65 A 15/2025– 93

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci navrhovatelky: FCC České Budějovice, s.r.o. se sídlem Dolní 876/1, České Budějovice zast. Mgr. Tomášem Slabým, advokátem se sídlem Truhlářská 13–15, Praha 1 proti odpůrci: Město Lišov se sídlem tř. 5. května 139/156, Lišov zast. JUDr. Martinem Slobodníkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem U Rybníčku 553, Prachatice o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 11 územního plánu města Lišov, vydané usnesením zastupitelstva města Lišov č. 11/2024 ze dne 29. 4. 2024, které nabylo účinnosti dne 4. 6. 2024, takto:

Výrok

I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 11 územního plánu města Lišov, vydané usnesením zastupitelstva města Lišov č. 11/2024 ze dne 29. 4. 2024, se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 20 065,82 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Obsah návrhu

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu se navrhovatelka domáhá zrušení opatření obecné povahy – změny č. 11 územního plánu města Lišov, vydané usnesením zastupitelstva města Lišov č. 11/2024 ze dne 29. 4. 2024, které nabylo účinnosti dne 4. 6. 2024 (dále též jako „OOP“ či „změna č. 11“).

2. Navrhovatelka uvedla, že provozuje skládku odpadů Lišov (dále jen „skládka“), jež je umístěna mj. na pozemcích parc. č. 956/18 a 1023/3 v k. ú. Lišov, které jsou v jejím vlastnictví.

3. Navrhovatelka konstatuje, že do 4. 6. 2024 měly její pozemky dle grafické části územního plánu (účinného od 3. 8. 2017, který následně prošel deseti změnami) dvě vrstvy způsobu jejich využití: plocha technická infrastruktury (TI), jež umožňovala skládkování odpadu (stavby a zařízení pro nakládání s odpady a plochy pro sběr a ukládání odpadu) a plocha rekultivace (PR), jež umožňovala rekultivaci. V původní verzi územního plánu bylo uvedeno, že v Lišově se nachází skládka, že ukládání odpadu je řešeno v souladu s příslušnými právními předpisy, že po ukončení skládkování bude plocha rekultivována a že pro další rozšíření skládky je navržena plocha západně od stávající skládky; navrhovatelka odkazuje na str. 51 původní verze územního plánu. Navrhovatelka konstatuje, že původní verze územního plánu umožňovala využít pozemky jak pro skládkování, tak i pro rekultivaci [následná druhá fáze provozu skládky; § 37 odst. 3 a 4 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“)].

4. Dle navrhovatelky je od 4. 6. 2024 (po účinnosti napadené změny č. 11) pro pozemky parc. č. 956/18 a 1023/3 v k. ú. Lišov vymezena jen jedna grafická vrstva, a to plocha Smíšená nezastavěného území – rekultivace (MX), na které lze provádět pouze rekultivaci (str. 107 OOP), ale již ne skládkování.

5. Dle navrhovatelky došlo ke změně funkčního využití pozemků v jejím vlastnictví způsobem, který znemožňuje pokračovat v již realizovaném i připravovaném způsobu jejich využití. Navrhovatelka přitom dlouhodobě provozuje skládku a začala připravovat navýšení skládkové činnosti. Předmětem záměru „Skládka S–OO Lišov – IV. etapa výstavby těsněné skládky (dále též jako „záměr“) je pokračování skládkové činnosti v prostoru navazujícím na již existující provozovaný skládkový areál (umístění záměru zohledňuje existující infrastrukturu, dopravní obslužnost, inženýrské sítě, smluvní dodavatelské vztahy). Záměr tvoří funkční a plánované pokračování stávající skládky. Záměr právě prochází procesem EIA. Na přípravu podkladů navrhovatelka vynaložila finanční prostředky a záměr připravuje od roku 2021 (zápis z jednání z 15. 9. 2021 a studie proveditelnosti z června 2022). Projektová příprava započala ještě před účinností změny č. 11 územního plánu, a to již v dubnu 2024. Změna č. 11 územního plánu navrhovatelce znemožňuje na pozemcích další skládkování a znemožňuje tak i realizaci záměru. Takové omezení je podle navrhovatelky ve změně č. 11 stanoveno v rozporu s právními předpisy, přičemž jí znemožňuje pokračovat v dosavadním využívání, vč. plánovaných podnikatelských aktivit na vlastních pozemcích. V souvislosti se změnou č. 11 územního plánu došlo i k znehodnocení dříve vynaložených investic navrhovatelky na projektovou přípravu připravovaného záměru. Navrhovatelka má za to, že její hmotná práva byla změnou č. 11 zasažena bezprostředně a přímo, a to v rozsahu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a práva na podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Omezení možnosti využití pozemků výlučně na rekultivační činnosti neguje dosavadní hospodářské využití pozemků a popírá ekonomickou hodnotu pozemků pro navrhovatelku.

6. Změnu územního plánu nebylo možné předvídat, neboť změna využití funkčního využití pozemků neodpovídá schválenému zadání změny územního plánu. Změna č. 11 představuje zásah do legitimního očekávání navrhovatelky, že bude moci kontinuálně využívat svůj majetek v návaznosti na již existující stav a přijaté podnikatelské záměry.

7. Navrhovatelka předně namítá podstatný nesoulad změny č. 11 s jejím zadáním. Dle zadání změny územního plánu ze dne 20. 3. 2023, které schválilo zastupitelstvo měla změna územního plánu řešit pouze převedení územního plánu do nového datového standardu pro tvorbu územních plánů. Změna č. 11 byla schválena zastupitelstvem dne 29. 4. 2024, přičemž ze zápisu z jednání zastupitelstva se podává, že se změna omezuje na tzv. standardizaci. Uvedené se podává i z odůvodnění změny č.

11. Změna č. 11 měla řešit pouze jiné grafické znázornění územního plánu, jiné pojmenování ploch s rozdílným využitím, jiné pojmenování koridorů atd. Převod do jednotného standardu však neměl představovat změny způsobu využití ploch nebo jiné věcné změny zasahující do práv vlastníků pozemků a staveb v řešeném území.

8. Přesto však v rozporu se zadáním došlo ke změně věcné, a to ke změně způsobu využití pozemků ve vlastnictví navrhovatelky z původní možnosti skládkování a rekultivace na pouhou možnost rekultivace. Tato změna není nikterak odůvodněna. Naopak se v odůvodnění změny č. 11 uvádí, že úpravou nedochází ke změně podstaty způsobů využití ploch. V předmětu regulace dle zadání změny územního plánu mohou nastat určité dílčí odchylky, není však dle navrhovatelky přípustné, aby oproti zadání byla v průběhu procesu změny OOP do návrhu doplněna zcela nová řešení nebo výrazně rozšířen regulační zásah mimo rámec zadání. V této souvislosti navrhovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2023, čj. 5 As 279/2021–30. Navrhovatelka konstatuje, že změna územního plánu zaměřená dle zadání výhradně na jeden účel (zde převedení do jednotného standardu) nemůže být dodatečně rozšířena o další regulace (zde změna využití pozemků), aniž by to bylo schváleno v zadání. Změna č. 11 nezákonně podstatně překročila meze svého zadání a je proto rozporná se zákonem.

9. Navrhovatelka dále namítá nepřezkoumatelnost změny č.

11. Navrhovatelka je toho názoru, že odchýlení se odpůrce od zadání změny územního plánu by muselo odůvodněné. Navrhovatelka odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2024, čj. 67 A 1/2024–64, který zrušil územní plán obce Rozdrojovice pro nedostatečné odůvodnění některých přijatých řešení v rozporu se zadáním. Dle soudu sice byla změna územního plánu oproti zadání přípustná, avšak postrádala řádné odůvodnění. Krajský soud zrušil opatření obecné povahy pro nepřezkoumatelnost, a to i přes to, že dotčení vlastníci nepodali v rámci procesu změny OOP námitky.

10. Odchylka mezi zadáním a finální podobou územního plánu, pokud je přípustná, musí být transparentně odůvodněna již v procesu přijímání územního plánu, ideálně přímo v textové části OOP. Při absenci zdůvodnění je znemožněn přezkum racionálnosti postupu obce. Soudy potom nemohou zhodnotit, zda změna byla řádně projednána a zdůvodněna. Zvláště významná je povinnost řádného zdůvodnění změny funkčního využití konkrétní plochy v územním plánu. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, čj. 1 As 177/2019–23, je nezbytné zásadní funkční změny, které se dotýkají vlastnických práv subjektů v územních plánech, odůvodnit přesně, jasně, určitě a srozumitelně, aby nebylo možné mluvit o zneužití práva a svévoli.

11. Změna č. 11 OOP podle navrhovatelky neobsahuje žádné odůvodnění, proč oproti zadání řešila způsob využití pozemků navrhovatelky, proč omezila způsob využití pozemků navrhovatelky pouze na rekultivaci a proč možnost skládkování oproti původní verzi OOP vyloučila.

12. Navrhovatelka dále namítá nerespektování principu kontinuity územního plánování. Na předmětných pozemcích navrhovatelka provozuje více než 25 let skládku, přičemž územní plán po celou dobu skládkování na daných plochách umožňoval. Navrhovatelka v dobré víře v další kontinuitu územního plánu začala připravovat záměr navýšení skládkové činnosti a již vynaložila značné finanční prostředky na přípravu dokumentace (EIA). Změna č. 11 OOP znamená zásah do legitimního očekávání navrhovatelky, že v lokalitě bude moci pokračovat v dlouhodobě zavedeném způsobu využívání svého majetku. Takový zásah musí být dle judikatury přiměřený a řádně odůvodněný. Navrhovatelka odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, čj. 50 A 17/2017–63, v němž krajský soud zdůraznil nutnost respektovat princip kontinuity a že změny musí být odůvodněny relevantními změnami okolností nebo závažným veřejným zájmem. Názor krajského soudu v odkazované věci potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29.1. 2020, čj. 9 As 171/2018–50. Aby zásah do kontinuity územního plánu obstál, musel by být podložen přesvědčivými důvody, které odpovídají reálnému uspořádání v území a dokládají jeho účelnost. Změna č. 11 OOP je dle navrhovatelky v rozporu s judikaturou neodůvodněná a neodpovídá reálnému uspořádání území. Změna OOP neodůvodněně nerespektuje princip kontinuity územního plánování, vykazuje znak svévole a nepřiměřeného zásahu do vlastnického práva navrhovatelky. Znemožnění skládkování má přitom dopad nejen na navrhovatelku, nýbrž i na koncepci nakládání s odpady pro celou řadu obcí.

