65 C 178/2022 - 154

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 149 658 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 149.658,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 10. 11. 2022 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.200,- Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 149 658 Kč, která mu vznikla v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou daňového řízení. Uvedl, že podal dne 1. 4. 2015 daňové přiznání za zdaňovací období kalendářního roku 2014. Daňová kontrola byla zahájena dne 16. 6. 2016 protokolem č.j. [Anonymizováno]. Žalobci byla platebním výměrem doměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 683 783 Kč a stanovena povinnost uhradit penále z částky doměřené daně ve výši 126 756 Kč. Proti tomu podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 6. 5. 2019 č.j. [Anonymizováno]. Proti tomu podal žalobce žalobu, která byla zamítnuta usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]—33. Kasační stížnost žadatele byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu [spisová značka] ze dne[Anonymizováno][datum]. Žalobce následně podal také ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Celková doba řízení tedy činila (od 1. 4. 2015 do 25. 1. 2022) 6 let a 9 měsíců. Žalobce uplatnil nárok na odškodnění nemajetkové újmy dne 9. 5. 2022.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobcem zcela neuznává. Sporuje existenci nepřiměřené délky řízení, jakožto základní podmínky pro vzniku nároku na odškodnění nemajetkové újmy a dále ve vztahu k významu řízení pro žalobce zdůrazňuje, že pokud by žalobce tvrdil daň v zákonné výši, a tuto daň uhradil v zákonem stanovené lhůtě, k vydání rozhodnutí dodatečně stanovujícím příslušnou daň by nikdy nemuselo dojít. Lze se tak domnívat, že žalobci žádná nemajetková újma nevznikla, neboť se de facto mohl obávat pouze toho, že bude nucen vrátit finanční prostředky, které náleží České republice. Žalovaný dále uvedl, že účastníku, jehož nejistota ohledně výsledku řízení se omezuje na to, zda jeho nepoctivý úmysl bude prokázán, je okolností, která vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení na jeho straně vyvrací. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že dne 1. 4. 2015 podal žalobce u [Anonymizováno] daňové přiznání za zdaňovací období roku 2014, v němž vyčíslil daň ve výši 35 568 Kč. Dne 13. 4. 2015 byla správcem daně za zdaňovací období roku 2014 vyměřena daň platebním výměrem č. j. [Anonymizováno]. Dne 16. 6. 2016 byla zahájena kontrola DPFO za rok 2013 a 2014 protokolem č. j. [Anonymizováno]. Dne 12. 7. 2016 bylo [jméno FO], tj. správci daně společnosti [právnická osoba], správcem daně zasláno dožádání na provedení místního šetření a výslechů svědka, a to ohledně pronájmu reklamní plochy a nákupu strojírenských výrobků, a zároveň dožádání vydání veškerých získaných důkazních prostředků z řízení u společnosti [právnická osoba], které by sloužily jako podklady pro daňovou kontrolu vedenou správcem daně s daňovým subjektem. Dne 13. 7. 2016 bylo správcem daně zasláno [adresa], dožádání na výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 13. 7. 2016 byla správcem daně zaslána bance [Anonymizováno] výzva k poskytnutí informací na sdělení účtů společnosti [právnická osoba] Odpověď na výzvu byla správci daně doručena dne 14. 7. 2016. Dne 18. 7. 2016 zaslal správce daně výzvu k poskytnutí informací dalším sedmi bankám. Odpovědi na výzvy byly správci daně doručeny v intervalu do konce měsíce července 2016. Dne 22. 