65 A 75/2023–126

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobců: a) P. K. b) B. K. oba bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M. sídlem Litovelská 1349/2b, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc za účasti: Ř. s. a d. s. p. sídlem N. P. 56, X P. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2023, č. j. KUOK 100462/2023, ve věci odnětí vlastnického práva, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A. Vymezení věci a obsahu podání 1. Žalobci jsou vlastníky pozemků parc. č. X, XA, XB a XC, k. ú. X, obec X. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 4. 2022, č. j. KUOK 43289/2022 na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „ŘSD“) rozhodl mezitímním rozhodnutím podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů a § 24 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, tak, že odňal vlastnické právo žalobců k jejich pozemku parc. č. X ve prospěch České republiky jednající prostřednictvím ŘSD za účelem realizace veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury označené jako Dálnice D1–stavba X Ř.–P.(výrok I) a určil, že ŘSD je povinno zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění nejpozději do 4 let od právní moci napadeného rozhodnutí (výrok II).

2. Uvedené rozhodnutí zrušil zdejší soud rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 60 A 55/2022–85 pro vady znaleckého posudku, který sloužil jako podklad pro návrh kupní smlouvy v rámci kontraktačního procesu mezi žalobci a ŘSD. Znalec totiž v rozporu s § 3b odst. 2 liniového zákona posoudil pozemek parc. č. X jako stavební z důvodu, že na něm byla umístěna stavba Dálnice D1–stavba X Ř.–P.

3. Žalovaný se proto věcí znovu zabýval. Na základě žádosti ŘSD přerušil řízení a umožnil mu učinit žalobcům novou nabídku na odkup pozemku parc. č. X. Jelikož se smluvním stranám nepodařilo nalézt shodu, pokračoval žalovaný v řízení a napadeným rozhodnutím rozhodl totožně jako v předchozím případě.

4. Žalobci s napadeným rozhodnutím nesouhlasili a brojili proti němu žalobou, ve které se domáhali jeho zrušení. Předně namítali, že účel vyvlastnění byl v řízení nesprávně vymezen. Žalovanému muselo být podle žalobců známo, že Magistrát města P. zahájil dne 19. 4. 2021 územní řízení o umístění stavby P.–D., X, vVN zdvojení vedení, která má být umístěna mj. na pozemku žalobců parc. č. X, XA a XB. Žalobci byli dále oslovení společností I.–O., a.s. (dále jen „společnost I.“) zastupující společnost Č. D., a.s. (dále jen „společnost Č.“) za účelem uzavření smlouvy o zřízení služebnosti spočívající v umístění stavby vrchního vedení VN 22 kV č. VN09; VN 42 vč. 1 ks příhradového stožáru jako vynucenou přeložku označenou SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300. Ze znaleckého posudku předloženého společností I. plyne, že příhradový stožár bude umístěn na pozemcích parc. č. X, XA a XB. Návrh smlouvy počítá se zřízením služebnosti pouze k pozemkům parc. č. XA a XB, a tedy podle žalobců nerespektuje jejich obnovené vlastnické právo, k čemuž došlo v důsledku rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2022, č. j. 60 A 55/2022–85, jímž bylo zrušeno dřívější mezitímní rozhodnutí žalovaného v této věci. Z názvu záměru SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 v rámci stavby Dálnice D1, stavba X Ř.–P. plyne jasná provázanost se stavbou dálnice, pro niž bylo odňato vlastnické právo žalobců k jejich pozemku. V této věci bylo rovněž zahájeno vyvlastňovací řízení, které bylo zastaveno. Dále je podle žalobců podstatný záměr přeložka vodovodu AC 150 u MÚK P.–sever, který je rovněž součástí stavby dálnice a bude umístěn nejen na vyvlastněném pozemku, ale bude zasahovat i na pozemky parc. č. XA. Tuto stavbu žalovaný v odůvodnění zamlčel a nezabýval se tím, zda je ve veřejném zájmu.

5. Předmětem vyvlastnění, a tudíž i kontraktačního procesu, měl být podle žalobců také pozemek parc. č. XA, který bude zasažen záměrem SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 v rámci stavby Dálnice D1, stavba X Ř.–P. Po umístění příhradového stožáru č. 19 nebude možné pozemek parc. č. XA řádně užívat, protože samotný stožár zabírá podstatnou část plochy pozemku a další část zabírá jeho ochranné pásmo ve smyslu § 46 odst. 3 písm. a) bod 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, v šířce 7 m. V rozsahu ochranného pásma nebude možné osazovat pozemek trvalými porosty, vysazovat stromy vyšší než 3 m apod. Přitom daný pozemek plní funkci zahrady. Dále bude uvedený pozemek zasažen ochranným pásmem dálnice D1 podle § 30 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které zasáhne rovněž pozemky parc. č. XB a XC. Přímo ze zákona vyplývá podstatné omezení vlastnického práva k pozemku, který se v ochranném pásmu dálnice nachází. Zprovoznění dálnice se navíc dotkne úrody v důsledku emisí, nadto pokud by v budoucnu žalobci hodlali postavit na svých pozemcích stavbu, bude tato rovněž zasažena emisemi z dálnice (hluk, znečištění ovzduší). Z toho je zřejmé, že k pozemku parc. č. XA zbude žalobcům jen holé vlastnické právo.

