65 Af 10/2015 - 70

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Radkové, Ph.D., a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce T. K., bytem R. 68, L. n. D., zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Sádky 1605/2, Prostějov, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2014, č. j. 33659/14/5200-20444-709739, ve věci daně z přidané hodnoty, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 17. 12. 2013, č. j. 1739186/13/3109-24801-800748, č. j. 1739219/13/3109- 24801-800748, č. j. 1739247/13/3109-24801-800748, č. j. 1739259/13/3109-24801- 800748, č. j. 1739285/13/3109-24801-800748, č. j. 1739379/13/3109-24801-800748, č. j. 1739392/13/3109-24801-800748, č. j. 1739419/13/3109-24801-800748, č. j. 1739425/13/3109-24801-800748, č. j. 1739434/13/3109-24801-800748, č. j. 1739456/13/3109-24801-800748, č. j. 1739488/13/3109-24801-800748, č. j. 1739499/13/3109-24801-800748, č. j. 1739511/13/3109-24801-800748, č. j. 1739519/13/3109-24801-800748, č. j. 1739531/13/3109-24801-800748, č. j. 1739652/13/3109-24801-800748 a č. j. 1739668/13/3109-24801-800748. Těmito platebními výměry byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty včetně penále.

2. Žalobce v žalobě namítal podjatost J. S., který kontrolu prováděl, neboť se žalobce dozvěděl na konci roku 2013, že „věc lze vyřídit jinak“ a pan S. na žalobce poté podal oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podplácení. Pan S. mimoto doručoval žalobci písemnosti bez jiného úkonu a pak byl z úřadu „odejit“. K tomu navrhl žalobce důkaz dotazem u zaměstnavatele.

3. Žalobce namítl prekluzi práva na stanovení daně, jelikož daňová kontrola byla v roce 2007 zahájena pouze formálně.

4. Není jasné, jaké záznamy o zápasech FC Baník správce daně shlédl, navíc se provádění tohoto důkazu nemohl žalobce zúčastnit. O provedení důkazu neexistuje žádný protokol. Žalobce namítal, že fotografie ze zápasu FC Baník ze dne 25. 7. 2009 dokládá reklamu žalobce na stadionu, avšak správce daně ji neuznal. Svědek K. K. a prohlášení FC Baník prokázaly, že reklama uskutečněna byla. Žalovaný měl reklamu uznat, neboť většina bulletinů ze zápasu mu byla doložena. Zcela racionálně lze přepokládat, že reklama v bulletinu ze zápasu byla doprovázena reklamou bannerem na stadionu. Tento argument uznal správce daně u DPH, u daně z příjmu nikoliv. Dva odlišné závěry však nelze připustit. Vzhledem k nemožnosti dohledat bulletiny ze zbylých zápasů měl správce daně uznat reklamu ve všech případech.

5. Správce daně nesprávně interpretoval smlouvu o reklamě, posuzoval reklamu za každý zápas, přitom smlouva vychází z nedělitelnosti plnění. To znamená, že jediná odměna náležela za reklamu na jednom domácím zápase či více domácích zápasech v určitém časovém rozmezí (2009 – 2010). Takto byla koncipována i smlouva dodavatele žalobce s FC Baník Ostrava a. s. Jednotlivé splátky byly určeny pouze pro účely splatnosti. V roce 2008 postačovalo zajištění jediné reklamy, což se stalo. Správce daně nebyl oprávněn krátit odpočet daně.

6. Žalobce brojil proti neprovedení výslechů svědka K. k cenám reklamy a fanynky svědkyně R.. Správce daně tam znemožnil žalobci unést důkazní břemeno.

7. Neústavnost daňového řízení spočívala v tom, že trvala více než tři roky, byla narušena autonomní sféra žalobce. Případ nebyl složitý, žalobce poskytoval součinnost v rámci svých možností při podnikání, kontrola byla nadměrně prodlužována, to bylo v rozporu se závěry podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 705/06, č. 207/2008 Sb. n. u. ÚS.

8. Žalobce trvá na tom, že na konci roku se vyhýbal projednání zprávy o daňové kontrole, byl na léčebném pobytu, což může prokázat, k tomu ho měl správce daně vyzvat. Kvůli enormnímu tlaku pana S. vypověděl žalobci plnou moc stávající zástupce a žalobce musel hledat na poslední chvíli nového.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že ve věci podjatosti správce daně rozhodl a podanou stížnost také prošetřil. Důvod podjatosti u úřední osoby J. S. ani žádné podezření shledány nebyly. Důvody podjatosti a vady řízení nelze směšovat.

10. Správce daně po marných pokusech projednat zprávu o kontrole s žalobcem vyhodnotil jeho chování jako vyhýbání se projednání zprávy a jejímu podpisu a proto přistoupil k postupu podle § 88 odst. 5 daňového řádu, pokusil se o doručení zprávy osobně dne 6. 12. 2013. Žalobce nebyl ten den k zastižení v místě bydliště ani ve svých provozovnách. Následně byla zpráva o kontrole převzata zplnomocněným zástupcem žalobce. Dne 15. 12. 2013. V odvolacím řízení byla zpráva o daňové kontrole projednána a předána dne 25. 9. 2014.

11. K prekluzi práva na stanovení daně nedošlo, neboť podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, počala běžet tříletá lhůta nově dne 31. 12. 2010. V posledních 12 měsících před uplynutím lhůty bylo vydáno rozhodnutí o stanovení daně, takže došlo k prodloužení této lhůty o jeden rok, tj. do 31. 12. 2014 a pro zdaňovací období roku 2010 do dne 24. 3. 2015.

12. Nedošlo ani k namítanému zneužití práva ze strany správce daně, nedošlo k ignorování práv žalobce, spisový materiál vyvrací tuto námitku.

