65 A 82/2016 - 44

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D. a soudců Mgr. Michala Rendy a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobce: V. V. bytem Č. 620, M. zastoupeného obecným zmocněncem Mg. J. M. bytem X proti žalované: Univerzita Palackého v Olomouci sídlem Křížkovského 8, 771 47 Olomouc o přezkoumání rozhodnutí prorektora žalované ze dne 22. 7. 2016 č. j. UPOL- 313449/9160/2016, ve věci stanovení poplatku za studium delší než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí prorektora Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 22. 7. 2016 č. j. UPOL- 313449/9160/2016 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

A. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí prorektora žalované ze dne 22. 7. 2016, č. j. UPOL-313449/9160/2016, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o přezkoumání rozhodnutí rektora ze dne 4. 9. 2012, č. j. F08989/2011-DDS.

2. Uvedeným rozhodnutím byl žalobci dle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a doplnění dalších zákonů (dále jen „ZVŠ“) ve spojení s čl. 22 Statutu Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 4. 11. 2010 (dále jen „Statut UP“) a vnitřním normou Univerzity Palackého v Olomouci – rozhodnutí rektora B3-11/2-RR Vyhlášení standardu UP pro stanovení výše poplatků při překročení standardní doby studia a poplatky spojené se studiem na UP v akademickém roce 2011/2012, B3-11/2-RR (dále jen „Vnitřní norma“) žalobci stanoven poplatek za studium delší než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok (dále jen „poplatek“) ve výši 30.000 Kč, a to za započatých 6 měsíců studia v akademickém roce 2011/2012 s odůvodněním, že z údajů evidovaných v centrální databázi „Sdružené informace matrik studentů“ (dále jen „SIMS“) vyplývá, že žalobce se dne 27. 8. 2008 zapsal do studia na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen „FF UP“), navazujícího studijního programu N6101 Filozofie, magisterský, obor FILOZN, prezenční forma studia a dle údajů evidovaných v SIMS bylo zjištěno, že žalobce je absolventem studijního programu na UK Praha – Fakulta humanitních studií, N6107, navazující, kombinovaná, zápis: 1. 9. 2006, ukončení: 8. 6. 2011 – úspěšné ukončení studia, přerušení: 18. 1. 2010 do 15. 9. 2010 s tím, že dne 27. 8. 2012 žalobce započal 6 měsíců prodloužení studia v akademickém roce 2011/2012 a celková doba dalšího studia žalobce přesáhla standardní dobu studia v aktuálním studijním programu, v důsledku čehož došlo k naplnění zákonných podmínek opravňujících žalovanou ke stanovení poplatku podle § 58 odst. 3 ZVŠ. Co se týče výše poplatku, ten byl UP vyměřen v souladu s ZVŠ, s vyhlášením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR č. j. 1717/2011-33 o výši základu pro stanovení poplatků spojených se studiem pro akademický rok započatý v roce 2011, se Statutem UP a s Vnitřní normou, přičemž výše poplatku splňuje podmínku stanovenou v § 58 odst. 3 ZVŠ, podle něhož činí za každých dalších započatých 6 měsíců nejméně jedenapůlnásobek základu, který pro akademický rok činil 4.435,50 Kč s tím, že dle čl. 22 odst. 3 Statutu UP byla výše poplatku určována v rozmezí 20 – 150 % standardu UP, který činil dle Vnitřní normy pro akademický rok částku 54.788 Kč.