6. Dále žalobci namítali, že smlouvou předloženou ŘSD nebyl řešen přístup na zbylé pozemky žalobců po dobu výstavby a náhrada škody způsobené znemožněním přístupu na pozemky. Pozemek parc. č. X byl oceněn znaleckým posudkem ze dne 27. 2. 2023 zpracovaným Ing. H., jež určil obvyklou cenu tohoto pozemku ve výši 37 640 Kč. Předchozí posudky č. 4206–038/2020 ze dne 18. 7. 2020, zpracovaný Ing. D., a č. XD, zpracovaný Ing. S., jej ocenily na 44 000 Kč, resp. 69 620 Kč. Tento rozdíl nebyl vysvětlen. Nová cena nemůže obstát už jen díky obecně známému růstu cen nemovitostí na trhu. Znalec použil k porovnání cen pozemky, které nejsou k porovnání vhodné. Ty totiž vznikly oddělením od větších pozemků a oddělená část byla použita pro stavbu Dálnice D1–stavba X Ř.–P. V posudku není uvedeno, zda jsou přístupné přímo nebo jen skrze cizí pozemek a zda se na nich nachází přípojka elektrické energie, jak tomu je na pozemku parc. č. X. Proto by měl být vypracován revizní znalecký posudek. Navíc jsou žalobci neodůvodněně znevýhodněni oproti jiným vlastníkům, od nichž město Přerov odkoupilo pozemky za výrazně vyšší cenu.

7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí. Nad jeho rámec uvedl, že jak přeložka vodovodu AC 150 u MÚK P.–sever, tak záměr SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 v rámci stavby Dálnice D1, stavba X Ř.–P. byly umístěny stejnými územními rozhodnutími jako samotná stavba Dálnice D1–stavba X Ř.–P. Nicméně řeší je subjekty, do jejichž vlastnictví daná přeložka náleží, nikoliv ŘSD, a nebyly předmětem vyvlastňovacího řízení. Žalovaný není povinen předjímat a posoudit všechny možné stavby, které by mohly být v budoucnu umístěny na pozemek, který byl předmětem vyvlastnění. Jestliže bude na pozemku parc. č. X umístěna přeložka vodovodu nebo energetické vedení, nijak to nezpochybňuje účel vyvlastnění posouzený v řízení. Námitky týkající se ochranných pásem nebyly uplatněny ve stanovené lhůtě podle § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění, proto by k nim soud neměl přihlédnout.

8. ŘSD navrhlo žalobu zamítnout. Uvedlo, že žalovaný mohl v řízení posoudit pouze ten účel vyvlastnění, který byl uveden v žádosti. Dále uvedlo, že stavba P.–D., VN09, vVN zdvojení vedení, která má být umístěna mj. na pozemku žalobců parc. č. X, XA a XB, se stavbou Dálnice D1–stavba X Ř.–P. nesouvisí. Územní řízení k této stavbě bylo zahájeno v dubnu 2021 a v červnu bylo dle informací ŘSD ukončeno. Jejím investorem je společnost ČEZ. Proto ji nelze brát v potaz. V rámci stavebního objektu SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 byl z důvodu nesouhlasu žalobců přesunut příhradový stožár č. 19 z pozemku parc. č. XA na pozemek parc č. XE, na němž již byl vybudován. Změna oproti vydaným územním rozhodnutím bude řešena buď v rámci kolaudace jako tzv. nepodstatná změna, případně jako změna stavby před dokončením. Pozemky žalobců tak nebudou tímto záměrem vůbec dotčeny, a to ani v rozsahu ochranného pásma. Proto také společnost Č. vzala svůj návrh na zahájení vyvlastňovacího řízení k pozemku parc. č. XA zpět. Záměr přeložka vodovodu AC 150 u MÚK P.–sever nebude umístěn na pozemku parc. č. XA. Tento pozemek bude dotčen ochranným pásmem ve zcela marginálním rozsahu 3 m2. S ohledem na to ŘSD ustoupilo od zřízení služebnosti na daném pozemku. Omezení vlastnického práva z důvodu ochranného pásma není důvodem pro zřízení služebnosti. Ochranné pásmo dálnice nebude mít vliv na užívání zbylých pozemků, které mohou žalobci užívat stejně jako dosud. Není pravdou, že by jejich pozemky nebyly po dobu výstavby zpřístupněny. Znalec použil k porovnání pozemky nacházející se ve stejné lokalitě jako pozemek parc. č. X. Pro porovnání si dle ŘSD nelze přát nic lepšího.

9. V následné replice žalobci poukázali na to, že změna umístění záměru SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 nemůže představovat nepodstatnou změnu stavby ve smyslu § 118 odst. 7 stavebního zákona a nemůže být schválena ani cestou změny stavby před dokončením. Postup žalovaného při změně umístění zmíněného stavebního objektu je překvapivý, protože ještě v červnu 2023 podala společnost Č. žádost o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, které se týkalo stavby P.–D., VN09, vVN zdvojení vedení. Navíc žalobcům změnu umístění stavebního objektu nikdo neoznámil. Umístění daného záměru na cizí pozemek zasahuje do práv jeho vlastníka. Nedošlo tak k platnému upuštění od záměru umístit stavební záměr SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 na pozemek žalobců parc. č. XA. Je tak nutné vycházet ze stavu formálního, dle nějž má být předmětný stavební objekt na pozemku žalobců umístěn.