13. K námitce, že při provedení důkazů videozáznamy zápasů správce daně reklamu nespatřil, žalovaný uvedl, že správce daně zjistil uplatnění výdajů 1.200.000 Kč v roce 2008 a 2.200.000 Kč v roce 2009 na reklamu u FC Baník Ostrava na reklamním panelu a v bulletinu k domácím zápasům. K prokázání nákladů provedl správce daně řadu procesních postupů a ty podrobně popsal ve zprávě o kontrole a napadeném rozhodnutí. Již ve zprávě o kontrole správce daně uvedl, že z velké části se reklama na Ski areál K. na předmětných utkáních nenacházela, což vyhodnotil z dostupných televizních záznamů, předmětných utkání, stovek fotografií ze zápasů, dostupných na internetu a zejména z dokumentace reklamních plnění k jednotlivým utkáním, poskytnutých společností FC Baník Ostrava (2.051 fotografií z 39 zápasů). V protokole ze dne 20. 9. 2013 jsou zachyceny skutečnosti vztahující se k hodnocení daňové účinnosti reklamních plnění na stadionu Bazaly včetně jejich zhodnocení správcem daně s popisem důvodů proti daňové účinnosti předmětných reklam. Žalobce nedoložil důkazní prostředky, kterými by prokázal oprávněnost uplatnění nasmlouvaných částek se společnostmi PICOLO SOLUTION s. r. o. a GENEERAL FINANCE s. r. o. za reklamu jako daňově účinných výdajů. Naopak správce daně prokázal na základě nosičů CD od FC Baník Ostrava s fotografiemi, že nebylo plněno dodavateli dle smluvních podmínek. Tvrzení žalobce tak bylo účelové. Důkazy hodnotil správce daně podle § 8 odst. 1 d. ř. a tvrzení žalobce je jen polemikou. Důvodem žalobních námitek je skutečnost, že důkazy nebyly vyhodnoceny ve prospěch žalobce. Právě žalobce opomíjí souvislosti, které jsou dle žalovaného zásadní.

14. K námitce nesprávné interpretace smlouvy, která byla postavena na nedělitelnosti reklamního plnění, žalovaný popřel, že by zasáhl do práv žalobce. V předmětném případě šlo o prokázání, zda došlo k faktickému uskutečnění reklamy, v rozsahu a ceně podle dokladů. Smluvní úprava mezi účastníky nemohla založit důvodnost oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet DPH.

15. K výslechu svědka K. správce daně nepřistoupil, protože tento důkaz již nemohl vyvrátit jasně zjištěné skutečnosti.

16. Žalobce netvrdí konkrétní porušení ústavního práva. Žalovaný odkázal na celý správní spis, ze kterého je patrný postup správce daně a žalovaného ve věci.

17. Ostatní namítané skutečnosti nejsou s ohledem na uvedené právně relevantní.

18. V replice žalobce doplnil, že úřední osoba - pan S. se měla mstít za svého bratra, s nímž měl společnou pohledávku za panem O. M.. Pak S. prováděl kontrolu dva roky a oznámení o podezření z trestného činu podplácení podal až po dvou letech. Pokud měl pan S. za to, že je korumpován, už to je důvod podjatosti. Žalobce navrhl důkaz spisem Policie ČR a úředním záznamem Policie ČR ze dne 21. 1. 2014, který přiložil. I v rámci jiných předpisů postačuje jako důvod podjatosti pouze důvod pochybovat o nepodjatosti.

19. Správce daně neprojednal s žalobcem zprávu o kontrole a předčasně vydal rozhodnutí. Žalovaný legalizoval postup správce daně a zneužil právo, postupoval správně jen formálně. Náčrt nemovitostí je totéž co slovní popis nemovitosti do protokolu. Nebyla dodržena rovnost zbraní, třetí osoby měly být řádně vyslechnuty jako svědci, je nepřípustné nahrazovat výslech svědka listinnými důkazy a obcházet zákon.

20. Žalobce v druhé replice namítl neprovedení výslechu svědka K. a svědkyně R., neprovedl opětovné dožádání FC Baník Ostrava, a. s. a neprovedl důkazní prostředky videozáznamů zápasů (nebylo to za přítomnosti žalobce, o provedení nebyl sepsán protokol, šlo o utajený kabinetní způsob, nelze je použít jako důkaz). Vydání rozhodnutí na konci prekluzivní lhůty je čistě formální a účelové. Takový úkon nemá vliv na běh prekluzivní lhůty (viz rozsudek NSS sp. zn. 4 Afs 54/2015). Výslech svědků při zjišťování stavu nemovitosti byl zastřený a v rozporu se zákonem, žalobce svědkům nemohl klást otázky. Svědkyně V. R. a byla vyslechnuta v trestním řízení a potvrdila, že jako fanynka viděla na fotbalových utkáních reklamu žalobce v sezoně 2008 – 2010, protokol o výslechu v trestním řízení ze dne 20. 5. 2015 žalobce navrhl k důkazu a přiložil ho. V přípravném řízení byl vyslechnut rovněž svědek J. K., který jako vrcholový činitel FC Baník Ostrava potvrdil, že byla realizována reklama žalobce na stadionu klubu FC Baník Ostrava. Svědek kategoricky vyloučil, že by mohla být reklama neumístěna, protokol o výpovědi v trestním přípravném řízení ze dne 28. 7. 2015 navrhl žalobce k důkazu. Podle žalobce neexistuje hodnověrnější důkaz než výpovědi očitých svědků a přiložil ho.

21. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 19. 12. 2014.

22. Ve vztahu k žalobním námitkám soud ze správního spisu zjistil následující.

23. Dne 6. 9. 2010 byla u žalobce zahájena kontrola daně z přidané hodnoty.

24. Dne 30. 9. 2013 namítl žalobce podjatost úřední osoby J. S.. Důvodem byla skutečnost, že žalobce vedl dlouhodobá jednání s bratrem J. S. ohledně jeho pohledávky vůči O. M. a nepřistoupil na jeho návrhy. Daňová kontrola trvá již tři roky a nadměrně žalobce zatěžuje při jeho podnikání – přestavbách obchodních řetězců Penny Market, KIK a Kaufland nejen v ČR, ale i na Slovensku a v Polsku, jednání probíhají i v SRN. Vzhledem k náročné činnosti není schopen žalobce dodat všechny doklady hned. J. S. nebere při hodnocení důkazů v úvahu všechny okolnosti, které vyšly najevo (svědecká výpověď Mgr. J., obsah smluvního ujednání, možnost navázání kontaktů, příslib protiplnění, rozvoj podnikatelského záměru a reklamní kampaň jako celek). Úřední osoba se snaží přenést na žalobce důsledky neplnění si daňových povinností jiného podnikatelského subjektu (T. K. Servis s. r. o.). Celý průběh kontroly vzbuzuje u obchodních partnerů negativních reakce (výslechy svědků, dožádání podkladů). Partneři pak nechtějí s žalobcem spolupracovat, protože u něj kontrola probíhá dlouho.

