65 Af 34/2015 - 35

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Michala Rendy a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce m. a.s. se sídlem O., R. 373/6, v řízení zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 3C, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2015 č. j. KUOK 48060/2015 a ze dne 17. 6. 2015 č. j. KUOK 48063/2015, ve věci místního poplatku, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A. Vymezení věci Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2015 č. j. KUOK 48060/2015, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Lipník nad Bečvou (dále v rozsudku jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 6. 2011 č. j. MU/14561/2011/OF-MPP1 a ze dne 17. 6. 2015 č. j. KUOK 48063/2015, kterým bylo změněno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 14. 9. 2011 č. j. MU/19582/2011/OF-MPP1. Rozhodnutím ze dne ze dne 30. 6. 2011 č. j. MU/14561/2011/OF-MPP1 byly zamítnuty žádosti žalobce o vrácení vratitelného přeplatku s odůvodněním, že správce daně nevykazuje na daňovém účtu žalobce vratitelný přeplatek s tím, že na debetní straně daňového účtu žalobce činí zůstatek 61.699 Kč a na kreditní straně 44.850 Kč a neuhrazený nedoplatek činí 16.849 Kč. K odvolání žalobce žalovaný (rozhodnutím č. j. KUOK 48060/2015) uvedené rozhodnutí při vázanosti právním názorem vysloveným soudem ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Af 33/2012-46 změnil tak, že upřesnil znění nevyhovujícího výroku (obsahově však rozhodnutí potvrdil) a k odvolacím námitkám žalobce uvedl, že poplatková povinnost žalobce za 7 ks JTHZ ve výši 28.808 Kč za období od 21. 9. 2010 do 31. 12. 2010 byla najisto postavena platebním výměrem správního orgánu I. stupně ze dne 16. 12. 2014 č. j. MU/24842/ 2014/OF-MPP1 s tím, že na základě ohlašovací povinnosti (kterou si žalobce s výhradou splnil) činila poplatková povinnost žalobce za období od 21. 9. 2010 do 31. 12. 2010 za 7 ks JTZH částku 28.808 Kč, přičemž na úhradu této povinnosti použil správce poplatku úhrady žalobce ze dne 15. 4. 2011 ve výši 1.632 Kč, 10.327 Kč a 12.981 Kč a z úhrady žalobce ze dne 23. 6. 2011 ve výši 20.000 Kč takto použil částku 3.958 Kč, když poplatková povinnost žalobci vznikla a místní poplatek tak nebyl zaplacen bez zákonného podkladu, přičemž na poplatkovou povinnost použil správce daně platby žalobce v souladu s § 152 d. ř., když evidoval úhrady na nejstarší splatné nedoplatky dle priority uhrazení dle uvedeného zákonného ustanovení bez ohledu na skutečnost, za které zařízení či období měl odvolatel v úmyslu tento poplatek uhradit. Dle žalovaného nebylo zjištěno, že by žalobce měl u správce poplatku přeplatek, natož vratitelný. Námitku neústavnosti § 10a zákona o místních poplatcích (zák. č. 565/1990 Sb. – dále jen „ZMP“) odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/12 důvodnou neshledal, tak jako důvodnou neshledal námitku žalobce do nemožnosti jím provozované JTHZ zpoplatnit místním poplatkem přičemž ve vztahu k pojmu JTHZ poukázal žalovaný na výklad tohoto pojmu zaujatý krajským soudem ve výše uvedeném řízení o přeplatku a na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 6. 8. 2013, č. j. 2 Afs 52/2013-39, ze dne 27. 1. 2015, č. j. 2 As 180/2014-24) a výkladem dovodil, že interaktivní videoloterní terminál, jakožto koncová zařízení centrálního loterního systému podléhají povolení Ministerstva financí dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích a lze je podřadit pod pojem JTHZ dle § 10a ZMP, přičemž výklad ustanovení § 10a zákona o místních poplatcích (ve spojení s § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb. ve znění účinném do 13. 10. 2011 – dále jen „zákon o loteriích“) nevede při použití klasických interpretačních metod k dvojímu výkladu a neodůvodňuje aplikaci zásady in dubio pro libertatum. Částečně důvodnou shledal námitku žalobce, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně neodpovídá požadavkům d. ř. s tím, že tuto odstranil změnou výrokové části napadeného rozhodnutí uvedením procesní právní normy spolu s vyčíslením požadovaného přeplatku dle identifikovaných žádostí. Rozhodnutím ze dne ze dne 14. 9. 2011 č. j. MU/19582/2011/OF-MPP1 byla zamítnuta žádost žalobce o vrácení vratitelného přeplatku s odůvodněním, že správce daně nevykazuje na daňovém účtu žalobce vratitelný přeplatek s tím, že ke dni 30. 6. 