10. U jednání žalobci znovu poukázali na to, že z hlediska stavebního práva nedošlo k platné změně umístění stavebního záměru SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300. K této změně bude nutné zkoumat vliv daného objektu na okolí a nelze předjímat výsledek povolovacího řízení. Proto je nutné vycházet ze stavu dle platných územních rozhodnutí. Žalovaný dle nich nezohlednil, že předmětný stavební objekt měl zasahovat i na pozemek parc. č. X. Proto se dá říct, že v napadeném rozhodnutí nedostatečně vymezil veřejný zájem, pro který bylo vlastnické právo žalobců odňato. Postup ŘSD je dle žalobců naprosto protiprávní. Žalobci se setkali s neochotou znalců provést ocenění pozemku parc. č. X, proto jim nezbylo než navrhnout soudu provedení revizního posudku. Cenu jejich pozemku by mohl ozřejmit též postup města P. Žalovaný uvedl, že postup ŘSD při změně umístění stavebního záměru SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 není předmětem tohoto řízení. Navíc tento objekt původně, než byl změnou územního rozhodnutí přemístěn na pozemek žalobců, byl umístěn na pozemku parc. č. XE, proto lze očekávat, že jeho opětovné přemístění na něj, nebude problém. ŘSD uvedlo, že přemístění stavebního záměru SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 bylo provedeno po dohodě se společností Č. tak, aby bylo vyhověno žalobcům a jejich pozemek parc. č. XA jím nebyl zatížen, a to ani ochranným pásmem. Je si vědomo toho, že tento postup není ideální, ale jakákoliv změna územního rozhodnutí, které se týká stavby dálnice, aktivizuje subjekty z řad ekologických spolků. Dále uvedlo, že záměr přeložka vodovodu AC 150 u MÚK Přerov–sever nebude ani ochranným pásmem zasahovat na pozemek parc. č. XA. B. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). K identifikaci veřejného zájmu a umístění dalších záměrů na pozemcích žalobců 12. Čl. 11 odst. 4 Listiny stanoví, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Podle § 3 odst. 1 věta první zákona o vyvlastnění platí, že vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Z § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění vyplývá, že veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

13. Veřejný zájem je neurčitým právním pojmem. Ústavní soud k otázce definování veřejného zájmu ve správním řízení uvedl, že veřejný zájem v konkrétní věci by měl být zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění správního rozhodnutí pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování (srov. nález ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04).

14. Žalovaný uvedl, že stavba Dálnice D1–stavba X Ř.–P. je stavbou veřejně prospěšnou ve smyslu § 170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, což vyplývá jak z územního rozhodnutí, tak i z územně plánovací dokumentace. Tato stavba má přispět ke zlepšení dopravní obslužnosti nejen na území Olomouckého kraje, ale i celé ČR. Dospěl též k jednoznačnému závěru o tom, že rozhodnutí o odnětí vlastnického práva za účelem realizace této veřejně prospěšné stavby převáží nad zachováním vlastnického práva žalobců (str. 10 až 14 napadeného rozhodnutí).

15. Žalobci nerozporují, že by snad existence předmětného veřejného zájmu nebyla dostatečným důvodem pro odnětí jejich vlastnického práva k pozemku parc. č. X, ale poukazují na to, že na daném pozemku a také pozemku parc. č. XA, budou umístěny také další záměry, které zasahují do jejich vlastnického práva, a měly tak být zohledněny. Těmito záměry jsou přeložka vodovodu AC 150 u MÚK P.–sever, SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 v rámci stavby Dálnice D1, stavba X Ř.–P. a záměr P.–D., VN09, vVN zdvojení vedení.

16. S tímto argumentem ale krajský soud nesouhlasí. Soudu není předně zřejmé, jak by se mohla dotknout práv žalobců skutečnost, že záměr přeložka vodovodu AC 150 u MÚK P.–sever nebyl výslovně v napadeném rozhodnutí uveden při identifikaci veřejného zájmu, pro který má být vlastnické právo žalobců odňato. Žalovaný v napadeném rozhodnutí identifikoval veřejný zájem na vyvlastnění jako zájem na realizaci stavby Dálnice D1–stavba X Ř.–P., přičemž z vydaných územních rozhodnutí vyplývá, že záměr přeložka vodovodu AC 150 u MÚK P.–sever je její součástí jako stavební objekt č. XF. Pokud tedy žalobci nezpochybnili (což vskutku neučinili), že veřejný zájem na výstavbě dálnice sám o sobě nad jejich vlastnickým právem k předmětnému pozemku převažuje, pak nelze než uzavřít, že další veřejně prospěšná stavba se stavbou daného úseku dálnice související by jen posunula pomyslný jazýček na vahách ještě více ve prospěch veřejného zájmu, a to i tehdy, pokud by se jednalo o stavbu formálně samostatnou.