13. Navrhovatelka dále namítá nesprávné zahrnutí předmětných pozemků do nezastavitelných ploch. Změna č. 11 OOP nově zařadila předmětné pozemky do ploch „Smíšené nezastavěné území – rekultivace (MX)“. Podle navrhovatelky je toto v rozporu s § 17 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Dle tohoto ustanovení vyhlášky nelze jakékoliv pozemky určené pro skládkové těleso bez dalšího zařadit mezi plochy smíšené nezastavěného území. Tento typ ploch je určen především pro území, které není účelné dále členit z důvodu jeho přírodního charakteru či potřeby ochrany.

14. Skládka je technické zařízení výrazně zasahující do krajinného prostředí, jež svým charakterem neodpovídá funkčnímu určení typickému pro smíšené nezastavěné území. Důkazem je i to, že dle původní verze OOP byla skládka na předmětných pozemcích zahrnována do zastavěného území jako plocha technické infrastruktury (TI). Dle odůvodnění změny č. 11 (tabulka) měly být původní plochy technické infrastruktury (TI) zařazeny do ploch technická infrastruktura všeobecná (TU). Dále z odůvodnění OOP plyne, že jako plochy „Smíšené nezastavené území – rekultivace (MX)“ jsou vymezovány plochy namísto původních ploch smíšených nezastaveného území (NS); do nich však předmětné pozemky nebyly v původní verzi OOP zařazeny.

15. Navrhovatelka konstatuje, že podle odůvodnění nové verze OOP ani podle vyhlášky č. 501/2006 Sb. nelze pozemky, na nichž je skládka, zařadit do ploch smíšeného nezastavěného území. Změna č. 11 OOP měla podle svého zadání ve vztahu k předmětným pozemkům pouze převést dosavadní plochy TI na plochy TU a nad nimi překryvnou funkcí vyznačit plochu asanace uvádějící povinnost rekultivace po ukončení skládkování. Uvedené by odpovídalo zadání změny OOP (standardizace) a kapitole k) komplexní zdůvodnění přijatého řešení a v ní uvedené tabulce.

16. Navrhovatelka dále namítá nerespektování reálného stavu území a nerespektování zákona o odpadech. Na pozemcích již po desítky let reálně funguje zařízení na odstraňování odpadu – skládka. Původní verze územního plánu tento dlouhodobý a stabilizovaný stav reflektovala vymezením plochy technické infrastruktury – TI a překryvnou funkcí rekultivace. Textová část původního územního plánu zohledňovala to, že rekultivace může nastat až po faktickém ukončení skládkování. Původní územní plán vycházel z reálného stavu a zohledňoval současné využití území i budoucí využití po ukončení činnosti – rekultivaci a asanaci. To odpovídá znění § 37 odst. 3 a 4 zákona o odpadech (provoz skládek je rozdělen na dvě fáze – skládkování a rekultivace).

17. Změna č. 11 územního plánu tuto logiku opouští, kdy bez zohlednění reálného stavu rovnou na pozemcích vymezuje plochu smíšenou nezastavěného území – rekultivace. Tímto způsobem je ignorována a de facto vyloučena samotná existence skládky, a to i přesto, že k jejímu faktickému ani právnímu ukončení dosud nedošlo. Změna č. 11 nerespektuje stávající stav a současně vytváří právní nejistotu, která může vést ke kolizi s platnými rozhodnutími a povoleními vydanými pro provoz skládky. Změna č. 11 navíc nelogicky rozděluje areál skládky na dvě části, přičemž na předmětných pozemcích je umožněna pouze rekultivace, zatímco na sousedních parcelách se skládkování i nadále připouští. Úprava využití území je nekoherentní a diskriminační, neboť bez jakéhokoliv objektivního důvodu stanoví odlišný režim pro sousedící a funkčně propojené pozemky. Výsledkem je nesystémové a účelové omezení práv navrhovatele. Navrhovatelka k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2022, čj. 5 As 300/2010–81, a dovozuje nezákonnost OOP z výše popsaných důvodů 18. Závěrem navrhovatelka namítá nesoulad grafické a textové části OOP. V textové části OOP je totiž uvedeno, že se v Lišově nachází skládka komunálního odpadu podle zákon o odpadech kategorie S–OO, že ukládání odpadu je řešeno v souladu s příslušnými právními předpisy a že po ukončení skládkování bude plocha rekultivována. Současně je uvedeno, že pro další rozšíření skládky je navržena plocha západně od stávajícího tělesa skládky. Ačkoliv však textová část uvažuje o pokračujícím skládkování a budoucím rozšíření skládky, grafická část ovšem tuto činnost vylučuje, neboť pozemky jsou zařazeny výlučně do plochy „Smíšené nezastavěného území – rekultivace (MX)“. Tato funkce přitom umožňuje pouze rekultivační zásahy, nikoliv činnost zařízení pro nakládání s odpady. Z toho důvodu je zde dán vnitřní rozpor mezi deklarovaným obsahem a faktickými důsledky změny č.

11. Grafická část fakticky znemožňuje realizaci toho, co textová část připouští.

19. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu přitom textová a grafická část územně plánovací dokumentace musí být ve vzájemném souladu. Rozpor mezi nimi zakládá nejistotu pro další rozvoj území a je důvodem pro zrušení územního plánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2010, čj. 2 Ao 1/2009–74). Nesoulad textové a grafické části OOP způsobuje podle názoru navrhovatelky jeho nezákonnost.

20. Navrhovatelka navrhla zrušení změny č. 11 územního plánu odpůrce v celém rozsahu.

II. Vyjádření odpůrce

21. Odpůrce uvádí, že změnou č. 11 došlo výlučně k převedení územního plánu do nového datového standardu a nebyla provedena změna podstaty způsobů využití ploch a ani nedošlo ke změně koncepce územního plánu; to vyplývá ze zadání i z odůvodnění OOP. Odpůrce považuje argumentaci navrhovatelky za nepřiléhavou a nedůvodnou.

22. Způsoby využití pozemků jsou stále shodné. Původní plocha TI je shodná s nově označenou plochou TU – obojí umožňuje umístění plochy pro sběr a ukládání odpadů. Původní plocha PR.

1. L je shodná s nově označenou plochou K.8 – není umožněno umístění plochy pro sběr a ukládání odpadů. Odpůrce odkazuje na vyjádření zpracovatele D. a na vyjádření pořizovatele B. Odpůrce uvádí, že původní plocha PR.

1. L nikdy neumožňovala a stále nyní jako nová plocha K.8 neumožňuje umístění plochy pro sběr a ukládání odpadů. Způsob využití předmětných pozemků je po změně č. 11 shodný se stavem územního plánu po změně č. 10.

23. Dle odpůrce pokud nedošlo ke změně využití předmětných pozemků, nemohlo dojít ani k jejich nesprávnému zahrnutí do nezastavitelné plochy, ani nemohlo dojít k nerespektování skutečného stavu území a kontinuity územního plánování v území a nemohlo dojít ani k rozporu mezi grafickou a textovou částí územního plánu.

24. Podle názoru odpůrce by příp. zrušení změny č. 11 soudem mělo po více než roce od její účinnosti zásadní dopad do právní jistoty a znamenalo by narušení stability systému územního plánování.

25. Podání správní žaloby považuje odpůrce za zjevné zneužití práva, které podle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nepožívá právní ochrany. Odpůrce odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a namítá jednání navrhovatelky, které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu.

26. Podle odpůrce by i v případě zrušení změny č. 11 krajským soudem nedosáhla navrhovatelka svého cíle, neboť ani podle znění územního plánu po změně č. 10 by nebylo možné umístění plochy pro sběr a ukládání odpadů na dřívější plochu PR.

1. L; to bylo možné pouze na plochách TI a TI.

1. L. Jinými slovy řečeno, dle názoru odpůrce by i v případě zrušení změny č. 11 zůstal způsob využití předmětných pozemků stejný.

27. Odpůrce dále konstatoval, že navrhovatelka měla v případě nesouhlasu se změnou č. 11 vystupovat aktivně již během veřejného řízení a uplatnit své námitky; to však neučinila. Navrhovatelka nepostupovala v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt.

28. Odpůrce uzavřel, že žádný vlastník pozemku nemá právní nárok na konkrétní podobu územního plánu či zařazení pozemku do určitého způsobu využití.

29. Součástí vyjádření odpůrce bylo vyjádření pořizovatele změny č. 11, a to Ing. arch Bočka z 5. 6. 2025. Pořizovatel změny č. 11 provedl srovnání plochy před a po změně OOP a konstatoval, že na ploše v krajině K.8, dříve na ploše PR.

1. L, není a nebylo možné realizovat stavbu a objekty pro sběr a ukládání odpadů ani na základě předchozí verze územního plánu, ani po změně č. 11.

30. Součástí vyjádření odpůrce bylo též vyjádření zpracovatele změny č. 11 Ing. arch Daňka ze dne 18. 6. 2025. Zpracovatel změny č. 11 provedl srovnání plochy před a po změně OOP a konstatoval, že převedením dokumentace do jednotného standardu nedošlo ke změně koncepce, ani ke změně funkčního využití.

