65 C 188/2023 - 113

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 631 870,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 521 349,9 se zákonným úrokem z prodlení od 10. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15% p.a.

II. Žalovaný je povinen ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 110.520,5 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15% p.a.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku, ve výši 41.264,50 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce k žalobě uvedl, že se domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] u [Anonymizováno] a u Krajského soudu v [Anonymizováno], a to konkrétně za část řízení trvající od 21. 4. 2017 do 29. 8. 2022.

2. Žalobce uvedl, že zjistil možnost studovat obor právo a právní věda v [Anonymizováno] v dalším studiu na [Anonymizováno], kde se studuje české právo a získané vzdělání je rovnocenné vzdělání studovanému na v tomtéž oboru na školách akreditovaných v České republice, jak potvrzovala ustálená správní praxe [Anonymizováno], která vydávala studentům tohoto studia osvědčení o uznání příslušného vzdělání a kvalifikace, což bylo potvrzeno i v dopise [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2007. Studijní obor právo, právní věda [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byl nadto uveden jako zahraniční vysokoškolské studium poskytované na území České republiky ve vyhlášce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 322/2005 Sb., a studenti tak měli z hlediska sociálního zabezpečení stejné postavení, jako studenti vysokých škol akreditovaných v České republice.

3. Žalobce dále uvedl, že na základě jeho žádosti ze dne 30. 11. 2010 bylo dne 1. 12. 2012 zahájeno řízení vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] v němž se žalobce domáhal osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, které získal studiem na [Anonymizováno] ve studijním oboru právo a právní věda. Řízení bylo zahájeno dne 1. 12. 2010 a trvalo do 29. 8. 2022, tj. do právní moci usnesení Ústavního soudu č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Žalobce se domnívá, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Výši přiměřeného zadostiučinění žalobce vyčíslil částkou [částka], kdy od výpočtu nároku odečetl částku již přiznanou žalobci v dalších řízeních ve výši 73.241,2 Kč.

4. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává, a to ani částečně, zdůrazňuje že žalobci již přiměřené zadostiučinění bylo poskytnuto, což vyplývá ze stanoviska [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. Zadostiučinění bylo žalobci poskytnuto konstatováním porušení práva v souladu s § 31a odst. 2 věty první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, neboť vzniklou nemajetkovou újmu bylo možné nahradit jinak než v penězích, přičemž samotné konstatování porušení práva se jevilo jako plně dostačující.

5. Pokud jde o výši nárokovaného zadostiučinění v penězích, tato je zcela nepřiměřená. Nadto žalobcova matematická konstrukce je pochybná. Žalobce dochází k částce jím požadovaného zadostiučinění, aniž by bral v potaz, že tato je v hrubém nepoměru k průměrné výši zadostiučinění poskytnutého za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky předcházejících částí řízení. Matematická konstrukce žalobce by v konečném důsledku znamenala, že žalobce si přemrštěnou výší zadostiučinění požadovanou v tomto řízení bude kompenzovat skutečnost, že mu v předcházejících soudních sporech nebylo přiznáno zadostiučinění, které si představoval, případně, že mu nebylo přiznáno zadostiučinění v penězích žádné. Žalovaný odmítá nárok žalobce na úrok z prodlení od 10. 8. 2023, poněvadž žalobci bylo zadostiučinění poskytnuto stanoviskem ministerstva ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], tudíž k prodlení dojít nemohlo. Nadto ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. se žalovaný nemůže dostat do prodlení dříve než po uplynutí 6 měsíců ode dne podání žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Jelikož se žalobce domáhá zadostiučinění za nepřiměřenou délku téhož řízení po menších částech, dle žalovaného se již jedná o zneužívání práv žalobce spočívající ve svévolném rozmnožování soudních sporů, patrně s motivem opakovaného přiznávání náhrady nákladů právního zastoupení. Žalovaný shledává za spravedlivé, aby žalobci v případě úspěchu ve věci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu již bylo poskytnuto, žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce podal u [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace dne 30. 11. 2010, kterou požádal o uznání zahraničního vzdělání dle § 89 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů, a to [Anonymizováno] v oboru právo. (viz důkaz žádost žalobce o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace ze dne 30. 11. 2010)

