65 A 8/2024–52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Z. S. bytem zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Čimelice 112, Čimelice proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Lannova 193/26, České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného spočívajícím ve svévolné a odlišné kategorizaci věcí a s tím souvisejícím určováním podmínek pro vrácení věcí žalobci a spočívajícím v zadržování věcí žalovaným, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto Okresním soudem v Písku (usneseními ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017–1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017–1547), takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 12. 2024 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

2. Krajský soud zhodnotil, že žalobce se dovolává ochrany před třemi tvrzenými zásahy, a sice a) žalovaným provedená svévolná a odlišná kategorizace věcí oproti znaleckému posudku doc. Skoupého ze dne 28. 7. 2021 a s tím související určování podmínek pro vrácení věcí žalobci; b) zadržování věcí žalovaným, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto Okresním soudem v Písku (usnesením ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017–1519, a usnesením ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017–1547); c) vydání výzvy žalovaným dne 1. 10. 2024, čj. KRPC–128947–1/ČJ–2024–0200IZ, kterou vyzval žalobce, aby ohlásil zbraně kategorie C–I.

3. Žaloba byla zapsána pod sp. zn. 65 A 8/2024. Usnesením ze dne 10. 1. 2025 krajský soud podle § 39 s. ř. s. rozhodl o vyloučení žaloby ve věci tvrzeného zásahu ad c) k samostatnému projednání, neboť zhodnotil, že tvrzené zásahy ad a) a b) spolu souvisejí přímo, neboť se přímo týkají zadržovaných věcí a s tím souvisejících postupů žalovaného. Tvrzený zásah ad c) s věcí souvisí toliko nepřímo, neboť se již týká věcí, které byly žalobci vydány a žalovaný na žalobce uplatňuje jiný postup (vyzývá jej k ohlášení zbraní) než v tvrzených zásazích ad a) a b). Žaloba ve věci tvrzeného zásahu ad c) byla zapsána pod sp. zn. 65 A 1/2025 a usnesením ze dne 11. 2. 2025 pod čj. 65 A 1/2025–30, byla odmítnuta.

4. Předmětem tohoto řízení je tudíž žalobcem označený nezákonný zásah žalovaného, který má spočívat v zadržování věcí, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto Okresním soudem v Písku (usneseními ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017–1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017–1547), a tomu předcházející svévolná a odlišná kategorizace věcí žalovaným, na základě které žalovaný určuje podmínky pro vrácení věcí odlišně od citovaných usnesení Okresního soudu v Písku.

II. Obsah žaloby

5. Žalobce v žalobě předestřel, že proti němu bylo vedeno trestní řízení, v rámci něhož byly zajištěny movité věci. O části těchto movitých věcí bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 28. 4. 2023, čj. 8 T 85/2017–1453, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 11. 2023, čj. 14 To 134/2023–1503, tak, že byl vysloven trest propadnutí věci. O zbylé části věcí bylo rozhodnuto usneseními Okresního soudu v Písku ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017–1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017–1547 (dále jen „usnesení trestního soudu“), tak, že se vrací žalobci. Veškerá tato rozhodnutí byla učiněna na základě posudku znalce doc. S..

6. V dubnu 2024 proběhla neformální komunikace zástupce žalobce se žalovaným, která nevedla k dohodě o vrácení věcí. Žalobce si na postup žalovaného stěžoval v rámci Policie ČR. Po stížnostech došlo k tomu, že žalovaný vydal veškerou pyrotechniku. Následně přípisem Policie ČR, Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě SKPV ze dne 14. 8. 2024 bylo žalobci sděleno, že byl dán pokyn žalovanému, jakým způsobem mají být zajištěné zbraně vráceny. Konkrétně bylo upozorněno na dvě zbraně (výrobní číslo 2440a a 191647), které byly kategorizovány jako střelné zbraně kategorie B. Žalobce dále konstatuje, že mu žalovaným byla následně vrácena pouze část věcí. Zbytek žalovaný odmítl vydat s tím, že jde o zbraně jiné kategorie. Toto posouzení si žalovaný provedl naprosto samovolně a bez ohledu na obsah usnesení trestního soudu o vrácení věcí a znalecký posudek doc. Skoupého. Žalovaný navíc doposud žalobci nesdělil, jak jednotlivé položky posuzuje a z jakých důvodů odmítá tyto věci žalobci vydat. Žalobce si vyžádal přípis ze dne 13. 8. 2024, který zaslala Policie ČR, Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě SKPV žalovanému s příkazem ke vrácení předmětných zbraní. Žalobce uvádí, že z tohoto přípisu, který mu byl doručen dne 18. 11. 2024 vyplývá, že žalovaný je v postavení správního orgánu, a nikoliv orgánu policejního.

7. Dne 27. 8. 2024 proběhlo protokolární vrácení části věcí. Podle tvrzení žalobce si tohoto dne žalovaný sám posoudil kategorie věcí a vydal pouze část věcí. Taková změna kategorizace je podle žalobce rozporná se zákonem. K tomuto postupu není podle žalobce žalovaný oprávněn a toto posouzení je i věcně v rozporu se zákonem, se soudními rozhodnutími (o vrácení věcí) a s příkazem k vrácení věcí ze dne 13. 8. 2024 (tam byly jako problematické vyhodnoceny pouze dvě položky). Žalobce uvedl v žalobě konkrétní příklady.

8. Žalobce uvádí, že žalovanému nepřísluší kategorizovat zbraně ani jednotlivé části zbraní. Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), takovou pravomoc nikde nestanoví. Žalobce připomíná, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Zákon o zbraních ani žádný jiný zákon nedává žalovanému právo přezkoumávat rozhodnutí trestního soudu. Takový postup je podle žalobce nezákonný.