7. 2016 zaslal správce daně výzvu k vydání důkazních prostředků spolku [jméno FO], z. s.. Dne 28. 7. 2016 byla správci daně doručena odpověď na výše uvedené dožádání [adresa]. Dne 2. 8. 2016 zaslal správce daně výzvu bance [Anonymizováno] za účelem zjištění majitele dvou bankovních účtů (vyhledávací spis č. 1). Banka odpověď odeslala dne 3. 8. 2016 (vyhledávací spis č. 2). Dne 3. 8. 2016 vrátil správce daně daňovému subjektu doklady za rok 2013 a 2014. O vrácení dokladů byl sepsán protokol čj. [Anonymizováno]. Dne 17. 8. 2016 byla správci daně doručena odpověď spolku [jméno FO]. na výzvu k vydání důkazních prostředků. Dne 22. 8. 2016 zaslal správce daně spolku [jméno FO] výzvu k vydání důkazních prostředků. Odpověď na výzvu byla správci daně doručena dne 28. 8. 2016 a e-mailem dne 24. 9. 2016. Zhodnocení odpovědí shrnul správce daně v úředním záznamu ze dne 29. 9. 2016. Dne 29. 9. 2016 byla správci daně doručena odpověď [jméno FO], na dožádání ze dne 12. 7. 2016. Dne 2. 11. 2016 byla daňovému subjektu správcem daně zaslána výzva k prokázání skutečností č. j. [Anonymizováno], ve které správce daně uvedl svá dosavadní zjištění a vyzval daňový subjekt k odstranění svých pochybností z nich vyplývajících. Jednalo se o pochybnosti týkající se uskutečnění pronájmu reklamní plochy v rozsahu uvedeném v nájemní smlouvě uzavřené mezi daňovým subjektem a společností [právnická osoba] a o pochybnosti týkající se daňové účinnosti zaevidovaných výdajů souvisejících s tímto pronájmem. Daňový subjekt byl dále vyzván k prokázání toho, zda ve výzvě specifikované strojírenské výrobky byly skutečně od společnosti [právnická osoba] zakoupeny a dále byl daňový subjekt vyzván k doložení skutečnosti, že se v letech 2013 a 2014 uskutečnil prodej těchto strojírenských výrobků a příjmy z tohoto prodeje byly zahrnuty do zdanitelných příjmů žalobce. Správce daně ve výzvě stanovil 15denní lhůtu k odpovědi. Dne 11. 11. 2016 požádal daňový subjekt o prodloužení lhůty uvedené ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 2. 11. 2016, a to do 9. 1. 2017. Správce daně žádosti vyhověl a lhůtu v souladu s ust. § 36 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) prodloužil do 9. 1. 2017. Dne 10. 1. 2017 byla správci daně doručena odpověď daňového subjektu na výzvu k prokázání skutečností ze dne 2. 11. 2016. Dne 13. 3. 2017 zaslal správce daně [Anonymizováno] dožádání o vydání veškerých dosud získaných důkazních prostředků z řízení u společnosti [právnická osoba] a z jiných daňových řízení, které by sloužily jako podklady pro daňovou kontrolu vedenou správcem daně s daňovým subjektem. Dne 24. 3. 2017 byla správci daně doručena odpověď [Anonymizováno] na dožádání ze dne 13. 3. 2017. Na základě skutečností uvedených v odpovědi [Anonymizováno] zahájil správce daně dne 27. 3. 2017 u daňového subjektu kontrolu DPFO i za rok 2015. Dne 28. 3. 2017 správce daně v úředním záznamu č. j. [Anonymizováno] zhodnotil zjištěné poznatky týkající se obchodních transakcí souvisejících s výše zmíněnými reklamními plněními uskutečněnými ve vztahu daňového subjektu a společností [právnická osoba] a spolkem [jméno FO]. Dne 3. 4. 2017 správce daně v úředním záznamu č. j. [Anonymizováno] zhodnotil zjištěné poznatky týkající se ceny obvyklé za reklamní činnosti. Dne 4. 4. 2017 správce daně v úředním záznamu č. j. [Anonymizováno] zhodnotil skutečnosti zjištěné v souvislosti se šetřením ve věci pronájmu reklamních ploch v jiných daňových řízeních. Dne 25. 4. 2017 vyhotovil správce daně úřední záznam č. j. [Anonymizováno] na základě informací zaslaných mu e-mailem dne 25. 