17. Dále je třeba uvést, že z provedených důkazů soud zjistil, že územním rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne 19. 11. 2019, č. j. SMOL/240886/2019/OS/US/Sem (viz str. 44), došlo ke změně umístění záměru přeložka vodovodu AC 150 u MÚK P.–sever tak, že byl nově umístěn na pozemky parc. č. X a XA a naopak již neměl zasahovat na pozemek parc. č. XB. Z návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene na vodovod včetně projektové dokumentace a znaleckého posudku č. 3807–110/2017, které žalobci navrhli k důkazu, sice vyplývá, že má být předmětný vodovod umístěn pouze na pozemku parc. č. 633/64, avšak tyto listiny již s ohledem na svou dataci (březen, resp. duben 2018) nemohly reflektovat skutečnost, že následnou změnou územního rozhodnutí došlo ke změně umístění předmětného záměru popsaným způsobem. Navíc z rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2023, č. j. KUOK 29894/2023 vyplývá, že stavební povolení na daný záměr bylo vydáno pouze ve vztahu k pozemku parc. č. 633/72. Na pozemku parc. č. XA se tak předmětný záměr nebude nacházet. Tomu odpovídá také mapa doložená ŘSD u jednání, z níž soud zjistil, že záměr přeložka vodovodu AC 150 u MÚK P.–sever nebude na pozemek parc. č. XA zasahovat ani ochranným pásmem. Lze tak uzavřít, že záměr přeložka vodovodu AC 150 u MÚK P.–sever je povolen na pozemku parc. č. X a není důvod jej jakkoliv vztahovat k pozemku parc. č. XA.

18. Ve vztahu k záměru SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 v rámci stavby Dálnice D1, stavba X Ř.–P. krajský soud zjistil, že územním rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne 19. 11. 2019, č. j. SMOL/240886/2019/OS/US/Sem (viz jeho str. 57–58 a situační výkresy E. doložené žalobci a ŘSD) byl příhradový stožár č. 19 a s tím i trasa elektrického vedení přemístěn z pozemku parc. č. XE na pozemek žalobců parc. č. XA, přičemž jeho ochranné pásmo má zasahovat na pozemky parc. č. XB a X (tomu odpovídá také dopis společnosti I. ze dne 2. 3. 2023 přiložený k návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene a znalecký posudek č. 1571–178/2023).

19. Z fotografií, situačního výkresu E., e–mailové komunikace (důkazní návrhy ŘSD) ale soud zjistil, že byl stožár č. 19 fakticky vybudován na svém původním místě, tj. na pozemku parc. č. XE, přičemž jeho ochranné pásmo na pozemky žalobců XB a X nezasahuje. Dále soud z výpisu z katastru nemovitostí a smlouvy ze dne 22. 1. 2024 zjistil, že ŘSD, jakožto vlastník pozemku parc. č. XE uzavřelo se společností Č. smlouvu o zřízení věcného břemene k umístění daného záměru mj. na pozemek parc. č. XE. Těmto zjištěním odpovídá též jednání společnosti Č., která vzala zpět svůj návrh na zahájení vyvlastňovacího řízení ve vztahu k pozemkům žalobců parc. č. XA a XB (usnesení o zastavení vyvlastňovacího řízení vydané žalovaným dne 5. 12. 2022, č. j. KUOK 126908/2022).

20. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že záměr SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 v rámci stavby Dálnice D1, stavba X Ř.–P. je sice formálně umístěn stále na pozemcích žalobců (stožár na pozemku parc. č. XA a ochranné pásmo na pozemcích parc. č. X a XB), nicméně byl realizován na pozemku parc. č. XE (stožár) s tím, že ochranné pásmo sice zasahuje okolní pozemky, nikoli však pozemky žalobce.

21. Krajský soud souhlasí s žalovaným, že hodnocení zákonnosti postupu ŘSD není předmětem tohoto řízení. Snahou ŘSD bylo zjevně vyhovět žalobcům a nezatěžovat jejich pozemky popsaným záměrem, přičemž zda tak ŘSD učinilo z právního hlediska vhodnou cestou, je nerozhodné. Pozemek žalobců parc. č. XA ani žádný jiný zkrátka není daným záměrem zasažen. Proto nemá význam zabývat se tím, zda jej měl žalovaný zohlednit při vymezení veřejného zájmu a v návaznosti na to, zda v důsledku existence tohoto záměru je možné užívat pozemek žalobců parc. č. XA pouze s nepřiměřenými obtížemi ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Ze stejného důvodu je irelevantní důkazní návrh žalobců spočívající v interním sdělení ze dne 14. 2. 2020, č. j. KUOK 20326/2020, jímž chtěli žalobci prokázat pouze to, že žalovaný o záměru SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 v rámci stavby Dálnice D1, stavba X Ř.–P. věděl.

22. Žalobcům lze přisvědčit v tom, že stále trvá právo ŘSD umístit daný záměr na jejich pozemky specifikované výše, protože tomu odpovídá stále platné územní rozhodnutí. Pokud bude realizovaná změna umístění daného záměru formálním způsobem aprobována (ať již v rámci kolaudace či změnou stavby před dokončením), toto právo zanikne. Pokud nebude aprobována, bude ŘSD muset znovu jednat s žalobci o omezení, resp. odnětí vlastnického práva k pozemku parc. č. XA, případně znovu zahájit vyvlastňovací řízení. V něm budou mít žalobci prostor uplatnit svá práva a bude v něm posouzeno, zda je k uskutečnění záměru nutné pozemek žalobců vyvlastnit, či postačí pouhé omezení vlastnického práva k němu. Žalobci tak nejsou současným postupem žalovaného ani ŘSD nijak zkráceni na svých právech. O salámové metodě, jejímž cílem by bylo vyhnout se komplexnímu posouzení dopadu záměru do práv žalobců, nemůže být řeč.