3. Prorektor žalované reagoval na žádost žalobce ze dne 23. 2. 2016 napadeným rozhodnutím tak, že žádosti nemůže vyhovět a shora uvedené rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat, neboť nabylo právní moci s argumentací, že z dokladu o doručení nijak nevyplývá, že by předmětné rozhodnutí převzala jiná osoba než žadatel, který nepředložil žádný relevantní důkaz s tím, že proto, aby žadatel zpochybnil údaje uvedené v dokladu o doručení, bylo by nutné předestřít jinou srovnatelně pravděpodobnou verzi reality oproti té, kterou doklad o doručení nastiňuje, což neučinil. Současně bylo žadateli doporučeno, aby se obrátil na rektora se žádostí o splátkový kalendář a byl poučen, že v případě neuhrazení poplatku bude zahájeno právní vymáhání. B. Žaloba 4. Žalobce v žalobě nejprve uvedl, že o existenci rozhodnutí o stanovení poplatku se dozvěděl až po doručení výzvy ze dne 1. 2. 2016, kdy neprodleně kontaktoval studijní oddělení, kde mu bylo sděleno, že rozhodnutí bylo řádně doručeno, je pravomocné, žalovaná trvá na uhrazení poplatku s tím, že možnosti podání žádosti o přezkoumání žalobce nevyužil. Z příslušné doručenky žalobce zjistil, že uvedené rozhodnutí o stanovení poplatku nebylo žalobci doručováno do vlastních rukou, jak vyžaduje ZVŠ, na doručence chybí datum narození žalobce, z doručenky není seznatelné datum, kdy byla zásilka doručena a dle podpisu na doručence byla zásilka převzata otcem žalobce, tedy osobou se shodným jménem a příjmením zdržujícím se na stejné adrese, který o zásilce žalobce neinformoval. Dle žalobce se tak s rozhodnutím o stanovení poplatku seznámil až dne 17. 2. 2016 při osobní návštěvě na studijním oddělení. Následně v zákonné lhůtě 30 dnů podal žalobce žádost o přezkoumání s tím, že z procesní opatrnosti navrhl současně prominutí zmeškání lhůty, a to pro případ, že by rektor měl odlišný názor na zachování lhůty. Žalobou napadené rozhodnutí považuje za správní rozhodnutí. V žalobě s ohledem na výše uvedené dále namítl následující: [a] Rozhodnutí žalované o stanovení poplatku nebylo žalobci řádně doručeno do vlastních rukou, jak vyžaduje § 68 odst. 3 ZVŠ. Doklad o doručení nastiňuje to, že rozhodnutí nebylo doručeno zákonem stanoveným způsobem (do vlastních rukou žalobce), když z razítka dodací pošty lze usuzovat pouze na datum, kdy zásilka na poštu došla, nikoliv na to, kdy byla doručena. Pokud by obálka zásilky obsahovala datum narození žalobce, k záměně osob a doručení zjevně nesprávné osobě by s největší pravděpodobností nedošlo. Podpis na doručence zřetelně neodpovídá obvyklému podpisu žalobce s tím, že z podpisu žalobce poznal, že se jedná o podpis jeho otce V. V., narozeného X, který se na předmětné doručovací adrese v té době zdržoval. Dle žalobce mu nelze klást za vinu závažná pochybení žalované při doručování rozhodnutí a rozhodnutí o stanovení poplatku tak nemohlo nabýt právní moci dříve (tedy 8. 10. 2012) než se s rozhodnutím mohl žalobce seznámit, přičemž do dispoziční sféry žalobce se uvedené rozhodnutí dostalo až dne 17. 2. 2016. [b] Žalobou napadené rozhodnutí prorektora je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, kdy není vůbec patrné, jakými úvahami se žalovaná řídila, proč nepovažovala za důvodnou právní argumentaci žalobce a proč jeho námitky považovala za liché, mylné či vyvrácené. Upozornil na skutečnost, že od vydání prvního rozhodnutí žalobce dokončil magisterské studium, dostal se do posledního ročníku postgraduálního studia, splnil veškeré kreditové povinnosti a přispěl svým působením v akademické sféře k zisku RIV bodů ve prospěch UPOL, především díky vlastní publikační činnosti s tím, že během tohoto období byl po většinu akademického roku přítomen na FF UP a byl rovněž ve styku se studijním oddělením, přičemž více než tři roky ho žalovaná na existenci údajného dluhu na poplatcích za studium nikdy nepovažovala za vhodné upozornit. [c] Způsob, kterým žalovaná stanovila výši poplatků spojených se studiem v akademickém roce 2011/2012 byl v rozporu s ZVŠ, neboť ke stanovení byla zvolena forma rozhodnutí rektora UP a ze Statutu UP nebylo možné konkrétní výši poplatků seznat a v této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 7. 2013 č. j. 7 As 41/2013 – 37 a na skutečnost, že žalovaná si uvedené judikatury je vědoma, neboť v aktuálním znění Statutu UP ze dne 27. 11. 2015 již je poplatek upraven jednotnou částkou 20.000 Kč. C. Vyjádření žalované 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že žalobce naplnil zákonná ustanovení o stanovení poplatku, když rozhodnutí o poplatku bylo žalobci doručeno dne 6. 9. 2012, přičemž na obálce bylo uvedeno Bc. V. V., Č. 620, M.