4. 2017 [Anonymizováno] s doplněním odpovědi na dožádání. Předmětem úředního záznamu bylo stanovení ceny tržně obvyklé na sportovištích umístěných ve městě [jméno FO] a jeho částech. Dne 28. 4. 2017 zaslal správce daně [jméno FO] výzvu k poskytnutí informací. Výzva se týkala zaměstnanců společností [právnická osoba] a [právnická osoba].. Dne 3. 5. 2017 obdržel správce daně odpověď [Anonymizováno] na výzvu k poskytnutí informací a seznam zaměstnanců společností uvedených ve výzvě. Dne 22. 5. 2017 vydal správce daně dvě výzvy k prokázání skutečností: výzva č. j. [Anonymizováno] se týkala zdaňovacích období 2013 a 2014, správce daně v ní daňovému subjektu stanovil lhůtu k odpovědi v délce 20 dnů; výzva č. j. [Anonymizováno] se týkala zdaňovacího období 2013, 2014 a 2015, správce daně v ní stanovil lhůtu k odpovědi v délce 15 dnů. Dne 23. 5. 2017 předal správce daně osobně výše uvedené výzvy daňovému subjektu. O předání byl sepsán protokol č. j. [Anonymizováno]. V protokole je zaznamenáno rovněž i vrácení kontrolovaných dokladů za rok 2015. Dne 29. 5. 2017 byly správci daně doručeny žádosti o prodloužení lhůty na odpověď na výše uvedené výzvy z 22. 5. 2017, daňový subjekt v nich žádá o prodloužení lhůt do 31. 7. 2017. Dne 1. 6. 2017 vydal správce daně rozhodnutí o prodloužení lhůty stanovené výzvou č. j. [Anonymizováno], s prodloužením lhůty do 30. 6. 2017 a rozhodnutí o prodloužení lhůty dané výzvou č. j. [Anonymizováno], s prodloužením lhůty do 30. 6. 2017. Dne 3. 7. 2017 byly správci daně doručeny odpovědi na výše uvedené výzvy k prokázání skutečností. Odpověď na výzvu č. j. [Anonymizováno] byla zaevidována pod č. j. [Anonymizováno], odpověď na výzvu č. j. [Anonymizováno] byla zaevidována pod č. j. [Anonymizováno]. Daňový subjekt svou odpovědí nevyvrátil pochybnosti správce daně ohledně zaevidování výdajů na nákup strojírenských výrobků jako výdajů vynaložených k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů a v případě ceny obvyklé u reklamy neprokázal rozdíl mezi cenou, která byla sjednána se společností [právnická osoba] a cenou obvyklou, sjednanou mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Dne 29. 8. 2017 zaslal správce daně dvě výzvy bankám k poskytnutí informací. Předmětem výzev byly pohyby a stavy na účtech společnosti [právnická osoba] a identifikace osob, které transakce na účtech provedly. Na výzvu č. j. [Anonymizováno] odpověděla banka [Anonymizováno] dne 30. 8. 2017; na výzvu č. j. [Anonymizováno] odpověděla banka [Anonymizováno] dne 4. 9. 2017. Dne 17. 10. 2017 předal správce daně daňovému subjektu kontrolní zjištění na DPFO za rok 2013 a 2014 společně s kontrolními zjištěními na DPFO 2015 a kontrolními zjištěními na DPH za všechna kontrolovaná období. O předání kontrolních zjištění byl sepsán protokol č. j. [Anonymizováno] Do protokolu daňový subjekt uvedl, že vzhledem k rozsáhlosti kontrolních zjištění požaduje lhůtu k vyjádření stanovit na 16. 11. 2017. Žádost byla zaevidována pod č. j. [Anonymizováno]kontrolní spis č. 58). Dne 17. 10. 2017 vydal správce daně rozhodnutí o stanovení lhůty, ve kterém termín navržený daňovým subjektem k vyjádření se k výsledkům kontrolních zjištění akceptoval a nový termín stanovil na 16. 11. 2017. Dne 2. 11. 2017 daňový subjekt požádal o nahlížení do kontrolního spisu DPFO za roky 2013, 2014 a 2015 a všechna kontrolovaná období vzhledem k DPH. O nahlížení do spisu byl sepsán protokol č. j. [Anonymizováno]. Při nahlížení do spisu požádal daňový subjekt o pořízení fotokopií některých dokumentů ze spisu. Dne 7. 