65 A 10/2024–57

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: a) F. R. bytem b) M. R. bytem zast. R. R. bytem proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 1/1, 370 92 České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného spočívajícím v nezaslání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2024, čj. SU/5339/2020–10, s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti do datové schránky zmocněnce žalobců, takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného, spočívající v nezaslání stejnopisu rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 16. 9. 2024, čj. SU/5339/2020–10, s doložkou právní moci a vykonatelnosti žalobcům prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky ID X jejich zmocněnce R. R., byl nezákonný.

II. Žalovanému se přikazuje, aby žalobcům doručil stejnopis rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 16. 9. 2024, čj. SU/5339/2020–10, s doložkou právní moci a vykonatelnosti prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky ID X jejich zmocněnce R. R. ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 4 000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 12. 2024 se žalobci domáhají ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

2. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobci byli účastníky řízení o odstranění stavby „STL plynovod D 90 a D 63 v k. ú. Srubec, včetně plynovodních přípojek“ na vymezených pozemcích v k. ú. X. Žalobci jsou vlastníci pozemků parc. č. XA a XB v k. ú. XA, na nichž se nachází vymezená stavba, jejíž odstranění bylo nařízeno vlastníkovi stavby rozhodnutím ze dne 16. 9. 2024, čj. SU/5339/2020–10, a to do šesti měsíců od právní moci předmětného rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí“).

3. Žádostí ze dne 5. 10. 2024 požádali žalobci, aby jim žalovaný po nabytí právní moci zaslal stejnopis předmětného rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti, a to do datové schránky jejich zmocněnce (§ 75 odst. 1 a § 33 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen správní řád, a § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o elektronických úkonech“). Dle tvrzení žalobců žalovaný do dne podání žaloby této žádosti nevyhověl.

4. Podáním ze dne 9. 11. 2024 se žalobci domáhali u nadřízeného správního orgánu, aby učinil podle § 80 odst. 3 správního řádu opatření proti nezákonnému postupu žalovaného a přikázal mu, aby žádost žalobců neprodleně vyřídil. Na to nadřízený správní orgán reagoval sdělením ze dne 28. 11. 2024, v němž neshledal důvody pro učinění jakéhokoliv opatření. Podle nadřízeného správního orgánu byla žádost žalobců vyřízena tím, že žalovaný jim zaslal stejnopis rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci v listinné podobě prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Tato zásilka měla být doručena po uplynutí úložní doby vložením do domovní schránky zmocněnce žalobců dne 20. 11. 2024. S těmito závěry se žalobci neztotožňují.

5. Žalobci se dovolávají § 17 zákona o elektronických úkonech, z něhož plyne, že správní orgán je povinen doručovat písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (§ 19 odst. 1 správního řádu). Pouze nelze–li písemnosti tímto způsobem doručit, může přistoupit k jejímu doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (§ 19 odst. 2 správního řádu). Žalobcům není zřejmé, jaká okolnost by měla bránit tomu, aby jejich zmocněnci, který má zprovozněnu datovou schránku, byl do ní doručen stejnopis rozhodnutí s doložkou právní moci. Uvedené lze dle žalobců realizovat bez ohledu na to, zda je správní spis veden elektronicky či v listinné podobě. V případě vedení spisu v listinné podobě měl žalovaný provést autorizovanou konverzi tohoto dokumentu dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona o elektronických úkonech. Žalobci odkazují na § 24 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 19a odst. 4 písm. b) instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001–Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění pozdějších předpisů, a dovolávají se toho, že správní orgány by měl postupovat analogicky jako soudy. Žalobcům není zřejmé, proč žalovaný nechtěl tímto způsobem postupovat.

6. Žalobci uvádí, že není pravdou, že by stejnopis rozhodnutí s doložkou právní moci – byť v listinné podobě – byl jejich zmocněnci doručen. Zmocněnec žalobců si uloženou zásilku nepřevzal a tato mu byla vložena do domovní schránky. V takovém případě by bylo možné stejnopis rozhodnutí považovat za doručený pouze, pokud by se s obsahem doručované zásilky zmocněnec žalobců prokazatelně seznámil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 90/2010–95). To však nadřízený správní orgán ve svém sdělení netvrdí, ani žádným způsobem neprokazuje.