7. Soud má dále za prokázané, že [Anonymizováno] vydala dne 27. dubna 2011 rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] ve kterém rozhodla tak, že žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice zamítla. Žalobce podal proti zamítavému rozhodnutí odvolání ze dne 17. 5. 2011 na jehož základě dne 24. 9. 2012 vydal vedlejší účastník rozhodnutí č.j. [spisová značka] kterým napadené rozhodnutí [Anonymizováno] zrušil a věc jí vrátil k novému projednání. Po přerušení řízení dne 21. 3. 2014 [Anonymizováno] vydala další rozhodnutí č.j. [spisová značka], kterým žalobcovu žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace opětovně zamítla. Na základě odvolání žalobce ze dne 9. 4. 2014 rozhodl žalovaný tak, že rozhodnutím ze dne 17. 10. 2014, č.j. [spisová značka], odvolání zamítl a napadené rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 21. 3. 2014 potvrdil.(viz důkaz rozhodnutí [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne 17. 10. 2014, spis [Anonymizováno] sp.zn. [spisová značka] (z něj zejména žaloba č.l. 1-4, žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace ze dne 30. 11. 2010 č.l. [Anonymizováno], usnesení č.l. [Anonymizováno], návrh na určení lhůty č.l. [Anonymizováno], usnesení č.l. [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [spisová značka], usnesení č.l. [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno], spis [Anonymizováno] pod sp.zn. [Anonymizováno])

8. Soud má dále za prokázané, že na základě žaloby žalobce ze dne 1. 12. 2014 bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2014 č.j. [Anonymizováno]-[spisová značka] zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a vráceno odvolacímu orgánu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. (viz důkaz rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], spis Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp.zn. [spisová značka])

9. Soud má dále za prokázané že na základě žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 8. 6. 2016 přikázal [Anonymizováno] opatřením proti nečinnosti ze dne 11. 7. 2016 č.j. [spisová značka] žalovanému rozhodnout věc nejpozději do 10 dnů. (viz důkaz-žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 8. 6. 2016, opatření proti nečinnosti, č. j. [spisová značka]

10. Soud má dále za prokázané, že žalovaný rozhodl o odvolání opětovně [Anonymizováno] [datum] rozhodnutím č.j. [spisová značka]. Toto rozhodnutí bylo ve zkráceném přezkumném řízení zahájeném z moci úřední zrušeno rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 30. 11. 2016 č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 2. 12. 2016, kdy se žalobce vzdal práva rozkladu. (viz důkaz rozhodnutí ministra [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne 30. 11. 2016)

11. Soud má dále za prokázané, že žalobce žalobou ze dne 9. 9. 2016 podanou ke Krajskému soudu v [Anonymizováno] se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2016, který na základě zpětvzetí řízení zastavil usnesením ze dne 21. 12. 2016 č.j. [spisová značka]. (viz důkaz usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], spis KS v [Anonymizováno] sp.zn. [spisová značka])

12. Soud má dále za prokázané, že na základě žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti přikázal [Anonymizováno] opatřením proti nečinnosti ze dne 14. 3. 2017 č.j. [Anonymizováno] odvolacímu správnímu orgánu, aby vydal do 14 dnů ode dne doručení písemnosti rozhodnutí o odvolání při novém projednání věci. (viz důkaz písemnost [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] ze dne 14. 3. 2017)

13. Soud má dále za prokázané, že o odvolání bylo opětovně rozhodnuto odvolacím správním orgánem dne 20. 4. 2017 č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 20. 4. 2017. (viz důkaz rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 20. 4. 2017 č.j. [Anonymizováno])

14. Soud má dále za prokázané, že žalobou ze dne 20. 6. 2017 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 20. 4. 2017, č. j. [Anonymizováno] Ze spisu se dále podává, že výzvou Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 4. 7. 2017, č.j. [spisová značka], byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2017, č. j. [spisová značka], bylo řízení zastaveno. Usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 14. 8. 2017, č. j. [spisová značka], bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka]. Výzvou Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] byl žalobce vyzván k vyjádření souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání. Rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla žaloba zamítnuta. (viz důkaz rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], spis Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp.zn. [spisová značka])

15. Soud má dále za prokázané, že žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] podal kasační stížnost ze dne 19. 12. 2019. Ze spisu se dále podává, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl žalobce vyzván k doplnění kasační stížnosti a k zaplacení soudního poplatku, podáním ze dne 24. 2. 2020 žalobce kasační stížnost doplnil, kasační stížnost žalobce byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítnuta (v právní moci dne [datum]). (viz důkaz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum], spis Nejvyššího správního soudu pod sp.zn. [spisová značka])

