65 A 3/2024–41

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. K., nar. bytem zast. Mgr. Jakubem Kutílkem, advokátem se sídlem Tylova 837, Pelhřimov proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2024, čj. KUJI 80438/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 3. 9. 2024, čj. KUJI 80438/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 23. 7. 2024, zn. MPe/OVV/961/2024–11 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla podle § 100 odst. 6 správního řádu zamítnuta žalobcova žádost o obnovu řízení vedeného u Městského úřadu Pelhřimov pod sp. zn. MPe/OVV/707/2023, v rámci něhož bylo pravomocně ke dni 18. 5. 2023 rozhodnuto o odnětí řidičského oprávnění skupin AM, B1 a B žalobci na dobu neurčitou z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel.

II. Shrnutí žaloby

2. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení jak napadeného, tak i prvostupňového rozhodnutí, neboť je považuje za nezákonná.

3. Žalobce uvádí, že řízení, o jehož obnovu žádal, tj. řízení o odnětí řidičského oprávnění, bylo zahájeno na podnět Nemocnice Pelhřimov, v němž bylo sděleno, že žalobce není zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel. Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2023, čj. MPe/OVV/707/2023–4, byla žalobci odňata řidičská oprávnění; toto rozhodnutí považuje žalobce za nezákonné. V důsledku právních účinků tohoto rozhodnutí ve spojení s oběma rozhodnutími o nepovolení obnovy řízení ve věci odnětí řidičského oprávnění bylo dle názoru žalobce zasaženo do jeho práv (právo řídit motorové vozidlo, vlastnické právo, právo na rovné zacházení, právo na spravedlivý správní proces, právo na řádné odůvodnění rozhodnutí, právo na právní jistotu, právo na osobní svobodu, právo na řádné a úplné objasnění skutkového stavu a právo na nestranné a objektivní posouzení důkazů). Zásah do práv se mj. projevil tím, že žalobce byl ze strany pojišťovny Vienna Insurance Group vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 27. 5. 2024 k zaplacení částky ve výši 380 355 Kč a ve výši 8 146 Kč [podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů]. Zásahem do práv je i to, že bylo proti žalobci zahájeno přestupkové řízení, ve kterém je mu kladeno za vinu spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).

4. První žalobní bod se týká doručování v řízení o odnětí řidičského oprávnění. Žalobce zpochybňuje sdělení České pošty, s. p. (dále jen „Česká pošta“) o doručení vymezených písemností. Dle žalobce tímto sdělením není prokázána skutečnost, že písemnosti byly doručeny žalobci a ani že byly doručeny někomu jinému. Ze sdělení lze mít za prokázané pouze to, že v elektronické evidenci České pošty jsou tyto písemnosti evidovány jako doručené. Dle žalobce by k prokázání doručení písemností musela Česká pošta doložit číslo občanského průkazu osoby přebírající písemnost a doložit podpis přebírající osoby. Žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu považuje sdělení České pošty za dostačující, tudíž nedostatečně odůvodnil napadené rozhodnutí. Žalobce uvádí, že pokud žalovaný neobjasnil způsob zapisování údajů do elektronické evidence České pošty, tak nelze mít za to, že jsou evidovány pouze ověřené (pravdivé) údaje.

5. Žalobce má dále za to, že relevantně zpochybnil pravost doručenek jako soukromých listin (popřel svůj podpis na nich), a tudíž bylo na správním orgánu, aby pravost doručenek a podpisů na nich prokázal. Dle žalovaného to bylo na žalobci. S tím žalobce nesouhlasí a odkazuje na judikaturu civilních soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 17 Co 64/2010).

