65 A 5/2024– 100

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: „Srubec místo k životu, z.s.“ se sídlem Za Škardou 767, Srubec zastoupen JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem Převrátilská 330, Tábor proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 za účasti: Jihočeský kraj se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2024, č. j. MZP/2024/210/3533, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 11. 10. 2024, č. j. MZP/2024/210/3533 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje („orgán ochrany přírody“) ze dne 18. 7. 2024, č. j. KUJCK 89120/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že podmínku č. 12 nahradil vlastním textem a do výčtu podmínek ve výroku prvostupňového rozhodnutí doplnil podmínku č.

13. Podle § 90 odst. 5 správního řádu žalovaný prvostupňové rozhodnutí ve zbytku potvrdil.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla na základě žádosti Jihočeského kraje (osoba zúčastněná na řízení; dále jen „OZNŘ“) ze dne 6. 12. 2023 povolena výjimka podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), pro tento druh živočicha: bělopásek tavolníkový (O – ohrožený druh podle přílohy č. III vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb.), a dále byla povolena výjimka podle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) ZOPK pro tyto druhy živočichů: modrásek bahenní, modrásek očkovaný, ohniváček černočárný, dudek chocholatý a kvakoš noční (vše SO a EU; SO – silně ohrožený druh a EU – druh chráněný legislativou Evropské unie). Výjimka byla udělena pro OZNŘ ze zákazů stanovených v § 50 odst. 2 ZOPK pro škodlivý zásah do přirozeného vývoje vyjmenovaných druhů spočívající v zásahu do jejich biotopu a rušení v jejich přirozeném vývoji, k zásahu do potravního biotopu, příp. v minimální nezbytné míře ke zraňování či usmrcování jedinců v průběhu provádění stavebních prací; pro práci ekodozoru dále chytat, rušit, zraňovat nebo usmrcovat v nezbytné míře a při nemožnosti jiného řešení poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla, škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje a dopravovat jedince dotčených vyjmenovaných druhů do náhradních biotopů, a to pro realizaci akce „Přeložka II/157 – obchvat Srubce“ v k. ú. Srubec. Předpokládané počty dotčených jednotlivců: motýli – jednotlivci až nižší desítky, ptáci – jednotlivci. V prvostupňovém rozhodnutí ve spojení s napadeným rozhodnutím bylo stanoveno třináct podmínek, jejichž dodržování bylo učiněno předpokladem pro udělení výjimky.

II. Shrnutí žaloby

3. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení jak napadeného, tak i prvostupňového rozhodnutí, neboť má za to, že vady prvostupňového rozhodnutí nelze odstranit v odvolacím řízení.

4. Žalobce především namítá porušení ústavního zákazu překvapivosti a zásady dvojinstančnosti správního řízení. Žalobce uvádí, že již v odvolání namítal, že prvostupňové rozhodnutí neobsahuje způsob kontrol, které bude orgán ochrany přírody provádět v průběhu realizace záměru, pro nějž byla udělena výjimka. Žalobce poukazoval na nedostatečnost vymezení podmínky č. 12, na to, že v podmínkách jsou uvedeny i práva, která náleží orgánu ochrany přírody přímo ze zákona a že je bagatelizován požadavek na stanovení plánu vlastních povinných kontrol ze strany orgánu ochrany přírody (četnost, správné časové nastavení z hlediska provádění prací, s ohledem na fáze vývoje jednotlivých druhů); žalobce namítal i absenci odůvodnění podmínky č. 12.

5. Žalovaný konstatoval nedostatečnost stanovení způsobu kontrol v prvostupňovém rozhodnutí a přistoupil k jeho změně a doplnil podmínku č.

13. Žalobce namítá, že žalovaný postupoval tak, jako by rozpor prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy napravoval z vlastní iniciativy. Dle jeho názoru námitka o nedostatečnosti vymezení způsobu kontrol zůstala ze strany žalovaného nevypořádána. Žalovaný se vypořádal pouze s námitkou nedostatečnosti určení počtu jedinců zvláště chráněných druhů živočichů (dále jen „ZCHD“) dotčených škodlivým zásahem [§ 5 odst. 3 písm. a) ZOPK].

6. Žalobce uvádí, že důvodně očekával, že nebude–li prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání, bude mu alespoň ze strany žalovaného umožněno se před vydáním napadeného rozhodnutí vyjádřit k cílenému vymezení způsobu kontrol, které provedl sám žalovaný tím, že změnil prvostupňové rozhodnutí vložením podmínky č.

13. Žalobce je toho názoru, že žalovaný nerespektoval judikaturu o zákazu překvapivosti rozhodnutí a o zásadě dvojinstančnosti řízení. Vysvětlení postupu žalovaného při změně prvostupňového rozhodnutí na str. 15 napadeného rozhodnutí podle žalobce nemůže obstát. Z uvedeného důvodu považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné.

7. Žalobce dále namítá, že správní orgány v rozporu s § 3 správního řádu nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž porušily zásadu materiální pravdy. Nezjistily totiž stávající stav biotopů ZCHD (zejména modrásků), z jejichž podmínek ochrany povolily výjimky, ač měly žadateli o udělení výjimky uložit zpracování hodnocení vlivu stavby na zájmy chráněné v části druhé, třetí a páté ZOPK (dále jen „hodnocení vlivu“), a to podle § 67 ZOPK a vyhlášky č. 142/2018 Sb., o náležitostech posouzení vlivu záměru a koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti a o náležitostech hodnocení vlivu závažného zásahu na zájmy ochrany přírody a krajiny. Hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK by obsahovalo zjištění, popis a vyhodnocení současného stavu přírody a krajiny v lokalitě dotčené stavbou a předpokládaných přímých i nepřímých vlivů stavby. Na absenci hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK žalobce poukazoval po celou dobu řízení s tím, že by z něj mohl dokonce vyplynout výskyt dalších ZCHD, pro něž by bylo nezbytné udělovat výjimku z ochrany. Hodnocení vlivu nebylo žadateli uloženo ani v jiném řízení (územním řízení), byť toto hodnocení musí být provedeno dříve, než bude stavba umístěna. V řízení užité „biologické hodnocení“ doc. Farkače z roku 2017 (vypracované v rámci procesu EIA) považuje žalobce za neúplné, zastaralé a vadné; v tomto hodnocení dokonce nebyl zjištěn ani výskyt motýlů modráskovitých. Závažnost zásahu je v něm bagatelizována. Dle žalobce nelze v žádném případě považovat stav věci za spolehlivě zjištěný.

8. Podle žalobce problém s nedostatečně zjištěným výskytem všech ZCHD nemůže napravit podmínka č. 11 prvostupňového rozhodnutí. Tato se týká budoucí situace, kterou orgán ochrany přírody nemůže v době rozhodování předjímat. Správní rozhodnutí však musí vycházet ze skutkových okolností v době jeho vydání, tj. v době jeho vydání měly být rozptýleny důvodné pochybnosti, že může být škodlivě zasaženo do přirozeného vývoje i dalších ZCHD. Výjimku z podmínek ochrany ZCHD je nutné získat již před vydáním územního rozhodnutí. Žalovaný se podle žalobce nevypořádal s konkrétními námitkami ve vztahu k neaktuálnímu údajnému biologickému hodnocení, jež hodnocením vlivu ve smyslu § 67 ZOPK nebylo. Jsou–li ohrožené biotopy modrásků opravdu poslední přírodně cennou lokalitou na území obce Srubce, tím spíše jsou podle žalobce hodny přísné ochrany.

9. Žalobcem namítaná změna vodního režimu způsobená stavbou byla žalovaným bagatelizována, aniž by si k tomu opatřil nějaké podklady. I podle tvrzení žalovaného se část biotopu modrásků nachází nad poddolovaným územím; mělo být tudíž zjišťováno, jaký má poddolovanost území ve spojení se stavbou vliv na spodní vody a potažmo na biotop modrásků.

10. Žalobce namítá, že došlo k porušení zásady materiální pravdy i co do zjištění účinnosti a funkčnosti kompenzačních opatření navržených pro modráska bahenního a modráska očkovaného. Účinnost těchto opatření je totiž krajně nejistá, neboť realizací stavby dojde ke ztrátě podzemní vody v celém přilehlém území (viz Studie proveditelnosti dopravního řešení silnice II/157). Orgán ochrany přírody sám konstatoval, že lze jen těžko vyhodnotit míru ovlivnění systému pohybu podzemních vod v dané lokalitě. Žalobce podotýká, že v případě realizace stavby reálně hrozí taková změna vodního režimu, která ohrozí samotnou existenci populací modrásků i v náhradních lokalitách. Proto měl být objasněn konkrétní rozsah změn vodního režimu, která nastane v náhradních lokalitách navržených pro populace modrásků. To však učiněno nebylo. Kompenzační opatření musí být účinná, jinak nemohou být splněny podmínky pro povolení výjimky. Tato námitka byla žalovaným vypořádána formálně a mechanicky, citoval z nespecifikovaného dokumentu, neuložil zpracování hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK ani neprovedl místní šetření. Nebylo zohledněno, že k pozemkům určeným pro kompenzační opatření neexistuje přístupová cesta a že příjezd je možný pouze přes pozemky jiných vlastníků. Ostatně není ani předem jistý souhlas vlastníků s umístěním kompenzačních opatření na jejich pozemcích. Stávající stav některých pozemků ani neumožňuje zemědělskou činnost, neboť čtyřicet let nebyly využívány. Uvedení pozemků do vhodného stavu by bylo velmi finančně nákladné za vynaložení neúměrného úsilí. I z tohoto důvodu neměla být výjimka udělena. Vypořádání ze strany žalovaného opět považuje žalobce za nedostatečné.

11. Žalobce podotýká, že se kompenzační opatření ani nebudou mít šanci osvědčit předtím, než bude povolen záměr, a patrně ani dříve než bude přikročeno k jeho realizaci. Kompenzační opatření v podmínce č. 7 jsou dokonce v rozporu s podkladem, jímž jsou odůvodňovány. Podkladem byl materiál zpracovaný Ing. P., v němž se na str. 10 uvádí, že obecně platí, že v předstihu tří a více let lze připravit další plochy (s hostitelskými mravenci a živnými rostlinami) pro kompenzační opatření. Uvedené potvrdil Ing. P. i na str. 11 odborného posudku ze dne 2. 2. 2024, který zpracoval na žádost žalobce. Z uvedeného plyne, že kompenzační opatření musí být provedena a jejich funkčnost prověřena v předstihu min. tří let a více před samotnou výstavbou přeložky silnice. To však nebylo v podmínce č. 7 uvedeno a druhostupňové rozhodnutí na tom ničeho nezměnilo.

12. Žalobci nebylo vyhověno ani s námitkou, že v rozporu s § 56 odst. 6 ZOPK neobsahuje prvostupňové rozhodnutí označení druhů a množství ZCHD, na které se má odchylný postup vztahovat. I nadále je počet jedinců ZCHD, jichž se výjimka týká, stanoven pouze velmi obecně. To proto, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, neboť nebylo provedeno místní šetření, natož zadáno hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK.

13. Dle žalobce byla porušena i zásada předběžné opatrnosti podle § 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním prostředí“), a princip prevence tím, že při důvodných pochybnostech přesto orgány ochrany přírody povolily výjimku. Přitom není možné vyloučit negativní vliv záměru na hladinu spodních vod a v této souvislosti zničení celých populací modrásků. Přijatá kompenzační opatření jsou přitom pouze hypotetická, neboť samy správní orgány připouštějí, že vznik náhradních lokalit nemusí být úspěšný.

14. Žalobce dále ve vydaných rozhodnutích postrádá odůvodnění toho, že záměr je ve veřejném zájmu; poměřování veřejných zájmů bylo podle něj provedeno nedostatečně. Žalobce nesouhlasí s tím, že údajný veřejný zájem na záměru je osvědčen z územního plánu; veřejný zájem měly posuzovat samy správní orgány. Správní orgány však neuvedly konkrétní argumenty a svůj závěr opřely o mnoho let stará data pro rok 2021, aniž by provedly aktuální dopravní průzkumy. Žalobce postrádá konkrétní aktuální data o údajném snížení intenzity provozu, snížení rizik střetu vozidel s cyklisty a chodci či k omezení hluku a prašnosti. Žalovaný se též mýlí, pokud uvádí, že po vybudování stavby budou auta jezdit mimo obec; stavba je vedena i intravilánem obce. Navíc velká část obyvatel Srubce bude i nadále užívat stávající silnici. Ani Zásady územního rozvoje, podpora dotčené obce nebo kladný výsledek posuzování vlivů stavby na životní prostředí nejsou samy o sobě důvodem pro povolení výjimky.

15. Žalobce oponuje tomu, že by vliv záměru na ZCHD byl obecně malý, jak uvádí správní orgány a zdůrazňuje, že naopak hrozí likvidace celých populací modrásků. Tvrzení, že jedna lokalita je pravděpodobně již historická (poslední nález z roku 2015), žalobce považuje za zavádějící. Pokud nebyl zjištěn aktuální stav biotopů, pak je nutno vycházet z údajů z roku 2015 jako z nadále aktuálních. Pokud jde o druhý biotop, pak nelze souhlasit, že nebude fyzicky zasažen, neboť hrozí změna vodního režimu, což může způsobit i likvidaci tohoto biotopu.

16. Tvrzení žalovaného o tom, že stav biotopů a populací dotčených druhů je na území Jihočeského kraje i celorepublikově poměrně dobrý, pak jde podle žalobce o nekonkrétní tvrzení (nebylo uvedeno, kolik populací se kde nachází, v kterém regionu, v jakém jsou konkrétním stavu apod.). Ani závěr o tom, že území je v současné době pro modrásky neperspektivní není podložen (viz absence hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK). Tvrzení žalovaného, že likvidace modrásků již v lokalitě nastala, považuje žalobce za nepodložené, a uvádí, že výstavba rodinných domů se předmětných lokalit nedotýká.

17. V napadeném rozhodnutí se dle tvrzení žalobce žalovaný nevypořádal s celou řadou jeho námitek, a sice: že žadatel měl uvádět a prokazovat existenci veřejného zájmu na záměru; že vliv záměru na ZCHD je velmi významný (neboť hrozí likvidace celých populací min. v případě některých druhů motýlů; při posouzení intenzity zásahu nelze přihlížet k možné realizaci kompenzačních opatření při poměřování veřejných zájmů); že neexistuje žádný přírodovědný průzkum a žádné studie tzv. jižní varianty, které by umožnily seriózní srovnání se severní variantou a nebyla posuzována ani nulová varianta a že v procesu EIA nebyla žádná z variant řádně posouzena; a konečně že skutečnost, že nebude obvykle docházet k přímému usmrcování jedinců, neznamená, že by populace neměly být významně ovlivněny.