2011 vykazuje na debetní straně daňového účtu žalobce 61.699 Kč a na kreditní straně 61.699 Kč. K odvolání žalobce žalovaný (rozhodnutím č. j. KUOK 48063/2015) uvedené rozhodnutí při vázanosti právním názorem vysloveným soudem ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Af 31/2013-37 změnil tak, že upřesnil znění nevyhovujícího výroku (obsahově však rozhodnutí potvrdil) a k odvolacím námitkám žalobce uvedl, že poplatková povinnost žalobce za 4 ks JTHZ ve výši 32.891 Kč za období od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011 byla najisto postavena platebním výměrem správního orgánu I. stupně ze dne 16. 12. 2014 č. j. MU/24861/2014/OF- MPP1 s tím, že na základě ohlašovací povinnosti (kterou si žalobce s výhradou splnil) činila poplatková povinnost žalobce za uvedené období za 4 ks JTZH částku 32.891 Kč, přičemž na úhradu této povinnosti použil správce poplatku z úhrady žalobce ze dne 23. 6. 2011 částku ve výši 16.042 Kč a úhradu ze dne 30. 6. 2011 ve výši 16.849 Kč, když poplatková povinnost žalobci vznikla a místní poplatek tak nebyl zaplacen bez zákonného podkladu, přičemž na poplatkovou povinnost použil správce daně platby žalobce v souladu s § 152 d. ř., když evidoval úhrady na nejstarší splatné nedoplatky dle priority uhrazení dle uvedeného zákonného ustanovení bez ohledu na skutečnost, za které zařízení či období měl odvolatel v úmyslu tento poplatek uhradit. Dle žalovaného nebylo zjištěno, že by žalobce měl u správce poplatku přeplatek, natož vratitelný. Námitky žalobce o neústavnosti § 10a ZMP, o nemožnosti jím provozované JTHZ zpoplatnit místním poplatkem a o nesouladu výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně vypořádal shodně jako v rozhodnutí ze dne 30. 6. 2011 č. j. KUOK 48060/2015 (viz výše). B. Žalobní body Ve vztahu k žalobou napadeným rozhodnutím vznesl žalobce tyto námitky: 1) Rozhodnutí žalovaného jsou nezákonná, neboť žalovaný se nesprávně vypořádal s odvoláním žalobce a dostatečně se nezabýval tvrzenými odvolacími důvody, jak požaduje d. ř. a porušil § 114 odst. 2 a 3, § 116 odst. 2 d. ř., § 10a a § 11 ZMP ve znění účinném do 13. 10. 2011 a § 50 odst. 3 zákona o loteriích a měl prohlásit rozhodnutí orgánu I. stupně za nicotné s tím, že správce poplatku porušil též § 102 d. ř. 2) Rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 48063/2015 je nepřezkoumatelné, neboť odůvodňuje nevrácení přeplatku ve výši 36.849 Kč tím, že poplatková povinnost byla najisto postavena platebním výměrem na částku 32.891 Kč a je tak zřejmé, že co do částky 3.958 Kč zůstává nevrácení přeplatku neodůvodněné, když v rámci odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že na poplatkovou povinnost dle platebního výměru použil dle § 152 d. ř. z úhrady dne 23. 6. 2011 částku 16.042 Kč a úhradu ze dne 30. 6. 2011 v plné výši a žalobci tak není zřejmé, z čeho žalovaný dovodil, že v daném případě neshledal důvody pro vrácení částky 20.000 Kč uhrazené dne 23. 6. 2011 a částky 16.849 Kč uhrazené dne 30. 6. 2011. 3) Správce poplatku místní poplatek za období roku 2010 a 2011 vyměřil platebními výměry ze dne 16. 12. 2014 č. j. MU/24842/2014/OF-MPP1 a ze dne 16. 12. 2014, č. j. MU/24861/2014/OF-MPP1, tedy po uplynutí lhůty pro stanovení daně a toto právo se tak prekludovalo. Ve věci platebního výměru již byla podána správní žaloba u Krajského soudu v Ostravě, kdy hlavním žalobním tvrzením je prekluze práva na vyměření místního poplatku a pokud budou platební výměry zrušeny, budou rozhodnutí o přeplatku opět postrádat svůj podklad a s ohledem na prekluzi práva na stanovení poplatku tak poplatková povinnost žalobce není postavena najisto a není stanovena na jeho daňovém účtu. Na běh prekluzivní lhůty nemohlo mít vliv řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Af 33/2012 a 22 Af 31/2013, když se nejednalo o řízení týkající se vyměření místního poplatku, ale o řízení ve věci vrácení přeplatku a nelze tak aplikovat § 148 odst. 4 písm. b) d. ř. Dle žalobce nemohl žalovaný rozhodnout o přeplatku na místním poplatku bez toho, aby měl jako podklad pro rozhodnutí k dispozici pravomocný platební výměr, kdy pouze na základě pravomocného platebního výměru může být poplatek zanesen do daňové evidence – na daňový účet žalobce. C. Vyjádření žalovaného Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu z těchto důvodů: Ad 1) Žalovaný se s odvolacími důvody žalobce