9. Žalobce konstatuje, že žalovaný postupuje arogantně a nerespektuje absolutně nic, ani zákon, ani soudní rozhodnutí ani stanovisko jiného policejního orgánu (jako orgánu činného v trestním řízení). Žalovaný bezdůvodně zadržuje žalobci věci, které je povinen vydat. Žalobce navíc ani neví, jak a co žalovaný kategorizuje, neboť od něj doposud neobdržel jediný seznam toho, co je žalovaný a za jakých podmínek připraven vrátit a jak si jednotlivé položky kategorizoval. Podle žalobce jsou všechny zbylé nevydané věci podle posudku doc. Skoupého zbraněmi kategorie D, které může vlastnit jakákoliv fyzická osoba starší 18 let a není k nim třeba žádná registrace či ohlášení.

10. Žalobce uzavírá, že nevydané věci jsou mu zadržovány v rozporu se zákonem již od 7. 2. 2024 a od 10. 4. 2024, kdy nabyla právní moci obě usnesení trestního soudu o vrácení věcí. Žalovaný již zcela úmyslně zasahuje do práv žalobce na nedotknutelnost vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

11. Žalobce proto navrhl krajskému soudu, aby určil, že postup žalovaného spočívající v kategorizaci bez příslušného oprávnění a v odlišné kategorizaci věcí oproti usnesením trestního soudu o vrácení věcí spolu s určováním podmínek pro vydání věcí je nezákonný. Dále má krajský soud určit, že postup, kterým žalovaný zadržuje žalobci věci v rozporu s usneseními trestního soudu, je nezákonný. Krajský soud má žalovanému přikázat, aby se zdržel svévolné kategorizace věcí. Dále má žalovanému zakázat, aby nadále zadržoval žalobcovy věci a přikázat mu, aby je vydal, neboť o tom bylo rozhodnuto usneseními trestního soudu.

12. Krajský soud doplňuje, že žalobce byl usnesením ze dne 16. 12. 2024, čj. 65 A 8/2024–11, vyzván k doplnění žaloby o uvedení toho, kdy se o jednotlivých nezákonných zásazích dozvěděl a o uvedení výčtu konkrétních zbraní a jiných věcí, jejichž vydání se po žalovaném domáhá a ve vztahu k nimž požaduje, aby se žalovaný zdržel svévolné kategorizace.

13. Na to žalobce reagoval sdělením, že se o nezákonném jednání správního orgánu dozvěděl dne 18. 11. 2024 prostřednictvím přípisu ze dne 13. 8. 2024, který mu žalovaný na jeho žádost zaslal. Právě tehdy se dozvěděl o tom, že žalovaný je v postavení správního orgánu, a nikoliv orgánu policejního a tehdy se tudíž dozvěděl o nezákonném zásahu správního orgánu. Nezákonný zásah je podle žalobce trvající, neboť bude trvat až do doby, než žalovaný vrátí všechny věci. Žalobce má za to, že žalobu podal včas jak z hlediska lhůty subjektivní, tak i objektivní.