III. Procesní postup soudu

31. Vzhledem k tomu, že ve věci probíhalo přezkumné řízení zahájené na podnět navrhovatelky, přerušil krajský soud řízení usnesením ze dne 15. 7. 2025, čj. 65 A 15/2025–54.

32. Přezkumné řízení bylo usnesením Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 11. 8. 2025, čj. KUJCK 94057/2025, zastaveno z důvodu uplynutí patnáctiměsíční lhůty ode dne, kdy změna č. 11 nabyla účinnosti (zřejmě došlo k písařské chybě; správné datum vydání usnesení mělo být zřejmě 11. 9. 2025 – patnáctiměsíční lhůta uplynula teprve dne 4. 9. 2025). Spisový materiál byl zdejšímu soudu předán dne 30. 9. 2025.

33. Usnesením ze dne 6. 10. 2025, čj. 65 A 15/2025–65, pokračoval zdejší soud v řízení.

IV. Reakce odpůrce

34. Krajský soud dne 9. 10. 2025 obdržel reakci odpůrce na výsledek přezkumného řízení. Odpůrce především poukázal na to, že krajský úřad neshledal žádnou nezákonnost v procesu pořizování změny územního plánu. Krajský úřad konstatoval, že došlo k převodu územního plánu do jednotného standardu, přičemž způsob využití předmětných pozemků před a po změně č. 11 zůstal totožný.

35. Odpůrce doplnil, že navrhovatelka se nesprávně domnívala, že za doby platnosti původního územního plánu mohla dle svého uvážení užívat pozemky dle obou ploch s rozdílným způsobem využití, avšak navrhovatelka nikdy nezískala povolení skládkování na předmětných pozemcích, které by její výklad územního plánu potvrdilo.

36. Odpůrce tak uzavírá, že se změnou č. 11 není spojen zásah do vlastnického práva navrhovatelky a že nedošlo ke znehodnocení pozemků v jejím vlastnictví z důvodu změny podstaty způsobu využití předmětných pozemků, neboť ve skutečnosti k žádné takové změně nedošlo.

V. Reakce navrhovatelky

37. Navrhovatelka oponuje právním závěrům krajského úřadu v usnesení o zastavení přezkumného řízení. Vyjádřené právní názory považuje za rozporné s § 3 odst. 2 písm. a) a § 3 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Dle navrhovatelky je vyloučena kumulace ploch s rozdílným způsobem využití. Existence dvou vzájemně se překrývajících ploch s rozdílným způsobem využití (TI a PR) je v rozporu s požadavkem na nerozporné stanovení činností a požadavků na uspořádání a využívání území. K tomu odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, čj. 41 A 9/2024–49. Navrhovatelka též odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2025, čj. 7 As 224/2024–35, podle něhož vymezení stabilizované plochy nelze chápat jako stav podle předchozího územního plánu, nýbrž jako stav současný. Stabilizovaná plocha technické infrastruktury TI měla podle navrhovatelky nepochybně vliv na rozhodování v území. V původní verzi územního plánu (před změnou č. 11) byly nezákonným způsobem současně upraveny na totožné ploše jak plochy stabilizované (TI), tak plochy změnové (rekultivace), přičemž obě byly závazné pro rozhodování v území. Navrhovatelka připouští, že takový stav byl zcela zřejmě nezákonný a pro adresáty veřejné správy zcela nesrozumitelný.

38. Navrhovatelka zopakovala, že spatřuje rozpor mezi textovou a grafickou částí územního plánu. Navrhovatelka setrvává na tom, že územní plán před změnou č. 11 umožňoval další rozšíření skládky na pozemcích v jejím vlastnictví, neboť na nich byla zanesena stabilizovaná plocha technické infrastruktury (TI).

39. Odstranění nezákonného vymezení grafické části původní verze OOP spočívajícího v překryvu dvou ploch s rozdílným způsobem využití a rozporu mezi grafickou a textovou částí původní verze OOP vyžadovalo dle navrhovatelky věcnou změnu územního plánu a její řádné odůvodnění. K tomu však nedošlo. Pokud nový kontrolní nástroj neumožňuje při standardizaci zobrazení dvou vzájemně se překrývajících ploch s rozdílným způsobem využití, tak bylo nutno provést věcnou změnu původní verze OOP.

40. K vyjádření odpůrce navrhovatelka konstatuje, že nereaguje na jádro návrhu a že je vnitřně rozporné. Dle navrhovatelky sám odpůrce implicitně potvrzuje, že předmětem změny č. 11 nebylo jen převedení územního plánu do jednotného standardu, ale rovněž i změna způsobu využití ploch, vč. ploch ve vlastnictví navrhovatelky.

41. Navrhovatelka dále konstatovala, že podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy v zákonné lhůtě nemůže být zjevným zneužitím práva, jak tvrdí odpůrce. Odpůrcem uváděná ustanovení občanského zákoníku nelze navíc v tomto typu řízení použít.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

42. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

43. Krajský soud rozhodl při jednání dne 13. 11. 2025. Obě procesní strany setrvaly na svých stanoviscích. Krajský soud provedl k důkazu navrhovatelkou předložené listiny, a sice zápis z jednání ze dne 15. 9. 2021 a Technickou zprávu s popisem záměru z června 2022 „Skládka S–OO Lišov IV. etapa výstavby těsněné skládky“ (dále jen „technická zpráva“) a fakturu.

44. Návrh není důvodný. VI.A Aktivní legitimace 45. Nejprve se zdejší soud zabýval přípustností návrhu a splněním dalších podmínek řízení. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech v důsledku opatření obecné povahy. To, zda je navrhovatel skutečně na svých právech dotčen, závisí na skutkových okolnostech konkrétního případu (shodně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS), jde však již o otázku věcného posouzení důvodnosti návrhu.

46. Pokud jde o navrhovatelku v tomto řízení je z hlediska její aktivní legitimace zjevná potencialita zásahu do jejích veřejných subjektivních práv, neboť v návrhu tvrdí dotčení na svých právech napadeným OOP, a to v rozsahu pozemků v jejím vlastnictví, konkrétně parc. č. 956/18 a 1023/3 v k. ú. Lišov. VI.B Základní východiska soudního přezkumu 47. Pokud jde o východiska, z nichž zdejší soud při posouzení důvodnosti návrhu vycházel, tak předně je třeba uvést, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS, vyplývá pět kroků, v rámci nichž soud při přezkumu opatření obecné povahy postupuje. „Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§ 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.) spočívá v pěti krocích; za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.“ 48. Krajský soud přitom při přezkumu postupuje od prvého kroku k dalším s tím, že pokud u některého z kroků algoritmu shledá důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, aplikací dalších kroků se již věcně nezabývá. Tzv. algoritmus přezkumu opatření obecné povahy však byl modifikován novelizací s. ř. s. provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jež zakotvila vázanost soudu rozsahem a důvody návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Z hlediska systematiky přezkumu opatření obecné povahy v rozsahu návrhových bodů však uvedený algoritmus, vč. posloupnosti jeho kroků, zůstává použitelný. Jinými slovy řečeno, krajský soud postupuje při aplikaci algoritmu přezkumu tak, aby nevybočil z mezí návrhových bodů.

49. V nyní projednávané věci se návrhové body navrhovatelky týkaly především třetího kroku algoritmu (zákonnost postupu při vydávání OOP, tj. soulad s procesním právem) a dále čtvrtého kroku algoritmu (zákonnosti a přezkoumatelnosti samotného obsahu opatření obecné povahy z pohledu hmotně–právního).

50. Krajský soud obecně předesílá, že ve schváleném územním plánu a jeho změnách se projevuje zájem obce na rozvoji území, který v sobě nutně zahrnuje i sumu soukromých zájmů obyvatel obce, kupř. na zachování prostředí, v němž žijí (a tím i uchování hodnoty nemovitostí v jejich vlastnictví), v relaci k zalidněnosti, zastavitelnosti obce, krajinnému rázu, životnímu prostředí atd., a to vyjádřených skrze jimi volené zastupitele. Ostatně stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování je součástí legitimního rozhodnutí zastupitelstva obce, které plně spadá do samostatné působnosti obce, do níž správní soudy mohou zasahovat pouze minimálně (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 2833/19, či nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 709/19). Úlohou soudu v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování a před nedodržením zákonných mantinelů, nikoliv však územní plány dotvářet či měnit. Ke zrušení územního plánu či jeho změny by měl proto soud přistoupit výlučně tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost pořízení a vydání územního plánu. Územní plán je svou povahou dlouhodobý koncepční dokument obce sloužící k usměrňování jejího územního rozvoje, který je právně závazný. Územní plán omezuje vlastníka nemovitostí v takto určených plochách v jeho právu užívat nemovitost jiným než stanoveným způsobem.

51. Územní plán města Lišov a jeho změny jsou zveřejněny na webu https://www.lisov.cz/uzemni–plan–mesta–lisov/ds–1063/p1=1142. Krajský soud ve věci vycházel z takto zveřejněných dat a ze spisu předloženého odpůrcem. Územní plány a jejich změny vydané formou opatření obecné povahy mají povahu správního aktu na pomezí normativního (abstraktního) správního aktu a individuálního (konkrétního) správního aktu „s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS). Z důvodu normativního charakteru opatření obecné povahy je nutno jej pojímat jako právní regulaci poměrů v území, která je obecně závazná. Právní regulace obsažená v územních plánech je otázkou právní, která není předmětem dokazování. VI.C Dotčení navrhovatelky na veřejných subjektivních právech 52. V dané věci je podstatné, že předmět změny č. 11 územního plánu byl vymezen tímto rozsahem: převedení územního plán do nového datového standardu pro tvorbu územních plánů, tzv. „standardizace“. Tento předmět a obsah změny č. 11 byl schválen usnesením zastupitelstva dne 20. 3. 2023. Dne 2. 11. 2025 se uskutečnilo veřejné projednání návrhu změny č. 11 s tím, že bylo zdůrazněno, že změna nebude znamenat věcné změny ve vymezení jednotlivých ploch s rozdílným způsobem využití, ať již se jedná o plochy stabilizované nebo změnové. Navrhovatelka v procesu pořizování změn OOP nepodala námitky.