7. Postup žalovaného naplňuje podle žalobců veškeré znaky nezákonného zásahu. Žalobcům má být zasahováno do práva na doručení stejnopisu rozhodnutí s doložkou právní moci do datové schránky jejich zmocněnce; dále je jim zasahováno do práva na soudní ochranu a do práva na ochranu majetku.

8. Žalobci uvádí, že se ochrany svých práv nemohou domáhat jinou cestou, neboť v dané věci nepodávali odvolání; odstranění stavby bylo nařízeno a vydaným rozhodnutím jim tedy nebylo nikterak zasaženo do jejich veřejných subjektivních práv. Žalobci však budou jako vlastníci dotčených pozemků aktivně legitimováni k podání návrhu na zahájení exekuce na základě vydaného rozhodnutí, a to prostřednictvím žalovaného či soudního exekutora. K tomu žalobci potřebují stejnopis rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti. V důsledku toho, že žalovaný jim do dne podání žaloby nezaslal stejnopis rozhodnutí s doložkou právní moci do datové schránky zmocněnce žalobců, tak se žalobci nemohou účinně domáhat nařízení exekuce na základě exekučního titulu. Tím je jim upíráno právo na soudní ochranu (činnost exekutora je činností soudu). V důsledku toho se žalobci nemohou domáhat odstranění stavby z jejich pozemků, čímž je zasaženo i jejich vlastnické právo.

9. Žalobci navrhli, aby krajský soud rozhodl o tom, že zásah žalovaného byl nezákonný a že je žalovaný povinen přestat v porušování práva žalobců a že je povinen zaslat jim do datové schránky jejich zmocněnce stejnopis rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že na základě žádosti zaslal stejnopis rozhodnutí opatřený doložkou právní moci zmocněnci žalobců v souladu s ustálenou správní praxí v listinné podobě prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Zásilka byla zmocněnci žalobců doručena po uplynutí úložní doby vložením do domovní schránky dne 20. 11. 2024. Taková je ustálená správní praxe a žalovaný se ztotožňuje s názorem nadřízeného správního orgánu ohledně doručování stejnopisu rozhodnutí s doložkou právní moci. Písemnost byla doručena fikcí a právům žalobců bylo učiněno zadost.

11. S předmětným rozhodnutím se žalobci a potažmo jejich zmocněnec seznámili, jednak jim bylo doručeno po jeho vydání [žalobci a) dne 9. 10. 2024 a žalobkyni b) dne 26. 9. 2024], jednak zmocněnec žalobců sám v žalobě uvádí některé podrobnosti z rozhodnutí, což svědčí o tom, že se s jeho obsahem také seznámil.

12. Žalovaný má za to, že práva žalobců nebyla nijak dotčena. Dle žalovaného podá–li účastník stížnost včas, je nepřípustnou výtka, že mu nebylo rozhodnutí řádně doručeno. Podle žalovaného taktéž nelze poskytnout soudní ochranu jednání, které je značně účelové, ledabylé a porušující zásadu, podle níž je každý povinen dbát vlastních práv. Pokud se účastník s obsahem písemnosti seznámil (materiální funkce doručení), pak otázka, zda doručení bylo vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Žalovaný má za to, že právům žalobců bylo učiněno zadost tím, že jim bylo rozhodnutí s doložkou právní moci zasláno – sice v rozporu se jejich žádostí – v listinné podobě, a nikoliv do datové schránky.

13. Žalovaný poukázal na to, že žalobcům ještě nemohlo vzniknout právo domáhat se odstranění stavby exekucí, neboť ještě neuplynulo šest měsíců od právní moci rozhodnutí pro dobrovolné splnění uložené povinnosti povinnou osobou.