14. Žalobce dále vymezil, že jsou mu ke dni 1. 1. 2025 zadržovány následující věci: – 1 ks kompletní vojenská holandská karabina zn. Mannlicher, vzor 1985, No 3, ráže 6,5x54R Mannlicher, výrobní číslo hlavně a pouzdra závěru 3445J, výrobní číslo závěru 3381, – 1 ks kompletní vojenská opakovací puška italské výroby zn. Mannlicher – Carcano M 91, ráže 6,5x52 Carcano, výrobní číslo SG6659, – 1 ks hlaveň z dlouhé střelné zbraně, výrobce KRUPP, stříbrné kovové barvy, výrobní číslo 16933, – 1 ks nekompletní vojenská palná kulová plně samočinná zbraň – útočná puška německé provenience Stg. 44, ráže 7,92 mm Mauser Kurz, nezjištěného výrobního čísla s novým neoriginálním kovovým předpažbím a neoriginální dřevěnou pažbou ve stavu neschopném střelby, – 1 ks částečně znehodnocená vojenská palná plně samočinná zbraň – samopal italské provenience Beretta, model 1938A, ráže 9 mm Luger, výrobní číslo 137745, kdy znehodnocující úpravy neodpovídají úpravám ve smyslu vyhlášky MPO č. 371/2002 Sb., neschopná střelby, – 1 ks neúplný nefunkční systém samopalu italské výroby značky Beretta, vzor 38/42, ráže 9 mm Parabellum (9x19), výrobní číslo CN 7176, neschopný střelby, – 1 ks vojenská palná dlouhá kulová zbraň opakovací karabina rakouské (rakouskouherské) provenience, výrobce Steyr – Mannlicher, model 1895, ráže 8 mm Mannlicher, výrobní číslo 8606F, na zásobníkové šachtě výrobní číslo 2288 s neoriginální povrchovou úpravou, schopná střelby s vysokým rizikem nestandardního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, – 1 ks vojenské palná dlouhá kulová zbraň – opakovací karabina ruské provenience, vzor 1938, ráže 7,62 mm Mosin, výrobní číslo NT708/12870, na závěru R14608, schopná střelby s vysokým rizikem nestandardního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, – 1 ks vojenská palná dlouhá kulová zbraň – opakovací puška německé provenience Mauser vzor 98k, ráže 7,92 mm Mauser, výrobní číslo 942a, schopná střelby s vysokým rizikem nestandardního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, – 1 ks nekompletní vojenská palná dlouhá kulová zbraň – opakovací puška holandské provenience Steyr Mannlicher, model 1895, ráže 6,5 mm, výrobní číslo 8326CC, neschopná střelby, – 1 ks nekompletní střelná palná kulová krátká samonabíjecí zbraň – samonabíjecí pistole německé (nacistické) provenience Sauer&Sohn, model H, ráže 7,65 mm Browning, výrobního čísla rámu 469564, výrobní číslo závěru 564, s hrozící havárií zbraně při střelbě v podobě roztržení hlavně, – 1 ks nekompletní střelná palná kulová krátká samonabíjecí pistole německé provenience Sauer&Sohn, model H, ráže 7,65 mm Browning, výrobní číslo 475616 s jedním typově příslušným, funkčním, prázdným zásobníkem, schopna střelby s hrozící havárií zbraně [OBRÁZEK]roztržení hlavně, – 1 ks nekompletní s upravenou hlavní střelná palná kulová krátká samonabíjecí zbraň [OBRÁZEK]samonabíjecí pistole rakouské (rakousko–uherské) provenience Steyr vzor 1912, ráže 9 mm Steyr, výrobní číslo 8667k, neschopná střelby, – 1 ks hlaveň příslušná k samopalu sovětské provenience systému Špagin, vzor 1941, první i druhé modifikace, ráže 7, 62 Tokarev, bez výrobního čísla, schopná střelby s rizikem roztržení, – 1 ks kompletní závěr německého kulometu MG 34, bez výrobního čísla, schopný střelby, – 1 ks upravená hlaveň německého samopalu MP 38, MP 38/40 nebo MP 40, ráže 9 mm Parabellum, bez výrobního čísla, schopna střelby s hrozbou havárie hlavně, – 1 ks hlaveň s uzamykacím blokem příslušný k německému kulometu MG 34, ráže 7, 92 mm Mauser, bez výrobního čísla, schopná střelby po vsazení do příslušného systému zbraně, – 1 ks sestava hlavních částí – hlavně a pouzdra závěru vojenské palné dlouhé kulové opakovací zbraně – opakovací krátké pušky tuzemské provenience ČZ vzor 33, ráže 7, 92 mm Mauser, výrobní číslo 2938, neschopná střelby, – 1 ks sestava hlavních částí – hlavně a pouzdra závěru a závěru vojenské palné dlouhé kulové opakovací zbraně – opakovací pušky polské provenience, systém Mosin, vzor 1891, ráže 7,62 mm Mosin, výrobní číslo KC21353, neschopná střelby, – 1 ks nekompletní, nefunkční válcový otočný odsuvný závěr systému Mauser příslušný k tuzemské vojenské opakovací pušce vzor 24, ráže 7,92 mm Mauser, výrobní číslo F5 9571 nebo E5 9271, neschopný střelby, – 1 ks nekompletní, nefunkční přímotažný závěr systému Mannlicher 1895, bez výrobního čísla, pro ráži 8 mm, neschopný střelby, – 1 ks nekompletní střelná palná kulová krátká opakovací zbraň – 6–ti ranový revolver belgické provenience, pravděpodobně kopie francouzského revolveru tipu „Saint Etienne”, model 1873, cal. 380 C. F, výrobní číslo 1164, schopná střelby s hrozící havárií zbraně, – 1 ks nekompletní funkční střelná palná krátká kulová samonabíjecí zbraň – samonabíjecí pistole německé provenience Mauser, WTP, model I, ráže 6,35 mm Browning, výrobní číslo 141157 včetně jednoho typové příslušného zásobníku, schopná střelby, – 1 ks nekompletní střelná palná kulová krátká samonabíjecí zbraň – samonabíjecí pistole maďarské provenience Frommer, model Stop, ráže 7,65 mm Browning, výrobní číslo 171385, neschopná střelby, – 1 ks nekompletní systém střelné palné brokové dlouhé víceranové lovecké zbraně – brokovnice – dvojka sovětské provenience, systému LANCASTER, nezjištěného vzoru, brokové ráže 16/16, neschopný střelby, – 1 ks hlaveň příslušná k samonabíjecí pistoli tuzemské provenience CZ, vzor 27, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, neschopná střelby, – 2 ks kompletní hlaveň příslušná k samonabíjecí pistoli maďarské provenience Frommer, model Stop, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, neschopná střelby, – 1 ks sestava nosiče závorníku se závorníkem příslušná k samonabíjecí pistoli maďarské provenience Frommer, model Stop, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, neschopná střelby, – 1 ks broková hlaveň s uzamykačem, která je příslušná k samonabíjecí brokovnici belgické provenience Browning, model AUTO 5, brokové ráže 16/65, výrobní číslo 76583, schopná střelby s hrozící havárií zbraně, – 1 ks palná dlouhá lovecká broková zbraň – opakovací brokovnice provenience USA Remington Wingmaster, model 870, ráže 12, výrobní číslo V878884, schopná střelby s vysokým rizikem nestandartního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, – 1 ks palná dlouhá lovecká broková zbraň – jednoranná brokovnice ruské provenience, výrobce IŽ, model 34B, ráže 20, výrobní číslo B72697, schopná střelby, – 1 ks palná krátká kulová opakovací zbraň – převodovka – perkusní revolver nezjištěné provenience, ráže .36, výrobní číslo 223786/45011, schopná střelby, – 1 ks nekompletní střelná palná kulová krátká opakovací zbraň – 6–ti ranová pravděpodobně funkční replika perkusního revolveru Colt, model Walker 1847, ca/. 44, výrobní číslo rámu 9135, výrobní číslo revolverového válce 6746, schopný střelby, – 1 ks sestava hlavních částí zbraní – hlaveň malorážkové pušky Brno model l, ráže 22 Long Rifle, pouzdra závěru opakovací malorážky CZ 452–2E ZKM, bez výrobního čísla a závěru typově příslušného pro malorážkové pušky Brno model 1–5 ZKM, neschopná střelby, – 1 ks kompletní válcový otočný odsuvný závěr systému Mauser pro okrajový zápal, výrobní číslo 20695, schopný střelby, – 1 ks nekompletní přímotažný závěr systému Mannlicher 1895, bez výrobního čísla, pro ráži 8 mm, neschopný střelby, – 1 ks nekompletní válcový otočný odsuvný závěr, bez výrobního čísla, neschopný střelby, – 1 ks holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnice modelová řady ZKK 600, bez výrobního čísla, neschopné střelby, – 1 ks hole pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnice modelové řady ZKK 602, bez výrobního čísla, neschopné střelby, – 1 ks holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnici modelové řady CZ 550, bez výrobního čísla, neschopné střelby, – 2 ks holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnici modelové řady CZ 527, bez výrobního čísla, neschopné střelby, – 1 ks nekompletní hlaveň cal. 36, výrobní číslo, výrobní číslo 45149, příslušná k perkusnímu revolveru systému Colt, neschopná střelby, – č. poř. 4 – stopa č. 4 – položka 2 (č. listu 611 spisu) – hlaveň se spouštěcím mechanismem a závěrem zn. Erfurt model 1890, v.č. 7671, délka 25 cm, – č. poř. 7 – stopa č. 7 (č. listu 611 spisu) – dlouhá střelná zbraň s hnědou pažbou (samopal), nezj. zn. v.č. 31405, délka 86 cm, – č. poř. 39 – stopa 39 – části zbraní, a to konkrétně: a) stopa č. 39/10 (č. listu 101 spisu) – nekompletní válcový otočný odsuvný závěr systému holandský Mannlicher b) stopa č. 39/16 (č. listu 104 spisu) – pouzdro závěru opakovací pušky modelové řady CZ 550 Magnum c) stopa č. 39/20 (č. listu 106 p.v. spisu) – polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7, d) stopa č. 39/21 (č. listu 107 spisu) – polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7.