1. Dle žalované absence data narození na obálce nijak nepotvrzuje zcela mylnou domněnku žalobce, že rozhodnutí o stanovení poplatku nebylo doručeno do vlastních rukou. V případě žalobce se jedná o adresu, kterou soustavně žalované uváděl a i nyní uvádí jako adresu svého trvalého pobytu a nadto byl označen akademickým titulem Bc. Na dokladu o doručení je zřetelně uvedeno datum 6. 9., které je následně na tomto dokladu potvrzeno razítkem provozovatele poštovních sužeb a dle jeho sdělení razítko na dokladu o doručení vždy demonstruje nějaký časový údaj v průběhu doručování písemnosti (tzn. datum převzetí zásilky adresátem, popř. datum vhozu zásilky do domovní schránky), když doklad o doručení není nikdy označen razítkem v okamžiku, kdy provozovateli poštovních služeb byla zásilka předána k poštovní přepravě. Uvedená adresa je v informačním systému žalované hlášena i jako adresa pro doručování písemností. Dle žalované se tak zásilka doručováním na uvedenou adresu dostala do sféry dispozice žalobce, neboť tento se na uvedené adrese dle jím uvedených údajů zdržoval a měl zdržovat. Za zcela důvodné je tak třeba považovat vyznačení právní moci na rozhodnutí s tím, že tvrzení žalobce, že rozhodnutí o stanovení poplatku bylo převzato jeho otcem, nemá oporu v předložených přílohách, když scan občanského průkazu je zcela nedostatečným důkazem a pouhým vizuálním porovnáním dvou podpisů není možné jednoznačně prohlásit, zda podpisy učinila tatáž osoba. Jelikož nebyla žalovanou přijata argumentace žalobce, bylo mu na jeho žádost o přezkoumání rozhodnutí rektora odpovězeno úředním přípisem prorektora pro studium UP, protože UP nemá pravomoc více než tři roky po právní moci rozhodnutí o stanovení poplatku jakkoli měnit (§ 41 s. ř.) a rozhodnutí prorektora tak není rozhodnutím, které by bylo přezkoumatelné ve správním soudnictví. Dle žalované žalobce nepředestřel takovou verzi reality, která by byla způsobilá zpochybnit údaje uvedené na doručence a tím ji zbavit důkazní síly. Námitky žalobce ohledně jeho činnosti v postgraduálním studiu jsou pro posouzení věci irelevantní a námitky směřující proti sdělení prorektora jsou použitelné pouze v případě, že soud skutečně zpochybní doklad o doručení. D. Další vyjádření žalobce a žalované 6. V replice ze dne 23. 1. 2016 žalobce uvedl, že úvaha žalované, že adresa by mohla jednoznačně identifikovat žalobce, byla vyvrácena předloženými důkazy, neboť na téže adrese se prokazatelně zdržovala osoba téhož jména a příjmení jako žalobce. Akademický titul, který je nepovinně vyznačován na dokladech totožnosti, pak není k danému účelu vůbec způsobilý nikoho identifikovat, neboť jeho uvádění na dokladu je nepovinné a záleží jen na úvaze občana, zda si tento titul na OP nechá či nenechá vyznačit. Není vyloučeno, aby na jedné adrese bydlely dvě osoby stejného jména, příjmení a data narození, avšak tato pravděpodobnost je nesrovnatelně nižší, než v případě identifikace žalobce akademickým titulem, lze říci, že tato pravděpodobnost se blíží nule (§ 62 zák. č. 301/2000 Sb.) s tím, že datum narození lze z dokladu totožnosti ověřit, neboť se jedná o povinný údaj. Řádek doručenky „Potvrzuji převzetí této zásilky dne….“ zůstal nevyplněn a doručena tak nebyla vyplněna řádně s tím, že vyjádření provozovatele poštovních služeb nevypovídá ničeho o skutečném datu doručení písemnosti. Ze žádného předpisu nevyplývá povinnost žalobce, kde se měl zdržovat a přebírat poštu. Žalobce mohl navrhnout důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví se specializací na ruční písmo, nicméně žalobcem prokázaná pochybení při doručování zcela dostačují k tomu, aby si soud učinil závěr v tom smyslu, že písemnost nebyla žalobci do vlastních rukou doručena. Žalobce se dále rozsáhle vyjádřil k povaze žalobou napadeného rozhodnutí prorektora z pohledu jeho přezkoumatelnosti ve správním soudnictví.

7. V duplice ze dne 9. 1. 2017 žalovaná uvedla, že označení adresáta datem narození nemusí být nutně identifikací konkrétní osoby s tím, že žalovaná nikde netvrdila, že by osoby bydlící na stejné adrese, stejného jména a příjmení a datem narození nutně musely být osoby příbuzné. Na doručence je zřetelně viditelné datum 6. 9., jako datum doručení a žalovaná archivuje řadu písemností od totožných adresátů a je zcela běžné, že se tatáž osoba podepíše odlišným způsobem. Žalovaná dále uvedla, že žádost o přezkoumání mohl podle § 68 odst. 4 ZVŠ ve znění účinném v době doručování rozhodnutí podat student s tím, že žalobce nebyl více jak tři roky studentem předmětného studia a nebyla tak nikde zakotvena pravomoc žalované rozhodnout.