16. Soud má dále za prokázané, že žalobce napadnul rozhodnutí správních soudů ústavní stížností ze dne 1. 8. 2022, o které bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] tak, že byla odmítnuta. Právní moc nabylo usnesení dne [datum]. (viz důkaz doručenka od datové zprávy obsahující usnesení Ústavního soudu č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] spis Ústavního soudu pod sp.zn[Anonymizováno])

17. Soud má dále za prokázané, že žalobce v řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace činil opakovaně kroky k odstranění nečinnosti správních orgánů, jednak žalobami na nečinnost (např. řízení u [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), dále také žádostmi o uplatnění opatření proti nečinnosti (např. žádost o opatření proti nečinnosti ze dne 29. 5. 2012, ze dne 6. 8. 2013, ze dne 9. 9. 2014, ze dne 8. 6. 2016, ze dne 12. 1. 2017, ze dne 22. 3. 2011, ze dne 24. 7. 2013 či návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 26. 11. 2013). (viz důkaz usnesení a přípis ve věci vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], usnesení [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], usnesení [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] ze dne 24. 2. 2015, žádost o opatření proti nečinnosti ze dne 29. 5. 2012, -žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 6. 8. 2013, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 9. 9. 2014, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 8. 6. 2016, stížnost na nečinnost ze dne 22. 2. 2013, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 12. 1. 2017, stížnost na nečinnost ze dne 22. 3. 2011, stížnost na nečinnost ze dne 24. 7. 2013, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 26. 11. 2013, opatření proti nečinnosti, č. j. [spisová značka] ze dne [datum], písemnost [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], nazvaná opatření proti nečinnosti)

18. Z emailové komunikace s [Anonymizováno], jakožto cizím orgánem soud zjistil opakovanou komunikaci v období 2013-2017 ve věci v rámci naříkaného řízení. (viz důkaz e-mailová komunikace ze dne 25. 11. 2013, 22. 7. 2014, 23. 9. 2014, 20. 8. 2016, 3. 8. 2016, 4. 8. 2016, 15. 8. 2016, 20. 5. 2016, 23. 9. 2014, 21. 9. 2016, 10. 10. 2016, 10. 10. 2016, 10. 10. 2016, 26. 1. 2017, 5. 4. 2017)

19. Soud má dále za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného přípisem ze dne 20. 2. 2023 k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 359.373,9 Kč za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délkou části řízení trvající od 21. 4. 2017 do 29. 8. 2022. Následně podáním ze dne 31. 3. 2023 žalobce opravil údajnou zjevnou nesprávnost tak, že výši požadované částky opravil na 653 170,4 Kč. Žalovaný žalobci poskytl zadostiučinění stanoviskem ze dne 9. 8. 2023, č. j. [Anonymizováno]. Zadostiučinění bylo žalobci poskytnuto konstatováním porušení, neboť vzniklou nemajetkovou újmu bylo možné nahradit jinak než v penězích, přičemž samotné konstatování porušení práva se jevilo jako plně dostačující. (viz důkaz žádost o náhradu nemajetkové újmy ze dne 20. 2. 2023, datová zpráva obsahující žádost o náhradu nemajetkové újmy ze dne 20. 2. 2023, doručenka od datové zprávy obsahující žádost o náhradu nemajetkové újmy ze dne 20. 2. 2023, oprava zjevné nesprávnosti ve vyčíslení požadované částky ze dne 31. 3. 2023, datová zpráva obsahující opravu zjevné nesprávnosti ve vyčíslení požadované částky ze dne 31. 3. 2023, doručenka od datové zprávy obsahující opravu zjevné nesprávnosti ve vyčíslení požadované částky ze dne 31. 3. 2023, písemnost žalované č.j. [spisová značka]-6 ze dne [spisová značka] ze dne 9. 8. 2023)

