65 A 3/2025– 226

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobců: a) ARNIKA – program Toxické látky a odpady se sídlem Seifertova 327/85, Praha 3 b) Hnutí DUHA České Budějovice se sídlem Dlouhá 134, Kaplice oba zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Slavíkova 23, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: I. ZEVO Vráto, a.s. se sídlem Okružní 632, České Budějovice zast. JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 II. CETIN a.s. se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 III. ČEVAK a.s. se sídlem Severní 2264/8, České Budějovice IV. Povodí Vltavy, státní podnik se sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5 V. Náš domov z.s. se sídlem Na Staré cestě 252/8, Rudolfov VI. Spolek T.G.M. novevrato.cz se sídlem Hlinská 580/9A, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, čj. KUJCK 141588/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 21. 5. 2024, čj. SU/4331/2023–36 (dále jen „územní rozhodnutí“), byla na základě žádosti společnosti ZEVO Vráto, a.s. (OZNŘ I) ze dne 20. 7. 2023 umístěna stavba označená jako „ZEVO Vráto České Budějovice (ZEVO Vráto), ul. Okružní, České Budějovice“ (ve stávajícím areálu „Výtopna Vráto“, Okružní čp. 632, České Budějovice), na pozemcích parc. č. 1118/11, 1118/12, 1118/14, 1118/15, 1118/16, 1118/17, 1118/18, 1118/19, 1118/20, 1118/21, 1118/22, 1118/23, 1118/24, 1118/25, 1118/26, 1118/28, 1118/29, 1118/30, 1118/32, 1118/40, 1118/41, 1118/45, 1118/46, 1118/47, 1118/48, 1118/56, 1118/77, 1150/1 a 1150/13 v k. ú. České Budějovice 4. Jedná se o novou trvalou stavbu, která nahrazuje stávající zařízení výtopny Vráto, doposud provozované na základě platného integrovaného povolení. Předmětem stavby má být zařízení pro energetické využívání odpadu (dále též jako „ZEVO“), přičemž stavba je tvořena několika stavebními objekty a inženýrskými objekty. Rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“).

2. Rozhodnutím ze dne 20. 1. 2025, čj. KUJCK 141588/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil územní rozhodnutí, tak, že ve vedlejším výroku II., v němž jsou stanoveny podmínky pro umístění a realizaci stavby, nahradil znění podmínky pod bodem 3. novým zněním; z vedlejšího výroku II., v němž jsou stanoveny podmínky pro umístění a realizaci stavby, dále vyňal podmínky pod body 29., 30. a 39.; výrokovou část územního rozhodnutí dále doplnil o výrok III. a vedlejší výrok IV. Podle § 90 odst. 5, věty druhé správního řádu bylo územní rozhodnutí ve zbytku potvrzeno. Dále bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání podané osobou, která nebyla zařazena do okruhu účastníků a ani se v průběhu řízení k účastenství nepřihlásila.

3. V dané věci se jednalo o navazující řízení ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPV“). Ve věci bylo podle § 9a odst. 1 ZOPV k záměru vydáno souhlasné závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) ze dne 29. 4. 2022, čj. MZP/2022/510/548 (dále též jako „závazné stanovisko EIA 2022“). Dne 9. 10. 2023 bylo pod čj. MZP/2023/212/1321 vydáno MŽP podle § 9a odst. 6 ZOPV souhlasné závazné stanovisko k ověření záměru. V rámci odvolacího řízení bylo závazné stanovisko EIA 2022 podrobeno postupu podle § 149 odst. 7 správního řádu, přičemž bylo ministrem životního prostředí potvrzeno, a to závazným stanoviskem ze dne 7. 11. 2024 (vypraveno dne 8. 11. 2024), čj. MZP/2024/290/1653 (dále též jako „potvrzující závazné stanovisko EIA 2024“).

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobci namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a rozpor s § 3 odst. 2 a 4 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), a rozpor se Stockholmskou úmluvou o perzistentních organických polutantech (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 40/2006 Sb. m. s.; dále jen „Stockholmská úmluva“).

5. Ustanovení § 3 zákona o odpadech stanoví jasnou hierarchii odpadového hospodářství. Prioritou je předcházení vzniku odpadu, nelze–li tomu předejít, tak následují recyklace, jiné využití (vč. energetického), a není–li ani to možné, tak přichází v úvahu jeho odstranění. Účelem zákona o odpadech je zároveň zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí. Žalobci též upozorňují na přílohu č. 1 zákona o odpadech, dle níž je nutno zvyšovat úroveň přípravy k opětovnému využití a úroveň recyklace komunálního odpadu. II.A Námitka nevypořádání odvolacích námitek 6. Žalobci namítají, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nereagoval na veškeré jejich uplatněné námitky. Jde o nedostatečné hodnocení zdravotních dopadů a o chybějící informace o vlivech zařízením produkovaných bromovaných dioxinů na zdraví. Pouhý odkaz na Dokumentaci EIA podle žalobců nepostačuje.

7. Dále mělo jít o námitku nedostatečných informací o složení odpadů, které bude ZEVO produkovat (chemické složení škváry a popílku za účelem vyloučení uvolňování nebezpečných látek, neboť u škváry se uvažuje o jejím využití ve stavebnictví). Odkaz na zkušební provoz podle žalobců nedostačuje k vyvrácení námitky, že tyto informace mají být obsaženy v dokumentaci záměru a přitom tam nejsou.

8. Žalovaný se dále nikterak nezabýval rozporem záměru se Stockholmskou úmluvou. Podle žalobců mají být primárně voleny způsoby nakládání s odpadem, které vůbec nevedou ke vzniku perzistentních organických polutantů (dále jen „POPs“) a dioxinů. Každý nový zdroj produkující tyto látky by měl být posouzen i z pohledu nejlepších dostupných technik a nejlepší praxe, přičemž úmluva doporučuje upřednostnit tu variantu, která nevede ke vzniku dioxinů. K tomuto postupu v projednávaném případě vůbec nedošlo. Odkaz na hodnocení emisí dioxinů a POPs a návrh opatření k jejich eliminaci podle žalobců neobstojí, neboť to je způsob řešení situace, kdy již POPs a dioxiny vznikají.

9. Žalobci dále namítli, že podmínka č. 14 územního rozhodnutí týkající se dopravy odpadů mimo ulici Rudolfovskou se týká pouze dopravy odpadu do ZEVO. Podmínkami rozhodnutí však není nijak řešena doprava popílku a škváry ze ZEVO, přičemž tohoto materiálu bude odvážena až 1/3 ze 160 tisíc tun ročně. Dle žalobců dojde k zatížení obyvatel nadměrným provozem, hlukem, prachem a zápachem. Touto otázkou se žalovaný podle žalobců nikterak nezabýval.

10. Dané námitky zůstaly podle žalobců ze strany žalovaného nevypořádány. Jeho rozhodnutí je tudíž podle žalobců v rozporu s § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 správního řádu. Napadené rozhodnutí je podle nich nepřezkoumatelné. Žalovaný v rozporu s § 50 odst. 3 a 4 správního řádu nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, vč. toho, co uvedli účastníci řízení, jakož ani nezjišťoval všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. II.B Námitky proti závaznému stanovisku EIA 2022 a jeho potvrzení ministrem životního prostředí v odvolacím řízení 11. Závazná stanoviska vydaná v procesu EIA nejsou podle žalobců bezvadnými odbornými a požadavky zákona splňujícími podklady pro umístění dané stavby. Nebyla v nich vypořádána a reflektována celá řada závažných připomínek, které byly vzneseny. Žalobci tedy požadují, aby krajský soud přezkoumal závazné stanovisko MŽP ze dne 29. 4. 2022, čj. MZP/2022/510/548, a potvrzení závazného stanoviska závazným stanoviskem ministra životního prostředí ze dne 7. 11. 2024 (vypraveno dne 8. 11. 2024), čj. MZP/2024/290/1653. Žalobci jsou toho názoru, že závazná stanoviska měla být vydána jako nesouhlasná. Závazná stanoviska nejsou podle žalobců objektivním odborným podkladem, neboť nebyly vyhodnoceny a posouzeny následující aspekty daného záměru, týkající se jeho vlivu na životní prostředí, a to i v důsledku absence údajů a podkladů.

12. Podle žalobců nedošlo k vyhodnocení kapacity ZEVO na úrovni ČR (těch stávajících i těch, kterým již bylo uděleno souhlasné závazné stanovisko). Velikost kapacit ZEVO v ČR totiž může výrazně ovlivnit, ne–li dokonce znemožnit plnění recyklačních cílů. Nedošlo ani k posouzení nadbytečné kapacity ZEVO v rámci kraje, neboť navržená kapacita ZEVO Vráto je vyšší, než je z hlediska produkce směsného komunálního odpadu (dále jen „SKO“) zapotřebí pro celý kraj. Nedošlo ani k vyhodnocení materiálového složení SKO produkovaného v kraji, byť z rozborů vyplývá, že obsahuje stále velké množství materiálů vhodných k recyklaci. Přitom samy správní orgány přiznávají, že tyto otázky nebyly řešeny a odůvodnily to tím, že to není předmětem řízení o posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona.

13. Žalobci dále namítají, že kapacita ZEVO Vráto nastavená na 160 tisíc tun ročně je naddimenzovaná, škodlivá pro život obyvatel místních i ze vzdálenějších oblastí kraje a konečně i ekonomicky neúnosná. Stavět ZEVO na 1. místo v řešení odpadového hospodářství není v souladu s hierarchií nakládání s odpady EU ani s odpadovou legislativou ČR (§ 3 zákona o odpadech). Podle žalobců nebylo v kraji dostatečně využito kapacit předcházení vzniku odpadu, znovuvyužití a recyklace. Pokud budou realizovány všechny čtyři v současnosti projednávané záměry ZEVO (Vráto, Písek, Planá a Český Krumlov), tak zde mnoho odpadu pro recyklaci nezbude. Podle žalobců měl investor záměru raději zvolit linku na mechanicko–biologickou úpravu odpadu a zbytek SKO by se mohl vozit vlakem do již existujících ZEVO v sousedních krajích. Podle žalobců by kapacita ZEVO měla být jen taková, aby nezmizel tlak na materiálovou recyklaci; zavedením spalování odpadu by společnost přestala minimalizovat množství odpadů, ustávalo by i třídění odpadu. Žalobci se obávají i toho, že se odpad pro spalování do ZEVO Vráto bude dovážet z větších vzdáleností. Správní orgány tyto otázky opět smetly tvrzením, že toto není předmětem řízení o posuzování vlivů na životní prostředí.

14. S tím žalobci nesouhlasí a konstatují, že má–li být výsledkem procesu EIA objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí přispívající k udržitelnému rozvoji společnosti (§ 1 odst. 3 ZOPV), potom nelze opomíjet otázky, které souvisí s udržitelným rozvojem společnosti, což je jistě i nakládání s odpadem tak, aby nedocházelo k poškozování životního prostředí. Podle § 5 odst. 1 a 3 ZOPV jde o vlivy nepřímé, pokud jde o posouzení otázky nakolik příp. nadbytečná kapacita ZEVO v kraji (ve spojení s ostatními plánovanými ZEVO v kraji a jejich kapacitami) může omezit recyklaci či předcházení vzniku odpadu. Závazné stanovisko EIA bylo podle žalobců vydáno v rozporu s § 1 odst. 3 a § 5 odst. 1 a 3 ZOPV, neboť nedošlo k posouzení všech přímých i nepřímých vlivů záměru na životní prostředí. Žalobci spatřují i rozpor s § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu.

15. Vliv plánované kapacity ZEVO Vráto nebyl podle žalobců dostatečně posouzen ve vztahu k zásadám a cílům podle § 3 zákona o odpadech. Neposouzení kapacity ZEVO v uvedeném kontextu vede k i porušení čl. 3 a 5 směrnice 2011/92/EU, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, který vyžaduje komplexní posouzení všech přímých i nepřímých vlivů projektu, vč. jeho rozsahu, alternativních řešení a kumulativních dopadů. Zejména kumulativní vlivy související s plánovanými kapacitami dalších ZEVO v kraji nebo na území ČR nebyly řádně vyhodnoceny. Nebylo zhodnoceno, zda plánovaná kapacita ZEVO Vráto neohrozí dosahování daných cílů a zda odpovídá předpokládané produkci nerecyklovaných odpadů v regionu, ani to jaký vliv bude mít plánovaná kapacita na regionální odpadové hospodářství, dostupnost odpadu pro recyklaci a splnění závazných recyklačních cílů do roku a po roce 2035. Taktéž nebyly adekvátně zváženy technologie nebo přístupy, které umožňují zachování využitelných surovin v oběhu s menším dopadem na životní prostředí. V procesu EIA byla posuzována kromě navrhované pouze varianta nulová, která zahrnovala skládkování odpadu a spalování hnědého uhlí, přičemž v tomto scénáři nebyl vzat v úvahu tzv. konec spalování uhlí, bezemisní zdroje energie, jimiž může být spalování uhlí nahrazeno, ani vyšší stupně hierarchie nakládání s odpady, které mohou pomoci s omezením skládkování do roku 2030 a naplňováním cílů pro recyklaci SKO, které sníží obsah odpadu vhodného k energetickému využití.

16. Plánovaná kapacita 160 tisíc tun ročně nebyla podle žalobců posouzena ani v kontextu Plánu odpadového hospodářství ČR 2025–2035 (dále jen „POH ČR“), který stanovuje prognózu produkce odpadu a scénáře pro další nakládání s ním, vč. potřebné kapacity pro energetické využití odpadu. Záměr ZEVO Vráto byl pouze částečně porovnán s Plánem odpadového hospodářství Jihočeského kraje (dále jen „POH JČK“). Tento plán zdůrazňuje potřebu regionálně přiměřených kapacit ZEVO a také to, že kapacity by měly odpovídat skutečným potřebám kraje, jednotlivých měst (podporovat ZEVO středních kapacit).

17. Žalovaný ze svých úvah o kapacitě ZEVO v kraji vynechal plánované zařízení ZEVO Český Krumlov (záměr rozšíření technologie ve stávajícím areálu Energobloku Domoradice). Plánovaná kapacita ZEVO Písek je přitom 50 tisíc tun ročně, ZEVO Planá 80 tisíc tun ročně a ZEVO Český Krumlov 80 tisíc tun ročně. To samo o sobě činí dohromady kapacitu v kraji 210 tisíc tun ročně. Dle žalovaného má být celkový potenciál využití produkce odpadu do ZEVO cca 242 tisíc tun ročně v roce 2030. Z uvedeného žalobci dovozují, že je jen těžko obhajitelná kapacita ZEVO Vráto ve výši 160 tisíc tun ročně, když celkový potenciál odpadů je 242 tisíc tun ročně, přičemž ostatní zařízení budou mít kapacitu celkem 210 tisíc tun ročně. Kapacita záměru ZEVO Vráto tak jde proti požadavkům zákona o odpadech a Stockholmské úmluvy. K uvedeným námitkám žalobců se žalovaný v napadeném rozhodnutí relevantně nevyjádřil.

18. K tomu žalobci doplnili, že se navíc svozové oblasti ZEVO Vráto, ZEVO Planá a ZEVO Písek významně překrývají. Např. obce s rozšířenou působností (dále jen „ORP“) Benešov, Sedlčany, Vlašim, Votice, Humpolec, Pacov a Pelhřimov jsou uvedeny jak u ZEVO Vráto, tak u ZEVO Planá. ORP Horažďovice a Milevsko figurují současně ve více záměrech. To znamená, že stejné odpady jsou započítávány vícekrát, což nadhodnocuje celkový potenciál odpadu k energetickému využití a to zpochybňuje reálnou dostupnost surovin pro spalování pro všechna plánovaná ZEVO v kraji.

19. Žalobci namítají též nedostatečnost a neúplnost informací o referenčním zařízení, kterým podle žalobců bylo ZEVO Chotíkov. V situaci, kdy dokumentace záměru v rámci procesu EIA čerpala z dat referenčního zařízení, by podle žalobců měly být známy předpokládané emise škodlivin do ovzduší. Žalobci požadovali doplnění informací o emisích POPs, těžkých kovů, HCl a HF a dalších látek za uplynulých několik let, čemuž však nebylo vyhověno. K argumentaci správních orgánů žalobci tvrdí, že projednávaný záměr není v souladu s BAT (aplikace nejlepších dostupných technik, dále též jako „BAT“) ve vztahu ke spalování odpadů. Žalobci uvádí, že aby bylo možno porovnat záměr s BAT, je nejprve nutné zjistit vlivy daného záměru na životní prostředí, což zde bylo učiněno prostřednictvím referenčního zařízení. Bez výše uvedených informací ze ZEVO Chotíkov, nelze posoudit vliv předmětného záměru na životní prostředí. Je nedostatečností procesu EIA, pokud nejsou uvedeny podrobnější údaje o skutečných emisích referenčního zařízení ZEVO Chotíkov. Pokud je na toto zařízení odkazováno jako na technologický vzor, bylo nezbytné doložit reálná data o emisích škodlivin do ovzduší. Bez těchto informací nelze podle žalobců objektivně posoudit, jaké skutečné environmentální dopady lze očekávat u ZEVO Vráto. BAT umožňují různé způsoby monitorování emisí dioxinů a škodlivin, přičemž ZEVO Vráto volí méně přísný režim odpovídající minimálním legislativním požadavkům ČR, nikoliv nejpřísnější standard dostupný v rámci BAT. Tím se snižuje schopnost zařízení včas detekovat a příp. předcházet nežádoucím emisím. Dle žalobců je zásadním problémem, že ačkoliv jsou emise dioxinů limitovány přísnými normami, i tak spalovny odpadů zůstávají významným zdrojem těchto toxických látek v ovzduší. Dle žalobců mohou být reálné hodnoty emise dokonce vyšší než hodnoty vykazované zařízeními v rámci legislativních požadavků na monitorování (měření se neprovádí při náběhu a vypínání kotle, kdy jsou emise vyšší než za běžného provozu). Žalobci tak uzavírají, že dokumentace ZEVO Vráto by měla obsahovat přehled dat o emisích ZEVO Chotíkov jakožto referenčním zařízení, aby bylo možné posoudit dopady plánovaného zařízení s již fungujícím zařízením. Argument správních orgánů o snížení přehlednosti již tak rozsáhlých podkladů pro proces EIA, kterým odůvodňují nedoložení údajů o emisích ZEVO Chotíkov, považují žalobci za zcela irelevantní.

20. Dle žalobců je dále nedostatečně hodnocen zdravotní dopad ZEVO, neboť chybí informace o vlivech zařízením produkovaných bromovaných dioxinů a furanů (PBDD/F) na zdraví. Přitom se jedná o POPs s vysokou toxicitou a schopností bioakumulace. Závěr správních orgánů o tom, že realizace záměru přináší pro místní populaci prakticky nezměněný expoziční scénář imisím hluku a polutantů ovzduší, není dle žalobců podložen řádnou analýzou a konkrétními daty, přestože tyto látky již byly v emisích z jiných spaloven odpadů změřeny a jsou tudíž k dispozici i určitá referenční data. PBDD/F jsou látky, jejichž zařazení do Stockholmské úmluvy je v procesu projednávání. Mají významné environmentální a zdravotní riziko. Přesto dokumentace EIA nehodnotí možnou kontaminaci půdy, vody a potravního řetězce (odcházejí nejenom do ovzduší prostřednictvím spalin, ale jsou i ve škváře a popílku, což je vedlejší produkt spalování odpadu). Dokumentace EIA sice řeší nakládání s odpadem ze spalování, ale nehodnotí množství PBDD/F v něm a možné sekundární šíření do prostředí. Přitom je tento přístup popsán v metodice SZÚ AN 17/15. Závěr, že neexistující legislativní limity pro PBDD/F, není podle žalobců důvodem k opomenutí jejich hodnocení. Tato povinnost odpovídá principu předběžné opatrnosti (§ 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o životním prostředí“; § 3 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech a čl. 191 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii). Z toho důvodu je dokumentace EIA neúplná a neodpovídá požadavkům ZOPV a směrnici 2011/92/EU, které vyžadují komplexní posouzení všech zdravotních a environmentálních dopadů záměru. Posunutí hodnocení až na zkušební provoz je v rozporu s účelem EIA, která má rizikům předcházet před schválením záměru. Tento přístup podle žalobců oslabuje preventivní funkci procesu EIA. Zahrnutí monitoringu bromovaných dioxinů jedenkrát za šest měsíců ve vyčištěných spalinách je podle žalobců součástí BAT, tzn. že tato povinnost je pouze splněna a nikoliv zavedena jako zvláštní opatření.

21. Žalobci dále namítli nedostatečnost navrženého imisního monitoringu v okolí ZEVO Vráto. Žalobci navrhovali umístění zařízení k pasivnímu vzorkování ovzduší v okolí ZEVO na těžké kovy a POPs. Žalobci zdůrazňují, že ZEVO bude produkovat široké spektrum toxických látek, z nichž většina není běžně sledována. Imisní monitoring nemůže zahrnovat všechny látky, proto se mělo jednat o měření konkrétních polutantů relevantních pro provoz ZEVO, jejichž sledování bylo požadováno (těžké kovy, POPs, rtuť, olovo, kadmium, arsen, chlorované a bromované dioxiny, PCB, hexachlorbenzen, pentachlorbenzen, PFAS a VOC).

22. Žalobci odkazují na podmínky 2, 3 a 18 závazného stanoviska EIA (posunutí monitoringu až do řízení o integrovaném povolení) a konstatují, že ve stanoveném monitoringu není zahrnuta tzv. nezatížená (pozaďová) referenční lokalita, takže nelze výsledky porovnat a sledovat; rovněž nebyly do monitoringu zahrnuty všechny toxické látky. Vliv na kvalitu ovzduší a zdraví obyvatel takovýchto zařízení se dlouhodobě nesleduje, takže nelze posoudit kumulativní účinky znečišťujících látek, které se mohou v prostředí hromadit a způsobovat zdravotní rizika i při nízkých koncentracích. Zejména vynechání monitoringu PFAS je podle žalobců závažnou vadou, neboť u těchto látek se směřuje k přísnější regulaci kvůli jejich perzistenci, bioakumulaci a negativním účinkům na lidské zdraví. Posunutí rozhodnutí o rozšíření monitoringu až do integrovaného povolení je podle žalobců v rozporu s principem předběžné opatrnosti podle § 13 zákona o životním prostředí a § 3 odst. 4 zákona o odpadech.

23. Žalobci dále namítají, že v procesu EIA nebyly uvedeny dostatečné informace o složení odpadů (škváry a popílku), které bude ZEVO produkovat. Byly žádány informace o složení škváry a popílku za účelem vyloučení uvolňování nebezpečných látek z těchto materiálů, a to i z toho důvodu, že v případě škváry se uvažuje o jejím využití ve stavebnictví (silnice, parkoviště apod.). Odůvodnění, že složení odpadů bude ověřeno až během zkušebního provozu, nemůže podle žalobců obstát, neboť hodnocení dopadů zařízení musí být provedeno před jeho realizací. Toto musí být hodnoceno již ve fázi procesu EIA tak, aby se v závazném stanovisku EIA mohly stanovit podmínky provozu s tím související.

24. Data o složení odpadů ze spaloven odpadu jsou dostupné z odborných studií a literatury, které poskytují informace o typickém složení těchto odpadů vč. přítomnosti těžkých kovů, POPs a PFAS. Dále jsou dostupná data z referenčního zařízení ZEVO Chotíkov, které je v provozu již dostatečně dlouhou dobu. Žalobci zdůrazňují, že EIA není pouze nástrojem pro ověření, zda výstupy zařízení splní legislativní limity, ale má komplexně posoudit vlivy záměru na životní prostředí. Pokud je škvára plánována k využití ve stavebnictví, je nutné vyhodnotit riziko uvolňování toxických látek (i těch, které nejsou v současné době sledovány legislativou). Např. PFAS může být vymýváno do půdy a vodních toků. Uvedené nebylo vůbec hodnoceno.

25. Podle žalobců zařízení nerespektuje ustanovení Stockholmské úmluvy, kterou ČR ratifikovala, neboť spalování odpadů je jedna z činností, která vede ke vzniku dioxinů a dalších POPs. Každý nový zdroj těchto látek by měl být posouzen i z hlediska nejlepších dostupných technik (BAT) a nejlepší environmentální praxe (dále jen „BEP“). Tato úmluva přitom upřednostňuje způsoby nakládání s odpady, které nevedou ke vzniku dioxinů. Dle přílohy C jde o předcházení spalování odpadu. Z úmluvy plyne, že při zvažování návrhů výstavby nových zařízení pro odstraňování odpadů by se měly vážit možnosti, jako jsou minimalizace vytváření SKO a odpadů ze zdravotnických zařízení, vč. znovuzískávání surovin, opětovného použití, recyklace, třídění odpadů a podpory výrobků vytvářejících méně odpadu. V rámci EIA však nebyly posouzeny alternativní metody nakládání s odpady, které by předcházely vzniku POPs, což je v rozporu se Stockholmskou úmluvou. Pouhé tvrzení, že zařízení bude využívat BAT k minimalizaci emisí, není dostatečné, pokud nebyly zváženy a posouzeny technologie a postupy, které by vzniku POPs zcela zabránily. V procesu EIA nedošlo podle žalobců k posouzení záměru ve vztahu k požadavku na zamezení vzniku POPs.

26. Podle žalobců Dokumentace EIA neobsahuje dostatečně podrobnou bilanci chlorovaných dioxinů (PCDD/F), přestože se jedná o vysoce toxické perzistentní látky. Odkazování na ověření těchto údajů až ve zkušebním provozu je podle žalobců nepřijatelné. Proces EIA má možné dopady posoudit předem. Bez řádné bilance těchto látek (emise do ovzduší, popílek, škvára, popel) nelze posoudit environmentální a zdravotní rizika. Hmotnostní bilance PCDD/F je běžně dostupná v odborné literatuře a data jsou měřitelná v referenčním zařízení.

27. Argument, že tuto otázku je nadbytečné nyní řešit v procesu EIA, neboť zařízení bude v plném provozu až v roce 2030 a v té době bude jistě skladba využívaných odpadů zcela jiná než nyní, považují žalobci za zavádějící a popírající účel procesu EIA. Dopady mají být posouzeny před realizací záměru a nikoliv až zpětně ve zkušebním provozu. Navíc není jasné, jak by se mělo v roce 2030 změnit složení SKO, aby to odůvodňovalo nehodnocení této otázky nyní v rámci procesu EIA. Dokumentace EIA měla využít data z referenčního zařízení nebo modelové přístupy. Opět došlo k porušení § 13 zákona o životním prostředí.

28. Informace o koncentraci PCDD/F v SKO v dokumentaci EIA vychází podle žalobců ze zastaralých informací a ty byly přejaty zcela nekriticky; přitom jsou k dispozici aktuálnější data. Uváděné hodnoty v odpadech jsou neadekvátně vysoké a neodpovídající jejich reálné koncentraci v odpadech, což zkresluje environmentální dopady ZEVO. Do dokumentace nebyly doplněny ani informace o koncentraci PCDD/F v SKO produkovaném na území kraje.

29. Podle žalobců Dokumentace EIA nedostatečně řeší nakládání s popílkem, v němž mohou být překračovány limitní hodnoty POPs podle nařízení 2022/2400, kterým se mění přílohy nařízení 2019/1021. Odkaz na obecné právní předpisy není podle žalobců dostatečný, protože negarantuje eliminaci POPs; metoda solidifikace nevede k destrukci těchto látek, ale pouze ke stabilizaci materiálu, což neeliminuje riziko sekundární kontaminace. Dle čl. 6 odst. 1 písm. d) Stockholmské úmluvy je třeba odpady obsahující POPs zneškodňovat způsobem, který vede k jejich úplné destrukci nebo nevratné transformaci. Při nakládání s těmito odpady se musí využívat BAT a BEP. Solidifikace je podle žalobců v rozporu s tímto článkem úmluvy. Mezinárodně uznávané způsoby likvidace POPs jsou nespalovací destrukční technologie GPCR, BCD nebo SCWO. Odkaz na to, že popílek bude předáván k nakládání oprávněné osobě jako nebezpečný odpad, podle žalobců nestačí. Proces EIA má komplexně hodnotit dopady na životní prostředí vč. možnosti sekundárního šíření a kontaminace POPs. Nelze odkazovat na nějaké další stupně povolování. Ponechání hodnocení až na fázi vydávání integrovaného povolení znamená, že v procesu EIA nebyl reálný dopad vyhodnocen.

30. Navíc nebylo v procesu EIA posouzeno využití popílku do směsí odpadů využívaných při sanačních zásazích. Podle žalobců to může vést k tomu, že v rámci integrovaného povolení už nebude prostor pro posouzení této otázky. Rozhodnutí o povolení provozu se bude opírat o závěry EIA, které však nebudou poskytovat odborné vyhodnocení a posouzení.

31. Žalobci namítají, že v procesu EIA nebyla vyhodnocena cesta PCDD/F a jiných POPs do potravního řetězce. Autorizovaný návod AN 17/15 SZÚ stanovuje metodiku pro hodnocení zdravotních rizik expozice chemickými látkami ve venkovním ovzduší. Je nutno hodnotit nejen přímý inhalační účinek, nýbrž i průnik POPs do potravního řetězce. V rozporu s touto metodikou Dokumentace EIA tuto otázku nehodnotí, chybí komplexní hodnocení, jak se PCDD/F a POPs mohou dostat do prostředí a následně do potravního řetězce. Tato námitka žalobců byla přitom odmítnuta s tím, že expozici nelze spočítat. To není podle žalobců relevantní argument. Odborná literatura se doporučuje zaměřit na expoziční cestu právě v okolí spaloven odpadů. Podle žalobců nebyly a měly být hodnoceny tyto faktory: spad POPs emisí a jejich kumulace v půdě a navazující kontaminace rostlin a plodin; akumulace těchto látek v živočišných produktech (mléko, maso, vejce) v důsledku expozice krmiv a vody a konzumace prachových částic; dlouhodobé zadržování POPs v ekosystémech a jejich sekundární uvolňování; možný průnik POPs do vodních zdrojů (celých ekosystémů) a kontaminace ryb. Podle žalobců nebyla dostatečně posouzena reálná expozice obyvatel těmto látkám prostřednictvím potravy. Posudek EIA neupozornil na absenci tohoto posouzení.

32. Žalobci oponují též podmínce č. 14 závazného stanoviska EIA 2022 a namítají, že pravidla pro dopravu se týkají pouze dovozu odpadů do ZEVO. Ovšem není nikterak řešena doprava odvážející popílek a škváru ze ZEVO z hlediska omezení jejího směru, přičemž tohoto materiálu může být až 1/3 ze 160 tisíc tun ročně. Žalobci se obávají, že doprava ze ZEVO bude zatěžovat přilehlé obytné oblasti nadměrným provozem nákladních automobilů, hlukem, prachem a zápachem.

33. Žalobci konstatují, že závazná stanoviska EIA jsou nezákonná pro rozpor s § 1 odst. 3 a § 5 odst. 1 a 3 ZOPV, s § 2 odst. 1 a 4 a § 3 správního řádu a se Stockholmskou úmluvou. Jestliže se o tato závazná stanoviska opírají rozhodnutí stavebního úřadu a žalovaného, pak jsou nezákonností zatížena i jejich rozhodnutí. II.C Námitka systémové podjatosti 34. Poslední žalobní námitka se týkala podjatosti pracovníků správního orgánu, kteří měli být z rozhodování vyloučeni. Podle žalobců byl porušen § 14 odst. 1 správního řádu. Námitka podjatosti podaná v odvolacím řízení směřovala proti všem pracovníkům žalovaného, vč. ředitele krajského úřadu a hejtmana kraje. Podle žalobců lze o všech důvodně předpokládat, že s ohledem na jejich poměr k věci mají zájem na výsledku řízení. Jihočeský kraj a jeho představitel – hejtman kraje – mají bezprostřední zájem na realizaci dané stavby. To, že je hejtman kraje zastánce daného záměru a podporuje jej, vyplývá z řady mediálních výstupů, na něž žalobci v žalobě odkázali.