25. Rozhodnutím ze dne 30. 9. 2013 rozhodl správce daně o tom, že J. S. není vyloučen z řízení či jiných postupů, protože žalobce neuvedl konkrétní důvod, které by měl vzbuzovat pochybnosti, a to ani u pohledávky a jednání s bratrem úřední osoby, o čemž úřední osoba nic neví, ani ve spojitosti s podnikáním v s. r. o. a ani ve spojení s obchodními partnery žalobce. Nadto sám žalobce upozorňuje, že z důvodu podnikání není schopen včas dokladovat tvrzené skutečnosti. V případě reklamy u FC Baník Ostrava správce daně poukázal na povinnost hodnotit důkazy ve vzájemné souvislosti. Pochybnost o podjatosti úřední osoby nemůže spočívat v procesním postupu či způsobu rozhodování, proto těmto úkonům může žalobce uplatnit opravné prostředky. Správce daně neshledal žádný poměr úřední osoby a žalobce a žádné pochybení, narušující korektní profesní vztah, které by vzbudily pochybnosti o podjatosti.

26. Dne 17. 12. 2013 byly vydány platební výměry, které byly doručeny žalobci dne 27. 12. 2013.

27. Rozhodnutí žalovaného o odvolání bylo vydáno 19. 12. 2014, bylo doručeno a nabylo právní moci dne 19. 12. 2014. K námitce podjatosti žalovaný zopakoval, že o ní bylo rozhodnuto, že kontroly se účastnilo více úředních osob, že stížnost žalobce ze dne 18. 12. 2013 a dne 20. 12. 2013 byla dne 10. 1. 2014 byla shledána nedůvodnou. Podezření o spáchání trestného činu, které J. S. podal Policii ČR, podal jako soukromá osoba na svou ochranu a nemá nic společného s daňovou kontrolou. V tomto jednání nebylo spatřeno podezření, které by nadřízení pracovníci J. S. vyhodnotili podle § 77 d. ř.

28. K odvolací námitce žalobce k nezákonnému ukončení kontroly a zneužití práva správcem daně žalovaný odkázal na to, že dne 15. 11. 2013 seznámil zástupce žalobce Ing. S. R. s výsledky kontrolního zjištění. Zástupce žalobce požádal o lhůtu k vyjádření, která byla správcem daně stanovena do 25. 11. 2013. Toho dne požádal zástupce žalobce o další prodloužení lhůty z důvodu obsáhlosti výsledku kontrolního zjištění (74 stran), a to do 29. 11. 2013, tento návrh správce daně akceptoval. Dne 29. 11. 2013 doručil žalobce své stanovisko a na den 5. 12. 2013 byl sjednán den projednání vyhodnocení stanoviska a zprávy o kontrole. Dne 4. 12. 2013 vypověděl žalobce zástupci plnou moc a 5. 12. 2013 sdělil, že bude mimo ČR, proto správce daně vyhodnotil tento postup žalobce jako vyhýbání se projednání a podpisu zprávy o kontrole a pokusil se osobně doručit zprávu v místě bydliště žalobce. Tam nebyl žalobce zastižen, ani ve svých provozovnách. Dne 15. 12. 2013 převzal zprávu o daňové kontrole nový zmocněnec žalobce pan K.. Vyjádření (stanovisko) ke kontrolním zjištěním žalobce nijak nedoložil, proto byla zpráva o kontrole totožná a mohlo dojít k projednání zprávy, resp. k seznámení žalobce se zprávou a její předání. V této fázi již nemá možnost daňový subjekt vznášet ke kontrolnímu zjištění námitky. V odvolacím řízení nařídil žalovaný projednání zprávy o kontrole a správce daně takto učinil s žalobcem dne 25. 9. 2014. Žalovaný zdůraznil, že žalobce měl zprávu o kontrole k dispozici již od 15. 12. 2013 a čerpal z ní pro své odvolání. Specifikem daňového řízení je to, že žalovaný nemá možnost odvoláním napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit správci daně k dalšímu řízení. V souladu s § 115 d. ř. uložil správci daně odstranit vady řízení. Žalobce na svých právech nijak krácen nebyl.

29. Lhůta pro stanovení daně byla v daném případě do 31. 12. 2013, v této lhůtě bylo oznámeno žalobci stanovení daně platebním výměrem a lhůta pro vyřízení odvolání tak běžela do 31. 12. 2014, v případě daně za rok 2010 do dne 24. 3. 2015.

30. K výpovědi plné moci Ing. S. R. dne 4. 12. 2013 těsně před projednáním zprávy o kontrole a poté, co jej zastupoval od 29. 4. 2011 do 4. 12. 2013 a byl s problematikou obeznámen, je minimálně neobvyklé. Přitom sám žalobce napadá kontrolu jako zdlouhavou. Zájmem žalobce by mělo být co nejdřívější ukončení kontroly, avšak sám svým chováním dosáhnul opaku. S hodnocením chování žalobce na konci roku 2013 žalovaný vyslovil souhlas. Osobní přítomnost žalobce na konci řízení v roce 2013 nebyla nutná, žalobce mohl někoho zmocnit a z odvolacího spisu neplyne důkaz o tom, že správce daně byl obeznámen o nepřítomnosti žalobce. Žalobce pouze sdělil 4. 12. 2013, že bude 5. 12. 2013 v Polsku a proto se správce daně snažil o doručení zprávy o kontrole dne 6. 12. 2013, kdy žalobce na provozovnách dle svědků byl, pouze nebyl správcem daně zastižen. Žalobce nabízel k jednání správci daně termíny, kdy byl v zahraničí. Zásada součinnosti nemá být jednostranná. Nepřítomnost v ČR, pracovní cesty či péči o syna na Slovensku žalobce nijak nedoložil. Nadměrné zatěžování žalobce ze spisu nevyplynulo, správce daně řadu důkazů obstarával sám. Jen v oblasti reklamy musel správce daně shlédnout všechny zápasy FC Baník Ostrava od roku 2008 do roku 2010. Přitom břemeno dokazování stíhá žalobce. Průtahy v řízení způsoboval žalobce. K namítaným judikátům žalovaný vyjádřil názor, že jsou závazné pouze v rozhodované věci. Výjimku mohou tvořit rozsudky Nejvyššího správního soudu, jeho rozsudky však mají sjednocující charakter pro rozsudky krajských soudů, ne však pro správce daně, jehož rozhodování se řídí zákony a jinými právními předpisy.

