65 A 65/2023–86

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: M. R. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Mravcem sídlem Hřebíčkova 1320/AA, Malenovice, 763 02 Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc a odpůrci: město Hranice sídlem Pernštejnské náměstí 1, 753 01 Hranice zastoupený advokátkou Mgr. Šárkou Vaňkovou sídlem T. G. Masaryka 11, 750 02 Přerov za účasti: D. R. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2023, č. j. X, ve věci společného povolení, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Hranic ze dne 28. 4. 2016 v jeho textové i grafické části v rozsahu vymezujícím plochu P115 na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Návrh se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A. Vymezení věci a obsahu podání 1. Městský úřad Hranice rozhodnutím ze dne 15. 7. 2022, č. j. X podle § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, povolil stavbu Novostavba rodinného domu, zpevněné plochy a terasa, uliční oplocení, dešťová kanalizace a nádrž na dešťovou vodu s přepadem do vsaku, splašková kanalizační přípojka do neprůstupné jímky na vyvážení, vodovodní přípojka, elektropřípojka na pozemcích parc. č. XA, XC, XD, XB a XE (všechny pozemky včetně dále uvedených se nachází v k. ú. X, obec X). Žalobce je spolu s osobou zúčastněnou na řízení spoluvlastníkem pozemků parc. č. XF, XG, XH a st. XI, jehož součástí je rodinný dům, a jejich pozemky sousedí s pozemkem parc. XE, na němž se nachází jediná přístupová cesta k záměru, která celou lokalitu spojuje se zbytkem obce. Posuzovaný záměr se nachází v ploše přestavby P115 vymezené Územním plánem města Hranice přijatým jako opatření obecné povahy č. j. X usnesením Zastupitelstva města Hranice ze dne 28. 4. 2016 (dále „ÚP Hranice“).

2. Žalobce proti společnému povolení brojil odvoláním, které napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl. Proto se žalobce obrátil na soud a domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí. Současně navrhl, aby soud ke dni 26. 6. 2023 zrušil ÚP Hranice v jeho textové i grafické části v rozsahu vymezujícím plochu P115 na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD.

3. Námitky obsažené v žalobě vůči napadenému rozhodnutí krajský soud rozdělil na námitky procesního charakteru a na námitky hmotněprávní. K procesní stránce věci žalobce předně namítal, že stavební úřad neprovedl žalobcem navržené důkazy (soud je pro stručnost specifikuje v rámci vypořádání námitky) ani svůj postup neodůvodnil. Dále poukázal na to, že v řízení předložil znalecký posudek zpracovaný znalcem Ing. K. V., CSc., který měl všechny náležitosti stanovené právními předpisy pro znalecké posudky. Proto měl stavební úřad provést tento důkaz jako znalecký posudek. Uvedl, že pokud správní orgán nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, musí doložit své vlastní závěry. To se ale nestalo. Závěry vyplývající ze znaleckého posudku byly ignorovány, aniž by stavební úřad svůj postup odůvodnil. Žalovaný jeho postup bez dalšího potvrdil.

4. Správní orgány neprovedly místní šetření, při němž by změřily šířku komunikace, zjistily její technický stav včetně odvodnění, absenci obratiště a výhyben. Stavební úřad v řízení argumentoval vyjádřením Městského úřadu Hranice ze dne 13. 12. 2021, č. j. X, kterým tento správní orgán udělil souhlas s připojením stavebních pozemků na účelovou pozemní komunikaci a na sdělení téhož správního orgánu ze dne 15. 3. 2022, č. j. X. Jelikož silniční správní úřad nebyl dotčeným orgánem, neboť neměl vydávat žádné stanovisko týkající se napojení na účelovou pozemní komunikaci, nemohl stavební úřad k jeho vyjádření a sdělení přihlédnout. Stavební úřad nesměl přihlédnout k původně vydanému závaznému stanovisku Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje ze dne 2. 11. 2020, č. j. X, což uvedl tento dotčený orgán ve svém vyjádření ze dne 31. 1. 2022, č. j. X. Po novele provedené zákonem č. 415/2021 Sb. totiž tento orgán nevykonává státní požární dozor a není nadále dotčeným orgánem. Podklady, na které stavební úřad odkázal v rámci úvahy o porovnání dopravních situací ulic Stará štreka a Nábřežní, nejsou součástí spisu (např. blíže neurčený výkres C2). Fotodokumentace lokality obsažená v úředním záznamu ze dne 8. 6. 2021 je nepřípustným důkazem, protože stavební úřad provedl ohledání mimo ústní jednání a nepořídil o něm protokol, ale jen úřední záznam a ohledání provedl bez účastníků. Navíc se tak stalo v době, kdy bylo řízení přerušeno a v této době správní orgán nesmí činit žádné úkony. Krajský úřad jakožto nadřízený orgán na úseku územního plánování neměl v přezkumném řízení rušit koordinované závazné stanovisko vydané Městským úřadem Hranice v části týkající se územního plánování, byť bylo vydáno po uplynutí stanovené lhůty. Fiktivní závazná stanoviska je nutné chápat jako výjimečný prostředek sloužící k ochraně stavebníka při nečinnosti dotčených orgánů. V tomto případě však bylo závazné stanovisko městským úřadem vydáno pouhých 12 dnů po uplynutí zákonné lhůty. Svým postupem krajský úřad žalobci odňal možnost brojit proti závěrům prvostupňového závazného stanoviska. Fiktivní stanovisko totiž pochopitelně nemá odůvodnění. Žalovaný se nezabýval námitkou, v ním žalobce namítal, že Urbanistická studie Stará štreka, Drahotuše, na níž odkázal stavební úřad, není závazným podkladem, protože není evidována v územně plánovací dokumentaci.

5. Ve vztahu k hmotněprávnímu posouzení žalobce namítal, že pozemky, na nichž byl povolen nyní řešený záměr, nejsou napojeny na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci bezpečnou pro silniční provoz a z hlediska požární ochrany ve smyslu § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Tato pozemní komunikace nesplňuje požadavky norem požární ochrany (požární bezpečnost staveb) vyplývající z vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů a technických norem, na které tato vyhláška odkazuje (ČSN 73 0802 a ČSN 73 0833). Ze znaleckého posudku vyplývá, že předmětná komunikace nesplňuje požadavky vyhlášky na přístupovou cestu pro HZS, včetně chybějícího zákazu stání po celé délce trasy a pro stavby při ulici Stará štreka je nebezpečná. V případě potřeby nemůže být proveden účinný a bezpečný zásah složek integrovaného záchranného systému (IZS). Na pozemní komunikaci není zřízeno obratiště pro nákladní vozidla a vozidla IZS. Pozemní komunikace nedosahuje požadované šířky 3 m (pro průjezd vozidel HZS), resp. 3,5 m (pro bezpečný provoz). Absentuje značení zákazu stání vozidel po celé délce pozemní komunikace. Chybí výhybny po celé délce komunikace. Pozemní komunikace není řádně odvodněna. Povrch komunikace je ve špatném technickém stavu, který se každý rok zhoršuje. Dopravní značení je nedostatečné a zmatečné. Celkově tato pozemní komunikace neodpovídá požadavkům bezpečného silničního provozu. Nevyhovující je také křižovatka ulic Stará štreka a Zahradní. Nebylo posouzeno, zda připojení stavby splňuje požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky dle § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

6. Přirovnání pozemní komunikace na ulici Stará štreka k té na ulici Nábřežní je nevhodné. K prokázání intenzity provozu vycházel stavební úřad z krátkometrážních videozáznamů couvajícího popelářského vozu, které žalobce doložil k prokázání absence obratiště, výhyben a nevyhovující křižovatky. Intenzitu provozu nelze zjistit ani z fotodokumentace přiložené ke znaleckému posudku a z úředního záznamu ze dne 8. 6. 2021, který obsahuje fotografie lokality.

7. Dále žalobce namítal, že požárně bezpečnostní řešení vypracované k předmětnému zámětu, které je součástí projektové dokumentace, není dostatečným podkladem pro posouzení požárně bezpečnostního řešení stavby dle § 41 odst. 4 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění pozdějších předpisů, protože mimo jiné neobsahuje informaci o existenci a parametrech obratiště. Znalec přitom zjistil, že celá pozemní komunikace nedosahuje po celé délce šířky 3 m, což nevyhovuje požadavkům norem ČSN 73 0833 A 73 0802 upravujících požární bezpečnost (3 m) a normy ČSN 73 6110 (3,5 m) upravující požadovanou šířku komunikace. Správní orgány neuvedly šířku pozemní komunikace, přesto dospěly k závěru, že je dostatečné široká. Šířku pozemní komunikace navíc nesprávně posuzovaly podle šířky pozemku a vycházely z podkladů, které šířku komunikace neumožňují zjistit. S námitkami ohledně technického stavu místní komunikace se zabývaly správní orgány nedostatečně. Z podkladů doložených žalobcem vyplývá, že se její technický stav každým rokem zhoršuje. S tím souvisí výrazný nárust prašnosti. Názor žalovaného ohledně nemožnosti aplikace § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., je formalistický a nebere v potaz nutnost vymezení veřejných prostranství, které svou šířkou v dané lokalitě nevyhovuje. Jeho vybudování je ve veřejném zájmu. Jeho nedostatečná šířka neumožňuje uložení technické infrastruktury mimo komunikaci a má negativní vliv na průjezdnost křižovatky ulic Stará štreka a Zahradní. Rovněž neposkytuje dostatečný prostor pro vybudování dopravní infrastruktury, zejména výhyben.