k § 10a a § 11 ZMP a § 50 odst. 3 zákona o loteriích dostatečně vypořádal a nadále na svých názorech v napadeném rozhodnutí setrvává s tím, že žalovaný postupoval v souladu s § 114 d. ř. a odvoláním napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu požadovaném odvoláním. Ad 2) Žalovaný neshledal důvody pro vrácení přeplatku s tím, že pokud daňový subjekt uhradil příslušnou částku platby na kreditní straně osobního daňového účtu v souladu s předpisem na debetní straně osobního daňového účtu s jeho zákonnou povinností (dle ohlašovací povinnosti podané žalobcem), nevzniká dle § 154 odst. 1 d. ř. přeplatek, ani vratitelný přeplatek (§ 155 odst. 2 d. ř.), když placení poplatků za daná JTHZ byla v souladu se zákonnou úpravou. Poplatková povinnost žalobce stíhala a zaplacený poplatek tak není bezdůvodným plněním ani vratitelným přeplatkem, když daňový přeplatek lze vrátit daňovému subjektu jen tehdy, pokud vznikl a je vratitelný, přičemž podmínkou jeho vrácení je neexistence nedoplatků. Dále uvedl, že dle evidované poplatkové povinnosti dle stavu osobního daňového účtu byla požadovaná částka k vrácení dle jednotlivých žádostí použita na úhradu splatných daňových pohledávek dle § 152 d. ř., který je závazný i pro správce poplatku a daňový dlužník nemá oprávnění disponovat s platbou tak, aby stanovil, kterou s poplatkových povinností evidovanou na konkrétním osobním daňovém účtu hodlá uhradit. Přeplatkem je třeba dle žalovaného rozumět daňovým subjektem fakticky zaplacenou částku plateb převyšující splatnou daň včetně příslušenství splatné daně a je jím de facto jakýkoliv kladný zůstatek na osobním daňovém účtu daňového subjektu a námitka žalobce uvedená pod bodem 9. žaloby není důvodná, neboť sám žalobce si tuto věc odůvodňuje použitím plateb dle § 152 d. ř. Ad 3) Tím, že Krajský soud v Ostravě rozsudky ze dne 18. 7. 2014 č. j. 22 Af 33/2012-46 a 22 Af 31/2013-37 zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu pouze pro předčasnost a zavázal ho právním názorem, vrátil řízení do odvolacího stadia a vyměřovacího řízení, z tohoto důvodu odvolací orgán vrátil správnímu orgánu I. stupně odvolací spisy, aby zajistil vyměření poplatkové povinnosti ve smyslu uvedeného rozsudku krajského soudu a teprve nabytím právní moci platebního výměru mohlo být o odvolání žalobce rozhodnuto, přičemž z odůvodnění rozsudku krajského soudu nelze dovodit, že by odpadl důvod daňového řízení z důvodu prekluze a nemožnosti zajištění vyřízení odvolání ve věci rozhodnutí o přeplatku. Platebními výměry tak byla najisto postavena poplatková povinnost na místním poplatku za JTHZ za období roku 2010 a 2011 a uvedený platební výměr tak byl deklaratorním rozhodnutím stvrzujícím zákonnou poplatkovou povinnost. Dle žalovaného ve smyslu § 148 odst. 4 písm. b) d. ř. neběžela po dobu řízení vedených u Krajského soudu v Ostravě prekluzivní lhůta pro stanovení poplatku, a pokud by došlo k prekluzi práva na stanovení poplatku, pak by se krajský soud nezabýval ve svém rozhodnutí otázkou předčasnosti rozhodnutí o přeplatku, neboť by k prekluzi přihlédl i bez návrhu. Dle žalobce povinnost správce poplatku vydat platební výměr a řádně jej doručit byla judikována až usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2014, č. j. 2 Afs 68/2012-34. Nedůvodná je argumentace žalobce, že bez pravomocného platebního výměru nelze do daňové evidence zanést poplatek, když ZMP i OZV spočívají na ohlašovacím principu a principu přímé uhrazovací povinnosti, a proto úhradě poplatku nemusí předcházet jeho vyměření a předpis poplatkové povinnosti na osobní daňový účet provede správce poplatku na základě zákonem stanovené ohlašovací povinnosti a v souladu s danou OZV (§ 149 odst. 1 d. ř.), přičemž případným důsledkem uplynutí lhůty pro stanovení poplatku by byla pouze skutečnost, že správce poplatku I. stupně by již nemohl vydat platební výměr, čímž by ztratil nárok na vydání informativního podkladu pro případné odvolací či soudní řízení. Současně uvedl, že na peněžitá plnění uložená podle ZMP se nahlíží jako na jednorázové daně, přičemž evidence se vede podle d. ř. a musí být zajištěna jejich provázanost s dalšími instrumenty d. ř. D. Replika žalobce Žalobce v návaznosti na vyjádření žalovaného dále uvedl, že žalovaný nesprávně posoudil, zda lze zanést poplatek do daňové evidence bez pravomocného platebního výměru s tím, že krajský soud se prekluzí zabývat nemohl, neboť nebyl oprávněn zabývat se hmotněprávní stránkou věci a takto i krajský soud v předmětných řízeních potupoval, když si byl vědom odlišnosti řízení vyměřovacího od řízení o žádosti o vrácení přeplatku. Rozsudek krajského soudu byl vydán v době, kdy některé poplatky bylo možné ještě vyměřit, přičemž platební výměr nemá pouze informativní charakter. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Afs 120/2015 a 5 Afs 113/2013. E. Obsah správních spisů OZV č. 3/2010 město Lipník nad Bečvou stanovilo místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo JTHZ ve výši 5.000 Kč na tři měsíce za každý přístroj. OZV č. 7/2010, účinnou od 1. 1. 2011, byl uvedený poplatek opět stanoven na 5.000 Kč za tři měsíce za každý přístroj. Žalobce – s výhradou – splnil ohlašovací povinnost k JTHZ ve smyslu příslušných OZV č. 3/2010 a č. 7/2010, sám si poplatek vypočítal a tento i zaplatil. V ohlášení žalobce uvedl argumenty, pro které se domnívá, že tu jeho poplatková povinnost není. Výslovně poté uvedl, že pro případ, že správce poplatku I. stupně bude mít za to, že žalobce poplatková povinnost stíhá, žalobce žádá o vydání platebního výměru (při ohlášení pro rok 2010), resp. požádal o stanovisko (při ohlášení pro rok 2011). Ke dni 12. 3. 2012 správní orgán I. stupně evidoval na účtu žalobce předpisy místních poplatků za JTHZ k datu 1. 12. 2010 částku 27.720 Kč, k datu 1. 3. 2011 částku 1.667 Kč, k datu 1. 6. 2011 částku 20.000 Kč a 12.312 Kč, celkem 61.699 Kč s tím, že evidoval platby žalobce ve výši 29.387 Kč (15. 4. 2011), ve výši 16.496 Kč (15. 4. 2011), ve výši 14.864 Kč (15. 4. 2011), ve výši 36.849 Kč (23. 6. 2011) a ve výši 16.849 Kč (30. 6. 2011), tedy celkem 69.699 Kč. Uvedené platby byly použity správním orgánem I. stupně na zaplacení místních poplatků za JTHZ za 3. čtvrtletí roku 2010 ve výši 1.632 Kč (platba z 15. 4. 2011), ve výši 1.088 Kč (platba z 30. 6. 2011), za 4. čtvrtletí roku 2010 ve výši 10.327 Kč (platba z 15. 4. 2011), za 1. čtvrtletí roku 2011 ve výši 12.891 Kč (platba z 15. 4. 2011), za 2. čtvrtletí roku 2011 ve výši 20.000 Kč (platba z 23. 6. 2011). Třemi samostatnými žádostmi ze dne 30. 5. 2011 požádal žalobce o vrácení přeplatku na místním poplatku ve výši 10.327 Kč (s tím, že dne 15. 4. 2011 zaplatil místní poplatek za JTHZ za období od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010), ve výši 12.891 Kč (s tím, že dne 15. 4. 2011 zaplatil místní poplatek za 4 ks JTHZ za období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011) a ve výši 1.632 Kč (s tím, že dne 15. 4. 2011 zaplatil místní poplatek za JTHZ za období od 21. 9. 2010 do 30. 9. 2010), ačkoliv dle žalobce za uvedená zařízení nelze poplatek vůbec stanovit ani vybírat a v žádosti provedl rozbor, proč není povinen místní poplatek platit. Správní orgán I. stupně následně vydal dne 30. 6. 2011 rozhodnutí č. j. MU/14561/2011/OF-MPP1, kterým žádostem žalobce nevyhověl, a které žalobce napadl včasným odvoláním. Žalovaný o podaném odvolání rozhodl dne 14. 3. 2012 rozhodnutím č. j. KUOK 24676/2012, které bylo napadeno včasnou správní žalobou, o níž rozhodoval Krajský soud v Ostravě v řízení sp. zn. 22 Af 33/2012. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 33/2012-46 bylo ve věci rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 24676/2012 bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud neshledal protiústavním § 10a ZMP s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9.1.2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/12, publ. pod č. 39/2013 Sb. Dále uzavřel, že žalovaným provozované interaktivní videoloterní terminály jakožto koncová zařízení centrálního loterijního systému, podléhají povolení Ministerstva financí podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích, a proto spadají pod pojem jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí. Podléhají tedy místnímu poplatku podle § 10a zákona o místních poplatcích a krajský soud pokládal tento výklad za jednoznačný a neotevírající žádný prostor pro vícerý možný výklad, tzn. ani pro aplikaci zásady „in dubio mitius. Nevydal-li správce poplatku I. stupně, za situace, kdy žalobce již v ohlášení žádal o vydání platebního výměru na předmětný poplatek, na předmětný místní poplatek platební výměr, nebyl dosud poplatek nikterak vyměřen, pročež tu není žádný předpis tohoto poplatku ve smyslu § 154 odst. 1 d. ř., a to bez ohledu na to, že byla splněna ohlašovací povinnost a poplatek i zaplacen. Krajský soud následně uzavřel, že rozhodnutí správce poplatku I. stupně i napadené rozhodnutí žalovaného jsou předčasná, neboť závisejí na posouzení otázky, která bude nevyhnutelně řešena v řízení o vyměření předmětného místního poplatku (§ 99 d. ř.), k němuž již žalobce dal žádostí o vydání platebního výměru podnět. O žalobcově žádosti o vrácení přeplatku tak bude možno rozhodnout až poté, co bude platebním výměrem najisto postavena žalobcova poplatková povinnost. Dvěma samostatnými žádostmi ze dne 12. 