18. Ke splnění podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení žalovaný uvedl, že biotopy modrásků již byly degradovány a jde jen o zbytky vhodných biotopů. K tomu žalobce uvádí, že i ty jsou hodny ochrany. Měla být tedy vážně posuzována jižní varianta a nulová varianta.

19. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost a nedostatečnost stanovení způsobu kontrol orgánu ochrany přírody podle § 56 odst. 6 ZOPK ve spojení s § 5b odst. 3 písm. d) ZOPK. Žalovaný v odůvodnění podmínky č. 13 odmítá, že by ze zákona plynul požadavek, aby kontroly byly stanoveny zcela přesně na určité dny, a trvá na tom, že kontroly vázané na kontrolní dny stavby jsou dostatečné a určité. Žalovaný však přitom vůbec neodůvodnil, že jím stanovený způsob kontrol je dostatečný pro zajištění veřejného zájmu na zvýšené ochraně ZCHD. Žalobce obecně souhlasí s tím, že kontroly vázané na kontrolní dny stavby jsou dostatečně určité. Ovšem konstatuje, že není nikterak zaručeno, že kontrolní dny stavby budou v potřebné četnosti a správném časovém nastavení z hlediska specifického způsobu života ZCHD. To, že držitel výjimky předá orgánu ochrany přírody harmonogram kontrolních dnů, neznamená, že jej orgán ochrany přírody bude moci jakkoliv ovlivnit tak, aby byl přizpůsoben potřebám kontroly. Žalobce připomíná závěry judikatury, že je třeba způsob kontrol navázat věcně a časově na podmínky povolené výjimky tak, aby výkon kontrol byl cílený a efektivní. Těmto požadavkům není podle žalobce vyhověno. Byl použit pouze univerzální text, který tvoří pouhou formální součást rozhodnutí, aniž by měl skutečný vliv na ochranu přírody a krajiny. Podle žalobce jsou kontroly nesmyslně zúženy pouze na „místo stavby.“ Klíčová kompenzační opatření pro modrásky přitom nemají být realizována „v místě stavby.“ 20. Nedostatečné stanovení způsobu kontrol se dle žalobcova tvrzení dotýká jeho práva na příznivé životní prostředí. Dle judikatury spolky kromě prosazování zájmů svých plní i funkci advokáta životního prostředí, přičemž tyto spolky mohou kontrolovat, jak a zda vůbec orgán ochrany přírody kontroly skutečně provádí. Přesnějším vymezením způsobu kontrol je dána vyšší míra jistoty jak na straně žadatele, tak na straně dotčené veřejnosti. Proto by mělo být přímo v napadeném rozhodnutí uvedeno, kdy (podle jakého klíče) budou kontroly prováděny, aby mohl žalobce kontrolovat jejich provedení a seznámit se s výsledky kontroly. Kdyby nebyla žalobci před vydáním napadeného rozhodnutí upřena možnost vyjádřit se ke způsobu stanovení kontrol, požadoval by, aby byl informován o prováděných kontrolách.

III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení

21. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně odmítl, že by napadené rozhodnutí bylo překvapivé z důvodu změny prvostupňového rozhodnutí a nastavení systému kontrol.

22. Žalovaný nepovažoval ve věci za nezbytné pořizování hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK. V této fázi záměru, kdy stavba prošla procesem EIA a vlivy na životní prostředí byly vyhodnoceny, k záměru byly již dříve vydány dvě druhové výjimky a neřeší se další vlivy (např. významné krajinné prvky, krajinný ráz), je podle žalovaného požadavek na hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK nadbytečný a v rozporu s § 6 odst. 2 správního řádu. Dle žalovaného je nutno vycházet z předmětu žádosti a ve světle tam označených ZCHD hodnotit nutnost pořizování hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK. Žalobcovy indicie o výskytu dalších ZCHD jsou ničím nepodložená tvrzení. Žalovaný poukazuje na to, že žalobce neustále zpochybňuje průzkum doc. F., přičemž však přehlíží, že z něj správní orgány ve vztahu k předmětu řízení nic nevyvozují.

23. Žalovaný taktéž odmítl tvrzení žalobce o nedostatečnosti kompenzačních opatření a podotkl, že v odborných podkladech se neuvádí ničeho o požadavku na funkční prověření kompenzačních opatření tři roky před výstavbou.

24. Dle žalovaného jsou vydaná rozhodnutí zcela v souladu se zásadou předběžné opatrnosti a principem prevence, neboť k ochraně zdecimované populace modrásků byla stanovena mimořádná kompenzační opatření.

25. K veřejné prospěšnosti stavby odkazuje žalovaný na souhrn dokumentů od Zásad územního rozvoje až po stanovisko dotčené obce a dále na souhlasné závazné stanovisko EIA. Tyto dokumenty mají svědčit o intenzitě veřejného zájmu ve svém souhrnu. Závazné stanovisko EIA ze dne 12. 3. 2018 má platnost 7 let, tudíž stále platí.

26. Ač se žalobce obává zániku celých populací modrásků a vliv záměru na ZCHD nepovažuje za obecně malý (jako správní orgány), tak podle žalovaného tyto populace už téměř zanikly dříve. K věci se vyjádřila Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „AOPK“) i entomolog Ing. P, Ph.D.

27. Ohledně stanovení nové podmínky ve věci způsobu a plánu kontrol žalovaný odkázal na aktuální judikaturu Nejvyššího správní soudu a námitky žalobce označil za nekonkrétní.

28. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě uvedla, že považuje obě správní rozhodnutí po věcné i právní stránce za správná.

IV. Replika žalobce

29. Žalobce zdůraznil, že překvapivost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že žalovaný sám originálně stanovil způsob kontrol, aniž by prvostupňové rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu projednání. Žalobci tak bylo upřeno vyjádřit se k této otázce a nebyla mu ani dána možnost se k této otázce vyjádřit v odvolacím řízení před vydáním napadeného rozhodnutí. Žalobce by např. plán kontrol nechal posoudit „svými odborníky.“ 30. K hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK žalobce trvá na tom, že správná chvíle pro jeho zpracování byla před vydáním prvostupňového rozhodnutí. Žalobce dovozuje, že z průběhu územního řízení o umístění předmětné stavby plyne, že ani v tomto řízení nebude hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK vyžádáno a předloženo.

31. Žalobce uvádí, že výčet řady dalších ZCHD předložil, neboť ten se podává z odborného posouzení Ing. P., které do řízení doložil. Míra intenzity zásahu do ochrany těchto ZCHD by byla právě hodnocena v hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK. Na uvedené odborné posouzení Ing. P. odkazuje žalobce opakovaně, přičemž z něj cituje, že populace modrásků je v místě stabilní, životaschopná a že ji ohrožuje právě posuzovaný záměr stavby.

32. Ke stanovenému způsobu kontrol se žalobce v žalobě vyjádřil konkrétními výhradami a poukázal na to, že nemá jít pouze o formální součást rozhodnutí bez skutečného vlivu na ochranu přírody a krajiny.

V. Právní hodnocení krajského soudu

33. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

34. Krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.

35. Součástí žaloby byl návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě, jemuž krajský soud usnesením ze dne 10. 12. 2024, ČJ. 65 a 5/2024–75, nevyhověl.

36. Žaloba není důvodná.

37. Předně krajský soud předesílá, že nemá jakékoliv pochybnosti o aktivní legitimaci žalobce, neboť jako spolek působící v zájmu ochrany životního prostředí v lokalitě Srubec a okolí je plně povolán podat žalobu proti napadenému rozhodnutí podle § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. V.A Námitka porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení a zákazu překvapivosti správního rozhodnutí 38. Předně se krajský soud zabýval námitkou porušení zákazu překvapivosti rozhodnutí a zásady dvojinstančnosti správního řízení. Žalobce má za to, že pokud žalovaný shledal jeho odvolací námitku o nedostatečnosti stanovení plánu kontrol důvodnou, tak měl prvostupňové rozhodnutí zrušit a vrátit věc k dalšímu projednání, a nikoliv sám doplnit podmínku č. 13 a stanovit plán kontrol originálně. Pokud tak žalovaný učinil, měl žalobce vyzvat, aby se k plánu kontrol mohl před vydáním napadeného rozhodnutí vyjádřit věcně.

39. Krajský soud ověřil, že žalovaný v rámci odvolacího řízení nedoplňoval do správního spisu žádné nové podklady. Žalovaný v napadeném rozhodnutí upravil podmínku č. 12 a doplnil novou podmínku č. 13, která stanovuje kontroly orgánu ochrany přírody podle specifikovaných podmínek.

40. Pro nyní projednávanou věc je rozhodující znění zákona, který výslovně přikazuje orgánu ochrany přírody, jenž povolil výjimku podle § 56 ZOPK, aby v rozhodnutí o povolení výjimky stanovil způsob kontroly, která bude z jeho strany ve věci prováděna. Tato povinnost je zcela jednoznačná; § 56 odst. 6 ZOPK stanoví, že v případě povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů platí pro obsah rozhodnutí podle odstavce 1, (...) obdobně § 5b odst.

3. Podle § 5b odst. 3 písm. d) ZOPK musí rozhodnutí obsahovat způsob kontrol, které bude orgán ochrany přírody (…) provádět.

41. Jestliže má žalobce za to, že žalovaný při stanovení podmínky č. 13 postupoval tak, jako kdyby šlo o jeho vlastní iniciativu (a nikoliv k odvolací námitce), tak uvedené nepovažuje krajský soud za pro věc podstatné. Je skutečností, že žalovaný výslovně na str. 11 napadeného rozhodnutí (uprostřed) v rámci odůvodnění doplnění podmínky č. 13 neuvedl, že jedná v reakci na odvolací námitku žalobce. To však ničeho nemění na tom, že žalovaný napravil nezákonnost prvostupňového rozhodnutí stanovením chybějícího plánu kontrol, které bude orgán ochrany přírody provádět. Krajský soud na tomto místě ještě nehodnotí dostatečnost a zákonnost stanovení plánu kontrol (viz dále). Následně na str. 11 napadeného rozhodnutí (téměř dole) žalovaný uvedl, že „pokud jde o stanovení plánu kontrol, tato podmínka byla nastavena nedostatečně a odvolací orgán ji doplnil tak, aby stanovení kontrol bylo určité (vázané na kontrolní dny stavby).“ Tzn. že žalovaný na námitku žalobce o absenci plánu kontrol výslovně reagoval v části odůvodnění uvozené názvem „O jednotlivých námitkách obsažených v odvolání (…).“ Podrobnější reakce žalovaného nebylo podle krajského soudu třeba, neboť důvody stanovení podmínky č. 13 osvětlil žalovaný již výše na str. 11 napadeného rozhodnutí uprostřed.

42. Pokud má žalobce za to, že došlo k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení a k porušení zákazu překvapivosti rozhodnutí, tak krajský soud jeho názor nesdílí.

43. Podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu platí, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem (…).

44. Z žalobcem citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, čj. 6 As 286/2018–34, publ. pod č. 3837/2019 Sb. NSS, se podává následující právní věta: „Zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacím orgánem zpět na první stupeň [§ 90 odst. 1 písm. a) správního řádu] je až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí prvního stupně zjištěné v odvolacím řízení. Pokud je možné napadené rozhodnutí změnit [§ 90 odst. 1 písm. c) správního řádu], je odvolací orgán povinen tak v zájmu hospodárnosti řízení učinit (§ 6 odst. 2 správního řádu). Za tímto účelem je oprávněn provést v odvolacím řízení potřebné důkazy a doplnit další nezbytné podklady, musí s nimi ovšem seznámit účastníky řízení a umožnit jim se k nim vyjádřit. Stejně tak je odvolací orgán oprávněn zaujmout jiný právní názor a posoudit zjištěný skutkový stav po právní stránce odlišně než správní orgán prvního stupně. I zde ovšem musí účastníky řízení na možný odlišný právní náhled na věc předem upozornit a dát jim možnost se k němu vyjádřit, pokud by pro ně nové právní posouzení mohlo být s ohledem na dosavadní průběh řízení překvapivé.“ Správní řád tudíž dává přednost nápravě případných vad přezkoumávaného rozhodnutí odvolacím orgánem před jeho zrušením a vrácením věci k novému projednání.

45. Krajský soud zhodnotil, že žalovaný postupoval zcela v souladu se shora uvedeným. Žalovaný shledal, že v prvostupňovém rozhodnutí absentuje nezbytná zákonná podmínka pro vydání rozhodnutí o výjimce podle § 56 ZOPK, a proto přistoupil k jejímu doplnění, přičemž zvažoval, zda změnou rozhodnutí nebude žádnému z účastníků řízení ukládána nová povinnost a zda tedy nebude nikomu zasaženo do práv. Žalovaný v dostatečné míře vysvětlil, proč přistoupil k doplnění prvostupňového rozhodnutí namísto jeho zrušení. V souladu se zásadou hospodárnosti řízení lze souhlasit se změnou prvostupňového rozhodnutí v odvolacím řízení, namísto jeho zrušení, umožňuje–li to povaha vady, kterou žalovaný shledal. „Doplnit jednu z podmínek rozhodnutí o povolení výjimky dle § 56 ZOPK, a to konkrétně o způsob kontrol orgánu ochrany přírody, nepochybně v odvolacím řízení lze.“ (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2024, čj. 57 A 23/2023–295, potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2024, čj. 7 As 99/2024–71).

46. Žalovaný v rámci odvolacího řízení nedoplnil spis o nové důkazy či podklady. Pro postup podle § 36 odst. 3 správního řádu tedy nebyl dán důvod. Stejně tak nelze konstatovat, že by byl žalovaný povinen účastníky řízení před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit s tím, že zaujal jiný právní názor než orgán ochrany přírody. Žalovaný totiž nezaujal jiný právní názor na zjištěný skutkový stav. Žalovaný pouze doplnil zákonnou podmínku, kterou orgán ochrany přírody nestanovil správně a v souladu s požadavky ZOPK.