8. Podle žalobce jsou všechny stanoviska orgánů územního plánování nezákonná, protože oba orgány územního plánování předmětný záměr nedostatečně posoudily. Nesprávně opomenuly veřejný zájem na udržitelném rozvoji území, koordinaci jeho využití, ochraně bezpečnosti provozu, požární bezpečnost staveb a zachování kvality bydlení. Záměr je dle žalobce nepřípustný z hlediska cílů a úkolů územního plánování. Na tom má zásluhu také vadný ÚP Hranice, který byl podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí.

9. Ve vztahu k napadené části ÚP Hranice žalobce poukázal na to, že ÚP Hranice není dostatečně odůvodněn co do plochy P115, tedy proč byla tato plocha vymezena jako plocha přestavby a proč byla transformována na plochu zastavitelnou. Nebylo nijak odůvodněno, proč nebylo v rámci této plochy zachováno její zemědělské využití, když se jedná o plochu rozprostírající se na půdě I. třídy ochrany.

10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Dále uvedl, že správní orgány považovaly žalobce za účastníka řízení toliko z procesní opatrnosti. Žalovaný s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. 65 A 31/2023–95 uvedl, že žalobce nemůže být přímo dotčen na svých právech zvýšenou intenzitou dopravy ani tvrzenými vadami pozemní komunikace na ulici Stará štreka. Žalovaný se dle svého tvrzení vypořádal s důkazními návrhy žalobce včetně znaleckého posudku. Důkazy se vztahovaly k vadám pozemní komunikace, která nebyla předmětem řízení, proto se k důkazům žalovaný více nevyjadřoval. Žalobce není oprávněn hájit veřejný zájem. Námitky týkající se nepřipravenosti lokality měl vznést při pořizování územního plánu, resp. v přezkumném řízení, v němž byl zrušen regulační plán týkající se dané lokality.

11. Odpůrce navrhl jak zamítnutí návrhu, tak zamítnutí žaloby směřující vůči napadenému rozhodnutí. K věci uvedl, že žalobce nemůže být přímo dotčen posuzovaným záměrem a odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. 65 A 31/2023–95, který se týkal obdobné věci. Žalobce dle něj zneužívá institut incidenčního přezkumu ÚP Hranice účelovými žalobami proti rozhodnutím ve věcech stavebních záměrů v lokalitě. Odpůrce zdůraznil, že žalobce mohl brojit proti ÚP Hranice, avšak z důvodu své pasivity tak neučinil.

12. Osoba zúčastněná na řízení vyslovila žalobě a návrhu plnou podporu.

13. Žalobce v replice z velké části zopakoval argumenty uvedené již v žalobě. Zdůraznil, že stav pozemní komunikace na ulici Stará štreka má souvislost se záměrem, který se na ni připojuje. Poukázal na to, že ustanovení § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. má relevanci při umísťování staveb. Toto ustanovení je klíčové pro posouzení možnosti přímého dotčení práv žalobce. Z důvodu kapacitně a technicky nevyhovující komunikace se v lokalitě zvýší riziko četnosti kolizí vozidel a chodců. Nelze tvrdit, že se to žalobce netýká, když bydlí právě v blízkosti příjezdu do lokality. Pokud by komunikace odpovídala požadavkům bezpečnosti silničního provozu a požární bezpečnosti staveb, nedocházelo by k zásahům do práv žalobce. v takové míře. Žalobce by měl mít přinejmenším možnost uplatnit námitky týkající se prašnosti. Skutečnost, že se záměr týká práv žalobce uvedl zdejší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2022, č. j. 63 A 1/2022–98, v němž také uvedl, že žalobce může hájit veřejný zájem. Správní orgány považovaly žalobce za účastníka také v jiných řízeních. K tomu jako důkaz žalobce navrhl rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2023, č. j. X, jímž žalovaný zrušil usnesení o odmítnutí nahlížení do spisu a konstatoval, že žalobce může být přímo dotčen záměrem v jiném řízení, které se týkalo obdobného záměru. Žalobce byl v dobré víře a legitimně očekával, že bude účastníkem řízení, když jim byl i v minulosti. S rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. 65 A 31/2023–95 žalobce zásadně nesouhlasí. Žalobce poukázal na to, že neexistuje protichůdný veřejný zájem, který by mohl konkurovat jeho legitimnímu očekávání. Žalobce vždy byl v dobré víře, že smí hájit veřejný zájem na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a požární bezpečnost staveb. B. Posouzení žaloby krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. K procesním námitkám – opomenuté důkazy a nevypořádaný znalecký posudek 15. Podle § 52 věty druhé správního řádu správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Správní orgán dle citovaného ustanovení není vázán důkazními návrhy účastníků, to však neznamená, že by s nimi mohl nakládat libovolně. Pokud správní orgán některé z navržených důkazů neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč se tak stalo (srov. např. rozsudky NSS ze dne 13. 11. 2009, č. j. 5 As 29/2009–48, nebo ze dne 31. 1. 2019, č. j. 2 As 66/2018–70).

16. Krajský soud nesouhlasí s žalobcem, že by stavební úřad neprovedl žalobcem navržené důkazy. Z rozhodnutí stavebního úřadu je zřejmé, že se stavební úřad navrženými důkazy zabýval a vzal je v potaz při svém rozhodování. Videozáznamy předložené žalobcem zachycující couvající popelářský vůz jsou jako důkaz zmíněny na str. 20 rozhodnutí stavebního úřadu. Na téže straně jsou jako důkaz zmíněny fotografie č. 1–9 včetně katastrální mapy, streetview zachycující jednopruhový most a Poskytnutí informací Hasičským záchranným sborem Olomouckého kraje ze dne 23. 11. 2021. Metodický návod pro navrhování a posuzování požárně bezpečnostního řešení je uveden na str.

23. Vyjádřením k námitkám ze dne 27. 10. 2020 hodlal žalobce prokázat, že město se snaží řešit problém s nedostatečnou šířkou veřejného prostranství. Tato skutečnost zjevně stavebnímu úřadu byla známa a v rozhodnutí ji zmínil (str. 26 rozhodnutí stavebního úřadu).

17. Situačním výkresem C–2 chtěl žalobce prokázat, že pod pozemní komunikaci vedoucí na ulici Stará štreka má být umístěn vodovod a kanalizace (námitky žalobce ze dne 7. 1. 2022, bod 33). Stavební úřad k tomu uvedl, že sítě technické infrastruktury nejsou předmětem řízení (str. 26 a 27 rozhodnutí stavebního úřadu). Katastrální mapou s vyznačením parcel a zadáním regulačního plánu RP4 hodlal žalobce prokázat, že plocha P115, v níže se záměr nachází, byla dříve neurbanizovanou plochou, na níž se dříve nenacházely stavby pro rodinné bydlení, a na kterou se vztahoval regulační plán RP4 (námitky žalobce ze dne 7. 1. 2022, body 4 a 5). Stavebnímu úřadu bylo známo, že regulační plán RP 4 byl zrušen, avšak nepovažoval to za relevantní (str. 18 rozhodnutí tavebního úřadu). Také soudu uniká relevance těchto skutečností ve vztahu ke stěžejní otázce, zda záměr stavebníků splňoval podmínky § 94o stavebního zákona. Lze uzavřít, že pokud shledal stavební úřad předmětné námitky irelevantními pro posouzení věci, je zjevné, že považoval za irelevantní též důkazy, které se měly k těmto námitkám vztahovat.

18. Fotografiemi zachycujícími příjezdovou cestu a její stav v letech 2020 až 2022 hodlal žalobce prokázat stav pozemní komunikace na ulici Stará štreka (podání žalobce ze dne 20. 1. 2022). Videozáznam ze dne 10. 4. 2022 žalobce navrhl jako důkaz k prokázání problematického příjezdu do lokality. Jinak řečeno se jedná o námitky zachycující poměry lokality. Ty však zjevně byly stavebnímu úřadu známy, když upustil od ústního jednání (str. 28 rozhodnutí stavebního úřadu). Navíc fotografie zachycující stav pozemní komunikace byly v řízení provedeny k důkazu, protože stav komunikace zachytil na fotografiích také znalec a jsou součástí jeho posudku, který byl v řízení jako důkaz proveden. Také je nutné zmínit, že stavební úřad si nedostatků pozemní komunikace, které měly být uvedenými fotografiemi prokázány, byl vědom (str. 22 rozhodnutí stavebního úřadu). Totéž platí o tvrzeném problematickém příjezdu do lokality. Pokud se tedy stavební úřad výslovně k uvedeným důkazům nevyjádřil, nelze to za těchto okolností považovat za vadu řízení spočívající v opomenutí důkazů.