31. K námitce o neuznání nákladů s reklamou na stadionu FC Baník Ostrava a. s. k potvrzení této společnosti o tom, že žalobce u nich měl reklamu na stadionu a otisk loga v bulletinech, žalovaný uvedl, že potvrzení je nekonkrétní. Proto správce daně při výslechu žalobce požadoval informace, s kým reklamu sjednával, u PICOLO SOLUTION s. r. o. si žalobce nevzpomněl na jméno jednatele, nejednal ani přímo s GENERAL FINANCE s. r. o., jednal s J. K. z FC Baník Ostrava a. s., na zápasy občas jezdil, 2x do roka dostával fotodokumentaci, od koho dostal kontakt na uvedené dvě společnosti (dodavatele), si nevzpomněl, nikdy je nenavštěvoval a nekomunikoval s nimi po e-mailu, faktury dostával obyčejnou poštou. Správce daně zjistil, že PICOLO SOLUTION s. r. o. se svým správcem daně nekomunikuje, má pražskou „virtuální“ adresu. GENERAL FINANCE s. r. o. je nekontaktní společnost, neplní si své daňové povinnosti, sídlí na adresách bez faktické funkčnosti, není možné dohledat její účetnictví či jakýkoli doklad, od 27. 10. 2012 je v likvidaci a dne 13. 9. 2013 byla vymazána z obchodního rejstříku, zajímá se o ni Policie ČR. Tyto skutečnosti vzbudily oprávněné pochybnosti o pravdivosti a reálnosti deklarovaných obchodních případů. Správce daně shlédl dostupné televizní záznamy předmětných utkání a prohlédl si fotodokumentaci ze zápasů a zjistil, že reklama Ski areál K. se z velké části na těchto dokumentech nenachází. Obdobně jako v tabulce z daňové kontroly popsal jmenovitě správce daně, u kterých zápasů nalezl reklamu v bulletinu a van stadionu. Žalobce nedoložil důkazní prostředky, kterými by prokázal oprávněnost uplatnění částek za reklamu jako daňově účinných výdajů. Naopak správce daně zjistil, že nebyly dodrženy podmínky smlouvy – doložení reklamy a teprve poté vystavení faktury ze strany dodavatelů. Na základě dokazování ohledně jiných reklam u FC Baník Ostrava a. s. správce daně zjistil, že cena za pronájem plochy banneru 6 x 1 m byla podle účetnictví žalobce asi stonásobně vyšší než v jiných případech. Srovnatelnou reklamu (banner 6 x 1 m) podle 15 případů u nejlevnějších vyhodnotil správce daně tak, že odpovídající cena za uvedenou reklamu je od shodných dodavatelů PICOLO SOLUTION s. r. o. a GENERAL FINANCE s. r. o. v částkách 1.515 Kč až 3.928 Kč za reklamu a zápas ve velkoobchodních cenách. V případech typově nejbližších žalobci (v běžných obchodních vztazích za srovnatelných podmínek) byly 4.000 Kč až 18.750 Kč. Tyto částky porovnal s fakturovanými a do daňových výdajů uplatněnými cenami a zjištěný rozdíl vyčíslil za každou jednotlivou jarní či podzimní část ligy roku 2008 a 2009. Zjištěný cenový rozdíl ani přes výzvy správce daně žalobce nedoložil. Podle § 23 odst. 7 písm. h) bod 5 zákona o daních z příjmů správce daně kvalifikoval smluvní strany jakožto spojené osoby, které vytvořily právní vztah za účelem snížení daňového základu. Poté důkazní břemeno přešlo na daňový subjekt, který měl doložit zvláštní a obvyklým poměrům na trhu vymykající se cenový rozdíl, ke kterému nebyly ekonomicky racionální důvody. Tvrzení žalobce o dobrém jménu při budoucím ubytování v ubytovacím zařízení žalobce neuznal, protože část reklamního plnění nebyla vůbec uskutečněna a navíc smlouvy nebyly uzavřeny přímo s FC Baník Ostrava, ale s jinými dodavateli. Takto byly ceny nedoložené. Žalobce nevysvětlil ani důvodnost vysokých částek, ani jejich souvislost s návratností na růst příjmů, tržeb. Žalobce navíc nereklamoval nesplnění povinností ze strany dodavatelů podle smlouvy. Uznáním nejvyšší ceny za reklamu na banneru a v bulletinu ve výši 18.750 Kč za zápas vyloučil správce daně v roce 2009 částku 2.042.500 Kč.

32. Svědkyně Mgr. J. (marketingová pracovnice) za FC Baník Ostrava a. s. uvedla částku za sezónu, je nutné brát v potaz i počet zápasů. S hodnocením byl žalobce seznámen v protokole dne 20. 9. 2013. Mgr. J. jednala se smluvními partnery, zadávala reklamu, p. K. neznala, ani o žádných jednáních s ním nevěděla, stejně jako o ubytovacím zařízení a ptala se: „Kde to je?“. Její výpověď tak nepřinesla do řízení žádný důkaz.

33. Výpověď otce žalobce, pana K. K., vyhodnotil správce daně jako nedůvěryhodnou, protože svědek uvedl, že byl na všech zápasech 2008 – 2010 a reklamu tam viděl. Pamatoval si tedy reklamu i na těch zápasech, na kterých bylo jednoznačně prokázáno podle fotografií a televizních záznamů, že tam nebyla. Vzhledem k příbuzenskému poměru zjevně vypovídal ve prospěch svého syna a účelově.

34. Část získané fotodokumentace předal správce daně žalobci a věrohodnost této dokumentace žalobce nikdy nezpochybnil. Tvrzení žalobce, že jednal ve VIP zóně, je v rozporu s výpovědí jeho otce, že ve VIP zóně nikdy nejednal. Je to jedna část z množiny rozporů. Jako neopodstatněné shledal správce daně tvrzení žalobce, že mu reklama přinesla užitek a podnikatelský prospěch, neboť v mnoha případech vůbec nebyla poskytnuta. Pak naopak vedla k odčerpání peněz daňového subjektu, nikoli k užitku. Takto vyhodnotil správce daně i podnikatelský záměr v budoucnu ubytovat fotbalisty FC Baník.