47. Podle názoru krajského soudu je nerozhodné, zda žalovaný podmínku „pouze zpřesnil“ či zda ji stanovil „originálně.“ Chce–li žalobce setrvávat v této rovině argumentace, tak krajský soud konstatuje, že žalovaný maximálně změnil právní názor na právní otázku stanovení podmínek kontrol ve smyslu § 5b odst. 3 písm. d) ZOPK. To jej nepovinovalo k tomu, aby se svým právní názorem seznamoval žalobce před vydáním napadeného rozhodnutí. Shora citovaný rozsudek šestého senátu Nejvyššího správního soudu se v právní větě zmiňoval o jiném právním náhledu na věc jako takovou či o jiném právním posouzení zjištěného skutkového stavu. Nic z toho žalovaný neučinil.

48. Překvapivost rozhodnutí pro žalobce ani z povahy věci být dána nemůže, neboť sám namítal, že podmínka stanovení plánu kontrol v prvostupňovém rozhodnutí chybí, čili musel důvodně očekávat nějakou reakci žalovaného na tuto vadu prvostupňového rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že zrušení prvostupňového rozhodnutí má být až krajní možností, tak bylo lze dokonce důvodně očekávat, že uvedený deficit napraví žalovaný změnou prvostupňového rozhodnutí.

49. Žalobce namítá, že mu byla uzmuta možnost podat odvolání proti vymezení podmínky č. 13 a proti způsobu stanovení plánu kontrol. K tomu se uvádí, že jestliže žalobce již sám dospěl k závěru o tom, že plán kontrol v prvostupňovém rozhodnutí chybí a toto ve svém odvolání namítal, nic mu nebránilo přímo formulovat i svůj názor na to, jak mají být plán a podmínky kontrol stanoveny a jak by si představoval podmínky a plán kontrol „šitý na míru.“ To jsou záležitosti, ke kterým se mohl vyjádřit iniciativně a předem a nebylo nutné vyčkávat na to, jak se k věci postaví žalovaný. Podle názoru krajského soudu zásada dvojinstančnosti správního řízení porušena nebyla. K námitce žalobce, že hodlal nechat plán kontrol posoudit „svými odborníky“ a že mu tato možnost byla žalovaným odňata, nelze než uvést, že byla uplatněna opožděně až v replice doručené zdejšímu soudu dne 18. 12. 2024 (lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. uplynula dne 11. 12. 2024).

50. Krajský soud doplňuje, že správní soudy již opakovaně řešily změnu rozhodnutí o povolení výjimky podle § 56 ZOPK v odvolacím řízení tím, že odvolací orgán sám doplnil podmínku týkající se plánu kontrol a tím odstranil vadu nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí, a neshledaly na tomto postupu ničeho problematického. Lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2024, čj. 57 A 23/2023–295, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2023, čj. 77 A 13/2023–197, či na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2024, čj. 7 As 99/2024–71.

51. Závěrem k tomuto nedůvodnému žalobnímu bodu si krajský soud dovoluje citovat z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2014, čj. 6 As 151/2013–27: „Přehnanou přísností při hodnocení změn správních rozhodnutí v odvolacím řízení – zejména tam, kde pro takovou úzkostlivost nejsou dány skutkové předpoklady, jako je tomu v tomto případě – by správní soudy nutily odvolací orgány, aby prvostupňové rozhodnutí při shledání jakýchkoliv chyb raději zrušily, než aby se pokoušely o jeho precizaci. Takový postup, je–li aplikován šablonovitě, vede k nežádoucímu jevu, označovanému někdy lidově jako ‚kolotoč opravných prostředků‘ či ‚úřednický ping–pong‘, kdy rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je opakovaně rušeno, řízení jako celek není stále pravomocně uzavřeno a opakovaná ‚vyhovující‘ rozhodnutí odvolacího orgánu nejsou soudně napadnutelná.“ V.B Námitka nepřezkoumatelnosti a nedostatečnosti stanovení způsobu kontrol orgánu ochrany přírody v podmínce č. 13 52. Podmínka č. 13 doplněná žalovaným do prvostupňového rozhodnutí je následujícího znění: „Správní orgán bude v místě stavby provádět kontroly plnění podmínek, za kterých byla výjimka udělena, a to zejména v rámci kontrolních dnů stavby, jejichž harmonogram držitel výjimky předá při zahájení stavby správnímu orgánu a o jejichž konání v konkrétních dnech držitel výjimky správní orgán předem informuje. Držitel výjimky umožní správnímu orgánu účast na těchto kontrolních dnech a poskytne součinnost nezbytnou k řádné kontrole plnění podmínek udělované výjimky. Správní orgán může současně kdykoliv po dobu platnosti výjimky vyzvat držitele výjimky k umožnění kontroly, přičemž držitel výjimky je povinen poskytnout k provedení kontroly nezbytnou součinnost včetně zajištění odpovědné osoby při takové kontrole.“ 53. Krajský soud předně zhodnotil, že neshledal nepřezkoumatelnost podmínky č.

13. Žalovaný si tuto podmínku obhájil na str. 11 napadeného rozhodnutí, přičemž uvedl, že je nutno doplnit podmínku o tom, že orgán ochrany přírody skutečně prohlídky bude provádět. Žalovaný časově navázal kontroly na kontrolní dny stavby, což se mu jevilo jako dostatečně určité a též jako smysluplné i z pohledu žadatele (OZNŘ), který musí zajistit součinnost a bezpečnost staveniště. Žalovaný konstatoval, že ze zákona neplyne požadavek, aby byly kontroly stanoveny zcela přesně na určité dny. Navíc v době rozhodování žalovaného ani nebylo jasné, kdy přesně se záměr realizuje. Krajský soud považuje toto odůvodnění za dostačující.

54. Dále se krajský soud zabýval vlastní dostatečností stanovené podmínky o způsobu stanovení kontrol, tj. zda je dostatečně určitá a konkrétní a zda umožní výkon kontrol, který bude cílený a efektivní.

55. Z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2024, čj. 5 As 292/2023–62, plyne, že „rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů musí v souladu s § 56 odst. 7 ve spojení s § 5b odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2023, obsahovat „způsob kontrol“, u něhož je nezbytné, aby v závislosti na uložených opatřeních (podmínkách povolení výjimky) bylo možno alespoň rámcově určit, kdy kontroly mají proběhnout i na co mají být zaměřeny.“ 56. Ve světle tohoto právního názoru se krajský soud zaměřil na posouzení toho, zda způsob stanovení kontrol tak, jak jej provedl žalovaný, obstojí či nikoliv. Je nepřehlédnutelným faktem, že znění stanovené podmínky odpovídá obdobným zněním, která se zřejmě běžně objevují v tomto typu rozhodnutí, a tudíž již byla i opakovaně předmětem soudního přezkumu. Žalobci je nepochybně známo, že takto stanovený způsob kontrol plnění podmínek rozhodnutí o výjimce v recentní judikatuře obstál, byť s jistými výtkami.

57. V citovaném rozsudku pátého senátu, který se zabýval obdobným zněním stanovení plánu kontrol v rozhodnutí o povolení výjimky podle § 56 ZOPK, bylo mj. konstatováno, že „cílené vymezení způsobu kontrol je v zájmu živočichů a dotčené veřejnosti hájící jejich zájmy, kterým bude zaručeno, že kontroly budou způsobilé ověřit, zda k realizaci stavby dochází ve správné době tak, aby konkrétní živočichové byli ohroženi v co nejmenším rozsahu. Bližší vymezení je rovněž v zájmu orgánu ochrany přírody, který má tyto kontroly provádět. Orgán ochrany přírody při správném vymezení kontrol bude mít již v době rozhodnutí postaveno najisto, kdy bude povinen kontroly provádět, s jakou frekvencí tak má činit a na co konkrétně má své kontroly zaměřit. Orgány ochrany přírody tak ani nebudou neúměrně zatěžovány povinností průběžně vyhodnocovat, ve kterých okamžicích mají k provedení kontroly přistoupit. V neposlední řadě však Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že vymezené požadavky na obsah rozhodnutí o povolení výjimky vyznívají také ve prospěch samotného žadatele. Při jednoznačně vymezeném způsobu kontroly bude totiž i žadatel vědět, kdy, případně jak často, lze kontroly splnění podmínek očekávat a na co konkrétně budou zaměřeny.

58. Cílem stanovení způsobu kontrol je jejich bližší vymezení, ze kterého by mělo být zřejmé základní časové a věcné určení předpokládaných kontrol. K obdobnému závěru již dospěly také krajské soudy – srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2020, č. j. 31 A 72/2019–203 (R/D52, Pohořelice – Ivaň, I. etapa“), nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 51 A 108/2020–53 („D3, jižní obchvat Jílového u Prahy“). Na druhou stranu není v rozhodnutí o povolení výjimky nezbytné vymezit konkrétní termíny plánovaných kontrol (…). Tento závěr již Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém nedávném rozsudku ze dne 13. 9. 2024, č. j. 7 As 99/2024–71 („I/20 Losiná – obchvat“). V tomto rozsudku rovněž Nejvyšší správní soud potvrdil, že ze zákona nevyplývá ani požadavek na stanovení kontrol na zcela pravidelné cykly, bližší termíny provádění kontrol tak budou dány až v návaznosti na realizaci stavby. Zdůraznil však, že správní orgány jsou vždy povinny zdůvodnit, proč přistoupily k danému stanovení způsobu kontrol.“ 59. Z uvedeného je zřejmé, že pátý senát Nejvyššího správního soudu by si ideálně představoval, aby vymezení způsobu kontrol bylo přesnější, co se týče vymezení časového a věcného určení předpokládaných kontrol, ve srovnání se zněním zřejmě univerzálně používaným orgány ochrany přírody. Nicméně pátý senát konstatoval, že je nutno takové znění vymezení způsobu kontrol vykládat v kontextu všech ostatních stanovených podmínek rozhodnutí o výjimce. Pátý senát uvedl, že „je proto žádoucí, aby byl v aplikační praxi způsob kontrol blíže specifikován, tj. navázán věcně a časově na podmínky povolené výjimky tak, aby mohl být výkon kontrol cílený a efektivní. Avšak i při obecnějším vymezení způsobu kontrol lze tomuto požadavku dostát a zákonem vyžadovaný „způsob kontrol“ vyložit tak, aby nebyl pouhou formální součástí rozhodnutí bez skutečného vlivu na ochranu přírody a krajiny. V této věci je tedy třeba vymezení způsobu kontrol číst ve spojitosti s dalšími podmínkami – ostatně sama shora citovaná podmínka 6. ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí je takto koncipována a vychází z toho, že jde o „kontrolu plnění podmínek povolené výjimky…“. Pokud je ve správním rozhodnutí vymezeno, že orgán ochrany přírody bude provádět „kontrolu plnění podmínek povolené výjimky“, je potřeba toto stanovení způsobu kontrol chápat tak, že časové a věcné vymezení kontrol je obsaženo již v ostatních podmínkách správního rozhodnutí.“ 60. Krajský soud zhodnotil, že se žalovaný postaral o to, aby orgán ochrany přírody byl povinen provádět kontroly plnění podmínek rozhodnutí o výjimce, a to minimálně v kontrolní dny stavby, a dále kdykoliv po dobu platnosti výjimky si může orgán ochrany přírody vyžádat součinnost držitele výjimky k provedení kontroly ad hoc. To přesně odpovídá tomu, aby orgán ochrany přírody mohl reagovat na konkrétně stanovené podmínky rozhodnutí o výjimce a provádět kontroly dle potřeby a postupu stavebních prací. Konkrétně v nyní projednávané věci to znamená, že pokud musí před zahájením přípravy území osoba provádějící ekodozor provést kontrolu staveniště z hlediska výskytu ZCHD a je povinna zajistit příp. záchranný transfer, tak bude orgán ochrany přírody před zahájením přípravy území provádět kontrolu, zda byla tato podmínka splněna. Obdobně to platí i pro povinnost žadatele realizovat přípravu staveniště, odstraňování křovin, dřevin a skrývky zemin od začátku září do konce března; tomu odpovídá povinnost orgánu ochrany přírody kontrolovat, zda je tato povinnost v tomto časovém období dodržena, resp. jestli nebyla porušena tím, že práce byly provedeny v jiném časovém období. Po právní moci napadeného rozhodnutí byl žadatel povinen zahájit realizaci kompenzačních opatření pro modráska bahenního a modráska očkovaného podle zpracovaného projektu. Plnění této povinnosti žadatelem je orgán ochrany přírody oprávněn kontrolovat již nyní. V případě podmínek, které neobsahují časové určení realizace opatření (např. prověřování stavu kompenzačních opatření), je pak namístě, aby orgán ochrany přírody podle svých odborných znalostí kontrolu jejich plnění provedl ve vhodném období.

61. Krajský soud tedy zhodnotil, že způsob kontrol v podmínce č. 13 by nebyl sám o sobě dostatečně precizován, pokud by nebyl vztažen ke konkrétně uloženým ostatním podmínkám rozhodnutí o výjimce, které musí žadatel – držitel výjimky (OZNŘ) – zajistit mj. i skrze ekodozor. Proto je možné dovodit věcné zaměření kontrol (příprava staveniště ve vhodném období, kontrola staveniště před zahájením přípravy území z hlediska výskytu ZCHD, realizace kompenzačních opatření atd.), neboť na splnění právě těchto opatření musí být kontroly zaměřeny. Časově pak vymezení kontrol může vyplývat přímo z formulace určitého opatření, příp. je nezbytné kontroly v souladu s odbornými znalostmi orgánu ochrany přírody provést v období, kdy je realizace daného opatření pro ZCHD klíčová.

62. Krajský soud tak uzavírá, že stanovení způsobu kontrol plnění podmínek rozhodnutí o výjimce tak, jak je formulováno v podmínce č. 13 a ve spojení s ostatními podmínkami prvostupňového rozhodnutí, obstojí.

