve výši 2 822,24 Kč. Celkem činí náklady žalobkyně, na jejichž náhradu má právo, 60 328 Kč, nikoliv soudem prvního stupně přiznaných 77 433,79 Kč, proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 změnil nákladový výrok soudu prvního stupně a rozhodl o nich tak, jak je uvedeno shora ve výrokové části tohoto rozsudku.

19. Také v (novém) odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná a má proto i za tuto fázi řízení proti žalované právo na náhradu nákladů řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ty sestávají z odměny zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) po 2 700 Kč, dva režijní paušály žalobkyně po 300 Kč, náhrada cestovného za přepravu k jednání před odvolacím soudem na trase [adresa] a zpět ve výši 1 409,16 Kč, náhrada promeškaného času zástupce za 4 půlhodiny po 100 Kč, v součtu spolu s DPH 9 449 Kč.

Poučení