20. Soud má dále za prokázané, že žalobci bylo rozsudkem [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], poskytnuto zadostiučinění v penězích, a to v částce 37 200 Kč v části řízení od 1. 12. 2010 do 22. 10. 2014. Rozsudkem [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši 8 880 Kč s úrokem z prodlení za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou části řízení od 23. 10. 2014 do 30. 11. 2014 a od 8. 4. 2016 do 25. 7. 2016. [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá. [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 14 741,20 Kč s úrokem z prodlení za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou části řízení od 26. 7. 2016 do 20. 4. 2017. [adresa] poté rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 25 333 Kč s přísl. [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že se žalobní návrh co do částky 4 033 Kč s přísl. zamítá. V tomto řízení žalobce obdržel zadostiučinění ve výši 21 300 Kč s úrokem z prodlení za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou části řízení od 1. 12. 2014 do 8. 4. 2016. Celkem bylo již žalobci z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v posuzovaném řízení poskytnuto zadostiučinění ve výši 73 241,20 Kč. (viz důkaz rozsudek nadepsaného soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek nadepsaného soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek nadepsaného soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek [adresa] ze dne [datum], č. j.: [spisová značka], rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka])

21. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to průměrná mzda - výpočet ČTÚ, článek z 11. 3. 2022, informace o řízeních o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace zahájených od 1.1.2008 u nalézacího správního orgánu, sdělení počtu řízení u odvolacího správního orgánu ze dne 11.7.2014- dopis [Anonymizováno], usnesení [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], rozsudek NSS [spisová značka] (opraveno)- zamítnutí kasační stížnosti ze dne [datum], zpráva o šetření ve věci postupu [Anonymizováno] při uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice sp.zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], protokol o nahlížení do spisu ze dne [datum] č.j. MSMT 1333/2017, protokol o nahlížení do spisu ze dne [datum] č.j. MSMT 1333/2017, rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] prohlášení [Anonymizováno] ze dne [datum].

22. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: vyžádáním od [Anonymizováno] všech podkladů, na základě kterých bylo vydáno její prohlášení ze dne 31. 1. 2007, informace k příloze č. 3 vyhlášky č. 322/2005 Sb. příkaz ministra školství, mládeže a tělovýchovy č. 43/2007, [Anonymizováno] do přílohy č. [hodnota] vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, vyžádáním všech správních spisů uvedených v soupisu postoupených spisů od [Anonymizováno], a všech ostatních spisů vztahujícím se k řízením o uznání vzdělání dosaženého na [Anonymizováno] ke zjištění, zda i ostatním účastníkům řízení byly odesílány výzvy k doplnění podkladů a zda podklady vyžadované po Žalobci měly správní orgány již k dispozici , vyžádáním od [Anonymizováno] a [Anonymizováno], mládeže a tělovýchovy všech správních spisů, v rámci kterých byla vydána rozhodnutí [Anonymizováno], výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], internetová stránka [Anonymizováno], článek s názvem průměrné mzdy 4 čtvrtletí 2011, článek s názvem průměrné mzdy 4 čtvrtletí 2023, rozsudek [Anonymizováno] č.j. [spisová značka], rozsudek [adresa] č.j. [spisová značka], rozsudek KS v [Anonymizováno] č.j. [spisová značka], návrh žalovaného na smírné ukončení sporu ze dne 7. 12. 2023, protinávrh žalovaného na smírné ukončení sporu ze dne 11. 1. 2024 , články z webu České advokátní komory , Justice nechce právníky s titulem zakarpatské univerzity, Konec diplomů v azbuce, advokátem se stane jen prověřený absolvent práv, Drahý diplom z Užhorodu, Advokátům soukromá škola nestačí, novinový článek ze dne 2. 6. 2010 Tituly z Ukrajiny na plzeňských právech uznat neměli, řekl soud, zpráva České televize ze dne 29. 6. 2011, vyjádření k podkladům žalobce ze dne 31. 3. 2017, vyjádření k podkladům žalobce ze 7. 4. 2017, průvodní dopis KS v [Anonymizováno] ze dne [datum] sp. Zn. [spisová značka]. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen: „OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,nesprávným úředním postupem. Podle § 13 OdpšK stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Při posouzení žalobou uplatněného nároku soud konstatuje, že žalobce se domáhá přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena v souvislosti s řízením o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedeného u [Anonymizováno] pod sp.. zn. [Anonymizováno]dále jen: „řízení o uznání“), a to za část řízení trvající od 21. 4. 2017 do 29. 8. 2022. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že předmětné řízení bylo zahájeno žádostí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace dne 1. 12. 2010 a trvalo do 29. 8. 2022, tj. do právní moci usnesení Ústavního soudu č.j. [spisová značka]

24. Soud má za splněnou podmínku § 14 odst. 3 OdpŠk, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce uplatnil u vedlejšího účastníka nárok na náhradu škody dopisem ze dne 20. 2. 2023.