23. K záměru P.–D., VN09, vVN zdvojení vedení krajský soud poukazuje na oznámení o zahájení územního řízení vydané Magistrátem města Přerov dne 19. 4. 2021 pod č. j. MMPr/047000/2021/ŽáM, rozhodnutí vydané týmž správním orgánem dne 18. 9. 2023 pod č. j. MMPr/174120/2023/ŽáM a k němu přiložený situační výkres, z nichž vyplývá, že daný záměr spočívá v tom, že na původní elektrické vedení na příhradových stožárech 9 až 23 bude ke stávajícímu vedení č. 42 připojeno další vedení č.

9. Tím dojde k rozšíření ochranného pásma v důsledku existence nového elektrického vedení (kabelu). Původním elektrickým vedením je v rámci tohoto záměru myšleno vedení v rámci záměru SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 v rámci stavby Dálnice D1, stavba X Ř.–P. Tato skutečnost je patrná zejména ze situačního výkresu, na němž je vyobrazen příhradový stožár č. 19 ještě na pozemku žalobců a jsou na něm číselně označená jednotlivá elektrická vedení (kabely). Nicméně, jak vyplynulo z výše provedeného dokazování, tento záměr byl realizován mimo pozemky žalobců. Ze stejného důvodu se tedy pozemků žalobců netýká ani záměr P.–D., VN09, vVN zdvojení vedení. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že společnost Č., která je stavebníkem daného záměru, požádala dne 29. 6. 2023 o prodloužení platnosti územního rozhodnutí na tento záměr (oznámení o zahájení řízení vydané Magistrátem města Přerov dne 1. 8. 2023, č. j. MMPr/145744/2023/ŽáM). Nevede–li přes pozemky původní vedení, nemůže přes ně vést ani jeho rozšíření. S ohledem na to je i hodnocení soudu totožné jako u záměru SO 422 Přeložka venkovního vedení VN v km 84,700–85,300 v rámci stavby Dálnice D1, stavba X Ř.–P.

24. Lze tak uzavřít, že pozemek žalobců parc. č. XA není dotčen žádným z uvedených záměrů. Neexistuje tak žádný důvod, pro který by mělo být vyvlastnění rozšířeno také na něj ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění, který stanoví, že není–li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemenu užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich částí či věcného břemene buď vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když není nezbytné k dosažení daného účelu. Žalovaný tedy správně uvedl, že pozemek parc. č. XA nebude stavbou Dálnice D1–stavba X Ř.–P. dotčen (str. 17 napadeného rozhodnutí).

25. V této souvislosti zbývá uvést, že námitky emisí a ochranného pásma dálnice, díky nimž má být užívání pozemku parc. č. XA značně ztíženo, resp. má žalobcům k němu zůstat tzv. holé vlastnictví, žalobci neuplatnili ve lhůtě uvedené v § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění, který stanoví, že námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání; k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. O tomto následku musí být účastníci poučeni v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení. Tyto námitky uvedli žalobci poprvé až v žalobě, ač byli na možnost uplatnění námitek a důkazů upozorněni jak při zahájení řízení (oznámení o zahájení řízení ze dne 13. 1. 2022, včetně opravného oznámení ze dne 9. 2. 2022), tak při jeho pokračování poté, co bylo původní rozhodnutí žalovaného zrušeno (oznámení o zahájení řízení ze dne 19. 6. 2023). Ústní jednání se dle spisu konala dne 17. 2. 2022, resp. 7. 8. 2023. Ani v jednom případě obdobné námitky z úst žalobců nezazněly. Proto se jimi nebude zabývat ani soud (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2022, č. j. 8 As 222/2021–45, bod 19 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 43 A 72/2021–54, body 31 a 32).

26. S ohledem na uvedené hodnotí krajský soud námitku jako nedůvodnou. K přístupnosti pozemků žalobců v průběhu výstavby 27. Obdobnou námitkou se již zabýval krajský soud v rozsudku ze dne 18. 10. 2022, č. j. 60 A 55/2022–85 a uvedl k ní, že přístup ke zbylým pozemkům žalobců bude zajištěn skrze přístupovou cestu – stavební objekt SO 153 – Souběžná polní cesta podél silnice I/55 vpravo. K přístupu na pozemky žalobců po dobu výstavby této cesty krajský soud uvedl, že z fotodokumentace, která je součástí spisu, vyplývá, že přístup pro pěší je značně ztížen, nicméně je možný. Příjezd motorovými vozidly je znemožněn. Žalobci však s touto skutečností mohli počítat a přemístit potřebnou techniku k údržbě zahrady ještě před tím, než byla dosavadní cesta zničena v důsledku výstavby. Navíc nelze přehlédnout, že dosavadní (nyní již zničená) přístupová cesta se nenachází na vykupovaném pozemku parc. č. X. Na něj bude v podstatě přesunuta jako stavební objekt SO 153 – Souběžná polní cesta podél silnice I/55 vpravo. I kdyby tedy nedošlo k výkupu tohoto pozemku, resp. k odnětí jeho vlastnického práva žalobců k němu, nic by to na nemožnosti příjezdu vozidlem žalobců k jejich zbylým pozemkům v průběhu výstavby SO 153 – Souběžná polní cesta podél silnice I/55 vpravo nezměnilo. Proto ani nebylo nutné tuto skutečnost řešit v rámci kontraktačního procesu.