53. Důvodem pro změnu č. 11 územního plánu byla jeho standardizace, tj. převedení územního plánu do jednotného standardu. To obecně navozuje dojem, že se reálná změna územního plánu dotýká všech pozemků a ploch v celém správním území obce. Taková změna je však ve většině případů pouze domnělá, neboť převedení územního plánu podle pravidel pro jednotný standard znamená uvedení územního plánu do jisté jednotné formy a struktury tak, aby byla postupně zajištěna jednotnost formy územních plánů napříč Českou republikou, a to jistě mj. pro jejich lepší přehlednost a uživatelskou přívětivost. Je ovšem třeba konstatovat, že byl–li územní plán převáděn do jednotného standardu územního plánu, byl touto „změnou“ de facto zasažen celý správní obvod odpůrce.

54. Při převodu územního plánu do jednotného standardu se může měnit formální označení ploch s rozdílným způsobem využití, mohou se podrobněji členit plochy s rozdílným způsobem využití, může se měnit formální grafické označení ploch (např. změna barvy). Jak vidno, převedení územního plánu do jednotného standardu je především záležitostí formální. Při převodu územního plánu do jednotného standardu nedochází zpravidla k věcné změně stanovené regulace (např. stanovených podmínek přípustného využití, prostorového uspořádání apod.), tj. nedochází ke změně obsahové. Jinými slovy řečeno, převedení územního plánu do jednotného standardu se týká především formální stránky územně plánovací dokumentace, nikoliv stránky materiální.

55. Krajský soud je nyní povinen se zabývat tím, zda pozemky navrhovatelky, které měly být dotčeny pouze převodem do jednotného standardu (viz předmět změny č. 11), byly dotčeny nějakou materiální změnou, která by zakládala skutečné dotčení veřejných subjektivních práv v neprospěch navrhovatelky, od něhož by teprve bylo možné odvíjet případnou důvodnost návrhu.

56. Krajský soud tedy posoudil stav regulace v území ve vztahu k pozemkům navrhovatelky bezprostředně před a po změně č.

11. Mezi stranami je sporná plocha, která byla před změnou č. 11 označena jako plocha PR.

1. L a která je po změně č. 11 označena jako plocha K.8 – MX. VI.C.1 Stav regulace v lokalitě skládky po změně č. 1, 2, 3–8 a 10 územního plánu ve vztahu ke sporné ploše (pozemky navrhovatelky parc č. 956/18 a 1023/3 v k. ú. Lišov)

57. Územní plán po změně č. 1, 2, 3–8 a 10 nabyl účinnosti dne 20. 1. 2023. Krajský soud vycházel z úplného znění, zveřejněného na webových stránkách odpůrce. Pouze se doplňuje, že změna č. 9 se věci nikterak netýkala a nabyla účinnosti až dne 4. 6. 2024.

58. V územním plánu před změnou č. 11 byly v předmětné lokalitě vymezeny dvě plochy TI (stabilizované), dále pak plocha PR.

1. L a plocha TI.

1. L (plocha změn technické infrastruktury – modré čtverečkování). Dle koordinačního výkresu je jako skládka označena pouze plocha PR.

1. L a jižně přilehlá plocha TI (vyznačeno tenkým šedým vodorovným šrafováním).

59. Dle výkresu základního členění je plocha PR.

1. L ohraničena souvislou tenkou červenou čarou, což dle legendy znamená, že se jedná o hranici ploch se změnou využití. Zastavitelné plochy se vyznačují tlustou červenou čerchovanou čarou se dvěma čárkami, což je případ pouze plochy TI.

1. L západně od plochy PR.

1. L. Tlustou černou čerchovanou čarou se dvěma čárkami se označují hranice zastavěného území ke dni 1. 1. 2017 (obě stabilizované plochy TI, jižně i západně od plochy PR.

1. L). [OBRÁZEK]

60. Graficky byla plocha PR.

1. L na hlavním výkresu (výřez na obrázku výše) znázorněna následovně: plocha byla ohraničena souvislou červenou čarou, na tmavomodrém podkladu, s vyznačením další vrstvy v podobě zelených šestiúhelníků. Z legendy hlavního výkresu plyne, že souvislou červenou čarou jsou vyznačeny hranice ploch změn využití území. Dále z legendy plyne, že tmavomodrá barva se užívala pro vyznačení plochy TI, a to jako plochy stabilizované. Plocha PR.

1. L je dále dle legendy plocha změn, a to plocha rekultivace (zelené šestiúhelníky).

61. Obě plochy TI přiléhající k ploše PR.

1. L jsou vymezeny tmavomodrou barvou a jsou ohraničeny tlustou černou čerchovanou čarou se dvěma čárkami, která vymezuje hranice zastavěného území ke dni 1. 1. 2017. Hranice zastavitelných ploch se vyznačuje tlustou červenou čerchovanou čarou se dvěma čárkami. Takto je ohraničena plocha TI.

1. L, která přiléhá ze západní strany k ploše PR.

1. L.

62. Na str. 5 výrokové části (úplného znění po změnách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 10) se konstatuje členění ploch s rozdílným způsobem využití, které jsou vedeny jako zastavitelné včetně ploch přestavby. V rámci tohoto členění jsou mj. uvedeny plochy TI; plochy PR nejsou uvedeny ve výčtu zastavitelných ploch.

63. V rámci kapitoly Výčet navržených zastavitelných ploch, ploch přestavby a navržených ploch systému sídelní zeleně se na str. 32 výrokové části (úplného znění po změnách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 10) uvádí, že plocha PR.

1. L je v rámci svého funkčního využití vymezena jako plocha rekultivace. Plocha TI.

1. L je na str. 30 svým funkčním využitím vymezena jako plocha technické infrastruktury.

64. Z výrokové části územního plánu po změně č. 10 (úplného znění po změnách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 10) plyne regulace pro plochy technické infrastruktury (TI). Regulace byla stanovena takto: Hlavní využití: Plochy určené k umisťování technických zařízení nezbytných k technické a dopravní obsluze území – zejména pozemky vedení, staveb a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovodů, vodojemů, kanalizace, čistíren odpadních vod, staveb a zařízení pro nakládání s odpady apod. Přípustné využití: Plochy pro technické služby a jejich zázemí, energetická zařízení, technologie čerpání vod, technické a provozní zázemí a zařízení infrastruktury cestovního ruchu. Přípustné je využití pro stavby související dopravní infrastruktury, plochy pro sběr a ukládání odpadů, požární ochranu, hospodářské objekty, hospodářské plochy obce apod. Plochy zeleně přírodního charakteru, ochranné a izolační zeleně nebo zeleně areálů. Nepřípustné funkce: Všechny ostatní výše neuvedené funkce a činnosti, stavby a činnosti, které by byly v rozporu s bezpečností a provozem hlavního využití vymezené plochy. Podmínky prostorového uspořádání: Nestanovují se.

65. Z výrokové části územního plánu po změně č. 10 (úplného znění po změnách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 10) plyne regulace pro plochy rekultivace (PR). Regulace byla stanovena takto: Hlavní využití: Území určená pro realizaci zásahů, které mají zahladit nežádoucí antropogenní zásahy do krajiny, obnovit přírodní prostředí, odstranit následky nevhodných lidských činností a uvést do takové podoby, která je využitelná pro potřeby člověka, a zároveň je v souladu se zásadami ochrany životního prostředí. Využití rekultivované plochy je pro zemědělské a lesnické účely, ozelenění travním porostem a dřevinami, případně parkové, rekreační či sportovní využití. Přípustné využití: Plochy pro technické služby a jejich zázemí, energetická zařízení, technologie čerpání vod, odplynění, čerpací stanice plynu, technické a provozní zázemí a zařízení přímo související s hlavním využitím. Přípustné jsou plochy dopravní infrastruktury nezbytné k obsluze území, plochy pro požární ochranu, hospodářské objekty, hospodářské plochy obce apod. Plochy zeleně přírodního charakteru, ochranné a izolační zeleně nebo zeleně areálů. Nepřípustné využití: Všechny ostatní výše neuvedené využití stavby a činnosti, které by byly v rozporu s bezpečností a provozem hlavního a přípustného využití vymezené plochy. Podmínky prostorového uspořádání: Nestanovují se.

66. K nakládání s odpady se na str. 51 výrokové části (úplného znění po změnách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 10) uvádí: „V Lišově se nachází skládka komunálního odpadu podle Zákona o odpadech kategorie S–OO. Provozovna zabezpečuje pronájem velkoobjemových kontejnerů a nakládání s velkoobjemovým odpadem. V areálu je hala pro třídění odpadu, sběrný dvůr a sklad nebezpečného odpadu. Ukládání odpadů je řešeno v souladu s příslušnými platnými právními předpisy. Nakládání s odpady je ve správním území řešeno ukládáním tuhého komunálního odpadu do popelnic a centrálním svozem na řízenou skládku. Zároveň město organizuje třídění PDO přímo na svém území. V městě Lišov je sběrný dvůr a kompostárna sloužící pro občany s trvalým bydlištěm v Lišově a jeho místních částech v areálu skládky. A.S.A Č. Budějovice, do kterého je možné odkládat odpady včetně objemných, nebezpečných či stavebních materiálů dle schváleného Provozního řádu skládky. A.S.A. Č. Budějovice. Po ukončení skládkování bude plocha rekultivována. Pro další rozšíření skládky je navržena plocha západně od stávajícího tělesa skládky.“ VI.C.2 Stav regulace v lokalitě skládky po změně č. 11 územního plánu ve vztahu ke sporné ploše (pozemky navrhovatelky parc č. 956/18 a 1023/3 v k. ú. Lišov)

67. V územním plánu po změně č. 11 byly v předmětné lokalitě skládky vymezeny tři plochy TU (dvě stabilizované, jedna jako plocha změn Z.37 – TU) a dále plocha K.8 – MX.