19. Materiálem pro zasedání Zastupitelstva města Hranice dne 23. 2. 2017 se stavební úřad vskutku nezabýval, ale ani nemohl. Tento důkaz žalobce uplatnil až v podání ze dne 10. 10. 2022, jímž doplnil podané odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu. Pro úplnost soud uvádí, že se jím nemohl zabývat ani žalovaný, neboť by to bylo v rozporu s § 82 odst. 4 správního řádu věty první, dle níž platí, že k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde–li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Předmětný důkaz nepochybně mohl žalobce označit již během řízení v prvním stupni, resp. ze spisu ani z žaloby nevyplývá nic, co by mu v tom bránilo.

20. Znalecký posudek zpracovaný Ing. K. V., CSc. stavební úřad ve svém rozhodnutí jako důkaz zmínil mnohokrát. Tohoto důkazu si tedy zjevně byl vědom a vzal jej v úvahu (zmínka o něm se nachází takřka na každé straně rozhodnutí stavebního úřadu počínaje str. 17). Krajský soud souhlasí s žalobcem, že znalecký posudek předložený účastníkem, který má veškeré náležitosti stanovené právními předpisy a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků nepravdivého posudku, je nutné považovat za důkaz znaleckým posudkem, nikoliv za důkaz listinný. Žalobce v žalobě v podstatě jen odkázal na to, že závěry znalce je nutné vyvrátit a že stavební úřadu závěry znalce ignoroval a odmítl je. Jako příklad žalobce uvedl, že stavební úřad nezjistil skutečný stav pozemní komunikace. S tím soud nesouhlasí. Stavební úřad se s jednotlivými skutečnostmi vyplývajícími z posudku zabýval a vypořádal se s nimi, a to i s pomocí vyjádření od jiných správních orgánů – srov. např. str. 18, 19 a 22 rozhodnutí stavebního úřadu, kdy na posledně uvedené straně stavební úřad z údajů obsažených ve znaleckém posudku zjistil, že průměrná šířka pozemní komunikace činí 3,67 m, nikoliv 2,9, jak uvedl znalec a tento závěr odůvodnil. Jak již bylo zmíněno výše, nevyhovujícího stavu pozemní komunikace si byl stavební úřad vědom. Stavební úřad se také zabýval normovými hodnotami, které má posuzovaná pozemní komunikace splňovat a dospěl k závěru, že je kapacitně vyhovující až pro 125 domů.

21. Pro úplnost krajský soud připomíná, že správní řád předpokládá, že úřední osoby jednající jménem správního orgánu disponují odbornými znalostmi na úsecích vykonávané veřejné správy (srov. § 56 správního řádu). Jakékoliv odborné podklady pro rozhodnutí si musí správní orgány vyžádat teprve tehdy, pokud nedisponují sami potřebnými odbornými znalostmi a současně je nelze vyžádat ani od jiných správních orgánů. Rozhodující jsou okolnosti konkrétního případu a složitost posuzované problematiky (přiměřeně srov. rozsudky NSS ze dne 12. 5. 20210, č. j. 1 Afs 71/2009–113, č. 2313/2011 Sb. NSS, ze dne 28. 1. 2009, č. j. 8 As 40/2008–170 nebo ze dne 17. 10. 2018, č. j. 1 As 136/2018–32). Žalobce netvrdí, že by snad v nějaké otázce postrádal stavební úřad, resp. nějaký jiný oslovený správní orgán, patřičnou odbornost. Navíc ne všechny skutečnosti vyplývající ze znaleckého posudku jsou odborného charakteru (např. právě výše uvedené informace o šířce komunikace, existence obratiště). Soudu tak není zřejmé, v čem konkrétně měl stavební úřad pochybit při hodnocení znaleckého posudku.

22. Pokud tedy žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že se stavební úřad vypořádal se všemi důkazními návrhy (str. 10 napadeného rozhodnutí), nelze tomuto hodnocení nic vytknout. K procesním námitkám – nevypořádání odvolací námitky, nezákonné důkazy a absence podkladů ve spisu 23. Krajský soud musí přisvědčit námitce žalobce, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou, v níž žalobce poukázal na to, že stavební úřad nemohl vycházet z územní studie Urbanistická studie Stará štreka, Drahotuše (odvolání žalobce ze dne 1. 8. 2022, bod 34). Žalovaný na tuto námitku vskutku nereagoval. Podle názoru soudu to však nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť to nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Zmínka o této studii je na str. 22 rozhodnutí stavebního úřadu, kde se stavební úřad zabýval šířkou veřejného prostranství, absencí obratiště a šířkou pozemní komunikace. Poté, co tyto námitky stavební úřad označil za nedůvodné, pouze nad rámec potřebných úvah doplnil, že již existuje plán na rozvoj lokality do budoucna, v němž se počítá i s rozšířením veřejného prostranství. Tímto plánem je právě uvedená studie. Stavební úřad tak touto studií vůbec neargumentoval v rámci hodnocení důvodnosti námitek. Zmínil ji vyloženě nad rámec nutného. Za této situace by bylo výrazem přílišného formalismu, pokud by soud zrušil napadené rozhodnutí jen proto, že se žalovaný nevyjádřil k námitce vztahující se k důkazu, který pro posouzení věci ani nebyl využit. Rovněž je vhodné zmínit, že žalobce byl účastníkem řízení z důvodu možného zvýšení provozu při výstavbě záměru a s tím spojené prašnosti. Námitky týkající se veřejného prostranství a dopravní infrastruktury považoval stavební úřad ze strany žalobce za nepřípustné podle § 94n odst. 3 stavebního zákona (s čímž krajský soud zcela souhlasí – viz níže). Proto ani případná vada týkající se námitek, které žalobce nemohl účinně uplatnit, by nemohla vést ke zrušení rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2024, č. j. 10 As 57/2023–65, bod 16).

24. Krajský soud nesouhlasí s žalobcem, že stavební úřad nezákonně přihlédl k vyjádření Městského úřadu Hranice ze dne 13. 12. 2021, č. j. X, kterým tento správní orgán udělil souhlas s připojením stavebních pozemků na účelovou pozemní komunikaci a ke sdělení téhož správního orgánu ze dne 15. 3. 2022, č. j. X. Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být podle § 50 odst. 1 správního řádu zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Do této skupiny zjevně náleží i vyjádření jiných správních orgánů bez ohledu na to, zda v řízení vystupovaly v působnosti dotčeného orgánu a měly tak vydat ve věci stanovisko, či nikoliv. Nic nebrání správnímu orgánu, který vede řízení, aby si ve světle zásady součinnosti a dobré správy dle § 8 odst. 2 správního řádu v případě potřeby vyžádal vyjádření jiného správního orgánu.

25. Stejně tak krajský soud nesouhlasí s žalobcem, že by stavební úřad nesměl přihlédnout k původně vydanému závaznému stanovisku Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje ze dne 2. 11. 2020, č. j. X. Ze správního spisu vyplývá, že předmětné stanovisko bylo vydáno v době, kdy zjednodušeně řečeno ke stavbám rodinných domů vykonával Hasičský záchranný sbor státní požární dozor a byl tak dotčeným orgánem. V průběhu řízení před stavebním úřadem však došlo s účinností od 1. 12. 2021 ke změně právní úpravy a tento orgán již státní požární dozor u podobných staveb nevykonává (blíže str. 21 rozhodnutí stavebního úřadu a sdělení Hasičského záchranného sboru ze dne 31. 1. 2022, č. j. X). V době vydání závazného stanoviska ze dne 2. 11. 2020 byl Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje dotčeným orgánem. V důsledku změny právní úpravy tento úkon ke dni vydání rozhodnutí stavebního úřadu pozbyl charakter závazného podkladu. To z něj však nečiní nezákonný podklad ve smyslu § 50 správního řádu, k němuž by nebylo možné přihlédnout. Odborný názor vyslovený v daném stanovisku neztrácí relevanci jen proto, že již daný správní orgán státní požární dozor u podobných staveb nadále nevykonává. Závěry v něm obsažené navíc v dalším vyjádření potvrdil tentýž orgán (viz výše uvedené sdělení ze dne 31. 1. 2022, č. j. X). Jak již uvedl soud výše, nic by stavebnímu úřadu nebránilo, požádat Hasičský záchranný sbor dle § 8 odst. 2 správního řádu o jeho odborné vyjádření k věci, i kdyby ve věci vůbec dotčeným orgánem nebyl. Tento závěr soudu nemůže změnit neodůvodněný názor Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje vyjádřený v posledně uvedeném přípisu, dle nějž by k dříve vydanému stanovisku nemělo být v řízení přihlíženo. Podobně jako v případě vyjádření silničního správního úřadu se jedná o podklad získaný od jiného správních orgánu ve smyslu § 50 správního řádu, byť jej nadále nelze považovat za závazný.