14. K výzvě krajského soudu ze dne 23. 1. 2025 žalovaný doplnil své vyjádření k žalobě následujícím způsobem. Žalovaný konstatoval, že sdělením ze dne 30. 10. 2024, čj. SU/5339/2020–12, reagoval na žádost žalobců o zaslání stejnopisu předmětného rozhodnutí s doložkou právní moci, a sdělil žalobcům, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 10. 2024 a že je vykonatelné. Přílohou tohoto sdělení byl stejnopis předmětného rozhodnutí s doložkou právní moci. To vše zaslal žalovaný žalobcům prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu jejich zmocněnce. Žalovaný doložil podací číslo zásilky a informaci z internetu o doručování písemnosti.

15. Žalovaný dále konstatoval, že stavební úřad žalovaného vede řízení v listinné podobě, a proto doručoval písemnost prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Žalovaný poukazuje na to, že mu zákon neukládá povinnost vést spis v elektronické podobě a ani povinnost konvertovat listiny ze spisu do elektronické podoby. Proto doručoval postupem podle § 19 odst. 2, ve spojení s § 20, § 23 a § 24 správního řádu, a to prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

16. Žalovaný je toho názoru, že zákon o elektronických úkonech mu neukládá povinnost postupovat způsobem, který požadují žalobci, tj. že by stavební úřad byl povinen z listinné podoby konvertovat dokument do elektronické podoby a posílat jej žalobcům elektronicky. Zákon o elektronických úkonech tuto možnost připouští, ale neukládá, a to ani na základě § 23 odst.

2. Dále žalovaný upozornil, že správní orgány při své činnosti nepostupují podle jednacího řádu a vnitřního a kancelářského řádu pro soudy.

17. Žalovaný vykládá § 17 zákona o elektronických úkonech tak, že se podle něj doručuje pouze, pokud je doručován elektronický dokument. Pokud je doručován listinný dokument, tak se § 17 téhož zákona podle žalovaného neuplatní.

18. Žalovaný má za to, že se nedopustil nezákonného zásahu. Dle něj zákon o elektronických úkonech stanoví způsob elektronického doručování v případě, že k němu správní orgán přistoupí.

III. Replika žalobců

19. Žalobci z vyjádření žalovaného dovozují, že žalovaný přiznává, že postupoval v rozporu s právními předpisy. Takový postup nelze ospravedlnit ani žalovaným zmiňovanou dlouhodobou správní praxí. Nezákonnou správní praxí nemůže být správní orgán do budoucna vázán.

20. Žalobci poukazují na to, že ač jim žalovaný doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a písemnost měla být údajně doručena „vložením do domovní schránky“ (správně má dle žalobců být „uplynutím úložní doby“), tak v daném případě nemohla nastat fikce doručení.

21. Argumentaci žalovaného o tom, že je předčasné uvažovat o nařízení exekuce předmětného rozhodnutí, a proto nedochází k nezákonnému zásahu, považují žalobci za zavádějící. Vyzdvihují to, že o nařízení exekuce budou moci požádat, až budou mít v rukou předmětné rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti. Tím však žalobci doposud v důsledku nezákonného postupu žalovaného nedisponují.

22. Žalobci v reakci na doplněné vyjádření žalovaného dále uvedli, že se žalovaný mýlí, pokud se domnívá, že mu ze zákona o elektronických úkonech nevyplývá povinnost doručit stejnopis rozhodnutí s doložkou právní moci do datové schránky zmocněnce žalobců. Uvedená povinnost jednoznačně vyplývá z § 17 odst. 1 předmětného zákona. V daném případě povaha dokumentu umožňuje jeho doručení do datové schránky a všechny podmínky tohoto ustanovení jsou taktéž splněny. Je přitom nepodstatné, zda správní orgán vede spis v listinné či v elektronické podobě. Argumentaci žalovaného v tomto smyslu považují žalobci za mimoběžnou a absurdní.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud posoudil žalobu v mezích žalobních bodů. Krajský soud rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1, věta před středníkem s. ř. s.).

24. Krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.

25. Žaloba je důvodná.