35. Žalobci poukazují na to, že hejtman kraje je místopředsedou dozorčí rady společnosti Teplárna České Budějovice, a.s., která je jediným akcionářem OZNŘ I. Hejtman kraje přinejmenším v mediální sféře projevuje veřejně podporu danému konkrétnímu záměru.

36. Zájem Jihočeského kraje na realizaci záměru je potvrzen i tím, že tento záměr je obsažen v Zásadách územního rozvoje (dále jen „ZÚR“), který je schvalován krajem v samostatné působnosti. Jde o rozvojovou plochu OH1 (plocha pro oblast odpadového hospodářství), která není vymezena jen obecně, ale je vymezena přímo pro ZEVO – plocha pro termické využití odpadu k výrobě tepelné a elektrické energie s nadmístním významem. Zájem kraje na tomto projektu dokládá podle žalobců i Plán odpadového hospodářství Jihočeského kraje na období 2016–2025 s výhledem do roku 2035, ve znění aktualizace schválené zastupitelstvem kraje dne 22. 2. 2024 (POH JČK).

37. Toto jsou důvody, pro které mají žalobci za to, že ve věci byli vyloučeny úřední osoby krajského úřadu, kteří jsou zaměstnanci Jihočeského kraje, stejně jako ředitel krajského úřadu. Hejtman zastupuje kraj navenek; krajský úřad a hejtman jsou orgány kraje. Hejtman odvolává a jmenuje ředitele krajského úřadu, stanovuje mu plat a ukládá mu úkoly. Ředitel krajského úřadu je nadřízen všem jeho zaměstnancům, kontroluje jejich činnost a stanovuje jim plat. Žalobci odkazují na příslušná ustanovení zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o krajích“). Pracovníci, kteří rozhodovali v odvolacím řízení, vč. ředitele krajského úřadu, jsou zaměstnanci osoby, která má na realizaci dané stavby zájem a jsou vůči ní v poměru závislém, podřízeném. Podle žalobců jsou dány důvodné pochybnosti o nepodjatosti pracovníků krajského úřadu, neboť jsou povinni plnit pokyny zaměstnavatele, který má v této věci zájem na výsledku řízení. Podle žalobců není nutné prokazovat konkrétní zájem dané úřední osoby na dané věci, nýbrž postačuje doložit tento zájem Jihočeského kraje na této věci, jehož jsou úřední osoby zaměstnanci. Tím jsou úřední osoby vyloučeny pro svůj vztah k osobě zaměstnavatele z rozhodování v předmětném správním řízení. Ač jsou úřední osoby povinny dodržovat zákony a základní zásady správního řízení, nic to nemění na skutečnosti, že jejich postavení zde vyvolává důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.

38. Žalobci odkazují na judikaturu Nejvyššího správního soudu ve věci systémové podjatosti, dle níž postačuje i nízká míra podezření a v pochybnostech je třeba dát přednost vyloučení všech úředních osob příslušného orgánu. Skutečnostmi zakládajícími pochybnost o nepodjatosti mohou být jevy v politické a mediální sféře naznačující zvýšený zájem na výsledku řízení ze strany osob schopných ovlivnit jednání územního samosprávného celku jako zaměstnavatele úřední osoby. Žalobci poukazují na povahu a podstatu rozhodované věci, její kontroverznost a politický význam. Jde o stavbu spalovny odpadů, která může mít dalekosáhlý vliv na své bezprostřední okolí (2,5 km od centra města), ale i na celý kraj (znečištění ovzduší, negativní dopad dopravy odpadu, vliv na odpadové hospodářství apod.). Jedná se o stavbu výjimečnou, a proto je dána nadkritická míra systémového rizika podjatosti pracovníků žalovaného.

39. Podle žalobců nemohou obstát závěry usnesení Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) ze dne 13. 12. 20024, čj. MMR–85412/2024–83, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení ředitele krajského úřadu, a usnesení ředitele krajského úřadu ze dne 20. 12. 2024, čj. KUJCK 149059/2024, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení zaměstnanců žalovaného. Ve věci tak byl podle žalobců porušen § 14 odst. 1 správního řádu. Vady těchto rozhodnutí spočívají v tom, že nebylo námitce podjatosti vyhověno a na projednávání a rozhodnutí věci v odvolacím řízení se tudíž podílely vyloučené osoby. Na rozhodování v této věci se nemohou podílet zaměstnanci osoby, která má na věci bezprostřední zájem. Nezákonnost rozhodnutí o námitce podjatosti způsobuje i nezákonnost napadeného rozhodnutí.

III. Včasné doplnění žaloby

40. Napadené rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne 20. 1. 2025. Žaloba byla podána podle § 306 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, včas ve lhůtě jednoho měsíce ode dne oznámení rozhodnutí žalobci (podána dne 15. 2. 2025). Rozšířit žalobu o další žalobní body může žalobce podle § 306 odst. 2 téhož zákona jen ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno; tj. v tomto případě do 20. 3. 2025. Doplnění žaloby bylo podáno dne 18. 3. 2025, tj. včas.

41. Žalobci doplnili, že pouhá existence emisních limitů a regulačních opatření nezaručuje, že reálný provoz ZEVO nezpůsobí významné environmentální a zdravotní dopady. Současná legislativa nesleduje všechny klíčové znečišťující látky (např. PFAS, PBDD/Fs, ultrajemné částice), což znamená, že i kdyby zařízení splňovalo platné normy, může přispívat ke znečištění prostředí a negativně ovlivňovat zdraví obyvatel.

42. V procesu EIA nebyly posouzeny reálné dopady provozu ZEVO, nebyly hodnoceny požadavky na maximalizaci recyklace a na prevenci vzniku odpadu a jeho efektivní třídění; chybí vyhodnocení ve vztahu k alternativnímu systému odpadového hospodářství, který by mohl významně snížit produkci SKO. Absence vyhodnocení této otázky činí proces EIA neúplným a zpochybňuje jeho závěry o přijatelnosti záměru.

43. Žalobci konstatují, že monitorování některých škodlivin není v ČR dostatečné (PFAS, PBDD/Fs a ultrajemných částic) Bez relevantního monitoringu nelze tvrdit, že rizika jsou zanedbatelná. Vliv spaloven na zdraví je doložen mezinárodními vědeckými a epidemiologickými studiemi, které prokazují souvislost mezi expozicí emisím spaloven a zvýšeným výskytem rakoviny, kardiovaskulárních chorob a vrozených vad. Taktéž přenos perzistentních organických látek do potravního řetězce nebyl v procesu EIA adekvátně posouzen. Žalobci dále obsáhle poukazují na škodlivost znečišťujících látek, které mohou být zjištěny v emisích ze ZEVO.

44. Jedná se o PFAS, kteréžto látky se nerozkládají při vysokých teplotách spalování a mohou se hromadit v odpadu ze spaloven. Kontaminace PFAS byla nalezena v biologických vzorcích z okolí spaloven, v mechu a jehličí poblíž spaloven, ve vejcích volně chovaných slepic v okolí spaloven.

45. Ultrajemné částice jsou taktéž produkovány moderními spalovnami. Jde o karcinogeny a také způsobují potíže s dýchacím ústrojím. V současnosti neexistuje žádný emisní limit těchto částic ze spaloven. Neexistuje ani povinnost systematicky monitorovat ultrajemné částice v okolí spaloven, což znamená, že jejich dopad na zdraví obyvatel nemohl být dostatečně vyhodnocen.

46. Dále i PCDD/Fs (chlorované dioxiny a furany) a PBDD/Fs (bromované dioxiny a furany) jsou vysoce toxické organické látky, které se kumulují v tkáních živých organismů a přecházejí do potravního řetězce. PCDD/Fs jsou sice měřeny v souladu s legislativou, avšak pouze v krátkém časovém úseku během roku, přičemž se z těchto výsledků obvykle vyvozuje, že jsou emise ze zařízení stabilní. Tento přístup je problematický, neboť krátkodobá měření nemusí zachytit období vyšších emisí. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že emise dioxinů mohou být výrazně vyšší, než naznačují krátkodobá měření. V některých zemích již bylo zavedeno semi–kontinuální měření jako standardní postup pro ZEVO. PBDD/Fs nemají v ČR stanoven emisní limit, přitom jsou podobně toxické jako PCDD/Fs. PBDD/Fs se vyskytují nejen v emisích ze spaloven, nýbrž i v popelu.

47. POPs (tj. PCDD/Fs, PBDD/Fs, PFAS) mají schopnost dlouhodobé akumulace v prostředí a mohou se dostávat do potravního řetězce. Dioxiny se usazují v půdě v okolí spaloven odpadu. Přenos do potravního řetězce je dán chovem skotu a drůbeže v blízkosti spaloven odpadu. Potenciální cesta dioxinů do potravního řetězce měla být hodnocena v rámci procesu EIA alespoň kvalitativně nebo zahrnuta v analýze nejistot; to se však nestalo.

48. Emise těžkých kovů (rtuť, olovo, kadmium) jsou ČR legislativně monitorovány; měření však probíhá pouze v krátkých časových intervalech a nemusí odrážet skutečnou variabilitu jejich uvolňování během celého roku. Těžké kovy se vážou na jemné částice, což zvyšuje jejich rozptyl; jsou i v popelu. Akumulace těžkých kovů v půdě, vodách a ekosystémech se v ČR nemonitoruje, což znemožňuje dlouhodobé vyhodnocení rizik přenosu do potravního řetězce.

49. Spalovny odpadu vypouštějí další řadu polutantů, které nejsou v ČR monitorovány. Jsou to látky toxické, karcinogenní a mutagenní, např. polycyklické aromatické uhlovodíky, těkavé organické látky a chlorované benzeny. Vliv těchto látek není dostatečně zmapován, a proto jsou jejich emise podceněny. Vietnamská studie prokázala kontaminaci v okolí spaloven a doporučuje širší monitorování. Žalobci kritizují, že se legislativa zaměřuje pouze na omezený počet regulovaných polutantů, zatímco mnoho dalších toxických látek není zahrnuto do povinného monitorování a měření emisí.

50. Žalobci dále poukazují na epidemiologické studie prokazující vyšší výskyt nádorových onemocnění u osob žijících v blízkosti spaloven, dále jsou zde prokazatelné dopady na kardiovaskulární a respirační zdraví. Dopady spaloven na veřejné zdraví by neměly být podceňovány. V případě ZEVO Vráto nebyla tato část hodnocení provedena, přestože existují publikované studie naznačující zdravotní rizika spojená s provozem spaloven odpadu.

51. K námitkám o naddimenzovanosti ZEVO Vráto žalobci doplnili, že kapacita spalovny odpadu neodpovídá reálné produkci SKO, což vede k umělému vytváření poptávky po odpadu. Tento přístup je však v rozporu s principy oběhového hospodářství, které prosazuje EU. V procesu EIA mělo dojít k posouzení ve vztahu k řešení, které by odpovídalo principům odpadového hospodářství, tj. které by zahrnovalo maximalizaci separace odpadu, snížení produkce SKO a efektivnější recyklační systémy. K takovému posouzení však nedošlo.

52. Studie prokazují, že zvýšením úrovně recyklace a zlepšením třídících systémů lze významně snížit množství odpadu směřujícího do spaloven. Naddimenzovanost spalovny odpadu přispívá ke zvýšené emisi skleníkových plynů. CO2 přispívá ke změně klimatu. Dále naddimenzovanost spalovny přináší riziko závislosti na dovozu odpadu z jiných regionů nebo ze zahraničí, což zvyšuje dopravní zátěž a s ní spojené emise. Naddimenzovanost spalovny znamená i produkci nebezpečných odpadů (popel, popílek); tento odpad se musí ukládat na zabezpečené skládky nebezpečného odpadu, což opět zvyšuje environmentální zátěž. Bez kompletního posouzení těchto vlivů v rámci procesu EIA nebylo možné objektivně posoudit, zda je záměr ZEVO Vráto skutečně přijatelný a nezbytný. Proces EIA taktéž nevyhodnotil vliv záměru na plnění hierarchie odpadového hospodářství, tj. na prioritizaci snižování množství odpadu prostřednictvím prevence vzniku odpadu a požadavku na efektivnější třídění a recyklaci odpadu.

IV. Vyjádření žalovaného

53. Žalovaný konstatoval, že řada námitek směřuje proti závaznému stanovisku EIA 2022. To bylo vydáno na základě dokumentace, vyjádření, veřejného projednání a posudku. Byly v něm vyjádřeny podmínky pro fáze přípravy záměru, realizace záměru, provozu záměru a podmínky pro monitorování a rozbor vlivů záměru na životní prostředí. K ověření změn záměru bylo vydáno MŽP 54. závazné stanovisko dne 9. 10. 2023. Závazné stanovisko bylo v rámci odvolacího řízení podrobeno přezkumu ministrem životního prostředí, který jej závazným stanoviskem ze dne 8. 11. 2024 potvrdil. Závazná stanoviska EIA byla podle žalovaného relevantními podklady pro vydání rozhodnutí.

55. Žalovaný trvá na tom, že veškeré negativní vlivy byly v územním řízení popsány a dotčenými orgány vyhodnoceny. Obstaraná závazná stanoviska potvrzují dodržení všech limitů. Je doloženo, že záměr je v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) stavebního zákona.

56. Ve vztahu k námitkám proti výsledkům procesu EIA žalovaný konstatoval, že žalobci předkládají více méně své názory, nikoliv fakta, která by byla s to vyvrátit správnost závěrů EIA.

57. Žalovaný se domnívá, že v rámci hodnocení konkrétního záměru nelze hodnotit jiné záměry, byť některé z nich sice disponují závazným stanoviskem EIA, avšak stále jsou v určité fázi přípravy, nikoliv však ve fázi územního projednávání. Není tedy zřejmé kdy a zda vůbec bude přistoupeno k jejich realizaci. Uvedené námitky považuje žalovaný za spekulativní.

58. Žalovaný konstatuje, že důvodná není ani námitka rozporu s POH JČK či s POH ČR; v něm je uvedeno, že cílem je snižování produkce SKO připadajícího na obyvatele a dále je cílem SKO (po vytřídění materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a biologického odpadu) zejména jeho energetické využití v zařízeních k tomu určeným.

59. Žalovaný dále konstatuje, že „technické“ řešení záměru a jeho hodnocení, pokud jde o možné vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví, lze v procesu EIA provádět s ohledem na právě dosažený stupeň vědeckého poznání, který se promítá do příslušných právních předpisů např. ve formě limitních hodnot různých emisí. Nelze spekulovat o jiných emisních limitech či dokonce o sledování eventuálních dalších emisí. Dokumentaci EIA zpracovávali kvalifikované osoby držící příslušnou autorizaci.

60. Dle žalovaného je závazné stanovisko EIA bezvadným odborným a zákonným podkladem pro vydání rozhodnutí. Bylo prokázáno, že záměrem nebude území zatěžováno nad míru únosného zatížení. Všechny hodnoty byly stanoveny v souladu s dosaženým stavem poznání. Setrvalý odpor žalobců vůči záměru nemůže sám o sobě prokazovat jeho rozpor s chráněnými veřejnými zájmy.

61. K námitce podjatosti žalovaný uvedl, že byla podána opožděně až dne 24. 9. 2024, přičemž odvolání žalobců byla podána dne 5. 6. 2024 a 6. 6. 2024. Ač se jednalo o námitku opožděnou, MMR ji přesto z opatrnosti projednalo a usnesením ze dne 13. 12. 2024 rozhodlo, že se námitce podjatosti ředitele krajského úřadu nevyhovuje. MMR námitku posuzovalo z hlediska existence tzv. systémové podjatosti. Následně vydal ředitel krajského úřadu dne 20. 12. 2024 usnesení, jímž rozhodl, že žádný ze zaměstnanců žalovaného není vyloučen jako úřední osoba z projednávání a rozhodování v řízení o odvolání.

V. Stanoviska osob zúčastněných na řízení

62. OZNŘ V (Náš domov z.s.) se ztotožnila se žalobními důvody žalobců a uvedla, že ZEVO má bezprostřední vliv na životní prostředí, kvalitu ovzduší a zdraví obyvatel Rudolfova a okolních obcí. Podle platné legislativy a predikce produkce odpadů bude možné v roce 2035 spálit 25 % SKO, což znamená, že v kraji bude ke spálení cca 115,7 tisíc tun SKO za rok. Kapacity připravovaných spaloven v kraji jsou navrženy na cca 290 tisíc tun ročně (ZEVO Vráto 160 tisíc tun za rok, C – Energy Planá 80 tisíc tun za rok a ZEVO Písek 50 tisíc tun za rok). Plánovaná kapacita ZEVO Vráto je tudíž naddimenzovaná a vytváří budoucí závislost na tvorbě a dovozu odpadu do Jihočeského kraje. „Čím více odpadu, tím větší zisk.“ Související navýšení znečištění životního prostředí bude doplněno i nárůstem automobilové dopravy (výfukové plyny, mikročástice z pneumatik). OZNŘ V požaduje, aby veškerý SKO byl zbaven recyklovatelných složek (až 42 %) a do ZEVO Vráto byl zavážen až po jeho vytřídění. OZNŘ V navrhuje zavedení moderní optické robotické dotřiďovací linky, která umožní co nejvíce odpadu nasměrovat do materiálové recyklace. Uvedené užívají v Olomouckém kraji. OZNŘ V má taktéž obavy o zhoršení kvality ovzduší v Rudolfově, Hlinsku a v okolí Rudolfovského potoka, kterážto lokalita je doporučována k vyhlášení přírodního parku a je domovem 51 zvláště chráněných druhů živočichů. OZNŘ V napadá to, že není předem známo, kam se bude vozit toxická struska a popílek jako vedlejší produkty spalování. Dosud není řešena ani podmínka souhlasného stanoviska EIA o tom, že minimálně 1/3 odpadu má být dopravována po železnici. V procesu EIA nebyla vypořádána celá řada závažných připomínek spolků a obecních samospráv. V souvislosti s daným záměrem bude docházet k překračování limitu imisních koncentrací kancerogenního benzo[a]pyrenu.

63. Na doplnění žaloby reagovala zvlášť OZNŘ V vyjádřením, v němž se ztotožnila s tím, že nebyly dostatečně vypořádány připomínky ohledně toxických látek a nakládání s odpady. Opět vyjádřila obavu, že předimenzovaná spalovna typu ZEVO může mít negativní dopad na životní prostředí, kvalitu ovzduší a zejména na veřejné zdraví obyvatel Rudolfova a přilehlých obcí.

64. OZNŘ VI (Spolek T.G.M. novevrato.cz) se ztotožnila se žalobními body žalobců a konstatovala, že chápe komplexnost problematiky odpadového hospodářství a nutnost řešení ukončení skládkování odpadů. Nicméně kapacita ZEVO je naddimenzovaná a bude mít negativní vliv na životní prostředí, kvalitu ovzduší a zdraví obyvatel. Dotčena bude i kvalita bydlení (související dopravou).

65. OZNŘ I (ZEVO Vráto, a.s.) se zvlášť vyjádřila k žalobě a jejímu doplnění. OZNŘ I konstatuje, že ZEVO Vráto je důležitou strategickou stavbou, která je v souladu s právními předpisy a relevantními strategickými dokumenty, současně je její realizace v zájmu celého regionu. Jedná se o moderní a vysoce efektivní zařízení pro energetické využívání odpadu.

66. OZNŘ I shrnula, že žalobní námitky jsou v podstatě pokračující polemikou se závěry správních orgánů a opakováním již dříve uplatněných a řádně vypořádaných námitek. OZNŘ I upozorňuje, že podkladový akt může krajský soud přezkoumat pouze z hlediska zákonnosti, nikoliv z hlediska jeho správnosti. Dle OZNŘ I žalobci rozporují věcnou správnost závazných stanovisek EIA. OZNŘ I má za to, že žalovaný postupoval v souladu s §149 správního řádu a vyžádal přezkoumání závazného stanoviska EIA ministrem životního prostředí, který v něm adekvátně vypořádal námitky žalobců. OZNŘ I má za to, že napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti.

67. Pokud jde o námitky směřující proti závazným stanoviskům EIA, pak OZNŘ I podotýká, že veškeré námitky byly v procesu EIA posouzeny minimálně čtyřikrát ve všech fázích. OZNŘ I připomíná, že projekt ZEVO je v souladu se strategickými dokumenty města i kraje, což žalobci paradoxně označují za nežádoucí. Reálně realizace stavby směřuje k odklonění od skládkování využitelných odpadů a současně k ukončení spotřeby fosilních paliv, resp. k postupnému ukončení spalování hnědého uhlí. Projekt byl vyhodnocen investičním výborem Evropské investiční banky jako vhodný projekt splňující veškeré podmínky evropské legislativy, a to zejména na úseku životního prostředí, cirkulární ekonomiky a energetiky.

68. Dle OZNŘ I není kapacita ZEVO Vráto předimenzovaná. V roce 2020 byla provedena Studie proveditelnosti, z níž vyšla jako optimální varianta ZEVO o kapacitě 160 tisíc tun ročně. Do oblasti svozu energeticky využitelných odpadů byl zahrnut Jihočeský kraj a řada obcí či měst z Kraje Vysočina, Plzeňského kraje a Středočeského kraje. Celková bilance ze svozové oblasti byla 242 tisíc tun ročně. Kapacita ZEVO Vráto v součtu s kapacitou ZEVO Písek a ZEVO Planá bude činit 250 tisíc tun ročně, což odpovídá bilanci energeticky využitelných odpadů ve svozové oblasti. Při výpočtu výhledové produkce SKO bylo uvažováno s jeho razantním snížením ze současných 250 kg/obyvatele/rok na 150 kg/obyvatele/rok. Je současně počítáno s energetickým využitím odpadu, který je již dále nevyužitelný k recyklaci. Je tudíž respektována hierarchie nakládání s odpady. POH ČR má v závazné části za jeden z hlavních cílů vytyčenu podporu budování efektivní infrastruktury k zajištění a zvýšení energetického využití nerecyklovatelných odpadů, zejména SKO (str. 77). OZNŘ I zdůrazňuje, že ZEVO jsou integrální součástí cirkulární ekonomiky a mají svou důležitou pozici v hierarchii nakládání s odpady. ZEVO Vráto vhodně doplní čtyři již fungující ZEVO v ČR a pomůže odklonit stovky tisíc tun odpadu ze skládek, přičemž zákon o odpadech od 1. 1. 2030 skládkování materiálově a energeticky využitelných odpadů zakazuje.

69. Požadavky žalobců na více informací o referenčním zařízení považuje OZNŘ I za jdoucí nad rámec ZOPV. Pokud jde o námitku nedostatečnosti monitoringu škodlivých látek, tak jednak OZNŘ I odkazuje na podmínky závazných stanovisek EIA a současně konstatuje, že pro určité látky neexistují legislativní limity, tudíž škodlivost těchto látek nelze exaktně posoudit. Jestliže se u některých látek směřuje k jejich přísnější regulaci, pak je tato skutečnost ošetřena preventivními podmínkami.

70. OZNŘ I dále poukazuje na to, že v Dokumentaci EIA (kapitola B.III.3.2.) jsou jednotlivé odpady po spalování zevrubně popsány. Žalobci se pouze domáhají ještě větší míry podrobnosti. Popílek a zbytky z čištění spalin jsou zařazeny jako nebezpečný odpad; škvára je zařazena jako ostatní odpad. Na odběr odpadu ze spalování bude uzavřena smlouva s oprávněnou osobou na základě výběrového řízení před uvedením ZEVO do zkušebního provozu.

71. OZNŘ I konstatuje, že Stockholmská úmluva neobsahuje bezprostředně závazné povinnosti. Dokumentace EIA se zabývala hodnocením emisí POPs včetně dioxinů a navrhuje opatření k jejich minimalizaci v souladu s BAT. Pokud jde o přenos PCDD/F do potravinového řetězce pak OZNŘ I konstatuje, že ZEVO je ve srovnání s ostatními zdroji emisí, u kterých není PCDD/F vůbec limitován a sledován, minoritním zdrojem, který nemůže podstatným způsobem ovlivnit imisní situaci a celkovou zátěž ostatních složek životního prostředí. Pokud jde o látky PFAS, tak neexistuje právní předpis stanovující limity těchto látek. Účelem procesu EIA je posouzení vlivů záměru na životní prostředí z hlediska současného stavu legislativy a současného stavu poznání, nikoliv provádění výzkumu a stanovování nových limitů.

72. OZNŘ I podtrhuje, že z Dokumentace EIA plyne, že zpracovatel neuvažuje s využitím škváry do silnic a chodníků a s využitím popílku při „sanačních zásazích“; uvedené jsou pouze spekulace žalobců. V závazném stanovisku EIA 2022 se uvádí i to, že autorizovaný návod AN 17/15 SZÚ byl zohledněn.

73. Odvoz odpadů ze spalování a čištění spalin čítající 16 nákladních vozidel za den v jednom směru je popsán v tabulce č. 8b na str. 17 dopravní studie v rámci Dokumentace EIA. Tento odvoz odpadů je veden mimo Rudolfovskou ulici.

74. Tvrzení o systémové podjatosti všech úředních osob žalovaného považuje OZNŘ I za spekulativní, neboť veškerá systémová rizika podjatosti jsou odvozována od zaměstnaneckého poměru úředních osob. Podle OZNŘ I je v důsledku § 14 odst. 2 správního řádu (účinného od 1. 11. 2018) předchozí judikatura Nejvyššího správního soudu k otázce systémové podjatosti zcela neaplikovatelná. Pochybnost o nepodjatosti úředních osob by musela být dána jinými skutečnostmi, než je jejich zaměstnanecký poměr. Takové jiné skutečnosti žalobci namítají pouze ve velmi mlhavých rysech. OZNŘ I dále zdůraznila, že námitka podjatosti nebyla podána bez zbytečného odkladu, ale více než tři měsíce po podání odvolání. OZNŘ I podotkla, že hejtman kraje sice jmenuje a odvolává ředitele krajského úřadu, ovšem po předchozím souhlasu ministra vnitra, jinak jsou takové úkony neplatné. Z mediálních výstupů hejtmana se podle OZNŘ I nepodává nic, co by vznášelo pochybnost o nepodjatosti úředních osob. Hejtman reprezentuje stanovisko Jihočeského kraje, které vychází z POH JČK.

75. Hejtman zastává pozici v dozorčí radě Teplárny České Budějovice, a.s., neboť je tato společnost 100 % vlastněna Statutárním městem České Budějovice a byl do této funkce zvolen usnesením rady města České Budějovice ze dne 14. 11. 2022. Dozorčí rada dohlíží na výkon působnosti představenstva a na činnost společnosti. Je to funkce kontrolní a nezahrnuje obchodní vedení. Skutečnost, že hejtman je členem kontrolního orgánu mateřské společnosti OZNŘ I, a to navíc z titulu svého postavení v územní samosprávě, nemůže podle OZNŘ I vést k závěru o systémové podjatosti úředních osob.

76. OZNŘ I dále doplnila, že v navazujícím řízení o povolení záměru bude rozhodovat specializovaný Dopravní a energetický stavební úřad, tj. jiný správní orgán než žalovaný.

77. OZNŘ I se dále zvlášť vyjádřila k vyjádření OZNŘ V. OZNŘ I zdůrazňuje, že osoba zúčastněná na řízení nemůže rozšiřovat žalobní body a tím rozšiřovat soudní přezkum správního rozhodnutí. OZNŘ I konstatovala, že stavba ZEVO není naddimenzovaná a že záměr není v rozporu s hierarchií nakládání s odpady; je navržen jako doplněk k systému třídění a recyklace, nikoliv jako jeho náhrada. ZEVO bude využívat zbytkový odpad, který by jinak skončil na skládkách odpadu. Projekt ZEVO podle OZNŘ I kvalitu ovzduší nezhorší.

78. OZNŘ V se následně vyjádřila k vyjádření OZNŘ I a žalovaného. OZNŘ V trvá na vybudování municipální odpadové infrastruktury v čele s moderní optickou robotickou dotřiďovací linkou. Jihočeský kraj podle OZNŘ V nezajímá správné nastavení kapacity ZEVO, nýbrž zisk a podpora dovozu odpadů odjinud. OZNŘ V konstatovala, že vnímá spalovnu odpadu typu ZEVO komplexně a v mnoha souvislostech a že toto nemůže být vnímáno jako rozšiřování žalobních bodů. Spalování odpadů v zařízeních typu ZEVO se podle OZNŘ V stává velkým byznysem za veřejné peníze. Projekt ZEVO Vráto je čtyřnásobně předimenzován vzhledem k současné produkci SKO v Českých Budějovicích, má nezanedbatelné dopady na životní prostředí, ohrožuje vlastnické právo, právo na ochranu zdraví a právo na příznivé životní prostředí.

VI. Replika žalobců

79. Žalobci podotkli, že se žalovaný nezabýval v napadeném rozhodnutí námitkami týkajícími se složení odpadů po spalování (škváry a popílku) a dopravy odpadů ze ZEVO (odvoz popílku a škváry). Žalobci upozornili na to, že i hejtman kraje se již vyjádřil k tomu, že jeho představa byla jedno ZEVO, ale že v kraji patrně vznikne více ZEVO a „uvidí se, jestli těch odpadů bude dost.“ Žalobci trvají na tom, že je záměr předimenzovaný, což je v rozporu s hierarchií odpadového hospodářství. Podle žalobců vysoká míra energetického využití odpadu omezuje třídění a recyklaci odpadu. Vytváří to i tlak na obce na omezování třídění, neboť smluvní vztahy se spalovnami často vyžadují garantované množství odpadu. Žalobci poukazují na příklad hlavního města Prahy. Výstavba velkých spalovacích zařízení vytváří tzv. lock–in efekt, tj. dlouhodobou strukturální závislost na produkci SKO. Žalobci opakovaně poukazují na toxické látky, které v souvislosti se spalováním odpadu vznikají. Ač je velká část zachycena ve filtrech, nelze vyloučit úniky, zvláště při nedostatečné nebo žádné kontrole nebo při havárii. Škvára též může obsahovat toxické látky, což znamená další zátěž pro životní prostředí.

80. Evropská unie ve svém Akčním plánu pro oběhové hospodářství výslovně upozorňuje, že spalování by mělo být až krajní možností po vyčerpání všech ostatních cest materiálového využití. Výstavba dalších ZEVO působí proti cílům oběhového hospodářství a je v rozporu s právně závaznými cíli pro recyklaci SKO, které požadují recyklaci alespoň 55 % do roku 2025, 60 % do roku 2030 a 65 % do roku 2035.

81. Žalobci poukazují na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Závěr o přípustnosti záměru s ohledem na jeho dopady na životní prostředí byl učiněn z důvodu, že některé závažné vlivy záměru nebyly vůbec zkoumány a hodnoceny.

82. K námitce podjatosti žalobci upozornili, že podali rozklad/odvolání do obou usnesení ve věci nevyloučení ředitele krajského úřadu a nevyloučení všech úředních osob žalovaného.

VII. Právní hodnocení krajského soudu

83. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

84. Krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.

85. Součástí žaloby byl návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě, jemuž krajský soud usnesením ze dne 18. 3. 2025, čj. 65 A 3/2025–150, nevyhověl.

86. Žaloba není důvodná.

87. Předně krajský soud předesílá, že nemá jakékoliv pochybností o aktivní legitimaci žalobců, je však třeba trvat na tom, že spolek není legitimován k uplatnění jakýchkoli námitek, ale pouze námitek relevantních z hlediska zájmů hájených tímto spolkem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2009, čj. 1 As 40/2009–251).