26. S žalobcem lze souhlasit v tom, že součástí spisu nejsou žádné podklady týkající se lokality na ulici Nábřežní, kterou stavební úřad srovnával s ulicí Stará štreka z hlediska kapacity pozemní komunikace (str. 19 a 20). Žalovaný se mýlí, pokud v napadeném rozhodnutí (str. 12) uvedl, že k této správní úvaze nebylo nutné získat do spisu podklady týkající se srovnávané lokality. Pokud se správní orgán ve své argumentaci opírá o skutková zjištění, musí být ve spise založeny podklady, z nichž tato zjištění vyplývají. Jinak nelze úvahu, a tedy i rozhodnutí, resp. jeho část, považovat za přezkoumatelné. V tomto případě však částečná nepřezkoumatelnost rozhodnutí stavebního úřadu a nesprávnost názoru žalovaného, nepovede ke zrušení rozhodnutí. Úvaha stavebního úřadu se týkala otázky, zda je nyní řešený záměr napojen na kapacitně vyhovující pozemní komunikaci ve smyslu § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Ke kladnému závěru dospěl stavební úřad jednak na základě srovnání ulice Stará štreka s ulicí Nábřežní, která má dle stavebního úřadu podobné parametry, a také na základě toho, že pozemní komunikace na ulici Stará štreka je vyhovující z hlediska normy ČSN 73 6110, kdy uvedl, že dle této normy mohou úsporné typy jednopruhových obousměrných pozemních komunikací (intenzita provozu do 500 vozidel za den, což je na ulici Stará štreka zjevně splněno) dosahující šířky 3 m obsluhovat až 125 rodinných domů (což je také v dané lokalitě zjevně splněno). Závěr stavebního úřadu tak obstojí právě z uvedeného důvodu. Navíc žalobce byl účastníkem řízení pouze z důvodu možného zvýšení provozu při výstavbě záměru a s tím spojené prašnosti. Námitky žalobce týkající se dopravní infrastruktury považoval stavební úřad za nepřípustné podle § 94n odst. 3 stavebního zákona (s čímž krajský soud zcela souhlasí – viz níže). Proto ani případná vada týkající se námitek, které žalobce nemohl účinně uplatnit, by nemohla vést ke zrušení rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2024, č. j. 10 As 57/2023–65, bod 16). K procesním námitkám – nezákonné provedení ohledání 27. Součástí spisu je dokument nazvaný Záznam do spisu ze dne 8. 6. 2021, č. j. X. V něm je uvedeno, že stavební úřad provedl obhlídku místa stavby bez účasti dalších osob a pořídil fotodokumentaci místa stavby, pozemní komunikace a křižovatky ulic Stará štreka a Zahradní. Fotografie jsou založeny v příloze zmíněného dokumentu.

28. Krajský soud poukazuje na jistou rozpornost spočívající v tom, že stavební úřad tvrdil, že nebylo jeho povinností realizovat místní šetření, avšak na druhou stranu jej provedl, a to navíc absolutně nezákonným způsobem.

29. Místní šetření spočívá v tom, že se úřední osoba, účastníci a případně další osoby (např. svědci či znalci) dostaví na místo, kde má být záměr realizován. Ve své podstatě se jedná o důkaz ohledáním ve smyslu § 54 správního řádu. Ohledáním se totiž rozumí taková činnost správního orgánu, která spočívá v přímé prohlídce určité věci, a to jak věci movité, tak i nemovité (např. pozemku či stavby). V tomto případě stavební úřad provedl místní šetření, resp. ohledání, avšak ze spisu nevyplývá, že by o tom informoval účastníky alespoň 15 dnů předem dle § 94m odst. 1 stavebního zákona (podpůrně též dle § 51 odst. 2 správního řádu). Rovněž je patrné, že o tom nesepsal protokol dle § 18 odst. 1 správního řádu, nýbrž jen úřední záznam.

30. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že pokud správní orgán provede ohledání, aniž by o tom uvědomil účastníky a umožnil jim zúčastnit se ohledání, zatíží řízení vážnou procesní vadou. Účast na ohledání nemohou nahradit fotografie pořízené během ohledání, i když budou založeny ve spisu. Důkaz provedený fotografiemi je totiž zprostředkovaný a účastník si nemůže na základě vlastního pozorování tyto porovnat se stavem na místě ohledání. Takto provedený důkaz je procesně nepoužitelný ve smyslu § 51 odst. 1 správního řádu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 23. 5. 2019, č. j. 5 As 93/2018–32, body 20 až 22 a ze dne 29. 5. 2023, č. j. 8 As 264/2021–39, body 21 až 24, kde se NSS rovněž vyjádřil k tomu, že neexistuje rozdíl mezi místním šetřením, ohledáním či obhlídkou, kterou dle svých slov provedl v tomto případě stavební úřad; všechny pojmy označují totéž).

31. S žalobcem tak lze souhlasit v tom, že fotografie zachycené v příloze listiny nazvané Záznam do spisu ze dne 8. 6. 2021, č. j. X, nejsou procesně použitelným důkazem. Tato skutečnost však nemusí vést ke zrušení rozhodnutí pro vady řízení, pokud lze i při odhlédnutí od nezákonného důkazu z ostatních důkazů provedených ve správním řízení učinit jednoznačný závěr, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, obstojí (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 8. 2013, č. j. 4 As 28/2013–24, č. 2938/2014 Sb. NSS).

32. Stavební úřad uvedenými fotografiemi argumentoval ve vztahu k posouzení intenzity provozu, kdy dospěl k závěru, že tato je velmi nízká (str. 20 rozhodnutí stavebního úřadu). K tomuto závěru však nedospěl pouze na základě uvedených fotografií, ale také na základě fotografií obsažených ve znaleckém posudku a fotografií a videozáznamů doložených žalobcem. Ze všech podkladů dle stavebního úřadu vyplývala nízká intenzita provozu na ulici Stará štreka. S žalobcem lze souhlasit v tom, že se nejedná o ideální důkazy k prokázání intenzity provozu v lokalitě, nicméně těmito důkazy žalobce argumentoval a navrhl je na podporu svých námitek. Proto se jimi taky stavební úřad zabýval a vycházel z nich. Pokud si žalobce představoval, že budou provedeny jiné důkazní prostředky, z nichž by zvýšená intenzita dopravy vyplývala, měl je v řízení navrhnout. Lze tak uzavřít, že tento závěr obstojí na základě dalších provedených důkazů a fotografie provedené při nezákonném místním šetření byly pouze jedním z několika důkazů, které se k této otázce vztahovaly.

33. Dále předmětnými fotografiemi argumentoval stavební úřadu ohledně existence obratiště na konci ulice Stará štreka, kdy dospěl k závěru, že místo pro možné otočení vozidel IZS a vozidel svážejících odpad na konci dané ulice existuje (str. 22 rozhodnutí stavebního úřadu). K tomuto závěru dospěl nejen na základě již zmíněných fotografií, ale také na základě ortofotomapy. Také v tomto případě tedy závěr stavebního úřadu obstojí na základě jiných důkazů.

34. Navíc námitky žalobce týkající se dopravní infrastruktury považoval stavební úřad za nepřípustné podle § 94n odst. 3 stavebního zákona (s čímž krajský soud zcela souhlasí – viz níže). Proto ani případná vada týkající se námitek, které žalobce nemohl účinně uplatnit, by nemohla vést ke zrušení rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2024, č. j. 10 As 57/2023–65, bod 16).

35. Z uvedených důvodů nepřistoupil krajský soud ke zrušení rozhodnutí i přes existenci závažné procesní vady. K procesním námitkám – nezákonný postup orgánu územního plánování 36. Ze správního spisu vyplývá, že Městský úřad Hranice obdržel dne 25. 2. 2021 žádost stavebníků o vydání koordinovaného závazného stanoviska. Městský úřad předmětné stanovisko vydal dne 8. 4. 2021 pod č. j. X. Dne 3. 6. 2022 obdržel Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor strategického rozvoje jakožto nadřízený orgán orgánu územního plánování podnět žalobce k provedení přezkumu vydaného koordinovaného stanoviska v části týkající se závazného stanoviska orgánu územního plánování. Na základě toho krajský úřad rozhodnutím ze dne 15. 8. 2022, č. j. X předmětné stanovisko v přezkoumávané části zrušil. Svůj postup odůvodnil tím, že městský úřad nevydal usnesení, jímž by prodloužil lhůtu pro vydání stanoviska, tudíž dne 28. 3. 2021 došlo ex lege k vydání tzv. fiktivního souhlasného stanoviska dle § 4 odst. 9 stavebního zákona. Stanovisko ze dne 8. 4. 2021 tak nemělo být vydáno. Současně ve sdělení ze dne 15. 8. 2022, č. j. X uvedl, že neshledal důvod k zahájení přezkumného řízení ve věci vydaného fiktivního stanoviska.