63. Žalobce se dále konkrétně pozastavoval nad tím, že v podmínce č. 13 jsou kontroly zúženy pouze na „místo stavby“; přitom klíčová kompenzační opatření nemají být realizována v místě stavby. Jestliže podmínka č. 7 stanoví povinnost žadatele realizovat kompenzační opatření a před zahájením stavby prověřit jejich stav a dále průběžně dohlížet na funkčnost těchto opatření (skrze ekodozor), pak tomu odpovídá kontrolní oprávnění a současně i kontrolní povinnost orgánu ochrany přírody. Toto jsou opatření přímo související se stavbou a ač nebudou z povahy věci realizována přímo v místě stavby, ve vymezeném koridoru liniové stavby či na staveništi, budou realizována v blízkém okolí stavby, v tzv. zájmovém území stavby. To se podává z dokumentu „Kompenzační opatření pro EVD – ZCHD modrásků lokalita Srubec v rámci akce Přeložka silnice II/157 obchvat Srubce“ z 30. 4. 2024, zpracovaného Ing. P., Ph.D. (dále jen „Návrh kompenzačních opatření z dubna 2024“). Na str. 10 se uvádí, že pro kompenzační opatření byla zvolena metoda plošné kompenzace v doletové vzdálenosti 500 m v rozsahu od stávajících výskytů (stávající výskyty jsou zakresleny na obr. č. 4). Rozsah šetření k výskytu vhodných stanovišť a živných rostlin je zakreslen na obr. č. 3, z něhož vyplývá, že se šetření zaměřovalo na lokalitu kopírující koridor stavby. Podmínka č. 1 v prvostupňovém rozhodnutí formuluje platnost podmínky „od nabytí právní moci rozhodnutí do konečného ukončení všech prací souvisejících se stavbou a platí pro možnost chytat, rušit, zraňovat nebo usmrcovat v nezbytné míře a při nemožnosti jiného řešení, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla, škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje a dopravovat jedince dotčených výše jmenovaných druhů v souvislosti s úpravou pozemků a stavbou samotnou v rámci zájmového území staveb Přeložka II/157 – obchvat Srubce.“ 64. Slovní spojení „v místě stavby“ v podmínce č. 13 nemůže být vykládáno tak, že by orgánu ochrany přírody mělo znemožnit kontrolu plnění kompenzačních opatření. Kontrolní oprávnění a současně povinnost se váže k předmětu rozhodnutí o výjimce a k celému zájmovému území staveb souvisejících se stavbou obchvatu Srubce. Zájmové území bezpochyby zahrnuje i pozemky označené jako místa realizace kompenzačních opatření pro modrásky.

65. Žalobce tvrdí, že kdyby mu nebyla upřena možnost vyjádřit se ke způsobu stanovení kontrol, tak by požadoval, aby byl o prováděných kontrolách informován, aby mohl kontrolovat provádění kontrol a stav biotopů. Předně krajský soud opakuje, že nedošlo k zásahu do práv žalobce tím, že byl stanoven způsob kontrol až v druhostupňovém rozhodnutí. Krajský soud je toho názoru, že žalobci ničeho nebrání se obrátit na orgán ochrany přírody se svým požadavkem na participaci při provádění kontrol, přičemž bude na správním orgánu, resp. na dohodě obou stran, zda budou v této věci spolupracovat. Žalobci také nic nebrání v možnostech opatřit si v budoucnu plán kontrolních dnů stavby a věnovat se prověřování aktivity orgánu ochrany přírody při provádění kontrolní činnosti. Dále lze od orgánu ochrany přírody získávat informace postupem podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. V.C Námitka absence hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK 66. Podle § 67 odst. 1 ZOPK platí, že ten, kdo v rámci výstavby nebo jiného užívání krajiny zamýšlí uskutečnit závažné zásahy, které by se mohly dotknout zájmů chráněných podle částí druhé, třetí a páté tohoto zákona, je povinen předem zajistit na svůj náklad provedení hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na tyto chráněné zájmy. V případě pochybností o závažnosti zásahu a jeho rozsahu z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem může ten, kdo jej zamýšlí uskutečnit, požádat o stanovisko příslušný orgán ochrany přírody. Orgán ochrany přírody vydá odůvodněné stanovisko k závažnosti zásahu a rozsahu dotčených zájmů chráněných tímto zákonem do 30 dnů ode dne doručení žádosti. Součástí hodnocení podle věty první je návrh opatření k vyloučení nebo alespoň zmírnění negativního vlivu na obecně nebo zvláště chráněné části přírody, nebo návrh náhradních opatření. Náležitosti hodnocení stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.

67. Žalobce po celou dobu správního řízení navrhoval, aby bylo pořízeno hodnocení vlivu podle shora citovaného ustanovení. Správní orgány na jeho návrhy nereflektovaly, a proto žalobce nyní namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, tj. nezjištění stávajících biotopů ZCHD a s tím související možnost zjištění dalších ZCHD, pro něž by bylo nutné žádat o udělení další výjimky.

68. Z výkladu citovaného ustanovení ZOPK plyne, že je žadatel (resp. investor) povinen předem zajistit provedení hodnocení vlivu, pokud v rámci výstavby zamýšlí uskutečnit závažné zásahy, které by se mohly dotknout zájmů chráněných v tomto případě v části páté ZOPK, a to konkrétně zájmů na ochraně ZCHD živočichů. Závažný zásah tedy musí souviset s dotčením zájmu na ochraně ZCHD živočichů.

69. Podle § 50 odst. 1 ZOPK platí, že zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří jsou chráněni i uhynulí, stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

70. Podle § 50 odst. 2 ZOPK platí, že je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

71. Z výše citovaných ustanovení ZOPK vyplývá obecný zákaz škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů. Může–li být toto škodlivé zasahování vůbec připuštěno, pak může být učiněno pouze s povolením orgánu ochrany přírody.

72. Převedeno na nyní projednávanou věc tak, jak je vymezena předmětem správního řízení, lze konstatovat následující: Žadatel (OZNŘ) by byl povinen předem zajistit provedení hodnocení vlivu, pokud by v rámci výstavby obchvatu Srubce bylo zamýšleno provést závažné zásahy do existujících biotopů ZCHD dotčených živočichů, o výjimce z jejichž ochrany se rozhodovalo (především do biotopů modráska bahenního a modráska očkovaného, k jejichž ochraně se vztahují veškeré žalobní body žalobce).

73. Pojem závažný zásah je neurčitým právním pojmem, jemuž musí dát správní orgán patřičný obsah. Takový obsah krajský soud ve správních rozhodnutích nalezl.

74. Z obou správních rozhodnutí se podává odůvodnění toho, proč správní orgány nepovažovaly zásah do existujících biotopů modrásků za závažný. Orgán ochrany přírody uvedl na str. 14 a násl. prvostupňového rozhodnutí, že obecně lze konstatovat, že záměr z hlediska vlivů na biotopy ZCHD živočichů nemá výrazný negativní vliv. Relativně největší negativní vliv bude mít stavba na oba druhy modrásků, a to přesto, že k přímé fyzické likvidaci dojde jen u stanoviště, na kterém byl druh naposledy zaznamenán v roce 2015. Orgán ochrany přírody se odkázal na str. 16 i na závazné stanovisko EIA, z nějž plyne, že vlivy na jednotlivé složky životního prostředí byly na základě oznámení a zpracované dokumentace vyhodnoceny jako nevýznamné, popř. málo významné. Na str. 17 prvostupňového rozhodnutí se uvádí, že negativní vliv na ZCHD je obecně malý, výraznější negativní vliv nastane u biotopu modrásků. Jedna lokalita, i když pravděpodobně už jen historická, bude přímo zasažena výstavbou. Druhý biotop se nachází na okraji stavby, nebude přímo fyzicky zasažen; může být ovlivněn změnou vodního režimu, ale nemusí.

75. Orgán ochrany přírody se v prvostupňovém rozhodnutí na str. 8 a 9 vypořádal i s námitkou žalobce ohledně nezbytnosti zpracování posouzení vlivu podle § 67 ZOPK. Krajský soud uznává, že tam uvedené argumenty nejsou zcela směrodatné, neboť nejde o rozbor právní úpravy § 67 ZOPK, ale spíše o argumenty podpůrné (oddálení realizace stavby, existence již dvou předchozích výjimek z ochrany dle § 56 ZOPK apod.). Žalovaný na str. 14 napadeného rozhodnutí konstatoval, že hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK nepovažuje za nezbytný podklad řízení, neboť řešené území je silně urbanizované a není prostorem, v němž by bylo důvodné předpokládat významné změny ohledně zájmů chráněných ZOPK. Žalovaný též uvedl, že ve vztahu k předmětu řízení, tj. vymezenému výčtu ZCHD, není hodnocení vlivu třeba. Žalovaný se opakovaně ztotožnil se závěry orgánu ochrany přírody a dále s odborným stanoviskem AOPK ze dne 23. 1. 2024 (dále jen „stanovisko AOPK“), přičemž na str. 12 a 13 napadeného rozhodnutí zdůraznil, že likvidace populací modrásků již prakticky nastala, a to masivní výstavbou rodinných domů; stavba obchvatu bude jen jedním z dalších negativních dílčích zásahů. Žalovaný shrnul, že zásah do populací modrásků nemůže být nijak intenzivní, když místní populace jsou již zdevastované (dle stanoviska AOPK). Dle žalovaného autor Návrhu kompenzačních opatření z dubna 2024 Ing. P., Ph.D. popisuje výskyt modrásků jako dlouhodobý, ale v klesajícím trendu, stav nezbytných živných rostlin jako velice zranitelný a konstatuje dlouhodobě významnou ztrátu biotopů.

76. Krajský soud má za to, že v kontextu obou správních rozhodnutí lze nalézt vysvětlení toho, proč není zamýšlený zásah považován za závažný ve vztahu k vymezeným ZCHD, a to v rozsahu, který krajskému soudu dostačuje. Správní orgány dostatečně popsaly výskyt modrásků v lokalitě a popsaly obě dvě stanoviště i dopady, které lze na oba biotopy očekávat (jeden zanikne, druhý nebude dotčen stavbou, ale může být ovlivněn změnou vodního režimu). Přihlížely též k tomu, v jakém stavu se populace modrásků v lokalitě vyskytují a jaký vliv na stav jejich biotopů má samotné prostředí a činnost člověka v okolí. Z toho dovodily a odůvodnily, že vliv záměru bude obecně malý, z toho pro modrásky bude významnější než pro ostatní ZCHD vymezené v rozhodnutí o výjimce. Samotné negativní vlivy realizace záměru mají být minimalizovány dodržováním stanovených podmínek. Správní orgány též vyzdvihují, že právě pro modrásky jsou navržena kompenzační opatření pro obnovu a zachování biotopů.

77. Krajský soud je ve shodě se správními orgány v tom, že v rámci výstavby zamýšlený zásah do biotopů modrásků nedosahuje takové intenzity, aby bylo lze jej zhodnotit jako zásah závažný. Krajský soud tak zhodnotil, že nedošlo k porušení § 67 ZOPK, když nebylo jako podklad řízení vyžadováno hodnocení vlivu. Zamýšlená stavba prošla procesem EIA. Jedná se o území, v němž probíhá nevratná likvidace biotopů modrásků již dlouhodobě, a to z důvodu masivního rozvoje obce a z důvodu nevhodného způsobu sečí luk a zahrad (viz stanovisko AOPK ze dne 23. 1. 2024). Jak konstatovala AOPK, „místní populace těchto druhů je už z většiny zdevastovaná masivní výstavbou obce Srubec, silnice je jen jeden z dalších a posledních negativních dílčích zásahů.“ Krajský soud vychází z toho, že jestliže jsou dosavadní stanoviště modrásků na dlouhodobém ústupu a AOPK označuje místní populaci za zdevastovanou, tak se nemůže jednat o závažný zásah do jejich biotopů a stanovišť. Krajský soud si je vědom toho, že v dokumentu do správního řízení předloženého žalobcem zvaném „Posouzení existence nálezů a lokalit navazujících na přeložku silnice II/156 a II/157 6. etapa“ a „Přeložka silnice II/157, část obchvat Srubce se zaměřením na EVD a ZCHD (zejména modrásky)“, zpracovaném dne 8. 2. 2024 Ing. Pavlíčkem, Ph.D. (dále jen „Posouzení z února 2024“), se uvádí, že populace modrásků je v lokalitě dlouhodobě stabilní (životaschopná), ale s klesajícím trendem. Za účelem udržení populací modrásků v lokalitě ten stejný autor zpracoval pro žadatele (OZNŘ) Návrh kompenzačních opatření z dubna 2024. Z tohoto Návrhu kompenzačních opatření vyplývá, že k udržení stavů modrásků (po ztrátě biotopu a jeho destrukci v souvislosti s realizací stavby) je zásadní navýšení živné plochy a posílení populace. Právě za tímto účelem jsou navrženy kompenzační opatření, jejichž provedením bude podpořena životaschopnost modrásků. To, že je aktuální populace modrásků stále životaschopná neznamená, že není současně již nyní značně zdecimovaná rozsáhlou výstavbou obce a nevhodným managementem sečení luk. Především je nutno veškeré poklady a informace o výskytu modrásků hodnotit ve svém celku, a nikoliv selektivně vybírat argumenty, které svědčí o stabilizované a životaschopné populaci modrásků, jak činí žalobce. Krajský soud zhodnotil z doložených podkladů, že populace modrásků je v dané lokalitě již značně oslabená, byť životaschopná, proto má smysl usilovat o jejich udržení v lokalitě realizací kompenzačních opatření. Z toho důvodu také bylo žadateli uloženo zpracování odborného návrhu kompenzačních opatření a v podmínce č. 7 prvostupňového rozhodnutí mu bylo uloženo je provést. Spolu s dodržením i ostatních podmínek povolené výjimky by měly být zásahy do biotopů minimalizovány.

78. Žalobce v této souvislosti brojí proti dokumentu zvanému „Přírodovědný průzkum území přeložky silnice II/156 a II/157 a přeložka silnice II/157 – obchvat Srubce“, zpracovanému doc. F. v říjnu 2017 (dále jen „přírodovědný průzkum“). Považuje jej za neúplný, zastaralý a vadný. Závažnost zásahu je v něm dle žalobce bagatelizována a výskyt modrásků v dané lokalitě v něm vůbec nebyl zjištěn. Podle žalobce tento přírodovědný průzkum nemohl suplovat absentující hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK.

79. Krajský soud zhodnotil, že přírodovědný průzkum byl zpracován v rámci procesu EIA a byl orgánem ochrany přírody použit jako podklad rozhodnutí. Na str. 11 prvostupňového rozhodnutí se uvádí, že jako podklady pro vydání rozhodnutí byla použita mj. dokumentace dle přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“). Nicméně z obsahu prvostupňového rozhodnutí se nepodává, že by orgán ochrany přírody své závěry opíral přímo o přírodovědný průzkum. Spíše se vypořádával s námitkami, které proti němu vznášel žalobce.