88. Žalobci jakožto spolky působící v zájmu ochrany životního prostředí, vč. ochrany zdraví v lokalitě jižních Čech [žalobce b)] a celostátně z hlediska ochrany před toxickými látkami [žalobce a)] jsou plně povoláni podat žalobu proti napadenému rozhodnutí podle § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. Jakožto spolky založené za účelem ochrany životního prostředí mohou ve věci uplatňovat pouze ty námitky, které se týkají právě environmentální ochrany (životní prostředí, veřejné zdraví, znečištění ovzduší atd.). Žalobce a) má jako hlavní činnost spolku uvedenu zejména ochranu přírody a krajiny; ve vztahu k ochraně životního prostředí je však ve stanovách uvedeno, že účelem spolku je snaha o výrazné zlepšení stavu životního prostředí. Je tedy zjevné, že i žalobce a) může uplatňovat environmentální námitky.

89. Dle § 9d odst. 1 ZOPV platí, že dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2 se může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí vydaného v navazujícím řízení a napadat hmotnou nebo procesní zákonnost tohoto rozhodnutí. Pro účely postupu dle věty první se má za to, že dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2 má práva, na kterých může být rozhodnutím vydaným v navazujícím řízení zkrácena.

90. Ostatně je možné uvést odkaz i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2019, čj. 4 As 202/2019–87, publ. pod č. 3940/2019 Sb. NSS, z jehož právní věty se podává následující: „Osoba z řad dotčené veřejnosti dle § 3 písm. i) bod 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, se může domáhat soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu v řízeních navazujících na posuzování vlivů dle § 9d odst. 1 citovaného zákona za stejných podmínek jako jiné osoby domáhající se ochrany svých veřejných subjektivních práv u správních soudů (pokud z citovaného zákona nevyplývá něco jiného). Zejména je i takový žalobce povinen uvést žalobní body pouze ve lhůtě pro podání žaloby dle § 71 odst. 2 s. ř. s. a správní soud přezkoumává i zákonnost procesu posuzování vlivů na životní prostředí v mezích takto včas uplatněných žalobních námitek (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), nikoli z úřední povinnosti.“ VII.A Námitka systémové podjatosti 91. Z povahy věci posoudil krajský soud nejprve námitku systémové podjatosti všech úředních osob žalovaného.

92. O námitce podjatosti rozhoduje podle § 14 odst. 3 správního řádu představený usnesením. Podle § 76 odst. 5 správního řádu platí, že odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Nemá–li odvolání proti usnesení o námitce podjatosti odkladný účinek, nic nebránilo žalovanému v řízení pokračovat poté, co o námitkách bylo rozhodnuto ze strany MMR a ředitele krajského úřadu bez ohledu na podaný rozklad a odvolání. Uvedené potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 6. 2012, čj. 1 As 55/2012–32, v němž uzavřel, že „správní orgán může pokračovat v řízení již po (nepravomocném) rozhodnutí o námitce podjatosti podle § 14 správního řádu z roku 2004, byť samozřejmě nese riziko, že odvolací orgán bude mít na námitku podjatosti jiný názor.“ (právní věta II.). Krajský soud pouze na okraj uvádí, že obdržel informaci, že ministr pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne 22. 4. 2025, čj. MMR–31477/2025–31, rozklad žalobce b) proti usnesení MMR zamítl.

93. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

94. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 20. 11. 2012, čj. 1 As 89/2010–119, publ. pod č. 2802/2013 Sb. NSS, k tomuto ustanovení uvedl, že u úředních osob, které jsou v zaměstnaneckém či jemu obdobném poměru k subjektu, jehož zájmy mohou být v řízení, v němž rozhodují, dotčeny, existuje tzv. „systémové riziko podjatosti.“ To je důsledkem systému nastavení působnosti správních orgánů a povahy právních vztahů mezi těmito orgány a zaměstnanci subjektu (územního samosprávného celku či státu), do něhož jsou tyto orgány zasazeny a v nichž zaměstnanci působí jako úřední osoby. Rozšířený senát měl za to, že systémová podjatost takto vystupujících úředních osob není dána samotnou existencí zaměstnaneckého či jiného obdobného poměru, ale pouze v případě překročení kritické míry systémového rizika. Zaměstnanecký či obdobný poměr je však signálem ke zvýšené opatrnosti a „podezřívavosti“, k němuž ovšem musí přistoupit další skutečnosti, které způsobí překročení oné kritické míry systémového rizika.

95. Důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu je tedy dle rozšířeného senátu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je–li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky. Takovými okolnostmi mohou být „například jevy v politické či mediální sféře, jež předcházejí příslušnému správnímu řízení či je doprovázejí a naznačují zvýšený zájem o výsledek řízení ze strany osob schopných ovlivnit jednání územního samosprávného celku jako zaměstnavatele úřední osoby. Příkladem může být zájem politických činitelů či jiných v rámci daného územního samosprávného celku vlivných osob (např. zákulisních aktérů místní politiky či podnikatelských subjektů) na určitém výsledku řízení (např. na tom, aby určitá stavba, činnost apod. byla povolena, anebo naopak nepovolena); takový zájem lze vysledovat například z různých mediálních vyjádření, předvolebních slibů, konkrétních investičních či jiných obchodních počinů, předchozích snah nasměrovat určité související rozhodovací procesy určitým způsobem apod. Stejně tak uvedenou skutečností může být samotná povaha a podstata rozhodované věci, její kontroverznost či politický význam a s tím spojené zájmy. Zjevně a bez dalšího pak uvedenými skutečnostmi budou podezření z nátlaku či snahy přímo ovlivnit rozhodování příslušné úřední osoby prostřednictvím jejího zaměstnaneckého vztahu“ (bod 63 citovaného usnesení rozšířeného senátu).

96. V rámci vysvětlení pojmu systémové podjatosti je nutno dodat, že tímto pojmem označuje judikatura Nejvyššího správního soudu pouze situace, kdy je obsahem námitky podjatost úředních osob právě jejich ekonomická závislost způsobená zaměstnaneckým, služebním či obdobným poměrem k subjektu, do něhož je organizačně zasazen příslušný správní orgán a jehož zájmy mohou být v daném řízení dotčeny, nikoliv jakoukoliv námitku podjatosti týkající se všech úředních osob zařazených do správního orgánu, který vede správní řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2019, čj. 9 As 70/2019–34).

97. S účinností od 1. 11. 2018 byl správní řád novelizován zákonem č. 176/2018 Sb. a byl do něj nově vtělen § 14 odst. 2, který stanoví, že úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku.

98. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 8. 2023, čj. 6 As 52/2023–127, publ. pod č. 4533/2023 Sb. NSS, ani § 14 odst. 2 správního řádu nebrání aplikaci výše citovaných závěrů rozšířeného senátu k tzv. systémové podjatosti; citované ustanovení však posiluje důraz na existenci dalších závažných skutečností svědčících pro vyloučení úředních osob. Podle Nejvyššího správního soudu tak „služební, pracovní či jiný obdobný vztah úřední osoby ke státu nebo územnímu samosprávnému celku sám o sobě nezpůsobuje vyloučení této osoby ve věci, v níž má stát či územní samosprávný celek vlastní zájem. Vyvolává však tzv. systémové riziko podjatosti úřední osoby, a je tak signálem ke zvýšené opatrnosti a „podezřívavosti“ při posuzování pochybností o její nepodjatosti. Důvodem vyloučení úřední osoby jsou teprve takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že zájem státu či územního samosprávného celku může být v dané věci prosazován právě prostřednictvím vztahu ekonomické závislosti úřední osoby na jejím zaměstnavateli. Novelu § 14 odst. 2 správního řádu je třeba chápat jako posílení důrazu právě na tyto přistupující okolnosti.“ (právní věta I.).

99. Nejvyšší správní soud v právě citovaném rozsudku dále uvedl, že takovou okolností, která by podjatost úřední osoby ve spojení se služebním či pracovním poměrem mohla způsobit, pak může být prokázané ovlivňování úřední osoby „v podobě například finanční motivace, ať už pozitivní (odměnou či jejím příslibem) či negativní (pohrůžkou snížení osobního ohodnocení, nevyplacením odměn apod.) či jakýmkoliv jiným způsobem, který by se promítal do pracovního či služebního poměru úředních osob (rozvržením pracovní doby, schvalováním dovolené, přidělováním práce či změnou její organizace, ztrátou jiných pracovních benefitů jako například možnost práce z domova atp.). Tyto okolnosti jsou však svojí povahou nerozlučně spjaty se služebním poměrem nebo pracovním či obdobným vztahem způsobujícím ekonomickou závislost úřední osoby na státu nebo územním samosprávném celku.“ (bod 55 citovaného rozsudku).

100. V projednávané věci žalobci žádné takové konkrétní okolnosti neuvádí. Pouze zhodnotili stávající právní úpravu zákona o krajích a to, že zaměstnanci jsou závislí na Jihočeském kraji stran odměňování. Poukazují na zájem hejtmana kraje a Jihočeského kraje na realizaci dané stavby. Žalobci odkazují zejména na mediální vyjádření hejtmana a na jeho zapojení v dozorčí radě mateřské společnosti OZNŘ I. Žalobci požadují po krajském soudu, aby přezkoumal usnesení MMR ze dne 13. 12. 2024, čj. MMR–85412/2024–83, a usnesení ředitele krajského úřadu ze dne 20. 12. 2024, čj. KUJCK 149059/2024.

101. MMR ve svém usnesení, v němž rozhodlo o nepodjatosti ředitele krajského úřadu, uvedlo, že z okolností věci (zapojení hejtmana do dozorčí rady mateřské společnosti OZNŘ I) je dáno systémové riziko podjatosti, a proto zkoumalo, zda je v tomto případě dána také nadkritická míra tohoto rizika. MMR neshledalo, že by tu byl někdo, kdo má zájem na určitém výsledku řízení, a přitom může mít schopnost působit na úřední osoby. Skutečnost, že je hejtman členem dozorčí rady mateřské společnosti OZNŘ I či jeho mediální výstupy samy o sobě neznačí zájem na výsledku řízení a působení na příslušnou úřední osobu. Tato tvrzení tak sama o sobě dle MMR neznačí, že by hrozilo, že věc nebude posouzena krajským úřadem nestranně. MMR uzavřelo, že v daném případě není dána nadkritická míra rizika systémového podjatosti.

102. V návaznosti na usnesení MMR poté rozhodl ředitel krajského úřadu usnesením ze dne 20. 12. 2024 o tom, že žádný ze zaměstnanců krajského úřadu není vyloučen jako úřední osoba z projednávání a rozhodování v řízení o předmětném odvolání. V odůvodnění tohoto usnesení je v podstatě zopakována totožná argumentace, ke které se přiklonilo MMR.

103. Z obsahu žaloby se nepodávají žádné konkrétní námitky žalobců oponující přímo závěrům usnesení MMR a usnesení ředitele krajského úřadu. Žalobci pouze před soudem zopakovali některé své důvody, které podle nich zakládají systémovou podjatost úředních osob žalovaného tak, jak byly uvedeny v odvolacím řízení. Krajský soud k této námitce předesílá, že žalobní body žalobců se vztahovaly pouze k systémové podjatosti žalovaného a jeho úředních osob. Žádná z námitek v tomto směru se netýkala systémové podjatosti stavebního úřadu (Magistrátu města České Budějovice a jeho úředních osob).

104. Krajský soud nikterak nezpochybňuje, že se mohl hejtman kraje vyjadřovat tak, že je tu zájem na realizaci daného záměru. Ostatně žalovaný to ve vyjádření k žalobě nepopírá a krajský soud tak tuto skutečnost bere za mezi stranami nespornou; nebylo třeba k tomu vést žádné dokazování. To však pro závěr o systémové podjatosti všech úředních osob nestačí. Ze žádné žalobní námitky totiž neplyne konkrétní podezření, že by na úřední osoby byl vyvíjen jakýkoli nátlak. Podle zdejšího soudu jsou tak tvrzení žalobců pouze obecně pojatým podezřením, které nemůže představovat skutečnost prokazující mimořádné riziko systémové podjatosti úředních osob. Ostatně obdobně tomu bylo ve věci řešené ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2023, čj. 6 As 52/2023–127. Nejvyšší správní soud zde uvedl, že „veřejná vystoupení politiků jsou v případě místně důležitých či kontroverzních staveb běžným jevem a korelují s podstatou politiky jako správy věcí veřejných; jakákoliv politická vyjádření nelze automaticky považovat za důvod podjatosti úředníků vystupujících v zaměstnaneckém či obdobném poměru vůči korporaci, kterou tito političtí představitelé zastupují (viz např. rozsudek ze dne 21. 12. 2018, čj. 4 As 302/2018–55 či ze dne 2. 3. 2017, čj. 4 As 219/2016–35).“ Dle usnesení MMR ze dne 13. 12. 2024 hejtman kraje v pořadu Českého rozhlasu uvedl, že „město České Budějovice chce předělat stávající spalovnu na něco, co bude mít i další ekonomický užitek, jakým je výroba tepla spalováním odpadu.“ To se skutečně nejeví jako kontroverzní a politicky podbarvené vyjádření, z něhož by bylo lze dovodit zájem hejtmana a Jihočeského kraje na konkrétním výsledku řízení a snaha o ovlivňování úředních osob. Mediální vyjádření hejtmana ještě nečiní z daného řízení zpolitizované řízení, na jehož výsledku by mělo vedení kraje natolik eminentní zájem, aby bylo možné předpokládat, že dojde k zneužití pracovněprávních vztahů oprávněných úředních osob s cílem ovlivnit výsledek řízení.

105. Zájem Jihočeského kraje na realizaci dané stavby se podle žalobců dále podává ze ZÚR a Plánu odpadového hospodářství ve znění aktualizace schválené zastupitelstvem kraje dne 22. 2. 2024 POH JČK). ZÚR je nástrojem územního plánování a plán odpadového hospodářství je strategickým dokumentem. Oba tyto nástroje jsou schvalovány v samostatné působnosti zastupitelstvem kraje. „Schvalování zásad územního rozvoje ovšem nemusí být neutrální a apolitické, neboť zastupitelstvo rozhoduje o záležitostech týkajících se jeho vlastních zájmů.“ (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022, čj. 67 A 10/2021–918). Obdobně to bude platit i o plánu odpadového hospodářství, jehož cílem je naplňovat požadavky zákona o odpadech, ovšem způsobem, který odpovídá poměrům a možnostem v kraji. Samotná existence zájmu zastupitelstva kraje a potažmo hejtmana na určité podobě řešení, které je vtěleno do ZÚR či jiného strategického dokumentu, tedy nemůže být okolností nasvědčující tomu, že by postoj úředních osob mohl být ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky (samotný zaměstnanecký poměr k územnímu celku není takovou skutečností ani podle správního řádu, ani podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, čj. 1 As 89/2010–119). Obsahem ZÚR a POH JČK byly vymezeny podmínky a možnosti pro realizaci záměrů ZEVO v kraji (všech, nikoliv jen ZEVO Vráto). Žalovaný a stavební úřad poté v řízení o umístění záměru ZEVO Vráto museli posoudit, zda daný záměr těmto podmínkách vyhovuje a konstatovali, že ano. To, že v ZÚR byla jmenovitě označena oblast s nadmístním významem přímo pro vybudování ZEVO Vráto, svědčí pouze o tom, že zastupitelé Jihočeského kraje mají zájem, aby se případné ZEVO umístilo na místě k tomu označenému, tj. v místě Výtopny Vráto, čímž dojde k nahrazení dosavadních technologií novou, a to v místě, kde již docházelo k výrobě tepla spalováním (nikoliv však odpadu, ale hnědého uhlí) a kde se již nachází potřebná infrastruktura k rozvodu tepla a energie k odběratelům.

106. Žalobci namítají též to, že hejtman kraje je místopředsedou dozorčí rady společnosti Teplárna České Budějovice, a.s., která je jediným akcionářem OZNŘ I. V tom opět spatřují důvod k ovlivňování úředních osob žalovaného ze strany hejtmana a Jihočeského kraje. Krajský soud konstatuje, že při nepřistoupení dalších okolností a důvodů, které by zakládaly překročení kritické míry rizika systémové podjatosti, tato skutečnost sama o sobě obstát nemůže. Z usnesení ve věci podjatosti, vydaných v této věci, se podává, že Teplárna České Budějovice, a.s. je stoprocentně vlastněna Statutárním městem České Budějovice, které je tedy jediným akcionářem. Podle § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, může územní samosprávný celek ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností mj. zakládat obchodní společnosti, a to akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Statutární město České Budějovice založilo Teplárnu České Budějovice, a.s. Z této společnosti se následně vydělila OZNŘ I, která je stoprocentně vlastněna Teplárnou České Budějovice, a.s. Podle § 102 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), je radě obce vyhrazeno rozhodovat ve věcech obce jako jediného společníka obchodní společnosti. Rada obce, tj. rada statutárního města České Budějovice, tedy vystupuje jako jediný akcionář ve společnosti Teplárna České Budějovice, a.s. a naplňuje tak práva a povinnosti s tímto postavením pojící se, tj. vystupuje namísto valné hromady. Hejtman kraje vykonává pozici místopředsedy dozorčí rady Teplárny České Budějovice, a.s. z titulu svého působení v obecní samosprávě. Hejtman kraje úspěšně kandidoval v obecních volbách v Českých Budějovicích a byl občany zvolen zastupitelem do zastupitelstva Statutárního města České Budějovice. Rada města přímo ze zákona vykonává práva jediného akcionáře (namísto valné hromady) v akciové společnosti Teplárna České Budějovice, a.s. Rada města zvolila členy dozorčí rady této společnosti. Tím došlo ke zvolení hejtmana (ovšem z pozice zastupitele města) do dozorčí rady akciové společnosti. Jak patrno, hejtman kraje není personálně zainteresován v akciové společnosti z důvodu svého postavení v rámci krajské samosprávy, nýbrž z důvodu svého postavení v rámci obecní samosprávy, jak podotkla OZNŘ I ve svém vyjádření. V tom je nutno korigovat usnesení MMR a ředitele krajského úřadu. Ovšem to vše je důsledkem jeho zvolení v obecních volbách. V takto nastaveném personálním propojení, které je důsledkem výsledků svobodných voleb, nevidí krajský soud ničeho problematického. Na straně hejtmana je zde dána kumulace funkcí, ovšem z ničeho neplyne, že by měl jakkoliv protiprávně působit jakožto „šéf“ Jihočeského kraje na úřední osoby žalovaného a ovlivňovat tak průběh předmětného odvolacího řízení. Ani jeho pozice v dozorčí radě mateřské společnosti OZNŘ I nezakládá žádné takové podezření svědčící o nadkritické míře rizika systémové podjatosti.

107. Krajský soud po zvážení všech skutečností plynoucích z jemu předložených spisů a z tvrzení žalobců zhodnotil, že posuzovaná věc spadá mezi ty případy, v nichž je třeba otázku případné podjatosti posuzovat se zvýšenou opatrností. Shodně s MMR však neshledal přítomnost takových okolností, jež by svědčily o překročení oné kritické míry systémového rizika podjatosti, na kterou poukazoval rozšířený senát. Argumentace žalobců má totiž jen povahu obecných tvrzení o vztahu závislosti úředních osob krajského úřadu na svém zaměstnavateli, který však sám o sobě nepostačuje pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodování dané věci. Ostatní tvrzení o ovlivňování ze strany hejtmana a Jihočeského kraje byla nedostatečná a krajský soud je zhodnotil jako irelevantní z hlediska vlivu na rozhodování krajského úřadu v odvolacím řízení. Ač se žalobci o to snaží, nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o případ s politickým zájmem nebo o kontroverzní záměr. Je to samozřejmě záměr značný a významný, znamenající potenciální zásah do životního prostředí a veřejného zdraví, proto však byl řešen v rámci procesu EIA, a to na úrovni MŽP, v němž bylo dosaženo výsledku, že záměr je ve všech významných parametrech z hlediska možného negativního vlivu na životní prostředí při splnění stanovených podmínek akceptovatelný. Zde krajský soud považuje za nezbytné zdůraznit, že stěžejní odvolací argumentace žalobců se vztahovala k procesu EIA, který vůbec nebyl veden úředními osobami žalovaného. V žalobním řízení pak žalobci věcně brojili taktéž především proti procesu EIA a jeho výsledku. Celý proces EIA se odehrával v gesci MŽP a ministra životního prostředí. Úřední osoby žalovaného tedy do samotného procesu EIA nijak zasahovat nemohly. Žalovaný v pozici odvolacího orgánu vyžádal přezkum závazného stanoviska EIA 2022 ze strany ministra životního prostředí a byl následně vázán tím, že ministr shledal proces a výsledek EIA zákonným a posvětil tak správnost a zákonnost územního rozhodnutí o umístění záměru. I z toho důvodu má krajský soud za to, že námitka systémové podjatosti je vznesena toliko účelově a jen z důvodu zdržení a komplikace realizace záměru. O tom svědčí i to, že námitka podjatosti byla žalobcem b) podána až po téměř čtyřech měsících od podání odvolání.

108. Krajský soud doplňuje, že neprováděl žalobci navrhované důkazy, a to články z internetu „Kmotr zavelel, politici umetají cestu spalovnám“ a „Lidé ve Vrátě nechtějí spalovnu odpadu, na obranu mají poslední šanci.“ Z popisu těchto důkazů se nepodává, že by mohly něčeho podstatného k této otázce objasnit. První článek má dle sdělení žalobců na str. 29 žaloby popisovat nasazení dnešního hejtmana kraje tehdy v roli ministra při změně legislativy vyhovující spalovnám. Krajský soud dospívá k závěru, že tento článek se zjevně nebude týkat aktuálního záměru ZEVO Vráto, když se má týkat doby, v níž byl dnešní hejtman ministrem. Krajský soud proto tento důkaz neprovedl, neboť nemůže přinést nic k objasnění vztahu hejtmana k aktuálnímu záměru. Druhý článek má podle tvrzení žalobců popisovat, že navzdory nesouhlasu místních obyvatel hejtman kraje podporuje výstavbu spalovny ZEVO Vráto. Tento důkaz krajský soud nepovažuje za nezbytné provádět, neboť tato skutečnost je zjevná již sama o sobě jednak z vyjádření hejtmana pro Český rozhlas a jednak z postojů OZNŘ V a VI, které jsou zapsanými spolky reprezentujícími zájmy občanů Nového Vráta a Rudolfova z hlediska ochrany životního prostředí. OZNŘ V a VI svůj nesouhlas vyjádřili ve svých vyjádřeních k žalobě.

109. Námitka systémové podjatosti žalovaného a jeho úředních osob je nedůvodná. Tvrzení žalobců o tom, že by byli úřední osoby ovlivňovány hejtmanem a Jihočeským krajem tak zůstala v rovině spekulací a hypotéz. Krajský soud překročení nadkritické míry rizika systémové podjatosti neshledal. VII.B Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 110. Následně krajský soud přistoupil k vypořádání námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobci namítají, že na několik jejich odvolacích námitek žalovaný v napadeném rozhodnutí nereagoval, a tudíž pokládají napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

111. K otázce nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů existuje rozsáhlá judikatura. Z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, čj. 9 As 71/2008–109, se podává, že „funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán (…) vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“ (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

112. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze taktéž poukázat např. na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.“ Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

113. Podle žalobců žalovaný nedostatečně hodnotil zdravotní dopady a nevypořádal chybějící informace o vlivech bromovaných dioxinů na zdraví. Podle žalobců odkaz žalovaného na Dokumentaci EIA nepostačuje. Žalobce a) v podaném odvolání formuloval uvedenou námitku tak, že v procesu EIA nebyla vypořádána námitka o nedostatečnosti hodnocení zdravotních dopadů na zdraví, a to konkrétně ve vztahu k chybějícím informacím o vlivech zařízením produkovaných bromovaných dioxinů na zdraví. Žalovaný správně zhodnotil odvolací námitku tak, že směřuje proti závaznému stanovisku EIA 2022, a proto postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu jej nechal přezkoumat ministrem životního prostředí, který jej potvrdil. Žalovaný tuto odbornou odvolací námitku tudíž vyvrátil prostřednictvím nadřízeného dotčeného orgánu, a proto zcela postačuje, jestliže na obsah potvrzujícího závazného stanoviska 2024 v napadeném rozhodnutí odkázal. Není pravdou, že by žalovaný odkázal pouze na Dokumentaci EIA. Žalovaný připomněl, že tyto vlivy byly v Dokumentaci EIA posouzeny konkrétním odborníkem, a to držitelem odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na veřejné zdraví. Následně žalovaný konstatoval to, co ministr životního prostředí k této námitce uvedl v potvrzujícím závazném stanovisku 2024. Krajský soud tento postup považuje za naprosto dostatečný. Vše lze nalézt na str. 10, odstavec 11 a 12 napadeného rozhodnutí.

114. Obdobně spatřují žalobci nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, že nebyla řádně vypořádána námitka o nedostatečných informacích o složení odpadů, které bude ZEVO produkovat. Odkaz na zkušební provoz je podle žalobců nedostatečný. Dále namítají, že se žalovaný nezabýval namítaným rozporem se Stockholmskou úmluvou.

115. Žalobce a) v podaném odvolání formuloval uvedené námitky tak, že směřují proti závaznému stanovisku EIA 2022 s tím, že v procesu EIA nebyla vypořádána námitka o nedostatečnosti informací o složení odpadu ze ZEVO (požadavek na doplnění chemického složení škváry a popílku) a o nevyřešení rozporů se Stockholmskou úmluvou (posouzení z hlediska BAT a upřednostnění nakládání s odpady způsoby, které neprodukují dioxiny). Žalovaný správně zhodnotil odvolací námitku tak, že směřuje proti závaznému stanovisku EIA 2022, a proto jej postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu nechal přezkoumat ministrem životního prostředí, který jej potvrdil. Žalovaný tuto odbornou odvolací námitku tudíž vyvrátil prostřednictvím nadřízeného dotčeného orgánu, a proto zcela postačuje, jestliže na obsah potvrzujícího závazného stanoviska EIA 2024 v napadeném rozhodnutí odkázal. Žalovaný konstatoval to, co ministr životního prostředí k této námitce uvedl v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024. Krajský soud tento postup považuje za naprosto dostatečný. Vše lze nalézt na str. 10, odstavec 13 napadeného rozhodnutí.

116. Krajský soud se zároveň nedomnívá, že by byl žalovaný povinen se jakkoliv blíže zabývat tím, zda byla porušena Stockholmská úmluva nebo nikoliv. Odvolací námitka totiž byla v tomto směru formulována zcela obecně. Žalobce a) neuvedl žádná konkrétní ustanovení této úmluvy, která by snad měla být v procesu EIA porušena. Na obecnou argumentaci tak postačuje obecná odpověď, a tu poskytl ministr životního prostředí, když konstatoval, že proces EIA se Stockholmskou úmluvou explicitně nezabýval, Dokumentace EIA se však zabývala emisí perzistentních organických látek včetně dioxinů a obsahuje návrh opatření na jejich minimalizaci v souladu s BAT.

117. Krajský soud k těmto námitkám doplňuje, že to, že žalobci se způsobem vypořádání námitek žalovaným a potažmo ministrem životního prostředí nesouhlasí, ještě neznamená, že jde o námitky nevypořádané a že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Námitky vypořádány byly. Věcnou oponenturou žalobců vůči závaznému stanovisku EIA 2022 a jeho potvrzení se bude krajský soud zabývat níže.

118. Dále žalobci namítli, že se žalovaný nezabýval námitkou proti podmínce č. 14 územního rozhodnutí týkající se dopravy mimo ulici Rudolfovskou. Podle žalobců se tato podmínka týká pouze dopravy odpadů do ZEVO a nikoliv taktéž dopravy odpadů (škváry a popílku, čehož bude značné množství) ze ZEVO. Uvedenou námitku vznesl v odvolání žalobce b). Konkrétně se jedná o podmínku převzatou ze závazného stanoviska EIA 2022 a jde o podmínku II.14 uvedenou v odst. 32, která se týká podmínek pro fázi realizace záměru. Je uvedena na str. 17 územního rozhodnutí a je formulována takto: „Silniční doprava odpadů určených k energetickému využití bude probíhat ulicí Okružní, v severovýchodním směru – ke kruhovému objezdu a dále bude vedena mimo obytná území města České Budějovice. Ulice Rudolfovská nebude touto dopravu (mimo vozidla, která svoz odpadů v této lokalitě již provádějí) dotčena.“ 119. Žalovaný jednak na str. 9, v odst. 8 napadeného rozhodnutí odkázal na to, co k této námitce uvedl ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024. Následně se žalovaný na str. 17 až 19 podrobně zabýval tím, jakým způsobem bude probíhat doprava pro ZEVO. Žalovaný vysvětlil, že doprava pro ZEVO bude zahrnovat dopravu paliva pro ZEVO (SKO, objemný odpad a ostatní energeticky využitelný odpad), provozní obslužnost technologie (doprava pomocných látek a chemikálií) a odvoz odpadů produkovaných provozem ZEVO (škvára, popílek, reakční zbytky z čištění spalin, sádrovcový koláč a železné materiály, ostatní odpady). Svozový systém odpadů předpokládá, že odpad z bližších lokalit bude svážen přímo, ze vzdálenějších lokalit bude svážen přes překládací stanice. Žalovaný poukázal na souhrnnou technickou zprávu, z níž vyplývá, že ke svozu odpadů, pomocných látek a chemikálií a k odvozu odpadů produkovaných provozem ZEVO bude využita hlavní silniční síť; v bezprostřední blízkosti stavby bude zejména užit průjezdní úsek silnice II. třídy č. 634 – Okružní ulice. Severozápadním směrem od záměru se Okružní ulice napojuje do okružní křižovatky (vzdálenost 1,52 km) na čtyř pruhovou silnici I/34, která je bezprostředním připojením na dálnici D3 (dalších 2,92 km). Z dopravní studie plyne, že do a ze ZEVO v jednom směru bude průměrně 64 nákladních automobilů za den (max. 79), což je max. 6 až 8 nákladních automobilů za hodinu. Žalovaný konstatoval, že v ulici Rudolfovská se bude jednat o pojezd čtyř svozových vozidel za den (jde o svoz odpadu z oblasti kolem ulice Rudolfovská, který probíhá i v současné době). Žalovaný podotkl, že ulici Rudolfovskou nelze využívat jako tranzitní také z důvodu, že nové třínápravné vozy pro svoz odpadu nepodjedou pod železničním viaduktem u křižovatky s ulicí Nádražní. Žalovaný též zdůraznil, že v souvislosti se záměrem je celková automobilová doprava hodnocena v nejméně příznivé variantě. Dodržování dopravních tras nákladními vozidly bude během provozu ZEVO monitorováno online GPS systémem, popř. jiným vhodným systémem, který umožní zajištění dodržování dopravních tras. To vyplývá z podmínky č. 22 závazného stanoviska EIA 2022. Ve vztahu k příjezdu a odjezdu zaměstnanců osobní automobilovou dopravou (celkem 34 zaměstnanců) je nárůst počtu automobilů ve vztahu k intenzitě dopravy na dotčených komunikacích zanedbatelný a nebyl ani hodnocen. Odbor dopravního a silničního hospodářství jako dotčený orgán konstatoval, že navrhovaný provoz ZEVO nebude mít významný vliv na současné dopravní poměry v lokalitě. Navíc žalovaný připomněl, že dle podmínek závazného stanoviska EIA 2022 musí být z 1/3 zachována možnost dopravy též vlečkou po železnici.