26. Krajský soud nejprve posuzoval, zda není dán některý důvod pro odmítnutí žaloby a žádný neshledal. Žaloba obsahuje zcela plausibilní tvrzení nezákonného zásahu, a proto je namístě se jejím obsahem zabývat věcně (viz níže).

27. Dále není dán důvod nepřípustnosti ani podle § 85 s. ř. s., neboť krajský soud zhodnotil, že žalobci se nemohou domáhat ochrany jinými právními prostředky. Žalobci se nemohou proti popsanému postupu žalovaného bránit nečinnostní žalobou, neboť se věc netýká vydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení a z povahy věci se nelze nedostatku v doručování bránit ani žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. Žalobci totiž neměli žádný důvod podávat odvolání, neboť byli spokojeni s výsledkem řízení. Správní řízení ve věci je pravomocně skončeno a žalobci nemají jinou možnost, jak se bránit proti nezákonné nečinnosti žalovaného spočívající v nedoručení vyžádané písemnosti do datové schránky zmocněnce než zásahovou žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s.

28. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008–98, konstatoval, že „zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze–li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Zásahem proto může být i nezákonná nečinnost spočívající v neučinění nějakého úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“ Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2020, čj. 2 As 190/2014–52, publ. pod č. 3289/2015 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „doručení rozhodnutí není pouhým procesním úkonem technicky zajišťujícím průběh řízení,“ a shledal, že proti nedoručení rozhodnutí lze brojit zásahovou žalobou.

29. Žaloba je taktéž ve smyslu § 84 odst. 1 s. ř. s. včasně podaná. Krajský soud zhodnotil, že žalobci se o tvrzeném nezákonném zásahu (tj. že jim předmětná písemnost nebude doručena do datové schránky zmocněnce, neboť již byla odeslána v listinné podobě) dozvěděli dne 28. 11. 2024, kdy jim bylo doručeno sdělení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 25. 11. 2024, čj. KUJCK 136424/2024, k jejich stížnosti. Žaloba podaná dne 19. 12. 2024 byla tudíž podána v rámci dvouměsíční subjektivní lhůty a samozřejmě i v rámci jednoroční objektivní lhůty.

30. Mezi stranami je nesporné, že žalobci požádali o zaslání stejnopisu předmětného rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti prostřednictvím datové schránky svého zmocněnce. Mezi stranami je nesporné i to, že žalovaný požadovanou listinu nezaslal do datové schránky zmocněnce, nýbrž že ji zaslal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb v listinné formě. Mezi stranami není sporné ani to, že písemnost zaslaná v listinné formě nebyla zmocněncem žalobců osobně převzata a že byla následně po uplynutí úložní doby vložena do jeho domovní schránky. Mezi stranami je nesporné i to, že do dne rozhodování soudu žalovaný nedoručil stejnopis předmětného rozhodnutí s doložkou právní moci do datové schránky zmocněnce žalobců.

31. Obě procesní strany se poté již názorově rozcházejí. Žalovaný má za to, že písemnost byla v listinné formě zmocněnci žalobců doručena fikcí a že se požadovaný dokument dostal do jeho právní sféry a nemohlo tedy dojít ke zkrácení žalobců na veřejných subjektivních právech, i když byla požadovaná listina zaslána v rozporu s jejich žádostí. Žalobci tvrdí, že se jejich zmocněnec s obsahem doručované písemnosti prokazatelně neseznámil a že bylo porušeno jejich veřejné subjektivní právo na doručení požadované písemnosti do datové schránky zmocněnce.

32. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

33. Krajský soud vycházel při meritorním posouzení žaloby z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005–65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS, z něhož se podává, že „ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou–li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není–li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ 34. V nyní projednávané věci skončilo pravomocně řízení o odstranění stavby, v němž byli žalobci účastníky. Žalobci byli s výsledkem tohoto správního řízení spokojeni, neboť vlastníkovi stavby bylo nařízeno odstranění stavby mj. i z pozemků ve vlastnictví žalobců. Proto neměli žádný důvod podávat odvolání a po prvostupňovém správním orgánu – žalovaném – požadovali pouze zaslání stejnopisu předmětného rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti, a to do datové schránky jejich zmocněnce, aby se příp. mohli domáhat výkonu předmětného rozhodnutí exekucí. Žádosti bylo vyhověno, ovšem nikoliv co do formy požadovaného dokumentu; žalobci žádali o zaslání elektronické a žalovaný tak učinil písemně. Žalobci setrvávají na tom, že jim do dne rozhodování soudu nebyl doručen stejnopis předmětného rozhodnutí podle jejich žádosti.

35. Podle § 19 odst. 1 správního řádu platí, že písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nelze–li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu nebo prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je–li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie.

36. Podle § 19 odst. 2, věty první správního řádu, na který se odvolává žalovaný ve svém vyjádření, platí, že není–li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

37. Z citovaných ustanovení vyplývá, že doručování veřejnou datovou sítí do datové schránky má prioritu a je primárním způsobem doručování správním orgánem za situace, kdy má účastník řízení zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku. Citovaná ustanovení správního řádu byla novelizována zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (účinným od 1. 7. 2009). aby byla uvedena do souladu se zákonem o elektronických úkonech, který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009.

38. Podle § 17 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o elektronických úkonech platí, že umožňuje–li to povaha dokumentu a má–li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje–li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.

39. Krajský soud doplňuje, že o tom, že zmocněnec žalobců měl zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku v rozhodné době, nemá pochyb, neboť tuto skutečnost žalovaný nezpochybnil.

40. Z citovaným ustanovení správního řádu a zákona o elektronických úkonech v souhrnu jednoznačně vyplývá, že žalovaný by mohl doručovat vyžádanou písemnost prostřednictvím provozovatele poštovních služeb teprve, pokud by nebylo možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.

41. Zákon o elektronických úkonech z působnosti tohoto zákona vyjímá pouze dokumenty obsahující utajované informace (§ 1 odst. 2 téhož zákona). Na všechny ostatní dokumenty se priorita doručování správními orgány do datové schránky vztahuje.

42. Situace, kdy nelze písemnost, resp. dokument, doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky fyzické osoby, upravuje právě citovaný § 17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech. Doručování do datové schránky fyzické osoby ze strany orgánu veřejné moci není možné, – má–li být doručováno veřejnou vyhláškou, – má–li být doručováno na místě, nebo – neumožňuje–li to povaha doručovaného dokumentu.

43. V daném případě nepřicházelo v úvahu doručování veřejnou vyhláškou, ani na místě. Proto zbývá posoudit to, zda povaha doručovaného dokumentu umožňovala jeho zaslání datovou zprávou do datové schránky. Žalovaný ve vyjádření k žalobě obhajuje svůj postup právě tím, že dokument (a celý správní spis) byl veden v listinné podobě, a proto bylo doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Krajský soud tuto argumentaci žalovaného chápe tak, že ten má za to, že elektronicky je povinen zasílat pouze dokumenty, které sám vede v elektronické podobě (tj. správní spis je veden v elektronické podobě). Uvedená argumentace je zcela lichá.

44. Při posuzování toho, zda je dokument takové povahy, která umožňuje jeho doručení do datové schránky, není rozhodné to, zda je ten který dokument a s ním související správní spis veden elektronicky nebo v listinné podobě. Rozhodná je povaha dokumentu samotného ve smyslu typu či formy dokumentu. Posuzuje se toliko to, zda se jedná o dokument, který je systém datových schránek schopen zpracovat a odeslat. Takový dokument musí být v podobě datové zprávy, a to ve formátu a velikosti, které stanoví vyhláška. Seznam přípustných formátů datové zprávy dodávané do datové schránky a maximální velikost datové zprávy upravuje vyhláška č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, ve znění pozdějších předpisů. Nebude–li dokument splňovat tyto požadavky, tj. nebude–li možno převést jej do datové zprávy ve formátu a velikosti požadované právním předpisem, bude jej nutno zaslat jiným způsobem.