8. Ve vyjádření ze dne 16. 1. 2017 žalobce uvedl, že žalovaná doposud logicky nevysvětlila, proč by žalobce tři roky ignoroval existenci rozhodnutí o stanovení poplatku, které mu dle žalované bylo doručeno a muselo by mu být známo, a zčistajasna po takové době začít proti tomuto rozhodnutí brojit (současně poukázal na rozhodnutí Ústavného soudu ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 591/99). Dále žalobce uvedl, že ZVŠ má speciální ustanovení § 68 odst. 4, tedy nelze aplikovat § 41 s. ř., a i kdyby žalovaná aplikovala s. ř., pak by dle § 41 odst. 5 a 6 s. ř. měla vydat usnesení a toto oznámit žalobci, což neučinila. Navíc žalovaná nerozhodla o žádosti žalobce o prominutí zmeškání lhůty. E. Obsah správního spisu 9. Na základě rozhodnutí žalované ze dne 18. 6. 2008 byl žalobce přijat ke studiu na FF UP k prezenčnímu studiu navazujícího magisterského studijního programu oboru filozofie. Žalobce byl ke dni přijetí ke studiu absolventem vysokoškolského studia na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde absolvoval bakalářský studijní program B6731 Sociální politika a sociální práce na Fakultě sociálně ekonomické a získal bakalářský akademický titul. Při zápisu žalobce uvedl kontaktní adresu Č. 620/471, M. Stejnou adresu uvedl žalobce i v žádosti o možnost vykonání státní závěrečné zkoušky v září 2011. Dne 15. 8. 2011 žalovaná vydala pod č. j. F08989/2011-DA rozhodnutí o stanovení poplatku za jeden započatý rok dalšího studia po absolvování jiného bakalářského nebo magisterského studijního programu, a to ve výši 2.952 Kč za akademický rok 2010/2011. Rozhodnutí bylo adresováno žalobci na adresu Č. 620/471, M. Rozhodnutím ze stejného dne č. j. F08989/2011-DDS žalovaná stanovila žalovanému poplatek za započatých 6 měsíců překročení standardní doby studia v akademickém roce 2010/2011, jež nastalo 8. 6. 2011 ve výši 30.000 Kč, přičemž k žádosti žalobce o přezkum byl poplatek rozhodnutím rektora ze dne 28. 11. 2011 č. j. F08989-II/2011-R/DDS snížen na částku 10.000 Kč. Rozhodnutí byla adresována žalobci na adresu Č. 620/471, M., přičemž tuto adresu uvedl žalobce i ve své žádosti o přezkum rozhodnutí. Dne 5. 9. 2012 žalobce vykonal státní závěrečnou zkoušku. Rozhodnutím ze dne 24. 7. 2012 č. j. F08989/2011-DA byl žalobci stanoven poplatek za jeden započatý rok dalšího studia po absolvování jiného bakalářského nebo magisterského studijního programu, a to ve výši 2.952 Kč za akademický rok 2011/2012. Následně vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012 č. j. F08989/2011-DDS o stanovení poplatku ve výši 30.000 Kč. Výzvou ze dne 1. 2. 2016, která byla doručena žalobci dne 17. 2. 2016, jak se podává z příslušné doručenky, byl žalobce vyzván k zaplacení stanoveného poplatku. Následně dne 23. 2. 2016 žalobce podal žádost o přezkoumání rozhodnutí rektora ze dne 4. 9. 2012 č. j. F08989/2011-DDS.

10. V uvedené žádosti žalobce zrekapituloval, kdy a jak se dozvěděl o stanovení poplatku, poukázal na jím tvrzené chyby v doručování rozhodnutí o stanovení poplatku s tím, že doma se zdržoval pouze formálně a uvedl argumenty, proč má za to, že jeho žádost je včasná. Dále poukázal na splnění svých studijních povinností, uvedl skutečnosti, pro které pokračoval ve studiu na dobu standardní zvýšenou o jeden rok a učinil v žádosti rozbor, proč stanovení poplatku bylo v uvedené době nezákonné. Jako svoji kontaktní adresu uvedl adresu O., H. 21.