35. Výslech svědka J. K. považoval správce daně za nadbytečný, jelikož disponoval dostatkem důkazních materiálů o poskytnuté reklamě. Pan J. K. jednal za FC Baník Ostrava a. s., přitom smlouvy měl žalobce uzavřené s GENERAL FINANCE s. r. o. a PICOLO SOLUTION s. r. o., které vystavovaly i faktury, jež si uplatnil žalobce v účetnictví. Výpověď svědka by nemohla vyvrátit jednotlivá zjištění. Rozhodné pro správce daně bylo to, že ani přes obrovské ceny si žalobce neověřil, zda reklama byla uskutečněna a nasmlouvané částky hradil. Když tvrdil, že sledoval internetové stránky FC Baník, kde byl pronájem reklamních ploch inzerován, mohl si zjistit reálnou cenu reklamy.

36. K námitce o absenci nestrannosti, opírání se o domněnky a snahu stanovit způsob, jakým měl žalobce podnikat, žalovaný odkázal na tvrzení žalobce a dokazování. Tvorba dobrého jména u FC Baník nebyl racionálně podložený záměr, když cena za reklamu byla obvykle 2.000 Kč a žalobce platil 100.000 Kč až 400.000 Kč. Uvedené svědčí spíše o snaze získat daňové zvýhodnění. Nejde o domněnku, ale prokázání faktického stavu.

37. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

I. Námitka podjatosti

38. Podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, úřední osoba je z řízení nebo jiného postupu při správě daní vyloučena pro podjatost, jestliže její poměr k osobě zúčastněné na správě daní nebo k předmětu daně vzbuzuje jiné pochybnosti o její nepodjatosti.

39. Po podrobném prostudování daňového spisu soud zjistil, že napadená úřední osoba neměla osobní zájem na doměření daně, nic nenasvědčovalo tomu, že by zde byl „zkřivený“ poměr úřední osoby vůči žalobci, sám se ostatně za podjatého zjevně nepovažoval (subjektivní test), ani zde nebylo nic, z čeho by bylo možné na to usuzovat (objektivní test – to, jak se jeví jednání úřední osoby navenek). Mezi rigidním přístupem úřední osoby a podjatostí není rovnítko. Z jednání a vystupování úřední osoby nevyvstal důvod pro rozumnou a legitimní pochybnost o podjatosti. Z daňového spisu se podává, že mnoha žádostem žalobce správce daně vyhověl a také to, že mnoho důkazů si obstarával sám a nezatěžoval tím žalobce. Rovněž nebyla kontrola provedena ve velmi krátké lhůtě, trvala více než tři roky. Žalobce tedy měl dostatek prostoru pro předestření svých stanovisek, vyjádření a návrhů. Daňovou kontrolu u žalobce prováděli mimo pana J. S. další úřední osoby. Pan S. podle daňového spisu vystupoval nestranně a nezaujatě, nebyl zde žádný ekonomický ani jiný zájem. Jeho jednání a vystupování pochybnosti nevzbudilo, presumpce nestrannosti nebyla vyvrácena a deklaroval to správce daně již v daňovém řízení.

II. Námitka prekluze

40. Námitka marného uplynutí lhůty pro stanovení daně je nedůvodná. Žalobce se domáhal vyslovení prekluze proto, že daňová kontrola byla zahájena toliko formálně, což je nepřípustné, jak dovodila i judikatura Nejvyššího správního soudu. V případě daně z příjmů fyzických osob za rok 2008 byla daňová kontrola zahájena dne 6. 9. 2010 a ihned při zahájení této kontroly byly žalobcem předloženy ke kontrole dodatečné přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2008 a 2009, přehled rezerv na opravy hmotného majetku, přehled hmotného majetku a odpisů a elektronické doklady, všechny číselně specifikované v příloze protokolu ze dne 6. 9. 2010 (peněžní deník, soupisky dokladů a další). Za tohoto skutkového stavu nelze hovořit o formálně zahájené daňové kontrole.

41. Nepřípustnost pouhého formálního zahájení daňové kontroly na konci prekluzivní lhůty bez dalšího dovodila i judikatura. Např. podle rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2006, č. j. 8 Afs 7/2005 – 96, www.nssoud.cz, k zahájení daňové kontroly nestačí formální sepis protokolu, pokud další úkon následuje po deseti měsících, ze dne 9. 12. 2004, č. j. 7 Afs 22/2003 – 109, jednotlivé kroky daňové kontroly musí po sobě následovat v přiměřených časových intervalech, ze dne 30. 6. 2010, č. j. 8 Aps 2/2010 – 101, výzva k předložení dokladů je konkrétním krokem k zahájení daňové kontroly. O takové situace se však v souzené věci nejedná. Rovněž podle doktríny není pouze formálně zahájena taková daňová kontrola, při které již na samém počátku dojde k součinnosti a dohodě mezi správcem daně a daňovým subjektem o dalších úkonech, zejména předání dokladů a k předložení dokladů samotnému, čili dojde k samotnému provádění kontroly, přičemž následné úkony pokračují v relativně krátkých intervalech (srov. Lichnovský O., Ondrýsek R. a kol. Daňový řád. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck 2011, k § 148; shodně Baxa, J. a kol. Daňový řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2011 – komentář k § 148). V posuzovaném případě se však jednoznačně o formální zahájení kontroly nejednalo a správce daně v součinnosti s žalobcem učinili celou řadu úkonů a jednání, které následovaly krátce po sobě, nikoli s většími časovými odstupy. Nešlo tak o pouhé formální zahájení kontroly, ale o faktické zahájení. Nešlo tak o pouhé formální zahájení kontroly, ale o faktické zahájení.

III. Námitka vadného doručování a činnosti na konci roku 2013

42. Neopodstatněná je žalobcova námitka, že nesprávného doručování písemností bez provedení dalšího úkonu. Žalobce i z toho dovozoval námitku podjatosti, která byla shledána nedůvodnou. Protože šlo fakticky o námitku proti procesnímu postupu, soud ji posoudil takto: podle § 39 odst. 1 daňového řádu správce daně doručuje písemnost a) při ústním jednání nebo při jiném úkonu, nebo b) elektronicky. Podle § 39 odst. 2 daňového řádu není-li možné doručit písemnost podle odstavce 1, doručí ji správce daně prostřednictvím zásilky doručované a) provozovatelem poštovních služeb, b) úřední osobou pověřenou doručováním, nebo c) jiným orgánem, o němž to stanoví zákon.