37. Podle § 4 odst. 9 stavebního zákona platí, že o prodloužení lhůty k vydání závazného stanoviska podle správního řádu vydá dotčený orgán usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a dotčený orgán vyrozumí o této skutečnosti žadatele. Jestliže není závazné stanovisko dotčeného orgánu vydáno ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek. Odst. 10 téhož ustanovení stanoví, že jestliže v případě uvedeném v odstavci 9 větě druhé nebyly splněny předpoklady pro vydání souhlasného závazného stanoviska bez podmínek, vydá nadřízený správní orgán nové závazné stanovisko, kterým se závazné stanovisko podle odstavce 9 ruší. Nové závazné stanovisko lze vydat do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno.

38. Podle § 149 odst. 4 správního řádu správní orgán příslušný k vydání závazného stanoviska vydá závazné stanovisko bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy byl o vydání závazného stanoviska požádán. K této lhůtě se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ohledání na místě nebo jde–li o zvlášť složitý případ.

39. Krajský soud nesouhlasí s žalobcem, že by krajský úřad neměl zrušit část koordinovaného závazného stanoviska ze dne 8. 4. 2021 pod č. j. X. Předmětné stanovisko skutečně bylo vydáno po uplynutí zákonné lhůty a došlo tak ex lege k vydání fiktivního souhlasného závazného stanoviska dle § 4 odst. 9 stavebního zákona.

40. S žalobcem lze souhlasit, že dotčené orgány by neměly svou nečinností připustit vydání fiktivního závazného stanoviska, v důsledku čehož by jejich vydání mělo být v praxi výjimečné. Nicméně v tomto případě k tomu skutečně došlo. K vydání fiktivního stanoviska dochází ex lege marným uplynutím lhůty pro vydání stanoviska, a to i v případě, kdy by byť i jen následující den po uplynutí zákonné lhůty bylo reálné stanovisko vydáno.

41. Krajský soud ale nesouhlasí s žalobcem, že byl zkrácen na svém právu brojit proti závazným stanoviskům na úseku územního plánování. Krajský úřad ve sdělení ze dne 15. 8. 2022, č. j. X, jímž přezkoumal fiktivní stanovisko, vypořádal také námitky žalobce, které vznesl vůči původnímu zrušenému stanovisku (rovněž souhlasnému). Další námitky žalobce vznesené v odvolání pak vypořádal krajský úřad v rámci součinnosti sdělením ze dne 15. 2. 2023, č. j. X. Závěry dotčených orgánů pochopitelně vtělily do svých rozhodnutí také správní orgány, které vedly řízení (srov. str. 27 a 28 rozhodnutí stavebního úřadu, který vycházel ještě z původního stanoviska ze dne 8. 4. 2021 pod č. j. X, protože v době vydání rozhodnutí stavebního úřadu nebylo ještě zrušeno, a také str. 12 až 16 rozhodnutí žalovaného, který již vycházel z názorů krajského úřadu). Žalobce tedy v žádném ohledu nebyl zkrácen na právu brojit vůči stanoviskům dotčených orgánů na úseku územního plánování. K věcnému posouzení 42. Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům osob (srov. § 2 s. ř. s.). To se projevuje mj. ve vymezení aktivní procesní a věcné legitimace k podání žaloby. V případě žaloby proti rozhodnutí je k podání žaloby aktivně procesně legitimován ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech dotčen rozhodnutím vydaným správním orgánem (srov. § 65 odst. 1 s. ř. s.). Aktivní procesní legitimaci má tedy každý, kdo tvrdí, že byl na svých hmotných právech zkrácen rozhodnutím přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Zkrácení na právech postačí jen rozumným způsobem tvrdit.

43. Pokud se v průběhu řízení ukáže tvrzení žalobce o zásahu do práv jako nepravdivé nebo nesprávné, nebude žalobce legitimován věcně a žaloba bude zamítnuta. Jinak řečeno, ukáže–li se v průběhu řízení, že žalobce nebude jím tvrzenou nezákonností dotčen na svých právech, jak tvrdil v žalobě, povede tato skutečnost nutně k zamítnutí žaloby bez ohledu na to, zda je rozhodnutí skutečně v některém ohledu nezákonné či nikoliv. Námitky, které se totiž nedotýkají právní sféry žalobce nemohou vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, i kdyby byly důvodné (srov. rozsudky NSS ze dne 11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007–83, ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 61/2010–98, ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 As 139/2012–40, či ze dne 30. 3. 2017, č. j. 4 As 246/2016–32 nebo nověji ze dne 25. 2. 2022, č. j. 5 As 234/2020–35). Soudní řád správní je totiž svou povahou normou obrannou, nikoliv kontrolní. Jeho smyslem je poskytnout ochranu osobám před takovým jednáním správních orgánů, které zasahují do jejich práv, nikoliv umožnit přezkum aktů správních orgánů bez vazby na zásah do práv žalobce (hájením veřejného zájmu nebo práv třetích osob).

44. Soud se proto zabýval tím, zda bude žalobce v rozsahu jím tvrzených skutečností dotčen posuzovaným záměrem.

45. Ze správního spisu vyplývá, že posuzovaný záměr spočívá v realizaci jednopodlažního nepodsklepeného rodinného domu ve tvaru písmene T o zastavěné ploše 238,6 m2 zastřešeného sedlovou střechou. Dům obsahuje jednu bytovou jednotku a garáž. Součástí stavby je též oplocení, přípojky technické infrastruktury a zpevněné plochy (blíže srov. str. 1 a 2 rozhodnutí stavebního úřadu). Jinak řečeno jedná se o běžnou stavbu rodinného domu, která je od pozemku žalobce vzdálena cca 158 m.

46. Stavební úřad žalobce zařadil mezi účastníky z důvodu, že jeho pozemky sousedí s pozemní komunikací na pozemku parc. č. XE, která je jedinou komunikací vedoucí k záměru. Stavební úřad dospěl k závěru, že tato komunikace může být zejména v průběhu výstavby využívána více než obvykle, s čímž může být spojena zvýšená prašnost. Námitky týkající se pohody bydlení nebyly vůbec rozvedeny a ani skutečnosti snižující kvalitu bydlení nebyly prokázány a jeví se (např. hluk) i s ohledem na vzdálenost záměru jako nepodstatné. Mnoho námitek žalobce překračovalo rozsah námitek vymezený v § 94n stavebního zákona, tudíž byly nepřípustné, nicméně stavební úřad je vypořádal nad rámec nutného. Jedná se o námitky vůči dopravní a technické infrastruktuře, požární bezpečnosti, územnímu plánu a veřejnému prostranství (str. 28 a 29 rozhodnutí stavebního úřadu). Žalovaný v postupu stavebního úřadu neshledal žádné pochybení.

47. Podle § 94k písm. e) stavebního zákona platí, že účastníkem společného územního a stavebního řízení je osoba, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno. Takový účastník může podle § 94n odst. 1 téhož zákona uplatňovat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. Musí rovněž ve svých námitkách uvést skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek.

48. Přímým dotčením práva se rozumí změna poměrů v lokalitě, která má vliv na podstatu, obsah nebo výkon vlastnického práva k nemovitosti (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 54/2011–91, ze dne 22. 7. 2020, č. j. 2 As 267/2019–81). Může se jednat např. o dotčení imisemi ve smyslu § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. stíněním, hlukem, prachem, pachem, kouřem, vibracemi a světlem. Účastník řízení dle § 94k písm. e) stavebního zákona však není oprávněn hájit veřejný zájem. Není k tomu oprávněn ani posléze v soudním řízení správním (viz judikatura výše).

49. Skutečnosti, které dle žalobce zakládají dotčení na jeho právech byly jak v řízení, tak nyní v žalobě v podstatě totožné. Jedná se o zvýšení dopravní zátěže a s tím spojenou zvýšenou prašnost, nevyhovující kapacitu pozemní komunikace, nedostatečné veřejné prostranství a nezákonné požárně bezpečnostní řešení stavby. Krajský soud dospěl k závěru, že posuzovaný záměr nemá vliv na práva žalobce.