8. 2011 požádal žalobce o vrácení přeplatku na místním poplatku ve výši 20.000 Kč (s tím, že dne 23. 6. 2011 zaplatil místní poplatek za 4 ks JTHZ za období od 1. 4. 2011 do 30. 6. 2011), ve výši 12.891 Kč (s tím, že dne 15. 4. 2011 zaplatil místní poplatek za 4 ks JTHZ za období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011) a ve výši 16.849 Kč (s tím, že dne 30. 6. 2011 zaplatil místní poplatek za 4 ks JTHZ za období od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010), ačkoliv dle žalobce za uvedená zařízení nelze poplatek vůbec stanovit ani vybírat a v žádosti provedl rozbor, proč není povinen místní poplatek platit. Správní orgán I. stupně následně vydal dne 14. 9. 2011 rozhodnutí č. j. MU/19582/2011/OF-MPP1, kterým žádostem žalobce nevyhověl, a které žalobce napadl včasným odvoláním. Žalovaný o podaném odvolání rozhodl dne 4. 12. 2012 rozhodnutím č. j. KUOK 100588/2012, které bylo napadeno včasnou správní žalobou, o níž rozhodoval Krajský soud v Ostravě v řízení sp. zn. 22 Af 31/2013. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 31/2013-37 bylo ve věci rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalovaného č. j. KUOK 100588/2012 bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, a to ze stejných důvodů uvedených v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 33/2012-46. Na základě tohoto rozsudku žalovaný vrátil správnímu orgánu I. stupně odvolání k zajištění vyměření předmětného místního poplatku u daňového subjektu s tím, že teprve po právní moci platebního výměru bude moci být o odvolání proti rozhodnutím správního orgánu I. stupně. Platebním výměrem č. 69/2014 ze dne 16. 12. 2014, č. j. MU/24842/2014/OF- MPP1 (dále v rozsudku též jen „PV č. 69/2014“) byl žalobci vyměřen místní poplatek za JTHZ ve výši 28.808 Kč za období 21. 9. 2010 až 31. 12. 2010 (typ Kajot č. 9110510001737, typ Synot č. 727485, č. I704804, typ Multi lotto č. ML0832, č. ML0833, č. MLA0517 a č. MLA0518) s tím, že vyměřená poplatková povinnost byla již uhrazena platbami žalovaného ze dne 15. 4. 2011 ve výši 1.632 Kč, ze dne 15. 4. 2011 ve výši 10.327 Kč a ze dne 30. 6. 2011 ve výši 16.849 Kč. K odvolání žalobce žalovaný potvrdil uvedený PV č. 69/2014, když jej shledal za řádný, mající všechny náležitosti. Platebním výměrem č. 70/2014 ze dne 16. 12. 2014, č. j. MU/24861/2014/OF- MPP1 (dále v rozsudku též jen „PV č. 70/2014“) byl žalobci vyměřen místní poplatek za JTHZ ve výši 32.891 Kč, a to za zde vyjmenované JTHZ za období 1. 1. 2011 až 30. 6. 2011 (typ Kajot č. 9110510001737, typ Synot č. 727485, č. I704804 a typ Multi lotto č. MLA0517) s tím, že vyměřená poplatková povinnost byla již uhrazena platbami žalovaného ze dne 15. 4. 2011 ve výši 12.891 Kč a ze dne 23. 6. 2011 ve výši 20.000 Kč. K odvolání žalobce žalovaný potvrdil uvedený PV č. 69/2014, když jej shledal za řádný, mající všechny náležitosti. F. Relevantní právní úprava Podle § 152 odst. 1 d. ř. úhrada daně se na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek postupně podle těchto skupin: a) nedoplatky na dani a splatná daň, b) nedoplatky na příslušenství daně, c) vymáhané nedoplatky na dani, d) vymáhané nedoplatky na příslušenství daně. Podle § 154 odst. 1 d. ř. přeplatek je částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu. Podle § 154 odst. 2 d. ř. správce daně převede přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popřípadě na úhradu nedoplatku podle odstavce 4. Není-li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Pokud existuje odůvodněný předpoklad, že dojde do 10 dnů ode dne, kdy má být přeplatek na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu použit, ke vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu, přeplatek se na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu nepoužije. Podle § 155 odst. 2 d. ř. správce daně vrátí daňovému subjektu vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku, nebo pokud tak stanoví zákon. Správce daně vratitelný přeplatek nižší než 100 Kč daňovému subjektu vrátí jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti. G. Právní posouzení krajským soudem Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Ad 1) K nezákonnosti rozhodnutí žalovaného Předně je třeba uvést, že žalobce tento svůj žalobní bod vymezil poněkud obecně. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného se podává, že žalovaný se řádně a dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Ve vztahu k § 10a a § 11 ZMP, § 50 odst. 3 zákona o loteriích v souladu se závěry Krajského soudu v Ostravě uvedenými v rozsudcích ze dne 18. 7. 2014, č. j. 22 Af 33/2012-46 a č. j. 22 Af 31/2013-37, zcela jasně a přehledně uvedl, na základě čeho byly žalobcem provozované JTHZ podřízeny režimu ZMP, přičemž současně odkázal též na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu či Ústavního soudu. Tyto závěry sdílí též krajský soud v posuzované věci a považuje je za správné a přiléhavé. Ostatně otázku, zda žalobcem provozované JTHZ byly předmětem místního poplatku, považuje krajský soud za již judikatorně vyřešenou, nevzbuzující jakýchkoliv pochybností, že by tomu tak nemělo být (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2013-26, a ze dne 6. 8. 2013, č. j. 2 Afs 52/2013-39, ze dne 11. 6. 2014, č. j. 5 Afs 116/2013-39, ze dne 22. 1. 2015, č. j. 6 As 55/2014-43, a ze dne 27. 1. 2015, č. j. 2 As 180/2014-24, všechny uveřejněné na www.nssoud.cz), přičemž zde uvedené závěry aproboval i Ústavní soud, jenž ústavní stížnosti směřující proti těmto rozsudkům odmítl. Krajskému soudu není známo, že by se Nejvyšší správní soud od těchto závěrů odchýlil a ani krajský soud nemá důvod se od této judikatury jakýmkoliv způsobem odchýlit a plně na ni odkazuje s tím, že tyto závěry byly převážně vydány v rozhodnutích, kde žalobce vystupoval v postavení kasačního stěžovatele a jsou tak žalobci argumenty v nich uvedené argumenty jistě dostatečně známé a lze tak shrnout, že § 10a ZMP protiústavní není (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/12, publ. pod č. 39/2013 Sb.), žalovaným provozované interaktivní videoloterní terminály jakožto koncová zařízení centrálního loterijního systému, podléhají povolení Ministerstva financí podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích, a proto spadají pod pojem jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí a podléhají tak místnímu poplatku podle § 10a ZMP (v rozhodném znění – ke dni vzniku poplatkové povinnosti) a tento výklad je jednoznačný a neotevírající žádný prostor pro vícerý možný výklad, tzn. ani pro aplikaci zásady „in dubio mitius“. V obou žalobou napadených rozhodnutích se žalovaný též se zabýval dostatečně odvolací námitkou žalobce vztahující se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně z důvodu nevypořádání se se všemi relevantními námitkami žalobce uvedenými v žádosti o vrácení přeplatku na poplatku. V tomto směru lze vyčíst správnímu orgánu I. stupně, že se v rozporu s § 102 odst. 3 d. ř. nezabýval námitkami žalobce uvedenými v jeho žádostech o vrácení přeplatku co do nemožnosti zpoplatnit místním poplatkem za JTHZ zařízení provozovaná žalobcem. Tento nedostatek však žalovaný v napadených rozhodnutích odstranil, když se zcela dostatečně (a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu) tímto zabýval a na str. 4 až 6 obou svých rozhodnutích zcela jednoznačně a srozumitelně vysvětlil, proč má za to, že žalobce poplatková povinnost dle ZMP za jím provozované JTHZ stíhá. Rovněž nelze dovodit, že by rozhodnutí správního orgánu I. stupně či rozhodnutí žalovaného byla nicotná, neboť nicotností správních rozhodnutí je třeba rozumět stav, kdy správní rozhodnutí trpí vadami takové intenzity, že již vůbec nelze o správním aktu hovořit (např. neexistence zákonného podkladu pro rozhodnutí, nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta, neexistence skutkového základu způsobující bezobsažnost, požadavek trestného plnění, požadavek plnění fakticky nemožného, neurčitost, nesmyslnost či neexistence vůle). V posuzované věci však rozhodnutí správního orgánu I. stupně či rozhodnutí žalovaného takovými vadami netrpěla. Pro úplnost krajský