120. Krajský soud k tomu doplňuje, že uvedenému odpovídá i popis umístění povolené stavby (výrok I. územního rozhodnutí), v rámci něhož je na str. 9 územního rozhodnutí uvedeno, že „veškerá doprava pro ZEVO Vráto bude vedena po ulici Okružní výhradně severozápadním směrem k okružní křižovatce ze sil. I/34.“ Krajský soud má se žalovaným za dostatečně vysvětlené, že ulice Rudolfovská nebude novými požadavky na dopravu nikterak dotčena (pouze půjde o dopravu svozových vozidel ve stávajícím rozsahu čtyř vozidel za den), nárůst dopravy tam bude nulový. Uvedené se ostatně podává i z Dokumentace EIA, v níž je na str. 27 uvedeno, že „veškerá nákladní doprava pro ZEVO Vráto pojede ulicí Okružní, v severovýchodním směru – ke kruhovému objezdu a dále bude vedena mimo obytná území města České Budějovice. Ulice Rudolfovská nebude nákladní dopravou pro ZEVO (mimo vozidla, která svoz odpadů v této lokalitě již provádějí) dotčena.“ Potřebně je to rozvedeno i na str. 90 a 91 Dokumentace EIA. Z8vazné stanovisko EIA 2022 taktéž shrnuje, že „samotný vliv automobilové dopravy související s provozem záměru je z hlediska dopadů na ovzduší a klima neutrální až mírně negativní, avšak vzhledem k stávající a předpokládané intenzitě provozu ve svém příspěvku zanedbatelný. Za předpokladu využití železnice pro dovoz části odpadů bude tento vliv záměru dále minimalizován.“ 121. Krajský soud uzavírá, že nemá žádných pochyb o tom, že žalovaný se danou námitkou podrobně zabýval a dále krajský soud nemá ani žádných pochyb o tom, že ulice Rudolfovská nemá být užívána jako příjezdová a odjezdová trasa pro dopravu související se ZEVO, až na stanovené výjimky (tj. dovoz odpadu z Rudolfovské ulice vozy, které sváží SKO i doposud, a příp. osobní doprava automobily zaměstnanců). Je doloženo, že i odvoz odpadu po spalování (škvára, popílek atd.) bude realizován mimo ulici Rudolfovskou. Tímto má krajský soud za vypořádanou i věcnou námitku žalobců o tom, že proces EIA dostatečně neřešil dopravu odvážející odpady ze ZEVO tak, aby se vyhnula Rudolfovské ulici (žalobní námitka v bodě 32 tohoto rozsudku). Tato námitka je ze shora uvedených důvodů nedůvodná.

122. Krajský soud k námitce nepřezkoumatelnosti uzavírá, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, nedošlo k porušení § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 správního řádu. Stejně tak nemá krajský soud za to, že by došlo k porušení § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, tj. že by žalovaný nepřihlédl ke všemu, co vyšlo k řízení najevo a co uváděli účastníci řízení a že nezjišťoval všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Daná námitka je navíc velice obecně pojata, a proto nemůže být důvodná. Žalobci neuvedli, v čem konkrétně mělo dojít k opomenutí okolností důležitých pro ochranu veřejného zájmu. Stavební úřad vycházel z vyjádření a stanovisek dotčených orgánů, které na konkrétních úsecích reprezentují ochranu veřejného zájmu a žalovaný v souvislosti s odvolacími námitkami inicioval podle §149 odst. 7 správního řádu přezkum dotčených napadených závazných stanovisek dotčených orgánů a z těch následně vycházel. VII.C Námitka rozporu záměru s hierarchií odpadového hospodářství 123. Podle § 3 odst. 2 zákona o odpadech platí, že odpadové hospodářství je založeno na hierarchii odpadového hospodářství, podle níž je prioritou předcházení vzniku odpadu, a nelze–li vzniku odpadu předejít, pak v následujícím pořadí jeho příprava k opětovnému použití, recyklace, jiné využití, včetně energetického využití, a není–li možné ani to, jeho odstranění.

124. Jde o posloupnost podle důležitosti. Nebylo–li možné vzniku odpadu předejít, má nastoupit opětovné použití. Není–li možné odpad opětovně použít, má nastoupit jeho recyklace. Není–li možné odpad recyklovat, má nastoupit jeho jiné využití, vč. jeho energetického využití. Je zřejmé, že některé odpady nelze opětovně použít nebo recyklovat [způsob využití odpadu, jímž je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely, včetně přepracování organických materiálů; § 11 odst. 1 písm. l) zákona o odpadech]; takové odpady je a bude nutno využít jinak [činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí materiály používané ke konkrétnímu účelu; § 11 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech] nebo dokonce odstranit. Energetické využití odpadu (EVO) je v hierarchii nadřazeno odstranění odpadu. Zařízení ZEVO slouží k energetickému využití likvidovaného odpadu, tj. jde o použití odpadu způsobem obdobným jako palivo za účelem využití jeho energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie [§ 11 odst. 1 písm. j) zákona o odpadech].

125. Odstraněním odpadu je dle § 11 odst. 1 písm. o) zákona o odpadech činnost, která není využitím odpadů, a to i v případě, že tato činnost má jako druhotný důsledek znovuzískání látek nebo energie; způsoby odstranění odpadu jsou uvedeny v příloze č. 6 k tomuto zákonu. Spalovny odpadu jsou zařazeny do přílohy č. 6 předmětného zákona a jsou až posledním článkem hierarchie, neboť slouží k odstranění odpadu (nutno podotknout, že odstraněním odpadu se z dikce zákona rozumí i skládkování, které bude v budoucnu zakázáno). Odstraňování odpadů je nejméně žádoucí varianta nakládání s odpady, neboť nepřináší žádný užitek. Prosté spalování nepřináší teplo a energii, pouze může vést ke znečištění životního prostředí emisemi a zbytky po spalování. Stejně tak skládkování odpadu je nežádoucí způsob nakládání s odpadem, o čemž není třeba dlouze polemizovat, neboť dle úsilí Evropské unie by mělo být skládkování omezeno na minimum do roku 2035. Členské státy EU musí přijmout opatření k dosažení tohoto cíle, což zahrnuje zlepšení třídění odpadu, zvýšení recyklace a podporu dalších metod nakládání s odpady. Ostatně ČR tento cíl deklaruje v zákoně o odpadech, v jehož příloze č. 1 se uvádí cíl: „Odstraňovat uložením na skládku v roce 2035 a v letech následujících nejvýše 10 % z celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.“ 126. Žalobci odkazují na přílohu č. 1 zákona o odpadech a poukazují na nutnost zvyšovat úroveň přípravy k opětovnému využití odpadu a úroveň recyklace SKO. Dle uvedené přílohy jsou vytyčeny následující cíle: – do roku 2025 zvýšit úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 55 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky, – do roku 2030 zvýšit úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 60 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky, – do roku 2035 zvýšit úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 65 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.

127. Uvedený zákonný požadavek je plně reflektován ve vymezených cílech POH JČK. POH JČK je zásadním strategickým dokumentem v oblasti odpadového hospodářství Jihočeského kraje. Závazná část přináší seznam přijatých cílů a opatření v oblasti jednotlivých skupin odpadů. Jsou zde formulovány závazné zásady pro nakládání s odpady a stanoveny indikátory a odpovědnost za plnění přijatých opatření. V POH JČK je deklarováno, že celkový soubor cílů, zásad a opatření plně respektuje závaznou část POH ČR. POH JČK se člení na analytickou část, závaznou část a směrnou část.

128. POH JČK je zveřejněn na webu https://zp.kraj–jihocesky.cz/oddeleni/eia–sea–ippc–koncepce/koncepce–studie/plan–odpadoveho–hospodarstvi–jihoceskeho–kraje. Krajský soud ve věci vycházel z takto zveřejněných dat tak jako žalovaný, který odkazuje na tyto webové stránky. Závazná část POH a její změny či aktualizace se vydává formou obecně závazné vyhlášky Jihočeského kraje; jde tedy o obecně závazný právní předpis. Regulace obsažená v obecně závazné vyhlášce je otázkou právní, která není předmětem dokazování.

129. Nejprve je v POH JČK stanoven program předcházení vzniku odpadu, přičemž hlavní cíl je formulován takto: „Maximálně předcházet vzniku odpadů, snižovat produkci odpadů a spotřebu primárních zdrojů.“ Poté se závazná část věnuje nakládaní s komunálním odpadem, přičemž ze stanovených cílů plyne potřeba: „Rozvíjet a intenzifikovat oddělené soustřeďování odpadu (tříděný sběr) pro odpady z papíru, plastů, skla, kovů a biologického odpadu. Zavést oddělené soustřeďování odpadu (tříděný sběr) pro odpady z textilu do 1. ledna roku 2025. Do roku 2020 zvýšit nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklaci alespoň u odpadů z materiálů jako je papír, plast, kov, sklo, pocházejících z domácností, a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností. Zvýšit úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace komunálního odpadu (…). Do roku 2035 snížit množství komunálního odpadu ukládaného na skládky na 10 % (hmotnostních) nebo méně z celkového množství produkovaného komunálního odpadu.“ 130. Z uvedeného plyne požadavek na maximální recyklaci, tj. zachovat, podporovat a rozvíjet samostatný sběr jednotlivých komodit (papír, plast, sklo, kovy, nápojové kartony); rozvíjet a intenzifikovat oddělené soustřeďování odpadu. Je sledován i zájem na snížení množství komunálního odpadu ukládaného na skládky na 10 % (hmotnostních) nebo méně z celkového množství produkovaného komunálního odpadu do roku 2035.

131. SKO je odpad zařazený dle Katalogu odpadů pod katalogové číslo odpadu 20 03 01 a pro účely stanovení cíle jde o zbytkový odpad po odděleném soustředění (vytřídění) materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a biologického odpadu, které budou dále přednostně využity. Tzn. že SKO je to, co objemově zbývá z komunálního odpadu po vytřídění materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a biologického odpadu.

132. Závazná část POH JČK určuje cíle pro nakládání s SKO, a sice „snižovat produkci směsného komunálního odpadu připadající na obyvatele. Směsný komunální odpad (po vytřídění materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a biologického odpadu) zejména energeticky využívat v zařízeních k tomu určených v souladu s platnou právní úpravou.“ Zásady jsou vyjádřeny takto: „Významně omezit skládkování směsného komunálního odpadu. Snižovat produkci směsného komunálního odpadu zavedením nebo rozšířením odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů, včetně biologicky rozložitelných odpadů.“ 133. Ve vztahu k SKO jsou přijata následující opatření: „a) Podporovat budování odpovídající efektivní infrastruktury nutné k zajištění a zvýšení energetického využití nerecyklovatelných zbytkových odpadů, zejména směsného komunálního odpadu. b) Podporovat energetické využívání směsného komunálního odpadu a dalších vhodných odpadů v zařízeních pro energetické využití odpadů bez jejich předchozí úpravy, nebo po jejich úpravě následným spalováním/spoluspalováním za dodržování platné právní úpravy s důrazem na energetickou účinnost (dle přílohy č. 7 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech). c) Umožnit úpravu směsného komunálního odpadu před jeho energetickým využitím nebo odstraněním za účelem získání recyklovatelných složek, a tedy jejich odklonu od ukládání na skládky. d) Umožnit dotřídění recyklovatelných odpadů včetně obalů ze směsného komunálního odpadu za účelem jejich recyklace. e) V adekvátní míře energeticky využívat směsný komunální odpad v zařízeních pro energetické využití odpadů bez jeho předchozí úpravy, nebo po jeho úpravě následným spalováním/spoluspalováním za dodržování platné právní úpravy. f) Průběžně vyhodnocovat systém nakládání se směsným komunálním odpadem na obecní a krajské úrovni. g) Podporovat výstavbu překladišť odpadů využitelných v ZEVO na území Jihočeského kraje.“ (podtržení doplněno KS).

134. Ze směrné části POH JČK plyne požadavek na zamezení energetickému využití materiálově využitelného odpadu, který lze efektivně materiálově využít, dále požadavek na podporu energetického využití odpadů v souladu s odpadovou hierarchií, požadavek na podporu realizace výstavby inovativních technologií, které upřednostňují materiálové využití komunálních odpadů, požadavek na podporu realizace záměrů na vznik třídících linek se zaměřením výroby alternativního paliva z komunálních odpadů, které nelze materiálově využít, a též požadavek na podporu záměru na výstavbu ZEVO, dle aktuálních potřeb obcí/regionu/kraje. Podporované záměry musí splňovat podmínku reálného předpokladu naplnění potřebné vstupní kapacity takového zařízení a technicko–ekonomické udržitelnosti provozu při dosažení co nejvyšší energetické účinnosti.

135. Krajský soud má za to, že z uvedených opatření jednoznačně plyne, že má být v kraji kladen důraz na to, aby se k energetickému využití odpadu dostal jen odpad po vytřídění materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a biologického odpadu, tj. SKO. Primárně však zásady a opatření POH JČK upravují vyšší stupně hierarchie odpadového hospodářství. Krajský soud má za to, že ze strategického dokumentu, jehož obsah musel být při vydávání územního rozhodnutí a napadeného rozhodnutí respektován tak, aby nedošlo povolením záměru k jeho porušení z hlediska závazných pravidel pro nakládání s odpady, jednoznačně plyne, že je naprosto respektována hierarchie odpadového hospodářství a že zákonné cíle jsou v něm shodně vytyčeny.

136. Jak vyplývá z dokumentace EIA, „[s]oulad záměru ZEVO s POH Jihočeského kraje (POH JČK) v oblasti energetického využívání odpadů, se strategii JČK v nakládání s odpady potvrzuje vyjádření Jihočeského kraje k oznámení záměru „ZEVO VRÁTO České Budějovice" ze dne 29.4.2021, č.j. KUJCK 38580/2021.“ Toto vyjádření je přílohou Dokumentace EIA a podává se z něj, že zařízení ZEVO jako integrující prvek cirkulární ekonomiky v systému nakládání s odpady Jihočeského kraje chybí. Proto byla zpracována Studie proveditelnosti (viz níže), ze které vyplynula potřeba velkého zařízení pro energetické využití odpadu o kapacitě 160 až 220 tisíc tun ročně.

137. Krajský soud nemá pochyb o tom, že záměr ZEVO Vráto je v souladu s hierarchií odpadového hospodářství, neboť jak konstatoval i ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku 2024, „z hlediska namítaného vlivu záměru na minimalizaci třídění a podporu recyklace a prevence vzniku odpadů sděluji, že tato oblast je primárně řešena jinými nástroji a legislativou, nikoliv v rámci řízení o posuzovaní vlivů konkrétního záměru na životní prostředí. (…) záměr není v rozporu s hierarchií nakládání s odpady. Je navržen jako doplněk k systému třídění a recyklace, nikoliv jako náhrada. Zařízení bude využívat zbytkový odpad, který by jinak skončil na skládkách odpadu, čímž přispívá k naplnění cílů hierarchie odpadového hospodářství.“ 138. Na str. 22 Dokumentace EIA se deklaruje, že „v navrhovaném „ZEVO Vráto“ bude energeticky využíván směsný komunální odpad (po separaci plastů, skla, papíru apod.), objemný odpad a ostatní energeticky využitelné odpady vyprodukované prioritně v Jihočeském kraji.“ Na str. 79 Dokumentace EIA se podrobně uvádí, že „do zařízení ZEVO bude přijímán jen odpad, který bude v souladu s integrovaným povolením dle zákona č. 76/2002 Sb., v platném znění, a dalšími legislativními předpisy, mimo jiné s provozním řádem. Každý odpad (mimo SKO) bude doložen údaji o vlastnostech, o jeho složení a původu a v případě zjištění jiného odpadu (namátková kontrola) bude příslušný kontejner odstaven a vrácen dodavateli. V ZEVO bude energeticky využíván odpad, který je kategorizován jako odpad ostatní. Energetické využití nebezpečných odpadů uvedených v katalogu odpadů je nepřípustné. Jak je již výše uvedeno, jedná se o využití materiálů po vytřídění využitelných a nebezpečných složek v rámci obecních systémů třídění odpadů a materiálově nevyužitelných spalitelných výmětů z třídíren komunálních odpadů. Samozřejmě ani tak nelze zcela vyloučit přítomnost některých nebezpečných složek v přijímaném směsném odpadu (SKO), nebudou však hlavním objemem spalovaných odpadů. S ohledem na možnost tohoto výskytu nebezpečných odpadů budou směsné komunální odpady energeticky využívány při stanovených teplotách spalování, s dodržením předepsané doby zdržení. Spaliny jsou odpovídajícím způsobem čištěny. Tyto parametry záměr ZEVO Vráto splňuje.“ Z uvedeného vychází i Posudek EIA, který na str. 7, 20 a 21 tyto informace rekapituluje a zpracovatel k nim nemá žádné výhrady.

139. Krajský soud uzavírá, že není pravdou, co žalobci naznačují, a sice že technologie ZEVO má být v kraji na 1. místě systému nakládání s odpady. Žalobci předkládaná teze, že po zprovoznění ZEVO v navrhované kapacitě bude veškerý odpad energeticky využit a nezbude nic k recyklaci, je tak zcela zavádějící a mylná. VII.D Soudní přezkum závazného stanoviska EIA 2022 a potvrzujícího závazného stanoviska EIA 2024 v mezích žalobních bodů 140. Samostatný soudní přezkum stanoviska EIA je vyloučen, stejně jako není možný ve vztahu k jakýmkoli jiným závazným stanoviskům (rozhodující není formální označení aktu, nýbrž jeho materiální charakter, tj. že jde toliko o akt podkladový, jenž se subsumuje pod správní rozhodnutí). Závazné stanovisko naplňující znaky § 149 odst. 1 správního řádu totiž nesplňuje definiční znaky rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Výluka ze soudního přezkumu vyplývá z § 70 písm. a) s. ř. s. Přezkum zákonnosti stanoviska EIA a postupu, který předcházel jeho vydání, je možný pouze v rámci žaloby proti rozhodnutí vydanému v navazujícím řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2013, čj. 2 As 37/2013–85, a v něm citovanou judikaturu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, čj. 1 As 13/2007–63, publ. pod č. 1461/2008 Sb. NSS).

141. Při soudním přezkumu závazného stanoviska se postupuje podle § 75 odst. 2, věty druhé s. ř. s., podle něhož platí, že byl–li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není–li jím sám vázán a neumožňuje–li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví.

142. V žalobních bodech by se mělo jednat o polemiku s konkrétními skutkovými či právními závěry, které byly v procesu EIA učiněny. Nutnost polemizovat se skutkovými či právními závěry několikrát zdůraznil i Nejvyšší správní soud (viz např. bod 14 rozsudku ze dne 29. 3. 2018, čj. 9 As 7/2017–33). Současně se jedná o ryze odborné otázky.

143. Na proces EIA lze per analogiam vztáhnout tento názor Nejvyššího správního soudu: „Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší; odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří.“ (viz bod 78 rozsudku ze dne 31. 1. 2013, čj. 4 Aos 1/2012–105, publ. pod č. 2848/2013 Sb. NSS). Krajský soud je povolán k přezkumu z hlediska zákonnosti a dodržení procesních pravidel. K otázkám věcné správnosti odborného posouzení vlivu záměru na životní prostředí a veřejné zdraví se krajský soud nemůže nikterak vyjadřovat. Možnosti správních soudů provádět odborné úvahy jsou omezené. Ve sporech odborné povahy tu přitom často stojí na jedné straně tvrzení v Dokumentaci EIA (ovšem zpracované odborníkem dle § 19 ZOPV) a důkaz posudkem jiného odborníka dle téhož ustanovení ZOPV (vše aprobováno správními orgány) a na straně druhé pouhá tvrzení žalobců.

144. Posudek o vlivech záměru na životní prostředí je odbornou literaturou charakterizován takto: „Posudek je odborným podkladem znaleckého charakteru. Jeho účelem je posoudit po odborné stránce pravdivost informací uvedených v dokumentaci a především pak charakter vlivů, které může provedení (ale i neprovedení) záměru generovat, jejich intenzitu, četnost, pravděpodobnost a dopady těchto vlivů na veřejné zdraví a životní prostředí. Posudek, který musí být zpracován nestranně a nezávisle, v souladu se všemi dostupnými informacemi a podle vhodně zvolených metodik, je stěžejním podkladem pro stanovisko EIA a následně též pro navazující řízení.“ (Lenka Bahýľová, Tomáš Kocourek a Vojtěch Vomáčka: Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Komentář. 1. vyd. Praha 2015, str. 72). Posudek o vlivech záměru na životní prostředí může zpracovat pouze osoba k tomu oprávněná podle § 19 (viz § 9 odst. 1 ZOPV). Zákon zde vychází z faktu, že zpracování důležitých dokumentů v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí je specializovanou a vysoce odbornou činností vyžadující značné nároky na osobu, která tuto činnost provádí, a to jak z hlediska odbornosti (vzdělání, praxe, odborná zkouška), tak i po obecnější, etické stránce (bezúhonnost).

145. Odbornými otázkami by se krajský soud mohl zabývat spíše jen tehdy, kdyby žalobci proti posudku a závaznému stanovisku o vlivech záměru na životní prostředí postavili hodnověrný důkaz ve formě znaleckého posudku. Pokud tedy žalobci opakovaně namítají, že v procesu EIA nebyl získán objektivní odborný podklad pro řízení, pak k tomu krajský soud konstatuje, že k takovému závěru by bylo možno dospět jedině v případě, kdy by žalobci předložili oponentní posudek zpracovaný znalcem v oboru, který by vysvětloval, v čem jsou odborné závěry učiněné v procesu EIA věcně nesprávné a který by poskytoval oporu odborné argumentaci žalobců. Bez takového podkladu se však jedná pouze o opakování již vznesených námitek k procesu EIA, které byly již opakovaně vypořádány.

146. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 10. 2019, čj. 4 As 202/2019–87, publ. pod č. 3940/2019 Sb. NSS, konstatoval, že „proces EIA je pod kontrolou veřejnosti, která má v průběhu jeho procesu právo vyjadřovat se k oznámení, dokumentaci a účastnit se veřejného projednání (§ 6 odst. 8, § 8 odst. 3, § 9 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí). Potřebné dokumenty (dokumentace, posudek) v tomto procesu jsou zpracovávány subjekty odlišnými od správního orgánu. Činnost správního orgánu má v procesu EIA (zejména v období před 1. 4. 2015) převážně koordinační povahu, nejedná se přímo o rozhodovací činnost ve věci samé (…).“ V nyní projednávané věci je z podkladů procesu EIA patrné, že žalobci i ostatní dotčená veřejnost aktivně svá práva uplatňovali a opakovaně podávali námitky v rámci všech stupňů procesu EIA.

147. Krajský soud vycházel z podkladů procesu EIA, které jsou zveřejněny na https://portal.cenia.cz/eiasea/detail/EIA_OV2074?lang=cs, stejně tak jako stavební úřad a žalovaný.

148. Oznámení záměru bylo zveřejněno v dubnu 2021. Ve věci proběhlo zjišťovací řízení. Dokumentace EIA byla zpracována v listopadu 2021. Veřejné projednání se konalo 17. 2. 2022. Posudek byl zpracován v březnu 2022. Proces EIA byl završen vydáním souhlasného závazného stanoviska v dubnu 2022. VII.D.1 Popis záměru ZEVO Vráto 149. Krajský soud považuje za vhodné nejprve předestřít, o jaký záměr se v předmětné věci jedná.

150. Záměr ZEVO Vráto lze charakterizovat v cílovém stavu jako zařízení pro energetické využití odpadu (zejména SKO) o objemu 160 000 t/rok. Záměr „ZEVO Vráto“ je navržen s technologií roštového spalování odpadů, s celoroční dodávkou tepelné a elektrické energie do odběratelské sítě.

151. V Dokumentaci EIA je ohledně tohoto záměru uvedeno následující (str. 17, 18, 22, 23, 26 a 27): „Závod ZEVO Vráto bude provozován v celoročním nepřetržitém provozu jako kombinovaný zdroj výroby tepla a elektrické energie. Jeho tepelný výkon v páře a v horké vodě bude nahrazovat odpovídající výkony v Teplárně České Budějovice a.s. Dojde tím k nahrazení stávajícího tepelného zdroje „Výtopna Vráto“, kotel K21 o tepelném příkonu 49,9 MWt a současně v době uvedení ZEVO Vráto do trvalého provozu a dosažení požadovaného výkonu, umožní Teplárně České Budějovice, a.s. i odstavení hnědouhelného kotle K11 o výkonu 117 MWt ve svém závodě v Novohradské ulici v Českých Budějovicích. (…) Posuzovaný záměr „ZEVO Vráto“ je situován do stávajícího průmyslového areálu výtopny Vráto fy Teplárna České Budějovice a.s., který se nachází na severovýchodním okraji města.“ 152. „V navrhovaném „ZEVO Vráto“ bude energeticky využíván směsný komunální odpad (po separaci plastů, skla, papíru apod.), objemný odpad a ostatní energeticky využitelné odpady vyprodukované prioritně v Jihočeském kraji. (…) Technické řešení záměru ZEVO Vráto vychází ze zohlednění nejlepších dostupných řešení na úrovni nejlepších dostupných technik (BAT/BREF) a na základě vyhodnocení požadavků na nejlepší dostupné techniky (BAT/BREF) pro nová zařízení (Prováděcí rozhodnutí komise (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro spalování odpadu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (oznámeno pod číslem C(2019) 7987).“ 153. „Celková kapacita závodu „ZEVO Vráto“ 160 kt/rok je navržena na energetické využití směsného komunálního odpadu (SKO) v objemu cca 113 kt/rok, objemného odpadu (OO) v objemu cca 12 kt/rok a ostatních energeticky využitelných odpadů (OEVO) v objemu cca 35 kt/rok, dále jen odpad (převážně SKO). Energetické zhodnocení takového odpadu představuje využití jeho energetického potenciálu a tím dosažení úspor primárních neobnovitelných zdrojů surovin a energií (fosilních paliv) a je tak zajištěna vysoká úroveň péče o životní prostředí v souladu s Evropskou hierarchií nakládání s odpady.“ 154. „Po uvedení ZEVO Vráto do provozu v roce 2030 bude možno nahradit část dodávky tepla z centrální teplárny TČB v Novohradské ulici, toto umožní odstavit v TČB Novohradská uhelný kotel K11. V důsledku záměru „ZEVO Vráto“ lze tak celkově očekávat jen mírné negativní ovlivnění kvality ovzduší v Českých Budějovicích a blízkém okolí.“ 155. „V souvislosti se zahájením výstavby ZEVO Vráto dojde k ukončení provozu stávající uhelné výtopny Vráto. Záměr ZEVO Vráto bude po uvedení do provozu v roce 2030 využívat výše uvedené napojení výtopny na parovodní síť i na horkovodní síť města Českých Budějovic k dodávce tepla do města. Uvedení ZEVO Vráto do provozu v roce 2030 umožní odstavení uhelného kotle K11 v teplárně České Budějovice v Novohradské ulici a snížení emisí do ovzduší z komína teplárny v Novohradské ulici. Současně s ukončením spalování hnědého uhlí v teplárně na Novohradské ul. a ve výtopně Vráto dojde ke zrušení jejich skládek uhlí a tím k odstranění jejich vlivu na životní prostředí (zejména hluk a prašnost).“ 156. „Předkládaný záměr ZEVO Vráto bude řešit problém jinak nevyužitelného spalitelného komunálního odpadu, který nebude moci být od roku 2030 ukládán na skládky (převážně SKO) a ostatních vhodných energeticky využitelných odpadů, které jsou v současné době ukládány na skládky a nejsou využívány.“ 157. Akceptovatelné dopady daného záměru byly ověřeny procesem EIA a shrnuty v souhlasném závazném stanovisku EIA 2022, v němž se konstatuje, že „v celkovém kontextu hodnocení jsou vlivy záměru ve složkách a charakteristikách životního prostředí, které lze s ohledem na charakter záměru považovat za nejvíce zranitelné (ovzduší, klima, hluk, veřejné zdraví) hodnoceny jako akceptovatelné, nepřesahující míru stanovenou zákony, a dalšími právními normami či předpisy. Vlivy v ostatních složkách životního prostředí jsou celkově charakterizovány jako málo významné, bez objektivně prokazatelných důsledků v jednotlivých složkách a charakteristikách životního prostředí. Výstavbou a provozem záměru tedy nebude při dodržení projektových parametrů a v tomto závazném stanovisku stanovených podmínek významně negativně ovlivněno zdraví obyvatel ani jednotlivé složky životního prostředí. Zásadní negativní ovlivnění nepředstavují ani vyhodnocené kumulativní vlivy záměru. Vzhledem k lokalizaci, charakteru a rozsahu záměru je též vyloučen významný vliv záměru na hmotný majetek a kulturní dědictví, které jsou též předmětem hodnocení vlivů dle zákona. Vzhledem k umístění záměru nelze předpokládat ani přeshraniční vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví.“ VII.D.2 Námitka nadměrné kapacity ZEVO Vráto 158. Žalobci rozporují navrženou kapacitu pro spalování odpadu 160 tisíc tun ročně. Tvrdí, že je naddimenzovaná a ekonomicky neúnosná. Žalobci namítají též to, že v rámci EIA nebyly posouzeny alternativní metody nakládání s odpady, které by předcházely vzniku POPs, tj. dle názoru stěžovatelů vhodnějších variant, než je energetické využití odpadu, které může být zdrojem POPs. Jinými slovy řečeno, žalobci mají za to, že z hlediska hierarchie odpadového hospodářství není vůbec dán důvod pro realizaci záměru ZEVO.

159. Dokumentace EIA ke zvolenému záměru a jeho kapacitě uvádí v kapitolách B.I.5.1. a B.I.5.2. následující: „Společnost AF–Consult Czech Republic s.r.o. v roce 2019 zpracovala pro objednatele „Jihočeský kraj“ a v lednu 2020 vydala materiál „Studie Proveditelnosti na možnosti energetického využívání komunálních odpadů v Jihočeském kraji po ukončení skládkování neupravených komunálních odpadů včetně stanovení potřebného počtu překladišť“. (…)

160. V analytické části byla provedena analýza metod nakládání s energeticky využitelnými odpady pro ukončení neupraveného skládkování směsného komunálního odpadu po roce 2030. Zároveň byly analyzovány metody dopravy SKO do zařízení pro energetické využití odpadů. V závěru analytické části studie je uveden jako optimální provoz 4 velkokapacitních překládacích stanic, případně doplněných lokálními malokapacitními překládacími stanicemi pro transport odpadu do zařízení pro energetické využití odpadů. Z hlediska zařízení pro EVO se jeví jako optimální aplikace spalovny – ZEVO. Připouští se možnost výstavby dvou ZEVO v kraji, a to České Budějovice a Planá nad Lužnicí.

161. V návrhové části studie v kapitole 3.3.

1. Predikce vývoje komunálních odpadů je na základě grafu prognózováno, že při použití lineární extrapolace za posledních 5 let se množství komunálních odpadů v Jihočeském kraji v roce 2030 může pohybovat až na úrovni 501 tisíc tun/rok. Ze studie – z kapitoly 3.4.6 Kapacita ZEVO vyplývá potřeba energeticky využít konzervativní odhad kapacity, 160 kt/rok. Uvedené je ve shodě s navrhovanou kapacitou záměru „ZEVO Vráto“ s kapacitou 160 kt/rok. (…) Na poslední platnou verzi POH Jihočeského kraje navazují i další strategické a koncepční dokumenty Jihočeského kraje, např. Územní energetická koncepce Jihočeského kraje, dle které je v Jihočeském kraji energetický potenciál, který bude přesahovat hranici 200 tis. tun odpadů ročně, které mohou být energeticky využívány, z toho bude zřejmě velká část ve formě netříděného směsného komunálního odpadu, a v menším množství (blíže neznámém) průmyslového odpadu. (…).