50. Situace v lokalitě vypadá následovně: [OBRÁZEK] (diagonálním šrafováním jsou označeny pozemky žalobce, mřížkou jsou označeny pozemky, na nichž byl umístěn nyní řešený záměr; obrázek je z důvodu lepší čitelnosti otočen o 90°)

51. Přímé dotčení vlastnického práva může být v obecné rovině způsobeno zvýšenou intenzitou dopravy. K tomuto závěru dospěl NSS v případě stavby odchovny mladého dobytka pro 127 ks dobytka (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 17/2013–25, č. 2932/2013 Sb. NSS), stavby silnice pro výrobně skladovací areál (rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2020, č. j. 5 As 270/2019–69), stavby velkoskladu, který měl být denně zásobován přijíždějícími a odjíždějícími kamióny (rozsudek NSS ze dne 11. 4. 2019, č. j. 4 As 17/2019–68) nebo stavby distribučního skladu supermarketu, který by generoval významné zvýšení intenzity dopravy v blízkosti dotčené nemovitosti, a to až v rozsahu stovek nákladních aut denně (rozsudek NSS ze dne 3. 7. 2020, č. j. 4 As 477/2019–38). Z uvedeného vyplývá, že i zvýšení intenzity dopravy musí způsobit zásadní změnu poměrů v lokalitě, která může mít vliv na podstatu, obsah nebo výkon vlastnického práva k nemovitosti. Proto je nutné, aby se jednalo o zásadní nárust dopravy.

52. K realizovanému záměru budou po silnici vedoucí kolem pozemků žalobce jezdit denně nejspíše dva osobní automobily (s přihlédnutím k běžnému způsobu užívání podobných rodinných domů). Dvě vozidla denně rozhodně ale nezpůsobí takový nárust dopravy a s ní spojených negativních účinků (zejména prašnost, hluk), aby bylo možné uvažovat o přímém dotčení práv žalobce k jeho pozemkům. Jedná se o naprosto nesrovnatelný případ s výše popsanými. Krajský soud si je vědom toho, že při výstavbě posuzovaného záměru budou na pozemky stavebníků jezdit také nákladní automobily dovážející materiál na stavbu, ale ani tato skutečnost nemůže způsobit přímé dotčení práv žalobce. Optikou běžné zkušenosti totiž při výstavbě rodinného domu, o jaký nyní jde, nebude kolem domu žalobce projíždět takový počet nákladních aut, který by měl potenciál zásadně změnit poměry v lokalitě, resp. žalobce netvrdil a neprokázal, že by se jednalo o natolik zásadní počet nákladních aut, u kterého by již bylo možné o změně poměrů uvažovat. Rovněž je nutné vzít v úvahu, že tato rušivá okolnost bude trvat po velmi omezenou dobu. Pouhé tvrzení o tom, že kolem domu žalobce budou projíždět nákladní vozidla tak vzhledem k charakteru záměru nemůže obstát. V opačném případě by se musel předmětný zámět dotýkat práv každého vlastníka pozemku, kolem kterého projede nákladní automobil vezoucí materiál na stavbu popsaného rodinného domu.

53. Žalobce zmínil též celkové navýšení dopravy v oblasti v důsledku dle něj nevhodné výstavby do nepřipravené lokality, nicméně předmětem tohoto řízení je toliko záměr popsaný výše, nikoliv záměry jiné. Jejich vlivy na okolí proto nejsou pro věc relevantní. To ostatně vyplývá také z § 94n odst. 3 stavebního zákona, který pojednávají o účincích konkrétního záměru. Obecné navýšení provozu v lokalitě v důsledku umožnění výstavby mělo být žalobcem namítáno v procesu pořizování územního plánu, resp. vůči rozhodnutí krajského úřadu, jímž byl zrušen regulační plán, který výstavbu v lokalitě neumožňoval (tato skutečnost je známá soudu z předchozích řízení s žalobcem, proto soud neprovedl k důkazu rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2016, č. j. X, jímž došlo ke zrušení regulačního plánu a jeho zadání). Vůči němu žalobce nebrojil a zůstal pasivní.

54. Prašnost žalobce odůvodnil nevyhovujícím stavem pozemní komunikace. Ten byl v řízení vskutku prokázán, nicméně je nutné uvést, že se jedná o jev, který se v lokalitě vyskytuje již delší dobu a nemá s posuzovaným záměrem souvislost. Posuzovaný záměr způsobí v zásadě marginální navýšení dopravy, byť na komunikaci, která z technického hlediska není vyhovující. Nelze tak ani říct, že by mělo uskutečněním záměru dojít ke zvýšení prašnosti, která by měla potenciál zasáhnout práva žalobce.

55. Nedostatečnou kapacitu komunikace ve smyslu § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., odůvodnil žalobce tím, že pozemní komunikace na ulici Stará štreka nesplňuje požadavky norem požární ochrany a nevyhovuje z hlediska norem bezpečného silničního provozu (šířka nedosahuje potřebných 3,5 m, absentují výhybny, obratiště pro otáčení nákladních vozidel a vozidel IZS, komunikace je nedostatečně odvodněna, její povrch je v nevyhovujícím stavu, dopravní značení je nedostatečné a zmatečné a konečně křižovatka ulic Stará štreka a Zahradní není z dopravního hlediska vyhovující – srov. str. 12 až 15 žaloby, str. 3 až 5 námitek žalobce ze dne 7. 1. 2022).

56. K tomuto okruhu námitek je nutné předně uvést, že žalobce tyto faktory navázal na ochranu bezpečnosti silničního provozu a hrozbu odmítnutí plnění při vzniku škod ze strany pojišťoven (srov. námitky žalobce ze dne 7. 1. 2022, body 10, 11 a 20, resp. body 42, 45 a 46 žaloby). Jak již soud uvedl výše, žalobce není oprávněn hájit veřejný zájem. Z tvrzení žalobce učiněných v řízení ani v žalobě nevyplývá žádná spojitost mezi účinky posuzovaného záměru, narušením veřejného zájmu a zásahem do práv žalobce.

57. Otázkou, zda se tyto okolnosti dotýkají práv žalobce, se krajský soud již zabýval v rozsudku ze dne 13. 9. 2023, č. j. 65 A 31/2023–95 a částečně též v rozsudku ze dne 15. 11. 2023, č. j. 60 A 21/2022–118. Od závěrů zde vyslovených nemá důvod se nyní odchýlit.

58. Krajský soud má za to, že žalobce nemůže být na vlastnickém právu k jeho pozemkům přímo dotčen vadami pozemní komunikace na ulici Stará štreka. Jak již soud naznačil výše, při posuzování toho, kdo může být daným záměrem přímo dotčen, jde o to, jaké účinky bude mít umístění tohoto záměru a jeho realizace. Musí se jednat o účinky spojené s konkrétním záměrem. Žalobce však popisuje okolnosti, které zjevně v dané lokalitě existují dlouhodobě a nyní řešený záměr na jejich existenci nemá žádný vliv, který by se přímo promítl do práv žalobce. Rozhodně též nelze mít za to, že by navýšení dopravy o dva osobní automobily znamenalo tak rapidní navýšení frekvence dopravy, které by mohlo zapříčit natolik zásadní zhoršení technického stavu komunikace, čímž by mohlo být zasaženo do práv žalobce. Navíc takové dotčení by bylo možné považovat spíše za nepřímé, neboť nemá přímou souvislost s posuzovaným záměrem. Kvalita komunikace by se totiž zhoršovala i při provozu v lokalitě bez realizace nyní řešeného záměru. To ostatně vyplývá z textu žaloby samotné, v níž žalobce uvedl, že se stav komunikace každoročně zhoršuje.

59. Krajský soud nerozumí tomu, jak může být žalobce na svém vlastnickém právu přímo dotčen umístěním či prováděním záměru v důsledku nevyhovujících parametrů křižovatky ulic Stará štreka a Zahradní, která je od záměru vzdálena cca 258 m (ze spisu vyplývá, že záměr je od domu žalobce vzdálen cca 158 m, ze znaleckého posudku vyplývá, že dům žalobce je vzdálen od uvedené křižovatky cca 100 m). Žalobce netvrdí, že snad kvůli vozidlům jedoucím k předmětnému záměru nebude možné křižovatkou projet a dostat se tak ke svému domu. Mezi záměrem, křižovatkou a dopadem do práv žalobce tak neexistuje příčinná souvislost. Z tvrzení žalobce vyplývá, že po ulici Zahradní, a tedy i inkriminovanou křižovatkou jezdí vozidla z širokého okolí (ostatní části obce), nejen ta, která vjíždí do ulice Stará štreka. Tato námitka má nepochybně souvislost s dopravou v lokalitě, ale nikoliv přímo s posuzovaným záměrem. Z toho vyplývá, že měla zaznít na úrovni, kde se řešilo dopravní zatížení lokality v obecné rovině, tj. v územním plánování.