6. Žalobce tvrdí, že nebyl povinen prokazovat, že písemnost převzala jiná osoba; ostatně nic takového ani netvrdil. Žalobce tvrdí, že měl být na doručence řádně označen datem narození (tiskopisem a nikoliv ručně dopsaným údajem), aby nebyly pochybnosti o specifikaci adresáta. Žalobcův otec má podobný podpis, z čehož plyne, že podpis na doručence mohl být jeho. Žalobce zpochybnil pravost svého podpisu na doručence a navrhl důkaz znaleckým posudkem v oboru písmoznalectví. Správní orgán prvního stupně však takový důkaz neprovedl, a proto zůstala pravost podpisů na doručenkách neprokázána. Správní orgány neprokázaly řádné doručení do vlastních rukou žalobce ve smyslu § 19 odst. 5 správního řádu.

7. Žalobce navrhuje, aby krajský soud přizval do řízení znalce z oboru písmoznalectví a uložil mu vypracování příslušného znaleckého posudku ve věci pravosti žalobcova podpisu na doručenkách.

8. Další žalobní bod se týká počátku běhu subjektivní lhůty pro podání žádosti o obnovu řízení. Správní orgány spojovaly počátek běhu této lhůty s úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 11. 2. 2024. Podle žalobce z tohoto úředního záznamu vyplývá pouze to, že se toho dne dozvěděl o tom, že bylo vydáno rozhodnutí o odejmutí jeho řidičského oprávnění. Tuto skutečnost však podle žalobce nelze považovat ve smyslu § 100 odst. 2 správního řádu za okamžik dozvědění se o důvodu obnovy řízení. Podle žalobce pro započetí běhu subjektivní lhůty nebyla rozhodná jeho samotná vědomost o rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění, nýbrž až seznámení se s obsahem tohoto rozhodnutí a s podklady, na základě kterých bylo vydáno. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 2 As 7/2012–35.

9. O důvodu obnovy řízení se žalobce dozvěděl až nahlédnutím do spisu vedeného ve věci odnětí řidičského oprávnění, a to dne 16. 5. 2024. Z odůvodnění rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění se žalobce dozvěděl, že důvodem tohoto rozhodnutí bylo nedoložení originálu posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Až tato skutečnost byla pro žalobce důvodem pro podání žádosti o obnovu řízení o odnětí řidičského oprávnění a určila počátek běhu subjektivní lhůty pro podání této žádosti.

10. Žalobce podotýká, že z úředního záznamu ze dne 11. 2. 2024 nevyplývá, že by byl žalobce seznámen s obsahem rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění a ani to, že by se dozvěděl, že k odnětí došlo ze zdravotních důvodů, jak tvrdí žalovaný v napadeném rozhodnutí. Zmínka o zdravotních důvodech v úředním záznamu sice je, nicméně v souvislosti s odnětím řidičského oprávnění v roce 2019, nikoliv v roce 2023.

11. Třetí žalobní bod se týká lékařského posudku MediClinic a. s. ze dne 4. 1. 2023 (dále jen „lékařský posudek z ledna 2023“), dle něhož je žalobce zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel. Tento posudek dle žalobce platí do 3. 1. 2025. Žalovaný dovodil, že tento posudek není žalobci ku prospěchu. S tím žalobce nesouhlasí, neboť jde o důkaz, který je žalobci ku prospěchu. Časový odstup mezi vydáním lékařského posudku a zahájením řízení o odnětí řidičského oprávnění není dle žalobce relevantní skutečností ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 18/2010–113, z nějž lze pro nyní projednávaný případ dovodit, že správnímu orgánu prvního stupně nebyla existence posudku v době rozhodování známa. Pokud by mu totiž známa byla, vzal by tento posudek v úvahu.

12. Žalobce uvádí, že pokud má být v řízení uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (vyšetřovací povinnost dle § 50 odst. 3 správního řádu). Nebyl–li tedy posudek, o jehož existenci údajně správní orgán prvního stupně věděl z úřední činnosti (jak tvrdí žalovaný), vzat jako podklad rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění, došlo k porušení zásady materiální pravdy a k porušení zásady nestranného a objektivního přístupu. Žalobce odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, čj. 7 A 37/2010–39, a na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, čj. 1 Azs 367/2018–34, a ze dne 19. 2. 2009, čj. 3 Ads 133/2008–70. Žalobce uzavírá, že dle něj je z hlediska splnění podmínek pro obnovu řízení rozhodující to, že lékařský posudek nebyl součástí podkladů, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění v roce 2023, a nikoliv to, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí dovolává nezákonného postupu správního orgánu prvního stupně.