162. Teplárna České Budějovice, a.s. (dále TČB) nechala v letech 2019–2020 zpracovat „Studii proveditelnosti „ZEVO Vráto v Českých Budějovicích“. V rámci studie byl proveden rozbor výskytu a složení SKO a jemu podobných odpadů v Jihočeském kraji a byl proveden odhad reálného množství odpadu, který by mohl být svážen do závodu ZEVO. Na základě těchto bilancí energeticky využitelných odpadů v Jihočeském kraji byla jako optimální možná kapacita ZEVO Vráto bilančně možná kapacita 160.000 t/rok odpadu (převážně SKO) o průměrné jmenovité výhřevnosti 10 MJ/kg. (…)

163. Pro konečnou volbu kapacity ZEVO Vráto byly ve studii proveditelnosti (neveřejné) posouzeny varianty kapacit ZEVO Vráto pro zpracování odpadu 109 kt/rok, 135 kt/rok, 150 kt/rok a 160 kt/rok.

164. Na základě ekonomických, technických a dalších kritérií jako nejvhodnější byla doporučena varianta s roční kapacitou 160 kt odpadu (převážně SKO). Tato varianta při srovnatelných ekonomických ukazatelích umožňuje odběr odpadu (převážně SKO) do ZEVO Vráto za nejnižší cenu ze všech posuzovaných variant. Vyšší spotřeba zemního plynu u varianty ZEVO Vráto 160 kt oproti variantě ZEVO Vráto 109 kt je kompenzována snížením spotřeby hnědého uhlí a zrušením uhelného kotle K11 v Teplárně České Budějovice na Novohradské ul. a z toho plynoucí úspory investičních nákladů a snížení produkce emisí z teplárny.

165. K jediné kapacitní variantě ZEVO 160 000 tun odpadů (převážně SKO) za rok je třeba současně dodat, že kotel ZEVO umožňuje trvalý provoz ZEVO i při spalování 13,2 tun/hod. odpadu (při výhřevnosti odpadu nad 9,09 MJ/kg), tzn. 105 600 tun odpadů/rok. Navržená jediná kapacitní varianta tak de facto umožňuje spalovat 105 600 – 160 000 tun odpadů/rok. V předkládané dokumentaci EIA je prokázáno, že záměr ZEVO Vráto s roční kapacitou množství energeticky využívaných odpadů – 160 000 tun odpadů/rok lze považovat za akceptovatelný a lze doporučit jeho realizaci. Totéž by platilo i pro kapacitu ZEVO 105 600 tun odpadů/rok. Proto nejsou v rámci dokumentace EIA hodnoceny jiné kapacitní varianty.“ 166. Dokumentace EIA dále popisuje nulovou variantu (kdyby se od záměru ZEVO upustilo) a jednu aktivní variantu záměru ZEVO Vráto o kapacitě 160 tisíc tun ročně. „V předcházející kapitole B.I.5.1. je konstatováno, že investor Teplárna České Budějovice a.s. hodlá realizovat ve svém areálu výtopny Vráto výstavbu zařízení na energetické využívání převážně komunálních odpadů (ZEVO) s kapacitou 160 kt odpadů/rok, s tím, že: – záměr je umístěn do stávajícího průmyslového areálu Vráto v Českých Budějovicích, v souladu se zájmy územního plánování města České Budějovice – navržená kapacita ZEVO Vráto 160 kt odpadů/rok vyplynula ze „Studie proveditelnosti na možnosti energetického využívání komunálních odpadů v Jihočeském kraji“, ve které byly posuzovány různé kapacity ZEVO a je v souladu se strategii JČK v nakládání s odpady, viz vyjádření Jihočeského kraje k oznámení záměru „ZEVO VRÁTO České Budějovice" ze dne 29.4.2021, č.j. KUJCK 38580/2021.

167. Jiná varianta řešení nakládání s komunálním odpadem nebo využití komunálního odpadu, než v areálu Výtopny Vráto nepřipadá v úvahu. Rovněž pro Teplárnu České Budějovice a.s. jako investora nepřipadá vzhledem k charakteru záměru (energetické využití odpadu s využitím vzniklého tepla k výrobě vysokotlaké páry a topné horké vody) v úvahu jiné umístění záměru ZEVO Vráto než do areálu stávající Výtopny Vráto napojené na tepelnou a teplovodní síť umožňující zásobovat teplem a teplou vodou zástavbu města České Budějovice.

168. Dokumentace EIA pro záměr ZEVO Vráto proto řeší jedinou aktivní variantu nakládání s komunálním odpadem – jeho energetické využití i jedinou aktivní lokalizační variantu – umístění do areálu výtopny Vráto. Jiná varianta řešení nakládání s komunálním odpadem z Jihočeského kraje ani jiná lokalizační varianta, než v areálu výtopny Vráto není v této dokumentaci EIA zahrnuta.

169. Jiné varianty řešení nakládání s komunálním odpadem, resp. jeho využití v zájmové oblasti jsou nebo budou předmětem jiných konkrétních záměrů. Pokud by takovéto záměry měly být realizovány, pak ve většině případů budou podléhat samostatnému posuzování dle zák.100/2001 Sb. o posuzování vlivů na ŽP, které budou vázané na příslušnou lokalitu záměru.“ 170. Zpracovatel posudku neměl k nastavené kapacitě záměru žádné výhrady.

171. Je zřejmé, že v procesu EIA byl posuzován záměr, který má oznamovatel zájem realizovat. Krajský soud má za dostatečně odůvodněné, proč byla nastavena kapacita ZEVO Vráto právě tímto způsobem. Nastavená kapacita odpovídá produkci SKO v kraji a je v souladu s POH JČK. POH JČK podporuje výstavbu ZEVO dle aktuálních potřeb obcí/regionu/kraje. Dle POH JČK musí podporované záměry „splňovat podmínku reálného předpokladu naplnění potřební vstupní kapacity takového zařízení a technicko–ekonomické udržitelnosti provozu při dosažení co nejvyšší energetické účinnosti.“ (str. 13 směrné části). Žalovaný se kapacitou ZEVO ve vztahu k produkci SKO v kraji explicitně taktéž vyjádřil na str. 20 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že „z porovnání množství odpadů do ZEVO Vráto dle EIA a potenciálu pro energetické využití v roce 2030 z Jihočeského kraje a sousedních ORP pak vyplývá, že zatímco celkové množství dle EIA je uvažováno 160 000 t/rok, tak celkový potenciál je 242 820 t/rok. K tomu je třeba doplnit, že ve svozové studii byly bilančně hodnoceny i varianty s výstavbou menších ZEVO v Písku a v Plané nad Lužnicí. Nadto je nutné opakovaně zdůraznit, že navržená kapacita ZEVO Vráto 160 000 t odpadu za rok svým výkonem a odpovídající dodávkou tepla do soustavy zásobování teplem Českých Budějovic umožní ukončení spalování uhlí v lokalitě, tj. ukončení provozu uhelného kotle K11 v Teplárně České Budějovice v Novohradské ul. a kotle K21 ve výtopně Vráto. Tím nastane úspora přímých emisí CO2 ze spalování paliv ve výši cca 89 695 t CO2 za rok oproti výchozímu stavu před uvedením ZEVO Vráto do provozu.“ 172. Na nastavenou kapacitu ZEVO Vráto je reagováno i v podmínkách závazného stanoviska EIA 2022, a to konkrétně v podmínce č. 12 pro fázi provozu záměru. „V případě, že provozovatel ZEVO nebude ze zdrojů odpadů dostupných na území České republiky schopen zajistit provoz zařízení s využitím maximálně možné kapacity, bude zařízení provozováno v přizpůsobeném provozním rozsahu. Do zařízení nebudou dováženy a energeticky využívány odpady ze zahraničí, pokud to nebude odporovat v té době platným legislativním předpisům.“ Jinými slovy řečeno, pokud nebude možno naplnit kapacitu 160 tisíc tun ročně SKO produkovaným na území ČR, tak bude provozovatel ZEVO Vráto (OZNŘ I) povinen přizpůsobit provozní rozsah. Jak již bylo shora citováno z Dokumentace EIA, navržené zařízení ZEVO lze trvale provozovat i při nižší kapacitě, a to v rozsahu 105,6 tisíc tun ročně. Tzn. že kapacita ZEVO Vráto může být podle potřeby trvale provozována cca v 2/3 rozsahu své maximální kapacity provozu. Jestliže je kapacita provozu ZEVO Vráto takto variabilní, pak lze jen těžko uvažovat o tom, že by byl záměr předimenzován. Krajský soud má z uvedeného za zřejmé, že ZEVO Vráto může fungovat v takovém provozu, který bude odpovídat aktuální situaci. Žalobci ostatně nic nenamítají k tomu, že lze kapacitu ZEVO Vráto při trvalém provozu snížit až o 1/3. Žalobci tuto informaci ignorují a setrvale neustále upozorňují pouze na maximální kapacitu provozu.

173. Uvedenou námitku ostatně uvedli žalobci již ve svých odvoláních. Ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanoviska EIA 2024 k tomu uvedl následující: „K námitkám naddimenzované kapacity a zohlednění dalších zařízení v Jihočeském kraji uvádím, že předmětem posuzování vlivů záměru na životní prostředí nebylo nastavení kapacity zařízení ani vyhodnocení dostupnosti odpadu v rámci Jihočeského kraje, ale posouzení, zda záměr s navrženou kapacitou 160 000 tun/rok může mít významně negativní vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví, či nikoliv. Oznamovatel v dokumentaci uvedl, že kapacita byla stanovena na základě analýzy produkce odpadů v Jihočeském kraji a okolí, přičemž z hlediska posouzení vlivů zařízení je zásadní, že kotel ZEVO umožňuje trvalý provoz i při nižší kapacitě až 105 600 tun/rok, a to bez navýšení negativních vlivů záměru. Závazné stanovisko EIA v návaznosti na tuto skutečnost obsahuje podmínku č. 12, která stanovuje, že pokud nebude dostatek odpadů z České republiky, bude zařízení provozováno v přizpůsobeném rozsahu a nebudou dováženy odpady ze zahraničí.“ Jestliže tedy žalobci požadují, aby byla kapacita ZEVO Vráto nižší, tak nelze než uzavřít, že zařízení je navrženo tak, aby v trvalém provozu mohlo fungovat i při spalování 105,6 tisíc tun ročně. VII.D.3 Námitka nezohlednění více variant záměru 174. Žalobci se domnívají, že investor měl raději zvolit linku na mechanicko–biologickou úpravu odpadu a zbytek SKO by se mohl vozit po železnici již do existujících ZEVO mimo Jihočeský kraj. Krajský soud konstatuje, že není jeho úkolem radit investorům, jaká řešení mají volit. Záměr ZEVO Vráto má dva hlavní cíle, jednak likvidovat odpad spalováním, jednak při tom užívat odpad jako palivo, tj. energeticky jej využít a vyrobit tak teplo a elektrickou energii. Teplo a elektrická energie bezesporu jsou potřeba v Jihočeském kraji, v Českých Budějovicích. Smyslem celého záměru je i to, aby se mohly odstavit hnědouhelné kotle ve stávající výtopně Vráto a dále na Novohradské ulici. Místo těchto kotlů živených fosilním palivem bude teplo a energii vyrábět ZEVO, které zároveň u toho zlikviduje značné množství SKO. Naproti tomu realizace záměru ZEVO Vráto jistě nebrání tomu, aby se v kraji vybudovala linka na mechanicko–biologickou úpravu odpadu či jiná třídící linka, pokud tu bude nějaký investor, který by ji chtěl realizovat. Takový záměr by byl taktéž v souladu s POH JČK, jak vyplývá z citací POH JČK uvedených shora.

175. Žalobci mají za to, že nestačí, když byla vedle záměru ZEVO posuzována pouze varianta nulová (přičemž nebyl vzat v úvahu tzv. konec spalování uhlí). Podle žalobců měly být vzaty v úvahu bezemisní zdroje energie či nakládání s odpady v rámci vyšších stupňů hierarchie nakládání s odpady. K tomu lze opětovně odkázat na potvrzující závazné stanovisko EIA 2024, v němž ministr životního prostředí konstatoval, že „z hlediska namítaného vlivu záměru na minimalizaci třídění a podporu recyklace a prevence vzniku odpadů sděluji, že tato oblast je primárně řešena jinými nástroji a legislativou, nikoliv v rámci řízení o posuzovaní vlivů konkrétního záměru na životní prostředí. (…) záměr není v rozporu s hierarchií nakládání s odpady. Je navržen jako doplněk k systému třídění a recyklace, nikoliv jako náhrada. Zařízení bude využívat zbytkový odpad, který by jinak skončil na skládkách odpadu, čímž přispívá k naplnění cílů hierarchie odpadového hospodářství.“ 176. OZNŘ I měla na základě studií proveditelnosti zvolenu nejoptimálnější variantu a o její posouzení v rámci procesu EIA požádala a pro ni připravila veškeré podklady. Cílem OZNŘ I jakožto oznamovatele záměru není bezesporu dohlížet na plnění cílů odpadového hospodářství. To je úkolem státu, Jihočeského kraje a příslušných správních orgánů. Příslušné orgány však posoudily, že předmětný záměr není v rozporu s cíli odpadového hospodářství a že jde o potřebný doplněk k systému odpadového hospodářství, který „nahradí“ dosavadní skládkování odpadu, avšak jde o doplněk k hierarchicky uspořádanému systému předcházení vzniku odpadů, jeho třídění a recyklace.

177. K podrobnému popisu volby nejoptimálnější varianty záměru opětovně krajský soud odkazuje na kapitoly B.I.5.1. a B.I.5.2 Dokumentace EIA, které již byly citovány shora.

178. Není nutnou podmínkou každého procesu EIA, aby bylo posouzeno více aktivních variant, např. ZEVO o nižší kapacitě či jiná varianta záměru. Dokumentace EIA byla zpracována s jednou aktivní variantou ZEVO o kapacitě 160 tisíc tun ročně a s nulovou variantou v případě nerealizace záměru a ponechání stávajícího stavu.

179. Dokumentace EIA k tomu na str. 236 uvádí následující vysvětlení: „Záměr výstavby „ZEVO Vráto“ hodnocený v dokumentaci EIA byl předložen k posouzení vlivů na životní prostředí pouze v jediné aktivní variantě s řešením, které je popsáno v předchozích kapitolách.

180. Tato aktivní varianta záměru s kapacitou ZEVO Vráto 160 000 tun odpadů/rok je ale již výsledkem „Studie proveditelnosti na možnosti energetického využívání komunálních odpadů v Jihočeském kraji po ukončení skládkování neupravených komunálních odpadů včetně stanovení potřebného počtu překladišť“ vypracované v roce 2019 a vydané v lednu 2020 společností AF–Consult Czech Republic s.r.o. V rámci této studie byly hodnoceny varianty ZEVO s různou kapacitou, a výsledná varianta s kapacitou 160 000 odpadů/rok pak byla vybrána k další přípravě.

181. Proto jsou v rámci záměru „ZEVO Vráto“ posuzovány dvě možné varianty: aktivní varianta záměru (představuje realizaci záměru v navržené podobě) a varianta nulová (stav bez realizace záměru, stávající stav).

182. Aktivní varianta zahrnuje provoz záměru „ZEVO Vráto“ včetně související automobilové dopravy, nový stav provozu TČB Novohradská od roku 2030 a dodávky tepla z ETE. Popis aktivní varianty je v kapitole B.I.5.2.

183. Nulová varianta (varianta 0) je referenční variantou, představující stav bez realizace posuzovaného záměru. Slouží k porovnání vlivů souvisejících s realizací záměru (hluk, doprava, ochrana vod, krajinný ráz aj.) se stavem bez záměru, resp. ke stanovení kvalitativních a kvantitativních rozdílů mezi aktivní a nulovou variantou. Popis nulové varianty je v kapitole B.I.5.2.“ 184. Krajský soud má za to, že nebylo nutné provádět zvlášť hodnocení variant jiné kapacity ZEVO či jinak upraveného záměru za situace, kdy nejoptimálnější varianta kapacity záměru vyplynula ze Studie proveditelnosti a zároveň po provedení zjišťovacího řízení MŽP jako příslušný orgán EIA nenavrhoval zpracování dalších variant řešení záměru (§ 7 odst. 8 ZOPV). Je rovněž z povahy věci zřejmé, že oznamovatel měl zájem realizovat záměr ZEVO v předmětné kapacitě anebo v případě udělení nesouhlasného závazného stanoviska EIA by zřejmě zůstalo u varianty nulové. Žalobci nemohou po oznamovateli požadovat, aby zpracovával dokumentaci EIA ve variantách pro bezemisní zdroje energie či pro jiná zařízení pro nakládání s odpady v rámci vyššího stupně odpadového hospodářství. To by šlo zcela mimo zájem oznamovatele záměru. Žalobci ve své argumentaci opomínají to, že cílem záměru ZEVO Vráto není pouze výroba energie, nýbrž i likvidace SKO, který již není dále využitelný a který již do budoucna nebude moci být ukládán na skládky.

185. MŽP v závěru ze zjišťovacího řízení uložilo oznamovateli (OZNŘ I) odůvodnit, potažmo podrobněji vyhodnotit navrženou kapacitu záměru, a to mj. ve srovnání s odpovídající (lépe porovnatelnou) nulovou variantou. V Dokumentaci EIA na str. 14 a 15 je k tomu uvedeno: „K jediné kapacitní variantě ZEVO 160 000 tun odpadů (převážně SKO) za rok je třeba současně dodat, že kotel ZEVO umožňuje trvalý provoz ZEVO i při spalování 13,2 tun/hod. odpadu (při výhřevnosti odpadu nad 9,09 MJ/kg), tzn. 105 600 tun odpadů/rok. Navržená jediná kapacitní varianta tak de facto umožňuje spalovat 105 600 – 160 000 tun odpadů/rok.

186. V předkládané dokumentaci EIA je prokázáno, že záměr ZEVO Vráto s roční kapacitou množství energeticky využívaných odpadů – 160 000 tun odpadů/rok lze považovat za akceptovatelný a lze doporučit jeho realizaci. Totéž by platilo i pro kapacitu ZEVO 105 600 tun odpadů/rok.

187. Nulová varianta v dokumentaci EIA v kapitole B.I.5.2. je vztažená k r.2022, předpokládá nerealizovat záměr ZEVO Vráto, zachovat provoz Teplárny ČB v Novohradské ulici s doplněním dodávkami tepla z ETE (viz varianta I budoucího provozu TČB na str.30) a provoz Výtopny Vráto jako záložní zdroj pro krátkodobé dodávky páry.

188. Jiná nulová varianta není v dokumentaci pro ZEVO Vráto uvažována.

189. Vypuštění uhelného kotle K21 z nulové varianty – by znamenalo zkreslení porovnání skutečně provozovaného stavu 2022 se stavem 2030.

190. Uvažovat jako nulovou variantu provoz v roce 2025 by byl hypotetickou novou alternativní výhledovou variantou řešení zdrojů v Českých Budějovicích, kterých může být celá řada (bez ZEVO s náhradou uhlí K11 plynem, ZEVO 109 kt + biomasa + plyn atd.).“ 191. V přezkoumávané věci byly předem zpracovány dvě Studie proveditelnosti (jedna oznamovatelem – neveřejná a jedna Jihočeským krajem). Dokumentace záměru v souladu s přílohou č. 4 k ZOPV obsahuje s odkazem na Studie proveditelnosti zdůvodnění potřeby záměru a jeho umístění, včetně popisu zvažovaných variant a hlavních důvodů (i z hlediska životního prostředí) pro výběr dané kapacity záměru. Z posudku se taktéž nepodává nutnost zpracování dalších variant. V závazném stanovisku EIA 2022 je uvedeno: „Dokumentace popisuje a hodnotí záměr „ZEVO Vráto České Budějovice“ v jedné projektové aktivní variantě. Tato varianta byla oznamovatelem zvolena jako optimální na základě závěrů studie proveditelnosti k záměru (2019/2020).“ S tímto se ztotožnil i ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 (str. 7).

192. Veškerou argumentaci žalobců v tomto směru tak má krajský soud za vyvrácenou. VII.D.4 Námitka nezohlednění dalších záměrů ZEVO v kraji a dalších ZEVO v ČR 193. Žalovaný se uvedenou námitkou zabýval na str. 19 a 20 napadeného rozhodnutí, přičemž odkázal na Svozovou studii z roku 2021 (https://www.kraj–jihocesky.cz/jihocesky–kraj/koncepcni–materialy#svozova–studie–odpadu–do–zevo–v–jihoceskem–kraji). Jak žalovaný konstatoval, byly bilančně hodnoceny i varianty s výstavbou menších ZEVO v Písku a v Plané nad Lužnicí.

194. Podle názoru krajského soudu není možné v procesu EIA zohledňovat další teoreticky možné stavby ZEVO v kraji, které mohou, ale také nemusí být realizovány, způsobem, který si žalobci představují (tj. s výsledkem nesouhlasného závazného stanoviska právě pro ZEVO Vráto). Z Dokumentace EIA se podává, že Studie proveditelnosti připouští výstavbu dvou ZEVO v kraji, a to ZEVO Vráto a ZEVO Planá. Ve Svozové studii bylo uvažováno i se ZEVO Písek. Pokud v mezidobí vyplynul další záměr v Domoradicích u Českého Krumlova (jak tvrdí žalobci), pak to již není skutečnost, která by mohla být vzata v úvahu v tomto procesu EIA a územním řízení. Pokud je ZEVO Vráto první povolovanou stavbou tohoto typu v kraji, která získala povolení k umístění stavby, pak nelze nikterak závažně rozporovat její kapacitu, neboť tato kapacita odpovídá SKO produkovanému v Jihočeském kraji (viz Svozová studie) a dosud tu není žádné jiné ZEVO. Krajský soud se na tuto problematiku dívá opačně než žalobci. V dalších řízeních o jiných záměrech ZEVO bude zřejmě nezbytné vzít v potaz již povolenou kapacitu ZEVO Vráto a to, zda je potřebné povolovat další obdobné stavby v Jihočeském kraji tak, aby případný záměr byl v souladu s POH JČK. Jak již bylo uvedeno, POH JČK podporuje výstavbu ZEVO dle aktuálních potřeb obcí/regionu/kraje. Dle POH JČK musí podporované záměry „splňovat podmínku reálného předpokladu naplnění potřebné vstupní kapacity takového zařízení a technicko–ekonomické udržitelnosti provozu při dosažení co nejvyšší energetické účinnosti.“ (str. 13 směrné části).

195. Pokud žalobci odkazují na další záměry ZEVO v kraji a uvádí jejich plánované kapacity a svozové oblasti a tvrdí, že se jejich svozové oblasti významně překrývají (svoz je uvažován ze stejných obcí s rozšířenou působností jako do ZEVO Vráto) a tím se má nadhodnocovat celkový potenciál odpadu, tak nelze než konstatovat, že tyto skutečnosti nepovažoval krajský soud za podstatné. Krajský soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování k jednotlivým žalobci odkazovaným záměrům, které jsou v různých fázích přípravy. Jak již bylo uvedeno, pro krajský soud je rozhodné, na základě jakých podkladů bylo povoleno umístění ZEVO Vráto o kapacitě 160 tisíc tun ročně a nemůže přihlížet k hypotetickým možnostem výstavby jiných zařízení v kraji a hodnotit jejich podklady a na základě toho uložit přepracování kapacity celého záměru ZEVO Vráto. Jestliže se podle tvrzení žalobců překrývají svozové oblasti jednotlivých záměrů ZEVO v kraji, pak to není problém Dokumentace EIA pro ZEVO Vráto, nýbrž je to problém podkladů EIA pro ostatní záměry, jejichž příprava započala později. Žalobci v žalobě uvedli, že záměr ZEVO Písek obdrželo souhlasné závazné stanovisko dne 5. 11. 2024 a záměr ZEVO Planá nad Lužnicí obdrželo souhlasné závazné stanovisko dne 15. 2. 2024. Záměr ZEVO Vráto má souhlasné závazné stanovisko již od dubna 2022, tj. je naprosto evidentní, že jde o první záměr tohoto druhu v kraji, a proto při přípravě podkladů pro proces EIA nemohlo reálně být uvažováno a pracováno s nějakými reálnými kapacitami jiných ZEVO v kraji a s rozvržením svozových oblastí tak, aby se nepřekrývaly. Na to mají pamatovat právě následně připravované další záměry. Pokud žalobci odkazují na plánované kapacity ostatních ZEVO a dovozují, že pro ně bude kapacity SKO dostatek, zatímco pro ZEVO Vráto nikoliv pro jeho naddimenzovanost, tak opět nelze než odkázat na hypotetičnost uvedeného. Žádný z těchto dalších záměrů nebyl v době vydání napadeného rozhodnutí povolen. To, že některé z nich disponují souhlasnými závaznými stanovisky ještě neznamená, že budou skutečně realizovány. Jejich kapacita by měla být naopak přizpůsobena tomu, že v Českých Budějovicích bylo povoleno umístění jednoho centrálního zařízení ZEVO pro Jihočeský kraj a že bylo zhodnoceno, že je takový záměr z hlediska jeho vlivů na životní prostředí a i z hlediska požadavků ostatních zákonů a především stavebního zákona přípustný a akceptovatelný.

196. Krajský soud konstatuje, že nelze žalovanému přikládat k tíži, že ve svých úvahách vynechal dle tvrzení žalobců zvažované ZEVO Domoradicích u Českého Krumlova. S tímto záměrem se evidentně nepočítalo v žádné z podkladových studií (Svozová studie, Studie proveditelnosti), což je pochopitelné, pokud se jedná o nový záměr a tyto dokumenty byly zpracovávány kolem roku 2020. Jak již krajský soud vyjádřil, z hlediska kapacitních ZEVO Vráto s ohledem na celkový potenciál SKO (dle Svozové studie 242 820 tun ročně) ze svozových oblastí (Jihočeský kraj a přilehlé oblasti) obstojí, a to i při zohlednění tehdy známých úvah o vybudování dalších ZEVO. Navíc je nutno opětovně zopakovat, že navržená kapacita ZEVO Vráto svým výkonem a odpovídající dodávkou tepla do soustavy zásobování teplem umožní ukončení spalování hnědého uhlí ve dvou hnědouhelných kotlích v Českých Budějovicích.

197. Pokud se žalobci dovolávají toho, že záměr ZEVO Vráto nebyl hodnocen ani z hlediska kapacit všech ZEVO na úrovni ČR, tak lze konstatovat, že v Dokumentaci EIA se na str. 34 a 35 shrnují stávající zařízení v ČR (Praha, Brno, Liberec, Plzeň – Chotíkov) a taktéž se zmiňují zařízení, která byla v době zpracování dokumentace v přípravě (Most, Cheb, Mělník, Vsetín). Žalobci v žalobě nenabízí žádné argumenty o tom, proč by ZEVO Vráto s ohledem na již stávající kapacity pro energetické využití odpadu v rámci ČR nemohlo obstát. Žalobci nenabízejí žádné kalkulace kapacit ve vztahu k již existujícím ZEVO. Jejich argumentace je naprosto obecná, a tudíž nedůvodná.

198. Žalobci jsou přesvědčeni, že nadměrná kapacita pro spalování odpadu v kraji povede k omezení recyklace či k omezení předcházení vzniku odpadů. Takové dopady na společnost dovozují žalobci v souvislosti se zavedením spalování odpadu. Krajský soud k uvedenému uvádí, že se jedná pouze o nepodložené hypotézy a spekulace. Vyspělá společnost si jistě uvědomuje zátěž, kterou produkce odpadů na životní prostředí představuje. Systém předcházení vzniku odpadů, jeho opětovné využití a systém recyklace jsou podporovány státem i Jihočeským krajem (viz zákon o odpadech, POH ČR, POH JČK). Stejně tak nelze souhlasit se žalobci v tom, že nedojde k žádoucímu omezování produkce odpadů. Uvedené již krajský soud považuje dokonce za nesouvisející s předmětem řízení. Každý původce odpadu je povinen dodržovat pravidla podle zákona o odpadech. V tomto případě jde především o obce, které jako původce SKO budou dodávat odpad do ZEVO. Obce jsou povinny respektovat cíle, zásady a opatření vyjádřené v POH JČK, na což dohlíží Jihočeský kraj. Obce jsou povinny nakládat s komunálním odpadem v rámci obecního systému podle § 59 zákona o odpadech, v jehož odstavci 3 je uvedena povinnost zajistit, aby odděleně soustřeďované recyklovatelné složky komunálního odpadu tvořily v kalendářním roce 2025 a následujících letech alespoň 60 %, v kalendářním roce 2030 a následujících letech alespoň 65 % a v kalendářním roce 2035 a následujících letech alespoň 70 % z celkového množství komunálních odpadů, kterých je v daném kalendářním roce původcem. Porušení uvedené povinnosti je sankcionovatelné jako přestupek obce podle § 122 zákona o odpadech. Uvedené ustanovení obsahuje další možné přestupky obce na úseku nakládání s komunálním odpadem. Je v zájmu obcí, aby respektovaly ustanovení zákona o odpadech, jinak se vystavují možné sankci. Na požadavek na plnění cílů zákona o odpadech (viz. Příloha č. 1 a § 59 odst. 3) nemůže mít záměr ZEVO Vráto žádný vliv. Úvahy žalobců v tomto směru nepovažuje krajský soud za jsoucí v příčinné souvislosti s napadeným rozhodnutím a povolením umístění ZEVO Vráto.

199. Výstavba dalších ZEVO obecně působí podle žalobců proti cílům oběhového hospodářství. To jsou však už úvahy žalobců de lege ferenda. Jak již bylo konstatováno, ZEVO Vráto bylo posuzováno bez variantních řešení a v navržené kapacitě 160 tisíc tun ročně, neboť to vyplynulo ze Studie proveditelnosti jako optimální varianta (zařízení může fungovat i při nižší kapacitě 105,6 tisíc tun ročně). Pokud jsou v kraji v plánu další zařízení ZEVO, pak by se v probíhajících řízeních měla jejich kapacita řešit (z hlediska souladu se zákonem o odpadech a POH JČK). Nelze vyloučit, že dokonce může nastat situace, kdy již nebude některý záměr povolen pro nepotřebnost, resp. pro vyčerpání kapacit SKO v kraji jinými zařízeními ZEVO. To jsou však opravdu pouze hypotetické úvahy.

200. Krajský soud má za dostatečně odůvodněné a podložené, proč byla zvolena předmětná kapacita ZEVO Vráto a nedomnívá se ve shodě se správními orgány, že by zde byl dán rozpor s hierarchií odpadového hospodářství a že by žalobci poukazované námitky způsobovaly rozpor se ZOPV. Krajský soud má za to, že žalobci tvrzená souvislost mezi kapacitou ZEVO Vráto a omezením recyklace a omezením předcházení vzniku odpadu je zcela nepřípadná a nepředstavuje ani nepřímý významný vliv podle § 5 odst. 1 ZOPV.

201. Namítaný rozpor s § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu není ze strany žalobců dostatečně specifikován. Krajský soud k tomu pouze uvádí, že aby napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s veřejnými zájmy proběhl proces EIA, který skončil souhlasným závazným stanoviskem, a k záměru se taktéž vyjádřily desítky dotčených orgánů, kteří reprezentují veřejné zájmy na vymezených úsecích. Stejně tak má krajský soud za to, že správní orgány zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti; o tom svědčí celý spisový materiál. VII.D.5 Námitka nedostatečnosti informací o referenčním zařízení 202. Žalobci uvádějí, že referenčním zařízením bylo ZEVO Chotíkov. Jestliže tedy bylo čerpáno z dat referenčního zařízení, tak žalobci požadují doplnění informací o emisích referenčního zařízení. Žalobci namítají, že nelze posoudit dopady ZEVO Vráto na životní prostředí bez srovnání s daty ze ZEVO Chotíkov.

203. Uvedené námitce krajský soud nepřesvědčil. Zpracovatel Dokumentace EIA k uvedené vznesené námitce již proti oznámení záměru hned ve zjišťovacím řízení vysvětlil, že užil nevhodný název kapitoly „Referenční zařízení“ (str. 23 oznámení záměru); že mělo jít o „Zařízení ZEVO provozovaná a připravovaná v ČR“. Jak patrno, v Dokumentaci EIA již byl název této kapitoly na str. 34 opraven. ZEVO Chotíkov nemělo být referenčním zařízením. Je pouze zařízením, z jehož technologie roštového spalování vychází záměr ZEVO Vráto.