soud považuje za vhodné uvést, že pokud by žalobce nebyl povinen sporné poplatky hradit, jednalo by se o rozhodnutí nezákonná, nikoli však nicotná. Uvedený žalobní bod neshledává krajský soud důvodným, a to ve vztahu k oběma žalobou napadeným rozhodnutím. Ad 2) K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného ve vztahu k otázce přeplatku Správce daně vede pro každý daňový subjekt osobní účet, na kterém eviduje jeho daňové a platební povinnosti, jejich úhrady nebo zánik, aby tak měl přehled o jeho daňových nedoplatcích nebo vratitelném přeplatku. Vedení této evidence je podrobně upraveno v § 149 d. ř. Tato evidence slouží správci daně k tomu, aby mohl provádět opatření potřebná ke správnému a úplnému splnění daňových povinností daňovým subjektem, jak je stanoveno v § 1 odst. 2 d. ř. Eviduje-li správce daně na některém z osobních účtů daňového subjektu přeplatek daně, musí jej použít způsobem taxativně stanoveným v § 154 odst. 2 až 4 d. ř. Daňový přeplatek vzniká tehdy, pokud úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu. Tento přeplatek je možno daňovému subjektu vrátit, a to jen tehdy, jde-li o vratitelný přeplatek (§ 154 odst. 2 d. ř.). Postup při vrácení vratitelného přeplatku upravuje § 155 d. ř. V rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 Afs 120/2015-31 (uveřejněný na www.nssoud.cz) Nejvyšší správní soud uzavřel, že při rozhodování o vrácení přeplatku na dani (poplatku) správní orgán nejprve zkoumá, zda vůbec nějaký přeplatek daňovému subjektu vznikl a zdali jej na některé z daní/některém poplatku eviduje. Zjistí-li, že tomu tak je, zkoumá další podmínky pro zacházení s tímto přeplatkem (§ 154 odst. 2 - 4 daňového řádu), tj. ověří, zda se jedná o vratitelný přeplatek. Posuzuje, jestli neexistuje předpoklad, že do deseti dnů dojde k předepsání platební povinnosti (novinka oproti předchozí právní úpravě), dále zda neeviduje on sám nedoplatek na jiných daňových účtech daňového subjektu nebo zda některý z jiných správců daně neuplatnil požadavek na úhradu jím evidovaných nedoplatků téhož daňového subjektu. Až v situaci, kdy tomu tak není, je oprávněn a zároveň povinen takový vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu vrátit. Uvedené podmínky musí nastat kumulativně. Pokud však správní orgán dospěje k závěru, že žádný přeplatek neeviduje nebo že se nejedná o přeplatek vratitelný, žádost o vrácení přeplatku zamítne. V posuzované věci správní orgán I. stupně uzavřel v rozhodnutí ze dne 30. 6. 2011, č. j. MU/14561/2011/OF-MPP1, že byly splněny potřebné skutečnosti ke stanovení a výběru místního poplatku (ohlášení žalobce) s tím, že eviduje na daňovém účtu žalobce nedoplatek ve výši 16.849 Kč (při předpisu 61.699 Kč a platbách 44.850 Kč). Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí č. j. KUOK 48060/2015 uzavřel, že na základě ohlašovací povinnosti činila poplatková povinnost žalobce za období od 21. 9. 2010 do 31. 12. 2010 za 7 ks JTZH částku 28.808 Kč, přičemž na úhradu této povinnosti použil správce poplatku úhrady žalobce ze dne 15. 4. 2011 ve výši 1.632 Kč, 10.327 Kč a 12.981 Kč a z úhrady žalobce ze dne 23. 6. 2011 ve výši 20.000 Kč takto použil částku 3.958 Kč, když poplatková povinnost žalobci vznikla a místní poplatek tak nebyl zaplacen bez zákonného podkladu, přičemž na poplatkovou povinnost použil správce daně platby žalobce v souladu s § 152 d. ř. Správní orgán I. stupně dále uzavřel v rozhodnutí ze dne 14. 9. 2011, č. j. MU/119582/2011/OF-MPP1, že byly splněny potřebné skutečnosti ke stanovení a výběru místního poplatku (ohlášení žalobce) s tím, že eviduje ke dni 30. 6. 2011 na daňovém účtu žalobce na debetní straně 61.699 Kč a na kreditní straně částku 61.699 Kč. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí č. j. KUOK 48063/2015 uzavřel, že na základě ohlašovací povinnosti činila poplatková povinnost žalobce za 4 ks JTHZ částku 32.891 Kč za období od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, přičemž na úhradu této povinnosti použil správce poplatku z úhrady žalobce ze dne 23. 6. 2011 částku ve výši 16.042 Kč a úhradu ze dne 30. 6. 2011 ve výši 16.849 Kč, když poplatková povinnost žalobci vznikla a místní poplatek tak nebyl zaplacen bez zákonného podkladu, přičemž na poplatkovou povinnost použil správce daně platby žalobce v souladu s § 152 d. ř. Jak se podává z daňového účtu žalobce vedeného správním orgánem I. stupně zaplatil žalobce dne 15. 