43. Po prostudování daňového spisu soud zjistil, že všechny písemnosti byly doručovány žalobci v souvislosti s jiným úkonem daňového řízení. Jmenovitě brojí žalobce proti doručování písemností v roce 2013 přímo J. S.. Po zaslání obsáhlého stanoviska k výsledkům kontrolního zjištění po dohodě o termínu projednání zprávy o daňové kontrole na den 5. 12. 2013 daňový poradce žalobce vypověděl dne 4. 12. 2013 plnou moc. Žalobce osobně požádal o možnost projednání zprávy v následujícím týdnu, neboť dne 5. 12. 2013 byl pracovně v Polsku. Jednání žalobce vyhodnotil správce daně podle úředního záznamu ze dne 9. 12. 2013 jako vyhýbání se projednání zprávy o daňové kontrole podle § 88 odst. 5 daňového řádu (odmítne-li se kontrolovaný daňový subjekt seznámit se zprávou o daňové kontrole nebo ji projednat anebo se jejímu projednání vyhýbá, doručí mu ji správce daně do vlastních rukou; den doručení zprávy o daňové kontrole se pokládá za den jejího projednání a ukončení daňové kontroly). Dne 16. 12. 2013 přistoupil správce daně k místnímu šetření spojenému s doručením zprávy o daňové kontrole. Při místním šetření správce daně zjistil, že žalobce v místě bydliště byl ráno, schránku se jménem nemá, uložil upozornění na uložení písemnosti do neoznačené schránky a provedl fotodokumentaci. V provozovně Domeček v Loučné v areálu zámeckého parku správce daně žalobce nezastihl, vylepil na dveře upozornění na uložení písemnosti a provedl fotodokumentaci. V provozovně Rejhotice 162 – Zálesí provedl správce daně totéž. V plechové hale v Rejhoticích 68 provedl správce daně stejné úkony a vylepil upozornění vedle poštovní schránky označené jako K. Servis s. r. o. Poté otec žalobce sdělil, že syn zde byl ráno. Dne 17. 12. 2013 zprávu o daňové kontrole převzal nový zmocněnec žalobce pan M. K..

44. Soud se ztotožňuje se správcem daně a žalovaným v tom, že doručení proběhlo řádně a dne 17. 12. 2013 byla zpráva o daňové kontrole doručena. K doručování byly podle úředního záznamu ze dne 23. 3. 2011 určeny mimo osoby podle organizačního a podpisového řádu Ing. E. K., J. S. a Ing. J. M.. Aby mohl správce daně ve lhůtě podle § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků v posledním znění, ve spojení s § 264 odst. 4 a § 148 daňového řádu, nemohl činit jinak. Žádného porušení právních předpisů se při doručení zprávy o daňové kontrole nedopustil. Výsledky kontrolního zjištění žalobci sdělil, ten se k tomu vyjádřil, stanovisko správce daně nemohl žalobci doručit, neboť mu to žalobce znemožnil. V daném případě byly splněny podmínky pro postup podle § 88 odst. 5 daňového řádu. Správný byl i následný postup žalovaného, který v roční lhůtě pro pravomocné stanovení daně ve prospěch žalobce umožnil projednání zprávy o kontrole tak, aby žalobcova práva nebyla nijak zkrácena a dostál povinnosti spravedlivého procesu. Takto se mohl žalobce seznámit s úplným obsahem zprávy o daňové kontrole kvalifikovaně, a to ve lhůtě pro vyměření daně. IV. Reklama u FC Baník Ostrava a. s.

45. Lichá je námitka, že není jasné, které videozáznamy o zápasech správce daně shlédl. Již z tabulky ve zprávě o daňové kontrole se zjevně podává, u kterých konkrétních zápasů správce daně zjistil reklamu formou loga v bulletinu a ve formě banneru na stadionu a u kterých nezjistil. Ze zprávy o daňové kontrole i z rozhodnutí žalovaného o odvolání se podává, že správce daně shlédl videozáznamy všech zápasů a do tabulky rozepsal výsledky svých zjištění.

46. Podle § 93 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném v roce 2014, jako důkazních prostředků lze užít všech podkladů, jimiž lze zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně a které nejsou získány v rozporu s právním předpisem, a to i těch, které byly získány před zahájením řízení. Jde zejména o tvrzení daňového subjektu, listiny, znalecké posudky, svědecké výpovědi a ohledání věci.

47. V případě provádění důkazu videozáznamem se jedná o specifický případ ohledání, zákonodárce totiž ani ve správním ani v daňovém řádu nekoncipoval promítnutí videozáznamu jako samostatný typ důkazního prostředku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 2 As 59/2008 – 80, www.nssoud.cz). O ohledání podle § 80 odst. 1 a 3 daňového řádu je třeba provést podle povahy věci protokol nebo úřední záznam. Protokol o jednání se provádí v případě, kdy jde o jednání či místní šetření za účasti dalších osob než jen správce daně a v případě přítomnosti pouze správce daně se sepíše úřední záznam (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 7 As 57/2010 – 97 o nutnosti provést protokol o zhlédnutí videozáznamu ve správním řízení; Lichnovský O., Ondrýsek R. a kol. Daňový řád. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck 2011, k § 80 odst. 3; shodně Baxa, J. a kol. Daňový řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2011 – komentář k § 80 odst. 3).

48. V posuzované věci bylo vyhodnocení reklamního plnění a podrobný rozbor učiněn správcem daně v protokole o ústním jednání ze dne 20. 9. 2013, a to za účasti daňového poradce žalobce Ing. J. R.. V příloze č. 12 protokolu pak byl proveden podrobný rozpis jednotlivých zápasů s uvedením, které zápasy byly shlédnuty a kde byla reklama zjištěna (č. l. 93 daňového spisu). Shora citovaným pravidlům k namítanému provedení důkazu videozáznamem tak správce daně plně dostál.

49. Lichá je námitka, že správce daně neuznal reklamu na zápase ze dne 25. 7. 2009. Je pravdou, že v protokole o ústním jednání ze dne 20. 9. 2013 nebyla tato reklama zjištěna a uznána. V odvolacím řízení však tato reklama byla uznána, jak plyne z nově zpracované tabulky na straně 33 napadeného rozhodnutí.

50. Žalobce se mýlí v tom, že by svědecká výpověď otce žalobce, K. K., a potvrzení FC Baník Ostrava a. s., prokázaly reklamu. Správce daně vyhodnotil výpověď pana K. K. jako nedůvěryhodnou jednak proto, že jde o otce žalobce, jednak proto, že vypověděl, že viděl reklamu na všech zápasech, přitom bylo jednoznačně prokázáno fotografiemi získanými od FC Baník Ostrava a. s. a videozáznamy dostupnými na www.ivysilani.cz, že reklamní banner na všech domácích zápasech umístěn nebyl. Vyhodnotit svědka jako nedůvěryhodného jen proto, že jde o otce žalobce, nelze. Tento fakt sám o sobě není důvodem nedůvěryhodnosti svědka, pokud se k němu nepřipojí další indicie (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 2 As 109/2012 – 26, 3. odstavce na str. 6). V daném případě však správce daně již zjistil, na kterých zápasech tvrzená reklama chyběla a povšechné a nepodložené konstatování svědka tuto skutečnost nemohla vyvrátit. Soud se tak ztotožnil s hodnocením výpovědi svědka se správcem daně a žalovaným, výpověď svědka nebyla přesvědčivá a neměla dostatečnou vypovídací hodnotu.

51. Písemné (žalobcem předložené) sdělení FC Baník Ostrava a. s. ze dne 19. 7. 2011 konstatovalo pouze, že reklama byla žalobci v sezoně 2008/2009 poskytována ve formě mobilního banneru 6 x 1 m (který při každém zápase na jiném místě stadionu), bez toho, aby tato osoba sdělila konkrétnější údaje. Takový důkaz není s to prokázat oprávněnost daňových výdajů a správce daně byl nucen (při nedoložení oprávněnosti výdajů žalobcem) pokračovat v dokazování.

52. Z písemného sdělení FC Baník Ostrava a. s. ze dne 29. 6. 2012 (č. l. 43 daňového spisu) se podává, že plnění společností PICOLO SOLUTION s. r. o. a GENERAL FINANCE s. r. o. nemělo žádnou souvislost s výjezdním soustředěním týmů klubu. Takový důkaz je jasným popřením tvrzení žalobce o záměru ubytovávat fotbalisty a jednoznačným podkladem argumentu správce daně o nenávaznosti reklamního plnění na budoucí příjmy a možného legitimního očekávání žalobce.

53. Neuznání veškerých výdajů na reklamu u daně z přidané hodnoty a uznání do výše obvyklé ceny u daně z příjmů bylo zcela zákonným postupem správce daně. Na každou daň se vztahuje jiná hmotněprávní úprava a správce daně a žalovaný uvedli konkrétní důvody pro svůj postup. Nejedná se o různá rozhodnutí o stejné věci, odlišnost věci je dána charakterem a hmotněprávní úpravou každé daně. Navíc v projednávaném případě daně z příjmů byl postup správce daně pro žalobce výhodnější. V tomto řízení může žalobce brojit toliko proti snížení ceny.

54. Námitka, že žalobce nemohl dohledat bulletiny ze zápasů, které správci daně nedoložil, a proto správce daně reklamu ve všech případech uznat, je nedůvodná. Podle § 92 odst. 3 daňového řádu daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Pokud žalobce u některých zápasů (specifikovaných ve zprávě o kontrole a napadeném rozhodnutí) neprokázal uskutečnění reklamy, správce daně byl povinen daň z příjmů žalobci doměřit. Žalobce její uskutečnění mohl prokázat jakýmkoli způsobem, který by vedl k prokázání tvrzené skutečnosti.

55. Soud se ztotožnil s argumentací žalovaného a správce daně k neprovedení výslechu svědka J. K.. Žalobce podrobně pospal v protokole ze dne 16. 3. 2012 a z celého řízení je jednoznačné, že reklama byla poskytována společnostmi GENERAL FINANCE s. r. o. a PICOLO SOLUTION s. r. o. Pan J. K. jednatelem uvedených společností nebyl, ostatně sám žalobce potvrdil, že J. K. jednal za FC Baník Ostrava a. s. Ve své výpovědi žalobce popsal osoby, se kterými za uvedené společnosti reklamu dojednával (popisem vzhledu, nikoli uvedením jmen). Pan J. K. podle popisu smluvních jednání nebyl osobou, která by mohla přinést do skutkového stavu jakoukoli relevantní informaci. Proto soud shledal vyhodnocení přínosu jeho odpovědi v kontextu s prokázáním skutkového stavu důkazy provedenými správcem daně s přihlédnutím k tomu, že žalobce svá tvrzení neprokázal, jako řádné a navržený důkaz výslechem J. K. jako nadbytečný. Naopak, správně provedl správce daně ohledně reklamy důkazy veřejně dostupnými videozáznamy, fotografiemi (dodanými samotnou FC Baník Ostrava a. s.), smlouvami s objednatelem v jiných případech a výslechem Mgr. J., která měla zadávání reklamy u FC Baník Ostrava a. s. v náplni práce. Tyto důkazy měly vysokou vypovídací hodnotu a nejlépe mohly prokázat či vyvrátit žalobcem tvrzený skutkový stav.

56. Nepřípadná je námitka, že správce daně neumožnil žalobci unést důkazní břemeno. Opakovaně byl žalobce vyzýván k prokázání svých tvrzení, o čemž svědčí řada protokolů (zejména ze dne 20. 9. 2013, o výsledcích kontrolních zjištění aj.) i zpráva o daňové kontrole. Žalobce byl již dne 6. 9. 2011 poučen o povinnosti předložit důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení – v protokole na str. 2 pod písm. e). Již v protokolech ze dne 19. 11. 2010 a 6. 12. 2010 probíhalo vyjasňování podkladů k reklamě a jejich postupnému předávání. Žalobce byl sám vyslýchán správcem daně velmi podrobně dne 16. 3. 2012 a byl dotazován podrobně na průběh smluvních jednání. Pro žalobce tedy nemohlo být nijak překvapivé, že správce daně pokračuje v dokazování a neuzavřel zjišťování skutkového stavu, takto ho ostatně správce dani ani před ukončením kontroly žádným úkonem nevyrozuměl.

V. K námitce nesprávné interpretace smlouvy o reklamě

57. Podle smluv uzavřených FC Baník Ostrava a. s. se společnostmi GENERAL FINANCE (čl. II smlouvy) a PICOLO SOLUTION s. r. o. (čI. I smlouvy) měla být reklama umístěna na všech zápasech.

58. Podle smlouvy žalobce s GENERAL FINANCE s. r. o. ze dne 23. 6. 2009 č. 32/2009 mělo být umístěno logo žalobce na stadionu Bazaly od 1. 2. 2009 do 30. 6. 2009 a v bulletinu měla být umístěna inzerce žalobce. Přitom se měl vždy objednatel (žalobce) vyjádřit k návrhu do dvou dnů od předložení, bez jeho souhlasu neměla být reklama poskytnuta. Smlouva byla platná do 1. 7. 2009 do 31. 7. 2009.

59. Podle smlouvy žalobce s GENERAL FINANCE s. r. o. ze dne 23. 6. 2009 č. 16/2010 mělo být umístěno logo žalobce na stadionu Bazaly a v bulletinu měla být umístěna inzerce žalobce. Přitom se měl vždy objednatel (žalobce) vyjádřit k návrhu do dvou dnů od předložení, bez jeho souhlasu neměla být reklama poskytnuta. Smlouva byla platná do 1. 7. 2009 do 31. 7. 2009.

60. Podle obou smluv součástí plnění byly doklady o plnění předmětu smlouvy, bez jejich dodání není předmět smlouvy splněný (čl. 1.2 obou smluv uzavřených žalobcem).

61. Podle smlouvy žalobce a PICOLO SOLUTION s. r. o. ze dne 30. 4. 2008 č. 26/2008, platné od 1. 4. 2008 do 30. 6. 2008, mělo být logo umístěno nejméně na jednom zápase FC Baník Ostrava a měla být umístěna inzerce v bulletinu k domácímu zápasu. I podle této smlouvy mohla reklama uskutečněna až po souhlasu žalobce s jejím vyobrazením. Právo na odměnu vzniká rovněž podle této smlouvy až po řádném dodání dokladů o plnění (zejména fotodokumentace, video nahrávky).

62. Žalobce v daňovém řízení dne 16. 3. 2012 k otázce, zda komunikoval s uvedenými společnostmi elektronicky, vypověděl, že myslí, že ne, neví na 100 %. K dotazu správce daně žalobce uvedl, že faktury chodily poštou. Doklady o plnění ze strany GENERAL FINANCE s. r. o. a PICOLO SOLUTION s. r. o. žalobce v průběhu celého daňového řízení ani soudního řízení správního nedoložil, ani netvrdil, že jakékoliv kdy obdržel. Soud se ztotožnil se správcem daně a žalovaným v tom, že žalobce neprokázal reklamní plnění v plném rozsahu tak, jak je uplatnil v rámci daňových odpočtů.

VI. Neústavnost daňové kontroly

63. Námitku neústavnosti daňové kontroly pro nadměrný rozsah a délku neshledal soud důvodnou. Soud nesouhlasí s žalobcem, že případ žalobce byl jednoduchý. Žalobcovo podnikání bylo poměrně rozsáhlé a zahrnovalo velké množství účetních případů a daňových otázek. Po vyhodnocení celého daňového spisu lze konstatovat, že více z nich bylo žalobcem nesprávně daňově posouzeno a nebyly k nim dostatečné podklady. Proto správce daně musel sám i ze své iniciativy provádět složité dokazování. Nutno dodat, že kontrola byla prováděna za tři zdaňovací období (roky) na dani z příjmů a za všechna zdaňovací období daně z přidané hodnoty let 2008 a 2009. Při objemu účetnictví žalobce a nesprávném daňovém uplatňování některých položek jednoznačně nemohla daňová kontrola probíhat krátce. O uvedeném svědčí celý daňový spis i množství námitek žalobce v průběhu daňového, potažmo následného soudního řízení.

64. O zákonnosti provedeného daňového řízení v rámci žalobních námitek a povinnosti z úřední povinnosti soud celou věc přezkoumal a porušení zákonnosti neshledal, jak ke konkrétním námitkám uvedl výše.

VII. Závěr

65. Soud neprováděl žalobcem navržené důkazy výslechem u zaměstnavatele na úřední osobu J. S. ani správním spisem Policie ČR, ani protokoly o výslechu svědků v trestním řízení, protože to bylo vzhledem k uvedenému nadbytečné.

66. Závěrem soud shrnuje, že správní orgány zjistily správně skutkový stav, vybraly správně právní předpisy, pod které jej subsumovaly a z toho vyvodily v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil. Pro podjatost úřední osoby J. S. nebyly shledány důvody; kontrola nebyla zahájena pouze formálně, proto nedošlo k marnému uplynutí lhůty pro stanovení daně; doručením v roce 2013 a projednáním zprávy o daňové kontrole v roce 2014 nebyla nijak zkrácena práva žalobce a napadená rozhodnutí nebyla nezákonná; odpočty daně z přidané hodnoty na základě reklamy u FC Baník Ostrava žalobce v uplatněné výši neprokázal, neunesl důkazní břemeno; interpretace smlouvy o reklamě s GENERAL FINANCE s. r. o. a PICOLO SOLUTION s. r. o. provedl správce daně v souladu s textem smluv a obecnými právními výkladovými pravidly – nadto tyto společnosti nesplnily své závazky ze smlouvy, nepředložily návrhy reklamy a nedoložily reklamní plnění, ceny byly sjednány mnohonásobně vyšší než ve stejných či zcela srovnatelných případech; délka kontroly neznamenala neústavnost, celý případ žalobce a jeho součinnost odpovídaly délce předmětného daňového řízení.

67. Úspěšný žalovaný žádné náklady řízení požadoval náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13, podle kterého náleží i nezastoupenému účastníku řízení z důvodu rovnosti účastníků řízení. Soud ze spisu žádné účelně vynaložené náklady žalovaného nezjistil a žalovaný žádné nedokládal, proto mu je nepřiznal. Obhajoba rozhodnutí žalovaného náleží do jeho běžné činnosti, po žalobci by nebylo možné spravedlivě náhradu těchto nákladů požadovat. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

Poučení