11. 2017 požádal daňový subjekt správce daně o vydání fotokopií některých dokumentů ze spisu, žádost je evidována pod č. j. [Anonymizováno]. Požadované fotokopie dokladů předal správce daně daňovému subjektu dne 8. 11. 2017, o předání byl sepsán protokol č. j. [Anonymizováno]. Dne 14. 11. 2017 byla správci daně doručena plná moc, kterou daňový subjekt zplnomocnil k jednání se správcem daně [právnická osoba]. Dne 14. 11. 2017 požádal zástupce o prodloužení lhůty k vyjádření se ke kontrolním zjištěním stanovené na 17. 11. 2017 o 15 dnů. Lhůta byla správcem daně v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 daňového řádu. Dne 14. 11. 2017 podal zástupce daňového subjektu žádost o sdělení stavu spisu, ve které požadoval po správci daně sdělení, zda od posledního nahlížení do spisu, které se uskutečnilo dne 2. 11. 2017, byly do kontrolní části spisu přeřazeny některé dokumenty z vyhledávací části spisu, či zda byly získány další nové důkazy, se kterými dosud nebyl daňový subjekt seznámen. Správce daně na tuto žádost odpověděl daňovému subjektu dne 22. 11. 2017. Dne 1. 12. 2017 bylo správci daně doručeno prostřednictvím zástupce vyjádření ke kontrolnímu zjištění. Ve vyjádření zástupce uvádí, že s výsledky kontrolních zjištění nesouhlasí a navrhuje vyslechnout další svědky a provést listinné důkazy. Správce daně dospěl k závěru, že vyjádření daňového subjektu k výsledkům kontrolních zjištění nemá za následek změnu výsledku kontrolních zjištění a vypracoval proto zprávu o daňové kontrole. Ve zprávě o daňové kontrole za období let 2013 a 2014 č. j. [Anonymizováno] správce daně podrobně zhodnotil navrhované důkazní prostředky a uvedl důvody, proč návrhům na provedení důkazů nevyhověl. Správce daně následně zaslal prostřednictvím datové schránky zástupci postupně třikrát návrh termínu projednání zpráv o daňové kontrole: • Dne 5. 1. 2018 zaslal správce daně první návrh termínu projednání zpráv o daňové kontrole č. j. [Anonymizováno]. Daňový subjekt reagoval podáním ze dne 15. 1. 2018. V podání zástupce uvádí, že pokud správce daně nerozhodl o jeho návrhu vyslechnout svědky a provést listinné důkazy, nemůže dojít k projednání zprávy o daňové kontrole. • Dne 17. 1. 2018 zaslal správce daně druhý návrh termínu projednání zpráv o daňové kontrole č. j. [Anonymizováno], kde daňovému subjektu sděluje úmysl projednat důkazy navržené v jeho vyjádření ke kontrolním zjištěním při projednání zpráv o kontrole. Zástupce reagoval podáním č. j. [Anonymizováno] a současně podal stížnost na postup správce daně. Dne 25. 1. 2018 byla zaevidována stížnost na postup správce daně, ve které daňový subjekt nesouhlasí s postupem správce daně, který nerozhodl samostatným rozhodnutím před projednáním zprávy o daňové kontrole o návrhu na výslechy svědků a provedení listinných důkazů. Na stížnost správce daně reagoval vyrozuměním stěžovatele o výsledku šetření podle § 261 daňového řádu dne 28. 2. 2018; stížnost shledal přípustnou, ale nedůvodnou. • Dne 7. 2. 2018 zaslal správce daně třetí návrh termínu projednání zpráv o daňové kontrole č. j. [Anonymizováno], kde správce daně opětovně uvádí, že v rámci projednání zpráv o kontrole bude daňový subjekt vyrozuměn o konkrétních důvodech odmítnutí dalších navrhovaných důkazů ze dne 1. prosince 2017. Současně správce daně daňový subjekt informoval o svém dalším postupu v případě, že se daňový subjekt odmítne seznámit se zprávou o kontrole. Termín projednání zpráv byl stanoven na 22. 2. 