4. 2011 částku celkem 60.474 Kč (ve třech platbách) na místní poplatek. Další platba žalovaným byla poukázána až dne 23. 6. 2011 ve výši 20.000 Kč a poslední dne 30. 6. 2011 ve výši 16.489 Kč. Celkem tak žalobce zaplatil částku 61.699 Kč, tedy částku, která mu byla vyměřena PV č. 69/2014 a PV č. 70/2014 a byla správcem poplatku použita na úhradu splatného poplatku. Žalovaný v žalobou napadených rozhodnutích jednoznačně uvedl, jak byly platby žalobce ze dne 15. 4. 2011, 23. 6. 2011 a 30. 6. 2011 započteny, a to konkrétně na úhradu místních poplatků za rok 2010 a první pololetí roku 2011. Ostatně žalobce sám ve svých žádostech o vrácení přeplatku uváděl, že tyto platby byly placeny na úhradu místních poplatků za jím provozované JTHZ za uvedené období. Žalovaný tak ve svých rozhodnutích zcela srozumitelně vysvětlil, na základě jakého postupu dospěl k závěru, že žalobce žádný přeplatek na místním poplatku nemá a jeho závěry jsou v souladu s § 152 d. ř. Uvedený žalobní bod neshledává krajský soud důvodným, a to ve vztahu k oběma žalobou napadeným rozhodnutím. Ad 3) K nemožnosti vyměřit místní poplatek Předně považuje krajský soud za vhodné upozornit na skutečnost, že v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí č. j. KUOK 48060/2015 dne 17. 6. 2015. K uvedenému datu byl pravomocně vydán platební výměr správního orgánu I. stupně PV č. 69/2014, v němž byla žalobci stanovena platební povinnost na místním poplatku za provozování JTHZ ve výši 28.808 Kč za období 21. 9. 2010 až 31. 12. 2010. Z uvedeného stavu pak vycházel též krajský soud (bez ohledu na pozdější řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 65 Af 35/2015). Rovněž žalobou napadené rozhodnutí č. j. KUOK 48063/2015 dne 17. 6. 2015 bylo vydáno v situaci, kdy byl pravomocně vydán platební výměr správního orgánu I. stupně PV č. 70/2014, v němž byla žalobci stanovena platební povinnost na místním poplatku ve výši 32.891 Kč, a to za zde vyjmenované JTHZ za období 1. 1. 2011 až 30. 6. 2011. Z uvedeného stavu pak vycházel též krajský soud (bez ohledu na pozdější řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 65 Af 35/2015) s tím, že tvrzenou prekluzi při svých úvahách s ohledem na povahu řízení o přeplatku neposuzoval. Otázkou povinnosti vydat platební výměr na místní poplatek za JTHZ (a tím pádem i otázkou jeho závaznosti) v návaznosti na řízení o přeplatku se zabýval Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 6. 2014, č. j. 2 Afs 68/2012-34, a to konkrétně v odstavcích 45 až 48 tohoto rozhodnutí. Navíc není vždy nezbytně nutné, aby pro zápis platební povinnosti na debetní straně osobního daňového účtu, musel být platební výměr správcem daně vydán (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 1 Afs 302/2015- 41, ze dne 8. 4. 2016, č. j. 2 Afs 320/2015-35, uveřejněné na www.nssoud.cz, kde na straně žalobce vystupovala spol. m., a. s.) a je možné v určitých případech takovou povinnost zapsat i bez vydání platebního výměru. Řízení o (ne)vrácení přeplatku není řízením o stanovení daně, ale je součástí dílčího řízení o placení daní. V uvedeném řízení se hmotněprávní povinnost poplatníka poplatek (daň) uhradit neřeší. Podstatou tohoto řízení je zkoumání, zda poplatková (daňová) povinnost vznikla a byla vybrána zákonem stanoveným způsobem. V rámci správního soudnictví je pak pouze přezkoumáváno, zda správní orgány při posuzování přeplatku postupovaly podle zákonných kritérií pro rozhodování o přeplatku. V posuzované věci v souladu s výše uvedeným vznikla žalobci povinnost zaplatit místní poplatek za období od 21. 9. 2010 do 30. 6. 2011 ve výši celkem 61.699 Kč, žalobce na uvedeném poplatku zaplatil celkem 61.699 Kč a tudíž nelze v případě žalobce hovořit o přeplatku na místním poplatku za provozované JTHZ za uvedené období. Žalovaný tak nepochybil, pokud fakticky potvrdil rozhodnutí správních orgánů I. stupně, kterými byly žádosti žalobce o vrácení přeplatku ze dne 30. 5. 2011 a 12. 8. 2011 obsahově zamítnuty. Uvedený žalobní bod neshledává krajský soud důvodným, a to ve vztahu k oběma žalobou napadeným rozhodnutím. Závěr Pro nedůvodnost žaloby krajský soud dle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. H. Náklady řízení O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 s. ř. s., když plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly.

Poučení