13. Argument žalovaného, že žalobce mohl lékařský posudek uplatnit přímo v řízení o odnětí řidičského oprávnění je dle žalobce zavádějící. Jestliže žalobce nevěděl o tomto vedeném řízení, neboť mu nebyly doručeny žádné písemnosti, tak ani objektivně nemohl tento lékařský posudek uplatnit.

III. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný setrval na svém stanovisku, že podmínky pro obnovu řízení nejsou v žalobcově případě splněny. Žalovaný konstatuje, že veškeré písemnosti v řízení o odnětí řidičského oprávnění byly žalobci doručovány v souladu se správním řádem a na adresu jeho trvalého pobytu. Subjektivní lhůta pro podání žádosti o obnovu řízení podle žalovaného započala běžet od rozhodného okamžiku, kterým bylo informování žalobce o tom, že mu bylo odňato řidičské oprávnění, a to dne 11. 2. 2024. Žalobce za počátek běhu této lhůty označuje až den 16. 5. 2024, kdy se seznámil s obsahem rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění. S tím žalovaný nesouhlasí a poukazuje na žalobcův nezájem seznámit se s obsahem rozhodnutí.

15. Žalovaný trvá i na tom, že k lékařskému posudku z ledna 2023 nebylo lze přihlédnout, neboť žalobci bylo v řízení o odnětí řidičského oprávnění usnesením ze dne 30. 3. 2023 nařízeno přezkoumání zdravotního stavu. Tomu se žalobce nepodrobil. K lékařskému posudku vydanému před datem 30. 3. 2023 nelze přihlédnout.

16. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

18. Krajský soud rozhodl ve věci podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.

19. Žaloba není důvodná. IV.A Subjektivní lhůta k podání žádosti o obnovu řízení 20. Podle § 100 odst. 2 správního řádu platí, že účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí.

21. Žalobce tvrdí, že se o důvodu obnovy řízení dozvěděl dne 16. 5. 2024, kdy byl nahlížet do spisu vedeného ve věci odnětí jeho řidičského oprávnění. Správní orgány tvrdí, že se žalobce o důvodu obnovy řízení dozvěděl dne 11. 2. 2024, kdy byl v souvislosti s podáním vysvětlení o spáchaném přestupku informován policistou o tom, že mu bylo správním rozhodnutím odňato řidičské oprávnění. Podle správních orgánů tak byla žádost o obnovu řízení, podaná dne 22. 5. 2024, podána opožděně.

22. Krajský soud souhlasí s názorem správních orgánů o tom, že žádost o obnovu řízení byla podána opožděně až po uplynutí subjektivní lhůty pro její podání dle citovaného ustanovení správního řádu pouze částečně.

23. Ve spise je založen úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 11. 2. 2024, z něhož se podává, že se žalobce dostavil k podání vysvětlení, a to v pozici podezřelého ze spáchání dopravního přestupku dne 31. 1. 2024. V tomto protokolu je zaznamenáno: „O tom, že mi bylo správním orgánem, tedy Městským úřadem v Pelhřimově, odborem vnitřních věcí, pod č.j. MPE/OVV/707/2023–4 odejmuta na dobu neurčitou řidičská oprávnění, nevím. Podpis na dodejce, je takový prapodivný, nevím, jestli je můj. O tom, že by vůči mně mělo být vedeno nějaké podobné správní řízení, nevím, nevybavuji si. V roce 2019 mi bylo řidičské oprávnění odebráno ze zdravotních důvodů, omdlel jsem. Z jakého důvodu by mi mělo být odebráno v roce 2023 si nejsem vědom.“ Uvedený protokol žalobce odsouhlasil svým podpisem.