28. Na uvedeném závěru krajský soud trvá. Z fotografií ze srpna 2023, které žalobci předložili v pokračujícím řízení, vyplývá, že příjezd motorovými vozidly je stále znemožněn. Pěší však zjevně zachován je. Jinak by ani fotografie nemohly být na místě pořízeny. O zachování pěšího přístupu svědčí rovněž vyšlapané cesty v jinak vysoké trávě. Zjevně ani není znemožněna jakákoliv práce na zahradě žalobců. Soudu sice není zřejmé, zda je zahrada žalobců zachycena na fotografii č. 33 nebo 35, nicméně to není podstatné, protože obě zahrady jsou zjevně udržovány, zejména je to patrné na trávníku. Kdyby totiž zahrady nebyly přístupné a nebylo by na nich možné hospodařit, resp. je alespoň udržovat, musela by se na něm nutně nacházet přerostlá tráva (foceno v srpnu). Lze tak uzavřít, že žalobcům byl zachován pěší přístup k jejich pozemkům. Žádný právní předpis neukládá ŘSD, aby v případě jako je tento, zajistilo žalobcům přístup motorovým vozidlem k jejich pozemkům, případně s nimi řešilo náhradu škody za dočasné omezení přístupu.

29. Odkaz na rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2016, č. j. 9 As 89/2015–28 není přiléhavý. V případě řešeném NSS nebyl po vyvlastnění přístup ke zbylým pozemkům vůbec možný a do budoucna měl být přístup ke zbylým pozemkům vyvlastněného zajištěn toliko skrze hypotetickou změnu uspořádání pozemků v rámci pozemkových úprav, kdy ani nebylo zřejmé, zda bude moct Státní pozemkový úřad vydat rozhodnutí, které by pozemek vyvlastněného zpřístupnilo. Tím se věc řešená u NSS odlišuje od věci nyní řešené, v níž žalobci mají pěší přístup ke svým pozemkům, a navíc přístup k jejich pozemkům bude po dokončení výstavby stavebního objektu SO 153 – Souběžná polní cesta podél silnice I/55 vpravo zajištěn i pro motorová vozidla. Závazek ŘSD zajistit žalobcům příjezd automobilem k jejich pozemkům je též obsažen v návrhu kupní smlouvy z roku 2023, která byla žalobcům předložena, leč nebyla jimi akceptována. K vadám znaleckého posudku 30. Ustanovení § 3b odst. 1 liniového zákona stanoví, že získávají–li se potřebná práva podle § 3a koupí, sjednává se v kupní smlouvě kupní cena ve výši a) ceny stanovené znaleckým posudkem vynásobené koeficientem 8 v případě pozemku s výjimkou stavebního pozemku, nebo b) ceny stanovené znaleckým posudkem vynásobené koeficientem 1,5 v případě stavebního pozemku nebo stavby. Odst. 2 dále stanoví, že znalecký posudek, který je podkladem pro navržení výše kupní ceny v návrhu kupní smlouvy, stanoví cenu ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby, včetně všech jejich součástí a příslušenství. Nelze–li stanovit cenu ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby, stanoví znalecký posudek cenu ve výši zjištěné ceny pozemku nebo stavby. V takovém případě obsahuje znalecký posudek zdůvodnění nemožnosti stanovení ceny ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby. Ocenění se provede podle oceňovacího předpisu a cena pozemku nebo stavby se ve znaleckém posudku určí vždy podle jejich skutečného stavu ke dni určení ceny ve znaleckém posudku; přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s tím, že jsou určeny k uskutečnění stavby dopravní infrastruktury. Při ocenění se rovněž nepřihlédne k navýšení obvyklé ceny jiného pozemku nebo stavby koeficienty podle odstavce 1. Oprávněný investor je oprávněn nechat vyhotovit jediný znalecký posudek pro více pozemků či staveb určených pro stavbu dopravní infrastruktury, tak aby znalecký posudek pokryl celé území dotčené stavbou nebo některou jeho část (pozn.: zdůraznění provedl krajský soud).

31. V rozsudku ze dne 18. 10. 2022, č. j. 60 A 55/2022–85, jímž soud zrušil původní rozhodnutí žalovaného, soud dospěl k závěru, že znalecký posudek č. 4206–038/2020 ze dne 18. 7. 2020 zpracovaný Ing. D., který sloužil jako podklad pro návrh kupní smlouvy ze dne 14. 6. 2021 týkající se odkupu pozemku parc. č. X, byl nezákonný. Znalec v tomto posudku k oceňovanému pozemku uvedl, že předmětný pozemek je oplocenou zahradou v lokalitě se zahradními a rekreačními objekty. Pozemek je určen k zastavění liniovou stavbou dálnice D1 v úseku Ř.–P. a vzhledem k pravomocnému územnímu rozhodnutí se jedná o stavební pozemek podle § 9 odst. 2 písm. a) bod 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. Znalec tak podle soudu nezohlednil § 3b odst. 2 liniového zákona, který stanoví, že se musí cena pozemku určit tak, jako by k záměru stavby dálnice nedošlo. To platí i pro určení druhu oceňovaného pozemku, neboť jeho určení má zásadní význam pro stanovení ceny obvyklé. Je totiž notorietou, že cena stavebního pozemku je diametrálně odlišná od ceny pozemku nestavebního.