11. Žalovaný do spisu založil originál doručenky s modrým pruhem: X 12. Krajský soud neprovedl důkazy navržené žalobcem, a to scanem občanského průkazu otce žalobce a podacím lístkem k žádosti o přezkoumání rozhodnutí rektora, neboť s ohledem na níže uvedené závěry krajského soudu považuje krajský soud za nadbytečné tyto důkazy provádět a lze tak vyjít toliko z obsahu správního spisu a věc rozhodnout bez nařízení jednání. F. Právní úprava 13. Dle § 58 odst. 3 ZVŠ (ve znění účinném do 31. 8. 2016) studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, přičemž období, ve kterém student studoval v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia započítávají pouze jednou. Od celkové doby studia vypočtené podle tohoto odstavce se však nejdříve odečte uznaná doba rodičovství.

14. Dle § 58 odst. 8 ZVŠ (ve znění účinném do 31. 8. 2016) rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem podle odstavce 3 nebo odstavce 4 se vydává alespoň 90 dnů před splatností poplatku. Rektor může v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti s přihlédnutím zejména ke studijním výsledkům a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu veřejné vysoké školy.

15. Podle § 68 odst. 3 písm. f) ZVŠ (ve znění účinném do 31. 8. 2016) rozhodnutí ve věcech vyměření poplatku spojeného se studiem podle § 58 odst. 3 a 4, musí být vyhotoveno písemně, musí obsahovat odůvodnění a poučení o možnosti podat žádost o přezkoumání a musí být studentovi doručeno do vlastních rukou. Případný způsob náhradního doručení ve věcech uvedených v písmenech a) až f) může stanovit vnitřní předpis vysoké školy nebo její součásti.

16. Dle § 68 odst. 4 ZVŠ (ve znění účinném do 31. 8. 2016) student může do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí podle odstavce 3 doručeno, požádat o přezkoumání rozhodnutí; zmeškání této lhůty lze ze závažných důvodů prominout. Žádost se podává orgánu, který rozhodnutí vydal. Jestliže je tímto orgánem děkan, může sám žádosti pouze vyhovět a rozhodnutí změnit nebo zrušit, jinak ji předá k rozhodnutí rektorovi. Rektor změní nebo zruší rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem veřejné vysoké školy nebo její součásti. Rozhodnutí o disciplinárním přestupku a o vyloučení ze studia podle § 67 zruší i v případě, že dodatečně vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly zastavení řízení. Žádost o přezkoumání rozhodnutí vydaného podle odstavce 3 písm. f) má vždy odkladný účinek.

17. Podle § 19 odst. 4 s. ř. (ve znění účinném do 18. 9. 2016) do vlastních rukou adresáta se doručují písemnosti podle § 59, § 72 odst. 1, písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba.

18. Podle § 19 odst. 6 s. ř. (ve znění účinném do 18. 9. 2016) je-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se tak stalo. Nelze-li doručení prokázat, je nutno doručit opakovaně. Písemného dokladu o doručení nebo dodání však není zapotřebí, je-li z postupu účastníka řízení v řízení zjevné, že mu bylo doručeno.

19. Podle § 20 odst. 1 věta prvá s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2017) fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti17a), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena.

20. Podle § 20 odst. 2 s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2017) písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, lze doručit adresátovi, nebo též tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem; úřední ověření není třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem.

21. Podle § 23 odst. 1 s. ř. nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží. G. Posouzení žaloby krajským soudem 22. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání. K povaze žalobou napadeného rozhodnutí žalované 23. Žalovaná předně namítala, že žalobou napadené rozhodnutí není rozhodnutím, které by bylo možné podrobit přezkumu v rámci správního soudnictví s tím, že se jedná o přípis prorektora žalované, když po třech letech od právní moci rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem již žalovaná nemůže toto rozhodnutí přezkoumávat.

24. Ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. jsou ve správním řízení přezkoumatelná všechna rozhodnutí, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak (např. § 68 s. ř. s.).

25. Obecně lze uzavřít, že soudní řád správní podmiňuje přístup k soudní ochraně splněním materiálního kritéria: žalobce musí tvrdit, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím, nečinností či nezákonným zásahem správního orgánu (podle příslušného typu řízení). Podstatné je, že se žalobce cítí být zkrácen na svých právech (bez ohledu na to, zda ve správním řízení byl či nebyl účastníkem). Rozhodnutí je tedy vymezeno materiálními znaky; je proto nevýznamné, zda je úkon správního orgánu jako rozhodnutí výslovně označen a zda má zákonem předepsanou formu či nikoliv. Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce, tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se - podle tvrzení žalobce v žalobě - negativně projevil v jeho právní sféře. (srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42, uveřejněné na www.nssoud.cz).