45. To, zda povaha dokumentu umožňuje jeho zaslání datovou zprávou do datové schránky, je jistě na posouzení správního orgánu, který písemnost odesílá. Nicméně takové uvážení nemůže být podložené nesprávnými a nezákonnými argumenty jako v tomto případě. Žalovaný ostatně ani neuváděl, že by se jednalo o typ či formu dokumentu, který by nebylo možné převést do elektronické podoby, ať už z důvodu nedostatečné technologické výbavy žalovaného či z důvodu toho, že by se jednalo o formát či velikost datové zprávy, kterou by systém datových schránek nebyl schopen zpracovat.

46. V daném případě je spornou listinou rozhodnutí žalovaného o nařízení odstranění stavby ze dne 16. 9. 2024, čj. SU/5339/2020–10. Toto rozhodnutí čítá celkem čtyři strany textu a nevyplývá z něj, že by měl nějaké přílohy. Krajský soud zhodnotil, že u takového rozhodnutí rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že by nebylo lze jej zaslat datovou zprávou do datové schránky, a to ve formě stejnopisu opatřeného doložkou právní moci a vykonatelnosti.

47. Mimo jiné je třeba upozornit i na to, že dle rozdělovníku předmětného rozhodnutí bylo toto doručováno do datových schránek některých účastníků řízení, kteří jsou právnickými osobami či veřejnoprávními korporacemi. Z uvedeného je patrné, že elektronická verze předmětného rozhodnutí nepochybně vyhotovena byla a nic nebránilo jejímu rozeslání datovými zprávami příslušným adresátům. Doplnění doložky právní moci a vykonatelnosti na takový elektronický dokument z něj v žádném případě nečiní dokument, jehož povaha jej znemožňuje zaslat do datové schránky příjemce.

48. Krajský soud tak konstatuje, že předmětné rozhodnutí je dokumentem, jehož povaha umožňuje jeho doručení do datové schránky. Žalovaný se tedy dopustil pochybení, když ignoroval svou povinnost doručovat primárně prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta.

49. Argumentace žalovaného jeho dlouhodobou správní praxí je naprosto lichá. Jak vidno, dlouhodobá správní praxe žalovaného je rozporná se správním řádem i se zákonem o elektronických úkonech. Stejně tak názor žalovaného o tom, že vede–li se správní spis v listinné formě, tak doručování probíhá prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nemůže ve světle shora uvedeného obstát.

50. Popsaná chyba při doručování nemohla být zhojena ani tím, že bylo doručováno v listinné formě provozovatelem poštovních služeb. Tomu by tak mohlo být jedině v případě, kdy by zmocněnec žalobců písemnost osobně převzal a došlo by tak k materiálnímu doručení. V daném případě, jak vyplývá z nesporných tvrzení obou procesních stran, byla písemnost uložena na poště z důvodu nezastižení adresáta, nebyla na poště vyzvednuta, a proto byla následně vložena do domovní schránky zmocněnce žalobců. Tím však nedošlo k doručení písemnosti fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu, neboť judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila následující: „Pokud správní orgán účastníku řízení, který měl zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku podle § 3 a § 10 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nesprávně doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, je vyloučeno uplatnění fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu z roku 2004.“ (právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2013, čj. 4 As 6/2013–28). Dále se z tohoto rozsudku podává, že „se předpokládá, že každý je povinen zajistit si na adrese trvalého pobytu (adrese pro doručování) přebírání písemností zasílaných orgány veřejné moci a v opačném případě je povinen nést příslušné negativní následky včetně případné fikce doručení písemností, o kterých se případně adresát ve skutečnosti ani nedozvěděl. Pokud si však adresát zřídí datovou schránku, povinnost kontrolovat poštu na adrese trvalého pobytu (adrese pro doručování) zaniká, neboť je oprávněn spoléhat, že orgány veřejné moci v souladu se zákonem budou veškeré písemnosti doručovat do datové schránky. V takovém případě je tedy uplatnění fikce doručení podle příslušných procesních ustanovení (v případě správního řízení podle § 23 odst. 4 správního řádu) vyloučeno. (…) Pokud totiž žalovaný nepostupoval procesně správným způsobem při doručování, a nemohla se v důsledku toho uplatnit fikce doručení, leží důkazní břemeno ohledně skutečného doručení napadeného rozhodnutí na žalovaném, přičemž žalovaný žádné důkazy nepředložil.“ 51. Lze tak uzavřít, že nebylo žalovaným prokázáno, že by byl stejnopis předmětného rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti skutečně doručen zmocněnci žalobců. Dovolávání se fikce doručení písemnosti provozovatelem poštovních služeb, jak již bylo shrnuto shora, je ze strany žalovaného zcela nepřípadné.