24. Žalobce se tedy dne 11. 2. 2024 dozvěděl, že v roce 2023 mu bylo pravomocně odňato řidičské oprávnění, o čemž dle svého tvrzení dříve nevěděl. Dále v tomto okamžiku vyjádřil své podezření, že podpis na doručence nemusí být jeho, neboť mu připadá „prapodivný.“ 25. Dne 22. 5. 2024 podal žalobce žádost o obnovu řízení, v níž se jednak dovolával nového důkazu (lékařského posudku z ledna 2023) a jednak se dovolával toho, že podpisy na doručenkách v řízení o odnětí řidičského oprávnění jemu nepatří, že žádné písemnosti nepřebíral a že mu žádné nebyly doručovány.

26. Krajský soud tak má ve shodě se správními orgány za to, že subjektivní lhůta v délce tří měsíců počala běžet od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že mu bylo odňato řidičské oprávnění a od okamžiku, kdy poprvé zpochybnil svůj podpis na doručence jakožto novou dříve neznámou skutečnost. Počátek běhu lhůty byl tedy určen dnem 11. 2. 2024. Ve vztahu k této nové skutečnosti byla žádost skutečně podána opožděně, neboť subjektivní lhůta uběhla dne 11. 5. 2024, resp. v pondělí 13. 5. 2024 [§ 40 odst. 1 písm. c) správního řádu].

27. Je skutečností, že z protokolu o podání vysvětlení ze dne 11. 2. 2024 se nepodává, že by byl žalobce informován i o tom, že mu bylo odňato řidičské oprávnění v roce 2023 ze zdravotních důvodů. O tom se skutečně žalobce mohl dozvědět až později, tj. až dne 16. 5. 2024 při nahlížení do spisu, a z toho dovodit, že jako důvod obnovy bude uplatňovat posudek z ledna 2023 o své zdravotní způsobilosti. V tomto směru lze tedy konstatovat, že žádost o obnovu řízení z tohoto důvodu byla podána včas. To, že správní orgány ji taktéž vyhodnotily jako opožděnou, a tím se tedy dopustily vady řízení, však nemělo žádný reálný dopad do žalobcových práv a nezpůsobilo to nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, neboť i přesto se správní orgány obou stupňů zabývaly tímto důvodem obnovy a zhodnotily, že se nemůže jednat o důkaz odůvodňující obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu (viz níže). IV.B Lékařský posudek z ledna 2023 28. Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu platí, že řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

29. Pro povolení obnovy řízení by musely být splněny všechny tyto podmínky kumulativně.

30. Žalobce uplatnil tento posudek jako důvod pro obnovu řízení o odnětí řidičského oprávnění, neboť posudek existoval v době původního řízení a žalobce jej nemohl uplatnit, neboť o probíhajícím řízení samotném nevěděl (neobdržel žádné písemnosti).

31. K povaze institutu obnovy řízení lze uvést, že „obnova řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 je – na rozdíl od úpravy přezkumného řízení dle § 94 téhož zákona – určena k nápravě skutkových nesprávností.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010, čj. 6 As 39/2009–74, č. 2144/2010 Sb. NSS). Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2020, čj. 5 As 465/2019–31, plyne, že „účelem obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je výhradně náprava skutkových nesprávností, nikoliv korekce nesprávného právního posouzení. Obnovu řízení lze povolit, pokud teprve po právní moci rozhodnutí v původním řízení vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, nemohl–li je účastník řízení, kterému jsou ku prospěchu, uplatnit již v původním řízení, a to zejména pro jejich dřívější nedostupnost. Pojem „dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy“, jak ho má na mysli § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, je přitom nutno chápat v objektivním smyslu, tedy jako skutečnosti či důkazy, které účastník řízení znát nemohl a nemohl je v původním řízení uplatnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 As 18/2020–113, a dále též např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 As 213/2019–36, či ze dne 16. 10. 2020, č. j. 5 As 117/2020–42). Poslední podmínkou pro povolení obnovy řízení je, že nově uplatněné důkazy a skutečnosti musí být způsobilé vést k jinému výsledku otázky řešené v původním řízení. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že jiné otázky správní orgány v řízení o povolení obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu neposuzují.“ 32. Správní orgán prvního stupně zhodnotil, že v řízení o odnětí řidičského oprávnění byl posudek z ledna 2023 správnímu orgánu prvního stupně znám, neboť tento posudek byl předkládán v předchozím řízení o odnětí řidičského oprávnění, které bylo po jeho předložení zastaveno. Správní orgán prvního stupně zdůraznil, že řízení o odnětí řidičského oprávnění, o jehož obnovu se nyní jedná, bylo zahájeno na podnět Nemocnice Pelhřimov ze dne 28. 3. 2023, z něhož se podávalo, že žalobce není zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel. Posudek z ledna 2023 proto nemohl být použit jako podklad řízení o odnětí řidičského oprávnění.