25. Ohledně uplatněného nároku na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku správního řízení (řízení o uznání), jenž uplatnil žalobce, soud zdůrazňuje, že dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen: „Listina“) nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

26. Ustanovení čl. 38 Listiny hovoří ve svém prvním odstavci výhradně o řízeních soudních. Druhý odstavec již výslovně nestanoví, zda práva zde upravená se vztahují pouze na soudní řízení, anebo i na řízení jiná. Jelikož druhý odstavec navazuje na úpravu prvního odstavce, je nutné dovodit, že i tento odstavec se vztahuje především na řízení soudní. Uvedený závěr lze dovodit i z obsahu tohoto ustanovení, neboť toto ustanovení mimo jiné upravuje právo, aby věc byla projednána veřejně. Veřejnost jednání je znakem odlišujícím řízení před orgánem moci soudní od řízení před ostatními orgány veřejné moci, především před orgánem moci výkonné. Z uvedeného pak nelze dovodit právo na přiměřenou délku správního řízení. To nelze dovodit ani z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť ten hovoří o „projednání soudem“ a o rozhodnutí o „občanských právech nebo závazcích“. Citované ustanovení tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích. Z judikatury ESLP však plyne závěr, že tento soud termín „projednání soudem“ vykládá široce, a tudíž za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud tento orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka (srov. např. Sramek proti Rakousku, rozsudek ze dne 22. 10. 1984, stížnost č. 8790/79). Evropský soud ve své judikatuře dále dovodil, že pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestačí slabý vztah předmětného sporu k civilním právům a závazkům stěžovatelů, nýbrž výsledek řízení musí být pro tato práva a závazky určující, jinými slovy musí se týkat jejich existence, rozsahu nebo podmínek výkonu (srov. Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii, rozsudek ze dne 23. 6. 1981, stížnosti č. 6878/75 a 7238/75, nebo Krosta proti Polsku, rozsudek ze dne 2. 2. 2010, stížnost č. 36137/04).

27. Z judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části 1. Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku?

2. Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu?

3. Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy?

28. V případě správního řízení je tudíž nezbytné nejprve zodpovědět uvedené otázky. Při jejich kladném posouzení je nutné dojít k závěru o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Jelikož z tohoto ustanovení vychází rovněž Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen: „Stanovisko“), je nutné v takovém případě veškeré závěry ve Stanovisku vyjádřené aplikovat i na správní řízení, jež čl. 6 odst. 1 Úmluvy podléhají. Současně, hovoří-li Stanovisko o správních řízeních, má tím na mysli pouze ta správní řízení, na něž čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá.

29. Pokud odpověď na některou z výše uvedených otázek bude záporná, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani Stanovisko. To však ještě neznamená, že v případě nepřiměřené délky tohoto správního řízení nejde o nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk. (pro srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a 30 Cdo 968/2014)

30. S ohledem na výše uvedené se soud zabýval otázkou, zda řízení o uznání spadá do množiny správních řízení, u kterých je aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy s důsledkem presumpce vzniku újmy za nepřiměřenou délku řízení.