26. Zákon o vysokých školách ve svém § 68 odst. 4 umožňoval studentovi podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o stanovení poplatku za dobu studia delší než je standardní doba studia žádost o přezkoumání rozhodnutí. Žalobce této možnosti využil. Je tak evidentní, že rozhodnutí prorektora žalované ze dne 22. 7. 2016 č. j. UPOL-31344/9160-2016 je z materiálního hlediska správním rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce, vztahuje se ke konkrétní věci (žádost žalobce o prominutí poplatku za dobu delší než je standardní doba studia) a ke konkrétnímu adresátovi (žalobce).

27. Krajský soud tak uzavírá, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a podléhá přezkumu ve správním soudnictví. K doručování rozhodnutí o stanovení poplatku 28. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že řádné doručení písemností v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala. Důvodem existence právní úpravy doručení je jistě mimo jiné i potřeba zabezpečit, aby si doručující správní orgány či soudy mohly být jisty, že se písemnost dostala do rukou adresáta. Je-li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Afs 148/2008 - 73, dostupný na www.nssoud.cz).

29. Podle závěru, ke kterým dospěl NSS v rozsudku ze dne 27. 4. 2006, č. j. 2 Afs 158/2005 - 82, č. 1327/2007 Sb. NS: „má poštovní doručenka důkazní váhu, ovšem „k tomu, aby stěžovatel (pozn. Nejvyššího správního soudu: jím byl v dané veci správní orgán) důkazní břemeno neunesl, postačí, že žalobce údaje v doručence zpochybní (znevěrohodní) předestřením jiné srovnatelné pravděpodobné verze reality, tj. nemusí nezbytně – na rozdíl od varianty, kdy je doručenka veřejnou listinou – prokázat opak toho, co plyne z doručenky.“ Citovaný závěr je pak aplikovatelný na jakékoli správní řízení, neboť i ve správním řízení leží břemeno důkazní ohledně doručení písemností účastníkům správního řízení na správních orgánech (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 65/2009 – 61, uveřejněný na www.nssoud.cz).

30. V posuzované věci bylo rozhodnutí žalované o stanovení poplatku doručováno žalobci za právní úpravy ZVŠ účinné do 31. 8. 2016. Podle tehdejší právní úpravy se na rozhodování o právech a povinnostech studenta nevztahovaly obecné předpisy o správním řízení (§ 68 odst. 1 ZVŠ ve znění účinném do 31. 8. 2016). To však nevylučovalo subsidiární použití správního řádu (§ 105 ZVŠ ve znění účinném do 31. 8. 2016).

31. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2014, č. j. 6 As 191/2014 – 22 (uveřejněný na www.nssoud.cz) uzavřel, že: „Ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, je nutno zúženě vykládat tak, že obecné předpisy o správním řízení se nepoužijí jen na vlastní procesní úkony vysoké školy a studentů směřující k vydání rozhodnutí o právech a povinnostech studentů (jde tedy v podstatě o vyloučení zejména ustanovení o průběhu řízení v prvním stupni a dokazování), jinak se i zde subsidiárně uplatní úprava správního řádu (§ 105 odst. 1 zákona o vysokých školách), včetně doručování a možností náhradního doručení. I rozhodnutí podle § 68 odst. 3 písm. g) zákona o vysokých školách, tj. o ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, tak lze studentu doručit náhradním způsobem podle § 24 správního řádu z roku 2004.“ Uvedené závěry jsou pak akceptovatelné i pro nyní posuzovanou věc.

32. V posuzované věci doručovala žalovaná rozhodnutí o stanovení poplatku žalobci na adresu Č. 620, M. Jedná se o adresu, kterou uvedl žalobce jako adresu kontaktní při zápisu ke studiu na vysoké škole, tak jako ji uvedl v žádosti o možnost vykonat státní závěrečnou zkoušku v září 2011. Z obsahu správního spisu se nepodává, že by žalobce sdělil žalované před datem vydání rozhodnutí o stanovení poplatku (4. 9. 2012) jinou adresu pro doručování. Zásilka byla doručována v obálce s modrým pruhem – tedy do vlastních rukou. Skutečnost, zda se žalobce na této adrese zdržoval či nikoliv a zda měl či neměl napjaté vztahy s jinými členy domácnosti byla pro posouzení doručení uvedeného rozhodnutí zcela nerozhodná. Žalobce při zápisu ke studiu u žalované uvedl svoji adresu pro doručování (§ 19 odst. 3 s. ř.) a na tuto adresu mu žalovaná rozhodnutí o stanovení poplatku v souladu s ZVŠ (§ 68 odst. 3) doručovala (§ 20 odst. 1 s. ř.) prostřednictvím poštovního doručovatele.