60. Totéž platí o nevyhovujících rozměrech komunikace na ulici Stará štreka a nedostatečném veřejném prostranství. Žalobce patrně může být na svém vlastnickém právu nějakým způsobem dotčen v důsledku nedokonalé, resp. z právního hlediska nevyhovující komunikaci a nedostatečné šíři veřejného prostranství, nicméně není zřejmé, jak se na tom podepisuje nyní řešený záměr. Žaloba v tomto směru neobsahuje žádná tvrzení propojující posuzovaný záměr a dopad do práv žalobce. Posuzovaný záměr ani zjevně není původcem tohoto stavu.

61. Nad rámec toho je nutné zdůraznit, že z hlediska možných dopadů do práv žalobce je relevantní posuzovat toliko stav komunikace, její šířku a stav veřejného prostranství pouze v úseku od vjezdu do lokality k domu žalobce. Jaká je situace za domem žalobce je totiž irelevantní a z povahy věci se práv žalobce ani nemůže dotknout. Znalecký posudek uvádí, že průměrná šířka komunikace v celé lokalitě Stará štreka činí 2,9 m (str. 27 znaleckého posudku). Krajský soud souhlasí se stavebním úřadem, že tento údaj nemá zásadní vypovídací hodnotu, protože se týká i části ulice (větve vpravo), která s řešeným záměrem nesouvisí (str. 22 rozhodnutí stavebního úřadu).

62. Ze znaleckého posudku vyplývá, že šířka komunikace od vjezdu do lokality k domu žalobce dosahuje v měřených úsecích 3,2 m, 3,12 m, 3,24 m, 8,4 m a 5,3 m (str. 5 až 8 znaleckého posudku). Při hodnocení šířky komunikace vycházel ze znaleckého posudku také stavební úřad (srov. str. 22 rozhodnutí stavebního úřadu). Podle stavebního úřadu tato šířka vyhovuje bodu 8.4.4 normy ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, dle níž postačí šířka 3 m. V tomto bodě se dle stavebního úřadu řeší úsporné typy jednopruhových obousměrných komunikací s intenzitou provozu menší než 500 vozidel/den v obou směrech (funkční skupina C) kategorie a postačí to k zajištění dopravní obslužnosti pro 125 rodinných domů, což v lokalitě je zjevně splněno (str. 20 rozhodnutí stavebního úřadu).

63. Znalec věc hodnotil dle bodu 8.4.5 téže normy a uvedl, že danou komunikaci nelze zařadit do funkční skupiny D1, protože nesplňuje limity stanovené pro tuto skupiny, mj. šířku, která nedosahuje požadovaných 3,5 m (str. 27 znaleckého posudku). Znalec tedy uvedl, že danou komunikaci nelze do této skupiny zařadit, neuvedl však, do které skupiny jí teda zařadit lze. Na rozdíl od stavebního úřadu však nikterak neodůvodnil, proč nelze danou komunikaci posoudit jako komunikaci funkční skupiny C, která odpovídá hodnocení stavebního úřadu (srov. bod 8.4.4 normy ČSN 73 6110). Úvahy znalce jsou dle názoru soudu nedostatečné a nemohou vyvrátit závěr stavebního úřadu. Nahlíženo pravidly formální logiky stavební úřad tvrdí, že komunikace na ulici Stará štreka patří do kategorie X, kdežto znalecký posudek uvádí, že tatáž komunikace nepatří do kategorie Y. Znalecký posudek tedy zjevně nemůže závěr stavebního úřadu vyvrátit. Bez ohledu na to, že soudu není zřejmé, jak se šířka komunikace dotýká práv žalobce, lze tak uzavřít, že šířka komunikace v relevantním úseku odpovídá příslušným normovým hodnotám.

64. K veřejnému prostranství soud nad rámec již uvedeného doplňuje, že minimální šířka veřejného prostranství stanovená v § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., se neuplatní při umísťování staveb v území, kde šířka veřejného prostranství je již historicky dána (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2022, č. j. 10 As 76/2021–49, body 10 až 17). Z tvrzení obsažených v žalobě vyplývá, že to je právě případ dané lokality přinejmenším od vjezdu do lokality k domu žalobce. Vyplývá to také z fotografií založených ve správním spise, na kterých je patrné, že v okolí komunikace je zástavba a rozšíření veřejného prostranství je prakticky nemožné. Navíc i dle znaleckého posudku je šířka veřejného prostranství v úseku od km 0,067 do 0,1685, tj. v bezprostředním okolí domu žalobce vyhovující (str. 16 a 17 znaleckého posudku, který pojednává o PMK – prostoru místní komunikace, který dle přílohy č. 3 posudku zahrnuje nejen samotný dopravní prostor, ale též jeho okolí včetně pobytového prostoru – tj. jinak řečeno veřejné prostranství).

65. Soudu není zřejmé, jaký dopad do práv žalobce může mít skutečnost, že veřejné prostranství dle tvrzení žalobce neumožňuje uložení sítí technické infrastruktury mimo dopravní prostor (ohledně této otázky soud odkazuje žalobce na rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 11. 2023, č. j. 60 A 21/2022–118, v němž se touto otázkou podrobně zabýval). Navíc tato skutečnost zjevně nemá souvislost s nyní řešeným záměrem rodinného domu. Proto soud neprovedl k důkazu výrokovou část ÚP Hranice, část I.A.d), která se týká umísťování sítí technické infrastruktury.

66. Také absence obratiště na konci ulice Stará štreka a absence zákazu stání po celé délce této komunikace nemá návaznost na řešený záměr. Žalobce totiž netvrdí, že v důsledku realizace záměru bude znemožněn příjezd vozidel IZS k jeho domu. To zjevně ani není možné, neboť záměr má být umístěn až cca 158 m za domem žalobce. Absence obratiště nemůže mít vliv na práva žalobce ani v důsledku vjezdu vozidel určených ke svozu komunálního odpadu. Žalobce tvrdí, že tato vozidla musí do lokality couvat. Nicméně z jeho tvrzení vyplývá, že se tak děje delší dobu, a nikoliv v důsledku realizace posuzovaného záměru. Jeho realizace způsobí jen to, že tato vozidla budou couvat k žalobci stejně jako dosud a poté budou v couvání pokračovat ulicí za domem žalobce. Změnou tedy bude délka couvání, která se navýší až za domem žalobce. To z povahy věci nemůže mít za následek přímé dotčení práv žalobce.

67. Krajský soud se musí nad rámec nutného vyjádřit také k stěžejnímu závěru znalce, který na str. 33 posudku uvedl, že v důsledku absence dopravního značení, které by zakazovalo stání vozidel podél komunikace, může být daná komunikace neprůjezdná pro vozidla IZS, a pro stavby v okolí komunikace tudíž může být nebezpečná. Soud sice není oprávněn hodnotit odborné závěry znalce, ale je oprávněn hodnotit, zda znalec vycházel z řádně zjištěných skutečností, zda jsou jeho úvahy logické, úplné atd. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013). Znalec zjevně vycházel z toho, že bez příslušného dopravního značení je na ulici Stará štreka dovoleno stání vozidel. Tento předpoklad je ale mylný. Podle § 25 odst. 3 (část věty před středníkem) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, platí, že při stání musí zůstat volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy. S ohledem na to, že komunikace je v dané lokalitě obousměrná a s ohledem na její šířku, je zakázáno stání vozidel v celé lokalitě přímo na základě citovaného ustanovení. Dopravní značení, které by to mělo rovněž zakazovat, je tak zjevně nadbytečné. Úvaha znalce, že v důsledku absence dopravního značení, které by stání zakazovalo, je komunikace nebezpečná pro stavby v jejím okolí, je založena na nesprávném předpokladu.

68. Žalobce nijak nepropojil absenci potřebných výhyben s umístěním a realizací nyní řešeného záměru a dopadem do jeho práv. Nad rámec toho soud dále poukazuje na to, že ze znaleckého posudku vyplývá, že výhybny mají být zřízeny od vjezdu do lokality každých 100 až 200 m (str. 29 znaleckého posudku). Dům žalobce je umístěn 100 m od vjezdu do lokality. Nejbližší výhybna by tak měla být i dle znaleckého posudku nejdříve na úrovni domu žalobce, třebas i za ním. Jinak řečeno výhybny by měly být spíše až za domem žalobce a sloužit vozidlům jedoucím do části lokality až za domem žalobce. To je z hlediska možného dotčení práv žalobce irelevantní.

69. Konečně soudu není zřejmé, jaká je příčinná souvislost mezi nedostatečným odvodněním komunikace na ulici Stará štreka a posuzovaným záměrem. Žalobce netvrdí že by voda stékala z této komunikace na jeho pozemek, a navíc právě v důsledku realizace posuzovaného záměru.