80. To, že orgán ochrany přírody označil tento přírodovědný průzkum a především závazné stanovisko EIA jako podklad pro vydání rozhodnutí, neznamená, že z přírodovědného průzkumu činil náhražku za absentující hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK. Jak již bylo uvedeno, hodnocení vlivu nebylo nezbytné pořizovat, neboť zamýšlený zásah nebyl vyhodnocen jako závažný ve vztahu k vymezeným ZCHD živočichů, kteří byli předmětem řízení o udělení výjimky. Pokud jde o namítanou zastaralost tohoto podkladu, tak nelze než konstatovat, že to byl podklad pro závazné stanovisko EIA ze dne 12. 3. 2018, které má platnost sedm let, tj. tyto podklady byly z hlediska časové platnosti stále relevantní. Žalobce namítal též neúplnost a vadnost přírodovědného průzkumu, neboť neobsahoval nález modrásků v dané lokalitě. Z obsahu správních rozhodnutí je zřejmé, že si správní orgány byly vědomy toho, že v přírodovědném průzkumu z roku 2017 nebyl výskyt modrásků zjištěn, a orgán ochrany přírody se dokonce k této skutečnosti vyjadřuje na str. 9 prvostupňového rozhodnutí. Krajský soud tuto skutečnost označuje za mezi stranami nespornou, neboť obě procesní strany se shodují na tom, že v přírodovědném průzkumu nebyl v roce 2017 výskyt modráska zjištěn a uveden. Už jen z toho je samo o sobě nanejvýš patrné, že tento přírodovědný průzkum nebyl žádným nosným podkladem přezkoumávaného řízení. Právě naopak bylo vycházeno ze stanoviska AOPK, které bylo vydáno k žádosti žadatele (OZNŘ), která se původně týkala pouze modráska bahenního. Stanovisko AOPK zmiňuje vedle modráska bahenního též modráska očkovaného. Orgán ochrany přírody vyšel i ze žalobcem předložené rešerše dotčených druhů z nálezové databáze AOPK (součást Posouzení z února 2024), na jehož základě doporučil žadateli rozšíření předmětu žádosti o další ZCHD, což žadatel učinil.

81. Žalobcova argumentace o tom, že hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK nebylo evidentně žadateli uloženo ani v územním řízení, které je aktuálně ve fázi před vydáním rozhodnutí, se míjí s předmětem tohoto řízení. Krajský soud nemůže posuzovat, na základě jakých podkladů probíhá územní řízení o umístění stavby přeložky II/157 – obchvat Srubce. K tomu se doplňuje, že hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK je podkladem, pokud nezbytnost jeho zpracování odpovídá požadavkům § 67 odst. 1 ZOPK, pro řízení vedená podle ZOPK, a nikoliv pro řízení vedená podle stavebního či jiného zákona. Jedině § 67 odst. 2 ZOPK umožňuje užití posouzení vlivu podle § 67 ZOPK v rámci řízení o posuzování vlivů na životní prostředí, pokud ovšem zároveň splňuje požadavky zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

82. Žalobce též brojil proti podmínce č. 11 prvostupňového rozhodnutí dle níž, v případě, že bude zjištěn v průběhu stavby nebo při kontrolním biologickém průzkumu před zahájením stavby výskyt dalších ZCHD, bude potřeba požádat o udělení další výjimky z ochrany, příp. realizovat kompenzační opatření. K tomu se uvádí, že z ničeho neplyne, že by tato podmínka měla nahrazovat absentující posouzení vlivu podle § 67 ZOPK. Ve vztahu ke všem ZCHD, ke kterým nebyla vydána výjimka z ochrany, platí nejpřísnější režim ochrany tak, jak vyplývá ze ZOPK. Orgán ochrany přírody vyšel z žalobcem předložené rešerše z nálezové databáze AOPK a vytipoval další ZCHD, které byly zahrnuty do řízení o této výjimce. K dalším vymezeným ZCHD živočichů byly již dříve vydány dvě rozhodnutí o povolení výjimky podle § 56 ZOPK. Ostatně žalobce, který se neustále dovolává nutnosti obstarání hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK a zjišťování dalších ZCHD v dotčené lokalitě, sám neuvedl jediný konkrétní příklad ZCHD, který v místě nebyl zjištěn a vyskytuje se tam a bude stavbou nějak dotčen či který nebyl zahrnut do řízení o výjimce, ač tomu tak mělo být. Krajský soud má za to, že z nálezové databáze AOPK, jejíž rešerši provedl Ing. P., Ph.D. v Posouzení z února 2024, vyplynuly naprosto konkrétní zjištění a orgán ochrany přírody na ně reagoval tím, že vyzval žadatele (OZNŘ), aby okruh ZCHD, pro něž žádá o výjimku, rozšířil, k čemuž také došlo.

83. Pokud žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho odvolací námitkou o tom, že vliv záměru na ZCHD je velmi významný, neboť hrozí likvidace celých populací modrásků, tak krajský soud má za to, že žalovaný reagoval podrobně a vysvětlil, proč má naopak za to, že vliv záměru na ZCHD je obecně malý. Závěr o tom, že likvidace modrásků v lokalitě již začala a že to souvisí s masivní výstavbou obce a s nevhodným managmentem sečí, není nepodložený, nýbrž vychází ze stanoviska AOPK. Je skutečností, že tvrzení žalovaného o tom, že stavy populací dotčených druhů jsou v rámci Jihočeského kraje i celorepublikově poměrně dobré, je nekonkrétní. Jedná se však pouze o podpůrný argument, který ač mohl být přesnější, nezpůsobuje takovou vadu odůvodnění rozhodnutí, která by způsobovala nezákonnost či nepřezkoumatelnost. V.D Námitka nedostatečného označení druhů a množství ZCHD v rozhodnutí o výjimce 84. Rozhodnutí o výjimce podle § 56 ZOPK bylo vydáno ve vztahu ke čtyřem zvláště chráněným druhům motýlů a ve vztahu ke dvěma zvláště chráněným druhům ptáků. Ve výrokové části je uvedeno, že předpokládané počty dotčených jedinců jsou následující: „motýli – jednotlivci až nižší desítky, ptáci – jednotlivci.“ Žalobci toto vymezení připadá velmi obecné.

85. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 9. 2024, čj. 7 As 99/2024–71, konstatoval, že „je toho názoru, že obstojí i ne zcela určité vymezení „množství“ živočichů, je–li z uvedeného určení představitelné, jak velká populace daného živočicha se v dané lokalitě nachází. Smyslem § 5b odst. 3 písm. a) ZOPK jistě není striktně vykládat „množství“ jako konkrétní počet dotčených druhů živočichů. Vždy je nutné zohlednit konkrétní okolnosti případu. Z rozhodnutí o povolení výjimky musí být dostatečně zřetelná rozšířenost jednotlivých dotčených ZCHDŽ na území dotčeném posuzovaným zásahem, četnost jejich výskytu v okolní krajině a stupeň jejich ohrožení, aby bylo možné vyhodnotit splnění podmínek pro povolení výjimky dle § 56 ZOPK, resp. účinnost navrhovaných kompenzačních opatření.“ 86. Krajský soud zhodnotil, že způsob vymezení počtu dotčených jedinců řádově od jednotlivců po nižší desítky z hlediska konkrétnosti zcela obstojí. Orgán ochrany přírody v prvostupňovém rozhodnutí popsal vlivy na dotčené ZCHD, přičemž vycházel z jejich biologie, popsal četnost jejich výskytu na řešeném místě a popsal i stupeň jejich ohrožení.

87. Dudek chocholatý (silně ohrožený, chráněný legislativou EU) je tažný pták. V místě stavby byl zaznamenán v remízcích nad zalesněným údolím Dobrovodského potoka na konci ulice K Hájovně, a to jednorázově v roce 2019. Jde o místo přímo dotčené stavbou. V ornitologické databázi AVIF je uveden výskyt jednoho jedince. Hnízdění z okolí není známo. Příprava staveniště (kácení, skrývka zemin) proběhne mimo hnízdní období, proto se nepředpokládá významný negativní vliv. Krajský soud hodnotí, že tomuto výskytu dudka chocholatého v lokalitě odpovídá to, že druh může být dotčen v řádu množství: jednotlivci.

88. Tažný pták kvakoš noční (silně ohrožený druh, chráněný legislativou EU) je vázán na vodní prostředí, loví ryby, žáby a hmyz. V rámci lokality stavby byl zastižen jednou v roce 2018 na rybníce U Naděje na Hodějovickém potoce; byli zastiženi dva jednotlivci. Druh zde nehnízdí, občasný přílet za účelem sběru potravy nelze vyloučit. V okolí rybníka bude realizována přeložka vodovodu. V případě záletu by mohl být druh maximálně dočasně rušen. Krajský soud hodnotí, že tomuto výskytu kvakoše nočního v lokalitě odpovídá to, že druh může být dotčen v řádu množství: jednotlivci.

89. Motýl ohniváček černočárný (silně ohrožený druh, chráněný legislativou EU) byl v lokalitě stavby zaznamenán na dvou místech v nivě Hodějovického potoka v km stavby 0,3 až 0,5. Biotop druhu nebude stavbou přímo dotčen a nepředpokládá se významný negativní vliv. Zařízení staveniště je umístěné na opačné straně stavby a pojezdy v nivě se nepředpokládají. Krajský soud hodnotí, že tomuto výskytu ohniváčka černočárného v lokalitě (na dvou místech) odpovídá to, že druh může být dotčen v řádu množství: jednotlivci až nižší desítky.

90. Motýl bělopásek tavolníkový (ohrožený druh) byl v lokalitě stavby nalezen na třech místech (v nálezové databázi AOPK). Z toho dva nálezy jsou solitérní pravděpodobně na tavolnících (živná rostlina) v zahradách. Třetí nález je plošný a je uváděn z louky na pozemku parc. č. 880 v k. ú. Srubec, která neleží v trase silnice, nicméně bude dotčena stavbou odpad z DUN a RN střed; výkop pro uložení odpadního potrubí bude veden po okraji lokality. Krajský soud hodnotí, že tomuto výskytu bělopáska tavolníkového v lokalitě (na třech místech) odpovídá to, že druh může být dotčen v řádu množství: jednotlivci až nižší desítky.

91. Motýl modrásek bahenní (silně ohrožený, druh chráněný legislativou EU), jehož živnou rostlinou je krvavec toten, má jen jednu generaci za rok a složitý životní cyklus (housenky přezimují v mraveništích u hostitelského mravence žahavého nebo drsného). Dospělci jsou schopni doletět delší vzdálenost a jednotlivé populace tak bývají spojené do jedné větší metapopulace s možnou výměnou genetického materiálu. Prosperující populace vyžaduje zachovalý biotop střídavě vlhkých luk udržovaný tak, aby živná rostlina v létě kvetla a zároveň se zde vyskytovala dostatečná hustota mravenišť hostitelského druhu mravence. Tento druh není v ČR považován za významně ohrožený, některé z jeho populací jsou považovány za nejsilnější v Evropě.

92. Motýl modrásek očkovaný (silně ohrožený, druh chráněný legislativou EU) má podobné nároky a životní cyklus jako modrásek bahenní. Dospělci jsou méně pohybliví než u modráska bahenního. Housenky parazitují v mraveništích druhu mravenec drsný nebo rezavý. Je vzácnější než modrásek bahenní. Obvykle se na vhodných lokalitách vyskytují společně.

93. Oba druhy modráska byly nalezeny v trase stavby na vlhkých loukách navazujících na polní cestu ve střední části trasy. Louky se svažují směrem k Dobrovodskému potoku. Tyto louky nebudou stavbou přímo dotčeny. Navazující polní cesta bude též bez úpravy. Návrh kompenzačních opatření z dubna 2024 konstatuje, že v lokalitě neprobíhá vhodný management a bez dalšího zásahu by biotop postupně zanikl. Další lokalitou, kde byl druh modrásek očkovaný naposledy v roce 2015 zastižen, je lokalita poblíž křižovatky ulice Dobrovodská a K Pomníku. Tato lokalita bude stavbou přímo dotčena; v místě se nachází tunel SO 600, který bude hloubený. Orgán ochrany přírody zhodnotil, že k přímé fyzické likvidaci dojde jen u stanoviště, na kterém byl druh naposledy zaznamenán v roce 2015. Další biotopy nebudou dotčeny přímo fyzicky prováděním prací (u lokality pod elektrickým vedením bude probíhat pohyb stavební techniky, ale jen po úroveň stávající polní cesty, nad kterou se již modrásci podle nálezové databáze AOPK nevyskytují). Orgán ochrany přírody připouští, že biotopy modrásků mohou být ovlivněny změnou vodního režimu, ke kterému může dojít v souvislosti s realizací stavby (viz níže). Pro oba druhy modrásků byl vypracován návrh kompenzačních opatření, jehož cílem je zastavit degradaci stanovišť a nastavit vhodný dlouhodobý management tak, aby populace druhu mohly opět začít prosperovat. V podmínce č. 4 je stanoveno, aby příprava staveniště, odstraňování křovin, dřevin a skrývky zeminy byly realizovány od září do konce března, aby nedocházelo k poškozování biotopů ZCHD, nebo k usmrcování jednotlivců. Pro nové výsadby mají být užity autochtonní druhy dřevin a křovin a přednostně živné rostliny dotčených druhů motýlů (podmínka č. 6). V podmínce č. 8 je uloženo maximální omezení pojezdů techniky v biotopech dotčených druhů motýlů. Po právní moci rozhodnutí o výjimce je nutné započít neprodleně realizaci kompenzačních opatření pro druhy modráska bahenního a očkovaného.

94. Krajský soud hodnotí, že tomuto popsanému výskytu obou druhů modrásků v lokalitě a stanovení podmínek udělené výjimky odpovídá to, že druh může být dotčen v řádu množství: jednotlivci až nižší desítky. V.E Námitka nesplnění zákonných podmínek pro udělení výjimky podle § 56 ZOPK 95. Podle § 56 odst. 1 ZOPK platí, že výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany.

96. Podle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK platí, že výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů lze povolit v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí.

97. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 7 As 292/2018–95, kasační soud „rozhodnutí o udělení či neudělení výjimky charakterizoval jako samostatné správní rozhodnutí o žádosti adresáta, které má samostatný předmět řízení. Tímto rozhodnutím se závazně určuje, zda konkrétní záměr, který hodlá žadatel učinit, je nebo není možno z hlediska zvýšené ochrany přírody na daném území připustit. Ve stavu k tomuto předmětu řízení jde o rozhodnutí konečné, avšak k vlastní realizaci záměru je třeba dalších rozhodnutí. Jde o příklad typického řetězení jinak samostatných správních rozhodnutí, kdy zamyšlený zásah lze realizovat výlučně v případě pozitivní podoby všech. Toto rozhodnutí (v kladném případě), samostatně stanoví podmínky, které je povinen žadatel respektovat, a to nezávisle na podmínkách vymezených v dalších souběžně vydaných či navazujících rozhodnutích.“ 98. „V řízeních o žádosti o výjimku dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na určitých skutkových okolnostech“ (viz rozsudek Nejvyššího správného soudu ze dne 6. 2. 2015, čj. 8 As 91/2014–37). V.E.1 Námitka neprokázání veřejného zájmu na provedení záměru stavby a námitka nedostatečného poměřování veřejných zájmů 99. Žalobce v této žalobní námitce zejména tvrdí, že o veřejném zájmu na provedení záměru nemůže svědčit územní plán obce, zásady územního rozvoje ani kladné stanovisko EIA.

100. Krajský soud předesílá, že žalobcovo neustálé zpochybňování závazného stanoviska EIA a jeho podkladů, nemůže být v tomto žalobním řízení reflektováno. V řízení týkajícím se povolení výjimky podle § 56 ZOPK se nelze vracet k procesu EIA a přezkoumávat jej, a to ani v řízení správním, natož pak v soudním řízení správním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, čj. 6 As 8/2010–323).

101. V obecné rovině se konstatuje, že lze prvostupňové i napadené rozhodnutí považovat za dostatečné a argumentačně přesvědčivé. Obě správní rozhodnutí se zabývají všemi podmínkami plynoucími z § 56 ZOPK a řádně je podle názoru zdejšího soudu odůvodňují. Krajský soud souhlasí se žalobcem potud, že žádný z těchto shora vyjmenovaných dokumentů sám o sobě nedokládá veřejný zájem na stavbě a jeho výraznou převahu nad zájmem ochrany přírody. O intenzitě veřejného zájmu však vypovídá právě souhrn těchto dokumentů, a krajský soud neshledává v hodnocení správních orgánů žádné pochybení. Podle názoru krajského soudu nelze z úvah o veřejném zájmu vyloučit politickou vůli. Zásady územního rozvoje jsou dokumentem politickým (na nižší regionální úrovni); politická je ve své podstatě celá hierarchie nástrojů územního plánování od politiky územního rozvoje přes zásady územního rozvoje k územním plánům. Vedle zásad územního rozvoje a územního plánu obce Srubec i města České Budějovice, na které lze nahlížet i jako na odborné podklady, i jako na politickou vůli určité územní samosprávné korporace, poukázaly správní orgány taktéž na souhlasné stanovisko EIA.

102. Předmětná stavba souvisí se stavbou dálnice D3 okolo Českých Budějovic, neboť zprovozněním dálnice se stávající silnice II/157 stane dálničním sjezdem a přivaděčem. Funkci dálničního přivaděče má plnit právě nově vybudovaná přeložka neboli obchvat Srubce; ten má sloužit ke zklidnění a bezpečnosti silniční dopravy v obci.

103. Správní orgány zhodnotily, že z těchto podkladů vyplývá, že záměr stavby je ve veřejném zájmu, že sleduje sociální a ekonomické důvody, že je v zájmu na ochranu veřejného zdraví a zajištění bezpečnosti silničního provozu v obci. Správní orgány zhodnotily veřejný zájem na stavbě za dostatečně prokázaný, s čímž se krajský soud ztotožňuje.

104. Krajský soud se domnívá, že užití dat o objemu dopravy v roce 2021 a budoucích predikcí není s ničím v rozporu. Žalobcovy domněnky o tom, zda obchvat Srubce skutečně přinese kýžené důsledky ve formě zklidnění dopravy ve středu obce a ve formě zvýšení bezpečnosti silničního provozu v obci, považuje krajský soud za spekulativní a nepřípadné. Z obsahu napadeného rozhodnutí na str. 8, 9 a 12 se lze dozvědět vše podstatné k této otázce a krajský soud neshledal důvod k jakékoliv polemice s obecně platnými závěry o tom, že převedení tranzitní dopravy na obchvat povede ke zklidnění dopravy v centru obce a tím i k vyšší bezpečnosti pro chodce, cyklisty; sníží se intenzita hluku, prašnosti a rizika střetu vozidel atd. Je sice skutečností, že obchvat není veden zcela mimo obec, povede intravilánem obce, avšak za užití tunelů a bezpečnostních prvků (protihluková opatření apod.) tak, aby externality dopravy byly minimalizovány. Tranzitní doprava bude dopravním značením směrována na obchvat. Dle podkladů k EIA má vybudování obchvatu snížit celkovou dopravní zátěž o cca 70 až 99 % osobních a nákladních aut a až o 100 % kamionů. To, že velká část obyvatel Srubce bude i nadále využívat stávající silnici, je logické, když ji budou užívat jako nejkratší cestu ke svým domovům.

105. Pokud jde o poměřování mezi veřejným zájmem na vybudování obchvatu a veřejným zájmem na ochraně ZCHD, lze opět odkázat na správní rozhodnutí, ve kterých je o dané otázce uváženo dostatečným způsobem. Orgán ochrany přírody nejprve vyhodnotil, že veřejný zájem na realizaci stavby má za prokázaný. Následně jej srovnával se zjištěným vlivem záměru na ZCHD, který zhodnotil jako obecně malý. Výslovně zmínil, že výraznější negativní vliv nastane u biotopů modrásků, přičemž jedno stanoviště (pravděpodobně již historické, poslední výskyt zaznamenán v roce 2015) bude zasaženo výstavbou (vyhlouben tunel; po dokončení stavby lze teoreticky uvažovat o obnově biotopu za vhodných podmínek). Druhý biotop se nachází na okraji stavby a nebude přímo zasažen, může však být ovlivněn změnou vodního režimu. Orgán ochrany přírody konstatoval, že pro modrásky byl stanoven návrh kompenzačních opatření, který představuje výraznou šanci pro zachování populace. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že v kolizi těchto dvou veřejných zájmů v nyní posuzovaném případě převažuje zájem na vybudování obchvatu, a to za předpokladu zajištění ochrany ZCHD. Žalovaný přihlédl ke stanovisku AOPK, z něhož plyne, že místní populace modrásků je již nyní zdevastovaná v důsledku rozvoje obce a nevhodného managementu sečení luk.

106. Je zřejmé, že i zdevastovaná populace modrásků zasluhuje zvláštní ochranu, nicméně při porovnání veřejného zájmu na vybudování obchvatu, se krajský soud zcela přiklání k závěru správních orgánů o tom, že v tomto případě převažuje veřejný zájem na vybudování stavby. Za účelem zajištění zachování populace modrásků byla přijata kompenzační opatření, která mají zajistit obnovu a zachování biotopů a jejich prosperitu v lokalitě. V.E.2 Námitka nesplnění podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení 107. Ve vztahu k nesplnění zákonných podmínek pro vydání rozhodnutí o povolení výjimky žalobce dále namítal, že nebyla posouzena možnost trasování obchvatu tzv. jižní variantou, či že nebyla posouzena varianta nulová. Jinými slovy řečeno, žalobce namítá, že existuje jiné uspokojivé řešení, které by nezasahovalo do biotopů modrásků, neboť tyto biotopy jsou hodny ochrany.

108. Orgán ochrany přírody konstatoval, že stávající trasa obchvatu byla vybrána v multikriteriálním hodnocení napřed z devíti variant. V procesu EIA byly řešeny tři podvarianty. Žalobcem navržená jižní varianta, nulová varianta či varianta raženého tunelu nebyla předmětem hodnocení v procesu EIA; z hlediska vlivu na biotopy ZCHD tedy není možné tuto variantu reálně vyhodnotit. Mezi stranami je přitom nesporné, že jižní varianta ani nulová varianta nebyly hodnoceny v rámci procesu EIA.

109. Ve vztahu k této námitce krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2022, čj. 6 As 17/2020–74, v němž se konstatuje následující: „Obecně platí, že po orgánu ochrany přírody rozhodujícím o výjimce podle § 56 ZOPK obecně nelze požadovat, aby fakticky zpracovával alternativní stanoviska k již existujícímu stanovisku EIA s cílem vyloučit existenci jiné vhodné varianty. Takový požadavek totiž neodpovídá povaze a smyslu řízení o výjimce.“ (srov. odst. 49 cit. rozsudku a dále tam odkazované rozsudky ze dne 19. 12. 2014, čj. 5 As 10/2013–38, a ze dne 16. 5. 2017, čj. 5 As 180/2015–51).

110. V rozsudku ze dne 20. 2. 2015, čj. 5 As 54/2013 – 78, Nejvyšší správní soud v této souvislosti shrnul, že „poté, co bylo příslušnými orgány rozhodnuto o výběru varianty dálnice D8, nelze po orgánu ochrany přírody v řízení podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny požadovat, aby se znovu vracel o krok zpět a vedle varianty trasy, s níž přichází žadatel o výjimku, zkoumal i to, jaký dopad na zvláště chráněné druhy by měly i varianty jiné, v předchozích procesech již ‚vyloučené‘. Tím by se popírala logická návaznost jednotlivých kroků a procesy SEA a EIA by ztrácely smysl, pokud by jejich výsledek neměl být závazný pro další postupy. Tyto úvahy by se též odehrávaly zcela mimo předmět příslušného správního řízení, který je vymezován žadatelem, odvíjí se od plánovaného umístění konkrétní stavby. V daném řízení chybí jakýkoli prostor pro zvažování jiných variant stavby (v daném případě jiné trasy dálnice). Na tom nic nemění ani podmínka uvedená v § 56 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny spočívající v neexistenci jiného uspokojivého řešení. Tím měl zákonodárce na mysli řešení (včetně konkrétních opatření k minimalizaci zásahů dotčení zvláště chráněných druhů), které je v době rozhodování správních orgánů skutečně reálné, nikoliv hypotetické, tedy takové, které již bylo v předcházejících zmiňovaných procesech jakožto možná alternativa posuzovaného záměru vyloučeno.“ 111. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 73/2015–40, ovšem takovou možnost, resp. povinnost správních orgánů v řízení o výjimce podle § 56 ZOPK připustil. V tehdy posuzované věci se však jednalo o výjimečné skutkové okolnosti (orgán ochrany přírody měl v řízení k dispozici několik odborných podkladů – dva znalecké posudky, odborné stanovisko AOPK; odborné stanovisko AOPK se zmiňovalo o dalších možných variantách, které byly před započetím procesu EIA zvažovány, poukazovalo na jejich přednosti z hlediska ochrany ZCHD a detailně vyvracelo výhrady, které proti těmto jiným variantám zaznívaly; rozhodnutí o udělení výjimky vyznívalo o to více nevěrohodně, že v minulosti nebyla výjimka opakovaně udělena a stalo se tak až po změně příslušnosti orgánu, který o ní měl rozhodovat). Nejvyšší správní soud v tomto citovaném rozsudku jasně vymezil, za jakých podmínek je nutno alternativní variantu v řízení o výjimce posoudit. Alternativní varianta musí být „reálná a uskutečnitelná“ a musí být „věrohodně doložen“ menší dopad této varianty na životní podmínky ZCHD. Tento rozsudek nelze interpretovat tak, že orgán ochrany přírody by měl v řízení o výjimce obstarávat odborná stanoviska k jiné variantě jen proto, že některý z účastníků není spokojen s variantou posouzenou v procesu EIA a dává přednost variantě jiné (srov. rozsudek ze dne 18. 10. 2019, č. j. 10 As 165/2018–93).

112. Je tudíž zřejmé, že správní orgány ani v tomto ohledu nepochybily, pokud se detailně nezabývaly jinými žalobcem označenými variantami. „Analýza (…) Posouzení severní a jižní varianty“ z července 2009, kterou žalobce předložil orgánu ochrany přírody, se týká srovnání stavebně–technických záležitostí a celkových nákladů těchto staveb. O ochraně ZCHD se v této analýze neuvádí ničeho. Žalobce ostatně ani nijak jinak nekonkretizoval své domněnky o tom, že by jižní varianta měla menší dopad na životní podmínky chráněných druhů v této trase se vyskytujících. Menší dopad jižní varianty na životní podmínky ZCHD tedy nebyl ze strany žalobce věrohodně doložen. Je zřejmé, že nulová varianta, tj. varianta neprovedení stavby, by měla nulové dopady na ZCHD v místě varianty severní, ovšem to neodpovídá tomu, že bylo orgány ochrany přírody zhodnoceno a krajským soudem shora potvrzeno, že v daném případě převyšuje veřejný zájem na realizaci záměru obchvatu Srubce nad veřejným zájmem na ochraně ZCHD. Za daných okolností krajský soud ve shodě se správními orgány posoudil, že neexistuje jiné uspokojivé řešení.

113. Realizace záměru v jiné trase navíc není v nyní projednávaném případě reálná ani uskutečnitelná. V předchozím procesu EIA byly posuzovány tři varianty, z nichž byla poté zvolena ta, jejíž realizace se nyní připravuje. Všechny tři varianty vedly s mírnými obměnami stále stejnou severní trasou. Jižní varianta nepřichází v podstatě od počátku v úvahu. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že správní orgány ani AOPK neměly pochybnost o tom, že trasování tzv. severní variantou je jediné možné, a to i s ohledem na zanesení této trasy v zásadách územního rozvoje i v územním plánů obcí a s ohledem na přípravu celého záměru a napojení na další klíčové dopravní stavby, které jsou již zrealizovány.

114. V nyní projednávaném případě neshledal krajský soud žádné výjimečné okolnosti, které by měly vést k posouzení jižní varianty a jejího vlivu na ZCHD vyskytujících se v její trase. Tato trasa, které se dovolává žalobce, nebyla nikdy předmětem posuzování správními orgány, a proto nemůže představovat seriózní variantu ke stávající trase obchvatu, která by měla být jako konkurenční varianta srovnávána z hlediska vlivů na ZCHD. V.E.3 Námitka nesplnění podmínky dosažení či udržení příznivého stavu druhů z hlediska ochrany: námitka neúčinnosti a nefunkčnosti kompenzačních opatření 115. „Další z podmínek pro vydání výjimky ze zákazu škodlivě zasahovat do vývoje zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou chráněny právem Evropské unie, je prokázání, že bude dosažen či udržen příznivý stav jednotlivých druhů z hlediska jejich ochrany (§ 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Splnění této podmínky nelze věrohodně ověřit, jestliže žadatel nenavrhne konkrétní zmírňující a kompenzační opatření směřující k zachování příznivého stavu jednotlivých ohrožených druhů.“ (právní věta II. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 73/2015–40). To žadatel (OZNŘ) učinil, byť na výzvu orgánu ochrany přírody, a doložil Návrh kompenzačních opatření z dubna 2024. Zpracování návrhu kompenzačních opatření a jejich následná realizace slouží k prokázání splnění podmínky pro povolení výjimky z ochrany ZCHD, a sice že bude dosažen či udržen příznivý stav jednotlivých druhů z hlediska jejich ochrany.