33. Žalovaný k tomu v napadeném rozhodnutí doplnil podstatnou argumentaci svědčící o tom, že k posudku z ledna 2023 nebylo lze přihlédnout. Žalovaný totiž doplnil úvahu o tom, že tento důkaz nemohl odůvodnit jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování v řízení o odnětí řidičského oprávnění z důvodu zdravotní nezpůsobilosti žalobce. Po zahájení tohoto řízení byl totiž žalobce na základě usnesení ze dne 30. 3. 2024 povinen se podrobit novému přezkoumání zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel (§ 96 zákona o silničním provozu). Tomuto přezkoumání se žalobce nepodrobil. Žalovaný konstatoval, že k posudku vydanému před datem 30. 3. 2023 nebylo lze v řízení o odnětí řidičského oprávnění přihlížet. Proto v rámci řízení o obnově řízení nemohl tento posudek z ledna 2023 být žalobci ku prospěchu.

34. Krajský soud se s uvedeným zhodnocením tohoto „nového“ důkazu zcela shoduje a doplňuje, že žalobcem předkládaný posudek z ledna 2023 by nemohl odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. V zahájeném řízení o odnětí řidičského oprávnění je držiteli řidičského oprávnění nařízeno podrobit se přezkoumání zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel (§ 96 odst. 3 zákona o silničním provozu), o čemž byl žalobce zpraven usnesením. Držitel řidičského oprávnění je povinen se takovému přezkoumání zdravotního stavu podrobit (§ 96 odst. 4 téhož zákona). V případě, že se držitel řidičského oprávnění nepodrobí bez závažného důvodu přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě ani ve lhůtě náhradní, považuje se za zdravotně nezpůsobilého k řízení motorových vozidel (§ 96 odst. 5 téhož zákona). Z uvedeného plyne, že jakýkoliv lékařský posudek vyhotovený dříve předtím, než byla žalobci uložena povinnost podrobit se novému přezkoumání zdravotní způsobilosti, nemůže zvrátit právní fikci, která nastala v žalobcově případě podle § 96 odst. 5 zákona o silničním provozu, a sice, že je zdravotně nezpůsobilý k řízení motorových vozidel.

35. Námitky žalobce, že byla porušena zásada podle 50 odst. 3 správního řádu v řízení o odnětí řidičského oprávnění, neboť správní orgán nepřihlédl ke všem skutečnostem, které mu byly známy (existence posudku z ledna 2023), je námitkou nepřípadnou, která se míjí s předmětem tohoto řízení. Krajský soud při přezkoumávání řízení o obnově řízení nemůže zkoumat i zákonnost řízení samotného, o jehož obnovu je žadatelem usilováno. IV.C Doručování v řízení o odnětí řidičského oprávnění 36. Žalobce ve své žádosti o povolení obnovy řízení popřel své podpisy na doručenkách v řízení o odnětí řidičského oprávnění, o jehož obnovu jde. Jinými slovy řečeno, žalobce cílí na to, že o probíhajícím řízení o odnětí řidičského oprávnění vůbec nevěděl, neboť mu nebyly doručeny žádné písemnosti.

37. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2021, čj. 9 As 109/2021–28, se podává, že „pro obnovu řízení na žádost účastníka řízení platí, že povinnost tvrdit a dokládat skutečnosti, které mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, ve smyslu § 100 odst. 1 správního řádu, má žadatel o obnovu řízení. Je jeho povinností uvést skutečnosti a důkazy, které relevantním způsobem zpochybní závěry, k nimž dospěl správní orgán při svém dřívějším rozhodování. Jedná se totiž o mimořádný opravný prostředek, který umožňuje nápravu nesprávných skutkových zjištění v již pravomocně skončeném řízení. (…) V posuzovaném případě se nejedná o sankční řízení vedené ex offo, ale o řízení o mimořádném opravném prostředku na žádost účastníka řízení, v němž břemeno tvrzení a břemeno důkazní leží primárně na straně tohoto účastníka. Správní orgány by se shodou podpisu musely vypořádat podrobněji, pokud by stěžovatel předložil znalecký posudek, který by potvrzoval, že se v případě podpisu na pokutovém bloku jedná o podvrh (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2018, č. j. 5 As 149/2017–44, nebo výše uvedený rozsudek č. j. 6 As 296/2016–65). Takový posudek však stěžovatel nedoložil.“ 38. Žalobce nepředložil znalecký posudek z oboru písmoznalectví, z něhož by se podávalo, že podpisy na předmětných doručenkách, které zpochybňoval, nejsou jeho. Žalobce požadoval, aby takové zkoumání provedly správní orgány a ustanovily znalce. To však neodpovídá mimořádnosti opravného prostředku, kterým obnova řízení je. Pokud se účastník snaží prolomit skutkové nesprávnosti v již pravomocně skončeném správním řízení, pak musí unést nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní. Krajský soud ve shodě se správními orgány zhodnotil, že žalobce důkazní břemeno v tomto směru neunesl. Jeho pokus přenášet důkazní břemeno stran pravosti podpisů na správní orgány je zcela lichý. Pokud žalobce vyjma obecných tvrzení, že se na doručenkách nejedná o jeho podpisy, nepředložil posudek, který by pravost podpisů zpochybnil, pak na něj kladené důkazní břemeno neunesl.

39. Žalovaný zhodnotil, že veškeré písemnosti v řízení o odnětí řidičského oprávnění byly doručovány v souladu se správním řádem a na adresu trvalého pobytu žalobce. Žalovaný konstatoval, že povinnost prokázání svých tvrzení ohledně doručování a nepravosti podpisů na doručenkách byla na žalobci. Krajský soud se se závěry žalovaného ztotožňuje a konstatuje, že nebylo lze přenášet důkazní břemeno stran prokazování pravosti podpisů na doručenkách na správní orgány za situace, kdy v řízení byly k dispozici předmětné doručenky, dále sdělení České pošty o doručování písemností a kopie doručenek i z jiného spisového materiálu.

40. Jelikož se žalobci nepodařilo účinně zpochybnit pravost jeho podpisů na doručenkách v řízení o odnětí řidičského oprávnění, pak zde nebyl dán důvod pro obnovu řízení. Krajský soud zhodnotil, že další námitky žalobce nemohou předestřené závěry zvrátit. Polemika ohledně sdělení České pošty ze dne 29. 5. 2024 je nedůvodná. Ze sdělení České pošty se potvrzují údaje obsažené na doručenkách. Dodací doklady již nebyly k dispozici z důvodu skartace. Žalobcův požadavek na to, že by měl správní orgán prvního stupně prokazovat doručení jeho osobě dodacím dokladem s vyznačeným číslem občanského průkazu přebírající osoby, je zcela excesivní a neodpovídá standardnímu způsobu prokazování doručování písemností. Zpochybnění údaje o roku narození na doručence, který byl vypsán ručně a nikoliv tiskopisem, taktéž nemůže zvrátit závěr o bezvadnosti doručování písemností v předmětném řízení. Jak objasnil správní orgán prvního stupně, podává se i z doručenek v jiném řízení, že takto byl údaj o roku narození žalobce ručně vypisován běžně, a i ze sdělení České pošty plyne, že údaj o roku narození nebyl na doručenku dopsán ex post, neboť sama Česká pošta měla u příslušné zásilky vyznačen žalobcův rok narození, tj. tento údaj na zásilce musel být již při jejím předání poště k doručení.