68. Dle výkresu základního členění je plocha K.8 – MX ohraničena černou tečkovanou čarou a je vymezena světle zelenou barvou. Dle legendy je takto označena plocha změny v krajině. Dvě menší plochy TU (jižně a západně od plochy K.8 – MX) jsou ohraničeny tlustou modrou čarou a vymezeny šedou barvou, což podle legendy znamená označení zastavěného území. Plocha Z.37 – TU je ohraničena černou tečkovanou čarou a je vymezena růžovou barvou, což dle legendy znamená, že se jedná o zastavitelnou plochu. [OBRÁZEK]

69. V hlavním výkresu (výřez na obrázku výše) je plocha K.8 – MX znázorněna následovně: plocha je ohraničena černou tečkovanou čarou a vymezena světle zelenou barvou šrafovanou vodorovnými a svislými liniemi bílé barvy. Z legendy hlavního výkresu plyne, že plocha K.8 – MX je plocha změn smíšeného nezastavěného území určená pro rekultivaci. Dále dle legendy černá tečkovaná čára v souvislosti s označením plochy písmenem K znamená označení změny v krajině.

70. Obě menší plochy TU přiléhající k ploše K.8 – MX jsou ohraničeny modrou čarou, což vyznačuje hranice zastavěného území, a jsou vyznačeny světle fialovou barvou, což znamená stabilizovaná plocha – technická infrastruktura všeobecná.

71. Plocha Z.37 – TU, přiléhající k ploše K.8 – MX západně, je ohraničena černou tečkovanou čarou, což ve spojení s písmenem Z znamená, že jde o zastavitelnou plochu. Je vyznačena světle fialovou barvou šrafovanou vodorovnými a svislými liniemi bílé barvy, což dle legendy hlavního výkresu znamená, že jde o plochu změny – technická infrastruktura všeobecná.

72. V koordinačním výkresu je grafické znázornění předmětné lokality uvedeno shodně jako v hlavním výkresu. Plocha K.8 – MX je navíc vyznačena červeným trojúhelníkem s tečkou, což dle legendy koordinačního výkresu znamená, že se jedná o území ekologických rizik – o skládku.

73. Na str. 4 a 5 výrokové části změny č. 11 s provedenými změnami se konstatuje členění ploch s rozdílným způsobem využití, které jsou vedeny jako zastavitelné včetně ploch přestavby. V rámci tohoto členění jsou mj. uvedeny plochy TU; plochy M (pod něž náleží i plocha MX) nejsou uvedeny ve výčtu zastavitelných ploch.

74. V rámci kapitoly Výčet navržených zastavitelných ploch, ploch přestavby a navržených ploch systému sídelní zeleně se na str. 48 výrokové části (s přímým vyznačením změn) uvádí, že plocha PR.

1. L je nahrazována označením K.8 a je v rámci svého funkčního využití vymezena jako plocha MX – Smíšené nezastavěného území – rekultivace. Plocha TI.

1. L je na str. 45 výrokové části (s přímým vyznačením změn) nahrazována plochou Z.37 a svým funkčním využitím je vymezena jako plocha TU – technická infrastruktura všeobecná.

75. Z výrokové části územního plánu po změně č. 11 s přímým vyznačením změn (str. 102) plyne regulace pro plochy technické infrastruktury všeobecné (TU), které přímo nahrazují předchozí plochy technické infrastruktury (TI). Regulace je stanovena takto a oproti předchozímu stavu je beze změny: Hlavní využití: Plochy určené k umisťování technických zařízení nezbytných k technické a dopravní obsluze území – zejména pozemky vedení, staveb a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovodů, vodojemů, kanalizace, čistíren odpadních vod, staveb a zařízení pro nakládání s odpady apod. Přípustné využití: Plochy pro technické služby a jejich zázemí, energetická zařízení, technologie čerpání vod, technické a provozní zázemí a zařízení infrastruktury cestovního ruchu. Přípustné je využití pro stavby související dopravní infrastruktury, plochy pro sběr a ukládání odpadů, požární ochranu, hospodářské objekty, hospodářské plochy obce apod. Plochy zeleně přírodního charakteru, ochranné a izolační zeleně nebo zeleně areálů. Nepřípustné funkce: Všechny ostatní výše neuvedené funkce a činnosti, stavby a činnosti, které by byly v rozporu s bezpečností a provozem hlavního využití vymezené plochy. Podmínky prostorového uspořádání: Nestanovují se.

76. Z výrokové části územního plánu po změně č. 11 s přímým vyznačením změn (str. 107) plyne regulace pro plochy smíšené nezastavěného území (MX), které přímo nahrazují předchozí plochy rekultivace (PR). Regulace je stanovena takto a oproti předchozímu stavu je beze změny: Hlavní využití: Území určená pro realizaci zásahů, které mají zahladit nežádoucí antropogenní zásahy do krajiny, obnovit přírodní prostředí, odstranit následky nevhodných lidských činností a uvést do takové podoby, která je využitelná pro potřeby člověka, a zároveň je v souladu se zásadami ochrany životního prostředí. Využití rekultivované plochy je pro zemědělské a lesnické účely, ozelenění travním porostem a dřevinami, případně parkové, rekreační či sportovní využití. Přípustné využití: Plochy pro technické služby a jejich zázemí, energetická zařízení, technologie čerpání vod, odplynění, čerpací stanice plynu, technické a provozní zázemí a zařízení přímo související s hlavním využitím. Přípustné jsou plochy dopravní infrastruktury nezbytné k obsluze území, plochy pro požární ochranu, hospodářské objekty, hospodářské plochy obce apod. Plochy zeleně přírodního charakteru, ochranné a izolační zeleně nebo zeleně areálů. Nepřípustné využití: Všechny ostatní výše neuvedené využití stavby a činnosti, které by byly v rozporu s bezpečností a provozem hlavního a přípustného využití vymezené plochy. Podmínky prostorového uspořádání: Nestanovují se.

77. K nakládání s odpady se na str. 68 výrokové části změny č. 11 s přímým vyznačením změn uvádí: „V Lišově se nachází skládka komunálního odpadu podle Zákona o odpadech kategorie S–OO. Provozovna zabezpečuje pronájem velkoobjemových kontejnerů a nakládání s velkoobjemovým odpadem. V areálu je hala pro třídění odpadu, sběrný dvůr a sklad nebezpečného odpadu. Ukládání odpadů je řešeno v souladu s příslušnými platnými právními předpisy. Nakládání s odpady je ve správním území řešeno ukládáním tuhého komunálního odpadu do popelnic a centrálním svozem na řízenou skládku. Zároveň město organizuje třídění PDO přímo na svém území. V městě Lišov je sběrný dvůr a kompostárna sloužící pro občany s trvalým bydlištěm v Lišově a jeho místních částech v areálu skládky. A.S.A Č. Budějovice, do kterého je možné odkládat odpady včetně objemných, nebezpečných či stavebních materiálů dle schváleného Provozního řádu skládky. A.S.A. Č. Budějovice. Po ukončení skládkování bude plocha rekultivována. Pro další rozšíření skládky je navržena plocha západně od stávajícího tělesa skládky.“ Uvedené je zcela beze změny oproti předchozímu stavu. VI.C.3 Závěr soudu o absenci dotčení veřejných subjektivních práv navrhovatelky 78. Navrhovatelka je toho názoru, že před změnou č. 11 se regulace pro plochu TI vztahovala i na plochu PR.

1. L, a to z důvodu zanesení tmavomodré barvy v ploše PR.

1. L. Domnívá se tedy, že po změně č. 11 jí byla vzata možnost na dosavadní ploše PR.

1. L, nyní na ploše K.8 – MX, realizovat to, co bylo lze na ploše TI (nyní TU).

79. Krajský soud tento názor navrhovatelky nesdílí.

80. Předně je třeba konstatovat, že již před změnou č. 11 (tj. po změně č. 10) nebyla plocha PR.

1. L (nyní plocha K.8 – MX) zařazena do zastavitelných pozemků. Z toho, že předmětná plocha byla ohraničena červenou tenkou čarou plyne, že bylo nutno na ni svým určením nahlížet primárně jako na plochu změn v krajině. Z toho krajskému plyne, že i když na ploše PR.

1. L zůstávalo vyznačeno barevné tmavomodré označení stabilizované plochy technické infrastruktury (TI), tak určující využití do budoucna se odvíjelo od toho, že plocha není zařazena do zastavitelných území, že je vedena jako plocha změn v území a že tou změnou bude její převedení do fáze rekultivace po ukončení skládkování, jak je jednoznačně konstatováno v odůvodnění územního plánu před změnou č. 11 na str. 51: „Po ukončení skládkování bude plocha rekultivována.“ Pro tento názor krajského soudu je rozhodující i další text na str. 51 odůvodnění územního plánu před změnou č. 11, z něhož se podává, že „pro další rozšíření skládky je navržena plocha západně od stávajícího tělesa skládky.“ Tomuto záměru právě přesně odpovídalo vymezení plochy TI.

1. L, která jednak byla vymezena jako zastavitelné území (červená tlustá čerchovaná čára se dvěma čárkami), jednak byla vymezena jako plocha změn na plochy technické infrastruktury (TI – modré čtverečkování).

81. To, že byla před změnou č. 11 plocha PR.

1. L vyhrazena výlučně jako plocha pro rekultivaci po ukončení skládkování plyne z toho, že se nejednalo o zastavitelnou plochu a že byla označena jako plocha PR (tmavě zelené šestiúhelníky). Už ze samotného názvu této plochy PR.

1. L lze vyčíst její určení jako plochy pro rekultivaci (zkratka PR), na rozdíl od vedlejší západní plochy, která nesla název TI.