III. Vyjádření žalovaného

15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že záležitost začal dne řešit 14. 8. 2024 poté, co obdržel pokyn Policie ČR, Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě SKPV ze dne 13. 8. 2024 a dvě usnesení trestního soudu. Žalovanému byl udělen pokyn, aby část zbraní předal žalobci a část osobě disponující příslušným oprávněním k jejich držení; tj. že je třeba při vrácení zbraní postupovat v souladu se zákonem o zbraních, aby nedošlo k založení protiprávního stavu, neboť žalobce není aktuálně držitelem příslušného oprávnění. Usnesení trestního soudu neobsahovala žádné vymezení kategorií zbraní. Dne 14. 8. 2024 bylo přípisem sděleno žalobci, že mu budou vráceny věci – zbraně a jejich hlavní části, avšak současně byl upozorněn, že ačkoliv je vlastníkem zbraní, nemůžou mu být některé z nich vydány, neboť nesplňuje zákonnou podmínku zákona o zbraních, a sice není držitelem platného zbrojního průkazu; předání lze provést prostřednictvím zplnomocněné osoby s platným zbrojním průkazem. Dne 27. 8. 2024 byly žalobci předány zbraně, které může osoba vlastnit a držet bez zbrojního průkazu; šlo o zbraně kategorie D, C–I, příp. nepodléhající vůbec zákonu o zbraních. Žalobce při převzetí věcí neměl žádné námitky.

16. Žalovaný konstatuje, že již při předání zbraní dne 27. 8. 2024 a poučení žalobce o možném postupu vystupoval v pozici správního orgánu podle § 74 zákona o zbraních. Proto má za to, že žaloba je podána opožděně.

17. Žalovaný uvádí, že fyzicky obdržel zbraně od Policejního prezidia dne 21. 8. 2024. Následně provedl podle zákona o zbraních a v souladu s odbornými vyjádřeními Odboru kriminalisté techniky a expertíz (dále jen „OKTE“) zařazení zbraní do příslušných kategorií. Tyto dokumenty jsou nazvány jako pomocný materiál – zařazení zbraní do kategorií.

18. Žalovaný podotýká, že s účinností od 31. 1. 2021 došlo k novele zákona o zbraních, která změnila kategorie zbraní. Znalecký posudek doc. Skoupého byl v trestním řízení vypracován před novelou ke dni 30. 7. 2020. Z důvodu novely však byl trestním soudem vyzván k podání doplnění znaleckého posudku, tzn. že se vyjádřil i ke kategorizaci po novele zákona o zbraních. Žalovaný uvedl, že se seznámil se znaleckými posudky doc. Skoupého a Ing. Kremly a setrvává na tom, že jeho postup je v souladu se zákonem o zbraních. Žalovaný poukazuje na značné rozpory mezi znaleckým posudkem doc. Skoupého a jeho doplněním.

19. Žalovaný dále zdůrazňuje, že zákon o zbraních je speciální právní předpis, který přímo stanovuje příslušné kategorie zbraní, i když nespecifikuje orgán, který kategorizaci provádí. Oprávnění žalovaného provádět kategorizaci podle něj vyplývá z § 73a a § 71 odst. 2 zákona o zbraních. Žalovaný postupuje v souladu s tímto zákonem, neboť jeho úkolem je především dohled nad dodržováním tohoto zákona. Žalovaný má za to, že nezadržuje věci svévolně, pouze dbá na dodržování zákonných podmínek, podle kterých lze zbraně kategorie A až C vydat osobě, která má platné oprávnění v dané kategorii. Na toto byl žalobce upozorněn již dne 27. 8. 2024, avšak neposkytl součinnost.