204. Žalobci však nadále po celou dobu až do žalobního řízení setrvávají na tom, že ZEVO Chotíkov je referenčním zařízením. S tím se krajský soud neztotožňuje.

205. V příloze č. 4 Dokumentace EIA (Reakce na připomínky ze zjišťovacího řízení) byla námitka vznesená v tomto směru vypořádána na str. 19 a 20 takto: „Zpracovatel dokumentace se omlouvá, použil nevhodný název kapitoly, jedná se o zařízení ZEVO provozovaná a připravovaná v ČR. Veškeré relevantní údaje k uvedeným zařízením ZEVO jsou k dispozici na webových stránkách těchto zařízení, (www.sako.cz, www.psas.cz/spalovna–zevo, www.tmz.mvv.cz, www.zevoplzen.cz). Všechny tyto záměry spadají do režimu zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, podrobné popisy včetně platných limitů a zpráv o provedených kontrolách plnění podmínek integrovaného povolení jsou dostupné na https://www.mzp.cz/ippc/ippc4.nsf/appliances.xsp.

206. Technické řešení ZEVO Vráto vychází z osvědčené technologie ZEVO Plzeň (Chotíkov). Podrobný popis zařízení včetně podmínek je uveden v platném integrovaném povolení ZEVO, https://www.mzp.cz/ippc/ippc4.nsf/%24%24OpenDominoDocument.xsp?documentId=AAD29414FF9471CBC1257C0E004BA698&action=openDocument Rovněž tak jsou zde uvedeny zprávy o provedených kontrolách a zprávy o plnění podmínek integrovaného povolení. Další relevantní informace k zařízení jsou uvedeny v registru ISOH (…).“ 207. Na str. 31 přílohy č. 4 Dokumentace EIA se k tomu doplňuje následující: „Pro informaci uvádíme, že dle závěrů zprávy o kontrole dodržování závazných podmínek integrovaného povolení z hlediska požadavků ochrany ovzduší a plnění povinností stanovených provozovateli zákony č.185/2001 Sb., č.254/2001 Sb., č.76/2002 Sb., č. 25/2008 Sb. a č.201/2012 Sb., kterou v ZEVO Chotíkov provedla ČIŽP OI Plzeň ve dnech 21.9. a 22.9.2021, nebylo zjištěno nedodržování kontrolovaných závazných podmínek IP, ani povinností stanovených provozovateli zákonem č.76/2002 Sb. Tzn. např., že ZEVO Plzeň plní stanovené emisní limity.

208. Současně je třeba uvést, že stanovené emisní limity pro ZEVO Plzeň nejsou stejné jako v oznámení EIA garantované emise škodlivin ve vyčištěných spalinách ze ZEVO Vráto. Např. stanovený emisní limit PCDD/F pro ZEVO Plzeň činí 0,05 ng.TEQ/m3, zatímco garantovaná emisní koncentrace PCDD/F ve spalinách ZEVO Vráto činí 0,04 ng.TEQ/m3.

209. Zpracovatelé dokumentace EIA pro záměr ZEVO Vráto konstatují, že právě vůbec nejvíce sledovaným parametrem spalovny odpadů jsou emise škodlivin vypouštěných ve vyčištěných spalinách komínem do ovzduší. Emise škodlivin ve vyčištěných spalinách ZEVO Vráto jsou v předkládané dokumentaci EIA stanoveny na úrovni pro nejlepší dostupné technologie (BAT) a tyto emise dodavatel zařízení ZEVO garantuje. V případě realizace ZEVO Vráto budou uvedené garantované emise na úrovni BAT stanoveny orgánem ochrany ovzduší jako emisní limity pro výduch – komín ZEVO Vráto jako závazné podmínky provozu podle § 13 odst. 3 písm. d), odst. 4, 5 a 6, § 14, § 15 odst. 2 a 3 zákona o integrované prevenci, v platném znění. Jejich splnění bude zkontrolováno ještě před najetím do trvalého provozu měřením emisí, provedeném autorizovanou měřící skupinou.

210. K tvrzení, že v oznámení chybí důležité informace z tzv. referenčních zařízení, zpracovatel dokumentace EIA např. uvádí, že v oznámení EIA byly v tabulce č.27 Použité emisní koncentrace ve spalinách a předpokládaná hodinové a roční emise z komína celku ZEVO Vráto od roku 2030 prognózovány roční emise Pb, As, Cr, Ni ze ZEVO Vráto na základě vypočtené emise sumy 9 těžkých kovů (Pb, As, Sb, Cr, Co, Cu, Mn, Ni, V) ze ZEVO Vráto na úrovni 255 kg/rok (pro jejich sumární koncentraci 0,25 mg/m3) a procentuálního podílu jednotlivých těžkých kovů v emisích ZEVO Plzeň (Chotíkov) v roce 2019 (viz Tabulka č.27 a pozn. 2 pod tabulkou).“ 211. Obdobné se podává i na str. 234 Dokumentace EIA.

212. Uvedenou připomínkou se zabýval i zpracovatel posudku, který na jeho str. 94 uvedl, že ZEVO Chotíkov „bylo uvedeno do provozu 2016 – tedy výrazně dříve před zveřejněním prováděcího ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro spalování odpadu. ZEVO Chotíkov a ZEVO Vráto vycházejí tedy z rozdílných legislativních předpokladů.“ 213. Zpracovatelé Dokumentace a Posudku EIA se snažili žalobcům vysvětlit, že právní a technická východiska pro ZEVO Chotíkov se datují před rokem 2016. Z toho lze usuzovat, že ZEVO Chotíkov bylo povoleno za jiných právních podmínek i za jiných podmínek BAT. Stanovené emisní limity pro ZEVO Vráto nejsou stejné jako pro ZEVO Chotíkov, což demonstruje např. garantovaná emisní koncentrace PCDD/F ve spalinách ZEVO Vráto, která činí 0,04 ng.TEQ/m3, zatímco pro ZEVO Plzeň činí 0,05 ng.TEQ/m3. Jinými slovy řečeno, záměr ZEVO Vráto musí vyhovět přísnějším pravidlům, než musel cca před deseti lety záměr ZEVO Chotíkov.

214. Ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 potvrdil, že „pro potřeby řízení EIA k předmětnému záměru není potřebné detailně popisovat referenční zařízení včetně rozboru výsledků jeho reálných vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví.“ Ministr potvrdil, že takový požadavek a postup by byl nad rámec ZOPV. Dle ministra by takový postup snížil přehlednost již tak rozsáhlé dokumentace EIA, ale zároveň by byl matoucí z hlediska posouzení vlivů záměru ZEVO Vráto na životní prostředí. Záměr ZEVO Vráto sice technologicky vychází ze ZEVO Chotíkov, „nicméně je zcela samostatným záměrem umístěným v jiné lokalitě.“ 215. Krajský soud se s uvedeným zcela ztotožňuje, a to za situace, kdy žalobci v této námitce relevantně nenamítli porušení žádného ustanovení ZOPV či jeho příloh, ze kterých by vyplývala jakákoliv povinnost zabývat se podrobně referenčním zařízením a jeho vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví a provádět posouzení se zamýšleným záměrem. VII.D.6 Tvrzený rozpor se Stockholmskou úmluvou 216. Stockholmská úmluva je mezinárodní smlouva ratifikovaná Českou republikou, která zavazuje Českou republiku jakožto signatáře této úmluvy. Ze Stockholmské úmluvy neplynou žádné přímo vykonatelné povinnosti pro správní orgány v rámci postupu v procesu EIA či v územním řízení. Nelze tak namítat, že Stockholmská úmluva nebyla v řízení o umístění stavby respektována. Je na ČR, aby přijala takovou právní úpravu, která bude odpovídat požadavkům předmětné úmluvy na minimalizaci vzniku POPs při nezamýšlené výrobě.

217. Stockholmská úmluva stanovuje opatření pro omezení nebo odstranění úniků při nezamýšlené výrobě, kteréžto požadavky je však povinna plnit smluvní strana úmluvy, tj. ČR. Dle přílohy C vznikají POPs při nezamýšlené výrobě; do této kategorie patří „spalovny odpadů včetně spoluspalovacích zařízení komunálního, nebezpečného odpadu, odpadu ze zdravotnických zařízení nebo kalů z čistíren odpadních vod“. Podle čl. 3 Stockholmské úmluvy se ČR zavázala učinit minimálně následující opatření, aby omezila celkové úniky z antropogenních zdrojů každé chemické látky uvedené v příloze C, a to s cílem úniky dále minimalizovat a tam, kde je to možné, je zcela odstranit. Především měla ČR vytvořit akční plán a v souladu s ním podpořit použití nejlepších dostupných technik (BAT) a nejlepších postupů šetrných k životnímu prostředí pro nové zdroje.

218. Obdobnou námitku uplatnili žalobci již ve fázi procesu EIA. V příloze č. 4 Dokumentace EIA (Reakce na připomínky ze zjišťovacího řízení) na ni bylo reagováno poukazem na Národní implementační plán Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech na léta 2018–2023 (dále jen „NIP“), který je hlavním národním strategickým dokumentem pro plnění závazků uvedených v článku 7 této úmluvy. Je uvedeno, že z Národního implementačního plánu se podává přehled právních předpisů, které je nutno brát při realizaci určitého záměru v potaz a vyhovět jejich požadavkům z hlediska požadavků na minimalizaci POPs. Z toho je patrné, že ČR provádí plnění svých povinností podle Stockholmské úmluvy jejich promítnutím do příslušných právních předpisů, které jsou poté závazné a stanovují požadavky pro realizaci určitých záměrů a správní orgány nemohou povolit žádný záměr, který by byl v rozporu s právním předpisem ČR. Jinými slovy řečeno, jestliže mají žalobci za to, že nejsou dodržována pravidla Stockholmské úmluvy, která ovšem nejsou závazná pro jednotlivce ani pro správní orgány, nýbrž pouze pro signatářské státy, měli reálně uvést, které závazné právní předpisy ČR byly v této souvislosti porušeny. Nic takového však žalobci neuvádějí nyní a neuvedli to ani v odvolání. Proto na jejich námitku v tomto směru reagoval ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 sdělením, že proces EIA se Stockholmskou úmluvou explicitně nezabýval, Dokumentace EIA se však zabývala emisí perzistentních organických látek včetně dioxinů a obsahuje návrh opatření na jejich minimalizaci v souladu s BAT.

219. V Reakci na připomínky ze zjišťovacího řízení (příloha č. 4 Dokumentace EIA) je k námitce porušení Stockholmské úmluvy uvedeno následující: „V oblasti ochrany ovzduší s dopadem na emise či monitoring POPs lze uvést, že hodinové i roční emise TOC i PCDD/PCDF z komína ZEVO Vráto jsou v oznámení/dokumentaci EIA spočítány na základě emisní koncentrace: – TOC ve vyčištěných spalinách na úrovni 7 mg/m3, – PCDD/F ve vyčištěných spalinách na úrovni 0,04 ng TEQ/Nm3.

220. Obě uvedené hodnoty emisních koncentrací TOC i PCDD/PCDF splňují požadavky na úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT–AEL) u řízených emisí TVOC, PCDD/F a PCB s dioxinovým efektem ze spalování odpadu do ovzduší, které jsou uvedené pro TOC a PCDD/F v Prováděcím rozhodnutí komise (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019 u BAT 30 v tabulce č.

7. Podle řady v NIP uvedených právních předpisů vztahujících se k POPs bude probíhat schvalování záměru ZEVO Vráto, a to od úvodní fáze (proces EIA) až do konečných fází (stavební povolení, povolení provozu zdrojů znečišťování ovzduší apod.). Tzn., že postup schvalování záměru „ZEVO Vráto“ resp. postup v dalších fází přípravy stavby „ZEVO Vráto“ následujících po procesu EIA tzn. postup schvalování projektu investiční akce „ZEVO Vráto“ podle v NIP uvedených právních předpisů vztahujících se k POPs odpovídá požadavkům schvalování akce „ZEVO Vráto“ ve vztahu ke Stockholmské úmluvě.“ VII.D.7 Námitka nesouladu s BAT 221. Žalobci na několika místech v žalobě namítají, že záměr ZEVO Vráto není v souladu s BAT. V Dokumentaci EIA se na str. 22 uvádí, že „technické řešení záměru ZEVO Vráto vychází ze zohlednění nejlepších dostupných řešení na úrovni nejlepších dostupných technik (BAT/BREF) a na základě vyhodnocení požadavků na nejlepší dostupné techniky (BAT/BREF) pro nová zařízení (Prováděcí rozhodnutí komise (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro spalování odpadu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (oznámeno pod číslem C(2019) 7987).“ Na str. 70 se dále konstatuje, že „porovnání technického a technologického záměru s nejlepšími dostupnými technikami a s nimi spojenými úrovněmi emisí a dalšími parametry uvedenými v BAT–AEL, PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu je provedeno v příloze 3.1 této dokumentace (Porovnání s nejlepšími dostupnými technikami). Na základě tohoto porovnání navrhovaného řešení záměru s platnými požadavky BAT lze konstatovat, že navržené řešení odpovídá ve všech bodech požadavkům BAT. (…) Technické a technologické řešení záměru „ZEVO Vráto“ zajistí, že budou respektovány platné požadavky na nejlepší dostupné technologie (BAT) dle Závěrů o BAT referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technologiích spalování odpadů (BREF WI), aktuálně platného v době přípravy záměru.“ 222. Dále se z Dokumentace EIA na str. 30podává, že „pro zpracování odpadů (převážně SKO) byla zvolena pro ZEVO Vráto technologie, která vychází z osvědčené technologie ZEVO Plzeň, tj. z roštového systému spalování (s reverzním roštem), s horizontálním kotlem, a technologií čištění spalin využívající kombinovanou metodu filtrace na tkaninovém filtru, dvoustupňovou pračku spalin a katalytický DeNOx reaktor k zajištění stanovených emisních limitů i pro případ jejich zpřísnění v budoucnosti. Pro zajištění bezodpadové technologie z hlediska odpadních vod je instalována rozprašovací sušárna pro vysoušení nerecyklovatelných odpadních vod. Pro dosažení vysokého stupně zhodnocování energie v odpadech, přispělo snížení vlastní spotřeby tepla instalováním rekuperačních výměníků tepla.

223. Zvolené technologie znamenají nejnovější stav techniky v praxi vyzkoušených metod (state of the art). S touto technologií jsou dlouhodobě dobré provozní zkušenosti, je zaručen roční fond provozní doby 8 000 hodin a spolehlivost zařízení umožňuje i vysokou přesnost řízení spalovacího procesu. Další výhodou je, že technologie na bázi roštového ohniště je běžně dostupná v tuzemsku i EU.“ 224. Krajský soud dále odkazuje na Přílohu 3.1 Dokumentace EIA, v níž je podrobně rozvedeno porovnání záměru s nejlepšími dostupnými technikami BAT. Zpracovatel Posudku na jeho str. 18 konstatoval, že k tomuto a k Příloze 3.

1. Dokumentace EIA nemá žádné připomínky.

225. Ve vztahu k dodržení požadavků BAT u emisí škodlivin lze odkázat např. na tabulku 31 na str. 102 Dokumentace EIA, z níž vyplývá, že emisní limity jsou nastaveny tak, aby vyhověly požadavkům BAT a jsou nastaveny výrazně přísněji, než požaduje vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 415/2012 Sb.“). K uvedeným emisním limitům je v Posudku na str. 25 uvedeno, že emisní limity jsou poplatné době, kdy je zpracovávána dokumentace, že lze do roku 2030 očekávat zpřísnění legislativních limitů na úseku ochrany ovzduší.

226. Na uvedené reaguje závazné stanovisko EIA 2022, které v podmínce č. 1 stanoví následující: „Podrobné technické a technologické řešení záměru pro další navazující řízení připravit tak, aby respektovalo v té době aktuální požadavky na aplikaci nejlepších dostupných technik (dále jen „BAT“) podle referenčního dokumentu o BAT pro spalování odpadů. V případě změny závěrů o BAT pro spalování odpadů během další přípravy záměru aktualizovat technické a technologické řešení záměru v souvislosti s novými požadavky v oblasti BAT.“ Uvedená podmínka byla stanovuje z důvodu dlouhodobé přípravy daného záměru a možnosti aktualizace závěrů o nejlepších dostupných technikách v mezidobí. Dále se z potvrzujícího závazného stanoviska EIA 2024 na několika místech podává, že ministr životního prostředí ověřil, že ZEVO Vráto je založeno na nejmodernějších technologiích v souladu s BAT s tím, že zdůraznil, že oznamovatel musí během další přípravy záměru aktualizovat technické a technologické řešení záměru v případě budoucí změny závěrů o BAT pro spalování odpadů a reagovat tak na nové požadavky v oblasti BAT. Ostatně uvedené je vtěleno do citované podmínky závazného stanoviska EIA 2022 a je převzato do podmínek územního rozhodnutí.

227. Požadavky na užití BAT pro nové zdroje, tj. pro ZEVO Vráto, byly řádně ověřeny v rámci procesu EIA, kdy je doloženo, že ZEVO bude moderním zařízením, které bude využívat veškerá moderní opatření k minimalizaci znečišťování životního prostředí, a to vč. emise POPs. K tomu se odkazuje na Přílohu 3.1. dokumentace EIA (Porovnání záměru s BAT). Uvedené ověřil zpracovatel posudku, když na str. 47 a 48 Posudku vyjádřil následující: „Technické řešení záměru z hlediska výstupů a monitoringu emisí vychází z Prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro spalování odpadu. Porovnání s příslušnými BAT je součástí přílohy 3.

1. Dokumentace. (…) Technické a technologické řešení záměru bude dále upřesňováno a konkretizováno v navazujících stupních projektové přípravy, přičemž v rámci navazujících řízení bude vždy kontrolován soulad aktuálního řešení záměru s řešením záměru, které bylo předmětem posouzení vlivů na životní prostředí, a to postupy dle § 9a odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění. Dle názoru zpracovatele posudku je technické řešení záměru pro potřeby posouzení vlivů na životní prostředí v dokumentaci dostačujícím způsobem popsáno a za předpokladu akceptace navržených opatření jsou respektovány požadavky na omezení, respektive vyloučení řady negativních vlivů na životní prostředí z hlediska vlastního záměru.“ 228. Jestliže žalobci obecně namítají, že záměr volí pro monitorování emisí dioxinů a škodlivin méně přísný režim odpovídající minimálním legislativním požadavkům ČR, nikoliv však nejpřísnějšímu standardu dostupnému v rámci BAT, lze odkázat na Posudek EIA, kde se na str. 48 konstatuje následující: „Z hlediska výstupů do ovzduší – pro čištění spalin je předpokládáno použití kombinované metody – polosuchá s mokrou vypírkou a katalytickým reaktorem na snižování obsahu oxidů dusíku a dioxinů. Navržené emisní limity znečišťujících látek jsou navrženy na horní hranici, příp. pod horní hranicí rozsahu BAT–AEL – Nové zařízení, výrazně pod specifickými limity danými vyhláškou 415/2012 Sb. v platném znění.“ 229. Pokud žalobci nedokládají své tvrzení o tom, že ZEVO Vráto není v souladu s BAT nějakým odborným znaleckým podkladem, tak jejich argumentace samo o sobě nemůže obstát. Jak z Dokumentace EIA, z Posudku, tak i z obou závazných stanovisek EIA 2022 a 2024 se podává, že záměr je v souladu s BAT. VII.D.8 Námitka nedostatečnosti informací o složení škváry jakožto odpadu po spalování SKO 230. V kapitole B.III.3.

2. Dokumentace EIA s názvem Odpady vznikající s provozem záměru jsou popsány jednotlivé odpady vznikající po spalování.

231. Ve vztahu ke škváře je uvedeno: „škvára s 15% vlhkosti, jako odpad ze zařízení na využívání odpadů (kód 19 01 12, kategorie „O“), (…) ze spalovacího procesu jako odpad ze zařízení na využívání odpadů je dle katalogu odpadů zařazena jako jiný popel a struska neuvedené pod číslem 19 01 11. Škvára nebude mít nebezpečné vlastnosti a bude splňovat podmínky tříd vyluhovatelnosti II, což bude doloženo výsledky chemických rozborů provedených akreditovanou laboratoří včetně akreditovaných postupů při odběru vzorků („Osvědčením o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů“ pro druh odpadu „jiný popel a struska neuvedené pod kat.č. 19 01 11“, tento dokument stanovuje podmínky pro trvalé kontroly stanovenými postupy).“ (str. 13 Dokumentace EIA). Na str. 124 a 125 Dokumentace EIA se uvádí, že se škvárou bude nakládáno podle zákona o odpadech. „Škvára ze spalovacího procesu jako odpad ze zařízení na využívání odpadů je dle katalogu odpadů zařazena jako jiný popel a struska neuvedené pod číslem 19 01 11. Takto je škvára zařazena i u ostatních spaloven v ČR. (…) Škvára bude v bunkru skladována nejvýše 5 dní a poté bude z bunkru na sklápěcí návěsy 40–50 m3 osobou k této činnosti oprávněné dle zákona o odpadech č. 541/2020 Sb., která bude vybrána na základě výběrového řízení v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek č.134/2016 Sb. Je uvažováno uložení na skládce kategorie S–OO s poplatkem za technologický odpad dle zákona o odpadech č.541/2020 Sb. Škvára může být rovněž využívána na skládkách odpadu jako technologický materiál pro technické zabezpečení skládek a dále jako rekultivační materiál při uzavírání skládek s ukončenou životností. Jen v Jihočeském kraji je v současné době v provozu dvacet (20) skládek kategorie S–OO, z toho pět skládek s volnou kapacitou nad 200.000 m3.“ 232. Zpracovatel posudku se na str. 95 Posudku vyjádřil k obdobným námitkám, přičemž konstatoval, že „z hlediska složení odpadů produkovaných samotnou spalovnou lze reálné složení určit až na základě měření ve zkušebním provozu s ohledem na to, že stávající údaje by znamenaly jen velmi hrubý odhad na základě stávajícího předpokládaného složení vstupů do procesu. Že s vznikajícími odpady bude nakládáno v souladu s platnou legislativou není potřeba zdůrazňovat. Nakládání s vznikajícími odpady z energetického využívaní odpadů v ZEVO Vráto bude příslušet smluvním oprávněným specializovaným firmám – netýká se lokality Vráto ani blízkého okolí.“ Zpracovatel posudku navrhl přijetí podmínky do závazného stanoviska EIA, a sice nechť jsou ve zkušebním provozu ověřeny vlastnosti produkovaných odpadů z hlediska dalšího nakládání s nimi v souladu s legislativou.

233. Závazné stanovisko EIA 2022 stanoví podmínku č. 21 převzatou i do územního rozhodnutí ve znění: „Ve zkušebním provozu ZEVO budou v souladu s platnou legislativou ověřeny vlastnosti produkovaných odpadů z hlediska dalšího nakládání s nimi.“ Uvedenou podmínku odůvodňuje MŽP následovně: „Podmínka č. 21 navazuje na legislativní opatření a je stanovena za účelem nezbytnosti prověření správného nakládání s odpady ze ZEVO. Vyplývá z vyjádření k dokumentaci a posudku.“ 234. Následně lze odkázat na potvrzující závazného stanovisko EIA 2024, v němž ministr k této otázce konstatoval, že již v odkazované kapitole Dokumentace EIA se uvádí předpokládané druhy a množství odpadů vznikajících provozem ZEVO. Detailní složení těchto odpadů bude ověřeno během zkušebního provozu.

235. Krajský soud se s uvedeným ztotožňuje. Z Dokumentace EIA je zřejmé, že škvára nebude mít nebezpečné vlastnosti; půjde o odpad kategorie „O“ a nejedná se o nebezpečný odpad. Přesné složení bude zjištěno ve zkušebním provozu. Uvažuje se o uložení škváry na skládkách nebo o jejím využití na skládkách pro technické zabezpečení skládek či jako rekultivační materiál při uzavírání skládek. Z Dokumentace EIA nevyplývá, že by bylo uvažováno o užití škváry ve stavebnictví.

236. Pokud jde o požadavek na zkoumání přítomnosti složek PFAS ve škváře, pak nelze než konstatovat to, co sami žalobci připouštějí, a sice že limity PFAS v tomto směru nejsou legislativou sledovány. Krajský soud může v tomto směru žalobce odkázat toliko na zákonodárce, kteří mohou příslušné limity v daných oblastech zavést obecně závaznými právními předpisy. V případě, že by došlo ke změně legislativy v tomto směru nebo ke změně BAT, tak by na to musela OZNŘ I reagovat a přizpůsobit záměr v průběhu jeho další přípravy (podmínka č. 1 závazného stanoviska EIA 2022). Na uvedené by bylo reagováno i v dalších řízeních (o integrovaném povolení). VII.D.9 Námitka nedostatečnosti informací o složení popílku jakožto odpadu po spalování SKO a námitka nedostatečného řešení nakládání s ním 237. Ve vztahu k popílku je na str. 13 Dokumentace EIA uvedeno následující: „popílek a reakční zbytky – směs popílku, solí CaCl2, CaF2 z 1. pračky se stopami těžkých kovů a NaCl, sypná hm. cca 500 kg/m3 (kód 19 01 07, kategorie „N“). (…) Pevné zbytky z čištění odpadních plynů (popílek a reakční zbytky) – bude s nimi nakládáno způsobem stanoveným zákonem o odpadech č. 541/2020 Sb. a to oprávněnou osobou, a bude odvezen mimo areál ZEVO k úpravě stabilizací procesem solidifikace (kdy dochází k fyzikálně–chemické reakci mezi produktem z procesu čištění spalin s hydraulickými pojivy – cementem, přičemž touto úpravou dochází k potlačení jeho nebezpečných vlastností) – aby bylo zaručeno, že obsah škodlivin ve vodném výluhu nepřekročí v žádném z ukazatelů nejvýše přípustné hodnoty pro výluhovou třídu číslo III. Následně bude stabilizovaný odpad uložen na skládce N odpadu kategorie S–NO s poplatkem dle zákona o odpadech č.541/2020 Sb. V kapitole B.III.3.2. jsou také uvedeny informace celkem o 15 skládkách N odpadu v ČR a tři příklady provozovaných stabilizačních a solidifikačních zařízení na úpravu N odpadu v ČR.“ V kapitole B.III.3.2. na str. 124 Dokumentace EIA je uvedeno následující: „Popílek a reakční zbytky (z konvekční části kotle a z ekonomizéru, zachycený podíl pevných částic z rozprašovací sušárny, odloučené zbytky zachycené na tkaninovém filtru č.1, odpady z tkaninového filtru č. 2 vč. reakčních zbytků) jsou dopravovány pneudopravou do sila popílku o objemu 200 m3, které je vybaveno filtrem, přes jehož filtrační elementy odchází dopravní vzduch do atmosféry. Ze sila bude tento odpad odebírán přes plnící teleskopické zařízení do cisternových návěsů (50 m3), bude s ním nakládáno způsobem stanoveným zákonem o odpadech č. 541/2020 Sb., která bude vybrána na základě výběrového řízení v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek č.134/2016 Sb. a odvezen k úpravě stabilizací mimo areál ZEVO Vráto před jeho využitím nebo odstraněním.“ 238. Zpracovatel posudku se na str. 95 Posudku vyjádřil k obdobným námitkám, přičemž konstatoval, že „z hlediska složení odpadů produkovaných samotnou spalovnou lze reálné složení určit až na základě měření ve zkušebním provozu s ohledem na to, že stávající údaje by znamenaly jen velmi hrubý odhad na základě stávajícího předpokládaného složení vstupů do procesu. Že s vznikajícími odpady bude nakládáno v souladu s platnou legislativou není potřeba zdůrazňovat. Nakládání s vznikajícími odpady z energetického využívaní odpadů v ZEVO Vráto bude příslušet smluvním oprávněným specializovaným firmám – netýká se lokality Vráto ani blízkého okolí.“ Zpracovatel posudku navrhl přijetí podmínky do závazného stanoviska EIA, a sice nechť jsou ve zkušebním provozu ověřeny vlastnosti produkovaných odpadů z hlediska dalšího nakládání s nimi v souladu s legislativou.

239. Závazné stanovisko EIA 2022 stanoví podmínku č. 21 převzatou i do územního rozhodnutí ve znění: „Ve zkušebním provozu ZEVO budou v souladu s platnou legislativou ověřeny vlastnosti produkovaných odpadů z hlediska dalšího nakládání s nimi.“ Uvedenou podmínku odůvodňuje MŽP následovně: „Podmínka č. 21 navazuje na legislativní opatření a je stanovena za účelem nezbytnosti prověření správného nakládání s odpady ze ZEVO. Vyplývá z vyjádření k dokumentaci a posudku.“ 240. Následně lze odkázat na potvrzující závazného stanovisko EIA 2024, v němž ministr k této otázce konstatoval, že v již odkazované kapitole Dokumentace EIA se uvádí předpokládané druhy a množství odpadů vznikajících provozem ZEVO. Detailní složení těchto odpadů bude ověřeno během zkušebního provozu.

241. Krajský soud se s uvedeným ztotožňuje. Z Dokumentace EIA je zřejmé, jaké složení bude popílek ve velmi hrubém odhadu mít (viz Posudek na str. 95) a je zařazen jako nebezpečný odpad, a tak s ním bude i nakládáno. Popis dalšího postupu je v Dokumentaci EIA poměrně podrobně rozpracován a zpracovatel posudku neměl v tomto směru žádné výhrady.

242. Pokud jde o další nakládání s popílkem, tak je z Dokumentace EIA zřejmé, že bude ve výběrovém řízení vybrána oprávněná osoba, která jej bude odvážet a nakládat s ním v souladu se zákonem o odpadech jako s nebezpečným odpadem. Upraven bude metodou solidifikace. Následně bude stabilizovaný odpad uložen na skládce N odpadu kategorie S–NO s poplatkem.

243. Žalobci však mají za to, že metoda solidifikace není v souladu s BAT a že existují jiné mezinárodně uznávané metody destrukce POPs v popílku.

244. Zpracovatel posudku zhodnotil na str. 25 a 26 Posudku, jaké odpady bude ZEVO Vráto produkovat a k informacím uvedeným v Dokumentaci EIA neměl žádné připomínky. Pouze ovšem upozornil na to, že kromě respektování zákona o odpadech, je nutno vyhovět i požadavkům vyhlášky č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.

245. V závazném stanovisku EIA 2022 se na str. 15 k tomu uvádí: „Při využití cílové kapacity zařízení je předpokládána následující struktura a množství vznikajících odpadů: kaly z jiných způsobů čištění průmyslových odpadních vod – sádrovcový koláč z čištění odpadních technologických vod cca 1 847 t/rok; pevné zbytky z čištění odpadních plynů (popílek a reakční zbytky) cca 9 258 t/rok; jiný popel a struska cca 41 600 t/rok, železné materiály získané z pevných zbytků po spalování cca 3 840 t/rok. V podmínkách tohoto závazného stanoviska je zahrnuto opatření, na základě kterého má provozovatel ZEVO povinnost ve zkušebním provozu provést rozbor a ověřit vlastnosti produkovaných odpadů. Dále je nakládání se vzniklými odpady upraveno příslušnými právními předpisy v oblasti odpadového hospodářství. Při dodržení zde stanovených postupů a opatření lze vyloučit vznik významně negativních vlivů záměru na životní prostředí v této oblasti.“ 246. Taktéž ministr životního prostředí dospěl k závěru, že nakládání s popílky obsahujícími POPs je dostatečně ošetřeno. V potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 ministr uvedl, že s popílkem bude nakládáno jako s nebezpečným odpadem, který bude předáván oprávněné osobě k dalšímu nakládání. „Režim nakládání s popílkem je tedy podrobně ošetřen příslušnými právními předpisy na úseku odpadového hospodářství. Další vyhodnocení v této oblasti bude předmětem navazujícího řízení o vydání integrovaného povolení.“ 247. Jestliže mají žalobci za to, že zvolený způsob nakládání s popílkem (solidifikace) je v rozporu s BAT, měli svou argumentaci podpořit odborným posudkem, který by obsahoval relevantní vysvětlení, v čem je solidifikace nedostatečná. V Dokumentaci EIA je vysvětleno, že procesem solidifikace má být zaručeno, že obsah škodlivin ve vodném výluhu nepřekročí v žádném z ukazatelů nejvýše přípustné hodnoty pro výluhovou třídu číslo III. Zpracovatel posudku neměl žádné připomínky až na doplnění nutnosti respektovat další právní předpisy.