31. Soud konstatuje, že všechny tři otázky lze v posuzovaném případě zodpovědět kladně. „Závazek“, jehož splnění se odvolatel na orgánu veřejné moci - zde veřejné vysoké školy (reprezentující veřejnou moc, neboť je ze zákona oprávněna autoritativně rozhodovat o žádosti o nostrifikaci v České republice) žádostí vycházející se shora uvedené české právní úpravy domáhal (odhlédnuto od opodstatněnosti požadavku, jež je v daných souvislostech bez právního významu), je nepochybně závazkem civilní (soukromoprávní) povahy ve smyslu judikatorního a doktrinálního výkladu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014), když má bezprostřední dopad na možnost získání adekvátního zaměstnání na trhu práce v závislosti na dosažení úrovně vysokoškolského vzdělání s přirozeným dopadem v majetkové sféře žadatele z hlediska výše dosahovaných příjmů. Podle judikatury ESLP k aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestačí slabý vztah předmětného sporu k civilním právům a závazkům stěžovatelů, nýbrž výsledek řízení musí být pro tato práva a závazky určující, jinými slovy musí se týkat jejich existence, rozsahu nebo podmínek výkonu (srov. ESLP 6878/75 a 7238/75, Le Compte, Van Leuven, a De Meyere proti Belgii nebo ESLP 36137/04, Krosta proti Polsku). V posuzovaném případě byl zájem na požadované nostrifikaci ze strany žalobce vážný a jeho výsledek měl (má) bezprostřední dopad na možnosti výkonu jeho zaměstnání či povolání včetně dopadu do jeho majetkové sféry. Z judikatury ESLP se podává, že pojem „civilní práva a závazky“ nemůže být vykládán pouze s poukazem na právní řád žalovaného státu, nýbrž je třeba jej vykládat autonomně, neboť každé jiné řešení by mohlo vést k důsledkům neslučitelným s předmětem a účelem Úmluvy (srov. Věc 9 62 Co 147/2020 König proti Německu, rozsudek pléna ESLP ze dne 28. 6. 1978, stížnost č. 6232/73, § 88). ESLP neuznal ani argument, že se čl. 6 odst. 1 Úmluvy týká pouze sporů mezi soukromými osobami; v případě sporu mezi jednotlivcem a orgánem veřejné moci je podle ESLP nerozhodné, zda orgán veřejné moci vystupuje jako soukromá osoba nebo v pozici „suveréna“ (srov. tamtéž, § 90). O spory týkající se svou povahou civilních práv či závazků, tak podle ESLP šlo např. v případě: práva pokračovat ve výkonu lékařské praxe a práva provozovat zdravotnické zařízení (srov. König proti Německu, rozsudek pléna ESLP ze dne 28. 6. 1978, stížnost č. 6232/73, § 91–95), výkonu lékařské praxe (srov. věc Běleš a další proti České republice, rozsudek ESLP ze[Anonymizováno]dne 12. 11. 2002, stížnost č. 47273/99, § 43–44), práva na licenci k provozování veřejné dopravy (srov. věc Pudas proti Švédsku, rozsudek ESLP ze dne 27. 10. 1987, stížnost č. 10426/83, § 37– 38) či práva být znovu zapsán do seznamu advokátů (srov. věc H. proti Belgii, rozsudek pléna ESLP ze dne 30. 11. 1987, stížnost č. 8950/80, § 46–48). ESLP se dokonce vyslovil v tom smyslu, že přiznává-li stát určitá práva, kterých se lze domáhat u soudu, mohou být tato práva považována v zásadě za civilní práva ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. věc Kök proti Turecku, rozsudek ESLP ze dne 19. 10. 2006, č. 1855/02, § 36).

32. Soud tak uzavírá, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy na řízení o uznání dopadá, a tudíž lze na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat Stanovisko. Z uvedeného tak vyplývá, že základ nároku je co do základu dán, když délka řízení o uznání je s ohledem na jeho délku celkově nepřiměřeně dlouhou.

33. Soud konstatuje, že v projednávané věci se jedná o další uplatnění nároku na náhradu majetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, které již bylo dříve za jeho trvání posuzováno, nicméně při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vycházet z celkové délky řízení. Stát tak odpovídá za škodu, která žalobci vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 zák. zák. OdpŠk, neboť řízení o uznání nebylo projednáno a rozhodnuto v přiměřené době. Přestože, jak je již výše uvedeno, žalobci byla poskytnuta za jednotlivé částí řízení o uznání nemajetková újma ve výši 73.241,2 Kč, je soud toho názoru, že i ve zbývající části nepostačí pouze konstatovaní porušení práva, ale je třeba vycházet z totožných kritérií jako u ostatních částí posuzovaného řízení a poskytnout žalobci relutární náhradu.