116. Nejvyšší správní soud se v citovaném rozsudku ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 73/2015–40, zabýval obdobnou situací, a sice posuzoval návrh kompenzačních opatření pro modrásky, přičemž konstatoval následující: „V kontextu nyní posuzovaného případu nutno dodat, že konkrétnost opatření musí spočívat mimo jiné i v navržení lokalit, jež mají nahradit ty biotopy zvláště chráněných druhů, do nichž plánuje žadatel o výjimku svým záměrem zasáhnout. Jedině tak může orgán ochrany přírody vyhodnotit, nakolik jsou navržená opatření reálná a dostačující. Bez navržení konkrétních opatření včetně náhradních lokalit by bylo posouzení splnění této podmínky ze strany orgánu ochrany přírody zcela iluzorní a hypotetické a stejně tak by právo účastníků vyjádřit se k dané otázce v rámci řízení o udělení výjimky bylo degradováno na pouhé spekulace bez jakéhokoliv podkladu.“ 117. Krajský soud konstatuje, že pro udržení a obnovu ZCHD modrásků byl zpracován Návrh kompenzačních opatření, v němž jsou vyznačeny konkrétní pozemky s vhodnými podmínkami pro počáteční vstupní zásah (zejména odstranění náletových dřevin a nastavení vhodného managementu). Pokud se bude v místě vyskytovat živná rostlina, modrásci jsou schopny si tyto lokality sami najít a obsadit (viz str. 17 prvostupňového rozhodnutí zdola). To se podává i ze stanoviska AOPK, v němž je navrhováno, aby byla provedena kompenzační opatření, v němž je uvedeno, že modrásci jsou schopni si sami nové náhradní biotopy kolonizovat. Povinnost realizovat kompenzační opatření stanovil orgán ochrany přírody jako podmínku č. 7 povolené výjimky. Investor (žadatel) je povinen bezodkladně po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení výjimky započít s realizací kompenzačních opatření pro modrásky podle projektu, tj. podle Návrhu kompenzačních opatření. Dále je před zahájením stavby ekodozor povinen prověřit stav kompenzačních opatření; ekodozor je povinen dohlížet na funkčnost kompenzačních opatření i v průběhu stavby.

118. Návrh kompenzačních opatření z dubna 2024 zpracovaný osloveným odborníkem, obsahuje zhodnocení lokality a stavu stávajících biotopů. Z tohoto dokumentu je zřejmé, že se zaměřuje na to, aby byly zachovány podmínky pro výskyt ZCHD, jakož i biotopů ZCHD, které budou v ploše dotčené stavebním záměrem nenávratně poškozeny či zlikvidovány. V návrhu se uvádí, že autor provedl terénní šetření se zaměřením na vyhledávání ploch. Pro kompenzační opatření byla zvolena metoda plošné kompenzace v doletové vzdálenosti 500 m v rozsahu od stávajících výskytů. Návrh kompenzačních opatření vychází z kombinace motýlích nálezů, nálezů živných rostlin, ekonomických ukazatelů, jakož i možnosti okamžitého, až střednědobého návratu biotopu a kompaktnosti území; další podmínkou je plánování péče (extenzivní hospodaření). Celkem je navrženo za úbytek/ztrátu biotopu v rozsahu 1,8921 ha (z pozemků o ploše 2,6831 ha) pro kompenzační opatření 2,7431 ha (z pozemků o ploše 8,1195 ha). V návrhu se uvádí, že kompenzace je okamžitě v roce 2024 možná, a to z hlediska výměry biotopu jako 1,5násobná a až trojnásobná v střednědobém výhledu. V rámci kompenzačních opatření je navrženo při úpravě ploch pokácení 45 ks stromů (do obvodu 90 cm), vymýcení náletových dřevin na ploše 0,38 ha, blokační kosení na ploše 1,7 ha a disturbanční opatření na ploše 0,18 ha ve prospěch živných rostlin a kooperujících mravenců. V tabulce č. 1 jsou vymezeny ztrátové plochy biotopu modrásků. V tabulce č. 2 jsou uvedeny náhradní plochy s vymezením čísel parcelních a se slovním popisem, jaká opatření je na jednotlivých pozemcích nezbytné zajistit a jaká je finanční náročnost těchto opatření. Navrhovaná kompenzační opatření jsou v Návrhu popsána naprosto jednoznačně a konkrétně s vymezením toho, co je na kterém pozemku nezbytné učinit. Např. na pozemku parc. č. 968/12 je nezbytné individuální pokácení 5 ks stromů, na pozemku parc. č. 970 je nezbytné na využitelné ploše 70 % provést seč v kombinaci s výřezem náletových dřevin, na pozemku parc. č. 215/2 je nezbytné omezení sečí, na pozemku parc. č. 974/13 má být na 60 % využitelné plochy prováděna seč pouze v rozsahu 50 % této plochy a výřez náletu v rozsahu 10 % plochy atd. Celkem je vytipováno 30 ploch, na nichž mají být kompenzační opatření zajištěna. Krajskému soudu se jeví Návrh kompenzačních opatření jako dostatečně určitý, konkrétní a realizovatelný. Krajský soud má za to, že kompenzační opatření jsou navržena v dostačujícím rozsahu (za úbytek ploch v rozsahu 1,89 ha je vytipováno 2,74 ha náhradních pozemků).

119. K uvedenému se doplňuje, že žalobce sám přímo a konkrétně nebrojí proti obsahu Návrhu kompenzačních opatření z dubna 2024, a tedy nevystupuje proti tomu, jaká náhradní opatření byla navržena.

120. Žalobce se ovšem obává neúčinnosti a nefunkčnosti kompenzačních opatření, neboť tvrdí, že dojde ke ztrátě podzemní vody v celém přilehlém území. Krajský soud k tomu uvádí, že toto tvrzení žalobce podrobně vypořádává níže v bodě V.F tohoto rozsudku. Žalobce nicméně toto své tvrzení nikterak relevantně neprokázal. Žalobce spojuje ztrátu spodní vody s realizací stavby a s tím, že území je v místě poddolované. K tomu lze uvést, že kompenzační opatření jsou směřována do území jihovýchodně od poddolovaného území, převážně do blízkosti Dobrovodského potoka (viz str. 16 napadeného rozhodnutí), tj. zcela mimo poddolované území (str. 14 napadeného rozhodnutí).

121. Žalobce nesouhlasí s tím, jak žalovaný vypořádal jeho námitku o tom, že kompenzační opatření musí být účinná. Krajský soud s uvedeným nesouhlasí a má za to, že žalovaný se k této námitce vyjádřil dostatečně. Žalovaný tuto námitku vypořádal na str. 13 a 14 napadeného rozhodnutí, přičemž uvedl, že po prostudování Návrhu kompenzačních opatření zjistil, že pozemky, na nichž má dojít ke ztrátám stávajících biotopů modrásků, jsou popsány s těmito hodnoceními „degradující plocha se sukcesí dřevin“, „živné rostliny velmi vzácně v nevhodné luční struktuře“, „příliš intenzivní seč“. Z toho učinil závěr, že společenstva na těchto pozemcích plní v současné době funkci biotopu modrásků jen omezeně, pokud vůbec; biotopy jsou poškozeny. Žalovaný konstatoval, že tedy stojí za to realizovat kompenzační opatření ve prospěch modrásků, i když není jisté, zda to bude úspěšné. Žalovaný ovšem zdůraznil, že kompenzační opatření jsou zcela konkrétní a realizovatelná a navrhnul je uznávaný odborník. Krajský soud se s uvedeným ztotožňuje a dodává, že u kompenzačních opatření tohoto typu nelze vždy s jistotou říci, že budou 100 % funkční a že přinesou 100 % kýžené výsledky. Nicméně je to velmi pravděpodobné, když odborníci k tomu uvedli, že modrásci jsou schopni si nové plochy nalézt a sami je kolonizovat. Návrh kompenzačních opatření zpracoval Ing. P., Ph.D., kterého dříve oslovil i sám žalobce, aby pro něj zpracoval Posouzení z února 2024; o jeho odborné erudici tedy zřejmě žalobce nebude mít pochyb. Žalovaný při vypořádání této námitky necitoval z nespecifikovaného dokumentu, nýbrž citoval právě z Návrhu kompenzačních opatření z dubna 2024, konkrétně z tabulek č. 3 a 4 (str. 13 a 14 Návrhu), z nichž je patrné slovní hodnocení stavu pozemků, na nichž dochází ke ztrátám biotopů (vyznačeny červeně).

122. Žalobce dále namítá, že k pozemkům, které byly určeny jako náhradní plochy pro kolonizaci populacemi modrásků, není zajištěna přístupová cesta a není předem jistý souhlas vlastníků těchto pozemků s realizací kompenzačních opatření na jejich pozemcích. ZOPK nestanovuje jako nutnou podmínku k umístění kompenzačních opatření předchozí souhlas vlastníků dotčených pozemků, tudíž orgán ochrany přírody nemůže tímto souhlasem udělení výjimky podmiňovat. Vlastníci pozemků dotčených kompenzačními opatřeními nejsou účastníky správního řízení o povolení výjimky dle § 56 ZOPK. Žalobce ve své žalobě nevyjasnil, jak by absencí souhlasů vlastníků dotčených pozemků a také tím, že k těmto pozemkům není zajištěna příjezdová cesta, mohl být zkrácen na svých právech ve vztahu k zájmům, které mu příslušelo v řízení o povolení výjimky dle § 56 ZOPK hájit. Krajský soud má za to, že žalobce, který odvíjel své námitky od tvrzeného zásahu do práva na příznivé životní prostředí, nemohl být na tomto veřejném subjektivním právu jakkoli zkrácen neudělením souhlasu od vlastníků dotčených pozemků.

123. Stav některých pozemků, určených jako náhradní plochy, podle žalobce neumožňuje zemědělskou činnost, neboť nebyly čtyřicet let využívány. K tomu lze uvést, že na náhradních plochách mají být udržovány louky s vhodnou skladbou živných rostlin a s rozšířením mravenišť hostitelských (kooperujících) mravenců; mají být odstraňovány náletové dřeviny a senoseč má být prováděna dle zavedených pravidel (nesíct jednorázově a celoplošně, nesíct od 1. 7. do 20. 8.; str. 10 Návrhu kompenzačních opatření). Tomuto procesu jistě není na překážku, pokud některé dotčené pozemky ležely léta ladem. Z této námitky taktéž není zřejmé dotčení na žalobcových veřejných subjektivních právech.

124. Žalobce namítá, že uvedení pozemků do vhodného stavu bude velmi finančně náročné. Tato námitka je taktéž nedůvodná. Z Návrhu kompenzačních opatření vyplývá, že celkové finanční náklady na provedení kompenzačních opatření byly kalkulovány podle sazebníku Nákladů obvyklých opatření, a to ve výši 131 823 Kč. Celková částka je vymezena na str. 11 Návrhu a dále v tabulkách č. 2 a 3 (str. 12 a 13 Návrhu) jsou finanční náklady rozpočítány ve vztahu k jednotlivým pozemkům, na nichž mají být kompenzační opatření realizována. Tyto náklady ponese žadatel (OZNŘ), který je povinen zajistit provedení kompenzačních opatření na své náklady. Žadatel se proti Návrhu kompenzačních opatření a vyčísleným nákladům ve správním ani v soudním řízení nikterak neohrazoval. Vlastníci pozemků mohou využít podpůrné dotační programy. K uvedenému se dodává, že z této námitky taktéž není zřejmé dotčení na žalobcových veřejných subjektivních právech.

125. Výtka, že orgán ochrany přírody neprovedl místní šetření pozemků, určených pro kompenzační opatření, není důvodná. Šetření v místě, doložené fotodokumentací provedl odborník zpracovávající návrh kompenzačních opatření. To považuje krajský soud za naprosto dostačující.

126. Žalobce dále poukázal na to, že na str. 10 Návrhu kompenzačních opatření se uvádí, že plochy pro kompenzační opatření lze připravit v předstihu tří a více let. Žalobce tedy v podmínce č. 7 postrádá uvedení povinnosti provést kompenzační opatření a prověřit jejich funkčnost v předstihu minimálně tří let. K tomu lze uvést, že ze ZOPK nevyplývá, že by bylo nezbytné a povinné vázat realizaci a ověření funkčnosti kompenzačních opatření na lhůtu tří let před započetím realizace záměru samotného. Takovou povinnost tedy nebylo možné žadateli (OZNŘ) ukládat. V Návrhu kompenzačních opatření se uvádí, že „obecně platí, že v předstihu 3 a více let lze připravit další plochy (s hostitelskými mravenci a živnými rostlinami) pro kompenzační opatření (minimálně ve stejné rozloze).“ To je jistě obecně platné konstatování autora Návrhu, nicméně neplyne z toho, že by to mělo být formulováno jako nezbytná podmínka, reálně odkládající realizaci záměru samotného s tím, že by se mělo čekat tři roky na výsledky realizace kompenzačních opatření. Navíc rozhodnutí o povolení výjimky není vydáváno jako podmíněné ve smyslu podmínky rozvazovací. Žalobce ostatně ani neuvádí, jak by se taková podmínka realizovala v praxi. Pokud by se po třech letech zjistilo, že modrásci náhradní plochy nekolonizovali, a tedy že opatření jsou nefunkční, pak by mělo povolení výjimky pozbýt platnosti? To by jistě muselo být upraveno v zákoně. A není tomu tak. Jakákoliv rozvazovací podmínka v rozhodnutí o povolení výjimky nepřipadá podle zákona v úvahu.