2018; daňový subjekt ani jeho zástupce se z jednání neomluvili a k jednání se nedostavili. Dne 28. 2. 2018 zaslal správce daně v souladu s ustanovením § 88 odst. 5 daňového řádu zprávu o daňové kontrole DPFO za období let 2013 a 2014 č. j. [Anonymizováno], zprávu o daňové kontrole DPFO za rok 2015 a zprávu o kontrole DPH do datové schránky zástupce daňového subjektu spolu s průvodním dopisem č. j. [Anonymizováno]. Zprávy o daňové kontrole byly daňovému subjektu doručeny dne 5. 3. 2018. V souladu s ustanovením § 88 odst. 5 daňového řádu je tento den považován za den projednání zpráv o daňové kontrole a ukončení daňové kontroly. Dne 28. 2. 2018 sdělilo [Anonymizováno] správci daně, že dne 26. 2. 2018 byl daňovým subjektem podán na [Anonymizováno] podnět k prošetření nečinnosti správce daně a vyžádalo si od správce daně stanovisko k tomuto podnětu. Dne 13. 3. 2018 zaslal správce daně své stanovisko k podnětu na nečinnost na [Anonymizováno]. Dne 16. 3. 2018 vydalo [Anonymizováno], vyrozumění o odložení podnětu podle ustanovení § 38 odst. 4 daňového řádu č. j. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v něm konstatuje, že správce daně není při kontrole DPFO za roky 2013–2015 nečinný. Dne 28. 3. 2018 vydalo [Anonymizováno], vyrozumění o odložení podnětu na ochranu před nečinností č. j. [Anonymizováno], ve kterém konstatuje, že stížnost na postup správce daně byla vyřízena v zákonné lhůtě a podnět na nečinnost při vyřízení stížnosti odložilo. Dále, dne 28. 3. 2018 vydalo [Anonymizováno] vyrozumění o odložení podnětu na nečinnost v oblasti kontroly DPH č. j. [Anonymizováno], ve kterém konstatuje, že ani v kontrole DPH nebyl správce daně nečinný. Daň z příjmů fyzických osob za rok 2014 byla doměřena dodatečným platebním výměrem č. j. [Anonymizováno] ze dne 5. 3. 2018, a to ve výši 683 783 Kč; současně bylo vyměřeno penále dle § 251 odst. 3 daňového řádu ve výši 136 756 Kč. Dodatečný platební výměr byl zaslán do datové schránky a doručen byl dne 15. 3. 2018 uplynutím lhůty. Dne 13. 4. 2018 podal daňový subjekt odvolání zaevidované pod č. j. [Anonymizováno] proti všem platebním výměrům, které byly vydány v souvislosti s kontrolou DPFO za období let 2013, 2014, 2015 a kontrolou DPH za jednotlivá zdaňovací období červenec–prosinec 2013, leden–prosinec 2014 a leden až prosinec 2015. V rámci odvolacího řízení se správce daně v souladu s § 113 odst. 2 daňového řádu pokusil doplnit řízení o svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], bývalého jednatele společnosti [právnická osoba], jejíž provedení navrhoval daňový subjekt v podání ze dne 1. 12. 2017. [tituly před jménem] na předvolání nereagoval, nepodařilo se ho předvést ke svědecké výpovědi ani na základě žádosti o předvedení Policie ČR. Svědectví pana [tituly před jménem] [jméno FO] se ale mělo týkat období roku 2015. V kontrolním spise je pod č. 81 založeno Dožádání zaslané dne 20. 6. 2018 [jméno FO], a pod č. 82 odpověď [jméno FO], ze dne 12. 11. 2018. Dne 3. 12. 2018 zaslal správce daně [Anonymizováno] stanovisko k odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na DPFO za rok 2013. Stanovisko je zaevidováno pod č. j. [Anonymizováno]. Dne 6. 5. 2019 vydalo [Anonymizováno] rozhodnutí o odvolání č. j. [Anonymizováno], kterým zamítlo odvolání daňového subjektu proti dodatečným platebním výměrům na DPFO za období let 2013 a 2014 a dodatečné platební výměry na DPFO za období let 2013 a 2014 potvrdilo. Dne 16. 5. 2019 nabylo rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] právní moci. (viz důkaz daňový spis)