248. Z uvedeného je zřejmé, že jakmile bude ve zkušebním provozu ověřeno přesné složení popílku (i když lze jeho orientační složení předpokládat, viz uvedení složení v Dokumentaci EIA), bude moci být přizpůsoben či změněn způsob nakládání s tímto odpadem. Krajský soud k tomu závěrem doplňuje, že solidifikaci popílku nebude provádět OZNŘ I, nýbrž osoba oprávněná k nakládání s nebezpečnými odpady vybraná ve výběrovém řízením. Solidifikace popílku se tudíž nebude provádět v prostorech zařízení ZEVO Vráto. V případě, že se po rozborech ve zkušebním provozu zjistí, že je třeba způsob nakládání s popílkem změnit či přizpůsobit, bude na OZNŘ I, aby toto zajistila, tak aby odpad produkovaný ZEVO Vráto byl likvidován v souladu s platnými právními předpisy.

249. Žalobci alternativně navrhované dle jejich tvrzení lepší způsoby likvidace popílku obsahujícího POPs metodami GPCR, BCD nebo SCWO, nelze jakkoliv posoudit v tomto žalobním řízení. Jde zřejmě o odborné postupy, které žalobci nikterak nevysvětlili, a navíc je nepodložili odborným posouzením. Na takové argumenty tudíž ani krajský soud nemůže nikterak reagovat.

250. Žalobci namítají též to, že v procesu EIA nebylo posouzeno využití popílku EIA do směsí odpadů využívaných při sanačních zásazích. Krajskému soudu není zřejmé, o co žalobci tuto svou námitku opírají. Krajský soud neshledává žádného důvodu, proč by měla být tato otázka hodnocena v procesu EIA. V Dokumentaci EIA se neuvádí ničeho o tom, že by měl být popílek tímto způsobem využíván. VII.D.10 Námitka nedostatečného imisního monitoringu 251. Dokumentace EIA na str. 229 a násl. stanovuje opatření pro fázi provozu záměru, a to mj. opatření pro ochranu ovzduší. Jako opatření je navrženo: „Před a po uvedení do ustáleného provozu provést imisní monitoring okolí ZEVO se zaměřením na ZEVO, ve spolupráci s ČHMÚ a to odběrem vzorků na měřících stanicích ČHMÚ.“ 252. K uvedenému se vyjádřil zpracovatel posudku na str. 54 Posudku takto: „Imisní monitoring – v případě zdrojů tepelně zpracovávajících odpady není platnou legislativou imisní monitoring požadován. Jedná se tedy v podstatě o dobrovolný nástroj oznamovatele. Forma pasivního vzorkování ovzduší je značně nepřesná, a výsledky i obtížně vyhodnotitelné. Požadavek – vzorkování ovzduší a analýz na těžké kovy a POPs, především pak rtuť, olovo, kadmium, arsen, chlorované a bromované dioxiny, PCB, hexachlorbenzen a pentachlorbenzen. Rtuť je v současné době sledována v ČR jen na měřící stanici v Ústí nad Labem. Pb, Ni, Cd, As sledovány na měřící stanici Čes. Budějovice–Třešňová ulice; na této stanici jsou měřeny i některé POPs (především PAU). Podle dostupných informací PCDD/F a PBCD/F nejsou měřeny na žádné měřící stanici kvality ovzduší v ČR, stejně tak jako hexachlorbenzen a pentachlorbenzen. Podle názoru zpracovatele posudku by předmětná problematika mohlo být řešena v rámci zadání výzkumného programu – s komplexním řešením – zdroje a výše emisí POPs v okolí ZEVO, emise POPs ZEVO, návrh validovaného imisního měření POPs, následný několikaletý monitoring. Obdobný monitoring prováděný SAKO Brno nepřinesl relevantní výsledky. Nezahrnuto do podmínek návrhu závazného stanoviska.“ 253. Z uvedeného plyne, že navržený imisní monitoring vyplývající z Dokumentace EIA je především nástrojem dobrovolným. Žalobci konkrétně tomuto závěru neoponují, neuvádějí žádný právní předpis, který by měl být v tomto směru porušen.

254. Zpracovatel posudku v obdobném duchu vypořádal i námitky vznesené proti Dokumentaci EIA. Uvedl např.: „K této problematice – imisního monitoringu – zaujímá zpracovatel posudku neutrální stanovisko. V případě zdrojů tepelně zpracovávajících odpady není platnou legislativou imisní monitoring požadován. Jedná se tedy v podstatě o dobrovolný nástroj oznamovatele. Forma pasivního vzorkování ovzduší je značně nepřesná, a výsledky i obtížně vyhodnotitelné.“ (str. 83 Posudku EIA, obdobně též na str. 95). Zpracovatel posudku nenavrhoval zahrnutí podmínky imisního monitoringu do závazného stanoviska EIA.

255. V závazném stanovisku EIA 2022 byla přesto přijata podmínka č. 3: „Součástí žádosti k navazujícímu řízení (integrované povolení) bude plán imisního monitoringu okolí ZEVO se zaměřením na ZEVO (ve spolupráci s ČHMÚ), ve kterém budou zhodnoceny předpoklady přínosu tohoto monitoringu z hlediska eliminace možných negativních vlivů na ovzduší. Na základě vyhodnocení tohoto plánu bude v rámci navazujícího řízení rozhodnuto o realizaci monitoringu či o jeho konkrétním rozsahu, a to v souladu s platnou legislativou v době vydání integrovaného povolení.“ Dále potom podmínka č. 18 stanoví: „Případný imisní monitoring okolí ZEVO realizovat v souladu s podmínkami integrovaného povolení záměru.“ Obě tyto podmínky byly převzaty do územního rozhodnutí.

256. Ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 k tomu konstatoval následující: „Pokud spolek ARNIKA – program Toxické látky dále uvádí nedostatečnost navrženého monitoringu znečišťujících látek, je nutné poukázat na to, že v řízení EIA nebyly identifikovány významně negativní vlivy z hlediska produkce znečišťujících látek. Napadené závazné stanovisko přesto, zejména jako preventivní opatření z hlediska vlivů v oblasti ochrany ovzduší a veřejného zdraví v podmínkách č. 2, 3 a 18 požaduje zahrnutí monitoringu bromovaných dioxinů a případného imisního monitoringu do žádosti o integrované povolení. V integrovaném povolení budou posouzeny podrobné provozní parametry záměru, přičemž v případě vyhodnocení možnosti vzniku dalších negativních vlivů v této oblasti může dojít i k rozšíření monitoringu znečišťujících látek.“ 257. Ač se nejedná o zákonnou povinnost OZNŘ I provádět takový imisní monitoring, byla mu uložena povinnost zpracovat plán imisního monitoringu okolí ZEVO a přiložit jej do řízení o integrované povolení, v němž bude posuzována důvodnost realizace imisního monitoringu a jeho konkrétního rozsahu. Krajský soud souhlasí s MŽP, že se jedná o projev zásady prevence ochrany ovzduší a předběžné opatrnosti. Jakkoliv se tedy z odborného vyjádření zpracovatele posudku podává, že imisní monitoring je dobrovolným nástrojem OZNŘ I a zpracovatel posudku nepovažoval za nezbytné jej vtělovat do podmínek závazného stanoviska EIA, MŽP přesto přistoupilo k tomu, že imisní monitoring, resp. zpracování jeho plánu a vyhodnocení jeho přínosnosti, uložilo provést v řízení o vydání integrovaného povolení. Krajský soud zhodnotil, že uvedený postup není v rozporu se zásadou předběžné opatrnosti podle § 13 zákona o životním prostředí, a má za to, že je tomu přesně naopak.

258. Pokud žalobci namítají, že se v ČR vliv toxických látek na kvalitu ovzduší a zdraví obyvatel v důsledku takovýchto zařízení dlouhodobě nesleduje, pak to není záležitost, kterou by mohl vyřešit správní soud. Žalobci v této souvislosti nenamítli porušení žádného právního předpisu. V souvislosti s toxickou látkou PFAS žalobci namítají, že vynechání monitoringu této látky je závažnou vadou a že se u těchto látek směřuje k přísnější regulaci. Ovšem jak sami žalobci konstatují v doplnění žaloby, současná legislativa neukládá sledování této toxické látky v souvislosti se záměrem OZNŘ I. VII.D.11 Námitka nedostatečně podrobné bilance chlorovaných dioxinů (PCDD/F)

259. Dokumentace EIA v kapitole B.I.6.2. obsahuje Popis technologického řešení záměru. V rámci automatizovaného systému řízení technologického procesu je na str. 52 popsán Monitorovací systém emisních měření. „Monitorovací systém emisních měření (EMS) bude zajišťovat kontinuální měření emisí, kterým budou průběžně měřeny hmotnostní koncentrace emisí znečišťujících látek vypouštěných z technologie spalování odpadu (převážně SKO) v průběhu kalendářního roku. Výsledky kontinuálního měření emisí budou v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, vyhláškou č. 415/2012 Sb., v platném znění průběžně zaznamenávány, vyhodnocovány a uchovávány. Data zjišťovaná kontinuálním měřením budou chráněna proti pozměňování a budou poskytována ve formě stanovené vyhláškou č. 415/2012 Sb.“ (…) „Jednorázová i kontinuální měření emisí znečišťujících látek a dalších parametrů (As, Cd + Tl, Co, Cr, Cu, Hg, Mn, Ni, Pb, Sb, V a jejich sloučeniny, PCDD/F, NH3) budou prováděna v souladu s ustanoveními vyhlášky č. 415/2012 Sb., v platném znění.“ 260. Ve vztahu k dodržení požadavků BAT u emisí škodlivin lze odkázat na tabulku 31 na str. 102 Dokumentace EIA, z níž vyplývá, že emisní limity jsou nastaveny, aby vyhověly požadavkům BAT a jsou nastaveny výrazně přísněji, než požaduje vyhláška č. 415/2012 Sb. Konkrétně ve vztahu k PCDD/F je pro ZEVO Vráto nastaven emisní limit 0,04 ng I–TEQ/Nm3. Tento limit odpovídá požadavku BAT, který je nastaven v rozmezí <0,01–0,04 ng I–TEQ/Nm3. Zároveň je výrazně pod emisním limitem, který je ve vyhlášce č. 415/2012 Sb. nastaven takto: 0,1 ng I–TEQ/Nm3.

261. K uvedeným emisním limitům je v Posudku na str. 25 uvedeno, že emisní limity jsou poplatné době, kdy je zpracovávána dokumentace, že lze do roku 2030 očekávat zpřísnění legislativních limitů na úseku ochrany ovzduší.

262. Dále Dokumentace EIA hodnotí zdravotní rizika v důsledku znečišťování ovzduší, a to mj. i pro škodlivinu PCDD/F. Vychází přitom z přílohy Dokumentace EIA – Hodnocení vlivů na veřejné zdraví – zdravotní rizika hluku a imisí z listopadu 2021. V Dokumentaci EIA se na str. 170 a 171 k tomu uvádí: „Spolehlivé údaje o imisním pozadí PCDD/F v ČR nejsou v současné době k dispozici. Monitoringem imisních koncentrací PCDD/F ve venkovním ovzduší, prováděným na 35 místech v ČR v období 1996–2001, byly zjištěny průměrné roční koncentrace 0,1–390 fg TEQ/m3, tedy 0,0001–0,39 pg TEQ/m3. WHO ve směrnici z roku 2000 obecně uvádí v městském ovzduší koncentraci vyjádřenou jako TEQ kolem 0,1 pg/m3 TEQ/m3.

263. Vliv tepelných zdrojů Teplárny České Budějovice a.s včetně ZEVO Vráto se podle rozptylové studie ve vybraných výpočtových bodech v místech pobytu lidí pohybuje v řádu tisícin až setin fg/m3 průměrné roční koncentrace PCDD/F (vyjádřené jako TEQ) s navýšením v roce 2030 (do 0,044 fg/m3 v nejvíce exponovaném výpočtovém bodě s podílem ZEVO Vráto 0,038 fg/m3). Expozice inhalací z venkovního ovzduší je považována u PCDD/F za zcela minoritní a zanedbatelnou ve srovnání s expozicí z potravního řetězce. To plně platí i pro imisní příspěvek provozu ZEVO Vráto, který vychází o tři řády nižší, nežli velmi konzervativní koncentrace založená na karcinogenním riziku 1x10–6 (RSL) 0,074 pg dle US EPA. Takto nepatrná koncentrace je zanedbatelná i z hlediska přínosu do životního prostředí.“ Zpracovatel posudku k uvedenému neměl připomínky (viz str. 32 Posudku).

264. Zpracovatel Posudku v Posudku na str. 102 a 103 hodnotil vlivy na obyvatelstvo a veřejné zdraví, přičemž uvedl, že „ze specifických škodlivin byly do detailnějšího hodnocení zdravotních rizik zařazeny amoniak (NH3), chlorovodík (HCl), fluorovodík (HF), polychlorované bifenyly (PCB), polychlorované dibenzo–p–dioxiny a dibenzofurany (PCDD/F) a vybrané těžké kovy arsen, rtuť, olovo, kadmium, chrom a nikl. Hlavním podkladem pro odhad současné úrovně imisního pozadí byly údaje ČHMÚ za období 2015–2019.

265. Při hodnocení zdravotních rizik znečištění ovzduší byly použity aktuální odborné poznatky o nebezpečnosti a vztazích expozice a účinku hodnocených látek v souladu s autorizačním návodem AN 17/15 Státního zdravotního ústavu Praha pro hodnocení zdravotního rizika expozice chemickým látkám ve venkovním ovzduší. Zohledněny byly i poznatky z nové směrnice WHO pro kvalitu ovzduší, vydané v září letošního roku. (…)

266. Předpokládaný imisní vliv provozu ZEVO Vráto je zanedbatelný a významnou úroveň nedosahuje ani u příspěvku z obslužné dopravy. Zanedbatelný bude podle výsledků rozptylové studie imisní vliv provozu ZEVO Vráto i u všech hodnocených specifických škodlivin. Plně to platí i pro emise perzistentních látek PCDD/F a PCB. Současné spalovny odpadů, vybavené vícestupňovým systémem čištění spalin k dodržení přísných emisních limitů, nepředstavují významný zdroj přísunu těchto látek do prostředí.“ 267. Zpracovatel posudku na jeho str. 103 a násl. hodnotil vlivy na ovzduší a klima, přičemž uvedl, že „vlivy na ovzduší byly posouzeny rozptylovou studii, zpracovanou ČHMÚ. Celý text uveden v příloze 3.2. dokumentace. Výpočet v rámci výpočtové sítě a sledovaných referenčních bodů byl proveden pro imise: Ze stacionárních zdrojů – TZL (PM10, PM2,5), NO2, SO2, CO, NH3, HCl, HF, Hg, Pb, Cd, As, Cr, Ni, PCB, B[a]P, PCDD/F. (…) Záměr lze z hlediska posouzených údajů považovat za mírně pozitivní, trvalý, akceptovatelný.“ 268. V závazném stanovisku EIA 2022 je stanovena podmínka č. 17, a sice: „Na základě výsledků ve zkušebním provozu ZEVO bude provedena výstupní bilance PCDD/F. Výsledky výstupní bilance budou zhodnoceny dle aktuální legislativy a parametrů provozních povolení zařízení.“ Tato podmínka je odůvodněna následovně: „Podmínky č. 16 a 17 jsou stanoveny za účelem eliminace možných negativních vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví, které nyní nejsou předpokládány, avšak mohou být generovány v rámci zkušebního provozu ZEVO. Podmínky zohledňují připomínky uplatněné k dokumentaci a otázky řešené v průběhu veřejného projednání záměru.“ 269. Krajský soud má za to, že rizika spojená se škodlivými PCDD/F byla v procesu EIA zkoumána dostatečně a dospělo se k závěru, že rizika jsou zanedbatelná. V režimu zkušebního provozu budou tyto škodliviny řešeny v rámci výstupní bilance.

270. Emisní limity pro PCDD/F jsou stanoveny v podmínce územního rozhodnutí II.1.b) na str.

15. Jedná se o podmínku povolení ZEVO Vráto, v níž je stanoveno, že kotel ZEVO bude plnit stanovené emisní limity, a to ve vztahu k PCDD/F v rozsahu 0,04 ng I–TEQ/Nm3 s tím, že emisní limity budou primárně zjišťovány jednorázovým měřením s četností jednou za šest měsíců. Emisní limity vyplývají ze závazného stanoviska Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, oddělení ochrany ovzduší a nakládání s odpady ze dne 11. 8. 2022, čj. KUJCK 86779/2022.

271. Emisní limity PCDD/F jsou pro záměr nastaveny tak, že vyhovují požadavkům BAT s tím, že je OZNŘ I povinna sledovat aktualizace nejlepších dostupných technik pro spalování (BAT) a pokud dojde v mezidobí během přípravy záměru ke změně BAT, bude OZNŘ I povinna takto změněným BAT vyhovět a upravit technické a technologické řešení záměru (viz podmínka č. 1 závazného stanoviska EIA 2022). S tím lze ostatně pravděpodobně počítat, neboť uvedené potvrdil i zpracovatel posudku, když konstatoval na str. 25 Posudku, že lze očekávat přísnější limity pro emise škodlivých látek do roku 2030.

272. K uvedenému se dále odkazuje na str. 14 a 15 napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný touto námitkou zabývá a cituje obsáhle ze sdělení MŽP ze dne 22. 11. 2024, čj. MZP2024/210/4009, jakožto nadřízeného orgánu na úseku ochrany ovzduší.

273. Emisní limity PCDD/F jsou stanoveny v souladu s BAT. Žalobci ostatně nenamítají porušení žádného právního předpisu. Krajský soud tak uzavírá, že emise do ovzduší ve vztahu k PCDD/F byly v procesu EIA zhodnoceny a limity byly nastaveny závazným způsobem v územním rozhodnutí.

274. Hodnocení vlivů PCDD/F na veřejné zdraví z hlediska znečišťování ovzduší bylo taktéž provedeno. K tomu blíže viz vypořádání námitky o přenosu PCDD/F do potravního řetězce (viz níže).

275. Pokud jde o bilanci PCDD/F obsaženého v popílku, škváře a popelu jakožto odpadu ze spalování SKO v ZEVO, tak lze opakovaně uvést následující: Závazné stanovisko EIA stanoví podmínku č. 21 převzatou i do územního rozhodnutí ve znění: „Ve zkušebním provozu ZEVO budou v souladu s platnou legislativou ověřeny vlastnosti produkovaných odpadů z hlediska dalšího nakládání s nimi.“ Uvedenou podmínku odůvodňuje MŽP následovně: „Podmínka č. 21 navazuje na legislativní opatření a je stanovena za účelem nezbytnosti prověření správného nakládání s odpady ze ZEVO. Vyplývá z vyjádření k dokumentaci a posudku.“ 276. Přítomnost PCDD/F v odpadech produkovaných ZEVO Vráto tak bude ve zkušebním provozu zkoumána a zhodnocena ve vztahu k nakládání s těmito odpady podle platných právních předpisů. K tomu lze odkázat i výše na kapitolu rozsudku týkající se složení škváry a popílku a nakládání s nimi.

277. Krajský soud taktéž odkazuje na to, jakým způsobem vypořádal totožnou námitku zpracovatel posudku, který na str. 94 Posudku konstatoval, že „nepodceňuje význam bilancí POPs. Je však je účelné provádět na základě reálných podkladů (výsledků) – např. ve zkušebním provozu záměru.“ 278. Žalobci též oponují tomu, že údaje o koncentraci PCDD/F v SKO, které bude spalováno v ZEVO, vychází ze zastaralých informací; takový údaj je podle žalobců neadekvátně vysoký, neodpovídá reálné koncentraci v odpadech, což zkresluje environmentální dopady. Dle žalobců navíc nebyl proveden rozbor koncentrace PCDD/F v SKO produkovaném v kraji. V tabulce č. 8 na str. 77 Dokumentace EIA se uvádí předpokládané složení SKO pro spalování v ZEVO Vráto, vč. koncentrace PCDD/F v něm. Na str. 76 se k tomu uvádí, že „v rámci předcházejících studií byl proveden rozbor výskytu a složení SKO a jemu podobných odpadů v regionu Jihočeského kraje.“ To odpovídá na námitku, že nebyl proveden rozbor SKO z Jihočeského kraje. Uvedené potvrzuje i zpracovatel posudku na str. 20 a 21 Posudku a nemá k tomu připomínky, vč. toho, že nemá připomínky k uvedené koncentraci PCDD/F v SKO. K tomu lze uvést, že žalobci tento svůj odborný argument opět nepodpořili odborným posouzením. Jedná se tak pouze o nepodložené tvrzení. VII.D.12 Námitka, že v rámci EIA nebyla hodnocena cesta PCDD/F a jiných POPs do potravního řetězce 279. Žalobci mají za to, že v rozporu s autorizovaným návodem AN 17/15 SZÚ nebyla hodnocena cesta PCDD/F a jiných POPs do potravního řetězce; podle nich nestačí hodnotit přímý inhalační účinek.

280. Krajský soud konstatuje, že uvedené bylo vysvětleno v příloze č. 3.

4. Dokumentace EIA, Hodnocení vlivů na veřejné zdraví – zdravotní rizika hluku a imisí. Na str. 5 se konstatuje, že „hodnocení zdravotních rizik je zpracováno v souladu s obecnými metodickými postupy WHO a autorizačními návody Státního zdravotního ústavu Praha, AN 15/04 VERZE 51 a AN 17/152 pro autorizované hodnocení zdravotních rizik dle § 83e zákona č. 258/00 Sb., v platném znění, s použitím aktuálních poznatků o nebezpečnosti hodnocených látek pro lidské zdraví.“ 281. Na str. 68 a násl. se toto posouzení podrobně věnuje právě polychlorovaným dibenzo–p–dioxinům (PCDD) a dibenzofuranům (PCDF). Z tohoto posouzení lze dále citovat následující: „Inhalační expozice PCDD a PCDF je obecně nízká. Koncentrace v městském ovzduší vyjádřená jako TEQ je WHO udávána v hodnotě kolem 0,1 pg/m3. Přímý příjem těchto látek inhalací představuje v průměru jen 1 % příjmu potravou. (…) Expertní skupiny WHO se opakovaně zabývaly stanovením bezpečné hranice příjmu PCDD/F. (…) PCDD a PCDF nepatří mezi látky běžně sledované v ovzduší. WHO nestanovila doporučené limitní koncentrace PCDD a PCDF v ovzduší, neboť přímá inhalační cesta expozice populace těmto látkám je v porovnání s příjmem potravou nevýznamná. Z ovzduší však dochází ke kontaminaci půdy a průniku těchto látek do potravních řetězců. K přesnějšímu odhadu této expozice však dosud chybí validované modely. WHO proto pouze doporučuje sledovat a evidovat známé emisní zdroje PCDD a PCDF a realizovat opatření k redukci emisí. (…)

282. Spolehlivé údaje o imisním pozadí PCDD/F v ČR nejsou v současné době k dispozici. Monitoringem imisních koncentrací PCDD/F ve venkovním ovzduší, prováděným na 35 místech v ČR v období 1996–2001, byly zjištěny průměrné roční koncentrace 0,1–390 fg TEQ/m3, tedy 0,0001–0,39 pg TEQ/m3101]. WHO ve směrnici z roku 2000 obecně uvádí v městském ovzduší koncentraci vyjádřenou jako TEQ kolem 0,1 pg/m3 TEQ/m3.

283. Vliv tepelných zdrojů Teplárny České Budějovice a.s včetně ZEVO Vráto se podle rozptylové studie ve vybraných výpočtových bodech v místech pobytu lidí pohybuje v řádu tisícin až setin fg/m3 průměrné roční koncentrace PCDD/F (vyjádřené jako TEQ) s navýšením v roce 2030 (do 0,044 fg/m3 v nejvíce exponovaném výpočtovém bodě s podílem ZEVO Vráto 0,038 fg/m3). Expozice inhalací z venkovního ovzduší je považována u PCDD/F za zcela minoritní a zanedbatelnou ve srovnání s expozicí z potravního řetězce.

284. To plně platí i pro imisní příspěvek provozu ZEVO Vráto, který vychází o tři řády nižší, nežli velmi konzervativní koncentrace založená na karcinogenním riziku 1x10–6 (RSL) 0,074 pg dle US EPA. Takto nepatrná koncentrace je zanedbatelná i z hlediska přínosu do životního prostředí. (…)

285. Zanedbatelný bude podle výsledků rozptylové studie imisní vliv provozu ZEVO Vráto i u všech hodnocených specifických škodlivin. Plně to platí i pro emise perzistentních látek TCDD/F a PCB. Současné spalovny odpadů, vybavené vícestupňovým systémem čištění spalin k dodržení přísných emisních limitů, nepředstavují významný zdroj přísunu těchto látek do prostředí. Důvodem k zařazení těchto látek do hodnocení zdravotních rizik bylo proto především poskytnutí informace o současných poznatcích o jejich nebezpečnosti a referenčních hodnotách, stanovených různými odbornými institucemi.“ 286. V předmětném posouzení jsou řešeny i epidemiologické studie, přičemž se k nim konstatuje, že „nelze vztahovat studie z okolí starších spaloven, které byly významným zdrojem emisí typu PCDD/F a kde je naznačen vztah k vyššímu výskytu některých nádorových onemocnění u populace v jejich okolí, k zařízením nového typu splňujících požadavky na technologie BAT. (…) Jejich vliv na kontaminaci ovzduší je natolik nízký, že je nepravděpodobné, že by mohly být zdrojem významnějšího příspěvku k běžnému imisnímu pozadí.“ 287. V tomto posouzení je provedena i analýza nejistot (str. 81 a násl.). „Odhad imisního pozadí vychází z oficiálních údajů ČHMÚ, výsledků imisního monitoringu v Českých Budějovicích a odborného odhadu zpracovatele rozptylové studie. Hlavní nejistota je u odhadu imisního pozadí u škodlivin, které nejsou běžně v ovzduší monitorovány, konkrétně rtuti, PCDD/F a PCB. Jejich zanedbatelný imisní příspěvek z provozu ZEVO Vráto však umožňuje dospět k závěru bez ohledu na absenci místních dat o imisním pozadí. (…) Hodnocení rizika specifických škodlivin vychází ze současné úrovně poznání jejich účinků na zdraví a stanovených referenčních hodnot, většinou odvozených z experimentů na zvířatech nebo z epidemiologických studií profesionální expozice. Nejistotou je stále zatíženo i spolehlivé stanovení celkového bezpečného prahu expozice PCDD/F a PCB. (…) U perzistentních látek typu PCDD/PCDF je nejvýznamnější expozice potravním řetězcem. K vyhodnocení expozice prostřednictvím lokálního potravního řetězce ve vztahu ke konkrétnímu zdroji nejsou k dispozici validní modely a expoziční faktory, které by umožňovaly dospět k věrohodným výsledkům. U těchto látek je v rámci identifikace a charakterizaci nebezpečnosti popsána i tato cesta expozice, dostupné údaje o zátěži české populace ze zpráv dietárního a biologického monitoringu a vývoj a současný stav referenčních hodnot pro perorální přívod.

288. Spalovny splňující současný emisní limit pro PCDD/F jsou ve srovnání s ostatními existujícími zdroji emisí, u kterých není obsah PCDD/F limitován a sledován, minoritním zdrojem, který nemůže podstatným způsobem ovlivnit imisní situaci ani celkovou zátěž ostatních složek prostředí z hlediska vstupu do potravního řetězce, což bylo potvrzeno i modelovým vyhodnocením expozice PCDD/F cestou potravního řetězce, provedeným v rámci souborného hodnocení zdravotních aspektů různých typů zařízení k nakládání s odpady v Británii.“ 289. Dále se uzavírá, že „závěr o zanedbatelném imisním vlivu provozu ZEVO Vráto platí i pro emise perzistentních látek TCDD/F a PCB. Současné spalovny odpadů, vybavené vícestupňovým systémem čištění spalin k dodržení přísných emisních limitů, nepředstavují významný zdroj přísunu těchto látek do prostředí. (…) Na základě provedeného hodnocení je možné konstatovat, že posuzovaný záměr ZEVO Vráto v Českých Budějovicích v hodnocených vlivech nepovede k významnému zvýšení zdravotního rizika pro obyvatele v okolí.“ (podtržení doplněno – pozn. KS).

290. V Posudku se na str. 102 v kapitole o vlivech na obyvatelstvo a veřejné zdraví uvádí, že „při hodnocení zdravotních rizik znečištění ovzduší byly použity aktuální odborné poznatky o nebezpečnosti a vztazích expozice a účinku hodnocených látek v souladu s autorizačním návodem AN 17/15 Státního zdravotního ústavu Praha pro hodnocení zdravotního rizika expozice chemickým látkám ve venkovním ovzduší. Zohledněny byly i poznatky z nové směrnice WHO pro kvalitu ovzduší, vydané v září letošního roku.“ Zpracovatel posudku vypořádával obdobnou námitku v Posudku, přičemž na str. 95 stručně konstatoval, že „příloha 3.