52. Podle § 75 odst. 2 správního řádu platí, že na požádání účastníka opatří správní orgán prvního stupně doložkou právní moci nebo vykonatelnosti stejnopis rozhodnutí, který byl účastníkovi doručen.

53. Žalobci podali žádost o doručení stejnopisu rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky jejich zmocněnce. Toto výslovné požádání o doručení do datové schránky bylo navíc i nadbytečné, neboť, jak plyne z výkladu shora, byl žalovaný povinen doručovat zmocněnci žalobců do datové schránky přímo ze zákona. Ač žalobci žalovaného na jeho zákonnou povinnost ve své žádosti upozornili tím, že doručení do datové schránky zmocněnce výslovně požadovali, tak žalovaný jí přesto nedostál.

54. Podle § 69 odst. 3 správního řádu platí, že pokud se má rozhodnutí doručit elektronicky, vyhotoví úřední osoba, která za písemné vyhotovení rozhodnutí odpovídá, jeho elektronickou verzi. Toto ustanovení tedy žalovanému přímo ukládá nezbytnost vyhotovení elektronické verze dokumentu v situaci, kdy má být doručováno elektronicky. To je ve všech případech, kdy má být doručováno subjektu, který má zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku. Na naprostou prioritu doručování do datových schránek již krajský soud žalovaného upozornil shora. Z uvedeného ustanovení plyne, že žalovaný byl povinen vyhotovit elektronickou verzi dokumentu a tu opatřit doložkou právní moci a vykonatelnosti a tu zaslat datovou zprávou do datové schránky. K tomu, jak se to má učinit, se z komentářové literatury podává následující: „(…) bude–li účastník, kterému bylo doručeno rozhodnutí v písemné podobě o to žádat, opatří na žádost účastníka doložkou právní moci nebo vykonatelnosti i rozhodnutí vyhotovené v elektronické podobě, a to jako nový samostatný datový soubor obsahující rozhodnutí (nebo i jen výrok rozhodnutí), který bude podepsán kvalifikovaným elektronickým podpisem oprávněné osoby spolu s elektronickým časovým razítkem (srov. zejména § 5 a § 11 odst. 2 zák. o službách vytvářející důvěru v el. transakce).“ [KOPECKÝ, Martin, Josef STAŠA, Jana BALOUNOVÁ, Jan MALAST, Olga POUPEROVÁ, Pavel KOPECKÝ a Zuzana ADAMUSOVÁ. Správní řád: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025–2–19]. ASPI_ID KO500_p22004CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336–517X.].

55. Krajský soud doplňuje, že konverze listinného dokumentu s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti na elektronický dokument podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona o elektronických úkonech je také jednou z variant, jak vyhovět zákonné povinnosti podle § 19 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 17 zákona o elektronických úkonech primárně doručovat do datové schránky fyzické osoby. Pokud žalovaný zvolí postup spočívající v konverzi dokumentu, tak rozhodně nepůjde o postup rozporný s § 23 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, jak se obává žalovaný, neboť se bude jednat o konverzi provedenou pro výkon jeho působnosti. Působnost žalovaného zahrnuje vedení správního řízení a vyřizování s tím souvisejících žádostí účastníků řízení.