4. Dne 16. 6. 2016 byla zahájena daňová kontrola za rok 2013 a 2014 protokolem č. j. [Anonymizováno]. (viz důkaz protokol vyhotovený [Anonymizováno] dne 16. 6. 2016, č.j. [Anonymizováno] o zahájení daňové kontroly)

5. Ve zprávě o daňové kontrole za období let 2013 a 2014 č. j. [Anonymizováno] správce daně podrobně zhodnotil navrhované důkazní prostředky a uvedl důvody, proč návrhům na provedení důkazů nevyhověl. Dne 28. 2. 2018 zaslal správce daně v souladu s ustanovením § 88 odst. 5 daňového řádu zprávu o daňové kontrole za období let 2013 a 2014 č. j. [Anonymizováno], zprávu o daňové kontrole DPFO za rok 2015 a zprávu o kontrole DPH do datové schránky zástupce daňového subjektu spolu s průvodním dopisem č. j. [Anonymizováno]. Zpráva o daňové kontrole byla daňovému subjektu doručena dne 5. 3. 2018. (viz důkaz zpráva o daňové kontrole č. j. [datum]

6. Daň z příjmů fyzických osob za rok 2014 byla doměřena dodatečným platebním výměrem č. j. [Anonymizováno] ze dne 5. 3. 2018, a to ve výši 683 783 Kč; současně bylo vyměřeno penále dle § 251 odst. 3 daňového řádu ve výši 136 756 Kč. Dodatečný platební výměr byl zaslán do datové schránky a doručen byl dne 15. 3. 2018 uplynutím lhůty. (viz důkaz dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob č. j. [Anonymizováno] ze dne 5. 3.2018)

7. Dne 6. 5. 2019 vydalo [Anonymizováno] rozhodnutí o odvolání č. j. [Anonymizováno], kterým zamítlo odvolání daňového subjektu proti dodatečným platebním výměrům na DPFO za období let 2013 a 2014 a dodatečné platební výměry na DPFO za období let 2013 a 2014 potvrdilo. Dne 16. 5. 2019 nabylo rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] právní moci. (viz důkaz rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 6. 5. 2019 č.j. [Anonymizováno])

8. Dne 17. 7. 2019 podal žalobce proti rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] opožděnou žalobu u [adresa]. Žalobu [adresa] odmítl usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka], z důvodu opožděného podání. (viz důkaz spis [adresa] sp. zn. [spisová značka], usnesením [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka])

9. Proti Usnesení [adresa] č. j. [spisová značka] podal žalobce kasační stížnost u [Anonymizováno]. [Anonymizováno] rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] kasační stížnost zamítnul. (viz důkaz spis [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] a z něj listiny rozsudek [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) 10. [Anonymizováno] dne [datum] ústavní stížnost žalobce odmítnul usnesením ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. (viz důkaz usnesení [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum])

11. Soud má dále za prokázané, že žalobce uplatnil nárok na zaplacení nemajetkové újmy dopisem ze dne 9. 5. 2022. (viz důkaz žádost o přiznání přiměřené zadostiučinění 9. 5. 2022 a doručenka do DS)

12. Z usnesení [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] se podává, že v trestní věci žalobce (mimo dalších) trestně stíhaného pro pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, se policejnímu orgánu ukládá, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. (viz důkaz usnesení [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno])

13. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: spisem [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka].

14. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula žádná další relevantní skutková zjištění, nad rámec výše uvedených, a to rozsudek [adresa], sp. zn. [právnická osoba], usnesení [jméno FO] Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen „OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena • rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, • nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 a 2 OdpŠk Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody u soudu se může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve konstatuje, že podmínka uplatnění nároku dle ustanovení § 14 a 15 OdpŠk byla splněna.

16. Ve vztahu k zákonné úpravě odpovědnosti státu za škodu soud poznamenává, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka.

17. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Již z tohoto důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona, popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Současně je třeba připomenout, že skutečnost, že účastník využívá svých procesních práv daných mu vnitrostátním právním řádem (podávání opravných prostředků, námitek atd.), nemůže jít k jeho tíži z hlediska prodloužení délky řízení.