1. L, což značilo její určení pro rozvoj technické infrastruktury (vč. jejího zařazení do zastavitelných ploch). Výslovné určení plochy označené jako PR.

1. L jakožto plochy funkčně vymezené pro rekultivaci se podává i z textové části (str. 32 výrokové části úplného znění po změnách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 10).

82. Forma zakreslení přechodu z jednoho využití plochy do budoucna na jiné, neznamená, že by se na příp. budoucí záměry měly užít regulativy pro obě plochy, které si vzájemně naprosto odporují. Krajskému soudu z toho vyplývá, že primární určení plochy PR.

1. L bylo před změnou č. 11 (a je tomu tak i po ní) pro budoucí rekultivaci v režimu označení plochy jako plochy změny v krajině. V pokračování ve skládkování však nebylo tímto označením nikterak bráněno, nicméně to znamenalo, že na plochu PR.

1. L nebylo možné umisťovat a povolovat žádné nové stavby technické infrastruktury, jelikož již byla vedena jako plocha nikoliv zastavitelná a zároveň jako plocha určená pro rekultivaci po ukončení skládkování, což se podává z textové části územního plánu.

83. Navrhovatelka tudíž nemůže dovozovat, že by na ploše PR.

1. L před změnou č. 11 platily regulativy pro technickou infrastrukturu pouze a jen na základě vyznačení plochy tmavomodrou barvou a že tam tudíž mohla realizovat např. svůj záměr rozšíření skládky. Úpravu využití území v územním plánu nelze vykládat vytrženě a bez kontextu pouze na základě jednoho značení. Naopak je nutno úpravu využití území číst v kontextu všech značení užitých na předmětné ploše, v kontextu vyznačení zastavitelnosti území, v kontextu vyznačených změn v krajině a samozřejmě i v kontextu textové části územního plánu, který v tomto případě ve vztahu k nakládání s odpady stanovil, jakým směrem se má skládka do budoucna vyvíjet a že po ukončení skládkování má být plocha rekultivována. Z toho tudíž plyne, že plocha nemá sloužit k dalšímu rozšiřování skládkování formou realizace nového záměru (např. těsněné skládky), nýbrž má sloužit k „dožití“ stávající skládky a k následné rekultivaci plochy. Plocha PR.

1. L nebyla již před změnou č. 11 zamýšlena a určena k rozvoji dalšího skládkování realizováním nových záměrů.

84. Uvedené závěry krajského soudu nejsou v rozporu ani s navrhovatelkou odkazovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2025, čj. 7 As 224/2024–35. Nejvyšší správní soud konstatoval, že „ačkoliv se názvosloví v různých územních plánech a v různých časových obdobích neužívá zcela jednotně, je nutné rozlišovat pojem stabilizovaná plocha (stav) a pojem plocha navrženého řešení. Obecně platí, že pokud je určitá plocha označena jako plocha stabilizovaná, má zachycovat neměněný současný stav a způsob využití dané plochy. Naopak prostřednictvím návrhových ploch se určuje nové řešení (navržené řešení), tedy jak by měla být daná plocha v budoucnu využita (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2020, č. j. 8 As 161/2018–84). Vymezení plochy jako plochy stabilizované (stav) tedy nelze chápat jako dosavadní regulaci dané plochy, tj. její stav dle předchozího územního plánu, ale jako současný, tedy faktický (reálný) stav využívání pozemků (oproti navrhovanému řešení, tj. změně faktického stavu).“ V daném případě je nutno znovu podotknout, že název sporné plochy byl PR.

1. L s označením zelenými šestiúhelníky, což znamená označení plochy rekultivace, předmětná plocha byla značena červenou souvislou čarou, což znamená plocha změn v krajině a nebyla zahrnuta v zastavitelném území; dle textové části byla plocha určena k rekultivaci. V daném případě tedy mohlo tmavomodré barevné označení plochy znamenat stabilizovanou plochu zachycující současný stav, a sice že se v místě nachází skládka (technická infrastruktura), nicméně plocha ani nenesla název TI a nebyla ani vedena jako zastavitelná plocha (na rozdíl např. od západní plochy TI.

1. L, která je dle grafické i textové části územního plánu určena k dalšímu příp. rozšiřování skládkování). Žádný nový záměr technické infrastruktury by na sporné ploše nebyl povolen ani před změnou č. 11, neboť hlavní určení této plochy jako nezastavitelné, změnové plochy určené k rekultivaci se z územního plánu jednoznačně podávalo již před změnou č.

11. Vyznačená plocha změny v krajině PR.

1. L jakožto plocha změnová či návrhová určovala budoucí využití plochy k rekultivaci. V tomto smyslu je tedy třeba chápat, že stávající skládka měla a stále má umožněnu existenci na předmětné ploše, ovšem není možné umožňovat její rozšiřování či další stavební záměry, neboť jediné možné budoucí směřování plochy, které územní plán akceptoval před změnou č. 11 i po ní, je zaměřeno na rekultivaci.

85. Krajský soud je tak ve shodě s odpůrcem v tom, že záměr vybudování těsněné skládky by nebyl navrhovatelce povolen ani před změnou č. 11, neboť tento záměr hodlala umisťovat na ploše, která byla i před změnou č. 11 vedena jako plocha nezastavitelná a jako plocha určená ke změně využití na rekultivaci po ukončení skládkování. To, že je na místě provozována skládka, bylo deklarováno ponecháním tmavomodré barvy pro technickou infrastrukturu a dále to bylo zjistitelné z koordinačního výkresu, v němž je plocha skládky označena šedým vodorovným šrafováním.

86. Již před změnou č. 11 tudíž byla plocha do budoucna určena pro rekultivaci, a nikoliv k zastavění dalšími novými stavbami technické infrastruktury (např. stavbou těsněné skládky). Pro účely rozšíření skládky dle textové části územního plánu mají sloužit pozemky západně od stávajícího tělesa skládky (tj. západně od plochy PR.

1. L a k ní přilehlé jižní plochy TI – viz koordinační výkres; šedé šrafování), které tak i byly vedeny v územním plánu (plocha TI.

1. L). Na plochu PR.

1. L se tak výlučně vztahovala regulace využití území pro plochy rekultivace (PR).

87. Současně je třeba konstatovat, že úprava poměrů v krajině a funkčního využití území je naprosto shodná i po změně č. 11, kdy je plocha K.8 – MX (předchozí plocha PR.

1. L) určena jako plocha změn v krajině pro budoucí rekultivaci, není vedena jako zastavitelná plocha, a dle koordinačního výkresu je zaneseno, že se na ní nachází skládka – území ekologických rizik.

88. Prostým srovnáním regulace před a po změně č. 11 územního plánu dospívá krajský soud k závěru, že fakticky se regulace lokality nezměnila (došlo pouze k formální změně označení ploch), a nelze konstatovat, že by došlo ke zhoršení právního postavení navrhovatelky, co se týče možného budoucího využití jejích pozemků, na kterých byla vymezena plocha PR.

1. L a nyní je na nich vymezena plocha K.8 – MX. Krajský soud tak činí závěr, že došlo ke změně formální, ovšem nikoliv ke změně obsahové v neprospěch navrhovatelky. Pozice navrhovatelky ve vztahu k využití jejích pozemků se nijak nezhoršila. Možnosti využití území, kterých se navrhovatelka dovolává (možnosti využití regulace pro plochy technické infrastruktury), neměla přiznány ani před změnou č. 11; poměry v lokalitě se oproti předchozí regulaci nezměnily.

89. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu není vlastník pozemků opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, jestliže schválené funkční využití pozemků odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu jejich využívání (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, čj. 1 Ao 2/2011–17). Napadené OOP neukládá navrhovatelce, aby ukončila svou činnost skládkování na předmětných pozemcích. Nedošlo ani ke změně využití území oproti předchozí regulaci. V tomto směru se tedy změna územního plánu negativně nepromítla v právní sféře navrhovatelky.

90. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2020, čj. 6 As 141/2019–64, rozlišil dvě varianty případů. „V té první odpůrce přebere regulaci z původního opatření obecné povahy, typicky územního plánu, do územního plánu nově vydaného. V těchto případech dosavadní judikatura přiznává navrhovateli plnou soudní ochranu zřejmě proto, že odpůrce skutečně dosavadní regulaci novým opatřením obecné povahy odstraňuje, začíná takříkajíc „s čistým stolem“ a do práv dotčených subjektů tak zasahuje v celém rozsahu nově, neboť vše je otevřeno ke změnám. (…) Naproti tomu odlišná situace nastává, pokud odpůrce vydá pouze změnu územního plánu, přičemž ten původní zůstává stále v platnosti, pouze je v příslušném rozsahu upraven (novelizován) provedenou změnou. V takovém případě dosavadní judikatura stojí na tom, že změna územního plánu do práv navrhovatele (typicky vlastníka pozemku) nově nezasahuje. K příslušnému omezení došlo již původním územním plánem, tudíž – a to je podstatné – správní soudy nemohou navrhovatele před jeho dopady ochránit, a to proto, že zrušením změny územního plánu by se aktivoval územní plán ve své původní podobě před změnou (srov. KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 1104 s., str. 905, a tam citovanou judikaturu). Pokud v něm již předmětné omezení bylo zakotveno, na navrhovatelově právním postavení by se zrušením změny územního plánu totiž nic nezměnilo. (…) V usnesení č. j. 3 Ao 3/2010 – 48, VI. změna územního plánu města Pardubice, a v rozsudcích č. j. 1 As 15/2016 – 85, 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, a č. j. 1 As 161/2018–44, I. změna Územního plánu Prostějova, byla před správními soudy napadena změna územního plánu a Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že navrhovatel na právech dotčen nebyl, jelikož příslušnou regulaci obsahoval územní plán již před přijetím napadené změny.“ 91. Z uvedeného tedy plyne, že námitky navrhovatelky směřující do nesprávného zahrnutí předmětných pozemků do nezastavitelných ploch jsou nedůvodné, neboť tato daná regulace platila již dříve (pozemky již předtím nebyly vymezeny jako zastavitelné) a pokud by krajský soud nyní zrušil napadené OOP, tak by se na dané regulaci nic nezměnilo.