33. Doručování do vlastních rukou je způsobem doručování, kterým se projevuje zvýšený zájem na tom, aby se zásilka dostala do rukou pouze adresátu, popř. osoby, kterou adresát k tomu zmocnil. Pouze v případě, že je připuštěna možnost náhradního doručení, lze i takovou písemnost doručit náhradním způsobem (uplynutím úložní doby). Lze přisvědčit žalované, že zákon jí neukládá povinnost identifikovat adresáta zásilky určené do vlastních rukou též např. datem narození. Nicméně nelze vyloučit, že zásilka určená do vlastních rukou je doručována na adresu, kde se mohou zdržovat osoby stejného jména a příjmení. V případě, že dojde k doručení zásilky určené do vlastních rukou osobě odlišné od adresáta (účastníka správního řízení), nemůže se jednat o doručení účinné a od takového doručení nelze počítat jakékoliv lhůty k podání opravných prostředků. Námitku řádného nedoručení zásilky pak může vznést účastník řízení kdykoliv, poté, co se dozví, že takové rozhodnutí bylo vydáno a mělo mu být doručováno (je toliko limitován lhůtami danými zvláštními zákony, popř. podmínkami § 84 s. ř.).

34. Doručenka neměla dle právní úpravy s. ř. účinné v době doručování rozhodnutí o stanovení poplatku povahu veřejné listiny. Ve výše uvedeném rozsudku ze dne 27. 4. 2006, č. j. 2 Afs 158/2005 – 82 NSS uzavřel, že: „….veřejnou listinou byla poštovní doručenka v daňovém řízení od účinnosti daňového řádu až do 1. 7. 2000, kdy byl poštovní řád zrušen zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003 ve věci sp. zn. 29 Odo 181/2002, zveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/2003 pod pořadovým číslem 191). Po tomto datu přestaly být poštovní doručenky v daňovém řízení veřejnou listinou a staly se toliko listinou soukromou, neboť zde nebylo žádného právního předpisu, který by doručenku v daňovém řízení za veřejnou listinu prohlašoval.“ 35. Jak se podává z doručenky ze dne 6. 9. 2015, adresát byl na obálce obsahující rozhodnutí o stanovení poplatku označen titulem, jménem, příjmením a adresou pro doručení. Jiný údaj identifikující žalobce zde uveden nebyl.

36. K doručení obsahu zásilky mělo dojít dne 6. 9. 2015, kdy si měl zásilku převzít adresát – Bc. V. V. S ohledem na skutečnost, že zásilka byla převzata při doručování, nelze v daném případě uvažovat o náhradním doručení. Současně lze též vyloučit doručení do vlastních rukou prostřednictvím zmocněné osoby (§ 20 odst. 2 s. ř.), neboť z obsahu spisu se podává, že zásilka byla převzata – osobně.

37. Za této situace se krajský soud zabýval tím, zda žalobce v žádosti o přezkum předestřel věrohodnou skutkovou verzi reality, která byla způsobilá zpochybnit údaje uvedené na doručence a tím ji zbavit důkazní síly.

38. Dle krajského soudu žalobce takovou verzi předložil. Již v žádosti o přezkum rozhodnutí o stanovení poplatku žalobce tvrdil, že zásilku na adrese pro doručování převzal jeho otec shodného jména a příjmení, který se na uvedené adrese zdržoval. Na této verzi setrval i v žalobě. Žalobce tak uvedl konkrétní důvody, pro které doručenku nepodepsal a zásilku nepřevzal. Tato žalobcem vznesená skutková verze je způsobilá vznést objektivní pochybnosti o řádném doručení rozhodnutí o stanovení poplatku žalobci. Doručenka sice obsahuje rukou psanou poznámku – osobně – v kolonce určené pro označení vztahu příjemce k adresátovi, avšak s ohledem na identifikaci příjemce uvedení této poznámky nevylučuje, že zásilku převzal otec žalobce. To samé platí i pro uvedení titulu před jménem adresáta (jak správně uvedl žalobce, jedná se o nepovinný údaj v občanském průkazu). Za takové situace pak bylo na žalované (nikoliv na žalobci), aby prokázala, že zásilka obsahující rozhodnutí o stanovení poplatku byla žalobci řádně v souladu s ZVŠ doručena.