34. Dle Stanoviska je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení. Při stanovení výše zadostiučinění je třeba porovnat celkovou dobu řízení v porovnání s dobou, za kterou by bylo možno považovat za přiměřenou k vyřešení sporu nejen pouze se zohledněním skutkové a právní náročnosti věci, ale i s přihlédnutím k počínání účastníků. V daném případě bylo zjištěno, že řízení o uznání trvá ke dni tohoto rozhodnutí více než 10 let, přičemž správní orgány rozhodovaly o uznání zahraničního vzdělání dle § 89 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů, kde podstatou tohoto řízení je právě přezkoumání podmínek pro uznání zahraničního vzdělání, což byla činnost, kterou správní orgány v řízení o uznání vykonávaly. Dle názoru soudu žádost žalobce nikterak nevybočovala z běžného režimu uznání dle § 89 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů, a tedy nebyl zde objektivní důvod ospravedlňující délku tohoto řízení v trvání přesahující 10 let. Dle názoru soudu tak lze dospět k závěru, že skutečná délka řízení o uznání je v extrémním nepoměru k předmětu řízení a zákonem předpokládané době trvání řízení, za předpokladu kontinuálního postupu správních orgánů a využití zákonných lhůt. Nelze také pominout význam řízení o uznání zahraničního vzdělání pro žalobce kdy, jak je výše uvedeno, byl zájem na požadované nostrifikaci ze strany žalobce vážný a jeho výsledek měl (má) bezprostřední dopad na možnosti výkonu jeho zaměstnání či povolání včetně dopadu do jeho majetkové sféry. Soud tak dospěl k závěru, že je přiměřené vyjít ze základní částky 20.000,- Kč za rok řízení.

35. Při zhodnocení dalších moderačních kritérií ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk soud zdůrazňuje, že ač obecně konstatováno řízení o uznání zahraničního vzdělání dle § 89 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů není řízením ze své podstaty komplikovaným, s ohledem na množství uplatněných opravných prostředků, mnohočetná podání žalobce, rozhodování ve více stupních doplněné o řízení před soudy, se i z typově jednoduchého řízení stalo řízení procesně složitým. Žalobci nelze přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany, na druhou stranu je ale zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému došlo v důsledku nutnosti se s těmito prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Soud považuje za nutné zdůraznit, že počet instancí, v níž byl případ projednáván, je relevantním kritériem pro posouzení přiměřenosti celkové doby řízení. V kontextu uvedeného soud odkazuje na judikaturní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2147/2011 (Při hodnocení složitosti řízení lze zohlednit zejména složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti), a složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.). Ve vztahu k posouzení v kolika stupních soudní řízení probíhalo lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí.). Uvedené závěry lze aplikovat i ve vztahu k posuzovanému správnímu řízení, resp. jeho dílčí části. Bylo již opakovaně řečeno, že naříkané řízení svou povahou nebylo skutkově ani právně složité, prosto složitosti bylo též z hlediska procesu, když jediným jeho účastníkem je zjevně žalobce. Nicméně hledisko počtu instancí, kde v řízení v předmětném období bylo rozhodováno, doznalo opakovaně úrovně odvolacího orgánu, dále opakovaně rozhodnutí [Anonymizováno], proběhlo též řízení u Krajského soudu v [Anonymizováno], Nejvyššího správní soudu ČR a Ústavního soud ČR. Tyto stupně resp. předkládání věci těmto instancím mělo nezanedbatelný vliv na celkovou délku správního řízení. Proto je nutno základní částku snížit z důvodu procesní složitosti věci o 20 % (ust. § 31 odst. 3 písm. b) OdpŠk)

36. Při zhodnocení jednání žalobce, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení je na místě poukázat na výše uvedené, že žalobce v řízení o uznání dělal opakovaně kroky k odstranění nečinnosti správních orgánů, jednak žalobami na nečinnost (např. řízení u [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), dále také žádostmi o uplatnění opatření proti nečinnosti. S ohledem na uvedené je tak na místě základní částku navýšit o 10% (ust. § 31 odst. 3 písm. c) OdpŠk).

37. Pro postup správních orgánů v řízení o uznání lze souhrnně uvést, že byly opakovaně porušovány zákonem stanovené lhůty pro činění jednotlivých úkonů (kdy např. v posuzovaném období soud shledává překročení lhůty dle § 71 SŘ při vydání opětovného rozhodnutí o odvolání žalovaným o 108 dnů, a to až dne 20. 4. 2017, kdy lhůta po zrušení předchozího rozhodnutí o odvolání (ze dne 21. 7. 2016) rozhodnutím ministra ze dne 30. 11. 2016 počala běžet dne 2. 12. 2016, kdy rozhodnutí ministra nabylo právní moci. S ohledem na skutečnost, že rozhodoval stejný správní orgán, lhůta počala běžet okamžikem právní moci rozhodnutí, protože správní spis nebyl předáván ve smyslu § 88 SŘ. (Podle § 88 věty první správního řádu, neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání.) Lhůta pro vydání opětovného rozhodnutí ve smyslu § 71 SŘ o odvolání tak uplynula žalovanému dne 1. 1. 2017. Žalobce, který rozhodl o odvolání až dne 20. 4. 2017 tak překročil zákonem stanovenou lhůtu o 108 dní.). S ohledem na uvedené je tak na místě základní částku navýšit o 10% (ust. § 31 odst. 3 písm. c) OdpŠk).

38. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud zdůrazňuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR – usnesení ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014 - Zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. Jak bylo uvedeno výše, nezpochybnitelný význam řízení pro žalobce byl již jednou promítnut při stanovení výše základní částky mimořádně na samé horní hranici, kdy procentuální navýšení této částky by bylo v rozporu se zásadou ne bis in idem, kterou je ve vztahu k shledané odpovědnosti státu za vzniklou újmu žalobce nutno reflektovat a opakovaným zohledněním též skutečnosti ji již neprolamovat.

39. Naplnění dalších moderačních kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk soud v posuzovaném řízení neshledal. Soud tak shrnuje, že při základní částce 20.000,- Kč[Anonymizováno]za rok řízení pro období, označené žalobcem které chce žalobce odškodnit (tj. od 21. 4. 2017 do 29. 8. 2022) se u nemateriální újmy žalobce jedná o částku 110.520,5 Kč, neboť ta vyjadřuje utrpěnou nemateriální újmu žalobce v posuzovaném řízení a za jím vymezené období, a to i s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Z hlediska zákonných kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk pak vzhledem k výše uvedenému vyplývá, že jednotlivá navýšení se potkávají se snížením, a tedy v konečném součtu nemoderují základní přiznanou částku. Soud tak žalobci přiznal odškodnění nemateriální lhůty ve výši 110.520,5 Kč shora ve výroku ad. II.

40. Nárok žalobce byl u žalovaného uplatněn dopisem ze dne 20. 2. 2023. V reakci na tuto žádost žalovaný dopisem ze dne 9. 8. 2023 uplatněný nárok na peněžité plnění nepřiznal. Ode dne 10. 8. 2023 se proto žalovaný dostal se svým plněním do prodlení ve smyslu ust. § 1968 OZ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001), žalobci byl proto s odkazem na § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznán i zákonný úrok z prodlení.

41. K námitce valorizace, tedy že výše odškodnění by měla být měla být zvýšena, soud odkazuje plně na na body 43 až 45 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 1303/21, ze dne 17. 8. 2021, v nichž byla obdobná argumentace vypořádána.

42. Ve zbývající části soud žalobu zamítl shora ve výroku ad. I.

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Jak bylo judikováno Nejvyšším soudem ČR, výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř., byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, publ. pod Rc 40/2014). V poměrech projednávané věci lze konstatovat, že žalobce byl zcela úspěšný. Lze dodat, že ani „drobení“ nároku žalobce podáváním několika žalob při vznesení požadavku na náhradu nemajetkové újmy z jediného řízení nelze klást žalobci z hlediska účelně vynaložených nákladů za zastoupení advokátem ve věci k tíži. Problematika posuzování nesprávného úředního postupu daného správního řízení doznala určitého vývoje, kdy žalobci hrozilo optikou staršího vnímání počátku vzniku újmy promlčení jeho nároku. Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu jeho účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 41.264,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2000,- Kč, dále pak odměny a náhrad advokáta, jejíž výše byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2599/2013), tj. z částky 50.000,- Kč ve výši 3.100,- Kč (§ 7 advokátního tarifu) za každý z 9,5 úkonů [převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/advokátního tarifu), žaloba (§ 11 odst. 1 písm. d/advokátního tarifu), písemné podání ve věci ze dne 8. 12. 2023, 31. 1. 2024 1/2, 8. 4. 2024, 2. 5. 2024, 10. 7. 2024, jednání 16. 4. 2024, 16. 7. 2024, 1. 10. 2024 § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu)], dále pak 10x paušální náhrada hotových výdajů á 300,- Kč. Součástí nákladů řízení je i DPH v zákonné výši.