20. Žalovaný se domnívá, že nepostupuje v rozporu s usneseními trestního soudu, neboť v nich kategorizace zbraní uvedena vůbec nebyla. Je pouze uvedeno, že se zbraně vrací žalobci, aniž by byla řešena jejich kategorie.

21. Závěrem svého vyjádření žalovaný upozorňuje, že si žalobce nárokuje i vydání věci, o které ví, že není vlastníkem, dále věci, o které ví, že byla administrativní chybou zdvojená, a i věci, která mu již byla vydána dne 27. 8. 2024. Dále žalovaný doplňuje, že žalobci vydal dne 14. 2. 2025 dvě nárokované položky, které nepodléhají zákonu o zbraních a které nebyly z důvodu administrativního opomenutí vydány již dříve. Jedna žalobcem nárokovaná položka byla dne 24. 2. 2025 postoupena příslušnému policejnímu orgánu k realizaci jejího předání skutečnému vlastníkovi.

22. Žalovaný shrnuje, že jeho postup je zákonný. Z hlediska intenzity zásahu se jedná o zásah ospravedlnitelný a přiměřený vzhledem k cíli, jímž je právo nabývat, držet a nosit zbraň za podmínek stanovených zákonem o zbraních. Proto navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

23. Žalovaný předložil krajskému soudu tři složky podkladů a jeden nosič dat. Krajský soud z těchto podkladů nevycházel a neprováděl jimi dokazování. Krajský soud vycházel z tvrzení stran a z listin předložených žalobcem.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

24. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se mohl žalobou zabývat věcně a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť podanou žalobu je nutno odmítnout z důvodu nedostatku pravomoci soudu ve správním soudnictví věcně jednat.

25. Podle § 2 odst. 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.

26. Podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu.

27. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

28. Krajský soud zhodnotil, že není dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí správní žaloby, neboť žalovaný nevystupuje v dané věci jako správní orgán, a to z následujících důvodů.

29. Nejprve je třeba objasnit, v jakém režimu se zajištěné zbraně nacházely v průběhu trestního řízení a následně po jeho skončení a z jakého titulu byly uloženy u žalovaného a jaké žalovaný vykonával ve vztahu k zajištěným zbraním a k žalobci pravomoci.

30. Z tvrzení obou stran je evidentní, že veškeré zbraně byly u žalobce zajištěny jako věci důležité pro trestní řízení podle § 77b a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“).

31. Po zajištění věcí se tyto věci nacházejí v režimu zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 279/2003 Sb.“). Je nutno podotknout, že i po zajištění věcí orgánem činným v trestním řízení je nadále zachováno vlastnické právo osoby, jíž zajištěný majetek náleží. Je však zbaven možnosti dispozice se svým majetkem.

32. Citovaný zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo jeho určené části pro účely výkonu trestu, výkonu ochranného opatření zabrání části majetku nebo uspokojení nároku poškozeného v trestním řízení a při správě takového majetku, jakož i při správě věcí a náhradních hodnot vydaných, odňatých nebo jinak zajištěných v trestním řízení. Konkrétní postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku je upraven v § 2 a násl tohoto zákona. Ustanovení § 8a a násl. citovaného zákona upravuje správu zajištěného majetku. Podle § 9 odst. 1 citovaného zákona správu zajištěného majetku provádí v prvé řadě soud, který o zajištění rozhodl. Soud může pověřit správou jinou organizační složku státu nebo státní organizaci, nebo pověří soudního exekutora za úplatu nebo uzavře smlouvu se smluvním správcem za úplatu nebo bezúplatně.

33. Podle § 9c odst. 1 písm. d) správu zajištěných zbraní, střeliva, munice, výbušnin, regulovaných prekurzorů výbušnin a dalších látek nebo směsí zneužitelných pro výrobu výbušnin, návykových látek a prekurzorů, včetně zařízení k jejich výrobě, přípravků obsahujících návykové látky a jiných nebezpečných látek vykonává krajské ředitelství Policie České republiky, v jehož územním obvodu se nachází sídlo soudu, který vede trestní řízení. Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje je tudíž v pozici zvláštního správce. Pověření ke správě zajištěného majetku zvláštním správcem se nevydává. Správce vykonává správu od okamžiku, kdy převzal zajištěný majetek.

34. V nyní projednávaném případě se tedy zajištěné zbraně a jejich části dostaly do správy ke zvláštnímu správci, kterým přímo ze zákona byl žalovaný.

35. Ustanovení § 8a citovaného zákona stanoví účel správy a odpovědnost správce. Majetek zajištěný v trestním řízení se spravuje podle tohoto zákona, pokud je zapotřebí právně jednat nebo činit potřebné úkony, aby nedošlo bezdůvodně k snížení hodnoty zajištěného majetku nebo k jeho zmenšení, popřípadě aby se majetek očekávaným způsobem zvýšil. Pro dosažení účelu správy správce vykonává v potřebném rozsahu práva a povinnosti spojené se zajištěným majetkem, jejichž výkon mu přiznává tento zákon, nebo jejichž výkon byl obviněnému zakázán soudem. Správce vykonává jednotlivá práva a povinnosti podle povahy zajištěného majetku a práv s ním spojených v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy a v souladu s pověřením nebo smlouvou o správě; přitom postupuje řádně a svědomitě. Nestanoví–li zvláštní právní předpisy jinak, odpovídá správce za škodu způsobenou při výkonu správy jím nebo osobami, které použil k plnění svých úkolů, tomu, komu byla způsobena v souvislosti s výkonem této činnosti.