18. Ve vztahu k daňovému řízení je třeba s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu zmínit, že dovolací soud zastával názor (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014), dle kterého v případě správního řízení svědčí účastníku právo na jeho přiměřenou délku pouze tehdy, jde-li o řízení, které svým předmětem spadá pod ochranu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3118/2020, ze dne 31. 8. 2021 vyslovil, že daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tak o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž jeho účastníkovi svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

19. Ústavní soud vyslovil ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011 sp. zn. Pl. ÚS-st. 33/11, že daňové řízení a dílčí oprávnění správce daně v jeho průběhu se ocitají mezi veřejným zájmem na stanovení a výběru daní na straně jedné a ochranou autonomní sféry jednotlivce na straně druhé. Je povinností správce daně při uplatňování jednotlivých procesních institutů postupovat v souladu s principem proporcionality a minimalizovat zásahy tak, aby se konkrétní procesní postup nestal nepřiměřeným a v důsledku porušujícím princip respektování autonomní sféry jednotlivce (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Obdobně Ústavní soud v minulosti shledal, že při procesu zjišťování, ověřování a vymáhání daňové povinnosti je správce daně vázán čl. 2 odst. 2 Listiny. V nálezu ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 23/20 (230/2021 Sb.); v bodě 41. Ústavní soud výslovně uvádí - v souladu s nálezem sp. zn. II. ÚS 570/20 a v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3118/20 daňové řízení spadá pod ochranu práv a svobod zaručených Listinou a pod ochranu principů vlastních uspořádání společnosti v demokratický právní stát. Ústavní soud výše vysvětlil, že principy, práva a svobody zaručené ústavním pořádkem se projeví v souladu s odkazovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu i v eventuální (ne)možnosti daňového subjektu nakládat s daňovým přeplatkem na dani ve prospěch splnění jiné daňové povinnosti.

20. Judikatura se také ustálila na názoru, že správní řízení a navazující soudní řízení je třeba z ústavněprávního hlediska považovat za řízení jediné. Rozhoduje-li obecný soud podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem, přihlédne při stanovení celkové délky řízení, ve kterém mělo dojít k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, rovněž k délce správního řízení, které soudnímu řízení předcházelo. (pro srovnání nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. IV.ÚS 2404/21).

21. Soud částečně rekapituluje, že žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku daňového řízení, které bylo zahájeno dne 16. 6. 2016 protokolem č.j. [Anonymizováno] (a nikoliv podáním daňového přiznání dne 1. 4. 2015, jak uvádí žalobce, neboť prvním procesním úkonem správce daně vůči žalobci, který mohl vyvolat určitou obavu ohledně správnosti tvrzené daně a vyvolat tak v žalobci nejistotu, byl až okamžik zahájení daňové kontroly, tj. den 16. 6. 2016) a skončilo doručením rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 6. 5. 2019, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 5. 2019, čímž bylo posuzované daňové řízení pravomocně skončeno.

22. S ohledem na výše konstatované soud shrnuje, že z hlediska celkové délky řízení je do celkové doby trvání řízení nutné obecně započíst i dobu trvání navazujících soudních řízení (před řízení před [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a řízení před [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]). Soud je názoru, že ačkoliv obecně lze mít za konec řízení okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo ve věci vydáno, tj. včetně rozhodnutí o kasační stížnosti, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné, současně platí, že pokud je však účastníku řízení zřejmé, že mu nebude vyhověno, je nutné z hlediska posouzení přiměřenosti délky řízení tento okamžik považovat za konec řízení, ač řízení nebylo formálně ukončeno v souladu s procesními předpisy, neboť v dalším průběhu řízení již pouze formálně trvajícího účastník nemohl být v nejistotě ohledně jeho výsledku (pro srovnání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2016 sp. zn. 30 Cdo 664/2013 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2017 sp. zn. 30 Cdo 3968/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2015 sp. zn. 30 Cdo 243/2015). Pro stanovení počátku a konce řízení je významné nejen, že řízení podle procesních předpisů trvá, ale zejména, že účastník je jako trvající vnímá. Následně probíhající soudní řízení před [adresa], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se již netýkala merita věci, když správní žaloba byla žalobcem podána opožděně. Za situace, kdy daňová kontrola byla řádně skončena, muselo být žalobci, který byl zastoupen advokátem, zřejmé, že jeho žaloba byla podána pozdě, že jí nemůže být vyhověno, a proto z hlediska posouzení přiměřenosti délky řízení je doručení rozhodnutí ze dne 6. 5. 2019 nutno považovat za okamžik konce řízení, ačkoliv toto řízení formálně ukončeno v souladu s procesním předpisem nebylo. Žalobce nemohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení před [adresa] ani v následném řízení o jeho kasační stížnosti a stížnosti ústavní. (pro srovnání rozsudek [adresa] č.j. [spisová značka], ze dne [datum])