4. Dokumentace – Hodnocení vlivů na veřejné zdraví – byla zpracována dle platné metodiky.“ 291. Závazné stanovisko EIA 2022 uvedené shrnuje takto: „Vlivy na obyvatelstvo a veřejné zdraví byly v dokumentaci vyhodnoceny MUDr. Bohumilem Havlem, držitelem osvědčení odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na veřejné zdraví rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví. V závěru hodnocení vlivů na veřejné zdraví je konstatováno, že realizace záměru přináší pro místní populaci prakticky nezměněný expoziční scénář imisím hluku a polutantů ovzduší, a tudíž lze ve výhledu očekávat, že se stávající úroveň rizika poškození veřejného zdraví v daném území nezmění. (…) Při hodnocení zdravotních rizik znečištění ovzduší byly použity aktuální odborné poznatky o nebezpečnosti a vztazích expozice a účinku hodnocených látek v souladu s autorizačním návodem AN 17/15 Státního zdravotního ústavu Praha pro hodnocení zdravotního rizika expozice chemickým látkám ve venkovním ovzduší. Zohledněny byly i aktuální poznatky z nové směrnice WHO pro kvalitu ovzduší. Při hodnocení expozice obyvatel zájmového území imisnímu vlivu záměru byl použit konzervativní přístup s rezervou na straně bezpečnosti, kdy se vychází pro celé území z nejvyšších vypočtených hodnot imisního příspěvku ve vybraných referenčních bodech v místech pobytu lidí. Předpokládaný imisní vliv provozu záměru je zanedbatelný a významnou úroveň nedosahuje ani u příspěvku z obslužné dopravy. Zanedbatelný bude podle výsledků rozptylové studie imisní vliv záměru i u všech hodnocených specifických škodlivin. Plně to platí i pro emise perzistentních látek PCDD/F a PCB. Posuzované zařízení pro energetické využití odpadů je vybaveno vícestupňovým systémem čištění spalin k dodržení přísných emisních limitů, nepředstavuje významný zdroj přísunu perzistentních látek do prostředí.“ 292. Ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 uvedl, že „realizace záměru přináší pro místní populaci prakticky nezměněný expoziční scénář imisím hluku a polutantů ovzduší, a tudíž lze ve výhledu očekávat, že se stávající úroveň rizika poškození veřejného zdraví v daném území nezmění.“ Ministr shrnul, že neshledal „žádný nedostatek, který by mohl znamenat neposouzené oblasti životního prostředí a veřejného zdraví, které by mohly vést k identifikaci významně negativních vlivů.“ Dále ministr zdůraznil, že „vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví byly objektivně posouzeny ze všech podstatných hledisek. (…) Veškeré předpokládané negativní důsledky posuzovaného záměru byly v dotčeném území vyhodnoceny, jsou v přijatelných mezích, a to jak z hlediska ochrany veřejného zdraví, tak i ochrany životního prostředí. Při splnění stanovených podmínek je realizace záměru přípustná.“ 293. Krajský soud zhodnotil, že odborní zpracovatelé podkladů EIA se expozicí PCDD/F prostřednictvím potravního řetězce zabývali a vysvětlili důvody, proč nelze tato rizika spočítat. Bylo zhodnoceno, že k přesnějšímu odhadu expozice do potravního řetězce chybí validované modely. Bylo ovšem konstatováno, že ZEVO jako moderní zařízení naplňující standardy BAT je minoritním zdrojem emisí PCDD/F do ovzduší (ve srovnání se zdroji emisí, u nichž není limit PCDD/F vůbec sledován). Celkovou imisní situaci PCDD/F (a tedy i přenos přes půdu do potravního řetězce) nemůže ZEVO Vráto podstatným způsobem ovlivnit. Jestliže mají žalobci za to, že uvedené není pravdou a že to není v souladu s aktuálním stavem poznání, mohli předložit krajskému soudu vlastní studii této otázky zpracované odborníkem pro tento konkrétní záměr. Žalobci tak však neučinili. VII.D.13 Námitka nedostatečného hodnocení zdravotních dopadů záměru na veřejné zdraví ve vztahu k bromovaným dioxinům a furanům (PBDD/F)

294. V Dokumentaci EIA se na str. 70 deklaruje soulad záměru s BAT, přičemž se uvádí, že „před uvedením ZEVO Vráto do zkušebního provozu musí být zajištěna plná funkčnost monitorování emisí v rozsahu požadavků aktuálně platných předpisů v ochraně životního prostředí a zároveň požadavků na nejlepší dostupné technologie (BAT), zahrnující také monitoring emisí bromovaných dioxinů ve vyčištěných spalinách ze ZEVO Vráto vypouštěných do vzduchu s min. frekvencí monitorování 1x za 6 měsíců. Technické a technologické řešení záměru „ZEVO Vráto“ zajistí, že budou respektovány platné požadavky na nejlepší dostupné technologie (BAT) dle Závěrů o BAT referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technologiích spalování odpadů (BREF WI), aktuálně platného v době přípravy záměru.“ Uvedené vyplývá z přílohy 3.1 Porovnání záměru s BAT. Jde tedy o opatření k ochraně ovzduší. Zpracovatel posudku na str. 53 Posudku toliko upozornil, že „povolení provozu musí reflektovat na platné legislativní předpisy v době uvedení zařízení do provozu. Současná platná legislativa se opírá zejména o PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro spalování odpadu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU. Zkušební provoz se předpokládá podle Dokumentace v 01/2029 –tedy 10 let po rozhodnutí z 2019. Lze předpokládat, že během této dojde k dalšímu zpřesnění, příp. i zpřísnění požadavků pro spalování odpadů. Je tedy nutno stále sledovat změny legislativy a návazností i případně provést úpravy řešení předmětného zařízení.“ 295. Povinnost provádět emisní monitoring znečisťujících látek bez stanovených specifických emisních limitů (zjišťování jednorázovým měřením), tj. pro PBDD/F je stanovena v podmínce územního rozhodnutí II.1.c) na str.

15. Jedná se o podmínku povolení ZEVO Vráto, v níž je stanoveno, že jednorázovým měřením s četností jednou za šest měsíců bude prováděn emisní monitoring látek PBDD/F, přičemž emisní limit pro tyto škodliviny není stanoven. Tato povinnost vyplývá ze závazného stanoviska Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, oddělení ochrany ovzduší a nakládání s odpady ze dne 11. 8. 2022, čj. KUJCK 86779/2022.

296. Závazné stanovisko EIA 2022 stanoví podmínku č. 2, a sice: „Součástí žádosti k navazujícímu řízení (integrované povolení) bude zahrnutí monitoringu emisí bromovaných dioxinů ve vyčištěných spalinách ze ZEVO vypouštěných do vzduchu s min. frekvencí monitorování 1x za 6 měsíců při provozu záměru.“ Uvedená podmínka byla taktéž převzata do územního rozhodnutí. MŽP tuto podmínku zdůvodnilo takto: „Podmínky č. 2 a 3 jsou stanoveny z důvodu prevence ochrany ovzduší a navazují na opatření stanovená v dokumentaci. Vyplývají též z požadavků uplatněných ve vyjádřeních k dokumentaci. Vzhledem k vyhodnocení v posudku, kdy tento návrh oznamovatele nebyl převzat do podmínek návrhu závazného stanoviska, považuje ministerstvo za potřebné, aby návrh monitoringů byl obsažen v žádosti o vydání integrovaného povolení a následně zhodnocen v tomto navazujícím řízení.“ 297. Ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku 2024 uvedl následující: „Pro eliminaci negativních vlivů v této oblasti jsou dále stanoveny podmínky závazného stanoviska EIA (včetně požadavku zahrnutí monitoringu emisí bromovaných dioxinů ve vyčištěných spalinách ze ZEVO vypouštěných do vzduchu s min frekvencí monitorování 1 x za 6 měsíců při provozu záměru do žádosti o vydání navazujícího integrovaného povolení.“ Dále ministr doplnil, že „v řízení EIA nebyly identifikovány významně negativní vlivy z hlediska produkce znečišťujících látek. Napadené závazné stanovisko přesto, zejména jako preventivní opatření z hlediska vlivů v oblasti ochrany ovzduší a veřejného zdraví v podmínkách č. 2, 3 a 18 požaduje zahrnutí monitoringu bromovaných dioxinů a případného imisního monitoringu do žádosti o integrované povolení. V integrovaném povolení budou posouzeny podrobné provozní parametry záměru, přičemž v případě vyhodnocení možnosti vzniku dalších negativních vlivů v této oblasti může dojít i k rozšíření monitoringu znečišťujících látek.“ 298. Z uvedeného plyne, že je zajištěn monitoring látek PBDD/F, který musí být funkční při uvedení zařízení do zkušebního provozu (dle požadavků BAT a dle územního rozhodnutí, podmínka II.1.c). Monitoring bude prováděn jednou za šest měsíců a pro účely integrovaného povolení musí být zpracován monitoring emisí bromovaných dioxinů ve vyčištěných spalinách. Jak žalobci sami uvádějí, zařazení znečišťující látky PBDD/F na seznam Stockholmské úmluvy je teprve projednáváno. V procesu EIA přesto byla přijata opatření k ochraně ovzduší zahrnující monitoring těchto látek.

299. Pokud jde o žalobci namítanou přítomnost látek PBDD/F v odpadech produkovaných ze ZEVO, tak nelze než odkázat na shora uvedené v předchozích kapitolách tohoto rozsudku. Složení a vlastnosti odpadů po spalování v ZEVO bude ověřeno ve zkušebním provozu z hlediska dalšího nakládání s tímto odpadem.

300. Žalobci se též obávají kontaminace půdy a vody sloučeninami PBDD/F. V Dokumentaci EIA jsou přijata Opatření pro ochranu půdy, horninového prostředí a podzemních vod (str. 230).

301. K námitkám týkajícím se toho, že nebyla hodnocena cesta PBDD/F do potravního řetězce, lze obdobně odkázat na to, co již bylo uvedeno v předcházející kapitole tohoto rozsudku.

302. Krajský soud nemá za to, že by tato znečišťující látka byla v procesu EIA opomenuta, jak uvádí žalobci. Dané námitky proto nejsou důvodné. VII.D.14 Shrnutí 303. Krajský soud zhodnotil a v mezích žalobních bodů přezkoumal podklady procesu EIA, přičemž neshledal žádná žalobci namítaná pochybení. Dokumentace EIA spolu s Posudkem EIA podávají ucelený obraz o záměru, o použité technologii a o vlivech záměru na životní prostředí a veřejné zdraví. Posudek EIA obsahuje posouzení technického řešení záměru s ohledem na dosažený stupeň poznání, pokud jde o znečišťování životního prostředí, posouzení navržených opatření k prevenci, vyloučení, snížení, popř. kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví a k jejich monitorování i celkové posouzení akceptovatelnosti záměru z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví.

304. Posouzení ryze odborných otázek zpracovatelem posudku má zákonem požadované náležitosti, je srozumitelné a logicky konzistentní a bylo zohledněno v navazujícím rozhodovacím procesu. V Posudku na str. 45 se zpracovatel souhrnně vyjádřil k Dokumentaci EIA s tím, že ji zhodnotil následovně: „Zpracovatel posudku považuje dokumentaci o hodnocení vlivů stavby na životní prostředí za akceptovatelnou a zpracovanou dle požadavku zákona č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V dokumentaci je kladen hlavní důraz na prioritní ovlivnitelné složky životního prostředí – ovzduší, hlukovou situaci, floru, faunu a ekosystémy, vody, půdu atd. V dokumentaci jsou posouzeny vlivy na veřejné zdraví. Je zcela zřejmé, že zpracovatel dokumentace danou problematiku zná a dobře se v ní orientuje. Drobné připomínky zpracovatele posudku vyplývají spíše z rozdílného přístupu ke zpracování dokumentací. Odborné studie jsou zpracované na dobré profesionální úrovni.“ 305. V Posudku na str. 108 je shrnuto, že „pokud bude záměr realizován a provozován tak, jak je uvedeno v dokumentaci, budou dodrženy platné legislativní předpisy a budou realizovaná opatření navržená v tomto posudku (v návrhu závazného stanoviska), bude mít záměr minimální vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví a bude splňovat požadavky právních předpisů na úseku ochrany životního prostředí a veřejného zdraví. Navržené podmínky v návrhu závazného stanoviska vycházejí z charakteru předmětného záměru, a z vlastností prostředí, do kterého je umístěn. Proces posuzování vlivů na životní prostředí posuzuje realizaci záměru z pohledu akceptovatelnosti, z hlediska ochrany životního prostředí a veřejného zdraví. Z hlediska tohoto aspektu nebyl nalezen natolik významný faktor, který by bránil předmětnému záměru při akceptování podmínek formulovaných zpracovatelem dokumentace, orgánů státní správy a samosprávy a zpracovatelem posudku. S ohledem na údaje obsažené v dokumentaci a při respektování podmínek uvedených v návrhu závazného stanoviska lze konstatovat, že záměr je z hlediska ochrany životního prostředí a veřejného zdraví akceptovatelný.“ 306. Závazné stanovisko EIA 2022 z těchto podkladů vychází a na základě nich nastavuje závazné podmínky, které byly převzaty do územního rozhodnutí. MŽP v něm na str. 5, 13 a 14 shrnulo, že „posuzovaný záměr je tedy ve všech významných parametrech z hlediska možného negativního vlivu na životní prostředí při splnění oznamovatelem deklarovaných a ministerstvem stanovených podmínek a technického řešení stavby akceptovatelný. Týká se to jak ochrany veřejného zdraví a obyvatelstva (vlivy na ovzduší, akustická situace), tak i ochrany přírody a krajiny. Vliv záměru na ostatní složky životního prostředí bude vzhledem k charakteru záměru nevýznamný. (…) V celkovém kontextu hodnocení jsou vlivy záměru ve složkách a charakteristikách životního prostředí, které lze s ohledem na charakter záměru považovat za nejvíce zranitelné (ovzduší, klima, hluk, veřejné zdraví) hodnoceny jako akceptovatelné, nepřesahující míru stanovenou zákony, a dalšími právními normami či předpisy. Vlivy v ostatních složkách životního prostředí jsou celkově charakterizovány jako málo významné, bez objektivně prokazatelných důsledků v jednotlivých složkách a charakteristikách životního prostředí. Výstavbou a provozem záměru tedy nebude při dodržení projektových parametrů a v tomto závazném stanovisku stanovených podmínek významně negativně ovlivněno zdraví obyvatel ani jednotlivé složky životního prostředí. Zásadní negativní ovlivnění nepředstavují ani vyhodnocené kumulativní vlivy záměru. Vzhledem k lokalizaci, charakteru a rozsahu záměru je též vyloučen významný vliv záměru na hmotný majetek a kulturní dědictví, které jsou též předmětem hodnocení vlivů dle zákona. Vzhledem k umístění záměru nelze předpokládat ani přeshraniční vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví.“ 307. K těmto závěrům se přiklonil i ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024. Krajský soud se s těmito závěry taktéž ztotožňuje. Odborné námitky žalobců krajský soud vypořádal způsobem citací příslušných pasáží jednotlivých podkladů procesu EIA, které vhodným způsobem reagují na námitky žalobců. Uvedený způsob vypořádání odborných argumentů v souvislosti s procesem EIA krajským soudem v žalobním řízení akceptoval Nejvyšší správní soud např. v již opakovaně citovaném rozsudku ze dne 11.10. 2019, čj. 4 As 202/2019–87, publ. pod č. 3940/2019 Sb. NSS.

308. Žalobci v žalobním řízení opakovali své již dříve uplatněné námitky, aniž by nabídli relevantní odbornou oponenturu Dokumentaci EIA či Posudku EIA. Pokud tvrzení žalobců nejsou opřena o odborné posouzení, které by vyvracelo odborné závěry shledané a ověřené v procesu EIA, pak krajský soud nemá žádného důvodu se nespoléhat na odborné podklady pořízené v procesu EIA, které splňují zákonné náležitosti, jsou srozumitelné a logicky konzistentní. Za dané situace má krajský soud za ověřené, že záměr ZEVO Vráto je akceptovatelný z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Podklady EIA byly náležitým odborným podkladem pro vydání souhlasného závazného stanoviska EIA 2022 i pro jeho potvrzení v roce 2024. Krajský soud dospěl k závěru, že podklady EIA poskytují po odborné stránce oporu závěrům, že vlivy záměru na životní prostředí a veřejné zdraví jsou akceptovatelné (při respektování podmínek stanovených v závazném stanovisku EIA 2022 a v územním rozhodnutí).

309. Krajský soud dodává, že záměr ZEVO Vráto má energetickým využitím odpadu a výrobou elektrické energie a tepla nahradit stávající tepelný zdroj Výtopna Vráto, kotel K21 o tepelném příkonu 49,9 MWt a současně v době uvedení ZEVO Vráto do trvalého provozu a dosažení požadovaného výkonu, tento záměr umožní Teplárně České Budějovice, a.s. i odstavení hnědouhelného kotle K11 o výkonu 117 MWt v Novohradské ulici v Českých Budějovicích. Je zjevné, že realizací tohoto záměru, který bude vystavěn na moderních technologiích a na technologii BAT pro spalování odpadu, bude možné odstavit z provozu stávající dosluhující technologie výroby tepla, které samy o sobě jistě životnímu prostředí nepřispívaly (spalování fosilních paliv). Jedna moderní technologie pro výrobu tepla, která zároveň umožní likvidaci značného množství SKO, nahradí dosavadní technologii pro výrobu tepla založenou na spalování fosilních paliv. Krajský soud hodnotí kladně, že realizací nového záměru dojde k odstavení dosavadní technologie na spalování fosilních paliv a že zde nebudou fungovat obě tato zařízení dlouhodobě vedle sebe. VII.E Námitky obsažené v doplnění žaloby 310. Žalobci rozhojnili námitku o předimenzovanosti ZEVO o tvrzení, že zvýšená kapacita přispívá ke zvýšené emisi skleníkových plynů CO2. K tomu lze odkázat na Posudek, který na str. 105 hodnotí vlivy záměru na klima. „Zařízení na energetické využívání odpadu může pokrýt nezanedbatelnou část energetické potřeby obyvatel regionu, ze kterého odpad pochází. Skládkování odpadu na druhou stranu maří materiálovou i energetickou hodnotu odpadu a je značným producentem skleníkových plynů. Spalování odpadu (převážně SKO) je přirozenou alternativou k fosilním palivům a může tak pokrýt spotřebu elektřiny a tepla představující efektivní způsob snížení emisí CO2, porovnáme–li jej s klasickým energetickými zdroji na fosilní paliva, které by byly alternativou při nerealizování záměru ZEVO Vráto. Energie ze spalovaného odpadu (převážně SKO) bude využita k výrobě přehřáté páry využívané ke kombinované výrobě elektřiny a tepla, které budou dodávány do veřejných distribučních síti. Realizací záměru tak může dojít ke snížení výroby těchto energií v jiných zdrojích, kde se spalují primární neobnovitelné zdroje energie (a tím i ke snížení emisí skleníkových plynů) za předpokladu, že nedojde k výraznému navýšení odběru energií u koncových uživatelů.

311. Záměr významně nezmění stávající makroklimatické ani mikroklimatické charakteristiky území.

312. Provedené změny ve skladbě spalovacích zařízení a spalovaných paliv se příznivě projeví ve snížení celkových emisí CO2 ekv. ze zdrojů Teplárny České Budějovice, a.s. Realizace záměru tak umožní Teplárně České Budějovice, a.s. snížit celkové emise CO2 z provozu spalovacích zařízení a s nimi souvisejících zdrojů na provozovnách v ul. Novohradská a Nové Vráto o celkem 23 %, v případě emisí CO2 z neobnovitelných zdrojů o 60 % oproti stavu roku 2022. (do této bilance byly zahrnuty i nepřímé emise vznikající uložením spáleného odpadu na skládky).“ 313. Pokud jde o dovoz SKO, tak bylo již shora vysvětleno, že SKO se bude dovážet i ze vzdálenějších oblastí, včetně přilehlých obcí s rozšířenou působností jiných krajů (Plzeňského, Středočeského, Vysočiny). Z Dokumentace EIA (str. 80) se podává, že „v navrhovaném „ZEVO Vráto“ bude prioritně energeticky využíván odpad vyprodukovaný v Jihočeském kraji. Uvažované množství dopravovaného odpadu v objemu 10 000 t/rok z ORP mimo hranice Jihočeského kraje je odborný odhad reálné možné dopravy v době zpracování „Dokumentace“, nepotvrzený smluvními vztahy a představuje energetické využití odpadu z jiných ORP v objemu cca 6,25 % z celkového objemu odpadů pro ZEVO. Jedná se o případné variantní doplnění odpadů zejména po roce 2035. Současně je předpokládáno, že z těchto ORP bude odpad přepravován po železnici.“ 314. Dovoz odpadu ze zahraničí je ošetřen podmínkou č. 22 závazného stanoviska EIA 2022 ve znění: „Do zařízení nebudou dováženy a energeticky využívány odpady ze zahraničí, pokud to nebude odporovat v té době platným legislativním předpisům.“ Z podkladů EIA vyplývá, že se nepočítá s přijímáním odpadu ze zahraničí.

315. Uvedené je vtěleno do podmínek územního rozhodnutí jakožto podmínka povolení II.4 na str. 15, podle které bude kotel ZEVO zpracovávat pouze odpady prokazatelně vznikající na území Jihočeského kraje a přilehlých obcí s rozšířenou působností; jako případný potřebný doplněk pro plné využití kapacity ZEVO i odpady prokazatelně vznikající na území ostatních krajů České republiky; v zařízení se nesmí využívat žádný odpad, dovážený ze zahraničí.

316. Žalobci vytýkají současné legislativě, že nejsou sledovány všechny klíčové znečišťující látky (např. PFAS, PBDD/F, ultrajemné částice). Proto podle nich nelze vyloučit významné environmentální a zdravotní dopady záměru ZEVO. Krajský soud již může toliko zopakovat, že ověřil, že záměr je navržen v souladu s BAT. Odborníci deklarovali, že podklady EIA jsou v souladu s Autorizovaným návodem AN 17/15 SZÚ, tj. že byly hodnoceny vlivy na veřejné zdraví podle tohoto návodu. Dokumentace EIA se zpracovává se zohledněním současného stavu poznatků a metod posuzování a případných výsledků jiných environmentálních hodnocení (§ 8 odst. 1 ZOPV). Krajský soud je toho názoru, že nelze po oznamovateli vyžadovat to, co neukládá právní předpis či to, co nevyžaduje BAT. Bylo ověřeno, že záměr je v souladu s BAT pro spalování odpadu a do budoucna bude přizpůsoben těmto požadavkům v případě jejich změny v průběhu dalších příprav záměru.

317. Nedostatky v legislativě sledování znečišťujících látek nelze řešit prostřednictvím správního soudu. Žalobci se mohou obrátit na zákonodárce a snažit se prosadit změnu právních předpisů.

318. K namítanému nedostatečnému měření dalších škodlivin (rtuť, olovo, kadmium) se uvádí následující. Dokumentace EIA na str. 52 garantuje, že „jednorázová i kontinuální měření emisí znečišťujících látek a dalších parametrů (As, Cd + Tl, Co, Cr, Cu, Hg, Mn, Ni, Pb, Sb, V a jejich sloučeniny, PCDD/F, NH3) budou prováděna v souladu s ustanoveními vyhlášky č. 415/2012 Sb., v platném znění.“ 319. Dle tabulky č. 31 na str. 102 Dokumentace EIA se podává, že emisní limity těchto látek jsou pro ZEVO nastaveny v souladu s BAT a zároveň s mnohem nižší hodnotou, než vyžaduje vyhláška č. 415/2012 Sb. Zpracovatel posudku k tomu neměl žádné připomínky, pouze poukázal na to, že do roku 2030 se mohou stanovené limity zpřísnit, což bude v dalších fázích přípravy případně zohledněno tak, aby byl záměr v době jeho povolení v souladu s BAT (viz podmínka č. 1 závazného stanoviska EIA 2022).

320. Podle podmínky II.1.a) územního rozhodnutí na str. 15 bude rtuť (Hg) zjišťována primárně kontinuálním měřením; emisní limit je 0,02 mg/m3 jako denní průměr. Podle podmínky II.1.b) územního rozhodnutí na str. 15 bude kadmium (Cd) zjišťováno primárně jednorázovým měřením s četností jednou za šest měsíců; emisní limit je 0,020 mg/m3. Podle podmínky II.1.b) územního rozhodnutí na str. 15 bude olovo (Pb) zjišťováno primárně jednorázovým měřením s četností jednou za šest měsíců; emisní limit je 0,250 mg/m3.

321. K benzenu se na str. 166 Dokumentace EIA uvádí, že „zdrojem emisí benzenu je výhradně vyvolaná doprava. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES stanoví pro země EU mezní hodnotu pro ochranu zdraví pro benzen 5 µg/m3 jako roční průměrnou koncentraci, která je stejná, jako v ČR současný platný roční imisní limit pro benzen vyhlášený zákonem č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší v platném znění (viz předcházející kapitola C.II.1.).

322. Současné imisní pozadí benzenu v zájmovém území záměru „ZEVO Vráto“ udávají mapové podklady ČHMÚ pětiletých průměrů 2015–2019 v rozmezí 0,7–1,2 mg/m3. Je tedy hluboce pod platným ročním imisním limitem pro benzen v ČR. Nejvyšší příspěvek k ročním imisním koncentracím benzenu z dopravy vyvolané provozem ZEVO Vráto vypočtený v místech pobytu lidí dosahuje hodnoty 0,15 ng/m3 tzn. 0,00015 mg/m3. I tato nejvyšší roční imisní hodnota příspěvku benzenu je více než o 4 řády nižší, než je roční imisní limit 5 mg/m3. Pro hodnocený záměr je tedy možné konstatovat, že odhadované imisní pozadí nepřekračuje hranici přijatelné míry rizika a imisní příspěvek z navýšení dopravy vyvolané hodnoceným záměrem je jak z hlediska ovlivnění imisní situace, tak i zdravotních rizik, zcela zanedbatelný.“ 323. Pokud jde o benzeny, tak se odkazuje i na str. 32 Posudku, kde se konstatuje, že „hodnocení vlivů na veřejné zdraví z hlediska znečišťování ovzduší je provedeno pro škodliviny NO2, CO, SO2, PM10, PM2,5, benzen, benzo(a)pyren, amoniak, HCl, HF, As, Hg, Pb, Cd, Cr, Ni, PCDD/PCDF, PCB. V závěru k riziku z hlediska znečištění ovzduší se uvádí: Předpokládaný imisní vliv provozu ZEVO Vráto je zanedbatelný a významnou úroveň nedosahuje ani u příspěvku z obslužné dopravy.“ Zpracovatel k uvedenému neměl připomínky. Benzeny byly vzaty v úvahu z hlediska vlivů na veřejné zdraví.

324. Polycyklické aromatické uhlovodíky byly vzaty v úvahu jakožto součást vypouštěných odpadních vod do splaškové kanalizace (str. 107 až 110 Dokumentace EIA, tabulka č. 35). „Znečištění splaškových odpadních vod a vypouštěných technologických odpadních vod vyhovuje standardním limitům znečištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace pro veřejnou potřebu podle „Kanalizačního řádu kanalizace pro veřejnou potřebu aglomerace České Budějovice“ – viz následující tabulka č. 35.“ Tato znečišťující látka tudíž nebyla opomenuta.

325. Pokud jde o epidemiologické studie z různých částí světa, tak to jsou skutečnosti, ke kterým krajský soud nemůže přihlížet. Jedná se o odborné podklady, které krajský soud nemá erudici posoudit. Krajský soud toliko odkazuje na přílohu 3.4 Dokumentace EIA, Hodnocení vlivů na veřejné zdraví – zdravotní rizika hluku a imisí, v níž se uvádí, že „„nelze vztahovat studie z okolí starších spaloven, které byly významným zdrojem emisí typu PCDD/F a kde je naznačen vztah k vyššímu výskytu některých nádorových onemocnění u populace v jejich okolí, k zařízením nového typu splňujících požadavky na technologie BAT. (…) Jejich vliv na kontaminaci ovzduší je natolik nízký, že je nepravděpodobné, že by mohly být zdrojem významnějšího příspěvku k běžnému imisnímu pozadí.“ 326. K dalším zčásti se opakujícím námitkám, krajský soud konstatuje, že již shora zhodnotil, že záměr je v souladu s hierarchií odpadového hospodářství a že není předimenzovaný. Nakládání s odpady po spalování taktéž krajský soud řešil shora v příslušných kapitolách.

327. Dále se doplňuje, že pokud v mezidobí dojde ke zpřísnění limitů či přijetí povinnosti monitorovat emise jiných dalších škodlivých látek, např. PFAS (ať už dle české legislativy či standardu BAT), tak na to bude muset být reagováno v dalších fázích přípravy záměru (viz. preventivní podmínky závazného stanoviska EIA 2022 č. 1, 3, 18 a 21).

328. V replice ze dne 16. 4. 2025 žalobci opětovně zopakovali některé své žalobní námitky; v tomto směru krajský soud odkazuje na příslušné pasáže tohoto rozsudku. Námitka týkající se Akčního plánu EU a toho, že ZEVO má být až krajní možností je novým tvrzením uplatněným opožděně. Krajský soud se jím proto nebude zabývat. Námitka žalobců, že nelze vyloučit úniky toxických látek při nedostatečné nebo žádné kontrole nebo při havárii, je taktéž nově uplatněnou námitkou, která je opožděná. Krajský soud k ní proto nepřihlíží. VII.F Vypořádání stanovisek osob zúčastněných na řízení 329. Některé osoby zúčastněné na řízení podaly svá stanoviska k věci. OZNŘ I zastává názor žalovaného a trvá na správnosti a zákonnosti vydaných správních rozhodnutí, vč. závazných stanovisek EIA, k čemuž uvádí vlastní argumentaci. OZNŘ V a VI naopak sdílí názor žalobců a navrhují, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Ostatní OZNŘ se ve věci nevyjádřily. Ve značném rozsahu se argumentace osob zúčastněných V a VI shoduje s uplatněnými žalobními body ze strany žalobců.

330. Argumentaci osob zúčastněných na řízení, která se shodovala s žalobními body žalobců, krajský soud vypořádává odkazem na předchozí odstavce tohoto rozsudku, v nichž jsou vypořádány uplatněné žalobní body.

331. Podle § 34 odst. 3 s. ř. s. platí, že osoba zúčastněná na řízení má právo předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí žaloba, usnesení o přiznání odkladného účinku, usnesení o předběžném opatření a rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Osoba zúčastněná na řízení nemůže disponovat jeho předmětem.

332. Z citovaného ustanovení plyne, že osoba zúčastněná na řízení nemůže na rozdíl od žalobců disponovat s předmětem soudního řízení. Nemůže tudíž rozšiřovat předmět soudního řízení, a především není oprávněna vznášet žalobní body a vymezovat tak rozsah soudního přezkumu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, čj. 2 As 11/2003–164). Krajský soud se tudíž nemůže věcně zabývat námitkami, které vznesly osoby zúčastněné na řízení nad rámec žalobních bodů uplatněných žalobci. Námitky osob zúčastněných na řízení přesahující rámec soudního přezkumu vymezeného včas uplatněnými žalobními body žalobců jsou nepřípustné. Z totožných důvodů neprovedl krajský soud k důkazu listiny předložené osobami zúčastněnými na řízení.

333. Soudní přezkum napadeného rozhodnutí nepředstavuje další stupeň posuzování vlivů záměru ZEVO Vráto na životní prostředí. Soudní přezkum se již koncentroval pouze na včas uplatněné žalobní body, kterými žalobci vymezili rozsah otázek, kterými se měl krajský soud zabývat, což učinil výše na předchozích stranách tohoto rozsudku.

VIII. Závěr a náklady řízení

334. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

335. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

336. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby II.A Námitka nevypořádání odvolacích námitek II.B Námitky proti závaznému stanovisku EIA 2022 a jeho potvrzení ministrem životního prostředí v odvolacím řízení II.C Námitka systémové podjatosti III. Včasné doplnění žaloby IV. Vyjádření žalovaného V. Stanoviska osob zúčastněných na řízení VI. Replika žalobců VII. Právní hodnocení krajského soudu VII.A Námitka systémové podjatosti VII.B Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí VII.C Námitka rozporu záměru s hierarchií odpadového hospodářství VII.D Soudní přezkum závazného stanoviska EIA 2022 a potvrzujícího závazného stanoviska EIA 2024 v mezích žalobních bodů VII.D.1 Popis záměru ZEVO Vráto VII.D.2 Námitka nadměrné kapacity ZEVO Vráto VII.D.3 Námitka nezohlednění více variant záměru VII.D.4 Námitka nezohlednění dalších záměrů ZEVO v kraji a dalších ZEVO v ČR VII.D.5 Námitka nedostatečnosti informací o referenčním zařízení VII.D.6 Tvrzený rozpor se Stockholmskou úmluvou VII.D.7 Námitka nesouladu s BAT VII.D.8 Námitka nedostatečnosti informací o složení škváry jakožto odpadu po spalování SKO VII.D.9 Námitka nedostatečnosti informací o složení popílku jakožto odpadu po spalování SKO a námitka nedostatečného řešení nakládání s ním VII.D.10 Námitka nedostatečného imisního monitoringu VII.D.11 Námitka nedostatečně podrobné bilance chlorovaných dioxinů (PCDD/F) VII.D.12 Námitka, že v rámci EIA nebyla hodnocena cesta PCDD/F a jiných POPs do potravního řetězce VII.D.13 Námitka nedostatečného hodnocení zdravotních dopadů záměru na veřejné zdraví ve vztahu k bromovaným dioxinům a furanům (PBDD/F) VII.D.14 Shrnutí VII.E Námitky obsažené v doplnění žaloby VII.F Vypořádání stanovisek osob zúčastněných na řízení VIII. Závěr a náklady řízení