92. Krajský soud doplňuje, že nespatřuje žádný problém ve formálním podřazení plochy určené pro rekultivaci pod plochy smíšené nezastavěného území – rekultivace (MX). Jak již bylo konstatováno, jedná se pouze o formální změnu v označení, nicméně obsahová regulace je naprosto shodná oproti regulaci před změnou č.

11. Odvolávání se na § 17 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. nemůže na uvedeném závěru krajského soudu ničeho změnit. Především z odstavce prvního citovaného ustanovení plyne, že se postupuje dle charakteru nezastavěného území a odstavec druhý citovaného ustanovení obsahuje demonstrativní výčet pozemků, které se zpravidla zařazují do plochy smíšené nezastavěného území. Tudíž dle názoru krajského soudu nic nebránilo převedení plochy v nezastavitelném území určené k rekultivaci do ploch smíšených nezastavěného území (MX). Předmětná plocha PR.

1. L byla dle názoru krajského soudu formálně správně převedena do ploch smíšené nezastavěného území – rekultivace (MX), neboť tato plocha byla k tomuto účelu vymezena již v přechozí verzi OOP.

93. Lze tak učinit závěr, že námitky navrhovatelky do změn regulace plochy PR.

1. L jsou samy o sobě nedůvodné, neboť změna provedená napadeným OOP se nijak nedotkla veřejných subjektivních práv navrhovatelky. Její postavení se v souvislosti s územní regulací plochy oproti předchozí regulaci před změnou č. 11 nikterak nezhoršilo. VI.D Námitky nesouladu s procesním právem 94. Navrhovatelka z hlediska procesního namítala nesoulad změny č. 11 s jejím zadáním a má za to, že výsledné OOP vykročilo z mezí zadání, podle kterého se mělo jednat pouze o tzv. „standardizaci“, tj. o převedení územního plánu do nového datové standardu. Vzhledem k tomu, že krajský soud již shora konstatoval, že nedošlo k žádné materiální změně funkčního využití území a že nedošlo k zásahu do veřejných subjektivních práv navrhovatelky, nelze než uvést, že ve vztahu k předmětným pozemkům navrhovatelky nedošlo k žádnému excesu stran rozsahu zadání a výsledku změny č.

11. Ve vztahu k pozemkům se materiálně regulace nezměnila, pouze došlo k formální změně tak, aby bylo vyhověno požadavku na převedení územního plánu do jednotného datového standardu pro tvorbu územních plánů. Tato námitka je tudíž nedůvodná.

95. Navrhovatelka dále namítala nepřezkoumatelnost změny č. 11 z důvodu nedostatku odůvodnění odchýlení se od původního zadání. Podle navrhovatelky nebyly funkční změny využití předmětných pozemků v OOP nikterak odůvodněny. Opět nelze než konstatovat, že nedošlo k funkční změně využití předmětných pozemků, tudíž nedošlo ani k odklonění od zadání změny OOP, a tudíž nebylo nutné v odůvodnění změny územního plánu cokoliv v tomto směru odůvodňovat. Krajský soud neshledal změnu č. 11 nepřezkoumatelnou. Další nakládání s lokalitou skládky je v odůvodnění územního plánu zaneseno, a to shodně ve verzi před i po změně č.

11. Stávající těleso skládky má být po ukončení skládkování rekultivováno. Pro další případné rozšíření skládky je navržena plocha západně od stávajícího tělesa skládky (plocha TI.

1. L, po změně jde o plochu Z.37 – TU).

96. Navrhovatelka též poukazovala na nesoulad grafické a textové části OOP. Navrhovatelka se domnívá, že textová část sice uvažuje o pokračujícím skládkování a rozšíření skládky, grafická část ovšem podle navrhovatelky tuto činnost vylučuje. S uvedeným nelze souhlasit. Textová i grafická část jsou v souladu. Pokračování skládkování (až do ukončení skládkování) je zajištěno tím, že je plocha určená pro rekultivaci zanesena jako plocha změny v krajině, tudíž se s rekultivací počítá až po ukončení skládkování. Vymezení dosavadní plochy PR.

1. L jako plochy K.8 – MX jednak nijak nemění dosavadní regulaci plochy a jednak neukládá povinnost okamžitě ukončit sládkování; pouze vymezuje budoucí určení plochy a také to, že na ní nemají být činěny žádné další nové záměry související se skládkováním či s další technickou infrastrukturou (jde o nezastavitelnou plochu). V koordinačním výkresu před i po změně č. 11 je vyznačeno, že se v místě nachází skládka.

97. Pokud má navrhovatelka za to, že rozšíření skládky je oproti textové proklamaci v grafické části znemožněno, tak opak je pravdou. Rozšíření skládky je dle textové i grafické části (a to před změnou i po změně č. 11) umožněno na ploše západně od stávajícího tělesa skládky, tj. na ploše TI.

1. L, resp. Z.37 – TU; jde o zastavitelnou plochu technické infrastruktury všeobecné v režimu plochy změn v krajině. Rozšíření skládky západním směrem je tak skutečně územním plánem umožněno. To, že je rozšíření skládky umožněno na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví navrhovatelky, nelze nikterak zohledňovat. Vlastník pozemku nemá veřejné subjektivní právo na stanovení jím požadovaného využití území. Ostatně je nutno opakovaně zmínit, že tato úprava využití území byla v územním plánu stanovena již před změnou č. 11, tzn. že se navrhovatelka nyní v tomto řízení nemůže dovolávat toho, že by snad taková úprava využití území znemožňovala její budoucí podnikání, že by byla diskriminační, nekoherentní a stanovovala odlišný režim pro sousedící a funkčně propojené pozemky. Tyto argumenty v tomto řízení nemohou mít místo, neboť změna č. 11 tuto úpravu využití území bez obsahových změn převzala (pouze se změnou formálního značení) z již předchozí platné územně plánovací dokumentace. Navrhovatelka měla sledovat příp. změny územního plánu v minulosti a proti příslušnému využití předmětného území brojit v době, kdy byla tato úprava využití území přijímána originárně. VI.E Ostatní námitky 98. Navrhovatelka namítala nerespektování principu kontinuity územního plánování, nerespektování reálného stavu území a nerespektování zákona o odpadech.

99. Jak již bylo opakovaně zdůrazněno, k materiální změně v regulaci předmětných pozemků nedošlo, tudíž nelze dovozovat zásah do vlastnického práva navrhovatelky či do jejího práva na podnikání. Navrhovatelčiny plány a záměry (vč. probíhajícího procesu EIA) nemohly založit žádné legitimní očekávání. Navrhovatelka hodlala umístit další těsněnou skládku částečně na plochu K.8 – MX a částečně na plochu Z.37 – TU. Jak je vidno, navrhovatelka připravovala svůj záměr částečně na pozemku, na němž jej dle územního plánu i podle jeho předchozí verze umístit a povolit nebylo lze. V dané situaci, pokud nedojde ke změně územního plánu tak, aby bylo možno daný záměr na předmětné ploše umístit, přichází v úvahu jedině posunutí celého záměru západním směrem, tak aby se nacházel výlučně na ploše Z.37 – TU, kde je rozšíření skládkování dle územního plánu umožněno.

100. Stejně tak se navrhovatelka nemusí obávat, že by byla nyní de facto vyloučena existence skládky na ploše K.8 – MX. Tak tomu není. Opatření obecné povahy nemůže působit zpětně a derogovat účinky pravomocných rozhodnutí (o povolení provozu skládky) vydaných v minulosti před jeho přijetím. Může mít nanejvýš vliv na prodlužování jejich platnosti nebo na vydání rozhodnutí zcela nových. Opět je nutno mít na paměti, že změna č. 11 nikterak nezměnila právní pozici navrhovatelky. Existence skládky a povolení jejího provozu (po dobu platnosti takového rozhodnutí) ohroženy nejsou; do budoucna je však nutno počítat s ukončením skládkování a rekultivací celé předmětné plochy. Ostatně z technické zprávy, kterou navrhovatelka přiložila k žalobě, se podává, že na předmětné ploše PR.

1. L, resp. K.8 – MX, se nachází I. a II. etapa (část) skládky; jde celkem o deset sektorů, přičemž tři plochy jsou již uzavřeny a zrekultivovány ozeleněním. Je tudíž patrné, že proces rekultivace již postupně na dotčené ploše probíhá.

101. Krajský soud nesouhlasí s tím, že by úprava využití území směřující výlučně k budoucí rekultivaci předmětné plochy byla v rozporu se zákonem o odpadech. Uzavírání a rekultivace je druhou fází provozu skládky (§ 37 odst. 4 zákona o odpadech). Ještě následuje třetí fáze provozu skládky, kterou je následná péče o skládku, aniž by docházelo k nakládání s odpady (§ 37 odst. 5 zákona o odpadech). Tyto další fáze provozu skládky lze provozovat pouze na základě příslušných povolení (§ 38 zákona o odpadech). Zaměření využití plochy PR.

1. L, resp. K.8 – MX odpovídá postupným fázím skládkování, jak s nimi počítá zákon o odpadech.

102. Kontinuita územního plánování nemohla být porušena, neboť územní plán před i po změně č. 11 stále počítá s tím, že předmětná lokalita je vyhrazena pro skládkování, které se může dokonce rozšiřovat v předpokládaném rozsahu (západním směrem), a pro následné ozdravné procesy, které se skládkováním souvisí, což je právě rekultivace. Vyčlenění plochy pro budoucí rekultivaci se týká plochy, na níž se skládka nachází nejdéle (cca od roku 1994) a na které již dílčí ozdravné procesy probíhají (viz technická zpráva). Textová část územního plánu počítá s tím, že k rekultivaci má docházet po ukončení skládkování, přičemž tento časový okamžik nijak nedefinuje.