41. Na uvedených závěrech ničeho nemění ani to, že doručenka ve správním řízení má povahu listiny soukromé a nikoliv povahu listiny veřejné, čehož se žalobce dovolával prostřednictvím odkazů na judikaturu civilních soudů.

42. S ohledem na shora uvedené zamítl krajský soud žalobcův návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví pro nadbytečnost. Neunesení důkazního břemene ve správním řízení nelze tímto způsobem dohánět v řízení soudním. Ostatně nelze opomínat, že tento důvod pro obnovu řízení uplatnil žalobce opožděně v rozporu s § 100 odst. 2 správního řádu (viz shora), a tudíž jakékoliv dokazování k této otázce v soudním řízení by popíralo smysl stanovení subjektivní lhůty pro podání žádosti o obnovu řízení. IV.D Další námitky 43. Závěrem krajský soud konstatuje, že žalobce nemohl být v důsledku nepovolení obnovy řízení zasažen na: * právu řídit motorové vozidlo (samotné právo na řízení motorového vozidla nebylo předmětem řízení o povolení obnovy řízení – v něm se posuzovalo pouze splnění podmínek pro povolení obnovy řízení podle § 100 správního řádu), * vlastnickém právu (to nebylo předmětem řízení o povolení obnovy řízení), * právu na rovné zacházení (nekonkrétně uplatněná námitka), * právu na spravedlivý správní proces (krajský soud zhodnotil, že proběhlý správní proces vyhověl zákonným požadavkům a nedošlo k zásahu do práv žalobce), * právu na řádné odůvodnění rozhodnutí (to, že žalobce nesouhlasí s tím, jak správní orgány vyhodnotily jeho žádost, neznamená, že správní rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna), * právu na právní jistotu (nekonkrétně uplatněná námitka), * právu na osobní svobodu (to nebylo předmětem řízení o povolení obnovy řízení), * právu na řádné a úplné objasnění skutkového stavu (skutkový stav byl objasněn dostatečným způsobem, přičemž správní orgány nebyly povinny obstarávat žádné další důkazy ve vztahu k námitce nepravosti podpisů na doručenkách) a * právu na nestranné a objektivní posouzení důkazů (krajský soud neshledal žádné pochybení správních orgánů v tomto směru).

44. Žalobce sám v žalobě uvádí a podává se to i z obsahu správního spisu, že v době, kdy nebyl držitelem řidičského oprávnění způsobil dopravní nehodu, při níž vznikla škoda ve výši 380 355 Kč a ve výši 8 146 Kč, kterou po něm nyní pojišťovna uplatňuje k náhradě. Žalobce je taktéž projednáván za přestupek spočívající v tom, že řídil motorové vozidlo, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění. Žalobce tyto negativní důsledky vůči své osobě spojuje s tím, že mu nebyla povolena obnova řízení ve věci odnětí řidičského oprávnění. Krajský soud chápe, že obnova řízení je procesní cesta, jak by se žalobce mohl případně vyhnout důsledkům toho, že dne 31. 1. 2024 způsobil dopravní nehodu a nebyl v té době držitelem řidičského oprávnění, nicméně to nic nemění na tom, že podmínky pro obnovu řízení o odnětí řidičského oprávnění nejsou dány.

V. Závěr a náklady řízení

45. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Subjektivní lhůta k podání žádosti o obnovu řízení IV.B Lékařský posudek z ledna 2023 IV.C Doručování v řízení o odnětí řidičského oprávnění IV.D Další námitky V. Závěr a náklady řízení