23. Soud tak shrnuje, že doba posuzovaného řízení, po kterou mohl žalobce pociťovat nejistotu ohledně výsledku řízení je od 16. 6. 2016 do 16. 5. 2019 (případně do uplynutí lhůty k podání žaloby). S ohledem na skutková zjištění uvedená výše soud uzavírá, že v průběhu celého daňového řízení správce daně činil jednotlivé úkony konzistentně a v časové souslednosti, učinil mnoho relevantních dotazů i dožádání, a to kvůli složitosti předmětu daňového řízení. K prodlužování řízení přispíval i sám žalobce, který ne vždy vyhověl v plném rozsahu. Žalobce sám přispěl k prodlužování řízení i tím, že opakovaně žádal o prodloužení lhůty. Lze tak shrnout, že postup správního orgánu nebyl zatížen obdobím vyložené nečinnosti. Soud tak uzavírá, že neshledává délku posuzovaného řízení za nepřiměřeně dlouhou, kdy celková doba řízení odpovídala jeho skutkové a procesní složitosti.

24. Dále je dle názoru soudu třeba akcentovat skutečnost, že posuzované řízení bylo po celou dobu vedeno s ohledem na nesprávný postup žalobce při plnění daňových povinností, jak vyplývá i z pravomocného rozhodnutí [Anonymizováno] (ze dne 6. 5. 2019 č.j. [Anonymizováno]) ve vazbě na dodatečné platební výměry z 5. 3. 2018. Přičemž jak uvedl [Anonymizováno] rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], účastníku, jehož nejistota ohledně výsledku řízení se omezuje na to, zda jeho nepoctivý úmysl bude prokázán, je okolností, která vznik majetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení na jeho straně vyvrací. V této souvislosti je třeba poukázat i na výše uvedené zjištění o probíhajících úkonech v rámci trestního stíhání žalobce pro pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku (viz výše usnesení [Anonymizováno]).

25. Dále je na místě připomenout již zmiňovaný rozsudek [adresa] č.j. [spisová značka], ze dne [datum], který potvrdil zamítavý rozsudek [Anonymizováno] č.j. [spisová značka], ve kterém bylo rozhodováno o nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v paralelně probíhajícím řízení stejného žalobce pouze za zdaňovací období roku 2013.

26. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že neshledal naplnění předpokladů ustanovení § 31a OdpŠk pro vznik odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu, kdy má za to, že žalobci v příčinné souvislosti s naříkaným řízení žádná nemajetková újma nevznikla. Soud tak žalobu ve výroku shora ad. I. zamítl.

27. O nároku na náhradu nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto, jak je ve výroku II. uvedeno, když plně úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 4.200,- Kč, podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a podle ust. § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., když podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Zvláštním předpisem uvedeným v ust. § 151 odst. 3 věty první o.s.ř. je vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu [viz zejména ust. § 1 odst. 1, 2 a 3 písm. a), b) a c)]. Žalovanému byla podle uvedených ustanovení přiznáno 14 paušálních náhrad po 300 Kč sestávajících z vyjádření žalovaného k odvolání žalobce (změna místní příslušnosti) ze dne 29. 6. 2022, vyjádření žalovaného k dovolání žalobce (změna místní příslušnosti) ze dne 25. 10. 2022, návrh na zastavení řízení ze dne 5. 9 2022, doplnění ze dne 5. 10. 2022, doplnění č. 2 ze dne 10. 1. 2023, vyjádření žalovaného k otázce smírného řešení sporu ze dne 5. 5. 2023, doplnění ze dne 1. 6. 2023, doplnění č. 2 ze dne 7. 9. 2023, účast na jednání dne 10. 10. 2023, účast na jednání 21. 5. 2024, včetně přípravy, návrh na přerušení řízení ze dne 11. 10. 2023 , sdělení soudu ve věci přerušení řízení ze dne 26. 1. 2024.