103. Krajský soud konstatuje, že nebylo jeho úkolem se jakkoliv vyrovnávat s tím, jak danou věc posoudil krajský úřad v rámci přezkumného řízení. Usnesení o zastavení řízení nebylo předmětem tohoto soudního řízení. Proto krajský soud není povinen reagovat na argumentaci navrhovatelky směřující vůči usnesení o zastavení přezkumného řízení krajským úřadem. Stejně tak nebylo předmětem tohoto řízení posouzení toho, zda regulace v územním plánu po změně č. 10 byla zákonná a srozumitelná či nikoliv a zda porušovala navrhovatelkou citovaná ustanovení vyhlášky č. 501/2006 Sb. Krajský soud nepřezkoumával změnu č. 10, nýbrž změnu č. 11, a proto porovnával, zda se po změně č. 11 změnila právní pozice navrhovatelky oproti stavu před změnou č. 11 a dospěl k závěru, že se z hlediska možností nakládání s jejími pozemky v lokalitě skládky nikterak nezměnila. Ostatně argumentace o nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti územního plánu ve znění po změně č. 10 byla navrhovatelkou uplatněna v rozporu s § 101b odst. 3, věty druhé s. ř. s., podle níž platí, že je–li podán perfektní návrh na zrušení opatření obecné povahy, nelze jej posléze rozšiřovat o další návrhové body.

104. Závěrem je nutno dát za pravdu navrhovatelce v tom, že podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nemůže být zjevným zneužitím práva podle § 8 občanského zákoníku, jak tvrdil odpůrce ve svém vyjádření. Současně je též pravdou, že návrh nebyl podán více než po roce účinnosti opatření obecné povahy. Kdyby tomu tak bylo, byl by návrh odmítnut jako opožděně podaný.

VII. Závěr a náklady řízení

105. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

106. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Navrhovatelka neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

107. Plně úspěšnému odpůrci krajský soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrce je poměrně malým městem, které nedisponuje odborným aparátem nezbytným pro pořízení územního plánu (napadené OOP pořídil prostřednictvím smluvně zajištěné třetí osoby), ani pro svou obhajobu v soudním řízení. Tato činnost přesahuje rámec obvyklé úřední činnosti odpůrce a náklady na právní zastoupení je proto třeba pokládat za účelně vynaložené (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, bod 29).

108. Zástupce odpůrce si vyúčtoval celkem devět úkonů právní služby. Krajský soud uznal pouze tři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení (vč. první porady s klientem dne 23. 6. 2025), vyjádření odpůrce k návrhu ze dne 8. 7. 2025 a účast na soudním jednání dne 13. 11. 2025.

109. Krajský soud neuznal jako úkon právní služby písemné oznámení o převzetí zastoupení a sdělení nesouhlasu s rozhodnutím ve věci bez jednání ze dne 20. 6. 2025 a písemné sdělení ze dne 30. 6. 2025 ohledně toho, že správní spis se nachází u krajského úřadu z důvodu vedení přezkumného řízení. Ani jeden z těchto úkonů nelze označit za úkon ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Další vyjádření odpůrce po pokračování v řízení (po skončení přezkumného řízení) ze dne 9. 10. 2025 krajský soud taktéž nepovažoval za úkon právní služby, neboť ve věci nepřineslo nic nového oproti tomu, co již odpůrce vyjádřil ve svém vyjádření k návrhu. Ostatně z ustálené judikatury se podává, že „za podání, se kterým je nutně spojen vznik nároku ustanoveného advokáta na mimosmluvní odměnu podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, je třeba považovat jen takové podání, z něhož vyplývají pro věc nové skutkové, či právní okolnosti (…).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, čj. 7 Afs 56/2010–59).

110. Zástupce odpůrce dále účtoval tři úkony spočívající v poradách s klientem přesahujících jednu hodinu (ve dnech 23. 6. 2025, 9. 7. 2025 a 24. 10. 2025), což dokládal potvrzením odpůrce ze dne 13. 11. 2025. K problematice první porady s klientem odkazuje zdejší soud na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2000, čj. 16 Co 418/2000–33, z něhož se podává, že „úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. je složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady, první poradu s klientem nelze účtovat zvlášť, a to bez ohledu na délku této porady. To, že je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení, podtrhuje i znění § 11 odst. 1 písm. c) a. t., kde je jako další úkon uvedena "další" porada s klientem přesahující jednu hodinu.“ První poradu s klientem dne 23. 6. 2025 tudíž nelze účtovat jako samostatný úkon právní služby, neboť spadá pod úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu.

111. Úkon právní služby – další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 9. 7. 2025 ve věci sepisu vyjádření k návrhu a dalšího postupu ve věci zhodnotil krajský soud jako neúčelný a směřující k tomu, že za jednu činnost právní služby hodlá zástupce odpůrce účtovat dva úkony právní služby. V dané věci je stěžejní vyjádření k návrhu ze dne 8. 7. 2025, za něž krajský soud standardně přiznal odměnu jako za písemné vyjádření ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Porada dne 9. 7. 2025, účtovaná zástupcem odpůrce, především časově nepředchází datu sepisu vyjádření ve věci samé (den 8. 7. 2025); chybí zde tudíž časová souvislost. Opatření podkladů pro vyjádření (zde vyjádření pořizovatele a architekta zpracovávajícího projektovou dokumentaci) je činnost, která je zcela jistě kryta v rámci provádění úkonu právní služby – podání písemného vyjádření ve věci samé podle písm. d). Ostatně uvedené záležitosti bylo možno jistě probrat již při první poradě s klientem ve věci, tudíž se další porada jeví jako nadbytečná a neúčelná. Další poradu s klientem dne 9. 7. 2025 proto krajský soud jako úkon právní služby neuznal.

112. Úkon právní služby – další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 24. 10. 2025 za účelem přípravy na soudní jednání zhodnotil krajský soud taktéž jako neúčelný. Pokud jde o účast advokáta, resp. jeho substituta na jednání, tak ten především setrval na dosavadním stanovisku odpůrce vyjádřeném již ve vyjádření k návrhu, k věci neuvedl ničeho nového a výkon jeho advokátní služby je tak zcela kryt v rámci jediného úkonu právní služby, a to je účast na jednání před soudem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Pokud by snad zástupce odpůrce měl za to, že vlastní přípravu advokáta či koncipienta na jednání je možno účtovat jako samostatný úkon právní služby či ji podřazovat pod další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, pak takový postup pokládá krajský soud za rozporný s advokátním tarifem. Ostatně je třeba poukázat na to, že klient (odpůrce) nebyl jednání u soudu přítomen, tudíž ani nebylo nutné s ním činit poradu ve věci účasti na soudním jednání. Další poradu s klientem dne 24. 10. 2025 proto krajský soud jako úkon právní služby neuznal.

113. Nelze připustit, aby náklady za neúčelně činěné úkony právní služby šly na vrub procesně neúspěšné strany sporu.

114. Náklady řízení procesně úspěšného odpůrce jsou představovány odměnou advokáta, spočívající v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení vč. první porady, vyjádření odpůrce k návrhu, účast na jednání před soudem; 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 13 860 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce celkem 1 350 Kč (3 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 15 210 Kč.

115. Dále krajský soud jako součást náhrady nákladů řízení přiznal odpůrci částku 773,32 Kč na základě § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu jako náhradu na cestovní výdaje advokáta za jízdné z Prachatic (sídlo advokátní kanceláře) do Českých Budějovic (sídlo soudu) a zpět uskutečněné dne 13. 11. 2025 za účelem účasti na soudním jednání osobním vozidlem Mercedes Benz, na celkovou vzdálenost 90 km, při spotřebě 7,8 l/100 km, průměrné ceně benzinu 35,80 Kč/l a při sazbě základní náhrady 5,80 Kč na 1 km jízdy osobním automobilem. Dále šlo o částku 600 Kč (za 4 započaté půlhodiny x 150 Kč) jako náhradu za promeškaný čas strávený na cestě k soudnímu jednání a zpět v rozsahu celkem 2 x 45 minut, tj. 4 započaté půlhodiny [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 téže vyhlášky]. Při výpočtu cestovních výdajů vycházel krajský soud z údajů poskytnutých zástupcem odpůrce; 2 x 45 km a 2 x 45 minut času stráveného na cestě) a z údajů obsažených v předloženém technické průkazu vozidla. Náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas činila celkem 1 373,32 Kč.

116. Celkem jde o částku 16 583,32 Kč bez daně z přidané hodnoty. Vzhledem k tomu, že advokátní kancelář, jíž je advokát společníkem, je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 3 482,50 Kč.

117. Celkem jde tedy o částku 20 065,82 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je navrhovatelka povinna zaplatit odpůrci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

I. Obsah návrhu II. Vyjádření odpůrce III. Procesní postup soudu IV. Reakce odpůrce V. Reakce navrhovatelky VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A Aktivní legitimace VI.B Základní východiska soudního přezkumu VI.C Dotčení navrhovatelky na veřejných subjektivních právech VI.C.1 Stav regulace v lokalitě skládky po změně č. 1, 2, 3–8 a 10 územního plánu ve vztahu ke sporné ploše (pozemky navrhovatelky parc č. 956/18 a 1023/3 v k. ú. Lišov) VI.C.2 Stav regulace v lokalitě skládky po změně č. 11 územního plánu ve vztahu ke sporné ploše (pozemky navrhovatelky parc č. 956/18 a 1023/3 v k. ú. Lišov) VI.C.3 Závěr soudu o absenci dotčení veřejných subjektivních práv navrhovatelky VI.D Námitky nesouladu s procesním právem VI.E Ostatní námitky VII. Závěr a náklady řízení