32. K návrhu kupní smlouvy ze dne 15. 3. 2023 byl přiložen znalecký posudek č. 1750–08/2023 ze dne 27. 2. 2023 zpracovaný Ing. H. Znalec k oceňovanému pozemku uvedl, že se jedná s ohledem na § 3b odst. 2 liniového zákona o pozemek nestavební a jako takový jej ocenil (str. 11). Dále znalec porovnávací metodou stanovil jeho obvyklou cenu na 37 640 Kč (str. 16). S ohledem na koeficient uvedený v § 3b odst. 1 písm. a) liniového zákona byla kupní cena za pozemek parc. č. X stanovena částkou 301 120 Kč. Podle názoru soudu tak byly odstraněny vady, které byly vytýkány znaleckému posudku zmíněným předchozím rozsudkem.

33. Krajský soud nesouhlasí s žalobci, že by došlo k neodůvodněnému snížení ceny obvyklé pozemku parc. č. X. Ze znaleckého posudku č. X ze dne 7. 8. 2013 zpracovaného Ing. S. soud zjistil, že jím byla stanovena obvyklá cena pozemku parc. č. XA o výměře 289 m2. V minulosti však pozemek parc. č. XA zahrnoval i pozemek parc. č. X, který se později vyčlenil (srov. katastrální mapu přiloženou k posudku č. X a tvar vyobrazeného pozemku; tuto skutečnost potvrdili žalobci také u jednání soudu). Pozemek parc. č. X má výměru 118 m2, pozemek parc. č. XA má výměru 171 m2 (srov. např. znalecký posudek č. 1571–178/2023). Při přepočtení výsledné ceny, jak byla určena Ing. S., lze snadno zjistit, že cena za 1 m2 byla stanovena částkou 152,25 Kč, cena za 118 m2 by odpovídala částce 17 965,50 Kč. Zatímco znalec Ing. H. ocenil pozemek parc. č. X částkou 37 640 Kč (cena za 1 m2 odpovídá částce 319 Kč). K žádnému snížení ceny, natož pak neodůvodněnému, nedošlo. Znalecký posudek č. 4206–038/2020 ze dne 18. 7. 2020 zpracovaný Ing. D. byl soudem shledán nezákonným, protože ocenil pozemek parc. č. X jako stavební (viz výše). Proto nemůže mít patřičnou vypovídací hodnotu ohledně ceny pozemku, který má být oceněn jako nestavební. Rozdílnost cen navíc žalovaný v napadeném rozhodnutí žalobcům vysvětlil, kdy argumentoval právě chybným určením druhu oceňovaného pozemku v posudku Ing. D. (str. 20 napadeného rozhodnutí).

34. Pro věc je podle názoru soudu nepodstatné, za jakou cenu odkoupilo město P. pozemky parc. č. XG a XH, k. ú. D., obec P. Jak sami žalobci uvádějí, jejich kupcem bylo město Přerov, nikoliv ŘSD. Není zřejmé, z jakého konkrétního důvodu město P. dané pozemky kupovalo a zda při tom postupovalo dle § 3b liniového zákona, který stanoví speciální pravidla pro určení ceny (nepřihlížení k záměru stavby infrastruktury, násobení zjištěné ceny koeficientem apod.). Navíc se dle tvrzení žalobců jedná o pozemky v jiném katastrálním území, tj. v jiné lokalitě. Nejsou známy ani konkrétní vlastnosti pozemků parc. č. XG a XH (zda se rovněž jedná o zahrádkářské pozemky jako v případě pozemku parc. č. X) a nelze proto posoudit, zda jsou vůbec srovnatelné s pozemkem parc. č. X. Žalobci tedy neuvedli žádná konkrétnější tvrzení o tom, proč by postup města P. měl být relevantní pro ověření správnosti ceny určené znaleckým posudkem č. 1750–08/2023 ze dne 27. 2. 2023 zpracovaným Ing. H. Potřebné informace si přitom žalobci nepochybně mohli obstarat cestou zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Pro úplnost krajský soud připomíná, že důkaz má sloužit k prokázání již učiněných tvrzení. V soudním řízení nelze postupovat tak, že soud provede důkaz navržený a posoudí, zda při jeho provedení náhodou nevyplynou skutečnosti, které by mohly být účastníkovi ku prospěchu a které by bylo možné posoudit jako jeho tvrzení. Jinak řečeno, nelze navrhnout důkaz bez konkrétních tvrzení a doufat, že potřebná tvrzení vyplynou při provádění důkazu. K tomu by v tomto případě došlo, protože teprve po provedení důkazu by soud zjistil, za jakých okolností byly městem P dané pozemky koupeny, zda byly oceněny znalcem apod. Z tohoto důvodu soud nepožádal město Přerov o jeho vyjádření, jak žalobci navrhovali.

35. K poslednímu okruhu námitek krajský soud uvádí, že při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, zda jsou logické apod. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu nemá odborné znalosti. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013).

36. Ke zpracování revizního znaleckého posudku se zásadně přistupuje tehdy, pokud existují pochybnosti o správnosti posudku nebo je–li posudek nejasný nebo neúplný a nebudou–li tyto vady posudku odstraněny výslechem znalce (srov. § 127 odst. 2 o. s. ř.). Krajský soud přitom neshledal, že by znalecký posudek č. 1750–08/2023 ze dne 27. 2. 2023 zpracovaný Ing. H. trpěl vadami, které žalobci uvedli v žalobě. Nebylo tak nutné přistoupit k výslechu znalce, natož pak zpracovat revizní znalecký posudek.

37. Úkolem znalce bylo určit obvyklou cenu pozemku parc. č. X (srov. § 3b odst. 2 liniového zákona). Znalec provedl ohledání pozemku parc. č. X a zjistil tak jeho stav, který detailně popsal (str. 5 posudku). Poté postupoval dle § 2 odst. 2 zákona o oceňování majetku a vyhlášky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška), ve znění účinném do 31. 12. 2023. Znalec porovnal sjednané ceny u transakcí týkajících se dle znalce stejných či obdobných pozemků. Jednalo se o pozemky parc. č. XI, XJ, XK, XL, XM a XN (vše v k. ú. X, obec X). Všechny pozemky se nacházejí ve stejné lokalitě, jako pozemek parc. č. X a jsou rovněž využívány jako zahrada (blíže srov. str. 13 a 14 posudku). Zjištěné ceny znalec upravil za použití koeficientů uvedených na str. 15 a 16 posudku (zohlednil velikost, polohu, charakter, celkový stav aj.). Poté určil průměrnou cenu za 1 m2 a stanovil výslednou porovnávací hodnotu a cenu obvyklou pozemku parc. č. X.

38. Žalobci namítali, že všechny pozemky, které znalec vybral k porovnání, nejsou k porovnání vhodné, protože vznikly rozdělením původních (větších) pozemků, od nichž byla část odňata a následně odkoupena ŘSD za účelem realizace záměru Dálnice D1–stavba X Ř.–P. Není zřejmé, jak je řešen přístup na srovnávané pozemky a zda se na nich nachází elektrická přípojka jako na pozemku parc. č. X.

39. Obvyklou cenou se podle § 2 odst. 2 zákon o oceňování majetku rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. [...] Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu majetku nebo služby a určí se ze sjednaných cen porovnáním. Z citovaného ustanovení vyplývá, že k porovnání je nutné použít majetek stejný, resp. obdobný. To nicméně neznamená, že mezi oceňovaným a porovnávaným majetkem nemohou existovat rozdíly. Nalézt dva pozemky s naprosto stejnými vlastnostmi může být prakticky nereálné. Proto je nutné, aby zásadní vlastnosti porovnávaného majetku byly stejné, resp. obdobné. Jinak řečeno ne každá odlišnost je natolik významná, že z hlediska určení obvyklé ceny činí srovnávaný pozemek nesrovnatelným.

40. Znalec vzal v úvahu vlastnosti pozemku žalobců, který na str. 5 posudku detailně popsal, a uvedl, že všechny srovnávané pozemky se nacházejí v totožné lokalitě a že byly užívány jako zahrada stejně jako pozemek žalobců. V rámci úpravy ceny pomocí koeficientů zohlednil též jejich další vlastnosti jako velikost, polohu, charakter, stav a využitelnost. Dle úvahy znalce se tak zjevně o srovnatelné pozemky jednalo.

41. Krajskému soudu není zřejmé, proč by na věc měla mít vliv skutečnost, zda jsou srovnávané pozemky přístupné skrze cizí pozemek či nikoliv, resp. zda se na nich nachází elektroměr. Jedná se toliko o laický názor žalobců nepodpořený žádnou odbornou úvahou o tom, že by právě tyto okolnosti způsobily, že srovnávané pozemky jsou neporovnatelné, tedy že se jedná o natolik zásadní skutečnosti, které zapříčiňují, že srovnávané pozemky nejsou stejné či obdobné (např. že některá z tvrzených skutečností má zcela zásadní význam pro určení ceny). Proto není zřejmé, proč by se znalec měl právě těmito okolnostmi zabývat. Navíc historii vzniku srovnávaných pozemků žalobci neprokázali. Pouhou laickou úvahou však odborný důkaz, kterým znalecký posudek nepochybně je, nelze zpochybnit. Tímto způsobem by si mohli žalobci vymyslet takřka nekonečnou řadu skutečností, které dle jejich laického názoru měl znalec zohlednit, např. zda je na srovnávaných pozemcích vysázen stejný druh trávy, zda stromy na srovnávaných pozemcích nejsou náhodou poškozené, zda oplocení srovnávaných pozemků není zasaženo korozí apod., přičemž každá okolnost by pak musela mít vliv na zákonnost posudku. To by bylo zcela absurdní. Žalobci sice uvedli, že si nemohli nechat zpracovat jiný znalecký posudek z důvodu neochoty znalců, toto své tvrzení, které samo o sobě nezní příliš věrohodně, ale nijak nedoložili. Proto ani poslední námitku neshledal soud důvodnou. C. Závěr a náhrada nákladů řízení 42. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobci v řízení úspěšní nebyli a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

44. O náhradě nákladů řízení ŘSD rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že mu náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu neuložil žádnou povinnost, při jejímž plnění by mu náklady vznikly.

Poučení

A. Vymezení věci a obsahu podání B. Posouzení věci krajským soudem K identifikaci veřejného zájmu a umístění dalších záměrů na pozemcích žalobců K přístupnosti pozemků žalobců v průběhu výstavby K vadám znaleckého posudku C. Závěr a náhrada nákladů řízení