36. Ustanovení § 10 citovaného zákona upravuje konkrétní práva a povinnosti správce zajištěného majetku. Správce je povinen právně jednat, aby nedošlo ke snížení hodnoty nebo zmenšení zajištěného majetku; má tzv. povinnosti právní ochrany majetku. Movité věci je správce povinen řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením (poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím) a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věcí. V případě soudních řízení týkajících se zajištěného majetku má správce činit všechny úkony, které je jinak oprávněn činit jeho vlastník. Správce vede evidenci zajištěného majetku.

37. Jak je patrno z přehledu práv a povinností správce, resp. zvláštního správce, který má práva a povinnosti naprosto stejné jako správce běžný, je správce v pozici osoby, která má pečovat o uchování zajištěného majetku, dokud o něm nebude rozhodnuto orgánem činným v trestním řízení. Přitom má postupovat řádně a svědomitě a tak, aby na věcech nevznikla škoda. Krajský soud konstatuje, že ze zákonem upraveného postavení správce, resp. zvláštního správce, lze konstatovat, že jeho pozice není nadána žádnými rozhodovacími pravomocemi a nelze vycházet z toho, že by byl ve vrchnostenském postavení vůči vlastníkovi zajištěných zbraní, tj. vůči žalobci. Při správě zajištěných věcí v režimu zákona č. 279/2003 Sb. tak nelze konstatovat, že by žalovaný vystupoval v pozici správního orgánu, neboť není nadán žádnými pravomocemi ať už v oblasti trestního práva či práva správního. Právě naopak jako správce zajištěných věcí má roli soukromoprávní.

38. O nikoliv vrchnostenské pozici správce zajištěného majetku svědčí i § 10 odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb., dle něhož je správce pro účely řádného výkonu správy oprávněn např. nahlížet do účetních záznamů, vyžadovat si doklady a jiné dokumenty a vstupovat na místa, kde se nacházejí, nejde–li o obydlí. Obviněný a ostatní osoby jsou povinni poskytnout správci veškerou potřebnou součinnost v tomto směru. Jestliže však neposkytnou součinnost správci, může jim soud uložit pořádkovou pokutu. Kdyby byl správce nadán veřejnoprávními pravomocemi, mohl by je jistě užít sám, aby dosáhl poskytnutí součinnosti těchto osob. Ovšem není tomu tak. Pořádkovou pokutu může uložit jedině soud. 39. „Podle § 83 s. ř. s. je žalovaným ten správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. Ustanovení § 82 a § 83 s. ř. s. nelze vykládat bez souvislosti s § 4 odst. 1 s. ř. s., a to zejména pokud jde o výklad pojmu správní orgán, který byl přijat ve formě legislativní zkratky. Správními orgány jsou podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Toto vymezení správního orgánu (tedy orgánu, jehož jednání či naopak nečinnost podléhají kognici správních soudů) musí být vykládáno z hlediska celé pravomoci ve správním soudnictví, tj. i pokud jde o ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu [§ 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s., § 82 a násl. s. ř. s.]. Jinými slovy řečeno, podle právní úpravy § 82 a § 83 s. ř. s. se nezákonného zásahu z hlediska pasivní žalobní legitimace (tedy odpovědnosti za něj) může dopustit toliko správní orgán ve smyslu legislativní zkratky podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soudní kontrola, tedy i posouzení zákonnosti zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s., se může pohybovat právě a jen v hranicích veřejné správy (obdobně srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Aps 2/2004 – 69, publikovaný pod č. 623/2005 Sb. NSS, a ze dne 19. 9. 2007, č. j. 9 Aps 1/2007 – 68).“ Uvedená citace pochází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2013, čj. 2 Aps 7/2012–47, publ. pod č. 2998/2014 Sb. NSS, v němž se Nejvyšší správní soud zabýval postavením Správy národního parku a dospěl k závěru, že „Správa národního parku vystupuje při ochraně přírody a krajiny v trojím postavení. Je orgánem státní správy národního parku (§ 78 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), odbornou organizací ochrany přírody (§ 78 odst. 7 citovaného zákona), ale i subjektem hospodařícím se státními lesy na území národního parku (§ 22 odst. 3 téhož zákona). Při výkonu posledně zmiňované pravomoci nevystupuje jako správní orgán, ale jako jakýkoli vlastník lesa v národním parku; proti opatřením vyplývajícím z výkonu této pravomoci se tak nelze bránit žalobou dle § 82 a násl. s. ř. s.“ (srov. právní větu citovaného rozsudku).

40. Krajský soud obdobně zhodnotil, že Policie ČR vystupuje v různém postavení. Krajský soud nehodlá provádět rozsáhlé právní výklady o postavení Policie ČR napříč právním řádem ČR. Nicméně z § 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, plyne, že jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Jak patrno policie vystupuje jako orgán činný v trestním řízení a jako správní orgán na mnoha úsecích veřejné správy (zákon o zbraních, cizinecký zákon, přestupkový zákon, zákon o silničním provozu atd.). Další jedinečná pozice policie svěřená jí zákonem č. 279/2003 Sb. je právě pozice zvláštního správce zajištěného majetku, přičemž s touto pozicí podle tohoto zákona nejsou spojeny žádné rozhodovací pravomoci. Nejedná se o výkon veřejné správy. Při výkonu tohoto správcovství policie nedisponuje žádnými vrchnostenskými oprávněními a nevystupuje tak v pozici správního orgánu. Pojmově se tak při této činnosti vůbec nemůže dopouštět nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s.