127. Lze doplnit, že než stavba reálně započne, tak to ještě nějakou dobu zřejmě potrvá, neboť ještě nebylo vydáno ani územní rozhodnutí; z vyjádření OZNŘ plyne, že územní řízení je ve fázi před vydáním rozhodnutí o umístění stavby. Určitá časová prodleva v řádu desítek měsíců mezi právní mocí rozhodnutí o povolení výjimky (tj. mezi počátkem realizace kompenzačních opatření) a reálným započetím stavby je naprosto nevyhnutelná, tzn. že příprava náhradních ploch proběhne v jistém časovém předstihu před započetím výstavby a populace modrásků mohou dostat šanci si nové biotopy nalézt a postupně se přemístit do náhradních lokalit a kolonizovat je. Funkčnost kompenzačních opatření se tedy tak jako začne ukazovat ještě před samotnou realizací stavebního záměru. V tomto směru je nezbytné připomenout, že orgán ochrany přírody je již nyní povinen a oprávněn kontrolovat, jak je plněna podmínka č. 7 žadatelem (OZNŘ), neboť byla navázána přímo na právní moc rozhodnutí o povolení výjimky. V.F Námitka změny vodního režimu 128. Žalobce namítá, že žalovaný bagatelizoval jeho námitky ve vztahu ke změně vodního režimu v důsledku realizace stavby. I podle tvrzení žalovaného se část biotopu nachází nad poddolovaným územím; v řízení mělo být podle žalobce zjištěno, jaký vliv má poddolovanost území ve spojení se realizací stavby na spodní vody a na biotop modrásků.

129. Námitkou ke změně vodního režimu v důsledku realizace stavby a s tím souvisejícím zánikem stávajících biotopů (z důvodu ztráty spodní vody) se rozsáhle zabýval orgán ochrany přírody. K námitce žalobce se vyjádřil na str. 9 až 11 prvostupňového rozhodnutí, přičemž především zdůraznil, že žalobce setrvává v rovině tvrzení a nedokládá nic, z čehož by vyplývalo, že realizací stavby dojde automaticky ke ztrátě spodní vody. Orgán ochrany přírody citoval z hydrogeologického posudku, který je součástí projektové dokumentace. Orgán ochrany přírody se podrobně zabýval vodním režimem a vyvodil závěr, že příčinou stávající degradace biotopů může být ztráta kontaktu s kolektorem spodní vody, ke které ale pravděpodobně došlo mnohem dříve. To podle orgánu ochrany přírody dokládá i skutečnost, že od roku 2018 jsou již nálezy obou druhů modrásků spíše sporadické. Podle orgánu ochrany přírody nelze vyloučit, že vodní režim lokalit se stal pro druhy nepříznivým už dříve a že k další degradaci pak přispěla absence vhodného managementu kosení (kosení v nevhodném termínu nebo úplná absence kosení). Z Návrhu kompenzačních opatření z dubna 2024 vyplývá, že lokality s biotopy zarůstají náletem. Orgán ochrany přírody konstatoval taktéž, že se v místě jedná o složitý systém pohybu podzemí vody a že nelze vyhodnotit míru ovlivnění stávajícího biotopu, který je na okraji stavby a nemá být přímo zasažen stavebními činnostmi, v případě ovlivnění vodního režimu (není zcela jasné, z jakého zdroje přesně je voda do místa přiváděna). Krajský soud konstatuje, že orgán ochrany přírody podal podrobnou argumentaci k této otázce a ničeho nezamlčoval. Zjištění skutkového stavu k této otázce považuje krajský soud za dostačující. Pokud žalobce trvá na svém tvrzení, že v místě dojde ke ztrátě podzemní vody, a to povede k degradaci biotopů stávajících i těch na náhradních plochách v rámci kompenzačních opatření, pak měl své tvrzení podepřít patřičnými podklady. Za situace, kdy orgán ochrany přírody zaujal k této problematice jednoznačné stanovisko, nebylo na místě po něm požadovat jakékoliv další zjišťování ovlivnění pohybu podzemních vod pro případ realizace stavby. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že se touto problematikou podrobně zabýval orgán ochrany přírody. Z toho lze dovodit, že se se závěry orgánu ochrany přírody ztotožnil.

130. Krajský soud konstatuje, že žalobce závěry správních orgánů o vodním režimu v lokalitě relevantně nezpochybnil, nepředložil žádný podklad, z něhož by plynulo, že jistě dojde ke ztrátě podzemní vody a tím k ovlivnění biotopů modrásků. Žalobce v žalobě pouze tvrdí, že dojde ke ztrátě podzemní vody v celém přilehlém území, což má vyplývat z podkladů, které předložil žalovaný, konkrétně ze Studie proveditelnosti dopravního řešení silnice II/157, napojení obchvatu Srubce na dálnici D3 MÚK Pohůrka (srpen 2016, Ing. Jáchym, Akiprojekt s.r.o.). Sám žalobce však následně v žalobě uvádí, že z této studie vyplývá, že „dojde k ovlivnění hladiny vody v okolních vodních zdrojích“ (str. 7 žaloby shora). To je ovšem verze, se kterou správní orgány pracovaly a kterou braly v úvahu. Krajský soud konstatuje, že Studii proveditelnosti nelze považovat za podklad tohoto řízení, neboť není součástí spisové dokumentace a žalovaný jej taktéž do spisu nezakládal. Pokud se v předmětných správních rozhodnutích o této Studii proveditelnosti hovoří, pak vždy pouze v části rekapitulace žalobcových podání. Orgán ochrany přírody ani žalovaný z této Studie proveditelnosti nevycházeli. Navíc, jak sám žalobce uvádí, se z něj nemá podávat závěr o úplné ztrátě vody, nýbrž závěr o ovlivnění hladiny vody v okolních vodních zdrojích. To je zásadně odlišný závěr.

131. Jak konstatoval žalovaný, poddolované území se nachází jen v menší části záměrem zasažené plochy a vymapované biotopy modrásků se nad poddolovaným územím nenachází; jeden je v těsné blízkosti (plocha, do které je plánován počátek tunelu). Krajský soud skutečně s ohledem na vše uvedené nemá za to, že by bylo nezbytné jakkoliv dále zjišťovat vlivy poddolovanosti území a pohybu podzemní vody v souvislosti s realizací stavby na stávající biotopy či místa výskytu modrásků. Bylo shledáno, že k ovlivnění vodního režimu podzemních vod a k neprospívání biotopů modrásků došlo již dříve v minulosti a degradace postupně postupuje. Krajský soud ve shodě se správními orgány konstatuje, že z podkladů spisu se podává, že biotopy jsou již značně poškozeny; vhodné prostředí pro modrásky téměř zmizelo a jejich populace v místě neprosperuje. K obnově modrásků mají sloužit kompenzační opatření. Pokud se při realizaci kompenzačních opatření (odstranění náletových dřevin, nastavení vhodného managementu; viz výše) podaří, aby se v místě vyskytovala živná rostlina, která se zde přirozeně vyskytuje, modrásci jsou schopni si tyto lokality sami najít a obsadit je. V.G Námitka porušení zásady předběžné opatrnosti a principu prevence 132. Dle těchto zásad je, zjednodušeně řečeno, nezbytné v případě pochybností rozhodnout ve prospěch přírody a krajiny. Existují–li důvodné obavy, že činnost nebo rozhodnutí může mít negativní vliv na životní prostředí, je třeba přijmout preventivní opatření. Krajský soud hodnotí, že takovým preventivním nástrojem je v podstatě právě rozhodování o povolení výjimky ze zákazů u ZCHD živočichů. Tento institut ZOPK má zajistit, aby činnost, která bude znamenat zásah do zákonem chráněných zájmů, mohla proběhnout pouze za splnění zákonných podmínek. Proto jsou nejprve poměřovány veřejné zájmy, a pokud veřejný zájem na ochraně ZCHD převýší veřejný zájem na realizaci nějakého záměru, tak se výjimka z ochrany jednoduše nepovolí. Pokud poměřování dopadne tak jako v tomto případě, že veřejný zájem na realizaci záměru převyšuje veřejný zájem na ochraně ZCHD a jsou splněny i další zákonné podmínky a výjimka je povolena, tak je přistoupeno k tomu, aby byla přijata maximální preventivní opatření k minimalizaci dopadů na konkrétně vymezené ZCHD.

133. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvostupňovým a dospěl k závěru, že správní orgány zhodnotily a odůvodnily splnění zákonných podmínek pro povolení výjimky z ochrany ZCHD, stanovily závazné podmínky pro činnost, v jejímž důsledku dojde k zásahu do životních podmínek ZCHD a uložily realizaci kompenzačních opatření, aby byla zajištěna obnova a udržení ZCHD v lokalitě a aby dopady do životních podmínek ZCHD byly co nejmenší. Zásada předběžné opatrnosti a prevence porušena nebyla.

134. Pokud žalobce opakovaně v rámci této námitky brojil proti kompenzačním opatřením a jejich účinnosti, pak se krajský soud odkazuje na to, co uvedl již výše. V.H Ostatní námitky 135. Žalobce namítal i to, že žalovaný nevypořádal některé z jeho odvolacích námitek. Krajský soud se s tímto neztotožňuje.

136. Žalovaný prý nereagoval na námitku, že existenci veřejného zájmu má tvrdit a prokazovat sám žadatel o výjimku, čemuž údajně nedostál. Žalovaný na toto sice výslovně nereagoval, to však nemůže mít vliv na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když se podrobně zabýval tím, zda byl veřejný zájem na realizaci stavby prokázán. K tomu se doplňuje, že žadatel o udělení výjimky argumentaci o existenci veřejného zájmu na výzvu orgánu ochrany přírody doplnil. Následně to však byl orgán ochrany přírody, který posuzoval naplnění podmínek pro udělení výjimky z ochrany, tj. poměřoval, zda jiný veřejný zájem převažoval nad zájmem ochrany přírody.

137. Žalovaný údajně nevypořádal námitku, že vliv záměru na ZCHD je velmi významný, neboť hrozí likvidace celých populací modrásků, a s tím, že když obvykle nebude docházet k usmrcování jedinců, neznamená to ještě, že by populace neměly být významně negativně ovlivněny. Žalovaný uvedenou námitku samozřejmě vypořádal tím, když se ztotožnil s názorem orgánu ochrany přírody, že vliv záměru na ZCHD naopak významný není (významnější je pouze ve vztahu k modráskům, jejichž zachování je zajišťováno podmínkami povolení výjimky a kompenzačními opatřeními) a sám k tomu uvedl další argumenty.

138. Žalovaný dále neměl vypořádat námitku, že při posouzení intenzity zásahu nelze přihlížet k možné realizaci kompenzačních opatření. K tomu krajský soud uvádí, že žalovaný reagoval na žalobcovy námitky v dostatečném rozsahu. Povinnost odůvodnit rozhodnutí přezkoumatelným způsobem však nelze pojímat tak, že by byl správní orgán povinen reagovat zvlášť na každý dílčí argument odvolatele. Za situace, kdy je odůvodnění rozhodnutí konzistentní a reaguje na podstatnou část odvolacích námitek, nelze vůbec uvažovat o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

139. K tomu se doplňuje, že žalobcův citát z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2020, čj. 31 A 144/2019–86, ve znění „do rozhodování nelze vkládat prvky pochybnosti, tedy snížit váhu zájmu ochrany přírody započtením budoucích kompenzačních opatření,“ je citace z pasáže obsahující shrnutí žalobních námitek zapsaného spolku; nejedná se tedy o právní názor soudu. Tento rozsudek byl zrušen Nejvyšším správním soudem, a proto před Krajským soudem v Brně následovalo další řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 6. 3. 2023, čj. 31 A 144/2019–136, v němž krajský soud konstatoval pravý opak toho, co tvrdí žalobce zdejšímu soudu v žalobě. Krajský soud v Brně zcela po logice věci konstatoval, že „zahrnutí podmínek (de facto kompenzačních opatření) do úvah při posuzování, zda veřejný zájem na realizaci stavby převažuje nad zájmem ochrany přírody, je zcela legitimní a správné. Orgán ochrany přírody totiž při tomto posuzování zjišťuje možné důsledky realizace stavby a snaží se tuto realizaci podmínit tak, aby tyto důsledky byly z hlediska zvláště chráněných druhů minimální. Fakticky v konečném důsledku v rámci „poměřování“ těchto zájmů poměřuje význam veřejného zájmu na realizaci záměru s intenzitou nutného (i po přijetí všech opatření pro minimalizaci důsledků) zásahu do zvláště chráněných druhů živočichů (resp. do jejich biotopu, populace či života jedince). Naopak hodnocení možných důsledků realizace stavby bez ohledu na splnění podmínek stanovených orgánem ochrany přírody a krajiny by bylo zcela odtrženo od reality, neboť takové důsledky vůbec nehrozí.“ Sluší se doplnit, že tento rozsudek již nebyl kasační stížností napaden.

140. Další opomenutá odvolací námitka se měla týkat toho, že v procesu EIA nebyla žádná z variant řádně posouzena a že v řízení o povolení výjimky chyběl přírodovědný průzkum či studie ohledně jižní varianty, resp. ohledně varianty nulové. Žalovaný se jižní variantou zabýval na str. 10 a 13 napadeného rozhodnutí a taktéž na str. 10 se zmínil i o nulové variantě, která znamená nerealizaci záměru a ponechání stávajícího stavu. Na námitky tudíž reagováno bylo a krajský soud se k těmto variantám vyjádřil již výše.

VI. Závěr a náklady řízení

141. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

142. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

143. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení IV. Replika žalobce V. Právní hodnocení krajského soudu V.A Námitka porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení a zákazu překvapivosti správního rozhodnutí V.B Námitka nepřezkoumatelnosti a nedostatečnosti stanovení způsobu kontrol orgánu ochrany přírody v podmínce č. 13 V.C Námitka absence hodnocení vlivu podle § 67 ZOPK V.D Námitka nedostatečného označení druhů a množství ZCHD v rozhodnutí o výjimce V.E Námitka nesplnění zákonných podmínek pro udělení výjimky podle § 56 ZOPK V.E.1 Námitka neprokázání veřejného zájmu na provedení záměru stavby a námitka nedostatečného poměřování veřejných zájmů V.E.2 Námitka nesplnění podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení V.E.3 Námitka nesplnění podmínky dosažení či udržení příznivého stavu druhů z hlediska ochrany: námitka neúčinnosti a nefunkčnosti kompenzačních opatření V.F Námitka změny vodního režimu V.G Námitka porušení zásady předběžné opatrnosti a principu prevence V.H Ostatní námitky VI. Závěr a náklady řízení