39. Žalovaná však k prošetření řádnosti doručení svého rozhodnutí ničeho neudělala a předestřenou verzí žalobce se nezabývala, pouze bez jakéhokoliv podkladu uvedla, že z dokladu o doručení nevyplývá, že by zásilku převzala jiná osoba než žalobce. Z napadeného rozhodnutí však vůbec nevyplývá, z čeho dovozuje jednoznačný závěr, že zásilku převzal žalobce, proč nepokládá skutkovou verzi reality předkládanou žalobcem za věrohodnou.

40. Navíc se z obsahu napadeného rozhodnutí ani z obsahu spisu vůbec nepodává, že by se žalovaná jakkoliv zabývala žádostí žalobce o prominutí zmeškání lhůty pro podání žádosti o přezkum rozhodnutí o stanovení poplatku, když tuto žádost žalobce evidentně z procesní opatrnosti uvedl již v žádosti o přezkum rozhodnutí o stanovení poplatku. Nelze totiž přehlédnout skutečnost, že ZVŠ (ve znění účinném do 31. 8. 2016) ve svém § 68 odst. 4 umožňoval studentům podat žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání žádosti o přezkum rozhodnutí o stanovení poplatku a rektorovi v závažných případech zmeškání lhůty prominout. Tedy sám zákon počítal s tím, že mohou nastat případy, kdy lhůta nebude dodržena, avšak budou na straně žadatele dány tak závažné důvody, že by bylo nespravedlivé, aby v důsledku nedodržení zákonem stanovené lhůty byl student se svojí žádostí neúspěšný. I v případě lhůty dle § 41 odst. 2 věta poslední s. ř. je řádné vyřešení doručení rozhodnutí o stanovení poplatku rozhodné, neboť od data řádného doručení běží zákonná lhůta k podání žádosti o přezkum (lhůta pro učinění úkonu).

41. Svým postupem tak žalovaná zatížila řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

42. Z výše uvedených důvodů krajský soud zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení dle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a vrátil věc žalované k dalšímu řízení dle § 78 odst. 4 s. ř. s. V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.

43. I přes výše uvedené závěry, které postačují k tomu, aby bylo rozhodnutí žalované zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení, považuje krajský soud za vhodné se, nad rámec nosných důvodů pro zrušení rozhodnutí žalované, vyjádřit k námitce nesrozumitelnosti rozhodnutí žalované. Žalovaná byť velice stručně, ale jednoznačně uvedla důvod svého rozhodnutí, tedy že po nabytí právní moci již nemůže o žádosti o prominutí poplatku rozhodovat. Nepřezkoumatelností tak rozhodnutí žalované netrpí. Krajský soud však závěr žalované o nemožnosti rozhodnout o žádosti nesdílí. Jak již bylo výše uvedeno, správní řád se subsidiárně použil i v případě rozhodování vysoké školy o stanovení poplatku za dobu studia delší než je standardní doba zvětšenou o jeden rok. Uvedený závěr NSS byl sice přijat v souvislosti s doručováním rozhodnutí o ukončení studia, nicméně krajský soud je toho závěru, že obecné principy vyslovené NSS o vztahu § 68 odst. 1 ZVŠ a správního řádu jsou plně aplikovatelné též na nyní posuzovanou věc (při aplikaci zákona o vysokých školách, ve znění účinného do 31. 8. 2016).

44. Krajský soud je toho závěru, že pokud by byla opravdu žádost žalobce o přezkum podána opožděně, měl správní orgán (rektor) takovou žádost rozhodnutím zamítnout pro opožděnost (při subsidiární aplikaci § 92 odst. 1 s. ř. ve spojení s § 105 ZVŠ, ve znění účinného do 31. 8. 2016) a nikoliv (odhlédnuto od výsledku rozhodnutí o případné žádosti o prominutí zmeškání lhůty) vyřídit rozhodnutím, že již není dána pravomoc k rozhodnutí o žádosti. Žádost o přezkum rozhodnutí o stanovení poplatku byla totiž svým obsahem a účelem de facto odvoláním proti rozhodnutí o stanovení poplatku (ostatně dle právní úpravy § 68 odst. 4 ZVŠ od 1. 9. 2016 se proti rozhodnutí o stanovení poplatku již nepodává žádost o přezkoumání, ale odvolání ).

45. Námitkou řádného stanovení poplatku ve vnitřních předpisech žalované se krajský soud s ohledem na výše uvedené již nezabýval. H. Náklady řízení 46. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce byl v řízení plně úspěšným účastníkem a má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem ve výši 3.000 Kč představující zaplacený soudní poplatek ze žaloby.

47. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen o. s. ř.).

Poučení