41. Z žalobcova tvrzení se podává, že trestním rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 28. 4. 2023, čj. 8 T 85/2017–1453, mu byl mj. uložen trest propadnutí vyjmenovaných věcí. V trestním rozsudku vyjmenované věci, které se nacházely ve správě zvláštního správce, propadly do vlastnictví státu a žalobce přišel o jejich vlastnické právo. O ostatních věcech, které nepropadly státu, bylo následně rozhodnuto dvěma trestními usneseními, a to tak, že se vyjmenované seznamy věcí vrací žalobci. S právní mocí obou trestních usnesení se pojila povinnost zvláštního správce (žalovaného) realizovat vrácení věcí žalobci. Postup vrácení zajištěného majetku v zákoně č. 279/2003 Sb. upraven není.

42. Jak patrno, žalovaný, poté co dostal pokyny z Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě SKPV (přípisem ze dne 13. 8. 2024), počal činit kroky k realizaci zbraní, tj. k vrácení zbraní a dalšího materiálu žalobci. Z jednotlivých kroků žalovaného je patrné, že vůči žalobci nevystupuje vrchnostensky jako správní orgán. O nikoliv vrchnostenském postavení žalovaného podle názoru krajského soudu svědčí to, že při vracení věcí žalobci žalovaný o ničem nerozhoduje a neukládá žádnou povinnost. Je zřejmé, že se žalovaný snaží se žalobcem dosáhnout prosté dohody o způsobu, kterým mu má dosud nepředané zbraně vrátit. Žalovaný se snaží najít řešení celé záležitosti, ale nevkládá do toho žádné vrchnostenské prvky. To, že žalovaný odmítá vydat zbraně osobě, která není držitelem příslušného oprávnění (zbrojního průkazu), nelze považovat za výkon veřejné správy. Jak uvádí sám žalovaný, je veden pouze tím, aby nezpůsobil protiprávní stav. Proto byl žalobce vyzýván k součinnosti, aby zplnomocnil osobu disponující příslušným oprávněním, která by zbraně převzala. Krajskému soudu není známo, proč žalobce odmítá na tento postup při vracení věcí žalovaným přistoupit, když ze žalobcem předložené listiny je patrné, že tento postup využil při jednání s jiným policejním útvarem. Podle protokolu o vrácení věcí ze dne 4. 10. 2024, čj. TEKK–1278–38/ČJ–2024–420040, žalobce zplnomocnil oprávněnou osobu, která převzala vyjmenované věci od Policie ČR, Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě SKPV.

43. Předcházení vzniku protiprávního stavu je zcela legitimní důvod, který žalovaný jako správce uvádí, neboť se nehodlá vlastním jednáním podílet na spáchání trestného činu či způsobit spáchání přestupku. V okamžiku, kdy by žalobce převzal zbraně příslušných kategorií bez zbrojního průkazu a držel je, spáchal by přestupek podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. Stejně tak by mohlo opět dojít k trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku s tím, že je trestné i opatření zbraně bez povolení pro jiného.

44. Ač žalovaný ve svém vyjádření opakovaně uvádí, že vystupuje jako správní orgán podle zákona o zbraních, tak tomu v nyní projednávané věci není. Krajský soud nezpochybňuje, že žalovaný má řadu kompetencí podle zákona o zbraních, ale reálně žádný zákonný institut podle tohoto zákona vůči žalobci neužil. Krajský soud tak zhodnotil, že postavení žalovaného je vůči žalobci stále jako postavení správce zajištěného majetku, a tudíž žalovaný vůči žalobci nevykonává veřejnou správu. Postavení žalovaného by se „překlopilo“ do pozice správního orgánu, pokud by vůči žalobci některý ze zákonných postupů podle zákona o zbraních užil, např. za splnění zákonných podmínek zadržení zbraní podle § 56, zajištění zbraní podle § 57 nebo rozhodnutí o jejich prodeji podle § 64 odst. 2 zákona o zbraních. V takovém případě by pak bylo možno žalovat nezákonný zásah či nezákonnost rozhodnutí před správními soudy.