70. Žalobce ve své argumentaci pomíjí, že možnost přímého dotčení vychází z vlivů záměru na okolí, nikoliv z toho, že infrastruktura v okolí záměru nesplňuje dle žalobce náležitosti stanovené právním řádem. Žalobce v žalobě pojmenoval celou řadu nedostatků lokality Stará štreka nicméně nepopsal jejich návaznost na posuzovaný záměr a přímý dopad do svých práv. Námitky žalobce se týkají nedostatků, které má daná lokalita jako celek, čímž je dle žalobce nevhodná k bydlení. Proto také tyto námitky měly zaznít při tvorbě ÚP Hranice, resp. jimi měl žalobce brojit proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, který v přezkumném řízení zrušil část ÚP Hranice, což ve svém důsledku umožnilo výstavbu v lokalitě. Nicméně proti němu nebrojil návrhem na zrušení dle § 101a s. ř. s. a byl pasivní i při samotném přezkumném řízení, o němž se mohl dozvědět z úřední desky.

71. Další skutečností namítanou žalobcem je nesprávné požárně bezpečnostní řešení rodinného domu, který je součástí záměru. Podle judikatury NSS se požár domu (a proto také požárně bezpečnostní řešení stavby) nemůže dotknout práv vlastníka sousedního pozemku ve vzdálenosti cca 37 m (srov. rozsudky NSS ze dne 16. 8. 2022, č. j. 4 As 136/2022–78, bod 38 a ze dne 18. 1. 2023, č. j. 4 As 139/2022–42, bod 31). Jelikož je dům žalobce vzdálen cca 158 m od záměru, je zjevné, že žalobce na svých právech případným požárem domu, jenž je předmětem záměru, nemůže být dotčen. Proto jsou irelevantní také námitky týkající se požárně bezpečnostního řešení stavby.

72. Lze tak uzavřít, že žádná z namítaných skutečností nezasahuje do práv žalobce, který tak není věcně legitimován. Proto nemá význam zabývat se dalšími námitkami žalobce (nezákonnost závazných stanovisek orgánů územního plánování, vůči kterým je také namítáno, že nezohlednily stav infrastruktury v lokalitě).

73. Odkaz žalobce na rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2022, č. j. 63 A 1/2022–98 není relevantní. V něm zdejší soud uvedl, že nemá pochybnost o tom, že navrhovatelé (pozn soudu: žalobce a osoba zúčastněná na řízení) jsou aktivně procesně legitimováni k podání návrhu na přezkum ÚP Hranice v rozsahu plochy P115. Předmětná plocha nepochybně zasahuje do právní sféry navrhovatelů. Jedná se o plochu sousedící přes komunikaci s pozemky ve vlastnictví navrhovatelů (viz výše). Navrhovatelé logicky konsekventně a myslitelně tvrdí, že do jejich vlastnického práva může zasáhnout výstavba nových domů v ploše P115, a to zejména skrze zvýšený provoz po komunikaci, která jako jediná spojuje předmětnou plochu s ostatními částmi obce. Zábor zemědělské půdy v ploše P115 rovněž může zasáhnout do jejich práva na příznivé životní prostředí garantované čl. 35 odst. 1 Listiny.

74. V tomto rozsudku soud posuzoval incidenční návrh na přezkum ÚP Hranice v rozsahu plochy P115. Situace však byla odlišná od té nynější. Uvedený návrh podal žalobce společně s žalobou proti rozhodnutí, kterým byla povolena stavba rodinného domu na pozemcích parc. č. XJ a XE, jež se nacházejí v ploše P115. Žalobce byl účastníkem společného územního a stavebního řízení. Jelikož v soudním řízení nebyla zpochybněna skutečnost, že žalobce daným záměrem mohl být přímo dotčen na svém vlastnickém právu k jeho pozemkům (zejména ze strany tehdejšího žalovaného), soud se touto otázkou podrobně nezabýval a vycházel z toho, jak danou věc posoudil stavební úřad (ve své podstatě se jednalo o nespornou skutečnost). To se poté promítlo do hodnocení aktivní procesní legitimace k podání incidenčního návrhu na přezkum ÚP Hranice. V nynější věci byla otázka možného dotčení práv žalobce sporná, proto se jí soud zabýval.

75. Není přiléhavý ani odkaz na usnesení NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017–264, č. 3903/2019 Sb. NSS. V něm totiž NSS řešil aktivní procesní a věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. S žalobcem lze souhlasit v tom, že ochrana veřejného zájmu a ochrana individuálních práv se mohou překrývat. Takto by nepochybně mohl žalobce namítat např. nedodržení imisních limitů stanovených předpisy na úseku ochrany ovzduší, pokud by v blízkosti jeho domu měl být povolen provoz nějakého zařízení, které bude imise vypouštět. Tyto imise, které mají primárně význam z hlediska ochrany ovzduší (veřejného zájmu), by totiž mohly zasáhnout práva žalobce. V nyní řešené věci je však problém v tom, že žalobce sice poukázal na některé skutečnosti významné i z hlediska veřejného zájmu, které by potenciálně mohly zasahovat do jeho práv, nicméně nepropojil je s posuzovaným záměrem, který byl ve správním řízení schválen. A právě o posouzení účinků záměru na práva žalobce jde.

76. Na rozdíl do věci 65 A 31/2023 krajský soud nehodnotil, zda žalobce měl či neměl být účastníkem řízení, ale posuzoval, zda byl žalobce dotčen tvrzenými skutečnostmi. Tuto otázku si navíc soud posuzuje nezávisle na správních orgánech. Je proto nepodstatné, zda byl žalobce účastníkem i jiných řízení, které se týkaly podobných záměrů v dané lokalitě. Proto také neprovedl důkaz rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 7. 2023, č. j. X, v němž měl žalovaný uvést, že žalobce může být dotčen na svých právech záměrem (rodinný dům), který se nachází v bezprostředním okolí nyní řešeného záměru.

77. Žalobce nemohl nabýt legitimní očekávání, že je oprávněn hájit veřejný zájem v lokalitě, jak namítal v replice. Stavební zákon a ustálená a dlouhodobá judikatura NSS vylučují, aby účastník řízení z titulu možného dotčení svých práv hájil veřejný zájem, aniž by existoval možný přesah tohoto veřejného zájmu do jeho práv (viz výše). V tomto případě to také ve své podstatě stavební úřad žalobci sdělil na str. 28 a 29 svého rozhodnutí (viz výše). Pokud snad v jiných řízeních stavební úřad umožnil žalobci, aby se jal role ochránce veřejného zájmu, což soudu není známo, pak postupoval v rozporu se zákonem a judikaturou NSS. C. Posouzení návrhu krajským soudem 78. Podle § 101a s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.

79. Návrh na zrušení shora specifikované části ÚP Hranice uplatnil žalobce jako návrh dle druhé věty citovaného ustanovení, tj. jako tzv. návrh incidenční, který má akcesorickou povahu, což znamená, že napadené OOP muselo být při vydání rozhodnutí, jež slouží jako podvozek pro jejich napadení u soudu, skutečně užito a že výsledek jejich přezkumu soudem může právní postavení žalobce v řízení o žalobě proti rozhodnutí ovlivnit. Tato akcesoričnost je zvláštní podmínkou řízení o incidenčním návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. Pokud je zjevné, že tato podmínka řízení není splněna, je namístě takový návrh odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2022, č. j. 4 Ao 7/2021–179, č. 4404/2022 Sb. NSS).

80. V této věci soud dospěl k závěru, že žalobce posuzovaným záměrem není dotčen na svých právech. Jde–li však o záměr, který se vůbec práv navrhovatele netýká, a tudíž jej na jeho veřejných subjektivních právech napadené rozhodnutí nezkrátilo, nemohl by ani případný závěr o nezákonnosti napadené části ÚP Hranice jakkoli právní postavení navrhovatele ovlivnit, tj. výsledek řízení o žalobě, změnit. Podmínka řízení spočívající v akcesoričnosti podaného návrhu tudíž splněna nebyla, a proto soud návrh odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. D. Závěr a náhrada nákladů řízení 81. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl žalobu směřující vůči napadenému rozhodnutí a podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl návrh na zrušení ÚP Hranice v jeho textové i grafické části v rozsahu vymezujícím plochu P115 na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD.

82. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému a odpůrci nad rámec jejich úřední činnosti žádné náklady nevznikly, proto jim soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

83. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že jí náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí neuložil žádnou povinnost, při jejímž plnění by jí náklady vznikly.

Poučení

A. Vymezení věci a obsahu podání B. Posouzení žaloby krajským soudem K procesním námitkám – opomenuté důkazy a nevypořádaný znalecký posudek K procesním námitkám – nevypořádání odvolací námitky, nezákonné důkazy a absence podkladů ve spisu K procesním námitkám – nezákonné provedení ohledání K procesním námitkám – nezákonný postup orgánu územního plánování K věcnému posouzení C. Posouzení návrhu krajským soudem D. Závěr a náhrada nákladů řízení