56. Krajský soud tak uzavírá, že žalovaný porušil § 17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech a § 19 odst. 1 a 2 a § 75 odst. 2 a § 69 odst. 3 správního řádu. Jeho postup při vyřizování žádosti žalobců a při doručování byl tudíž nezákonný.

57. Je nepochybné, že se žalovaný dopustil nezákonného zásahu podle § 82 s. ř. s., neboť svým jednáním, resp. nečinností (neprovedením úkonu) naplnil pojmové znaky nezákonného zásahu.

58. Shledaný nezákonný postup žalovaného byl totiž namířen přímo proti žalobcům (šlo o reakci na jejich žádost). Žalovaný porušením pravidel o doručování postupoval nezákonně. V důsledku toho je žádost žalobců stále nevyřízena. Tím žalovaný přímo zasáhl do veřejných subjektivních práv žalobců na doručování písemností v souladu se zákonem a na vyřízení jejich žádosti. Žalobci mají právní úpravou garantovanou prioritu doručování prostřednictvím veřejné datové sítě. Právní úprava totiž jednoznačně preferuje elektronickou komunikaci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 90/2010–95).

59. Dokud žalobci neobdrží předmětné rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti v souladu se zákonným postupem, je jim bráněno v aktivním uplatňování jejich práv. Žalobci zvažují podání návrhu na výkon předmětného rozhodnutí exekucí. Na tomto místě nemá jakýkoli význam polemika žalovaného o tom, že úvahy žalobců o exekuci jsou předčasné, neboť vlastník stavby dostal lhůtu k odstranění stavby v délce šesti měsíců od právní moci rozhodnutí. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 10. 2024. Prostým pohledem do kalendáře je zřejmé, že ke dni rozhodování soudu již uběhly více než čtyři měsíce ze stanovené lhůty k odstranění stavby a žalobci doposud od žalovaného požadované rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti neobdrželi.

60. K intenzitě nezákonného zásahu krajský soud vyzdvihuje skutečnost, že žalovaný flagrantně ignoruje již více než patnáct let platnou a účinnou právní úpravu upřednostňující elektronickou komunikaci před písemnou. Pokud žalovaný nerespektuje pravidla pro doručování a zaslal písemnost v listinné podobě, nutí navíc žalobce snášet administrativní zátěž spočívající v tom, že jsou nuceni vynakládat čas a finanční prostředky na konverzi listinného dokumentu do elektronické podoby. To krajský soud uvádí s výhradou vědomosti o tom, že předmětné rozhodnutí v listinné podobě nelze považovat za doručené žalobcům prostřednictvím jejich zmocněnce (viz body 50 a 51).

61. Na uvedených závěrech ničeho nemění ani to, že předmětné rozhodnutí o uložení odstranění stavby již bylo zřejmě splněno vlastníkem stavby dobrovolně v říjnu 2024 (viz předložené oznámení vlastníka stavby ze dne 15. 10. 2024). Předmětem tohoto řízení totiž nebylo dosažení odstranění stavby exekucí, nýbrž přinucení žalovaného k zákonnému postupu při doručování předmětné písemnosti do datové schránky zmocněnce žalobců.

V. Závěr a náklady řízení

62. Vzhledem ke všemu výše uvedenému rozhodl krajský soud výrokem I. o tom, že je zásah žalovaného byl nezákonný. Vzhledem k tomu, že nezákonný zásah žalovaného spočívající v nečinnosti (neprovedení úkonu) stále trvá, přikázal krajský soud žalovanému výrokem II. rozsudku, aby žalobcům doručil stejnopis rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 16. 9. 2024, čj. SU/5339/2020–10, s doložkou právní moci a vykonatelnosti prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky jejich zmocněnce. Způsob, jakým tak žalovaný učiní, je zcela na něm, ovšem musí se tak udát v souladu se správním řádem a zákonem o elektronických úkonech.

63. Lhůta ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena v délce třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to ve shodě se žalobním návrhem žalobců.

64. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšné žalobce, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč. Tuto částku náhrady nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobcům do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného III. Replika žalobců IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení