65 Af 26/2015 - 43

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Michala Rendy a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce m. a.s. se sídlem O., R. 373/6, v řízení zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 3C, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 4. 2015 č.j. KUOK 40354/2015, ze dne 30. 4. 2015 č.j. KUOK 40358/2015, ze dne 4. 5. 2015 č.j. KUOK 41230/2015 a ze dne 4. 5. 2015 č.j. KUOK 41225/2015, ve věci místního poplatku, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A. Vymezení věci Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného: - ze dne 29. 4. 2015 č. j. KUOK 40354/2015, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šternberk (dále též jen „správní orgán I. stupně či správce daně“) ze dne 23. 5. 2011, č. j. MEST 16315/2011, - ze dne 30. 4. 2015 č. j. KUOK 40358/2015, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 3. 10. 2011, č. j. MEST 28625/2011, - ze dne 4. 5. 2015 č. j. KUOK 41230/2015, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 17. 10. 2011, č. j. MEST 27736/2011 - ze dne 4. 5. 2015 č. j. KUOK 41225/2015, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 30. 3. 2011, č. j. MEST 7507/2011. Rozhodnutím ze dne 23. 5. 2011, č. j. MEST 16315/2011 nebylo vyhověno žádosti předchůdce žalobce (spol. g. s. a. s.) o vrácení přeplatku na místním poplatku v částce 140.000 Kč s odůvodněním, že správce daně nevykazuje na osobním účtu předchůdce žalobce vratitelný přeplatek na místním poplatku s tím, že předchůdce žalobce ohlásil s výhradou provozování loterie či podobné hry na základě povolení Ministerstva financí, že jiné technické herní zařízení (dále v rozsudku též jen „JTHZ“) provozované žalobcem podléhá místnímu poplatku (správce daně v rozhodnutí uvedl důvody takového závěru) a že žalobci vznikla povinnost zaplatit místní poplatek ve výši 140.000 Kč (za 28 ks JTHZ za období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011), přičemž žalobce uhradil na místním poplatku částky 5.000 Kč (27. 1. 2011) a 140.000 Kč (31. 3. 2011) s tím, že ke dni 1. 1. 2011 evidoval správce daně na osobním daňovém účtu předchůdce žalobce nedoplatek 184.010 Kč a ke dni 23. 5. 2011 byl na účtu žalobce byl evidován nedoplatek po splatnosti ve výši 179.010 Kč. Rozhodnutím ze dne 3. 10. 2011, č. j. MEST 28625/2011 bylo vyhověno žádosti předchůdce žalobce (spol. g. s. a. s.) o vrácení přeplatku na místním poplatku v částce 319.038 Kč co do částky 28 Kč s odůvodněním, že správce daně vykazuje na osobním účtu předchůdce žalobce vratitelný přeplatek na místním poplatku ve výši 28 Kč s tím, že předchůdce žalobce ohlásil s výhradou provozování loterie či podobné hry na základě povolení Ministerstva financí prostřednictvím 28 ks zařízení, že jiné technické herní zařízení (dále v rozsudku též jen „JTHZ“) provozované předchůdcem žalobce podléhá místnímu poplatku (správce daně v rozhodnutí uvedl důvody takového závěru) a že předchůdci žalobce vznikla povinnost zaplatit místní poplatek ve výši 45.640 Kč (za 28 ks JTHZ za období 1. 9. 2010 do 30. 9. 2010), ve výši 140.000 Kč (za 28 ks JTHZ za období od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010), ve výši 140.000 Kč (za 28 ks JTHZ za období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011), ve výši 140.000 Kč (za 28 ks JTHZ za období 1. 4. 2011 do 30. 6. 2011) a ve výši 140.000 Kč (za období 1. 7. 2011 do 30. 9. 2011), přičemž předchůdce žalobce uhradil na místním poplatku částky 1.630 Kč (3. 11. 2010), 5.000 Kč (27. 1. 2011), 140.000 Kč (31. 3. 2011), 44.038 Kč (15. 6. 2011), 135.000 Kč (15. 6. 2011), 140.000 Kč (28. 6. 2011) a 140.000 Kč (26. 9. 2011) a ke dni 3. 10. 2011 tak na účtu žalobce byl evidován přeplatek ve výši 28 Kč. Rozhodnutím ze dne 17. 10. 2011, č. j. MEST 27736/2011 bylo vyhověno žádosti žalobce o vrácení přeplatku na místním poplatku v částce 105.000 Kč a 22.836 Kč co do částky 30 Kč s odůvodněním, že správce daně vykazuje na osobním účtu žalobce vratitelný přeplatek na místním poplatku ve výši 30 Kč s tím, že žalobce ohlásil s výhradou provozování loterie či podobné hry na základě povolení Ministerstva financí prostřednictvím, že jiné technické herní zařízení (dále v rozsudku též jen „JTHZ“) provozované žalobcem podléhá místnímu poplatku (správce daně v rozhodnutí uvedl důvody takového závěru) a že žalobci vznikla povinnost zaplatit místní poplatek ve výši 29.340 Kč (za 18 ks JTHZ za období od 1. 9. 2010 do 30. 9. 2010), ve výši 80.108 Kč (za 18 ks JTHZ za období od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010), ve výši 19.020 Kč (za 10 ks JTHZ za období 27. 10. 2010 do 31. 12. 2010), ve výši 105.000 Kč (za 21 ks JTHZ za období 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011), ve výši 5.780 Kč (za 4 ks JTHZ za období 1. 1. 2011 až 26. 1. 2011), ve výši 105.000 Kč (za 21 ks JTHZ za období od 1. 4. 2011 do 30. 6. 2011) a ve výši 105.000 Kč (za 21 ks JTHZ za období 1. 7. 2011 do 30. 9. 2011), přičemž předchůdce žalobce uhradil na místním poplatku částky 6.522 Kč (15. 11. 2010), 17.013 Kč (27. 1. 2011), 111.000 Kč (29. 3. 2011), 22.836 Kč (29. 6. 2011), 105.000 Kč (29. 6. 2011), 80.713 Kč (14. 7. 2011), 1.577 Kč (1. 8. 2011) a 104.617 Kč (26. 9. 2011) a ke dni 17. 10. 2011 tak na účtu žalobce byl evidován přeplatek ve výši 30 Kč. Rozhodnutím ze dne 30. 3. 2011, č. j. MEST 7507/2011 nebylo vyhověno žádosti žalobce o vrácení přeplatku na místním poplatku v částce 23.535 Kč s odůvodněním, že správce daně nevykazuje na osobním účtu žalobce vratitelný přeplatek na místním poplatku s tím, že žalobce ohlásil s výhradou provozování loterie či podobné hry na základě povolení Ministerstva financí v období od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2010 na 18 místech, že správce daně následně zjistil provozování dalších 8 ks jiného technického herního zařízení (dále v rozsudku též jen „JTHZ“), že JTHZ provozované žalobcem podléhá místnímu poplatku (správce daně v rozhodnutí uvedl důvody takového závěru) a že žalobci vznikla povinnost zaplatit místní poplatek ve výši 29.340 Kč (za 18 ks JTHZ za období od 1. 9. 2010 do 30. 9. 2010), ve výši 90.000 Kč (za 18 ks JTHZ za období 1. 10. 2010 až 31. 12. 2010), ve výši 19.020 Kč (za 10 ks JTHZ za období 27. 11. 2010 až 31. 12. 2010), přičemž žalobce uhradil na místním poplatku částky 6.522 Kč (15. 11. 2010), 17.013 Kč (27. 1. 2011) a 111.000 Kč (29. 3. 2011) a ke dni 30. 3. 2011 tak na účtu žalobce byl evidován nedoplatek po splatnosti ve výši 3.825 Kč. K odvoláním žalobce žalovaný uvedená rozhodnutí správce daně žalobou napadenými rozhodnutími potvrdil a při vázanosti právním názorem vysloveným soudem ve věcech vedených u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Af 4/2013, 22 Af 120/2011, 22 Af 138/2011 k odvolacím námitkám žalobce shodně uvedl, že poplatková povinnost žalobce byla najisto postavena platebními výměry, přičemž platby žalovaného nebyly platbami bez zákonného podkladu a ke dni vydání rozhodnutí o přeplatku, na základě plnění ohlašovací povinnosti žalobcem (resp. jeho předchůdcem), nevznikl vratitelný přeplatek, přičemž platby žalobce (resp. jeho předchůdce) byly použity správcem daně v souladu s § 152 d. ř. s tím, že poplatník je oprávněn při placení určit druh poplatku, nikoliv však druh zařízení či období, za které platí. Námitku neústavnosti § 10a zákona o místních poplatcích (zák. č. 565/1990 Sb. – dále jen „ZMP“) odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/12 důvodnou neshledal, tak jako důvodnou neshledal námitku žalobce do nemožnosti jím provozované JTHZ zpoplatnit místním poplatkem, přičemž ve vztahu k pojmu JTHZ poukázal žalovaný na výklad tohoto pojmu zaujatý krajským soudem ve výše uvedeném řízení o přeplatku a na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 6. 8. 2013, č. j. 2 Afs 52/2013- 39, ze dne 27. 1. 2015, č. j. 2 As 180/2014-24) a výkladem dovodil, že interaktivní videoloterní terminál, jakožto koncová zařízení centrálního loterního systému podléhají povolení Ministerstva financí dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích a lze je podřadit pod pojem JTHZ dle § 10a ZMP, přičemž výklad ustanovení § 10a zákona o místních poplatcích (ve spojení s § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb. ve znění účinném do 13. 10. 2011 – dále jen „zákon o loteriích“) nevede při použití klasických interpretačních metod k dvojímu výkladu a neodůvodňuje aplikaci zásady in dubio pro libertatum. V rozhodnutí č. j. KUOK 40358/2015 (odvolání proti č. j. MEST 28625/2011) dále žalovaný uvedl, že poplatková povinnost předchůdce žalobce za rok 2011 za 28 ks JTHZ byla vyměřena platebním výměrem č. j. MEST 29106/2014 ze dne 29. 10. 2014 a činila částku ve výši 550.382 Kč a na úhradu této povinnosti předchůdce žalobce zaplatil částku 5.028 Kč dne 15. 6. 2011, částku 135.000 Kč dne 15. 6. 2011, částku 140.000 Kč dne 28. 6. 2011, částku 139.972 Kč dne 26. 9. 2011 a částku 130.382 Kč dne 29. 12. 2011 s tím, že platby ze dne 15. 6. 2011 a ze dne 28. 6. 2011 ve výši 319.038 Kč byly správcem daně použity na splatnou poplatkovou povinnost roku 2010 a 2011. V rozhodnutí č. j. KUOK 41225/2015 (odvolání proti č. j. MEST 7507/2011) dále žalovaný uvedl, že poplatková povinnost žalobce za rok 2010 (od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2010) za 28 ks JTHZ byla vyměřena platebním výměrem č. j. MEST 28376/2014 ze dne 24. 10. 2014 a činila částku ve výši 128.468 Kč a na úhradu této povinnosti žalobce zaplatil částku 6.522 Kč dne 15. 11. 2010, částku 17.013 Kč dne 27. 1. 2011 a částku 104.933 Kč dne 29. 3. 2011 s tím, že důvody pro vrácení částky 23.535 Kč (17.013 Kč + 6.522 Kč) neshledal. V rozhodnutí č. j. KUOK 40354/2015 (odvolání proti č. j. MEST 16315/2011) dále žalovaný uvedl, že poplatková povinnost předchůdce žalobce za rok 2011 za 28 ks JTHZ byla vyměřena platebním výměrem č. j. MEST 29106/2014 ze dne 29. 10. 2014 a činila částku ve výši 550.382 Kč a na úhradu této povinnosti předchůdce žalobce zaplatil částku 5.028 Kč dne 15. 6. 2011, částku 135.000 Kč dne 15. 6. 2011, částku 140.000 Kč dne 28. 6. 2011, částku 139.972 Kč dne 26. 9. 2011 a částku 130.382 Kč dne 29. 12. 2011 s tím, že platba ze dne 31. 3. 2011 ve výši 140.000 Kč byla správcem daně použita na splatnou poplatkovou povinnost roku 2010. V rozhodnutí č. j. KUOK 41230/2015 (odvolání proti č. j. MEST 27736/2011) dále žalovaný uvedl, že poplatková povinnost žalobce za rok 2010 (od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2010) za 28 ks JTHZ byla vyměřena platebním výměrem č. j. MEST 28376/2014 ze dne 24. 10. 2014 a činila částku ve výši 128.468 Kč a na úhradu této povinnosti žalobce zaplatil částku 6.522 Kč dne 15. 11. 2010, částku 17.013 Kč dne 27. 1. 2011 a částku 104.933 Kč dne 29. 3. 2011. Poplatková povinnost žalobce za rok 2011 za 25 ks JTHZ byla vyměřena platebním výměrem č. j. MEST 28135/2014 ze dne 24. 10. 2014 a činila částku ve výši 425.780 Kč a na úhradu této povinnosti žalobce zaplatil částku 6.067 Kč dne 29. 3. 2011, částku 22.836 Kč dne 29. 6. 2011, částku 105.000 Kč dne 29. 6. 2011, částku 80.713 Kč dne 14. 7. 2011, částku 1.577 Kč dne 1. 8. 2011, částku 104.617 Kč dne 26. 9. 2011 a částku 105.000 Kč dne 29. 12. 2011 s tím, že přeplatek ve výši 30 Kč byl žalobci vrácen. Platby ze dne 29. 6. 2011 v celkové výši 127.836 Kč byly správcem daně použity na splatnou poplatkovou povinnost roku 2011. B. Žalobní body Ve vztahu k žalobou napadeným rozhodnutím vznesl žalobce tyto námitky: 1) Rozhodnutí žalovaného jsou nezákonná, neboť žalovaný se nesprávně vypořádal s odvoláním žalobce a dostatečně se nezabýval tvrzenými odvolacími důvody, jak požaduje d. ř. a porušil § 114 odst. 2 a 3, § 116 odst. 2 d. ř., § 10a a § 11 ZMP ve znění účinném do 13. 10. 2011 a § 50 odst. 3 zákona o loteriích a měl prohlásit rozhodnutí orgánu I. stupně za nicotné s tím, že správce poplatku porušil též § 102 d. ř. 2) Rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 40354/2015 je nepřezkoumatelné, neboť pokud odůvodnění rozhodnutí uvádí, že poplatková povinnost byla postavena najisto za období 1. 1. 2011 až 31. 12. 2011 příslušným platebním výměrem a platba 140.000 Kč ze dne 31. 3. 2011 byla použita na poplatek za rok 2010, pak se uvedené rozhodnutí muselo též zabývat tím, zda-li byla najisto postavena poplatková povinnost za rok 2010 s tím, že v rozhodnutí MEST 16315/2011 správce daně uvedl, že společnosti g. s. a. s. vznikla poplatková povinnost 140.000 Kč za období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011 za 28 ks JTHZ a z tohoto pohledu tak není napadené rozhodnutí odůvodněno v závěru, že poplatková povinnost byla postavena najisto Rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 40358/2015 je nepřezkoumatelné, když uvádí, že platby ze dne 15. 6. 2011 a ze dne 28. 6. 2011 byly použity na poplatkovou povinnost roku 2010 a 2011, ale z uvedeného není zřejmé, jakým způsobem byly uhrazené částky užity, tedy na jaký poplatek a za jakém období. Rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 41230/2015 je nepřezkoumatelné, když není jasné, na jaká zařízení a na jaké období byla uhrazená částka použita. Žalovaný dále nesouhlasil se závěrem, že nelze při placení určit druh zařízení a období, za které je poplatek hrazen, a to za situace, kdy předmětem poplatku je každý jednotlivý interaktivní terminál. 3) Správce poplatku místní poplatek za období roku 2010 a 2011 vyměřil platebními výměry ze dne ze dne 29. 10. 2011 č. j. MEST 29106/2014 a ze dne 24. 10. 2014, č. j. MEST 28376/2014 a č. j. MEST 28135/2014, tedy po uplynutí lhůty pro stanovení daně a toto právo se tak prekludovalo. Ve věci platebního výměru již byla podána správní žaloba u Krajského soudu v Ostravě, kdy hlavním žalobním tvrzením je prekluze práva na vyměření místního poplatku a pokud budou platební výměry zrušeny, budou rozhodnutí o přeplatku opět postrádat svůj podklad a s ohledem na prekluzi práva na stanovení poplatku tak poplatková povinnost žalobce není postavena najisto a není stanovena na jeho daňovém účtu. Na běh prekluzivní lhůty nemohlo mít vliv řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Af 120/2011, sp. zn. 22 Af 138/2012 a sp. zn. 22 Af 4/2013, když se nejednalo o řízení týkající se vyměření místního poplatku, ale o řízení ve věci vrácení přeplatku a nelze tak aplikovat § 148 odst. 4 písm. b) d. ř. Dle žalobce nemohl žalovaný rozhodnout o přeplatku na místním poplatku bez toho, aby měl jako podklad pro rozhodnutí k dispozici pravomocný platební výměr, kdy pouze na základě pravomocného platebního výměru může být poplatek zanesen do daňové evidence – na daňový účet žalobce. C. Vyjádření žalovaného Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu z těchto důvodů: Ad 1) Žalovaný se s odvolacími důvody žalobce k § 10a a § 11 ZMP a § 50 odst. 3 zákona o loteriích dostatečně vypořádal a nadále na svých názorech v napadeném rozhodnutí setrvává s tím, že žalovaný postupoval v souladu s § 114 d. ř. a odvoláním napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu požadovaném odvoláním. Ad 2) Žalovaný neshledal důvody pro vrácení přeplatku s tím, že pokud daňový subjekt uhradil příslušnou částku platby na kreditní straně osobního daňového účtu v souladu s předpisem na debetní straně osobního daňového účtu s jeho zákonnou povinností (dle ohlašovací povinnosti podané žalobcem), nevzniká dle § 154 odst. 1 d. ř. přeplatek, ani vratitelný přeplatek (§ 155 odst. 2 d. ř.), když placení poplatků za daná JTHZ byla v souladu se zákonnou úpravou. Poplatková povinnost žalobce stíhala a zaplacený poplatek tak není bezdůvodným plněním ani vratitelným přeplatkem, když daňový přeplatek lze vrátit daňovému subjektu jen tehdy, pokud vznikl a je vratitelný, přičemž podmínkou jeho vrácení je neexistence nedoplatků. Dále uvedl, že dle evidované poplatkové povinnosti dle stavu osobního daňového účtu byla požadovaná částka k vrácení dle jednotlivých žádostí použita na úhradu splatných daňových pohledávek dle § 152 d. ř., který je závazný i pro správce poplatku a daňový dlužník nemá oprávnění disponovat s platbou tak, aby stanovil, kterou s poplatkových povinností evidovanou na konkrétním osobním daňovém účtu hodlá uhradit. Přeplatkem je třeba dle žalovaného rozumět daňovým subjektem fakticky zaplacenou částku plateb převyšující splatnou daň včetně příslušenství splatné daně a je jím de facto jakýkoliv kladný zůstatek na osobním daňovém účtu daňového subjektu a námitka žalobce uvedená pod bodem 9. žaloby není důvodná, neboť sám žalobce si tuto věc odůvodňuje použitím plateb dle § 152 d. ř. Ad 3) Tím, že Krajský soud v Ostravě rozsudky ze dne 18. 7. 2014 č. j. 22 Af 138/2011-82, 22 Af 4/2013-40 a 22 Af 120/2011-45 zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu pouze pro předčasnost a zavázal ho právním názorem, vrátil řízení do odvolacího stadia a vyměřovacího řízení, z tohoto důvodu odvolací orgán vrátil správnímu orgánu I. stupně odvolací spisy, aby zajistil vyměření poplatkové povinnosti ve smyslu uvedeného rozsudku krajského soudu a teprve nabytím právní moci platebního výměru mohlo být o odvolání žalobce rozhodnuto, přičemž z odůvodnění rozsudku krajského soudu nelze dovodit, že by odpadl důvod daňového řízení z důvodu prekluze a nemožnosti zajištění vyřízení odvolání ve věci rozhodnutí o přeplatku. Platebními výměry tak byla najisto postavena poplatková povinnost na místním poplatku za JTHZ za období roku 2010 a 2011 a uvedený platební výměr tak byl deklaratorním rozhodnutím stvrzujícím zákonnou poplatkovou povinnost. Dle žalovaného ve smyslu § 148 odst. 4 písm. b) d. ř. neběžela po dobu řízení vedených u Krajského soudu v Ostravě prekluzivní lhůta pro stanovení poplatku, a pokud by došlo k prekluzi práva na stanovení poplatku, pak by se krajský soud nezabýval ve svém rozhodnutí otázkou předčasnosti rozhodnutí o přeplatku, neboť by k prekluzi přihlédl i bez návrhu. Dle žalobce povinnost správce poplatku vydat platební výměr a řádně jej doručit byla judikována až usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2014, č. j. 2 Afs 68/2012-34. Nedůvodná je argumentace žalobce, že bez pravomocného platebního výměru nelze do daňové evidence zanést poplatek, když ZMP i OZV spočívají na ohlašovacím principu a principu přímé uhrazovací povinnosti, a proto úhradě poplatku nemusí předcházet jeho vyměření a předpis poplatkové povinnosti na osobní daňový účet provede správce poplatku na základě zákonem stanovené ohlašovací povinnosti a v souladu s danou OZV (§ 149 odst. 1 d. ř.), přičemž případným důsledkem uplynutí lhůty pro stanovení poplatku by byla pouze skutečnost, že správce poplatku I. stupně by již nemohl vydat platební výměr, čímž by ztratil nárok na vydání informativního podkladu pro případné odvolací či soudní řízení. Současně uvedl, že na peněžitá plnění uložená podle ZMP se nahlíží jako na jednorázové daně, přičemž evidence se vede podle d. ř. a musí být zajištěna jejich provázanost s dalšími instrumenty d. ř. D. Replika žalobce Žalobce v návaznosti na vyjádření žalovaného dále uvedl, že žalovaný nesprávně posoudil, zda lze zanést poplatek do daňové evidence bez pravomocného platebního výměru s tím, že krajský soud se prekluzí zabývat nemohl, neboť nebyl oprávněn zabývat se hmotněprávní stránkou věci a takto i krajský soud v předmětných řízeních potupoval, když si byl vědom odlišnosti řízení vyměřovacího od řízení o žádosti o vrácení přeplatku. Rozsudek krajského soudu byl vydán v době, kdy některé poplatky bylo možné ještě vyměřit, přičemž platební výměr nemá pouze informativní charakter. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Afs 120/2015 a 5 Afs 113/2013. E. Obsah správních spisů OZV č. 1/2010 město Šternberk stanovilo s účinností od 1. 9. 2010 místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo JTHZ ve výši 5.000 Kč na tři měsíce za každý přístroj se splatností k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí ve výši odpovídající délce provozování. OZV č. 3/2010, účinnou od 1. 1. 2011, byl uvedený poplatek opět stanoven na 5.000 Kč za tři měsíce za každý přístroj se splatností k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí ve výši odpovídající délce povolení v příslušném kalendářním čtvrtletí. Žalobce (resp. z části jeho předchůdce) – s výhradou – splnil ohlašovací povinnost k jiným technickým herním zařízením ve smyslu příslušné obecně závazné vyhlášky, sám si poplatek vypočítal a tento i zaplatil. V ohlášeních žalobce uvedl argumenty, pro které se domnívá, že tu jeho poplatková povinnost není. Výslovně poté uvedl, že pro případ, že správce poplatku I. stupně bude mít za to, že žalobce poplatková povinnost stíhá, žalobce požádal o vydání platebního výměru (rok 2010) či o stanovisko (rok 2011). Žalobce měl povoleno provozování příslušných JTHZ rozhodnutími Ministerstva financí. Dopisem ze dne 24. 8. 2010 správce daně předchůdci žalobce sdělil, že je jeho povinností platit místní poplatek dle OZV č. 1/2010 za každé povolené JTHZ. Za období od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2011 evidoval správce daně na osobním daňovém účtu předchůdce žalobce předpis místních poplatků za JTHZ částku 185.640 Kč (2010) a 550.382 Kč (2011), tedy celkem 736.022 Kč s tím, že evidoval platby předchůdce žalobce ve výši 1.630 Kč (3. 11. 2010), ve výši 5.000 Kč (27. 1. 2011), ve výši 140.000 Kč (31. 3. 2011), ve výši 44.038 Kč (15. 6. 2011), ve výši 135.000 Kč (15. 6. 2011), ve výši 140.000 Kč (28. 6. 2011), ve výši 140.000 Kč (26. 9. 2011), ve výši 130.382 Kč (29. 12. 2011), tedy celkem 736.050 Kč a přeplatek ve výši 28 Kč. Za období od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2011 evidoval správce daně na osobním daňovém účtu žalobce předpis místních poplatků za JTHZ částku 128.468 Kč (2010) a 125.780 Kč (2011), tedy celkem 554.248 Kč s tím, že evidoval platby žalobce ve výši 6.522 Kč (15. 11. 2010), ve výši 17.013 Kč (27. 1. 2011), ve výši 111.000 Kč (29. 3. 2011), ve výši 22.836 Kč (29. 6. 2011), ve výši 105.000 Kč (80.713), ve výši 1.577 Kč (1. 8. 2011), ve výši 104.617 Kč (26. 9. 2011), ve výši 105.000 Kč (29. 12. 2011), tedy celkem 554.278 Kč a přeplatek ve výši 30 Kč. Třemi samostatnými žádostmi ze dne 5. 9. 2011 požádal předchůdce žalobce o vrácení přeplatku na místním poplatku ve výši 140.000 Kč (s tím, že dne 27. 6. 2011 zaplatil místní poplatek za 28 ks JTHZ za období od 1. 4. 2011 do 30. 6. 2011), ve výši 44.038 Kč (s tím, že dne 14. 6. 2011 zaplatil místní poplatek za 27 ks JTHZ za období od 1. 9. 2010 do 30. 9. 2010) a ve výši 135.000 Kč (s tím, že dne 14. 6. 2011 zaplatil místní poplatek za 27 ks JTHZ za období od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010), ačkoliv za uvedená zařízení nelze poplatek vůbec stanovit ani vybírat a v žádosti provedl rozbor, proč není povinen místní poplatek platit. Správce daně následně vydal dne 3. 10. 2011 rozhodnutí č. j. MEST 28625/2011, kterým žádostem žalobce nevyhověl, a které žalobce napadl včasným odvoláním. Žalovaný o podaném odvolání rozhodl dne 15. 11. 2012 rozhodnutím č. j. KUOK 96422/2012, které bylo napadeno včasnou správní žalobou, o níž rozhodoval Krajský soud v Ostravě v řízení sp. zn. 22 Af 4/2013. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 4/2013- 40 bylo ve věci rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 96422/2012 bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud neshledal protiústavním § 10a ZMP s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/12, publ. pod č. 39/2013 Sb. Dále uzavřel, že žalovaným provozované interaktivní videoloterní terminály jakožto koncová zařízení centrálního loterijního systému, podléhají povolení Ministerstva financí podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích, a proto spadají pod pojem jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí. Podléhají tedy místnímu poplatku podle § 10a zákona o místních poplatcích a krajský soud pokládal tento výklad za jednoznačný a neotevírající žádný prostor pro vícerý možný výklad, tzn. ani pro aplikaci zásady „in dubio mitius. Nevydal-li správce poplatku I. stupně, za situace, kdy žalobce již v ohlášení žádal o vydání platebního výměru na předmětný poplatek, na předmětný místní poplatek platební výměr, nebyl dosud poplatek nikterak vyměřen, pročež tu není žádný předpis tohoto poplatku ve smyslu § 154 odst. 1 d. ř., a to bez ohledu na to, že byla splněna ohlašovací povinnost a poplatek i zaplacen. Krajský soud následně uzavřel, že rozhodnutí správce poplatku I. stupně i napadené rozhodnutí žalovaného jsou předčasná, neboť závisejí na posouzení otázky, která bude nevyhnutelně řešena v řízení o vyměření předmětného místního poplatku (§ 99 d. ř.), k němuž již žalobce dal žádostí o vydání platebního výměru podnět. O žalobcově žádosti o vrácení přeplatku tak bude možno rozhodnout až poté, co bude platebním výměrem najisto postavena žalobcova poplatková povinnost. Dvěma samostatnými žádostmi ze dne 28. 7. 2011 požádal žalobce o vrácení přeplatku na místním poplatku ve výši 22.836 Kč (s tím, že dne 28. 6. 2011 zaplatil místní poplatek za 14 ks JTHZ za období od 1. 9. 2010 do 30. 9. 2010) a ve výši 105.000 Kč (s tím, že dne 28. 6. 2011 zaplatil místní poplatek za 21 ks JTHZ za období od 1. 4. 2011 do 30. 6. 2011), ačkoliv dle žalobce za uvedená zařízení nelze poplatek vůbec stanovit ani vybírat a v žádosti provedl rozbor, proč není povinen místní poplatek platit. Správce daně následně vydal dne 17. 10. 2011 rozhodnutí č. j. MEST 27736/2011, kterým žádostem žalobce nevyhověl, a které žalobce napadl včasným odvoláním. Žalovaný o podaném odvolání rozhodl dne 14. 11. 2012 rozhodnutím č. j. KUOK 94005/2012, které bylo napadeno včasnou správní žalobou, o níž rozhodoval Krajský soud v Ostravě v řízení sp. zn. 22 Af 4/2013. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 4/2013- 40 bylo ve věci rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 94005/2012 bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, a to ze stejných důvodů uvedených výše. Žádostí ze dne 20. 4. 2011 požádal předchůdce žalobce o vrácení přeplatku na místním poplatku ve výši 140.000 Kč (s tím, že dne 30. 3. 2011 zaplatil místní poplatek za 28 ks JTHZ za období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011), ačkoliv za uvedená zařízení nelze poplatek vůbec stanovit ani vybírat a v žádosti provedl rozbor, proč není povinen místní poplatek platit. Správce daně následně vydal dne 23. 5. 2011 rozhodnutí č. j. MEST 16315/2011, kterým žádosti žalobce nevyhověl, a které předchůdce žalobce napadl včasným odvoláním. Žalovaný o podaném odvolání rozhodl dne 3. 8. 2011 rozhodnutím č. j. KUOK 87822/2011, které bylo napadeno včasnou správní žalobou, o níž rozhodoval Krajský soud v Ostravě v řízení sp. zn. 22 Af 138/2011. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 138/2011-82 bylo ve věci rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 87822/2012 bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, a to ze stejných důvodů uvedených výše. Dvěma samostatnými žádostmi ze dne 25. 2. 2011 požádal žalobce o vrácení přeplatku na místním poplatku ve výši 6.522 Kč (s tím, že dne 12. 11. 2010 zaplatil místní poplatek za JTHZ za období od 1. 9. 2010 do 30. 9. 2010) a ve výši 17.013 Kč (s tím, že dne 26. 1. 2011 zaplatil místní poplatek za JTHZ za období od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010), ačkoliv dle žalobce za uvedená zařízení nelze poplatek vůbec stanovit ani vybírat a v žádosti provedl rozbor, proč není povinen místní poplatek platit. Správní orgán I. stupně následně vydal dne 30. 3. 2011 rozhodnutí č. j. MEST 7507/2011, kterým žádostem žalobce nevyhověl, a které žalobce napadl včasným odvoláním. Žalovaný o podaném odvolání rozhodl dne 20. 5. 2011 rozhodnutím č. j. KUOK 53364/2011, které bylo napadeno včasnou správní žalobou, o níž rozhodoval Krajský soud v Ostravě v řízení sp. zn. 22 Af 120/2011. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 120/2011-45 bylo ve věci rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 100588/2012 bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, a to ze stejných důvodů uvedených v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 4/2013-40. Na základě tohoto rozsudku žalovaný vrátil správnímu orgánu I. stupně odvolání k zajištění vyměření předmětného místního poplatku u daňového subjektu s tím, že teprve po právní moci platebních výměrů bude moci být o odvolání proti rozhodnutím správního orgánu I. stupně. Platebním výměrem č. 1 ze dne 24. 10. 2014 č. j. MEST 28376/2014 FO 329/2014 (v rozsudku dále též jen „PV č. 1“) byl žalobci vyměřen místní poplatek za v platebním výměru konkrétně označené JTHZ ve výši 128.468 Kč, a to za 28 ks JTHZ za období 1. 9. 2010 až 31. 12. 2010 s tím, že vyměřená poplatková povinnost byla již uhrazena. K odvolání žalobce žalovaný potvrdil uvedený PV č. 1, když jej shledal za řádný, mající všechny náležitosti. Platebním výměrem č. 2 ze dne 24. 10. 2014 č. j. MEST 28135/2014 FO 329/2014 (dále v rozsudku též jen „PV č. 2“) byl žalobci vyměřen místní poplatek za v platebním výměru konkrétně označené JTHZ ve výši 425.780 Kč, a to za 25 ks JTHZ za období 1. 1. 2011 až 31. 12. 2011 s tím, že vyměřená poplatková povinnost byla již uhrazena. K odvolání žalobce žalovaný potvrdil uvedený PV č. 2, když jej shledal za řádný, mající všechny náležitosti. Platebním výměrem č. 3 ze dne 29. 10. 2014 č. j. MEST 29089/2014 FO 330/2014 (dále v rozsudku též jen „PV č. 3“) byl žalobci (jakožto nástupci g. s. a. s.) vyměřen místní poplatek za v platebním výměru konkrétně označené JTHZ ve výši 185.640 Kč, a to za 28 ks JTHZ za období 1. 9. 2010 až 31. 12. 2010 s tím, že vyměřená poplatková povinnost byla již uhrazena. K odvolání žalobce žalovaný potvrdil uvedený PV č. 3, když jej shledal za řádný, mající všechny náležitosti. Platebním výměrem č. 4 ze dne 29. 10. 2014 č. j. MEST 29106/2014 FO 330/2014 (dále v rozsudku též jen „PV č. 4“) byl žalobci (jakožto nástupci g. s. a. s.) vyměřen místní poplatek za v platebním výměru konkrétně označené JTHZ ve výši 550.3820 Kč, a to za 28 ks JTHZ za období 1. 1. 2011 až 31. 12. 2011 s tím, že vyměřená poplatková povinnost byla již uhrazena. K odvolání žalobce žalovaný potvrdil uvedený PV č. 4, když jej shledal za řádný, mající všechny náležitosti. F. Relevantní právní úprava Podle § 152 odst. 1 d. ř. úhrada daně se na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek postupně podle těchto skupin: a) nedoplatky na dani a splatná daň, b) nedoplatky na příslušenství daně, c) vymáhané nedoplatky na dani, d) vymáhané nedoplatky na příslušenství daně. Podle § 154 odst. 1 d. ř. přeplatek je částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu. Podle § 154 odst. 2 d. ř. správce daně převede přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popřípadě na úhradu nedoplatku podle odstavce 4. Není-li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Pokud existuje odůvodněný předpoklad, že dojde do 10 dnů ode dne, kdy má být přeplatek na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu použit, ke vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu, přeplatek se na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu nepoužije. Podle § 155 odst. 2 d. ř. správce daně vrátí daňovému subjektu vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku, nebo pokud tak stanoví zákon. Správce daně vratitelný přeplatek nižší než 100 Kč daňovému subjektu vrátí jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti. G. Právní posouzení krajským soudem Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Ad 1) K nezákonnosti rozhodnutí žalovaného Předně je třeba uvést, že žalobce tento svůj žalobní bod vymezil poněkud obecně. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného se podává, že žalovaný se řádně a dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Ve vztahu k § 10a a § 11 ZMP, § 50 odst. 3 zákona o loteriích v souladu se závěry Krajského soudu v Ostravě uvedenými v rozsudcích ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 120/2011-45, 22 Af 138/2011- 82 a č. j. 22 Af 4/2013-40, zcela jasně a přehledně uvedl, na základě čeho byly žalobcem provozované JTHZ podřízeny režimu ZMP, přičemž současně odkázal též na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu či Ústavního soudu. Tyto závěry sdílí též krajský soud v posuzované věci a považuje je za správné a přiléhavé. Ostatně otázku, zda žalobcem provozované JTHZ byly předmětem místního poplatku, považuje krajský soud za již judikatorně vyřešenou, nevzbuzující jakýchkoliv pochybností, že by tomu tak nemělo být (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2013-26, a ze dne 6. 8. 2013, č. j. 2 Afs 52/2013-39, ze dne 11. 6. 2014, č. j. 5 Afs 116/2013-39, ze dne 22. 1. 2015, č. j. 6 As 55/2014-43, a ze dne 27. 1. 2015, č. j. 2 As 180/2014-24, všechny uveřejněné na www.nssoud.cz), přičemž zde uvedené závěry aproboval i Ústavní soud, jenž ústavní stížnosti směřující proti těmto rozsudkům odmítl. Krajskému soudu není známo, že by se Nejvyšší správní soud od těchto závěrů odchýlil a ani krajský soud nemá důvod se od této judikatury jakýmkoliv způsobem odchýlit a plně na ni odkazuje s tím, že tyto závěry byly převážně vydány v rozhodnutích, kde žalobce vystupoval v postavení kasačního stěžovatele a jsou tak žalobci argumenty v nich uvedené argumenty jistě dostatečně známé a lze tak shrnout, že § 10a ZMP protiústavní není (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/12, publ. pod č. 39/2013 Sb.), žalovaným provozované interaktivní videoloterní terminály jakožto koncová zařízení centrálního loterijního systému, podléhají povolení Ministerstva financí podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích, a proto spadají pod pojem jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí a podléhají tak místnímu poplatku podle § 10a ZMP (v rozhodném znění – ke dni vzniku poplatkové povinnosti) a tento výklad je jednoznačný a neotevírající žádný prostor pro vícerý možný výklad, tzn. ani pro aplikaci zásady „in dubio mitius“. Rovněž nelze dovodit, že by rozhodnutí správního orgánu I. stupně či rozhodnutí žalovaného byla nicotná, neboť nicotností správních rozhodnutí je třeba rozumět stav, kdy správní rozhodnutí trpí vadami takové intenzity, že již vůbec nelze o správním aktu hovořit (např. neexistence zákonného podkladu pro rozhodnutí, nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta, neexistence skutkového základu způsobující bezobsažnost, požadavek trestného plnění, požadavek plnění fakticky nemožného, neurčitost, nesmyslnost či neexistence vůle). V posuzované věci však rozhodnutí správního orgánu I. stupně či rozhodnutí žalovaného takovými vadami netrpěla. Pro úplnost krajský soud považuje za vhodné uvést, že pokud by žalobce nebyl povinen sporné poplatky hradit, jednalo by se o rozhodnutí nezákonná, nikoli však nicotná. Uvedený žalobní bod neshledává krajský soud důvodným, a to ve vztahu k všem žalobou napadeným rozhodnutím. Ad 2) K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného ve vztahu k otázce přeplatku Předně považuje krajský soud za vhodné uvést, že žalobce je nástupcem společnosti g. s. a. s. a z toho vyplývající stav, kdy na území správce daně – města Šternberka – byly provozovány JTHZ jak žalobcem, tak i jeho předchůdcem, přičemž následně z důvodu nástupnictví vstoupil žalobce do všech práv a povinností svého předchůdce a níže uvedené závěry se tak plně vztahují na něj. Správce daně vede pro každý daňový subjekt osobní účet, na kterém eviduje jeho daňové a platební povinnosti, jejich úhrady nebo zánik, aby tak měl přehled o jeho daňových nedoplatcích nebo vratitelném přeplatku. Vedení této evidence je podrobně upraveno v § 149 d. ř. Tato evidence slouží správci daně k tomu, aby mohl provádět opatření potřebná ke správnému a úplnému splnění daňových povinností daňovým subjektem, jak je stanoveno v § 1 odst. 2 d. ř. Eviduje-li správce daně na některém z osobních účtů daňového subjektu přeplatek daně, musí jej použít způsobem taxativně stanoveným v § 154 odst. 2 až 4 d. ř. Daňový přeplatek vzniká tehdy, pokud úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu. Tento přeplatek je možno daňovému subjektu vrátit, a to jen tehdy, jde-li o vratitelný přeplatek (§ 154 odst. 2 d. ř.). Postup při vrácení vratitelného přeplatku upravuje § 155 d. ř. V rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 Afs 120/2015-31 (uveřejněný na www.nssoud.cz) Nejvyšší správní soud uzavřel, že při rozhodování o vrácení přeplatku na dani (poplatku) správní orgán nejprve zkoumá, zda vůbec nějaký přeplatek daňovému subjektu vznikl a zdali jej na některé z daní/některém poplatku eviduje. Zjistí-li, že tomu tak je, zkoumá další podmínky pro zacházení s tímto přeplatkem (§ 154 odst. 2 - 4 daňového řádu), tj. ověří, zda se jedná o vratitelný přeplatek. Posuzuje, jestli neexistuje předpoklad, že do deseti dnů dojde k předepsání platební povinnosti (novinka oproti předchozí právní úpravě), dále zda neeviduje on sám nedoplatek na jiných daňových účtech daňového subjektu nebo zda některý z jiných správců daně neuplatnil požadavek na úhradu jím evidovaných nedoplatků téhož daňového subjektu. Až v situaci, kdy tomu tak není, je oprávněn a zároveň povinen takový vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu vrátit. Uvedené podmínky musí nastat kumulativně. Pokud však správní orgán dospěje k závěru, že žádný přeplatek neeviduje nebo že se nejedná o přeplatek vratitelný, žádost o vrácení přeplatku zamítne. V posuzované věci správní orgány I. i II. stupně uzavřely, že žalobci nevnikl přeplatek na místním poplatku za období roku 2010 a 2011 (vyjma přeplatku 28 Kč a 30 Kč), když poplatková povinnost žalobci vznikla a místní poplatek tak nebyl zaplacen bez zákonného podkladu, přičemž na poplatkovou povinnost použil správce daně platby žalobce v souladu s § 152 d. ř. Správní orgány obou stupňů se řádně vypořádaly s předpisy místního poplatku, kdy žalobce i jeho předchůdce poplatková povinnost stíhala [viz závěry uvedené v bodu 1) této části odůvodnění]. Je tedy nepochybné, že žalobce a jeho předchůdce byli povinni takové poplatky v souladu se ZMP a příslušnými OZV města Šternberk platit. Současně se oba dva správní orgány dostatečně vypořádaly i s platbami žalobce či jeho předchůdce, když jejich závěry jsou souladné s obsahem správního spisu a vycházejí se zápisy na osobním daňovém účtu žalobce a jeho předchůdce. Žalobce polemizoval se závěrem žalovaného, že si může toliko určit, na jaký poplatek jeho platba směřuje, nemůže si však určit za jaké období či za jaký přístroj se tak děje. Se závěry žalovaného krajský soud souhlasí. Způsob úhrady daně určuje § 163 d. ř., podle kterého se daň platí příslušnému správci daně v české měně. Dle § 149 odst. 2 d. ř. osobní daňový účet je veden pro jednotlivé daňové subjekty odděleně za každý druh daně. Plátce daně specifikuje svoji platbu (tedy na jakou daň má být tato platba poskytnuta) tím, že ji poukáže některým ze zákonem aprobovaných způsobu na konkrétní osobní daňový účet. Takto provedenou úhradu daně má správce daně povinnost užít na úhradu daňových povinností v přesně stanoveném pořadí (§ 152 odst. 1, odst. 2 d. ř.). Znamená to, že ačkoliv daňový subjekt specifikuje daň, na kterou platba náleží, povinností správce daně je tuto platbu rozúčtovat zákonem předvídaným způsobem. Takový postup se pak aplikuje i v případě místních poplatků. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobce mohl sice určit, že jeho platba směřuje na úhradu místního poplatku za provozování JTHZ, avšak již nemohl určit, že půjde (v případě, že by byla nižší než počet zpoplatněných JTHZ) na úhradu poplatkové povinnosti za určité JTHZ či za určité období. Rozúčtování takto poskytnuté platby poplatku již bylo věcí správce daně (poplatku). Stejný postup pak byl aplikován i v případě platby poplatku za účinnosti zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků (srov. § 59 tohoto zákona) s tím rozdílem, že podle uvedeného zákona byl poplatník daně povinen daň specifikovat. Jak se podává z daňového účtu žalobce vedeného správním orgánem I. stupně měl žalobce předepsán místní poplatek za JTHZ za rok 2010 ve výši 128.468 Kč a za rok 2011 ve výši 425.780 Kč (když takto stanovená výše odpovídá provozovaným JTHZ a sazbám dle příslušných OZV a mezi účastníky nebyla sporná), přičemž tuto povinnost si splnil, když celkem za uvedené období (1. 9. 2010 až 31. 12. 2011) zaplatil 554.278 Kč, tedy vznikl mu přeplatek ve výši 30 Kč, který mu byl vrácen. Jak se podává z daňového účtu předchůdce žalobce vedeného správním orgánem I. stupně měl předchůdce žalobce předepsán místní poplatek za JTHZ za rok 2010 ve výši 185.640 Kč a za rok 2011 ve výši 550.382 Kč (když takto stanovená výše odpovídá provozovaným JTHZ a sazbám dle příslušných OZV a mezi účastníky nebyla sporná), přičemž tuto povinnost si splnil, když celkem za uvedené období (1. 9. 2010 až 31. 12. 2011) zaplatil 736.050 Kč, tedy vznikl mu přeplatek ve výši 28 Kč, který mu byl vrácen. Žalovaný v žalobou napadených rozhodnutích jednoznačně uvedl, jak byly platby žalobce a jeho předchůdce započteny, a to konkrétně na úhradu místních poplatků za rok 2010 a rok 2011. Ostatně žalobce sám ve svých žádostech o vrácení přeplatku uváděl, že tyto platby byly placeny na úhradu místních poplatků za jím provozované JTHZ za uvedené období. Žalovaný tak ve svých rozhodnutích zcela srozumitelně vysvětlil, na základě jakého postupu dospěl k závěru, že žalobce žádný přeplatek na místním poplatku nemá a jeho závěry jsou v souladu s § 152 d. ř. a srozumitelně uvedl, proč žádostem žalobce či jeho předchůdce na vrácení části poskytnutého plnění nemohlo být vyhověno (resp. bylo vyhověno jen co do částky 30 Kč a 28 Kč). Uvedený žalobní bod neshledává krajský soud důvodným, a to ve vztahu k všem žalobou napadeným rozhodnutím. Ad 3) K nemožnosti vyměřit místní poplatek Předně považuje krajský soud za vhodné upozornit na skutečnost, že v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2015 č.j. KUOK 40354/2015, ze dne 30. 4. 2015 č.j. KUOK 40358/2015, ze dne 4. 5. 2015 č.j. KUOK 41230/2015 a ze dne 4. 5. 2015 č.j. KUOK 41225/2015 byla vydána v době, kdy byly pravomocně vydány shora uvedené platební výměry správního orgánu I. stupně PV č.1, PV č. 2, PV č. 3 a PV č. 4, v nichž byla žalobci stanovena platební povinnost na místním poplatku za provozování JTHZ ve výši 128.468 Kč, a to za 28 ks JTHZ za období 1. 9. 2010 až 31. 12. 2010 a ve výši 425.780 Kč, a to za 25 ks JTHZ za období 1. 1. 2011 až 31. 12. 2011 a dále žalobci jakožto nástupci spol. g. s. a. s. ve výši 185.640 Kč, a to za 28 ks JTHZ za období 1. 9. 2010 až 31. 12. 2010 a ve výši 550.3820 Kč, a to za 28 ks JTHZ za období 1. 1. 2011 až 31. 12. 2011. Z uvedeného stavu pak vycházel též krajský soud (bez ohledu na pozdější řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 65 Af 18/2015) s tím, že tvrzenou prekluzi při svých úvahách s ohledem na povahu řízení o přeplatku neposuzoval. Otázkou povinnosti vydat platební výměr na místní poplatek za JTHZ (a tím pádem i otázkou jeho závaznosti) v návaznosti na řízení o přeplatku se zabýval Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 6. 2014, č. j. 2 Afs 68/2012-34, a to konkrétně v odstavcích 45 až 48 tohoto rozhodnutí. Navíc není vždy nezbytně nutné, aby pro zápis platební povinnosti na debetní straně osobního daňového účtu, musel být platební výměr správcem daně vydán (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 1 Afs 302/2015- 41, ze dne 8. 4. 2016, č. j. 2 Afs 320/2015-35, uveřejněné na www.nssoud.cz, kde na straně žalobce vystupovala multigate, a. s.) a je možné v určitých případech takovou povinnost zapsat i bez vydání platebního výměru. Řízení o (ne)vrácení přeplatku není řízením o stanovení daně, ale je součástí dílčího řízení o placení daní. V uvedeném řízení se hmotněprávní povinnost poplatníka poplatek (daň) uhradit neřeší. Podstatou tohoto řízení je zkoumání, zda poplatková (daňová) povinnost vznikla a byla vybrána zákonem stanoveným způsobem. V rámci správního soudnictví je pak pouze přezkoumáváno, zda správní orgány při posuzování přeplatku postupovaly podle zákonných kritérií pro rozhodování o přeplatku. V posuzované věci v souladu s výše uvedeným žalobci povinnost zaplatit místní poplatek za JTHZ za rok 2010 ve výši 128.468 Kč a za rok 2011 ve výši 425.780 Kč, přičemž žalobce za uvedené období (1. 9. 2010 až 31. 12. 2011) zaplatil 554.278 Kč, tedy vznikl mu přeplatek ve výši 30 Kč, který mu byl vrácen. Předchůdci žalobce též vznikla povinnost zaplatit místní poplatek za JTHZ za rok 2010 ve výši 185.640 Kč a za rok 2011 ve výši 550.382 Kč, přičemž za uvedené období (1. 9. 2010 až 31. 12. 2011) zaplatil 736.050 Kč, tedy vznikl mu přeplatek ve výši 28 Kč, který mu byl vrácen. Žalovaný tak nepochybil, pokud fakticky potvrdil rozhodnutí správních orgánů I. stupně. Uvedený žalobní bod neshledává krajský soud důvodným, a to ve vztahu k všem žalobou napadeným rozhodnutím. Závěr Pro nedůvodnost žaloby krajský soud dle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. H. Náklady řízení O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 s. ř. s., když plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly.

Poučení