45. V závěru o tom, že se celá záležitost mezi žalobcem a žalovaným nyní nachází v soukromoprávním režimu, utvrzuje krajský soud i fakt, že rozhodnutí o vrácení věci podle § 80 odst. 1 trestního řádu je exekučním titulem. Uvedené se podává z právní věty usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 20014, čj. 19 Co 444/2013, a sice: „Usnesení, jímž soud rozhodl, že věc důležitá pro trestní řízení, která byla vydána orgánu činnému v trestním řízení nebo která byla tímto orgánem odňata, se vrací oprávněnému, je exekučním titulem.“ V odůvodnění citovaného usnesení odvolací soud uvedl, že „exekučním titulem je v daném případě usnesení (…) soudu (…) ze dne (…), sp.zn. (…), které nabylo právní moci dne (…) a je vykonatelné. Tímto usnesením rozhodl (…) soud (…) podle § 80 odst. 1 tr. řádu, že se oprávněnému v tomto exekučním řízení vrací mobilní telefon (…) a předmětná částka 6.000 Kč s odůvodněním, že jich není již v dalším řízení třeba. Podle § 40 odst. 1 písm. b/ EŘ je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek. Usnesení, které je ve věci titulem přiznává oprávněnému právo na vrácení zde uvedených věcí a není nejmenší pochybnost o tom, že se jedná o exekuční titul. Z pokynu (…) soudu (…) pak není zřejmé, na základě jaké úvahy dospěl k závěru, že se o žádný exekuční titul nejedná. V této souvislosti je třeba zcela přisvědčit námitce oprávněného, že tato úvaha (…) soudu (…) by ve svém důsledku vedla k závěru, že usnesení, kterým soud rozhodl v trestním řízení o vrácení věcí je rozhodnutím zcela bez významu. Pokyn soudu I. stupně, který je však pro soudního exekutora závazný, je v rozporu s exekučním řádem, neboť exekuční titul je materiálně vykonatelný.“ Z citovaného usnesení Městského soudu v Praze vycházel i Ústavní soud v usnesení ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 1817/24, na něhož se žalobce obrátil s ústavní stížností směřující proti oběma předmětným usnesením trestního soudu o vrácení věcí, přičemž stížnost směřovala proti postupu Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Službě kriminální policie. Ústavní soud žalobce výslovně odkázal na exekuční řízení a konstatoval, že „neřídí–li se orgán činný v trestním řízení pravomocným usnesením o vrácení věci podle § 80 odst. 1 trestního řádu, může ten, komu mají být věci vráceny, podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí (exekuční návrh).“ Zde krajský soud upozorňuje, že Ústavní soud zhodnotil, že orgán policie, na který si žalobce stěžoval (Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie), vystupuje v pozici orgánu činného v trestním řízení. V nyní projednávané věci je však žalovaným jiný orgán policie a krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný nevystupuje v pozici orgánu činného v trestním ani v pozici správního orgánu, nýbrž v pozici „soukromoprávního správce“.

46. V dané věci je však nepochybné, že žalobce se může bránit proti postupu žalovaného přímo podáním návrhu na výkon rozhodnutí (resp. nařízení exekuce) a vykonatelnými tituly jsou obě trestní usnesení o vrácení věcí.

47. Pokud jde o žalobcem namítanou nezákonnost změny kategorií zbraní, resp. nezákonnost vlastního provedení kategorizace zbraní žalovaným, o kterou nyní opírá nemožnost zbraně žalobci vrátit (a dle žalobce tak nezákonně určuje podmínky pro vrácení), pak k tomu krajský soud konstatuje, že jde o určité interní postupy žalovaného, které nelze brát tak, že mají samy o sobě dopad do práv a povinností žalobce. Teprve vtělené do nějakého správního postupu či úkonu či rozhodnutí se projeví vně činnosti žalovaného a mohou příp. zasahovat do práv a povinností žalobce. Jinými slovy řečeno, pokud by např. žalovaný zbraně zadržel podle § 56 zákona o zbraních, tak potom by bylo v rámci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem předmětem posuzování i to, jak a proč došlo ke kategorizaci zbraní.

48. Nyní tyto interní závěry žalovaného o kategorizaci zbraní vedou pouze k tomu, že žalovaný jako správce věcí nechce způsobit protiprávní stav předáním zbraní osobě, která nemá zbrojní průkaz a musí ho k převzetí zbraní mít.

V. Závěr a náklady řízení

49. Krajský soud tak uzavírá, že přestože žalovaný zcela standardně vystupuje v rámci své činnosti též jako správní orgán, nelze na jeho postavení v právních vztazích nahlížet vždy pouze tímto způsobem a v každém jednotlivém případě je třeba zohlednit konkrétní okolnosti věci a právní postavení, v němž se právě nachází. V projednávané věci je postavení žalovaného specifické v tom, že nevystupuje v pozici správního orgánu vykonávajícího veřejnou správu, ale toliko jako zvláštní správce zajištěného majetku. Jinak řečeno, žalovaný zde nejedná jako orgán moci výkonné rozhodující o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, i soudní kontrola zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. se totiž pohybuje jen v hranicích veřejné správy, a proto napadnutelnými jsou pouze takové zásahy orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2010, č. j. 7 Aps 1/2010–53).

50. V nyní projednávaném případě není splněna podmínka pasivní legitimace, tj. žalovaný nevystupuje v pozici správního orgánu, a krajský soud tudíž nemá pravomoc podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. rozhodnout o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem.

51. K procesnímu postupu krajského soudu, který po zhodnocení shora uvedeného dospěl k závěru o nutnosti žalobu odmítnout, se odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015–160, publ. pod č. 3687/2018 Sb. NSS. Je skutečností, že Ústavní soud nálezem ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 653/18, tento rozsudek rozšířeného senátu zrušil, ovšem výlučně z důvodu rozdílného názoru na běh lhůt pro podání zásahové žaloby u trvajících zásahů. Pokud jde o ostatní řešené otázky, je tento rozsudek stále aplikovatelný. V citovaném rozsudku rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl: „Pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. V tomto ohledu je třeba upřesnit závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007–247, č. 1773/2009 Sb. NSS.“ 52. Při nedostatku pravomoci správního soudu projednat žalobu a rozhodnout o ní se standardně žaloba odmítá podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V dané věci se však žalobce může domáhat ochrany svých práv v občanském soudním řízení, jehož nedílnou součástí je i soudní výkon rozhodnutí, resp. exekuční řízení, proto krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s. a žalobce v poučení poučil podle věty třetí citovaného ustanovení.

53. Výrok II. o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla–li žaloba odmítnuta.

54. Krajský soud výrokem III. rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci podle § 10 odst. 3, věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť návrh na zahájení řízení byl před prvním jednáním odmítnut. Za žalobu žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Soudní poplatek bude žalobci vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s § 10a odst. 1 téhož zákona.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení